Globalizace miluje Prahu

the economist hledání dobré firmy zpravodajský časopis roku 2006 THE ECONOMIST: JAK NA SVĚTOVOU CHUDOBU Co ukázal případ Ploc Pletichář Masaryk tatíčkem Smoljak: Cimrmanova hrozba respekt.cz 37 Globalizace miluje Prahu Proč si světový byznys vybral právě nás Ročník X V III 10. 16. 9. 2 00 7 Cena: 30 Kč P ř e d p l at n é v Č r : 2 0 K č S K 4 5 S k D E 2, 3 0 AT 2, 5 0 B E 2, 5 0 G R 2, 5 0 H R 2 0, 0 0 H R K B G 5, 0 0 B L G

obsah 37 2007 Ročník XVIII Adresa redakce: Křemencova 10, 110 00 Praha 1 Telefon: 224 934 441 Fax: 224 930 792 E-mail: redakce@respekt.cz dopisy@respekt.cz E-mail na jednotlivé pracovníky: prijmeni@respekt.cz web: www.respekt.cz Předplatitelský servis (po pá 8 18): 800 100 634 Šéfredaktor: Martin M. Šimečka Zástupci šéfredaktora: Marek Švehla, Erik Tabery Editoři: Martin Kontra, Ivan Lamper Redaktorka vydání: Kateřina Ducháčková Kresby: Pavel Reisenauer Art director: Mira Antonovič Obrazový redaktor: Ivan Kuťák Komentáře: Erik Tabery Domácí rubrika: Silvie Blechová, Anneke Hudalla, Ondřej Kundra, Tomáš Pavlíček, Tomáš Sachr, Jaroslav Spurný, Vladimír Ševela, Adam Šůra, Jáchym Topol Zahraničí: Markéta Pilátová Rozhovor: Ondřej Nezbeda Téma: Jiří Sobota, Petr Třešňák Civilizace: Martin Uhlíř Kultura: Jaroslav Formánek, Jan Gregor, Vladimír Karfík, Pavel Klusák, Viktor Šlajchrt, Jan H. Vitvar Trendy: Karolína Vitvarová- -Vránková Jazyková redakce: Veronika Čiháková, Petra Švehlová Překlad z The Economist: Helena Koutná, Viktor Janiš Design: ReDesign. Použitá písma RePublic (Suitcase Type Foundry), Unit (FontShop). Grafická úprava: David Němec, Martin Pavlík (dtp@respekt.cz) Fotoprodukce: Kateřina Malá Fotografové: Günter Bartoš, Karel Cudlín, Tomki Němec, Matěj Stránský Respekt.cz: Adam Javůrek, Jaroslav Pašmik, Michal Šimčík Vydavatel: R-PRESSE, spol. s r. o. IČO 61457345 Sekretariát: Kateřina Spurná, Jan Svoboda. Ředitel inzerce: Jan Bezpalec Inzerce: Milan Černík, Lucie Kulovaná, Iva Pantůčková tel. 226 216 777, fax 226 216 799, (inzerce@respekt.cz). Distribuce: Renata Brabcová, Jan Smola, Jiří Völfl tel. 224 930 999, fax 226 216 799, (distribuce@respekt.cz) Tiskne: Svoboda Press, a. s. Rozšiřují: Společnosti holdingu PNS, a. s., Mediaservis, s. r. o., PressMedia, spol. s r. o., CZ Press, spol. s r. o. ISSN 0862 6545, ev. č. MK ČR E 5197. Náklady ověřuje ABC ČR, člen IF ABC. Uzávěrka: 8. 9. 2007 Copyright R-PRESSE, spol. s r. o. komentáře 10 Šest ztracených let Jiří Sobota 11 Na Kubiceho pal! Erik Tabery 12 Střežte se trojské pandy The Economist Fond ohrožených rodičů Petr Třešňák na pozvání 14 Mlha na horách za miliardu Luděk Niedermayer Ať vláda vládne Luboš Dobrovský česko 16 Globalizace miluje Prahu Petr Třešňák 22 Odsoudili úplatkáře Ondřej Kundra 24 Kompost do každé rodiny Anneke Hudalla 25 Vaše peníze, naše značka Tomáš Pavlíček ekonomika 26 Venkov v. města Tomáš Sachr 28 Hledá se dobrá firma The Economist svět 30 Za všechno může etanol Markéta Pilátová 32 Olympijské nové světy Robert Mikoláš 33 Polsko: Trapnosti a lži Tomasz Mackowiak rozhovor 36 S Bohuslavem Sobotkou Marek Švehla, Erik Tabery téma 40 pletichář Masaryk tatíčkem Pavel Kosatík kultura 46 Vyšly dokumenty Charty 77 Jiří Suk 48 Recenze knih Vladimír Karfík Jan H. Vitvar 49 Podzimní malström Jaroslav Formánek 50 Mládí proti multiplexům Jan Gregor 52 Radiožurnál hraje podle vás Pavel Klusák 53 Kutil milující střelný prach Jan H. Vitvar civilizace 56 Požáry ve Středomoří Martin Konvička, Zdeněk Fric 58 Egyptský bestiář Václav Cílek trendy 60 Industriální safari Karolína Vitvarová-Vránková eseje 62 Komedie teroru v Maďarsku János Széky 63 Cimrmanova hvězdná hrozba Ladislav Smoljak pravidelně 4 anketa Pravomoci v boji s korupcí příštích 7 dní průzkum 6 krátce 8 z kraje Petice za možnost přejít Vladimír Ševela 9 vaše otázky Proč nevidím z vlaku? Můžu si při kontrole nahrávat policii? 13 dopisy 15 blog Vzpomínka na Beslan Petr Kostohryz 29 úspěch Svobodný muž na drátě Petr Třešňák 34 o kom se mluví Romeo a Rwanda Petr Třešňák 54 kulturní servis 55 prvních 15 minut Tučňáci, beatbox a megafon Pavel Klusák 64 ve hvězdách Volnost, rovnost, gilotina Jaroslav Formánek 65 jeden den v životě Harmonika a přítmí lesa mimochodem Úhel pohledu Jaroslav Formánek 66 minulý týden Týdeník Respekt byl založen v listopadu 1989 skupinou samizdatových novinářů. Profiluje se jako liberální, kritické médium, které věří ve svobodu lidského ducha a nutnost pochybovat při jejím každodenním naplňování. česko str. 16 Globalizace miluje Prahu Proč sem míří stále více investorů. rozhovor str. 36 S Bohuslavem Sobotkou O tom, kde ČSSD dělá chybu. téma str. 40 Pletichář Masaryk tatíčkem Jak se z vyvrhele stal miláček národa. kultura str. 50 Mládí proti multiplexům Objevené kouzlo filmových klubů. RESPEK T. CZ 3

Editorial Vážení čtenáři, velmi nás potěšil váš mimořádný zájem diskutovat o nové podobě Respektu. Do debaty se zapojila dokonce i MF Dnes, kde Josef Chuchma píše o konci novinářského étosu, protože jsme změnili grafiku a papír. Dodává, že se tím bašta kritické a investigativní novinařiny rozmělnila. Vážíme si té starosti, ale můžeme všechny uklidnit, protože v Respektu neurčuje obsah kvalita papíru. A teď k číslu, které držíte v rukách. Zřejmě jen málokdo se v této zemi netěší na situaci, kdy budou korupčníci slýchat u soudu tvrdé rozsudky. Přesto když jsme pročítali novinové články a sledovali televizní reportáže ze soudu s Pavlem Šrytrem, který měl uplácet sociálnědemokratického poslance Pavla Ploce, něco nás zarazilo. Nejenže nebyl předložen ani jeden důkaz, ale nikde nezazněl motiv. Chvíli se zdálo, že je to jen proto, že se prostě nikdo z médií na pohnutky neptal. Pátrání Ondřeje Kundry (viz str. 22) ale ukázalo, že se na motiv neptali ani soudci, a to už je vážný problém. Jiné motivy, tentokrát související s naší historií, na stránkách Respektu zkoumají přední čeští historici Pavel Kosatík a Jiří Suk. První z nich rozebírá vznik kultu jménem Tomáš G. Masaryk, od jehož smrti v pátek uplyne sedmdesát let. Rozhodně stojí za to přemýšlet o tom, jak je možné, že se stal z tohoto muže miláček národa, když ještě nedlouho předtím o něm v tisku psali: Zapomeň, že jsi se narodil z české matky, že jsi kráčel po české půdě, my tě z našeho národního těla vylučujeme, jako šerednou hlízu. Historik Suk pak recenzuje vydání kompletní dokumentace Charty 77. Titulní článek čísla (strana 16) připravil kolega Petr Třešňák, který se vydal zjišťovat důvody, proč je Česko stále lákavějším místem pro zahraniční investory. Ti tu naštěstí už nebudují jen továrny na auta, ale zřizují zde sídla známých firem, které se mimo jiné zabývají třeba komunikací. Podle různých měření a žebříčků řadí investoři Česko mezi pětici nejlákavějších míst na světě pro podnikání. Neplatí už totiž stará bolest, že jen málokdo umí anglicky. Zahraniční firmy láká i šikovnost zdejších zaměstnanců a stabilita politické scény. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, přeji vám příjemné čtení Erik Tabery anketa Jsou současné pravomoci agenta pro boj s korupcí dostatečné? Novela trestního řádu zavádí agenta, ten ale nesmí ke korupci provokovat Adriana Krnáčová ředitelka Transparency International Dostatečné určitě nejsou. Zavedení agenta je ale pozitivním signálem toho, že se naplňuje strategie vlády při zavádění nástrojů protikorupčního boje zda budou užitečné, to ukáže budoucnost. Je jen škoda, že novela nebyla více inspirovaná slovenskou verzí, kde agentem může být i soukromá osoba. Takto bude jenom stěží možné nasazovat agenta- -dokumentaristu-policistu, když půjde o akci, kterou je nutné provést rychle, bez možnosti postupného infiltrování do prostředí. Jan Vyklický člen ústřední rady Mezinárodní asociace soudců příštích 7 dní Institut agenta-provokatéra v této společnosti bez hodnot sympaticky jen vypadá. Lidé musí nejprve pochopit, jak ničivá je korupce pro každého. Nestačí věřit, že se na ni občas přijde u těch druhých. Proměně v hlavách lidí a transparentnosti procesů provokatér nepomůže. Špatný člověk totiž dobrý úmysl obvykle zneužije! Jestli začneme od skrytých institucí, pak hrozí, že nejohroženější a málo věrohodný bude právě ten agent. Navíc Ústavní soud obecně rozhodl, že jedno svědectví nenahradí chybějící důkazy. Brožová v. Bureš u Ústavního soudu V Brně bude ve středu Ústavní soud rozhodovat o stížnosti, kterou mu zaslala předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. Podle ní bylo proti ústavě, když prezident Václav Klaus jmenoval Jaroslava Bureše místopředsedou soudu. Američtí kongresmani v Česku Čtyři členové amerického Kongresu navštíví v pátek Prahu. Setkat se mají s Topolánkem, Paroubkem a Klausem. Debatovat budou o případné stavbě amerického radaru. zpráva o iráku Ve Spojených státech bude zveřejněna zásadní zpráva generála Davida Petraeuse popisující důsledky posílení amerických jednotek v Iráku. Zpráva rozpoutá další debatu o osudu americké intervence do této země. boj o starostu londýna Ve Velké Británii se bude vybírat kandidát Konzervativní strany do voleb na post starosty Londýna. Favoritem je bývalý editor týdeníku Spectator a donedávna stínový ministr Boris Johnson. Ve volbách bude čelit barvitému labouristovi Kenu Livingstoneovi přezdívanému Rudý Ken. Alena Vokráčková mluvčí Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Současné pravomoci, jak je upravuje ustanovení 158e trestního řádu, jsou z našeho pohledu při odhalování korupce dostatečné, rozhodně se nedomníváme, že by bylo vhodné zavedení institutu agenta-provokatéra. Jak ukazuje současná praxe, jako vhodný model upravující činnost agenta v boji proti korupci se jeví ten, který je na Slovensku. průzkum harry potter v české společnosti četl/a jste někdy knihu nebo viděl/a film s Harrym potterem? četl/a Neviděl/a, nečetl/a Iveta Jordánová ředitelka nevládní protikorupční organizace Růžový panter Současné pravomoci agenta nejsou malé, problém je, že jich policie málo využívá. Pokud by se zavedl institut agenta-provokatéra, záleželo by na tom, jaké cíle by měl mít. Pokud by šlo o mediální bublinu prezentující dobré snahy ministerstva vnitra, daleko bychom se v pátrání nedostali. Agentprovokatér by musel být spíš sofistikovaný a integrovaný systém policejní práce. Základním předpokladem ale je vymést korupci v samotné policii. 0 10 20 30 40 50 60 Viděl/a 52 % 9 % 47 % Harry Potter evidentně u české společnosti uspěl. Podle průzkumu společnosti STEM-MARK jen sedmačtyřicet procent lidí nespatřilo či nečetlo jeho příběhy. Přece jen jej ale Češi raději sledují v kině, než čtou v knize. Poslední díl se chystá zakoupit 13 % lidí. zdroj: stem-mark foto matěj stránský 4 RESP E K T 3 7 10. 16. z á ří 2 00 7

Spotřeba a emise CO 2 pro model Mondeo 1,6 Duratec/110 k: město/mimo město/kombinovaná 10,0/5,6/7,2 l/100 km; CO 2 : 172 g/km. Chci ho Nový FordMondeo Feel the difference

krátce Schengenský prostor foto čtk, isifa, mapa respekt schengenský prostor Sucha vystřídaly povodně Vydatné deště, které zasáhly koncem týdne Česko, připomněly desáté výročí katastrofálních povodní. Nedosáhly ovšem takové intenzity jako v roce 1997. Zatímco tehdy napršelo během čtyřiadvaceti hodin v Jeseníkách a Beskydech 450 litrů na metr čtvereční, letos to bylo pětkrát méně. Nejvíc srážek spadlo na Revízu v Jeseníkách. Hladina řeky Vidnávky ve Vidnavě dosáhla tří metrů. Povodňová vlna se pak převalila do níže položených oblastí severní Moravy a nechala za sebou podemleté silnice a zalité koleje. Celkem muselo z domova kvůli povodni odejít dvě stě lidí. Meteorolové odhadli, že se krajem přehnala padesátiletá voda. Hladiny řek se zvedly také v Krkonoších, Orlických horách a na jihu Čech. Q Miliony pro Brdy Ministři Topolánkovy vlády se vydali minulou středu na houby do brdských lesů a nakonec z toho byla pěkná úroda pro tamní obce, které se brání stavbě amerického radaru. Ať se budou bránit dál či nikoliv, premiér jim slíbil pomoc s žádostmi o peníze z evropských fondů (často právě malé obce si s komplikovanými formuláři nevědí rady) a k tomu stamiliony do rozpočtů ze státního. Na co se peníze použijí, rozhodne prý nově vzniklá Komise pro rozvoj Brdska. Není to údajně úplatek či laciný trik, jak se bránil Mirek Topolánek, kraj je prý v žalostném stavu. Potenciální příjemci těchto velkých peněz ale zatím nijak nejásají kupříkladu starosta Rožmitálu pod Třemšínem Josef Vondrášek měl po jednání smíšené pocity a návrh má za kulišárnu. Q Nový rozpočet je na světě Ministerstvo financí předložilo vládě očekávaný návrh státního rozpočtu na příští rok, počítající se schodkem ve výši 71 miliard korun. Vláda zohledňuje především dopad schválených reforem, tedy snížení daně z příjmu, limity na sociální odvody i zvýšení zvýhodněné sazby DPH. Ve srovnání s letoškem návrh počítá s deficitem zhruba o dvacet miliard menším než letos škrtat se má hlavně v zemědělství, zdravotnictví a kultuře. Polepšit by si naproti tomu měla policie i armáda, počítá se také s vyššími sociálními výdaji. Přes miliardu korun navíc by měly dostat univerzity. Podle většiny ekonomů je ale s ohledem na šestiprocentní růst českého hospodářství navrhovaný sedmdesátimiliardový schodek stále příliš vysoký. Při podobném tempu poklesu zadlužování, se kterým vláda počítá i do dalších Respekt Šestadvacetiletá oštěpařka a čerstvá mistryně světa z Ósaky Barbora Špotáková jako jedna z mála sportovců (ne-li jediná) dohlédla dále než za počítání bodů a masírování svalů a prohlásila, že konání olympijských her v roce 2009 v Číně není slučitelné s olympijskými ideály. Vadí jí čínská okupace Tibetu a nedemokratická povaha tamního režimu. let, se zřejmě do několika let státní dluh přehoupne přes magický bilion korun. Vláda sice snižuje schodek, ale naprosto neambiciózním způsobem. Přitom už nemusí platit 20 miliard korun za ztráty v České konsolidační agentuře, což jsme my celé čtyři roky museli činit. A když k tomu připočtete 38 miliard vybraných díky zvýšení nepřímých daní v příštím roce, tak se ukazuje, že vláda nevyužila možnosti, které má, říká stínový ministr financí za ČSSD Bohuslav Sobotka (více v rozhovoru na straně 36). Přes námitky o možných výraznějších úsporách v sobě návrh Kalouskova ministerstva obsahuje důležitý posun, a sice snížení schodku veřejných financí pod tři procenta HDP. Díky tomu by Česko splnilo poslední z tzv. maastrichtských kritérií, které je potřeba k plánovanému zavedení eura. Q Despekt Mrakodrapy na pražské Pankráci budou, řeklo po magistrátu i ministerstvo kultury. Hotel bude mít 75 metrů, obytný dům ještě o třicet více. Stát i metropole tak ignorují nejen názory občanů či památkářů, ale i znepokojení UNESCO. To nyní uvažuje o tom, že Praha bude kvůli věžákům vyškrtnuta ze seznamu světového kulturního dědictví. Česko bez hranic S posledním dnem roku 2007 zmizí kontroly na hraničních přechodech a od 30. března také na letištích. Česko spolu s osmi dalšími zeměmi, jež vstoupily do Evropské unie v roce 2004, prošlo minulý týden technickými testy a bez dalších prodlev se za čtyři měsíce stane členem evropské schengenské zóny volného pohybu osob. Úspěšné splnění technických předpokladů je velkým úspěchem pro právě předsedající Portugalsko. Vloni hrozilo, že prodlevy v zavádění nové počítačové databáze odsunou přístup nováčků až o několik let. Právě Lisabon se zasadil o řešení spočívající v dočasném využívání staré databáze, které se po počátečních pochybnostech ukázalo schůdným. Q Teroristé v Evropě Německo a Dánsko zmařily pokusy o teroristické útoky. Nejdříve dánská policie v pondělí zatkla osm mladých muslimů na předměstí Kodaně, z nichž šest později propustila. Následující den zatkla německá policie v západní části země dva německé konvertity k islámu a tureckého přistěhovace. Navíc se rozběhlo pátrání po dalších deseti podezřelých, kteří údajně se zatčenými spolupracovali. Dánská policie uvedla, že zadržené muže sledovala delší dobu a že je zatkla ve chvíli, kdy již disponovali výbušninami nutnými k provedení útoku. Co bylo jeho zamýšleným cílem, nebylo oznámeno. Němci naopak zveřejnili, že předpokládaným cílem byla letecká základna Ramstein a frankfurtské mezinárodní letiště, objekty využívané Američany. Dánsko je součástí americké koalice v Iráku. Německo stojí před rozhodnutím, zda prodloužit pobyt svých tří tisíc vojáků v Afghánistánu. Q 6 RESP E K T 3 7 10. 16. z á ří 2 00 7

z kraje Zatím všichni přežili, tak k čemu semafor? (Nemanice) foto günter bartoš Petice za možnost přejít Budějovická policie odmítá brzdit provoz kvůli chodcům Podobnou bezmoc tu zažije skoro každý. Starý muž s holí stojí bezradně uprostřed přechodu, kolem něj se řítí auta o třicet kilometrů rychleji, než je povolená padesátka. Až asi dvacátý řidič v řadě nechá penzistu přejít. Stejné ponížení pak na přechodu u pošty na frekventované Pražské ulici na severním okraji Českých Budějovic okusí žena s kočárkem. Už nás nebaví se na tohle dívat. Navíc máme taky děti a bojíme se o ně, vysvětluje štíhlá blondýnka Marcela Terberová (39), povoláním správcová nemovitostí, proč s manželem Radkem (43), profesí elektromechanikem, obešli sto šedesát sousedů ve své čtvrti zvané Nemanice a sebrali podpisy pod petici žádající odpovědné lidi o řešení situace. A ta je opravdu hororová. Silnice se tu, ještě na území jihočeské metropole, náhle rozšiřuje do čtyř pruhů a většina šoférů tak před přechodem instinktivně dupne na plyn. Provoz je hustší a hustší. Hodně lidí si i tady v Nemanicích koupilo druhé auto, my taky, říká pan Terber. Vadí nám i to, že kvůli nekonečné šňůře aut pak skoro nemáte šanci na tu silnici vyjet. Ostrůvek nebezpečí Odhodlaní Terberovi se snaží už tři měsíce a jsou v půli cesty k úspěchu. Českobudějovická radnice navrhla postavit z vlastních peněz k přechodu semafory a uprostřed silnice vybudovat vyvýšený ostrůvek, který by ji rozdělil na dvě části a usnadnil tak přecházení. Zbývá získat souhlas policie a Ředitelství silnic a dálnic ČR. Zdánlivá maličkost. Jenže každý v Českých Budějovicích, včetně manželů Terberových, ví, že právě tyhle instituce bezpečnost chodců na cestách v jihočeské metropoli příliš neprožívají. Kvůli strohému ne policie a silničářů totiž ztroskotal návrh na stavbu ostrůvku a semaforu v Nemanicích už na přelomu tisíciletí. Silničáři a policie měli obavu, že semafory provoz na mezinárodní silnici ucpou a že ostrůvek bude autům překážet a může způsobit nehodu. Náměstkyně primátora Ivana Popelová (ODS) je dnes optimistická a s odkazem na nová jednání tvrdí, že silničáři s oprášeným návrhem souhlasí. Ředitel budějovických silnic Josef Pešl však naděje zchlazuje. Závazně jsme nic neslíbili. Nic se nemění na tom, že překážky na vozovce vedou k nehodám. Prozradit, zda návrh magistrátu odmítne, nebo schválí, nechce ani vedoucí krajského dopravního inspektorátu Zdeněk Kukrál. Řekněte mi, co chcete dělat, až ostrůvek zapadá sněhem? ptá se. Na otázku, proč policie léta staví výš právo řidičů na rychlou jízdu a porušování předpisů než bezpečnost chodců, Kukrál odpovídá: My to nepřehlížíme. A já nevylučuji, že s těmi semafory nakonec budeme souhlasit. Manželé Terberovi věří, že jejich první petice v životě přinese kýžený výsledek. K sepsání protestu je totiž inspiroval podobný čin z opačné části města. V Nových Hodějovicích policie, poté co na přechodu před místní školou řidič zabil jedno dítě, druhé těžce zranil a lidé sepsali několik petic, souhlasila s výstavbou ostrůvku, byť bez semaforu. Místní jsou ale rádi i za to. Stavební řízení sice teď zkomplikovala majitelka jednoho z domků u přechodu obávající se otřesů způsobených brzdícími náklaďáky, ale místní doufají, že se ji podaří přesvědčit. Q Vladimír Ševela RESPEK T. CZ 7

vaše otázky Proč nevidím z vlaku? Zajímalo by mě, proč se buduje tolik betonových protihlukových stěn kolem tratí na jih Čech? Jak si mám tohle zvěrské řešení, s nímž řada cestujících nesouhlasí, vysvětlit? Nespokojený železniční cestující Martin Svášek, Praha Ptali jsme se Miroslava Vančury z Centra dopravního výzkumu a Ondřeje Kafky ze společnosti SUDOP, která projektuje dopravní stavby. Asi není třeba zdůrazňovat, že protihlukové stěny se staví všude tam, kde hluk ruší lidi žijící v blízké zástavbě. Pokud hygienik naměří vyšší hodnoty, než je přípustné, musí i přes případný nesouhlas dotčených lidí navrhnout nějakou ochranu. Jednou z možností je do domů namontovat nová okna, která lépe před hlukem izolují. Ta ovšem chrání lidi jenom vevnitř, takže se častěji volí vysoké bariéry. Druhá věc je, jak to znepříjemňuje život cestujícím například tím, že kvůli betonovým valům nemůžou sledovat krajinu. Podle všeho by raději dali přednost skleněným stěnám. Výrobci ovšem tvrdí, že sklo je dražší než beton a navíc se prý dá použít jenom v případě, že má odstínit domy z jedné strany. Funguje jako odrazka zvuku, takže na jedné straně sice lidé neslyší téměř nic, zato na straně druhé dostanou zásah hned dvakrát. Naopak stěny z pórobetonu podle oficiální verze zvuk pohlcují, takže jsou vhodnější pro místa, kde stojí domy na obou stranách tratě. Dodavatelé navíc přiznávají další podstatnou ptejte se Vážení čtenáři, pokud máte na politiky nebo vládní úředníky nějakou otázku, napište nám ji. My vám v rámci možností zajistíme srozumitelnou odpověď. pište nám na vaseotazky@respekt.cz výhodu: beton na rozdíl od skla není třeba udržovat. A pokud teď má Správa železniční dopravní cesty na stavbu nových tratí peníze, nemusí to platit v budoucnu, až bude nutné stěny opravovat a čistit. A je tu ještě jeden důvod, proč se nejčastěji sahá po bariérách z betonu. Stavba koridorů patří mezi priority Evropské unie a po pomalém rozjezdu za minulých vlád na ni přicházejí z bruselské kasy horentní sumy. O tyhle lukrativní zakázky se s úspěchem pere vlivná betonářská lobby, která má možnost sekat jeden prefabrikovaný panel vedle druhého jako Baťa polobotky. Proto také na čtvrtém koridoru z Prahy na jih Čech najdeme víc protihlukových bariér z betonu než na dřív stavěných trasách třeba do Děčína. Q Můžu si při kontrole nahrávat policii? Doslechla jsem se o případu ze Slovenska, kdy si nějaký člověk stěžoval na dopravního policistu a jako důkaz předložil záznam z mobilu. Policie pak neřešila předmět stížnosti, ale naopak stěžovatele s tím, že nemá právo nahrávat si důvěrný rozhovor s policistou. Jak je tohle u nás? Můžu si nahrávat policii při silniční nebo jiné kontrole a můžu to pak případně použít jako důkaz u soudu? Hana Ulrychová, Brno Ptali jsme se JUDr. Alžběty Prchalové Obecně platí, že lze použít jakýkoliv zvukový nebo obrazový záznam jako důkaz v trestním řízení (pokud jej od nás přijme vyšetřovatel, případně soudce). Omezeně také v občanskoprávních sporech. Při konfrontaci s policistou je situace jiná. Pořizování záznamu nemůže policie bránit, sporné by mohlo být snad jen jeho veřejné použití. Při dokazování nepřiměřeného chování policisty je ale váha takového materiálu nejistá. Policistu totiž nelze přímo zažalovat. Každý si na něj může stěžovat buď u jeho přímého nadřízeného, nebo na Inspekci ministra vnitra. Ani v jednom případě ale nebude záznam použit jako důkaz. Obecně platí, že v podobných případech je rozhodující svědectví třetí osoby. Q RESPEK T. CZ 9

komentáře válka s terorem str. 10 POLICIE str. 11 BEZPEČNOST V KYBERPROSTORU str. 12 GLOSA str. 12 Šest ztracených let Boj s al-káidou se ani po šesti letech od 11. září nedaří dotáhnout do zdárného konce. jiří sobota Na Kubiceho pal! Reforma policie zatím nepřinesla moc dobrého. Dává šanci spíše průměrným na úkor schopných. erik tabery Střežte se trojské pandy Schopnost Číny proniknout do evropských a amerických počítačů vzbuzuje vážné obavy. THE ECONOMIST Fond ohrožených rodičů V Česku se stále častěji zapomíná, že dětem je lépe v rodině než v ústavech. Kuřimská kauza to jen potvrzuje. PETR TŘEŠŇÁK Válka s terorem Šest ztracených let Je 11. září 2007. Al-Káida hlásí: jsme na dobré cestě Šest let poté, co se po útocích al-káidy zhroutily newyorské mrakodrapy a strhly s sebou do záhuby téměř tři tisíce lidí, může být Usáma bin Ládin se svou prací spokojen. Byla to přitom hra vabank. Masakr nevinných obětí v přímém přenosu televizních kamer mohl vyvolat naprosté zhnusení po celém světě. Dokonce i protiamericky naladěný Blízký východ se odvrátil s odporem. V září 2001 plápolaly svíčky jako výraz solidarity s oběťmi sebevražedného teroristického útoku i za okny příbytků v Íránu. To už je dávno. Dnes al-káida nejenže stále existuje, ale bin Ládinova parta vzkvétá. A nejde snad o to, zda ovládá nějaké konkrétní území plné výcvikových táborů. Jde o její moc nad představami a sny mladých muslimů po celém světě. Jde o to, nakolik pokročila směrem ke svému strategickému cíli. A tím nikdy nebylo prostě zamordovat co nejvíce lidí v Americe nebo jinde na Západě. Šéfové al-káidy toužili obrodit muslimskou společnost procházející dlouhodobou krizí a zažehnout islámskou renesanci, alespoň tedy v tom smyslu, jak si ji představují oni jako návrat před amorální moderní dobu, k temně jednoduché civilizaci pouštního Koránu. Viděno z tohoto úhlu pohledu může bin Ládin klidně zítra zemřít s pocitem, že jeho pozemská mise došla naplnění. Šejkova banda nelítostných vrahů uvolnila inspirativní lavinu zasahující duše muslimů po celém světě bez ohledu na vzdělání, majetek nebo místo trvalého bydliště. Britské tajné služby dnes sledují nejméně 1600 extremistů. V roce 2001 jich bylo jenom 250. Šéf na horách Jak vlastně al-káida šest let po svém největším úspěchu funguje? Podle dostupných informací z publikovaných zpráv amerických výzvědných služeb nebo třeba textů zveřejňovaných bývalými příslušníky CIA je vedení zakopáno v horách pákistánského Vazíristánu, kde se mu podařilo nejen přežít, ale zregenerovat síly a začít znovu organizovat akce. Vidíme (v této oblasti) více výcviku, více peněz, více komunikace, prohlásil v americkém Kongresu nedávno zástupce ředitele CIA pro výzvědnou činnost John A. Kringen. Skutečnou zemí zaslíbenou se ale stal Irák. Právě tady se odehrává největší část výcviku, tady se rekrutují noví pěšáci, sem proudí peníze sympatizantů z celého světa. Mnoho analytiků, včetně autorů společné zprávy amerických tajných služeb, je přesvědčeno, že dnes se proud peněz otočil není to tedy již tak, že centrála al-káidy okolo bin Ládina financuje své pobočky, ale naopak iráčtí džihádisté, kteří přijali název al-káida v Iráku, posílají část svého rozpočtu na přilepšenou šéfům do hor. Role bin Ládina a jeho dvojky Zaváhirího se proměnila a podobá se ze všeho nejvíce PR agentuře, která má za úkol prostřednictvím videonahrávek umisťovaných v al-džazíře, ale také na desítkách tisíc džihádistických webových stránek ujišťovat, že hnutí je naživu a při chuti. Na virtuální realitu se však al-káida neomezuje ani po vyhnání z Afghánistánu. Proniká do Libanonu, do pásma Gazy a do severní Afriky. Al-Káida, to je však dnes především zdroj inspirace. Skupiny jejích následovníků vznikají podle všeho samovolně v atmosféře part mladých mužů, které dokáže od nespokojenosti s vlastním životem dovést k terorismu jeden charismatický kamarád s inspirací nebo kontakty na zkušené bojovníky v Pákistánu. Takových cest mezi třeba velmi zranitelnou Británií a Pákistánem se přitom za rok odehraje podle odhadů samotných Britů okolo 400 000. Smazané hranice Jak je to možné? Boj proti teroristům přece nezačal špatně. Intervence do Afghánistánu dávala smysl, měla podporu a byla dlouho úspěšná. Navíc se v žádné ze zasažených západních zemí nestalo to, co zřejmě také bylo cílem pumových atentátů Spojené státy, Španělsko ani Velká Británie se neobrátily proti své muslimské populaci. Španělé 10 RESP E K T 3 7 10. 16. z á ří 2 00 7

pár měsíců poté, co extremisté z Maroka povraždili dvě stovky lidí v metru, zlegalizovali pobyt nezákonných přistěhovalců. Chyba přišla později a koncentruje se do slov Irák, Guantánamo, tajné a dnes již přiznané věznice CIA, mučení. Bushova vláda, ať už v panice nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, promrhala rozhodný okamžik, kdy ji zděšení nad nelidskostí teroristů mohlo postavit do čela bojovníků za Civilizaci s velkým C proti nejhlubšímu tmářství. Je jasné, že se to z bezpečí pražské kanceláře lehce píše. Česko je mimo bezprostřední ohrožení, nikdo z nás nikdy neměl na krku odpovědnost za životy stovek milionů lidí. Pravda je ale taková, že dnes jsou i samotné Spojené státy teroristickým útokem ohroženy stejně jako před šesti lety. A odkud úder přijde nejspíše? Chceme zdůraznit, že al-káida se pravděpodobně pokusí využít kontaktů a možností skupiny al-káida v Iráku, své nejviditelnější a nejschopnější přidružené skupiny, která deklarovala záměr zaútočit na Spojené státy, píší ve společné zprávě zveřejněné letos v červenci zástupci amerických výzvědných služeb. Česká karta Bushovy Spojené státy skočily bin Ládinovi na špek. Místo aby vrhly všechny síly na polapení nebo zabití strůjců atentátů jako opovrženíhodných zločinců, pustily se postaru do velkoplošné války v zemi, která neměla s al-káidou nic společného, a smazaly tak v očích muslimů rozdíl mezi nimi, tedy chladnokrevnými vrahy ohánějícími se předpotopní interpretací náboženství, a námi, běžnou muslimskou většinou, které je uřezávání hlav stejně tak blízké jako každému normálnímu katolíkovi vracejícímu se v neděli z kostela. V Iráku přišlo o život sto tisíc lidí, dva miliony jich ze země uprchly a další dva miliony byly vyhnány z domova uvnitř země samotné. Když si k tomu připočítáte odhození vlastních morálních zásad v podobě přepisování definic mučení a vytváření speciálních černých děr, kde neplatí zákony, je zle. Přesvědčit dnes část muslimů o tom, že se proti nim všichni spikli a nejednají s nimi fér, je snadnější než kdy předtím. Počátek jedenadvacátého století není pro Západ ani zdaleka taková jízda, jak si to mohl představovat ještě před dvaceti lety, když se psalo o konci dějin. Je to jinak, jako inspirace Západ prohrává válku s největšími tmáři na světě. To je samozřejmě možné zase zvrátit. Na počátku hledání ztracené morální autority může být třeba dodržení závazků, které na sebe západní státy vzaly. Bezhlavý úprk z Iráku, který otevře zemi genocidě mezi jednotlivými náboženskými sektami na úrovni masakru ve Rwandě, již dnes nikomu v ničem nepomůže. Stejně tak je klíčové vítězství v dosud neukončené válce v Afghánistánu. A tam hrají důležitou roli také Češi, kteří přesouvají své vojáky na horkou půdu na jihu země. To je přesně ten krok správným směrem, který si zaslouží pozornost a na který by Češi měli být hrdí. Q Jiří Sobota Policie Na Kubiceho pal! Policejní reforma chod bezpečnostních složek spíše ohrožuje, než jim pomáhá Konečně se rozběhla dlouho ohlašovaná reforma policie a konzumenti ranních zpráv se nestačí divit. Změny se zatím projevují pouze tím, že na přední policejní posty se v podivných konkurzech dostávají naprosto neznámí lidé, které spojuje pouze dvojí zdatnost: že jsou jedinými zájemci o volné křeslo a že jejich kariéra začala u komunistické SNB. Naproti tomu ti schopní, zdá se, začínají balit kufry. Symbolem této reformy à la Langer může být osud proslulého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jana Kubiceho. Dlouhé prsty Jan Kubice nepochybně porušil zdejší policejní pravidla. Svojí loňskou předvolební zprávou o dramatickém prorůstání organizovaného zločinu s tuzemskou politikou a státní byrokracií porušil nepsaný zákon, který říká: Zavři oči a služ těm, kteří zrovna vládnou. Je to praxe zažitá z éry komunismu, kdy většina dnešních představitelů policie získávala profesní ostruhy. Do české polistopadové reality se takový přístup znovu vrátil v roce 1998, kdy se k moci dostala vláda Miloše Zemana a kdy se odehrál převrat v bezpečnostních složkách. Sociální demokracie je obsadila svými zkušenými odborníky z předrevolučních let a výsledek se brzy dostavil: od té doby se zde nevyšetřila a nedotáhla do konce žádná, byť sebeskandálnější věc, ve které byli nějak namočeni představitelé moci. Na své dno pak policejní úslužný spolek klesl během dlouhého panování ministra vnitra a později premiéra Grosse, kdy dramaticky vzrostl počet policistů spolupracujících se zločinci. Symbolem se stal například tzv. Berdychův gang, který tady léta vraždil, unášel a kradl de facto pod vedením vysokých policejních hodnostářů. Celou situaci shrnul před dvěma lety v Respektu poslanec vládnoucí ČSSD a člen bezpečnostního výboru sněmovny Miloš Titz v dramatickém prohlášení, že místo zločinců jdou dnes dobrým policistům v Česku po krku jejich zkorumpovaní, V policii dostávají šanci spíše průměrní lidé: ti pak jdou po těch, kteří mají výsledky. zkažení kolegové z policejního vedení. V temném obraze bylo samozřejmě spousta světlých výjimek. Tou nejznámější se stal plukovník Kubice. I když vláda jeho útvar postupně zbavila možnosti vyšetřovat korupční kauzy s možným politickým zabarvením, všechno uhlídat nelze: při práci na mafiánské vraždě ÚOOZ předloni objevil a začal rozkrývat aféru biolíh podezření na obrovské vládní úplatky v miliardovém kšeftu s výrobou nového ekologického paliva. To je známá záležitost, která nakonec před volbami skončila policejním přepadem Kubiceho útvaru a zabavením jeho počítačů a na oplátku jeho zprávou pro poslance. Když se loni v létě vyměnila u moci politická reprezentace, zdálo se, že nastávají slibnější časy. Ministr vnitra Ivan Langer (ODS) oznámil reformu, která měla policii pozvednout z bahna grossovských časů a proměnit v moderní, schopnou a vstřícnou instituci. Výsledek? Na nejvyšší místa u policie se nikdo nepřihlásil. A Ivan Langer, který kdysi kritizoval Stanislava Grosse za to, že policii obsazuje lidmi spojenými s minulým režimem, udělal to samé. Do médií přitom dává srdnatá prohlášení, že modernizace policie je v plném proudu a že on stojí za Kubicem. Je v tom však velký protimluv. Šéfy, kteří přímo ovlivňují Kubiceho práci, se stávají právě tito kamarádi z esenbáckých škol. A to v tom lepším případě. Například hodnocení Jana Kubiceho vypracovává jeho nový nadřízený Josef Kutek, člověk, který měl v Praze na starosti boj s organizovaným zločinem a v jehož týmu se našli právě lidé úkolující a ovládající Berdychův gang. A kdo to zjistil? Kubiceho lidé. Takže snaha zbavit se Kubiceho, kterou zahájil Jiří Paroubek, pokračuje dál. Jen chytřejšími metodami. Nikdo na něj veřejně neútočí, jen dostává jednu důtku za druhou a na poradách na něj křičí, že škodí policii. Navíc je zřejmé, že nemůže pracovat: kauza biolíh je u ledu a alarmující zprávou, z níž řada faktů byla mezitím potvrzena, se nikdo nezabývá. Těžko si představit, že v takovémhle prostředí někdo vydrží dlouho pracovat. Tím spíše, že Policejní prezidium razí úžasnou teorii, že ÚOOZ má řešit krádeže aut. Buďto Kubice záhy odejde sám, protože ho nenechají dělat dostatečně práci, anebo ho jeho nadřízení nějakým fíglem odsunou bokem. A Langrova reforma dostane svoji opravdu symbolickou tečku. Q Erik Tabery RESPEK T. CZ 11

komentáře bezpečnost v kyberprostoru Střežte se trojské pandy Schopnost Číny napáchat spoušť v kyberprostoru vzbuzuje obavy Západní vládní a armádní počítače jsou každou milisekundu terčem útoku. Například americké ministerstvo zahraničí tvrdí, že jeho sítě jsou oťukávány zhruba dvoumilionkrát denně. Pachateli mohou být počítačoví nadšenci, vandalové či znudění adolescenti. Poslední dobou se ovšem odpovědnost za nejtroufalejší, ba nejdrzejší útoky přisuzuje čínské vládě. Ochromit počítače Letos v květnu byly v počítačích úřadu německé kancléřky Angely Merkelové a na dalších ministerstvech objeveny čínské špionážní programy. Podle jedné zprávy se tento takzvaný trojský kůň (připojený ke zdánlivě neškodnému elektronickému souboru) zrovna pokoušel odeslat 160 gigabytů informací, než ho zneškodnili. Němečtí oficiální představitelé mají podezření, že za tím stála Čínská lidově osvobozenecká armáda (ČLOA). Pentagon se pravděpodobně umí proti kyberútokům zabezpečit lépe než kdo jiný. Ovšem ve světě, který je internetem čím dál propojenější, je civilní sféra čím dál zranitelnější. Minulý týden se ukázalo, že podobný trojský kůň pronikl v červnu do počítačů sekretariátu amerického ministra obrany Roberta Gatese. Pentagon uvádí, že se špionážní program dostal pouze do e-mailového systému neobsahujícího žádné tajné informace. Totožnost pachatelů nebyla zjištěna, vedení Pentagonu je však přesvědčeno, že strůjcem tohoto útoku byla ČLOA. V reakci na německou kritiku čínské úřady minulý měsíc kupodivu slíbily, že se s hackerskou hydrou pustí do boje. Tento týden ovšem čínské ministerstvo zahraničí popřelo, že by s kyberútokem na Pentagon mělo cokoli společného. A pokud někdo tvrdí opak, pak podle čínského komuniké trpí mentalitou studené války. Američtí vojenští stratégové se obávají, že Čína využívá kyberprostoru nejen ke špionáži, ale i k přípravám budoucí horké války, řekněme o Tchaj-wan. Podle nedávné zprávy Pentagonu je součástí čínských vojenských cvičení první útok na nepřátelské počítače, který má nejspíš ochromit sítě, na nichž je americké velení vysoce závislé, anebo rozložit civilní sféru, což by bylo horší. Dosažení elektromagnetické převahy na počátku konfliktu pokládá podle zprávy ČLOA za důležitý nástroj, s nímž by mohly slabší čínské síly porazit silnější americkou armádu. To však není jediný asymetrický prostředek, který má Čína v záloze: snažila by se například ochromit americké vojenské a komunikační satelity, jak předvedla letos v lednu, když raketou cvičně sestřelila starou čínskou meteorologickou družici. Generál James Cartwright, jenž byl nedávno z funkce šéfa Strategického velitelství Spojených států povýšen na zástupce předsedy sboru náčelníků štábů, v červnu prohlásil, že Čína provádí rozsáhlý průzkum amerických sítí. To Číně umožnilo ukrást moderní know-how a přeskočit tak generace vývoje vojenské a civilní technologie. Kyberšpion může teoreticky ukrást mnohem víc informací než klasický tajný agent. Jiní mají za to, že Čína chce Americe vyslat signál, že budoucí válka by ji přišla draho a neomezila by se na Tchajwanský průliv. Psychologický účinek Pentagon se pravděpodobně umí proti kyberútokům zabezpečit lépe než kdo jiný. Ovšem ve světě, který je internetem čím dál propojenější, je civilní sféra čím dál zranitelnější. Má se za to, že ruští hackeři letos napadli internetové stránky estonských ministerstev, bank a dalších organizací, neboť tento malý, ale vysoce elektronizovaný baltský stát urazil Kreml přemístěním sovětského památníku Neznámému vojínovi z centra hlavního města Tallinu na vojenský hřbitov. DoS útok byl primitivní, ale účinný. Z minulých amerických cvičení, která zkoumala počítačové zabezpečení životně důležitých služeb (například elektrických sítí), vyplývá, že bez detailních interních informací by měl externí kyberútok spíš rozkladné než katastrofální následky. Toto hodnocení je už možná zralé na revizi. Podle generála Cartwrighta by se psychologický účinek kyberútoku na Ameriku mohl vyrovnat dopadu použití zbraní hromadného ničení. Q The Economist Newspaper Limited, London 2007 glosa Fond ohrožených rodičů Kauzu týraných chlapců z Kuřimi obestírá tolik záhad, že bezradný čtenář novin obvykle neví, co si s ní vlastně počít. K dokonalému zmatení chybí na scéně vedle Jakuba Patočky, tajemné sekty a výrobců dětské pornografie už jen zástupci mimozemských civilizací. Poslední události ale naznačují, že jedno naléhavé poučení z Kuřimi se přece jen rýsuje. Dosud to vypadalo, že chuť odebírat násilím a bezdůvodně rodinám děti mají v Česku hlavně sociální pracovnice. Teď se k téhle praxi překvapivě přihlásila i organizace, která si léta buduje pověst vrchního ochránce dětských práv. Pokud to jenom trochu jde, mělo by dítě zůstat ve své biologické rodině. Tuhle větu asi popře málokdo, kdo se zabývá sociální pomocí. V ideálním případě to znamená, že když dítě přes veškerou snahu úřadů nemůže zůstat s vlastní matkou a otcem, hledá se pečující náruč v širší rodině prarodiče, teta, dospělí sourozenci. Až pak jsou na řadě ústavy. Kuřimská kauza se vyvíjí jinak. Prozatímnímu umístění matkou těžce týraných dětí do zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek se jistě nedalo nic vytknout, dál už je to ale složitější. Klokánek nejprve zakázal kontakt s chlapci jejich otci Radku Coufalovi. Šlo o protiprávní krok bez posvěcení soudu, což kritizoval i ombudsman. (Dnes už soudní povolení existuje.) A navíc i krok těžko pochopitelný na adresu otce v celém případu nikdy nepadlo žádné obvinění, proč mu tedy bránit v návštěvě synů? Možná Klokánek jedná na základě nějakých exkluzivních informací od policie, mohli jsme se utěšovat. Ale ne dlouho. Minulý týden začal soud, který má rozhodnout, komu děti připadnou do péče. A Fond ohrožených dětí zveřejnil jasný úmysl chlapce získat. O totéž ovšem usiluje nejen otec Radek Coufal, ale také prarodiče tedy hned tři bezúhonní příbuzní. Nevládní organizace stojí proti rodině, přetahuje se s ní o dítě, místo aby pomáhala. Nehledá pro Jakuba s Ondřejem nejlepší budoucnost, chce je vlastnit. To je znepokojivá zpráva. Klíčovou dovedností, které by se dnes český sociální systém měl naučit, je totiž práce s rodinami v krizi. Pomáhat jim zvládat chudobu, učit je odpovědnosti, hledat cesty k nápravě špatných vztahů. Pokud nefungují rodiče, zapojit do péče ostatní příbuzné. Odebrání dítěte má zůstat posledním řešením. FOD, jehož činnost stát podporuje desítkami milionů korun ročně a zajišťuje mu tak výsadní postavení, však vůči rodinám velmi často postupuje silově a konfliktně. Kuřimská kauza ukazuje, že by je měl mnohem víc zapojit do hry, jinak to začne vypadat, že si ze záchrany dětí udělal dobrý byznys. Petr Třešňák aktuální glosy na Glosy.respekt.cz 12 RESP E K T 3 7 10. 16. z á ří 2 00 7

dopisy Jak se vám líbí nový Respekt? Co se povedlo a co ne? Co byste nám vytkli a co se vám líbilo? Zde přinášíme vaše ohlasy z diskuse na www.respekt.cz. Cesta z ghetta Změnu vítám jako cestu z ghetta. Časopis by si měl být schopen na sebe vydělat. Prosím, zkuste novou podobu ještě trochu doladit. Čtenáři si stěžují na čitelnost textu. Velikost písma je přibližně stejná, ale výrazně jste zmenšili mezery mezi písmeny. Chápu důvody, ale někdy je to na hranici únosnosti. Nejvíce jste naštvali ortodoxní čtenáře reklamou na zadní straně. Hlavně proto křičí, že jste stejní jako Reflex, Týden Rubrice Minulý týden by to na zadní straně moc slušelo. Reklamou nové čtenáře nepřilákáte. To musíte rozhodnout vy, jestli je možné se vzdát nejlépe placené inzerce. A ještě něco fotografie také dokáže vyjadřovat názor. V Respektu to často vypadá tak, že vytáhnete hezkou fotografii z fotobanky a pak se ji snažíte spojit s textem jakýmsi prapodivným výkřikem pod ní. Máte slušné fotografy a nyní i slušný tisk, tak byste mohli začít používat fotografii i jinak než jen jako pouhou ilustraci a zpestření textové plochy. Petr Neubert, fotograf Dávám Respektu půl roku...nebo o kousek víc. Přesně tolik, kolik mi zbývá do konce předplatného. Ta krásná forma, kterou jsem miloval, je nenávratně pryč. Skončilo BBC, končí tradiční Respekt. Něco se mění ve světě lidí. Rád bych zaplatil víc, jen kdybych si mohl zase zalistovat ve velkých listech, ušpinit si prsty tiskařskou černí, usušit na něm houby, zapálit s ním v krbu a u ohně si pak listovat novým číslem. Respekt byl víc než týdeník a forma; Respekt byl životní styl. Bude-li nový Respekt kupovat i můj šéf či zelinář odnaproti, to mi nevadí. Pokud si však za pár čísel ani nevšimnu, zda čtu Respekt, Reflex, 100+1 nebo Penthouse to mi bude vadit! Největším zklamáním by bylo, kdyby pak také dobří redaktoři v novém Respektu splynuli s proudem. Novému Respektu zachovávám důvěru právě pro ty, kteří tvoří obsah, a dávám mu toho půl roku. To je myslím to nejlepší ohodnocení, které mohu v tomto okamžiku redakci dát. Martin T. Podoba mě nezajímá Argument, že podobou je Respekt zaměnitelný s jinými časopisy, nechápu. To je přece úplně jedno. Nová podoba má své mouchy, ale i přednosti, a pokud udrží obsah a umožní Respektu přežít, lze ji jen vítat. Nečíst Respekt, protože změnil formát, nešpiní a nelze s ním zatápět, je zhovadilost. Jan Z. Je to lepší!!! Dobrý den! Respekt čtu už mnoho let a vadilo mně, že jsem měl od novin černé ruce (někdy i peřiny) a špatně se četl v MHD, když si chtěl člověk otočit stránku. Naprosto chápu, že nelze zaspat dobu a změně rozumím. Budu si Respekt kupovat i nadále a myslím, že přiláká i nové čtenáře to ten starý opravdu bez doporučení od známého nesvedl. Držím redakci pěsti! Ondřej Schneider Konec starých časů Nevím, zda to byla intelektuální póza. Nebo praktičnost. Nebo snaha vystoupit z davu. Dát všem okolo sežrat obrovskou ilustraci na přední straně. Možná můj skrytý osobní marketing. Nevím. Ale jedno vím jistě: Bude mi ten novinový formát chybět. Přátelé, tradice je to, co v této zemi chybí. Respekt ve své původní podobě měl tradici. Měl svoji značku. Dnes je jen jedním v řadě, i když pro mne stále tím jediným. Ale jedno vím jistě. Bylo mu dobře ve starém. Nový The Economist z něj nikdy nebude. Petr Neviditelná okupace Tak to už si vycpete prd. Sleduji tuhle elitu příspěvků a mám pocit, že Respekt tak nějak sloužil k rozdělání ohýnků a podobným kravinám. Jste na hlavu? Jediný problém Respektu je elitnost. Můžu to říct, protože 12 let jsem dělal Živel, který byl elitní, až to přestalo fungovat. Všechno se mění, prožíváme neviditelnou okupaci, jak si to nikdo nikdy nepředstavoval. KFC na každým rohu, prostě to sežer a ok, běž. Na druhou stranu Respekt rozhodně nezměnil obsah, naopak. Morten Nový čtenář Musím říci, že jsem Respekt nikdy nečetl, a měl jsem jej zaškatulkován jako týdenní noviny plné dlouhých článků, které zajímají úzký okruh zasvěcenců, ale včera se mi dostala do rukou jeho nová podoba, a dnes už ho mám celý přečtený. Pokud jste chtěli rozšířit čtenářskou základnu, tak za mě se vám to podařilo. Aleš Při periferním pohledu Více informací na www.skoda-auto.cz Na vnitřní úpravě nového Respektu je vidět střídmost, ale hodně mě zklamala nová obálka ať bude ilustrace sebekrásnější, jako celek nedrží pohromadě. Troufám si říct, že při periferním pohledu se jedná o graficky průměrný a zaměnitelný design. Helena Omluva V minulém čísle nám z článku s názvem Tady vládne ČEZ omylem vypadlo několik slov. Tato chyba bohužel výrazně změnila smysl dané věty, proto chceme věc uvést na pravou míru. Není pravda, že firma ČEZ nevyplácí dividendy. Poslední roky dividendy pravidelně vyplácí, letos je to dvacet korun hrubého na akcii, vloni patnáct, o rok dříve devět. Záměrem článku bylo v tomto ohledu říci, že ČEZ nevyplácí mimořádné dividendy, jimiž by stát využil mimořádnou ziskovost firmy ke svému užitku. redakce pište nám na dopisy@respekt.cz SIMPLY CLEVER inzerce RESPEK T. CZ 13 AutokinoFa_RespektPraha100x132.i1 1 24.8.2007 9:59:20

na pozvání Mlha na horách za miliardu Ještě neutichly emoce nad chutí Prahy stát se městem olympijským a zemí otřásá nová sportovní událost. Ať vláda vládne Nesmyslně dlouho se vede chaotický spor o to, zda má být na území ČR vybudována radarová stanice. foto čnb Luděk Niedermayer (1966) je viceguvernérem České národní banky. Zúčastnil se řady studijních pobytů a stáží, věnovaných zvláště problematice kapitálového trhu, obchodování derivativů a řízení rizik. foto karel cudlín Luboš Dobrovský (1932) je novinář a politik. Působil v Československém rozhlase a v době normalizace i v nejrůznějších dělnických profesích. Po roce 1989 byl mluvčím Občanského fóra, vyjednal odsun sovětských vojsk, vedl Kancelář prezidenta republiky Václava Havla, byl velvyslancem v Rusku a ministrem obrany. Informace o krizi kolem mistrovství světa v Liberci neumožňují vytvoření jasného názoru na to, zda se jedná o odvolání nekompetentního vedení projektu pět minut po dvanácté, nebo o dovedný manévr jiné zájmové skupiny, která se chce na miliardovém projektu přiživit. Právo na informace Boj o zakázky v privátní sféře je jevem obvyklým, nicméně zde nejde o peníze soukromé. Organizátoři požadují po státu víc než miliardu korun na podporu akce, jež se dle původních plánů měla bez státních peněz obejít. Miliarda je hodně peněz a daňový poplatník by měl vědět, kam míří. Neboť veřejná diskuse je na fakta skoupá, nelze než se spolehnout na web. Zde vyčteme, že podnik je pod taktovkou mediálně proslaveného Organizačního výboru. Jeho strukturu a pravomoc web neobjasňuje, jen jeho kontaktní adresa prozradí, že je to s. r. o. (v médiích ovšem zaznělo, že to je občanské sdružení), o jehož podílnících web mlčí. Výbor je údajně příjemcem asi 400 mil. Kč nestátních peněz. Příjemcem státních peněz na podporu mistrovství je zřejmě město Liberec. Předpokládám však, že míří na projekty určené Organizačním výborem. Jaké projekty to jsou, za kolik a jakým způsobem jsou zadávány, se z webu nedozvíme. Dozvíme se však, že marketingovým partnerem mistrovství je firma United sport partners, pobočka stejnojmenné společnosti se sídlem v Londýně. Nalézt lze reference na dvě její sportovní akce, obě z plážového volejbalu, jednu z Brna, druhou z Pňova-Předhradí. S pobočkou londýnské firmy se asi vloudila nějaká nepřesnost či možná jen shodou okolností Google žádnou takovou společnost z Anglie ani odjinud nezná Důležité otázky Jedno je však jisté. Politici se shodují, že důvěryhodnosti naší země škodí více zrušení nepřipravené akce než nepořádek v managementu a riziko plýtvání státními penězi. Takže kolem Liberce se bude pod novým vedením typicky česky šturmovat. A to vždy něco stojí. Navíc v okamžiku vrcholících příprav na tento velký svátek sportu asi nezbude čas na otázky, proč stát musel na akci vynaložit stovky milionů, jak efektivně to udělal, a třeba i na to zjistit, jak se mu peníze vrátí, pokud se naplní ujišťování všech pořadatelů obdobných akcí, že tyto se zaplatí samy. Nicméně pokud poznání, že v naší zemi v dohledné době nelze ani připravovat, a natožpak tak pořádat velké sportovní akce vyžadující veřejné prostředky, bude stát jen jednu miliardu, pak se to může ukázat jako dobrá investice. Q Vláda sice usilovně jedná s představiteli Spojených států, které obranu budují, o podmínkách naší účasti na významném obranném projektu, ale informace o těchto podmínkách sděluje jen sporadicky. Odpůrci účasti na protiraketovém obranném projektu jsou na rozdíl od vlády velice aktivní. Vytvářejí všelijaká sdružení, pořádají referenda, v nichž se občané, zahrnovaní organizovanými odpůrci výmysly a předsudky o škodlivosti radarové stanice, vyslovují proti její stavbě. Opoziční politici, někteří starostové z Podbrdí, jemně podporováni panem prezidentem, se odvolávají mimo jiné na špatné zkušenosti občanů s pobytem cizích vojsk na našem území. Nepřijatelné přirovnání Nedávno tak učinil v televizní debatě sociálnědemokratický poslanec Hašek, vzpomínaje na události z 21. srpna osmašedesátého roku. Troufám si označit takový výrok, ať již ho použil kdokoliv, za nehoráznost. Připomeňme si tu událost, osvěžme paměť těm, kteří nerozeznávají rozdíl mezi násilnou okupací země po zuby ozbrojenými vojsky, tím nočním přepadením se střelbou do lidí a do muzea, a smlouvou mezi dvěma suverénními svobodnými státy o přesně vymezených právech a povinnostech těch asi sto padesáti či dvou stovek specialistů obsluhujících za naší smluvně zajištěné účasti jednu pasivní součást obranného zařízení. Alespoň pan prezident si vzhledem k svému věku musí ten rozdíl pamatovat. Kolik let bylo v osmašedesátém poslanci Haškovi, nevím, ale je to jedno. Jeho funkce by měla mít vzdělanostní podmínku, která by takovému znetvořování dějin zabránila. Hádka o radar má ze strany odpůrců stále více a více povahu pavlačovou. Odpůrcům se dostane požadované informace o míře zanedbatelné zdravotní škodlivosti zařízení. A co oni na to? No přece, že nevěří. Odpůrci chtějí jednat, ale nikoliv s tím, koho vláda pověřila, ale s těmi, koho si oni vyberou. Žádní experti nejsou odpůrcům dost odborně vzdělaní, aby je dokázali přesvědčit. Nasnadě je otázka, zda vůbec existuje možnost, jak odpůrce, nezodpovědně podporované politickou opozicí, lze o účelnosti účasti na obraně před raketovým útokem přesvědčit. Zbytečná debata Co v takové situaci? Přestat přesvědčovat účelově nepřesvědčitelné a rozhodnout. Rozhodnout o bezpečnosti země a jejích občanů je povinností vlády bez ohledu na populistické či předsudečné argumenty kohokoliv. Namísto rozhodnutí jsme však svědky problematické přípravy placené přesvědčovací kampaně. Chci vládu, která vládne, neuplácí a umí se rozhodnout. Q 14 RESP E K T 3 7 10. 16. z á ří 2 00 7

blog.respekt.cz Vzpomínka na Beslan Třetího září 2004. Stojím na chodbě kanceláře a s několika kolegy sleduji přímý přenos z nedaleké školy. Nevěřícně zíráme na televizi, a aniž si toho kdo všímá, po tvářích tečou slzy. Zbytek kolegů je v Beslanu. Hledají či utěšují své příbuzné. Ještě ve středu prvního jsme se cestou do práce smáli okvádrovaným prvňáčkům. Pracovní den začíná setkáním s místními nevládkami, které naruší můj mobil a zpráva od kamaráda: Vozmi trubku, sročno. Vybíhám na chodbu a po minutě se vracím, abych jednání ukončil. Prosím všechny, kdo ráno oblékli své děti do školní uniformy, aby se po nich začali shánět, protože kdosi obsadil školu v Beslanu. Nejhůř je na tom Támik, dozvídám se, ve škole má manželku a oba syny. Všichni rukojmí jsou namačkaní v tělocvičně a informace o jejich počtu oscilují mezi třemi a třinácti sty. V Čečně se demonstruje za propuštění rukojmích. V Dáčném se skupina Osetů vydala lynčovat místní Inguše. V paměti, jež se sebezáchovně snaží podvádět, rezonuje popis atmosféry od televizního reportéra: Tady se ani dýchat nedá, to není vzduch, to jsou chcanky. Lidé začali hlídkovat před školou se záměrem zabránit případnému osvobozujícímu útoku. V nejlepších rusko-sovětských tradicích se totiž vládnoucí elita nikterak neostýchá obětovat desítky občanů. Stovky též ne, jak se teprve mělo ukázat. Na obrazovce sledujeme jatka, chaos, ve kterém všichni střílejí po všech. První oběti mezi zachraňujícími vyšetřovatelé následně přičtou vlastní palbě. Mrtvé a raněné budou počítat dlouho a první cifra se nakonec zastaví na 334 rukojmích. Když cestou domů zajdu do krámu, prodavačka poslouchající rádio jásá: Jo, tak ji dostali, dobře jí tak. Jedna ze šahídek se prý snažila utéct ze školy, ale kdosi ji zahlédl a rozzuřený dav jí nedal šanci. Nevnímám, co říká, a nijak mě neudiví, když mi večerní zprávy posléze tvrdí, že obě ženy teroristky zemřely ve škole. Nechci vědět, koho šílený dav umlátil. Pravdu se beztak nedozvíme. Proč tolik lží o počtu rukojmích, který se nakonec ukázal třikrát vyšší, než tvrdily oficiální ruské zdroje? Kolik bylo teroristů a odkud se vzali? Alanovu třináctiletou neteř pochovali s dvanácti kulkami v těle. Soudní expertiza potvrdila, že většina z nich byla od zachránců, ke kterým se snažila utéct a kteří při takzvané osvobozovací akci neváhali použít plamenomety, granátomety a tank. Támikova manželka je po několika operacích, mladší syn vyvázl takřka bez škrábnutí. O osudu staršího syna se nic neví, tělo nenašli. Pár měsíců poté kdosi zatelefonoval, že syna vrátí za výkupné. Jiný anonymní telefonát nabízel za nemalý peníz ukázat hrob. Prvňák Žorik však zmizel, jen jeho fotografie dál koluje internetem. Támik pije, aby se nezbláznil. Q Petr Kostohryz Autor je humanitární pracovník, momentálně v Baku. Redakčně kráceno. kostohryz.blog.respekt.cz inzerce Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vyhlašuje Respekt S předplatným v pohybu ušetříte \ O novém formátu Respektu se vzrušeně diskutuje na RESPEKT.CZ. Diskusí se můžete zúčastnit i Vy na oznamkujte-respekt.respekt.cz \ Respekt má novou podobu a trafikanti ho občas zapomenout dát na pult. Na adrese trafiky.respekt.cz můžete i Vy napsat, kde se vám týdeník Respekt nepodařilo koupit nebo co zajímavého jste u našich prodejců zažili. další slevy pro \ Respekt děkuje svým čtenářům Václavu Havlovi, Zdeňku studenty Svěrákovi, Petře a učitele Procházkové, Tomáši Halíkovi, Václavu Hudečkovi, Janu Krausovi, Tomáši Hanákovi a Lukáši Pollertovi. Díky nim vznikl televizní spot, který můžete vidět na internetových stránkách RESPEKT.CZ a na ČT 1. 800 100 634 \ Stále můžete využít třetinové slevy předplatného Ráno v 8:00 a týdeník ve vaší předplatit schránce nebo na na kanceláři telefonu 800 100 634 nebo na predplatne.respekt.cz Výběrové řízení na podporu projektů předložených občanskými sdruženími a obecně prospěšnými společnostmi pro rok 2008 Témata: A. Koordinační projekty v ochraně přírody a krajiny vyhlašuje odbor finančních nástrojů v ochraně přírody a krajiny B. Ochrana přírody a krajiny C. Zapojování veřejnosti do rozhodování v oblasti životního prostředí, udržitelný rozvoj na místní a regionální úrovni a Místní Agendy 21 D. Poskytování environmentálních informací E. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta vyhlašuje odbor environmentálního vzdělávání Plný text vyhlášení včetně závazných formulářů lze získat na webových stránkách MŽP na adrese www.env.cz (rubrika Politika a nástroje ochrany ŽP Spolupráce s NNO Dotace NNO) Veškeré podklady a bližší informace jsou k dispozici na odboru environmentálního vzdělávání MŽP, Vršovická 65, 100 10 Praha 10. Kontakt: Helena Knappová, e-mail: helena_knappova@env.cz, tel.: 267122226, Bohumila Svobodová, e-mail: bohumila_svobodova@ env.cz, tel.: 267122584 (osobní návštěvu nutno dohodnout předem). Příjem přihlášek končí 3. října 2007 ve 12.00 hodin. RESPEK T. CZ 15 pekt_promo_100x132.indd 1 6.9.2007 9:39:08

česko outsourcing str. 16 korupce str. 22 odpady str. 24 služby str. 25 Globalizace miluje Prahu Česko se ze země montoven pomalu mění v ráj bílých límečků. Globalizace nám přeje a vydělává na ní celá společnost. Odsoudili úplatkáře Stačí k odsouzení za korupci označit člověka, který měl úplatek nabídnout? Ano i ne, ukazuje česká praxe z poslední doby. Kompost do každé rodiny Znají to v Německu, znají to v Rakousku a teď to čeká i Čechy třídění bioodpadu. Začátky jsou ale zatím opatrné. Vaše peníze, naše značka Pražští úředníci proměnili registraci auta v tajuplnou bojovou hru. Moc je přitom nezajímá, že se nikdo z hráčů nebaví. Petr třešňák ondřej kundra anneke hudalla Tomáš Pavlíček outsourcing Globalizace miluje Prahu Slovo outsourcing zní v Česku ještě cize, ve světě se ale už nějakou dobu říká, že na tomhle zaklínadle docela slušně vyděláváme. Globální korporace, které ještě nedávno snily o Indii a Číně, si oblíbily střední Evropu a přesouvají sem své vývojové laboratoře, informační centra, administrativu a služby. Praha, Brno a další velká města se staly cílovou stanicí lepšího kapitálu a rájem bílých límečků. Zdá se, že Češi se v globální konkurenci konečně našli. Byznys park na Chodově vypadá jako svérázný výsledek spolupráce transplantačního chirurga a urbanisty. Obklopují jej paneláky, věčně ucpaná dálnice na Brno, opodál chrlí metro tisíce Pražanů a šňůry autobusů je rozvážejí dál na periferii. A uprostřed typicky českého sídlištního výjevu náhle vyrůstá promenáda lemovaná high-tech budovami ze skla a oceli. Skrývají čtvereční kilometry datových serverů, špičkové technologie, vývojové laboratoře, mezinárodní inženýrské týmy a přísně tajné informace. Vysoké komíny upozorňují, že v podzemí jsou v pohotovosti záložní naftové generátory, které jsou při výpadku proudu schopné zajistit dostatek energie na celých pět dní. A kdesi na utajovaném místě za Prahou je v zemi ukrytá ještě jedna záložní databanka a elektrárnička pro případ, že by Chodov poškodila živelní katastrofa nebo teroristé. Venku v parku, prorostlém pečlivě zastřiženou zelení, mezitím šplouchají umělé kanály, fontány a vodopády a u nenápadných cedulí s nápisy IBM, DHL, SAP nebo Honeywell pokuřují muži v oblecích. Podle odstínů angličtiny i barvy kůže můžeme i bez statistik hádat, že tu pracují lidé desítek národností. Trochu to připomíná globalizační idylu z plakátů Benettonu. Traduje se, že tyhle firmy o publicitu moc nestojí, takže se málokdo z médií dostane za usměvavé tváře v recepcích. Ale realita není tak zlá. Zrovna je v Praze globální ředitel, udělá si na vás čas, odpovídá po pár dnech na žádost o prohlídku dáma z komunikačního centra DHL IT Services, největší firmy, která na Chodově sídlí. Zajišťuje informačnětechnologické zázemí pro mezinárodní kurýrní a logistickou korporaci DHL. Přesídlila sem před čtyřmi lety z Londýna a ředitel vládní agentury pro lákání zahraničních investorů CzechInvest Martin Jahn tehdy její příchod označil za průlom, který spustí lavinu zájmu dalších podobných korporací. Nemýlil se. Zatímco do té doby mezi zahraničními podnikateli mířícími do Česka dominovali stavitelé továren a montoven, poslední čtyři roky přibyly desítky technologických laboratoří, softwarových dílen nebo center služeb. Tedy práce pro bílé límečky, jež bývá považována za přitažlivější dovoz než třeba továrna na lednice. Stephen McGuckin, jenž byl hlavním mužem v pozadí onoho jahnovského průlomu, se narodil v Irsku a jako manažer IT firem se živí od 70. let. Žil v Hongkongu, na Středním východě, v Londýně, San Francisku a postupně se vypracoval až do čela DHL IT Services. Šéfuje několika tisícům počítačových expertů, kteří sedí ve třech zemích světa a spravují veškerá data sesterské DHL (a dalších společností, vlastněných stejně jako DHL firmou Deutche Post), vyvíjejí pro ni software a řeší akutní problémy, do kterých se poštovní objednávky kdekoli na planetě dostanou. Není jich málo tahle kurýrní služba ročně přepraví miliardu a půl zásilek ve 220 zemích. Disponuje sedmašedesáti tisíci automobily a více než čtyřmi stovkami letadel. Tohle všechno může fungovat jenom díky bezchybnému svištění dat mezi stovkami uzlů, terminálů, skladů a dopravních center. A právě nad tím, aby se přenos údajů nikde nezadrhl, bdí podpůrná počítačová centra. Jednou ze tří základen, které se o tuhle práci dělí (vedle malajsijského Kuala Lumpuru a amerického Scottsdale), byl Londýn a právě nad ním se od počátku nového tisíciletí vznášela pochybnost má smysl udržovat provoz v jednom z nejdražších měst Evropy, když nedaleko odsud se dá stejná práce dělat mnohem levněji? Rozhodli 16 RESP E K T 3 7 10. 16. z á ří 2 00 7

Přijel, viděl a Češi vítězí. (Mark Anderson ve žluté košili před pražskou centrálou DHL) foto günter bartoš jsme se pro přesun a uvažovali o Španělsku, Řecku, pobaltských státech i řadě zemí střední a východní Evropy, popisuje McGuckin firemní rozhodování. Porovnávali jsme řadu parametrů, abychom vybrali nejvhodnější místo. A vyhrála Praha. Dodnes toho nelitujeme. Pošli to do Bangalore Než se podíváme, čím se česká metropole vlichotila do přízně zahraničních investorů a co z toho vlastně má, neuškodí krátká odbočka na globální scénu. Outsourcing tu vzrušuje ekonomy a politiky už přes deset let a bývá předmětem vášnivých polemik. Internetová bublina 90. let, která skončila nechvalně proslulým krachem mnoha firem, po sobě zanechala i jedno příjemné dědictví. Na dně oceánů zůstaly položeny kvalitní kabely s optickými vlákny, do jejichž instalace rozjaření weboví investoři nacpali neuvěřitelné peníze. Veškerá komunikace přes oceán tak rázem zrychlila i zlevnila a američtí byznysmeni vycítili zajímavou příležitost: najdou-li v Indii nebo jinde, kde je výrazně levněji než v USA, dostatek šikovných, anglicky mluvících lidí, proč je nenechat dělat část práce, za kterou si američtí zaměstnanci řeknou třikrát nebo i desetkrát víc? Jakákoli činnost, která se dá poslat drátem, se dá také outsourcovat do třetích zemí a ušetřit odhaduje se, že přesunem služeb do Indie ušetří americká firma v průměru 40 % nákladů. Jako houby po dešti tak v Asii začínají růst všemožná telefonická centra, účetní firmy a administrativa nebo softwarové dílny pracující pro Američany; také indičtí chirurgové si vydělávají analýzou rentgenových snímků pro zámořské nemocnice. A globální korporace si otvírají pobočky v Novém Dillí. Fenomén dosáhl velkých rozměrů například v roce 2003 činil v Indii obrat z outsourcingu 3,6 miliardy, očekává se, že letos to bude až 14 miliard. A jako každý nový jev globalizované ekonomiky vyvolává vášnivé spory. Pomáhá outsourcing, nebo Zastavit se to nedá, a tak poražení třeba Američané hledají způsob regulace. škodí? Jak komu, říká se. Zisk z něj samozřejmě mají samotné firmy i ekonomiky třetích zemí, do nichž tečou přes oceán dolary. V jihoindickém městě Bangalore, symbolu globálního outsourcingu, je dobře vidět proč. Vyrostla tam celá nová generace Indů, kteří svou životní úrovní i dovednostmi převyšují své okolí. Pracovat v call centrech nebo IT laboratořích znamená prestiž, o místa je velký zájem, což zpětně podporuje soutěživost a vzdělávání. Mnohem kontroverznějším tématem je ovšem outsourcing na americkém břehu (a samozřejmě i v dalších západních zemích). Během poslední prezidentské kampaně praxi korporací tvrdě kritizoval demokratický kandidát John Kerry a podle průzkumů s ním souhlasí i většina populace: 71 % obyvatel se domnívá, že přesouvání služeb za oceán škodí americké ekonomice, a jen o pár procent méně respondentů by uvítalo, kdyby vláda tuhle praxi zatížila vysokou daní. Důvod je jasný: v USA ubývá práce. V souhrnu nejde o žádnou katastrofu, ale určitých typů zaměstnání, která jde snadno nabídnout Indům (jako telefonista nebo méně zdatný programátor), se outsourcing dotkl velmi citelně. Zastánci globalizace oponují, že v součtu se outsourcing stejně vyplatí díky úsporám firem klesnou ceny služeb a zboží, takže na tom vyděláme všichni. Je nad slunce jasné, že globalizace ani outsourcing se nedají zastavit. Vláda prezidenta Bushe proto schytává kritiku především za to, že přehlíží a nijak nezmírňuje jeho dopady. Říkám snad, že bychom se měli snažit zastavit outsourcing? ptal se ekonom Paul Krugan v často citovaném komentáři Necítit žádnou bolest v The New York Times. Ne. Ale když nemáte smíšené pocity z efektů globalizace, když si neděláte starosti o mnoho lidí, kteří na ní tratí, znamená to, že tématu nevěnujete dostatečnou pozornost. Konec syrové éry Tak tohle je naše NASA, ukazuje paní Kateřina Detleefsová z tiskového odboru pražské DHL IT RESP E K T.CZ 17

česko Tomáš Sedláček, který působil v USA a outsourcingem se zabývá. Nikdo vám sem nepřijde a neudělá designové centrum pro Yves Saint Laurent, prostě se musí nejdřív vyzkoušet terén. V roce 2001 nastává zlom. Členství v NATO, blížící se vstup do EU, fungující ekonomika i lepšící se právní systém udělají své. Nejdřív se osmělí korporace IBM a Accenture, následují další. Služby, IT centra, call centra, vývojové laboratoře a administrativa. Během pěti let k nám přijde přes sto padesát velkých bílolímečkových společností a postupně ukrajují čím dál větší díl z koláče zahraničních investic. Ne že by nad tovární výrobou převažovaly, velikostí se automobilkám ani rovnat nemohou. Ale například v loňském roce už služby a technologická centra tvořily víc než čtvrtinu nově vytvářených pracovních míst (tedy sedm tisíc). Nejvyspělejší města střední Evropy nabízejí výživný koktejl atributů, kterým ani Bangalore nemůže konkurovat dobře vzdělané, jazykově vybavené lidi a bohatý trh, objasňuje vznik Na dobrá místa má nos, proto je v Praze. (Stephen McGuckin) foto günter bartoš Services velkou prosklenou kukaň. Zatímco jinak interiér budovy, v níž se nachází tři a půl kilometru čtverečního datových serverů, vypadá jako jakákoli jiná větší česká firma, tohle akvárium opravdu připomíná spíš řídící centrum z amerického filmu. Na velkém projekčním plátně svítí seznam problémů, kterým právě přepravní operace firmy DHL kdesi na světě čelí, a desítky IT specialistů vyťukávají do notebooků nápravu. Pracují u nás lidé pětašedesáti národností, úředním jazykem je angličtina, objasňuje paní Detleefsová pestrou vizáž mužů s laptopy. V každém rohu místnosti běží zpravodajská televize CNN, aby inženýři okamžitě věděli, v kterém regionu mohou čekat potíže. Pracují od desíti do šesti a v tomhle čase kontrolují celou planetu. Pak počítače zhasnou a štafetu přebírá obdobné centrum ve Spojených státech, které se nad ránem vystřídá s Malajsií. Chodbami se trousí zaměstnanci na oběd. Silná indická menšina si dává dovážet do budovy indické jídlo přes prvotní šok z pálivé chuti si ho postupně oblíbili i ostatní zaměstnanci, takže dnes ve frontě čeká víc Čechů než Indů. Muži jsou v oblecích, ženy v kostýmech vnitřní kodex oblékání je přísný, zapovídá košile bez kravat i sukně kratší než 4 centimetry nad kolena. Při nočních službách je to volnější, ale stává se i to, že špatně oblečený zaměstnanec musí jít domů a pak si to napracovat, vysvětluje paní Detleefsová. Většina zaměstnanců včetně globálního ředitele pracuje v prosklených kancelářích, na každého je vidět. A návštěvníka zvenčí nespouští z očí přidělený doprovod, asistuje i u každého rozhovoru. Otevřenost má však i svá lákadla každý měsíc se mezi Malajsií, USA a Evropou koná videokonference, při níž se může kterýkoli z pěti tisíc zaměstnanců zeptat svého šéfa McGuckina v přímém přenosu na cokoli. Bangalore Evropy tuhle přezdívku dal díky přítomnosti takových firem, jako je DHL, letos na jaře Praze a dalším středoevropským městům (Brno, Budapešť, Krakov) deník The International Herald Tribune. Bývalé postkomunistické země se staly žádanou cílovou destinací outsourcingu služeb a vývojových laboratoří a zdatně konkurují Indii nebo Číně. Našinec se musí chvíli divit, jak se to mohlo stát. Je to jako Afrika, ale blíž, říkalo se počátkem 90. let mezi západními manažery, kteří se vydali podnikat do postkomunistické části Evropy. Špatná úroveň znalosti cizích jazyků, neprůhledná a složitá státní správa, mizerná logistika, poruchové a drahé telefonní linky, korupce, tunelování a neexistující podnikatelská etika poměry raného kapitalismu má ještě v živé paměti každý, komu je přes pětadvacet. I vlastnit továrnu bylo velmi riskantní, převádět na východ nějakou strategickou oblast podnikání pak zavánělo šílenstvím, shrnul nedávno tehdejší poměry britský týdeník The Economist. A antipatie byla oboustranná otcové české privatizace se snažili cizí kapitál do země moc nepouštět. Ledy se hnuly Až koncem dekády a s odchodem ODS z vlády nedůvěra k investicím zvenčí trochu povolila a zahraniční kapitál se postupně proměnil v žádaného hosta. Každému, kdo chtěl do země přijít, vláda nabízela různé daňové úlevy a finanční pobídky. Výsledný dojem byl však dosti rozpačitý. Zkorumpovaná zemanovská garnitura vládců neváhala kvůli investorům porušovat zákony, vydírat majitele pozemků a nemovitostí nebo ničit krajinu. Do Česka navíc přicházeli výhradně stavitelé montoven a kritici namítali, že takové podnikání nemá žádnou perspektivu, protože manufaktury stejně jednou zkrachují nebo utečou do levnějších zemí. Symbolem celé éry se stala továrna firmy Philips v Hranicích na Moravě majitelku pozemku, která nechtěla ustoupit montovně, veřejně urážel předseda vlády, náměstek policejního prezidenta ji jel osobně přesvědčovat, aby si to rozmyslela, a když vláda a Philips dosáhly svého, továrna za čtyři roky zkrachovala. Až do roku 2001 nenajdeme ve statistikách jinou významnější investici než tovární haly. Je to vždycky tak, že nejdřív přijde hrubý, syrový kapitál, vysvětluje dnes epochu montoven ekonom 18 RESP E K T 3 7 10. 16. z á ří 2 00 7

nových metropolí zaslíbených outsourcingu The International Herald Tribune, to vše, co bys kamenem dohodil od nejdůležitějších klientů v západní Evropě. A na začátku letošních prázdnin to stvrzuje studie respektované analytické společnosti PricewaterhouseCoopers. Její doporučení, do jakých rozvíjejících se zemí na planetě se nejvíc vyplatí investovat, ukazuje, že v tovární výrobě už nemůžeme konkurovat Indii, Číně, Vietnamu, Rusku ani Polsku. V kategorii služeb pak vypadá velká čtyřka takhle: Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie, Jižní Korea, Česká republika. Tygr, co se mračí Stephen McGuckin má na nové regiony nos. Zakládal jsem centrum DHL IT Services v Malajsii v roce 1997, vzpomíná. Tehdy tam byla ještě špatná infrastruktura, země nebyla populární. V roce 2003 skončila na seznamu doporučených destinací pro outsourcing na třetím místě. To už jsme připravovali centrum v Praze. Střední Evropě samozřejmě nahrávaly nižší ceny pracovní síly, podle ředitele ale nebyly rozhodujícím kritériem. Dobrá základna vzdělaných lidí, kteří umějí anglicky, to bylo hlavní, vysvětluje. A pak také Víc než různé úlevy láká investory dostatečná nabídka kvalifikovaných lidí. česko dobré letecké spojení se západní Evropou, stabilní politická a ekonomická situace, dobrá infrastruktura, případně vládní pobídky. Ekonomové se shodují, že výše pobídek (tedy daňových prázdnin, grantů a různých úlev) není pro rozhodování nejdůležitější, spíše patří k dobrému tónu, signálům, že vláda má o cizí podnikatele zájem. DHL IT Services hledání budoucího centra dokončila průzkumem. Ve vytypovaných zemích zadala personálním agenturám požadavek na různé profese. Neřekli jsme jim, kdo jsme, jen nadiktovali různé profese a množství lidí, které potřebujeme. A pak jsme analyzovali odpovědi kolik jich je, jaké lidé očekávají platy a tak, vysvětluje strategii McGuckin. Dá se říct, že Praha vyšla nejlíp. V prvním roce DHL IT Services najala čtyři sta lidí, dnes jich má celkem dvanáct set. Dneska je trh trochu napjatější, nové firmy nám přebírají lidi, ale zatím nemáme velký problém, říká ředitel. Přísun nováčků si firma zajišťuje spoluprací s vysokými školami. Má speciální program, v jehož rámci láká absolventy i studenty na možnost cestovat po světě každý absolvent VŠ má možnost strávit půl roku v Malajsii a půl roku v USA. A DHL IT Services navíc není odkázaná jen na české inženýry. Ve firmě pracuje téměř třetina cizinců za zdejší platy. Dělal jsem šest let IT v Nizozemsku, ale už mě to moc nebavilo, popisuje svou cestu do Prahy Češi že neumí anglicky? To platilo možná někdy v devadesátých letech. (Indický bufet v centru na Chodově) foto günter bartoš RESPEK T. CZ 19

česko třicetiletý skotský programátor Mark Anderson. Pak mě kamarád upozornil na inzerát DHL na webu. Zavolal jsem jim a oni mi zaplatili letenku do Prahy na pohovor. Od té doby jsem tady. Nižší plat než v Nizozemsku mu prý nevadí, protože v Česku má i nižší životní náklady. Cena piva je naprosto fantastická, jídlo je dobré a podobá se skotskému, vypočítává Mark výhody metropole. Když jsem přijel, bylo to tu s angličtinou docela špatné, ale dneska už mluví každý. A navíc mám většinu přátel mezi Čechy to se mi v Nizozemsku nestalo. Globální ředitel McGuckin si přesun do Prahy také nemůže vynachválit. O vysoké míře korupce prý nikdy neslyšel, inženýrů je dost, ekonomika šlape a náklady na provoz firmy v Česku jsou jen o deset procent vyšší než v Malajsii. Nějaké nevýhody oproti Británii? Ředitel dlouho mlčky přemýšlí. Možná by se lidé mohli víc usmívat, říká nakonec. Máme takovou globální soutěž o zaměstnance roku. A předloni ji vyhrál jeden specialista z Prahy. Tak mu volám a říkám mu vyhrál jste! A on na to jen: Aha. Tak se ptám vy nemáte radost? Mám, říká, jenže víte, kolik mám práce? McGuckin se směje a dodává: Ale když se chlapi soustředí na práci, to je vlastně dobře, ne? Holky, pivo, jazyky Zahraniční firmy mířící do Čech se samozřejmě odvolávají na různé ekonomické ukazatele, ekonom Tomáš Sedláček se však domnívá, že často nejsou rozhodující. Člověk si myslí, že ekonomický svět je čistá matematika, jenže tenhle fenomén je do značné míry psychologický, tvrdí. Zvěst o Praze zaslíbené outsourcingu se podle něj mezi manažery jednoduše rozkřikla a významný vliv na jejich rozhodování mají úplně obyčejné věci. Město je hezké a nabízí kulturní program, je tu hodně cizojazyčných školek a škol, kam mohou dát své děti, na ulicích je bezpečno, takže mohou v noci nechat jít manželku samotnou domů, vypočítává ekonom. Před dvěma lety prý dostal pozvání na setkání amerického velvyslance s asi třicítkou podnikatelů z USA. Trochu si stěžovali na byznys, tak se jich diplomat zeptal, co je vlastně v Praze drží. Myslíte, že mluvili o ekonomice? Vůbec ne dobré pivo, hezké holky, dobré jídlo, bezpečné ulice, Atraktivní Visegrád (průměrné zahraniční investice na obyvatele v eurech v letech ) Rusko, Ukrajina Čína Turecko Rumunsko, Bulharsko Pobaltské země Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko ZDROJ KBC říká Sedláček. Samé neměřitelné věci, přitom je udávali jako hlavní důvod. Že příjemné prostředí hraje velkou roli, svým způsobem ukazují i statistiky. Ve visegrádském regionu si totiž z outsourcingového krajíce nejvíce ukrojila hezká města jako Praha, Krakov a Budapešť oproti méně atraktivní Varšavě nebo Bratislavě. Klíčovou motivací pro cestu na východ samozřejmě zůstávají nižší finanční náklady. International Herald Tribune píše, že v roce 2004 si mohla firma SAP koupit v Čechách za cenu jednoho západního účetního pět českých. Dnes už je to jen tři a půl a ukazuje se, že ceny nakonec nejsou to hlavní. Postkomunistické metropole lákají Němce, Francouze nebo Brity hlavně proto, že jsou blízko západní Evropě a mají podobné kulturní zvyky. Už nejde Nějaká konkurence? Zatím to vypadá jen na Ukrajinu, Bulharsko a Rumunsko. Služby a technologie zvenčí (zahraniční projekty podpořené agenturou CzechInvest) centra služeb technologická centra ZDROJ CZECHINVEST o to, být co nejlevnější, ale být trochu levnější a blízko, píše The Economist. Západoevropští manažeři zkrátka nechtějí cestovat jednou měsíčně z Bruselu do Indie, raději si připlatí za město, které se podobá jejich domovině a leží za humny. Ekonomové zatím nepředpokládají, že by měl outsourcingový boom ve střední Evropě skončit. Velký potenciál jí konkurovat mají jen Ukrajina a Bulharsko díky tradici technického vzdělání a multilingvní Rumunsko. A mimochodem navzdory obecně rozšířené představě, že Češi neumějí jazyky, rozvíjející se byznys nic takového nepotvrzuje. V Praze i Brně rostou call centra, kde se mluví až šestnácti jazyky, a ve světovém tisku se znalost němčiny, francouzštiny a ruštiny považuje za velkou výhodu regionu oproti výhradně anglofonní Indii. Že by Češi neuměli anglicky, to platilo možná někdy v devadesátých letech, říká Gabriel Eichler, slovenský veterán zdejšího byznysu, který léta působil v Americe, pak zachraňoval Východoslovenské železárny a v novém tisíciletí se vrhl na outsourcing a investování. Jasně, že někteří naši,ajťáci by se asi nedomluvili v Londýně na ulici, ale technickou komunikaci zvládají naprosto bez problémů. Za delší konec Střední Evropě k zahraničním investicím pomohla ještě jedna věc jisté vystřízlivění západních firem z indické euforie. Asijské země jsou sice schopné dodávat obrovské množství programátorů, ale většina z nich má jen velmi povrchní vzdělání. Komunikace kvůli odlišným kulturním zvyklostem nefunguje úplně hladce a podnikatelská etika také není ideální. Jako všude v Asii se velice často stává, že software někdo opíše a prodává jako svůj. Proto se do Indie nebo Číny přestaly dávat citlivější podnikatelské aktivity, říká český manažer nadnárodní firmy, který má s Indií zkušenosti (interní předpisy jeho firmy mu zakazují komunikovat s médii, souhlasil proto jen s anonymním rozhovorem). V globálním měřítku samozřejmě středoevropský zázrak zdaleka nedosahuje asijského fenoménu: celkové světové investice do outsourcingu dosáhly v loňském roce 386 miliard dolarů, do visegrádské čtyřky a okolí z toho šlo něco přes dvě miliardy. S Indy však máme v tuto chvíli společné to, že taháme za delší konec provazu jménem outsourcing. Nám dává práci, na Západě ji bere. Snad proto je na adresu zahraničních investorů v oblasti služeb a technologií ve střední Evropě slyšet jen chvála. Přinášejí investice (od roku 2001 to bylo téměř třicet miliard korun), vytvářejí pracovní místa (za stejnou dobu více než dvacet tisíc), a jejich firmy navíc bývají na rozdíl od montoven považovány za podstatně trvanlivější. Kolem zahraničních firem se navíc nabalují české, které pro ně dělají další servisní služby, vytvářejí další místa, platí další daně. Na globalizaci samozřejmě můžeme mít různé názory a žádná nadnárodní firma není svatá v životopise zmíněné DHL, pro niž její česká sestra dělá IT zázemí, najdeme třeba letitý konflikt s britskými ochránci zvířat kvůli tomu, že korporace spolupracuje s nechvalně proslulou firmou specializující se na pokusy na zvířatech. Ale s globálním byznysem se bojovat nedá (tedy pokud jeden nechce dopadnout jako izolovaná Kuba nebo Severní Korea) a Češi mají v tuhle chvíli štěstí, že na něm příjemným způsobem vydělávají outsourcing podporuje vzdělanost, znalosti jazyků, světový rozhled, turistiku. Tenhle fenomén je absolutně pozitivní a perspektivní, říká ministr životního prostředí Martin Bursík, jehož strana patřila v minulosti ke kritikům první, hrubé investiční vlny. Moderní technologie, služby takové investory bychom k nám měli lákat. Na rozdíl od montoven u nich žádná rizika nevidím. Petr Hájek, bývalý zaměstnanec CzechInvestu, který měl právě tohle lákání na starosti, dodává, že outsourcing nemá jen čistě ekonomické dopady, ale ovlivňuje i sociální klima. Za důležitou věc považuji to, že se tím vytváří multikulturní společnost, říká mladý ekonom. Ta nekonfliktní, fungující multi-kulti protože do země přicházejí vzdělaní a schopní lidé z celého světa. Q Petr Třešňák 20 RESP E K T 3 7 10. 16. z á ří 2 00 7