ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S.

ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S. B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E 2015 Jitka Libenská

ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S. Studijní program: B6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208R088 Podniková ekonomika a management provozu Z H O D N O C E N Í E F E K T I V N O S T I I N V E S T I C E Jitka LIBENSKÁ Vedoucí práce: doc. Ing. Romana Čižinská, Ph.D. 2

ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA o.p.s. Katedra financí a účetnictví ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA o.p.s. ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Jitka Libenská Ekonomika a management Podniková ekonomika a management provozu Vedoucí práce: doc. Ing. Romana Čižinská, Ph.D. Název práce: Cíl: Zhodnocení efektivnosti investice Cílem bakalářské práce je zhodnotit efektivnost investice podniku REKUPER SYCHROV s.r.o. do výstavby práškovací lakovny za použití vybraných metod investičního rozhodování. Rámcový obsah: 1. Úvod a cíle práce 2. Metody hodnocení efektivnosti investičních projektů - teoretická východiska 3. Představení firmy a popis investičního záměru 4. Zhodnocení efektivnosti investice do výstavby práškovací lakovny 5. Závěr Rozsah práce: 25-30 stran Literatura: 1. NÝVLTOVÁ, R. -- MARINIČ, P. Finanční řízení podniku. Moderní metody a trendy. Praha: Grada Publishing, 2010. 200 s. ISBN 978-80-247-3158-2. 2. DLUHOŠOVÁ, D. -- A KOLEKTIV. Finanční řízení a rozhodování podniku. Analýza, investování, oceňování, riziko, flexibillita. 3. vyd. Praha: EKOPRESS, 2010. 225 s. ISBN 978-80-86929-68-2. 3. VALACH, J. -- A KOLEKTIV. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 3. vyd. Praha: Ekopress, 2010. 465 s. ISBN 978-80-86929-71-2. 4. KISLINGEROVÁ, E. Manažerské finance+cd. 2. přepracované a doplněné vydání. 2. vyd. Praha: C.H.BECK, 2007. 745 s. ISBN 978-80-7179-903-0. Datum zadání: březen 2013 Datum odevzdání: září 2014 doc. Ing. Romana Čižinská, Ph.D. Vedoucí práce doc. Ing. Jiřina Bokšová, Ph.D. Vedoucí ústavu Mgr. Petr Šulc Prorektor ŠAVŠ Jitka Libenská Autorka práce 3

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a v práci jsem neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským). V Mladé Boleslavi, dne 14. 9. 2015 4

Děkuji doc. Ing. Romaně Čižinské, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce a poskytnutí užitečných rad. Mé poděkování rovněž patří ekonomickému oddělení firmy Rekuper Sychrov, jmenovitě paní Marcele Mohelské, za poskytnutí informačních podkladů. 5

Obsah Seznam použitých zkratek a symbolů... 7 Úvod... 8 1 Teoretická východiska investičního rozhodování... 9 1.1 Investice a kapitálové plánování... 9 1.2 Klasifikace investičních projektů... 12 1.3 Zdroje financování investic... 13 1.4 Fáze investičního procesu... 15 1.5 Metody hodnocení investičních projektů... 17 1.5.1 Statické metody... 18 1.5.2 Dynamické metody... 20 1.6 Parametry hodnocení projektu... 24 1.6.1 Peněžní toky z investičních projektů... 24 1.6.2 Stanovení diskontní míry... 29 1.6.3 Doba životnosti investice... 31 2 Analýza a zhodnocení efektivnosti investice společnosti REKUPER SYCHROV, s.r.o.... 33 2.1 Představení společnosti REKUPER SYCHROV, s.r.o.... 33 2.2 Investiční záměr... 34 2.2.1 Proces schválení investice... 35 2.2.2 Specifikace lakovací linky... 35 2.3 Určení vstupních parametrů... 36 2.3.1 Stanovení diskontní míry... 36 2.3.2 Stanovení kapitálového výdaje... 37 2.3.3 Stanovení peněžních toků plynoucích z projektu... 38 2.4 Zhodnocení efektivnosti investice... 41 2.4.1 Statické metody... 41 2.4.2 Dynamické metody... 43 2.5 Analýza citlivosti... 46 2.6 Vyhodnocení a doporučení... 48 Závěr... 50 Seznam literatury... 51 Seznam obrázků a tabulek... 52 Seznam příloh... 53 6

Seznam použitých zkratek a symbolů CZK ČNB ČSH EUR p.a. p.q. VVP WACC koruna česká Česká národní banka čistá současná hodnota euro per annum (ročně) per quartale (čtvrtletně) vnitřní výnosové procento průměrné náklady kapitálu podniku 7

Úvod Investice, a to zejména na pořízení a technické zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku, patří k základním předpokladům perspektivního fungování výrobních firem. Investice mohou být uskutečněny např. za účelem zvyšování konkurenceschopnosti podniku, snižování nákladů, z důvodu zavedení nové výrobní technologie nebo výroby nového produktu. Správně zvolená investice je pro podnik přínosem, oproti tomu chybný výběr investičního projektu může znamenat finanční ztrátu, v krajním případě pak vede k ukončení činnosti podniku. Proto je z pohledu podniku nutné věnovat investičnímu rozhodování náležitou pozornost. Přestože samotné rozhodnutí o uskutečnění investice přísluší vlastníkům podniku, úkolem odpovědného managementu je pro tato rozhodnutí připravit nezbytné podklady. Postup schvalování investic může být u větších podniků vymezen interními směrnicemi. Odborná literatura pak uvádí řadu metod pro vyhodnocování efektivnosti investic. Tato bakalářská práce se zabývá zhodnocením efektivnosti investice společnosti REKUPER SYCHROV, s.r.o. Investicí se zde rozumí pořízení a provoz nové, vlastní lakovací linky pro nanášení práškových barev. Cílem bakalářské práce je pomocí vybraných metod hodnocení efektivnosti investic verifikovat rozhodnutí společnosti investovat do vlastní lakovny, oproti původnímu lakování v kooperaci. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se v úvodu věnuje obecné charakteristice investic a kapitálového plánování, na kterou navazuje klasifikace investičních projektů. Následně jsou představeny zdroje financování investic a fáze investičního procesu. Teoretická část je zakončena popisem metod hodnocení investičních projektů a parametrů, které jsou pro provedení výpočtů nezbytné. V praktické části je v krátkosti představena společnost REKUPER SYCHROV a situace, která předcházela rozhodnutí o realizaci investičního záměru. Posléze je popsáno stanovení vstupních parametrů dané investice a provedeno její zhodnocení pomocí metod popsaných v teoretické části. Na základě zjištěných údajů je investice vyhodnocena a jsou předložena doporučení. 8

1 Teoretická východiska investičního rozhodování Úvodní kapitoly budou věnovány investicím obecně, kapitálovému plánování jakožto nezbytné složce podnikových činností a klasifikaci investičních projektů. Následující kapitoly se budou zabývat popisem zdrojů financování investic a fází investičního procesu. Dále bude čtenář seznámen s metodami hodnocení investičních projektů, které se primárně dělí na statické a dynamické. Pro jejich aplikaci je nutné stanovit vstupní parametry, postup jejich stanovení je obsahem poslední kapitoly této části práce. 1.1 Investice a kapitálové plánování Soudobá ekonomie nahlíží na investice ze dvou úhlů pohledu - makroekonomického a mikroekonomického. V makroekonomickém pojetí představují investice využití úspor k tvorbě kapitálových statků, jež mají v budoucím období přinést méně jistý, za to však větší prospěch. Hodnotu investic v dané ekonomice za dané časové období zjistíme kupříkladu odečtením spotřeby, veřejných výdajů a čistého exportu od hrubého domácího produktu. V mikroekonomickém pojetí jsou investice popisovány z pohledu jednotlivých ekonomických subjektů (státu, podniku a jednotlivce). Pro potřeby této bakalářské práce postačí definovat podnikové investice. Tyto jsou determinovány jednorázovými výdaji na pořízení, které přesahují stanovenou výši, a podniku přinesou očekávaný prospěch v průběhu delšího časového období (zpravidla nad 1 rok). (Valach, 2010) Stejně tak jako v makroekonomickém pojetí platí definice popisující investici jako odloženou spotřebu, ze které se očekává budoucí výnos. (Synek, 2011) Výdaje vynaložené na pořízení investice se nazývají kapitálové výdaje. V českém podnikatelském prostředí se podle Valacha (2010) za investice považují kapitálové výdaje: na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku (nehmotné investice) na pořízení dlouhodobého hmotného majetku (hmotné, věcné investice) na nákup dlouhodobého finančního majetku (finanční investice) 9

Dlouhodobým nehmotným majetkem pro investiční účely rozumíme ocenitelná práva (know how, licence, předměty průmyslových a autorských práv), software, výsledky výzkumné a obdobné činnosti, zřizovací výdaje, goodwill, povolenky na emise a preferenční limity. Jestliže výdaje na pořízení majetku z této skupiny nepřesáhnou hranici významnosti stanovenou účetní jednotkou (běžně se jedná o částku 60 000 Kč, převzatou ze zákona o daních z příjmů), nejedná se o kapitálové, nýbrž provozní výdaje. Totéž platí, pokud je doba použitelnosti pořízeného majetku kratší než 1 rok (výjimku představuje goodwill, povolenky na emise a preferenční limity). Do dlouhodobého hmotného majetku řadíme pozemky, stavby vč. budov, předměty z drahých kovů, umělecká díla, sbírky, movité kulturní památky a jiné předměty kulturní hodnoty bez ohledu na výši ocenění. Dále se jedná o samostatné movité věci a soubory movitých věcí se samostatným technickoekonomických určením, jejichž pořizovací cena přesáhla hranici významnosti stanovenou účetní jednotkou (obvykle 40 000 Kč, částka převzatá ze zákona o daních z příjmů). Patří sem i trvalé porosty, dospělá zvířata a jejich skupiny, otvírky lomů a technické rekultivace. Za kapitálové výdaje do dlouhodobého hmotného majetku pokládáme taktéž výdaje na technické zhodnocení tohoto majetku (nástavby, přístavby, stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace), přesáhnou-li tyto výdaje hranici významnosti. Za dlouhodobý hmotný majetek však výše zmíněné objekty nepovažujeme, jedná-li se z pohledu podniku o objekty určené k obchodování, tedy o zboží. Dlouhodobý finanční majetek zahrnuje především dlouhodobé úvěrové cenné papíry (dluhopisy, zástavní listy, dlouhodobé směnky) a majetkové cenné papíry (akcie, podílové listy, účasti). Do kategorie ostatního finančního majetku můžeme zařadit podnikem poskytnuté dlouhodobé půjčky, dále aktiva pořizovaná za účelem obchodování nebo z důvodu uložení volných peněžních prostředků (nemovitosti, umělecká díla a sbírky). (Valach, 2010) V současné době, v kontextu s procesem investičního rozhodování a rozhodování o dlouhodobém financování investic, používá podniková teorie i praxe termín kapitálové plánování. Jedná se o mnohostrannou činnost podniku, která vede k přijetí či zamítnutí investice. Některé její fáze mohou probíhat současně a důležitá 10

je jejich vzájemná zpětná vazba. Podle Valacha (2010) zahrnuje kapitálové plánování následující fáze: a) stanovení dlouhodobých cílů a investiční strategie firmy, b) vyhledávání nových, z hlediska očekávané efektivnosti nadějných, projektů a jejich předinvestiční příprava, c) vypracování kapitálových rozpočtů a prognózování stávajících i budoucích peněžních toků v souvislosti s projekty, d) zhodnocení účinnosti projektů z různých hledisek, zejména pak zhodnocení jejich souhrnné finanční efektivnosti, e) výběr optimální varianty financování projektů f) kontrola výdajů na projekty a následné zhodnocení (audit) realizovaných projektů Východiskem pro stanovení investiční strategie firmy je její strategický podnikatelský plán, v němž jsou obsaženy základní cíle podniku. Moderní podnik nepovažuje za svůj jediný cíl maximalizaci zisku, ale sleduje celou řadu dílčích cílů. Finanční cíle však stále patří mezi prioritní. Investiční cíle jsou voleny tak, aby pomohly dosažení hlavních cílů podniku. Stanovení investiční strategie firmy, která povede k dosažení příslušných investičních cílů, se odvíjí od vztahu investora k faktorům výnosu, rizika a likvidity. Podle Nývltové a Mariniče (2010) se vztah těchto veličin označuje "magickým trojúhelníkem" investování. výnos riziko likvidita Ideální investiční příležitostí by samozřejmě byla příležitost s maximálním výnosem a vysokou likviditou za minimálního rizika. Tato kombinace je však v praxi vzácná a investor je tak nucen vybrat si s přihlédnutím k očekávanému budoucímu vývoji strategii zaměřenou na jeden z faktorů. (Nývltová, Marinič, 2010) 11

1.2 Klasifikace investičních projektů Investiční projekty "představují soubor technických a ekonomických studií, které mají sloužit k přípravě, realizaci, financování a efektivnímu provozování navrhované investice." (Valach, 2010, s. 44) Při zahájení sestavování investičního projektu je zapotřebí stanovit jeho konkrétní cíle (technické, ekonomické a časové). Investiční projekty lze dle jejich povahy roztřídit do skupin. Příslušnost ke skupině a určení typu investičního projektu pomáhá při volbě optimální techniky hodnocení efektivnosti investice a ke stanovení úrovně podniku, kompetentní k rozhodování o pořízení nebo zamítnutí investice. Mezi vybraná hlediska pro klasifikaci, která uvádí Dluhošová (2010) jako základní a nejvýznamnější, patří např.: Vliv na podnikovou ekonomiku. Na základě tohoto hlediska se jedná o členění na projekty náhrady dosloužilých zařízení nebo výměny zařízení za účelem snížení nákladů. Dále sem řadíme projekty pro vývoj, výrobu a prodej nových výrobků, projekty podporující expanzi na nové trhy i ostatní investiční projekty, které přímo nesouvisí s činností podniku (např. výstavba parkoviště pro zaměstnance). Hledisko účetnictví. Investice se dle účetní klasifikace dělí na finanční, hmotné a nehmotné. Finanční investice představují investice do dlouhodobého finančního majetku, který přinese podniku prospěch v podobě úroků, dividend, podílů na zisku nebo kapitálových výnosů. Konkrétně jde o nákup dlouhodobých cenných papírů, dlouhodobé půjčky, vklady do investičních společností a nákup nemovitostí aj. za účelem obchodování s nimi. Hmotnými investicemi rozumíme pořízení dlouhodobého hmotného majetku, jenž vytváří nebo rozšiřuje výrobní kapacity podniku (budovy, pozemky, stroje, výrobní zařízení aj.). Doba použitelnosti majetku je delší než 1 rok, pořizovací cena převyšuje hranici významnosti stanovenou účetní jednotkou (kromě výjimek vymezených v zákoně o účetnictví). U nehmotných investic jde obdobně o pořízení dlouhodobého nehmotného majetku, jehož doba použitelnosti je delší než 1 rok a pořizovací cena taktéž převyšuje hranici významnosti stanovenou účetní jednotkou (kromě 12

výjimek vymezených v zákoně o účetnictví). Jedná se o nákup know-how, licencí, softwaru, autorských práv a o výdaje na výzkumnou činnost, zřízení podniku aj. (Synek, 2011) Vzájemný vliv projektů. Projekty mohou být substituční (vzájemně se vylučující), komplementární (vzájemně se doplňující) nebo nezávislé, kdy spolu projekty nesouvisí a jsou posuzovány odděleně. Způsob financování. Nezadlužený projekt je financován výhradně vlastními zdroji. K financování zadluženého projektu investor využije cizí zdroje, eventuálně kombinaci vlastních a cizích zdrojů. (Dluhošová, 2010) Typ peněžního toku. Projekty se podle tohoto hlediska dělí na projekty s konvenčním nebo nekonvenčním peněžním tokem. Při konvenčním peněžním toku dochází pouze jednou ke změně ze záporného peněžního toku na kladný. Po období kapitálových výdajů přichází období s převahou peněžních příjmů. Změna toku může nastat po prvním roce provozování investice (- + + + +), v případě dlouhodobé výstavby mohou kapitálové výdaje zasáhnout do více let (- - + + +) Při nekonvenčním typu peněžního toku dochází ke změnám záporných a kladných hodnot za dobu provozu investice několikrát (- + + - +), (- + + + -). Příkladem může být vybudování uhelného dolu. Na konci jeho životnosti vznikají důlní společnosti vysoké náklady na rekultivaci krajiny. (Valach, 2010) Dalšími možnými hledisky pro klasifikaci investičních projektů, které Dluhošová (2010) zmiňuje, jsou vztah k rozvoji podniku, věcná náplň, výchozí podmínky realizace, možnost aktivních zásahů v budoucnu a doba výstavby. 1.3 Zdroje financování investic Největší část výdajů na investice výrobních podniků tvoří kapitálové výdaje na pořízení dlouhodobého hmotného majetku. Výdaje na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku a finanční investice tvoří podstatně menší část z celkového objemu kapitálových výdajů. Investiční majetek může podnik získat koupí, investiční výstavbou (dodavatelským způsobem nebo ve vlastní režii), bezúplatným nabytím na základě smlouvy o 13

koupi najaté věci, nebo darováním. Pokud se investiční majetek pořizuje koupí nebo investiční výstavbou, rozhoduje podnik o jeho financování pomocí vlastních zdrojů, cizích zdrojů, případně o jejich kombinaci. Mezi vlastní zdroje (vlastní kapitál) podniku patří: vklady vlastníků nebo společníků (akcie, účasti) nerozdělený zisk odpisy výnosy z prodeje a z likvidace hmotného majetku a zásob rizikový kapitál Pokud investor nedisponuje dostatečným množstvím vlastních zdrojů, případně nastanou okolnosti za kterých je použití cizího kapitálu pro podnik výhodnější (jeho zapojení pak zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu), může investor k financování investice použít cizí zdroje (cizí kapitál), mezi které patří: investiční úvěry obligace nepřímo i krátkodobé úvěry (uvolní vlastní zdroje vázané v oběžném majetku) dlouhodobé rezervy splátkový prodej leasing dotace ze státního nebo místního rozpočtu, prostředky z fondů EU Cizí kapitál bývá obvykle levnější než vlastní (působením daňového štítu), přesto se s ním musí zacházet obezřetně, aby nedošlo k nežádoucí vysoké zadluženosti podniku. Nejčastějším subjektem poskytujícím podnikům cizí kapitál jsou banky. Při jednání o úvěru vyžadují od podniku podrobný podnikatelský záměr spolu s rozpočtem. Získaný dlouhodobý bankovní úvěr se následně musí splácet, splátky zahrnují jednak vlastní splátky dluhu (úmor), jednak úroky (jde o finanční náklad). Dluh lze splácet: 14

anuitním splácením: na konci každého období je věřiteli vyplacena stejná částka, skládající se z úroků (postupně klesají) a splátek dluhu (postupně rostou) stejnou částkou splátky dluhu: úvěr je splácen stejnými částkami, úroky klesají podle výše dluhu podle individuálního splátkového (umořovacího) plánu: obsahuje velikost splátek, velikost úroků s termíny splácení, dohodnuté s bankou (Synek, 2011) 1.4 Fáze investičního procesu Jednou z podmínek, zajišťujících úspěch v oblasti dlouhodobého strategického rozvoje podniku, je kvalita přípravy a následná realizace investičních projektů. Proces by se neměl uspěchat a pozornost by měla být věnována všem jeho fázím. Jak uvádí Kislingerová (2007), investiční proces se rozděluje do tří fází: předinvestiční, investiční a provozní. Dluhošová (2010) do investičního procesu zahrnuje kromě těchto základních fází i fázi konečnou, a to fázi ukončení a likvidace projektu. Předinvestiční fáze V průběhu této fáze dochází k vyhledávání investičních příležitostí, jejich posuzování, selekci a konečnému schválení či zamítnutí. Tato fáze zahrnuje tři po sobě jdoucí etapy: Identifikace projektů Předběžný výběr Technicko-ekonomická studie proveditelnosti V procesu identifikace projektů dochází k soustavnému sledování a posuzování okolí podniku a hledání příležitostí. Příležitosti se dále zpracovávají a vyhodnocují se jejich ekonomické efekty. K vyhledávání příležitostí nemusí podnik využívat nákladné analýzy a studie, často postačí sledovat aktuální technologický vývoj související se zaměřením podniku, vývoj na trhu, novinky v legislativě a využívat studií zveřejňovaných příslušnými odbornými kruhy. Toto prvotní posuzování příležitostí není detailní, jeho výsledkem je portfolio potenciálních příležitostí. 15

Mezistupněm mezi hledáním příležitostí a zpracováním jejich důkladné analýzy je předběžný výběr. V jeho průběhu dojde k posouzení realizovatelnosti příležitostí, odhadu jejich možných dopadů a určí se, kterým příležitostem je vhodné věnovat pozornost. Výstupem technicko-ekonomické studie proveditelnosti (Feasibility Study) jsou podklady rozhodující o využití nebo nevyužití příležitosti. Jedná se o podrobné zpracování projektu, důraz je kladen zejména na technické a finanční aspekty projektu. Sestavuje se na základě vnitřních podmínek podniku a prognózování vývoje trhu. (Kislingerová, 2007) Feasibility Study by měla podle Dluhošové (2010) obsahovat: souhrnný přehled vstupů a výstupů, zdůvodnění a vývoj projektu, kapacitu trhu a produkce, materiálové vstupy, lokalizaci prostředí, technický projekt, počet pracovních sil, organizační projekt, časový harmonogram a finanční a ekonomické vyhodnocení projektu. Ke zpracování studie je možné využít speciální metodiky (např. UNIDO). Investiční fáze Jde o fázi realizace projektu od zadání až po jeho uvedení do provozu. Podmínkou vlastní realizace je vytvoření potřebné právní, finanční a organizační základny. V této fázi se rozhoduje o nabytí technologie (nákupem či vývojem) a její technické dokumentace, vyhodnocuje se nabídkové řízení pro dodavatele krátkodobých i dlouhodobých aktiv a dochází k zajištění potřebného majetku a personálu. (Kislingerová, 2007) Investiční fáze obvykle sestává z těchto etap: zpracování úvodní projektové dokumentace, zpracování realizační projektové dokumentace, rozhodnutí o zahájení výstavby, realizace výstavby, zkušební provoz a uvedení do provozu. (Dluhošová, 2010) V průběhu investiční fáze dochází k dohledu nad plánem realizace projektu. Plán není neměnný, pokud jsou identifikovány odchylky, dochází k posouzení a příslušné korekci. V této fázi se již projeví chyby nesprávně provedené Feasibility Study. (Kislingerová, 2007) 16

Provozní fáze V tomto období dochází prostřednictvím investičního technologického celku k produkci výrobků nebo služeb. O úspěšném plnění cílů (a využití prvotní příležitosti) rozhoduje kvalita předinvestiční fáze, zejména úroveň zpracování technicko-ekonomické studie. Generované peněžní toky spolu s investičními výdaji poslouží podniku jako podklad pro vyhodnocení efektivnosti investice. Fáze ukončení a likvidace projektu Závěrečná fáze životnosti projektu, ve které dojde k zastavení výroby a činnostem spojeným s ukončením investice (např. prodej likvidovaného majetku a přebytečných zásob, demontáž zařízení). Příjmy z této činnosti se po odečtení příslušných nákladů promítnou do hodnot peněžního toku v posledním roce životnosti projektu. (Dluhošová, 2010) 1.5 Metody hodnocení investičních projektů Celkovou efektivnost investičních projektů posuzujeme podle vlivu na nejvýznamnější cíl podnikání firmy, kterým je maximalizace tržní hodnoty pro vlastníky. Ke komplexnímu zhodnocení přínosu investičního projektu se využívá souhrnných finančních kriterií hodnocení efektivnosti investice. V praxi se lze při rozhodování o investici setkat s dočasným upřednostněním jiných kriterií, z dlouhodobého časového hlediska mají však finanční kriteria rozhodující vliv. Nezastupitelnou úlohu si udržují i při tzv. vícekriteriálním hodnocení investičních projektů, v jehož rámci je projekt hodnocen podle různých kriterií, kterým se v celkovém hodnocení přidělí různá váha. (Valach, 2010) Techniky, které pomohou posoudit efektivnost investičních projektů a poslouží finančnímu managementu podniku při rozhodování o tom, zda je investice vhodná k realizaci či nikoli, můžeme třídit podle různých hledisek. Jedním z hledisek je pojetí efektů z investičních projektů. Na jeho základě se metody hodnocení efektivnosti dělí na: a) metody, u nichž jako kritérium hodnocení vystupuje očekávaná úspora nákladů (nákladová kritéria hodnocení efektivnosti) b) metody, u nichž je kritériem hodnocení očekávaný účetní zisk (zisková kritéria hodnocení efektivnosti) 17

c) metody, kde je kritériem hodnocení očekávaný peněžní příjem z projektu (čistý peněžní příjem z projektu) (Valach, 2010) Primárním hlediskem, podle kterého rozdělujeme metody hodnocení efektivnosti investičních projektů, je však zohlednění faktoru času. Podle toho rozlišujeme metody na statické, které faktor času nerespektují, a dynamické, faktor času respektující. Podle Dluhošové (2010) je tato terminologie nepřesná, za správnější považuje označení nominální a diskontovaná kritéria. Statickým a dynamickým metodám hodnocení bude podrobněji věnován následující výklad. 1.5.1 Statické metody Tyto metody naleznou využití za situace, kdy faktor času nemá při rozhodování o investicích podstatný vliv (jedná-li se o investování pomocí jednorázové koupě a krátkou životnost pořizované investice - optimálně do dvou let). Ačkoli ani zde není odhlédnutí od faktoru času zcela správné, nemá zpravidla vliv na ohodnocení a výběr příslušné varianty. Vhodnost použití statických metod závisí rovněž na požadované míře výnosnosti investice, která je dána diskontní sazbou. Platí zde přímá úměrnost - čím je diskontní sazba nižší, tím je vliv faktoru času méně významný. Investiční projekty, pro něž je vhodné posouzení pouze pomocí statických metod, se v praxi vyskytují ojediněle. Přesto jsou tyto metody pro svoji jednoduchost oblíbené a používané, zejména jako prvotní posouzení před celkovým rozhodnutím. (Valach, 2010) Kislingerová (2007) uvádí následující statické metody pro hodnocení investic: Průměrný roční výnos Průměrná doba návratnosti Průměrná procentní výnosnost Doba návratnosti Průměrný roční výnos Průměrný roční výnos zjistíme podílem součtu všech peněžních toků spojených s investicí s počtem let životnosti investice, vyjádřeno vzorcem: (1) 18

kde: průměrný roční výnos peněžní tok (cash flow) plynoucí z investice doba životnosti projektu Průměrný roční výnos následně využijeme při výpočtech metod průměrné doby návratnosti a průměrné procentní výnosnosti. Průměrná doba návratnosti Pomocí metody průměrné doby návratnosti určíme dobu, za kterou dojde při rovnoměrné realizaci peněžních toků ke splacení počátečních kapitálových výdajů. Vstupní údaje dosadíme do vzorce: (2) kde: průměrná doba návratnosti průměrný roční výnos investiční výdaje Průměrná procentní výnosnost Metoda průměrné procentní výnosnosti udává, kolik procent investovaného kapitálu se každý rok průměrně vrátí. Průměrnou procentní výnosnost zjistíme výpočtem: (3) kde: průměrná procentní výnosnost průměrný roční výnos investiční výdaje Výsledné hodnoty, zjištěné pomocí výše uvedených metod, mohou být výrazně zkresleny použitím průměrných hodnot peněžních toků. Tento nedostatek se již nevyskytuje v poslední představované statické metodě, kterou je doba návratnosti. (Kislingerová, 2007) 19

Doba návratnosti Metodou doby návratnosti stanovíme období (počet let, v případě potřeby měsíců a dnů), za které dojde ke splacení investice. K rovnosti dojde tehdy, kdy se cash flow vyvolaný investicí vyrovná s počátečními kapitálovými výdaji na investici. V případě, kdy jsou každoroční příjmy z investice identické, nabízí k výpočtu doby návratnosti Synek (2011) následující vztah: (4) kde: doba návratnosti investiční náklady roční cash flow Pokud investice generuje roční příjmy v různé výši, využijeme k výpočtu kumulaci částek cash flow, které připočítáváme až do doby, kdy se vyrovnají investičním nákladům. Tento postup je vhodné podpořit sestavením pomocné tabulky. Při porovnávání více variant investičních projektů vybereme na základě této metody za vhodnější projekt s kratší dobou splacení. Tato metoda s sebou nese svá rizika, jelikož nebere v potaz peněžní toky po době splacení, ačkoli by mohlo jít o příjmy ve významné výši. Nevýhoda rovněž spočívá v nemožnosti uplatnění této metody při hodnocení investic s nekonvenčními peněžními toky. Výše popsané statické metody naleznou využití při posuzování více variant investičního projektu. Pro ohodnocení jediné varianty investičního projektu je však jejich vypovídací schopnost nedostatečná. 1.5.2 Dynamické metody Tyto metody poslouží k vyhodnocování investičních projektů, u kterých dochází k pořízení dlouhodobého majetku v průběhu delšího časového období a majetek má delší ekonomickou životnost (což platí pro většinu investičních projektů). Zohlednění faktoru času se projeví jako diskontování budoucích peněžních příjmů a výdajů z projektu a kapitálových výdajů. Přihlédnutí k faktoru času tedy významně ovlivní konečné rozhodnutí o přijetí či nepřijetí projektu. Nerespektování faktoru času by vedlo ke zkreslení pohledu na efektivnost investičních projektů. (Valach, 2010) 20

Kislingerová (2007) uvádí následující dynamické metody pro vyhodnocení investic: Čistá současná hodnota Vnitřní výnosové procento Index ziskovosti Doba návratnosti (splacení) Průměrný výnos z účetní hodnoty Čistá současná hodnota Jedná se o jednu z nejpoužívanějších metod hodnocení, a to zejména pro srozumitelnost jejího výstupu. Při této metodě dochází k porovnání kapitálových výdajů (diskontovaných, pokud výstavba trvala více let) s diskontovanými peněžními příjmy z investice po dobu ekonomické životnosti. Synek (2011) uvádí pro výpočet následující vztah: (5) kde: čistá současná hodnota investice současná hodnota cash flow (výnosů z investice) očekávaná hodnota cash flow v období náklady na investici kapitálové náklady na investici (podniková diskontní sazba) období 1 až doba životnosti investice Pokud je výsledná hodnota kladná ( ), investice je pro podnik přijatelná, jelikož zvyšuje hodnotu firmy. Při rovnosti diskontovaných nákladů a příjmů ( ) bylo dosaženo požadované výnosnosti (zúročení) pro vlastníky i věřitele. Záporná hodnota ( ) poukazuje na ztrátovost investice a racionálním manažerským rozhodnutím by bylo danou investici zamítnout. 21

Vnitřní výnosové procento Metoda vnitřního výnosového procenta (VVP), stejně jako metoda čisté současné hodnoty, považuje za efekt plynoucí z projektu tok peněžních příjmů. Pomocí VVP stanovíme relativní výnos (rentabilitu), který projekt přinese během své doby životnosti. Marek (2009) definuje VVP jako úrokovou míru, při které je současná hodnota peněžních příjmů z projektu rovna současné hodnotě kapitálových výdajů. Valach (2010) uvádí pro výpočet hodnoty VVP následující postup: (6) kde: peněžní příjmy v jednotlivých letech životnosti projektu kapitálový výdaj jednotlivá léta životnosti projektu doba životnosti projektu hledaný úrokový koeficient Při zjišťování VVP je vhodné využití tabulkových kalkulátorů, které jsou založeny na základě iteračních postupů. Matematický výpočet tohoto ukazatele totiž probíhá fakticky metodou pokus-omyl. Investice je pro podnik přijatelná, pokud je výsledná hodnota VVP vyšší než požadovaná výnosnost investičního projektu (vyjádřená diskontní sazbou). Při porovnání více variant projektu je vhodnější projekt s vyšší hodnotou VVP. Tuto metodu nelze využít při hodnocení investic s nekonvenčními peněžními toky (v takovém případě by VVP mohlo nabývat více hodnot). Pokud investice generuje pouze kladné peněžní příjmy (např. je na ni poskytnuta dotace, díky níž se sníží kapitálové výdaje), nemusí VVP vůbec existovat. Tato metoda je svým přístupem přirovnávána k metodě čisté současné hodnoty, současné použití obou metod většinou přinese shodný výstup. (Kislingerová, 2007) 22

Index ziskovosti Index ziskovosti je relativní ukazatel, který vyjadřuje poměr peněžních toků v současné hodnotě a počátečních kapitálových výdajů. Kompletní vzorec pro výpočet je následující: (7) kde: index ziskovosti počáteční kapitálový výdaj peněžní toky v jednotlivých letech doba životnosti projektu diskontní úroková míra Tento ukazatel úzce souvisí s metodou čisté současné hodnoty. Zatímco čistá současná hodnota vykazuje absolutní rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy a kapitálovými výdaji, index ziskovosti vyjadřuje jejich podíl. Pakliže je tedy čistá současná hodnota zkoumaného projektu kladná, index ziskovosti bude větší než 1 a daný investiční projekt je vhodný k realizaci. Při záporné čisté současné hodnotě bude index rentability menší než 1. (Valach, 2010) Doba návratnosti (splacení) Mezi dynamické metody řadíme dobu návratnosti v diskontované úpravě (jedná se o modifikaci prosté doby návratnosti). Výpočtem tedy opětovně zjistíme dobu, za kterou se hodnota peněžních příjmů z investice vyrovná výdajům na investici. Na rozdíl od prosté doby návratnosti zde však uvažujeme peněžní příjmy a eventuálně i kapitálové výdaje v jejich současné hodnotě. Dobu návratnosti tedy stanovíme pomocí vzorce (4), nebo metodou kumulace peněžních toků do okamžiku vyrovnání se kapitálovým výdajům. Přestože je diskontováním odstraněn jeden z nedostatků původní metody, nerespektování faktoru času, stále platí nemožnost aplikovat metodu na investice s nekonvenčními peněžními toky, a neuvažování možných významných peněžních toků po stanovené době návratnosti. (Marek, 2009) 23

Vzhledem k rozsahu bakalářské práce nevyužiji při hodnocení efektivnosti investice poslední dynamickou metodu doporučovanou Kislingerovou (2010), tedy průměrný výnos z účetní hodnoty, proto není nutné uvádět zde postup jejího výpočtu. 1.6 Parametry hodnocení projektu V této kapitole se budu věnovat podrobnému definování klíčových parametrů nezbytných k provedení výpočtů, na jejichž základě se investiční projekty následně vyhodnocují. Mezi tyto parametry patří především peněžní toky z investičních projektů (peněžní příjmy a kapitálové výdaje), podniková diskontní míra a doba životnosti investice. 1.6.1 Peněžní toky z investičních projektů Pro firmu je spíše než zisk směrodatnějším ukazatelem finanční situace v podniku konkrétní tok peněžních prostředků. Proto i současné metody hodnocení efektivnosti investičních projektů vychází z prognózy peněžního toku (cash flow) z investičního projektu. (Nývltová, Marinič, 2010) "Peněžní tok z investičního projektu představuje kapitálové výdaje a peněžní příjmy vyvolané projektem během doby jeho pořízení, životnosti a likvidace." (Valach, 2010, s.61) V předinvestiční fázi jsou definovány a zkoumány peněžní toky očekávané, v provozní fázi jde o peněžní toky skutečně dosažené. V průběhu ekonomické doby životnosti dlouhodobého majetku dochází ke změnám ve struktuře peněžních toků. Při pořízení dlouhodobého majetku dochází zejména k výdajům peněz (kapitálovým výdajům), které kromě výdajů na pořízení dlouhodobého majetku zahrnují i jiné výdaje vyvolané investičním projektem. Peněžní příjmy se v této fázi vyskytují sporadicky, příkladem je uvedení do provozu určité části pořizovaného investičního komplexu, která je již během výstavby schopna generovat příjmy. Během životnosti dlouhodobého majetku dochází k vytváření peněžních příjmů, jež vznikají v souvislosti s fungováním projektu. Kapitálové výdaje se v této fázi mohou objevit v podobě dokončovacích prací, plánované obnovy částí dlouhodobého majetku, rekonstrukce nebo modernizace. Při likvidaci dlouhodobého majetku na konci jeho doby životnosti vyvstanou podniku jak peněžní příjmy, tak kapitálové výdaje. Příjmy jsou např. tržby z prodeje dlouhodobého likvidovaného majetku, výdaji pak prostředky 24

vynaložené na demontáž strojů, sešrotování, na likvidaci nepříznivých ekologických aspektů investice. Stanovení předpokládaného peněžního toku z investičního projektu vystupuje jako nejobtížnější úkol kapitálového plánování a investičního rozhodování. Při plánování očekávaných peněžních toků je třeba počítat s faktorem času (jde o předvídání peněžních toků na delší období) a rizikem odchylného vývoje od předpokladu. Očekávané peněžní toky mohou dostát změn zejména z důvodu působení celé řady faktorů (vývoj cen, úroků, kurzů měn), u nichž může v průběhu delšího časového období dojít k odchylkám od původní předpovědi. Valach (2010) doporučuje při predikci peněžních toků z investičního projektu respektovat následující principy: a) Peněžní toky by měly vycházet z přírůstkových veličin. Požadovaný peněžní tok zjistíme odečtením celkových peněžních toků před zavedením investičního projektu, od celkových peněžních toků vyvolaných projektem. Zohledníme veškeré změny v peněžních tocích, které investice ovlivnila. b) Odpisy fixního majetku jsou sice náklad, ale nikoliv výdaj (někdy se označují jako nepeněžní výdaj) a nemohou být proto zahrnovány do peněžních výdajů na provoz investice. Přesto odpisy nepřímo ovlivňují daň ze zisku podniku (snižují zisk, tedy i daň). Při zjišťování peněžního příjmu z investice je třeba je zpátky k zisku přičíst. c) Peněžní toky by měly zobrazovat zdanění. Výstavba investičního projektu je hrazena ze zdaněných zdrojů, proto by i peněžní příjmy měly zohledňovat zdanění. Sazby daní mohou ovlivnit rozhodování investora o uskutečnění investičního projektu. d) Do kalkulace peněžních toků by měly být zahrnuty i všechny nepřímé důsledky investování, např. změna stavu oběžného majetku. e) Tzv. "zapuštěné" (také "utopené") náklady by neměly být zahrnovány do kapitálových výdajů. Za zapuštěné považujeme náklady vynaložené v minulosti, bez přímého spojení s konkrétním projektem. K jejich vydání již nenávratně došlo, nebudou tedy ovlivněny rozhodnutím o přijetí nebo zamítnutí projektu. 25

f) Peněžní toky z investičního projektu by měly zahrnovat alternativní náklady (náklady příležitosti). Za alternativní náklady považujeme peněžní toky, které by nastaly, jestliže by majetek/zdroje byly použity jinak než v souvislosti s uvažovaným projektem. Vzhledem k povaze bakalářské práce se jejich určením a použitím ve výpočtech nebudu zabývat. g) V peněžních tocích z investičních projektů je třeba zohlednit i míru inflace. Toto platí jak pro peněžní příjmy, tak pro kapitálové výdaje (viz nominální a reálná diskontní míra zmiňovaná dále v textu na straně 32). h) Úroky, vyvolané financováním projektu pomocí úvěrů či obligací, by neměly být brány v úvahu při stanovení peněžních příjmů z projektu. Struktura zdrojů financování by neměla ovlivnit vlastní povahu projektu, úroky jsou navíc již zohledněny v diskontní sazbě. i) Je třeba se vyhnout nadměrnému optimismu při kvantifikaci peněžních příjmů a výdajů. Manažeři by se měli vyvarovat nadhodnocování peněžních příjmů a podhodnocování kapitálových výdajů. j) Nutnost variantního přístupu ke stanovení peněžních toků. V praxi dochází k podcenění možnosti výskytu několika variant peněžních příjmů, pozornost se často zaměří pouze na jednu variantu. Na závěr této podkapitoly je důležité podotknout, že se užívaná finanční terminologie (kapitálové výdaje a peněžní příjmy) neshoduje s účetním obsahem těchto veličin. Způsob jejich stanovení bude popsán v následujícím textu. Peněžní příjmy Stanovení očekávaných peněžních příjmů je problematičtější oblastí, než identifikace kapitálových výdajů, jelikož zde ve větší míře působí faktor času a zároveň jsou peněžní příjmy ovlivněny v dlouhodobém horizontu širší škálou faktorů, než je tomu u kapitálových výdajů. Tyto faktory (např. inflace) zvyšují možnost odklonu skutečných peněžních příjmů od očekávaných. Východiskem pro stanovení peněžních příjmů z investičního projektu v průběhu doby jeho životnosti jsou veškeré očekávané tržby generované v souvislosti s provozem investice, snížené o provozní výdaje. Ve své komplexní podobě se podle Nývltové a Mariniče (2010) peněžní příjmy vyjadřují pomocí vzorce: 26

(8) kde: celkový roční peněžní příjem z investičního projektu roční přírůstek zisku po zdanění, který investice přináší (kromě úroků z úvěrů) přírůstek ročních odpisů v důsledku investice přírůstek/úbytek čistého pracovního kapitálu v důsledku investování příjem z prodeje dlouhodobého majetku koncem životnosti daňový efekt z prodeje dlouhodobého majetku koncem životnosti Hodnotu zisku po zdanění získáme spočtením rozdílu mezi očekávaným přírůstkem tržeb a očekávaným přírůstkem provozních nákladů v důsledku investování. Zisk po zdanění by neměl být ponižován o úroky z úvěru (struktura zdrojů zabezpečujících financování projektu by neměla mít vliv na rozhodování o schválení projektu). Zároveň je žádoucí zohlednit vliv financování projektu cizím kapitálem v rámci celkové zadluženosti podniku. Peněžní příjmy se navíc v rámci výpočtů zhodnocujících efektivnost investice diskontují, náklady kapitálu (vyjádřené diskontní sazbou) jsou tedy při hodnocení efektivnosti investice v diskontovaných příjmech zohledněny. Úroky z úvěrů na investiční projekt se účetně zahrnují do provozních nákladů, snižují tak vykazovaný zisk a proto je třeba zisk o část úroku dopadající po zdanění na podnik opět zvýšit. Roční odpisy představují v účetnictví firmy náklad, nejsou ale peněžním výdajem (kumulují se na účtech jako peněžní příjem). Pro daňové účely se započítávají do nákladů a snižují zisk, proto je třeba je zpět ke zdaněnému zisku přičíst. Změny čistého pracovního kapitálu mohou nastat v kterékoli části průběhu životnosti investičního projektu. Přírůstek čistého pracovního kapitálu peněžní příjmy z projektu snižuje, úbytkem se naopak peněžní příjmy z projektu zvyšují. Na konci životnosti projektu dochází k uvolnění veškerého čistého pracovního kapitálu vyvolaného investicí (včetně části čistého pracovního kapitálu, která se eventuálně stala součástí kapitálových výdajů), dochází tím ke zvýšení peněžních příjmů. Pokud se podnik rozhodne po skončení doby životnosti dlouhodobý majetek prodat, přinese mu tato akce zisk v situaci, kdy je tržní cena majetku vyšší než zůstatková. Tento čistý peněžní příjem je nutné zkrátit podle odpovídajících 27

daňových předpisů o daň z příjmu. Tržní cena nižší než cena zůstatková představuje pro podnik ztrátu a zároveň daňovou úsporu. Z důvodu rozložení peněžních příjmů do více let, je nutné je pro další práci s nimi pomocí diskontování přepočítat na jejich současnou hodnotu. (Valach, 2010) Kapitálové výdaje "Kapitálové výdaje jsou veškeré očekávané peněžní výdaje většího rozsahu, u nichž se očekává jejich přeměna na budoucí peněžní příjmy během delšího časového období." (Valach, 2010, s.61) V kapitole 1.1 jsou kapitálové výdaje popsány jako výdaje vynaložené na pořízení investic hmotného, nehmotného a finančního charakteru. Nyní bude pozornost věnována podrobnějšímu stanovení kapitálových výdajů určených k pořízení dlouhodobého hmotného majetku, který je předmětem investování v této bakalářské práci. Kapitálový výdaj lze dle Valacha (2010) zjednodušeně vyjádřit pomocí vzorce: (9) kde: kapitálový výdaj výdaj na pořízení dlouhodobého majetku výdaj na trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu příjem z prodeje existujícího nahrazovaného dlouhodobého majetku daňové efekty Kapitálový výdaj tedy sestává ze čtyř částí. Výdaje na pořízení dlouhodobého majetku zahrnují nákupní cenu a náklady související s pořízením investice (dopravné, kurzové rozdíly, clo, školení zaměstnanců, projektová a přípravná dokumentace). Jestliže bylo k realizaci investice nezbytné uskutečnění výzkumu a vývoje, jsou i tyto výdaje zahrnuty do kapitálových výdajů. Ocenění vlastními náklady se použije v případě pořízení hmotného investičního majetku ve vlastní režii. V důsledku nové investice obvykle dochází k trvalému navýšení oběžného majetku, především zásob surovin, materiálu a nedokončené výroby. Bez tohoto přírůstku by investice optimálně neplnila svůj účel. Současně s nárůstem oběžného majetku dochází k růstu krátkodobých závazků. Ke kapitálovým 28

výdajům tedy v konečné fázi přičteme trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu, který získáme po odečtení přírůstku krátkodobých pasiv od přírůstku oběžného majetku. (Synek, 2011) Kapitálové výdaje dále upravíme o případné příjmy z prodeje dosavadního majetku, který je novou investicí nahrazován. Kapitálové výdaje se o danou částku sníží. Prodej majetku vyvolá rovněž odpovídající daňové efekty, které se projeví snížením nebo zvýšením kapitálových výdajů. V České republice jsou pravidla pro stanovení daně popsána v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Při prodeji nahrazovaného majetku záleží na poměru jeho zůstatkové hodnoty a tržní ceny. Pokud podnik prodá majetek se ziskem, výsledná daň zvýší kapitálový výdaj. Naopak je-li majetek prodán se ztrátou, podnik uplatní daňovou úsporu a kapitálový výdaj se o tuto částku snižuje. (Valach, 2010) Za situace, kdy dochází ke kapitálovým výdajům v období delším než jeden rok, je nutné při výpočtu sumy kapitálových výdajů výdaje dalších let diskontovat prostřednictvím odpovídajícího diskontního faktoru. 1.6.2 Stanovení diskontní míry Při hodnocení dlouhodobých investičních projektů má významný vliv faktor času. Peněžní toky, plynoucí z investice v průběhu její životnosti, je pro správné posouzení efektivnosti investice nutné přepočítat na jejich současnou hodnotu. Tento přepočet (diskontování) se provádí pomocí diskontní míry, která je determinována náklady kapitálu, užitými k financování projektu. Náklady kapitálu ovlivňuje množství faktorů, mezi které patří zejména kapitálová struktura projektu, rizikovost projektu a způsob financování. Investici je možné financovat pouze vlastním kapitálem, pouze cizími zdroji nebo kombinovaným způsobem s využitím vlastního kapitálu i cizích zdrojů. Jako často využívanou metodu pro stanovení diskontní míry uvádí Nývltová a Marinič (2010) výpočet průměrných nákladů kapitálu podniku (Weighted Average Cost of Capital - WACC). Tak se stanoví minimální požadovaná míra výnosnosti kapitálu, která zajistí jak úhradu úroku pro věřitele, tak požadovanou výnosnost pro vlastníky společnosti. Uplatnění WACC jako diskontní míry podléhá určitým omezením. Je možné pouze tehdy, kdy je investiční projekt financován stejnou 29

strukturou kapitálu jako celý podnik a má přibližně stejnou míru rizika, jako dosavadní aktivity podniku. Kislingerová (2007) uvádí pro výpočet WACC následující vzorec: (10) kde: průměrné náklady kapitálu náklady na kapitál věřitelů sazba daně z příjmu kapitál věřitelů vlastní kapitál celkový investovaný kapitál (E + D = C) náklady na vlastní kapitál V případě, kdy je investice financována pouze za využití cizích zdrojů, jako je tomu i v této práci, postačí pro stanovení diskontní míry výpočet nákladů cizího kapitálu. Jako náklad vystupuje úrok z úvěru, snížený o daňový štít (úspory z daní), vyjádřeno vzorcem: (11) kde: náklady na kapitál věřitelů úroková míra z dluhu sazba daně z příjmu Takto stanovená diskontní míra vyjadřuje nejnižší možnou výnosnost investice, sloužící k pokrytí nákladů na kapitál věřitelů. Pokud podnik není schopen dosáhnout výnosů potřebných k uhrazení úroků pro věřitele, investice je vyhodnocena jako ztrátová neboť nepřináší podniku požadovaný efekt. (Synek, 2011) Nastane-li situace kdy se úroková míra skládá z více částí, které nejsou vyjádřeny ekvivalentně, musíme úrokové míry převést na stejná období a teprve pak je sečíst. Pro přepočet např. měsíční úrokové míry na roční úrokovou míru použijeme vzorec: 30

(12) kde: zjišťovaná roční úroková míra úroková míra, kterou převádíme na roční úrokovou míru počet úrokovacích období během roku Při opačném postupu (přepočtu např. roční úrokové míry na měsíční) využijeme vztah: (13) kde: úroková míra, na kterou chceme roční úrokovou míru převádět roční úroková míra počet úrokovacích období během roku pro Náklady kapitálu, získané výše uvedenými metodami, lze jako diskontní sazbu aplikovat v případě vyjádření peněžních toků plynoucích z investičního projektu v běžných cenách (tzv. nominální peněžní toky). Je-li odhad peněžních toků vyjádřen ve stálých cenách (tzv. reálné peněžní toky), je třeba očistit náklady kapitálu (nominální diskontní míru) o vliv inflace a zjistit tak reálnou diskontní míru. K tomuto výpočtu využijeme následující vztah: (14) kde: reálná (korigovaná) diskontní sazba nominální diskontní sazba průměrná roční míra inflace V situaci kdy dochází k výkyvům míry inflace, je třeba stanovit reálnou diskontní sazbu pro každý rok života projektu. V případě ustáleného vývoje inflace však postačí stanovení jediné reálné diskontní sazby využitelné po celou dobu životnosti projektu. (Fotr, 1999) 1.6.3 Doba životnosti investice K určení peněžních toků plynoucích z provozu investice je nezbytné správně odhadnout dobu životnosti investice. Nelze se při tom opřít pouze o technickou životnost dlouhodobého majetku udávanou výrobcem zařízení a související s 31

fyzickým opotřebením, ale zaměřit se spíše na životnost ekonomickou. Doba ekonomické životnosti investice bývá mnohdy kratší než její životnost technická, pro správný odhad budoucích peněžních toků je však klíčová. Ekonomická životnost investice je ovlivněna širším spektrem faktorů, tím nejpodstatnějším je ekonomická využitelnost produktů investice, dále je to např. délka životního cyklu výstupu investičního projektu, predikce výskytu zdrojů surovin a rychlost technického pokroku. (Fotr, 1999) 32

2 Analýza a zhodnocení efektivnosti investice společnosti REKUPER SYCHROV, s.r.o. V praktické části bakalářské práce nejprve v krátkosti představím společnost, která je investorem investičního projektu. Tento projekt rovněž popíši a uvedu souvislosti předcházející jeho realizaci. V následujících kapitolách pak na základě teoretických poznatků uvedených v předchozí části práce stanovím jednotlivé parametry potřebné pro vlastní vyhodnocení efektivnosti investice pomocí vybraných ukazatelů. Toto vyhodnocení bude výstupem bakalářské práce a na jeho základě učiním závěr a případná doporučení směřující jak k samotnému investičnímu projektu, tak vedoucí k vylepšení procesu schvalování investic v podniku. 2.1 Představení společnosti REKUPER SYCHROV, s.r.o. Společnost REKUPER SYCHROV, s.r.o. (dále jen "REKUPER") byla založena 31. 5. 1993, sídlo firmy se nachází v obci Husa. Vlastní kapitál společnosti je tvořen vklady tří společníků ve výši 2 800 000 Kč. Podnikatelským záměrem společnosti je výroba ekologických a energeticky šetrných výrobků a s tím spojená obchodní činnost. Můžeme rozlišit tři stěžejní obory činností firmy, které se vyprofilovaly v průběhu její existence na trhu. Firma se předně zabývá výrobou a montáží větracích jednotek s rekuperací tepla určených zejména pro průmyslové provozy, ale i občanské stavby. Tato zařízení zajišťují výměnu vzduchu v objektu při minimalizaci tepelných ztrát a bez vzniku průvanu. V současnosti si zákazník může vybírat z produktové řady čítající 7 typů větracích jednotek a 2 ventilátory. Další činností, která představuje podstatnou část obratu společnosti, je zpracování kovů, převážně plechů. Firma investuje do špičkových strojů a nabízí zákazníkům CNC zpracování plechů - vysekávání, ohraňování a laserové řezání, dále děrování, ohýbání a svařování plechů. Nejnovějším oborem je výroba, návrhy technických řešení a montáž regulátorů průtoku odpadních vod. Strategie společnosti je zaměřena především na spokojenost zákazníka a splnění jeho požadavků. Firma si udržuje vysokou kvalitu výrobků neustálými procesy zlepšování ve výrobě a zaváděním nových technologií. (Rekuper Sychrov, 2015) 33