Validátor přístupnosti webových stránek pro různé formy barvosleposti

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Validátor přístupnosti webových stránek pro různé formy barvosleposti Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Mgr. Jana Dannhoferová, PhD. Vojtěch Veleba Brno 2010

Prostor pro stránku zadání 2

Rád bych poděkoval vedoucí této bakalářské práce, Ing. Mgr. Janě Dannhoferová, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi pomohly v tvorbě této práce.

Prohlašuji, že jsem tuto práci napsal samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 3. února 2011....................................................

5 Abstract Veleba V. Web pages validator of accessibility for different forms of colorblindness. Bachelor thesis. Brno 2010. This thesis deals with various forms of color blindness. It summarizes the Guidelines of creating an accessible site in the Czech Republic. Thesis describes creation of program that simulates colorblindness and suggests guidelines. Abstrakt Veleba V. Validátor přístupnosti webových stránek pro různé formy barvosleposti. Bakalářská práce. Brno 2010. Tato bakalářská práce se zabývá různými formami barvosleposti. Shrnuje Pravidla tvorby přístupného webu v České republice. Práce popisuje tvorbu programu, který simuluje barvoslepost a navrhuje pravidla.

OBSAH 6 Obsah 1 Úvod a cíl práce 8 1.1 Úvod.................................... 8 1.2 Cíl práce a metodika........................... 8 2 Analýza barvosleposti 10 2.1 Vyšetření barvocitu............................ 10 2.1.1 Pseudoizochromatické tabulky.................. 10 2.1.2 Farnsworth-Munsell 100-hue test a Lanthony Desaturated D-15 11 2.1.3 Anomaloskop........................... 12 2.2 Formy poruch barvocitu......................... 12 2.2.1 Anomální trichromazie...................... 12 2.2.2 Dichromazie............................ 13 2.2.3 Monochromazie.......................... 14 2.2.4 Snížená kontrastní citlivost.................... 14 2.3 Vyhodnocení barvosleposti........................ 15 3 Analýza pravidel pro tvorbu přístupného webu 16 3.1 Historický a světový kontext....................... 16 3.1.1 Section 508............................ 16 3.2 Web Content Accessibility Guidelines 2.0................ 17 3.3 Legislativa v Evropské unii........................ 18 3.3.1 Lisabonská strategie....................... 18 3.3.2 eeurope 2002: Action plan.................... 18 3.4 Legislativa v České republice....................... 18 3.4.1 Blind friedly web......................... 19 3.4.2 Pravidla tvorby přístupného webu................ 19 3.5 Vyhodnocení pravidel pro tvorbu přístupného webu.......... 23 4 Návrh rozšíření pravidel s důrazem na osoby s poruchou barvocitu 24 4.1 Obecné nedostatky............................ 24 4.1.1 Separátní verze pro zdravotně postižené............ 24 4.1.2 Podmíněně povinná pravidla................... 24 4.1.3 Nepřesné a neměřitelné termíny................. 25 4.2 Návrh rozšíření metodiky v oblasti používání barev.......... 25 4.3 Barevná schémata............................. 25 4.3.1 Monochromatické barevné schéma................ 26 4.3.2 Analogické (podobné) barevné schéma............. 27 4.3.3 Kontrastní (komplementární) barevné schéma......... 27 4.3.4 Měkce kontrastní barevné schéma................ 28 4.3.5 Dvojkontrastní barevné schéma................. 28 4.3.6 Barevná tetráda.......................... 29 4.4 Pravidlo 6................................. 30

OBSAH 7 4.4.1 Informace o nevýznamnosti................... 30 4.4.2 Kontrast pro barvoslepé..................... 30 4.4.3 Vhodná schémata......................... 30 4.5 Obecné zásady.............................. 31 4.6 Motivace mimo přístupnost....................... 31 4.6.1 Barvy a technické aspekty.................... 32 4.6.2 Vnímání barev.......................... 32 4.6.3 Přístupné PDF.......................... 33 5 Simulátor poruch barvocitu 34 5.1 Tvorba aplikace.............................. 34 5.1.1 Zaměření programu........................ 34 5.1.2 Návrhy metod a tříd....................... 34 5.2 Zhodnocení programu........................... 35 5.2.1 Práce s barevným kruhem.................... 36 5.3 Colour Contrast Analyzer........................ 37 6 Závěr 38 6.1 Přínos práce................................ 38 6.1.1 Návrh na rozšíření pravidel.................... 38 6.1.2 Detailní návrh metodiky..................... 39 6.1.3 Program.............................. 39 6.1.4 Užití................................ 39 6.2 Možnosti rozšíření............................. 39 7 Literatura 40 Přílohy 41 A Přiložené CD 42

1 ÚVOD A CíL PRÁCE 8 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Potkáme-li člověka s bílou holí, u většiny z nás to vzbudí lítost k danému člověku. Jistě se mu budeme snažit co nejvíce uvolnit chodník pro usnadnění průchodu, přečteme mu číslo přijíždějícího trolejbusu či mu poté pomůžeme se správným nasměrováním do dveří trolejbusu. Zkrátka budeme se k takto postiženému člověku chovat co nejvíce ohleduplně a vstřícně. Nemusí to přitom být vyloženě nevidomý člověk, může se jednat o starší paní nebo pána, kteří už zrakem nedisponují v plném rozsahu. Těm jistě také rádi vyhovíme a pomůžeme jim s jakoukoliv orientací. Pak je ale také určitá skupina lidí se specifickým postižením, které ani není na první pohled vidět. Tito lidé na první pohled nejsou k rozeznání od absolutně zdravých lidí. Nic je nebolí, v prostoru se zcela orientují, jsou naprosto samostatní ale přece jen jsou v komunikaci, s dnešním moderním světem, v jisté nevýhodě. Jsou to lidé trpící různými formami barvosleposti. V přímém kontaktu s jakkoliv hendikepovaným člověkem se budeme chovat vstřícně a ochotně. To si ale protiřečí s chováním kdy už v takovém kontaktu nejsme. Chci poukázat na skutečnost, že k jakkoliv hendikepovaným lidem cítíme většinou lítost, místo aby jsme je plně respektovali. Podle toho se k nim chovali a v dnešní moderní době je neochuzovaly o informace poskytované na internetu. Moderní technologie umožňují velmi multimediální zprostředkovávání informací. A právě ono multimediální zprostředkování ne vždy respektuje potřeby uživatelsky rozličného spektra, kterému mají být tyto informace poskytovány. Dle toho je potřeba tvořit takové webové stránky, které budou přístupné a to pokud možno všem potencionálním uživatelům. 1.2 Cíl práce a metodika Tato práce si klade za cíl navrhnout metodiku používání barev na webu s ohledem na část populace trpící poruchou zraku, která by rozšířila současná pravidla pro tvorbu přístupného webu. Zároveň je cílem vytvoření aplikace, jež by simulovala základní formy barvosleposti a tím umožňovala kontrolu barevných schémat pro webové stránky. Pro dosažení cíle bude třeba analyzovat poruchy barvosleposti, kterými trpí z našeho pohledu ať už současní nebo potencionální uživatelé webu. Dále je nutné analyzovat to na co se má metodika samotná a návrh rozšíření aplikovat, tedy současná pravidla pro tvorbu přístupného webu. Skloubením simulace barvoslepostí a rozborem barevných kombinací by mělo být rozšíření stávajících pravidel. Vyvinu podle modelů na výběr barev barevná schémata, jež budou analyzována programem a poté pro každý model rozhodnuto zda je univerzálně použitelný či zda může jeho zkreslená simulace činit problémy uživatelům s poruchou vnímání barvocitu. Program bude vyvíjen v programovacím jazyce Java, zcela univerzálně

1.2 Cíl práce a metodika 9 aby mohl poskytnout nejen tvůrcům webu praktickou ukázku zda jsou jimi vybrané barvy k sobě vhodné s ohledem na nejen zcela zdravé uživatele.

2 ANALÝZA BARVOSLEPOSTI 10 2 Analýza barvosleposti Barevné vidění je složitý psychologický proces, jehož podkladem je neporušená činnost oka, zrakové dráhy a příslušných mozkových center. Barvocit, neboli schopnost rozeznávat jednotlivé barvy, umožňují čípky v sítnici, které v sobě obsahují látky citlivé na světlo. Člověk vnímá asi 150 barev v rozsahu viditelného světla, celkově však více než 2000 odstínů. Barevný vjem vzniká podrážděním sítnice zářivou energií světla s různou vlnovou délkou a jejich vzájemném míšení. V otázce mechanismu barevného vidění existuje několik teorií, mezi nejrozšířenější patří tzv. trichromatická teorie vidění. Je založena na tom, že všechny barvy spektra lze získat smíšením tří základních monochromatických barev. Pro vnímání těchto barev se předpokládá v sítnici výskyt tří různých čivých elementů, každý dráždí jiná barevná část spektra (Autrata, 2002). Barvoslepost, také označována jako daltonismus, je porucha barevného vidění lidského oka. Její odborný název je odvozen od jména anglického přírodovědce Johna Daltona, který sám trpěl touto poruchou a vědecky jí popsal. Aby se pojem barvoslepost uvedl na pravou míru je třeba zmínit, že barvoslepost má hned několik základních forem. Ty se rozlišují podle toho, jakou konkrétní barvu či barvy, člověk nevnímá. To znamená, že jedinec postihnutý barvoslepostí nutně nemusí trpět úplnou barvoslepostí na všechny barvy, tedy asi nejznámějším černobílým viděním. Naopak, tato forma se vyskytuje jen velmi zřídka. Nejčastějším případem je neschopnost rozlišit červenou a zelenou barvu, což je poměrně paradox při pomyšlení, že tyto barvy jsou základem semaforu. Méně častá je porucha barvocitu na žlutou a modrou (Kassin, 2007). Barvoslepost ale není jediným druhem zrakového postižení. Pro ucelenost nutno dodat rozdělení zrakově postižených uživatelů webu. Dle formy jejich postižení, lze uživatele dělit do čtyř podskupin (Špinar, 2004): Nevidomí a jinak těžce zrakově postižení. Uživatelé s vadou zraku. Uživatelé se sníženým barvocitem. Uživatelé s dočasně zhoršenou možností vidět. 2.1 Vyšetření barvocitu Barvoslepost s jejími formami lze odhalit jednoduchými pomůckami a s pomocí speciálních přístrojů lze i přesně určit hodnotu u jednotlivých poruch. Nastíněny budou jen ty nejpoužívanější. 2.1.1 Pseudoizochromatické tabulky Pracují se schopností rozlišit barvy jež mohou být zaměňovány. Těmito barvami jsou ve formě barevných bodů vepsány písmena, číslice či geometrické tvary do prostoru bodů s problematickou barvou, která může být problematická. Pokud vyšetřovaný

2.1 Vyšetření barvocitu 11 pacient není schopen vyčíst z obrázku skrytou informaci pak vychází najevo porucha barvocitu. Toto jednoduché vyšetření probíhá na sérii tabulek. Obr. 1: Ukázka tabulek pro základní určení barvosleposti (Květoňová-Švecová, 2000) 2.1.2 Farnsworth-Munsell 100-hue test a Lanthony Desaturated D-15 První z těchto testů pomáhá rozpoznat abnormality ve vnímání barev. Je postavený na 85 rozdílně barevných odstínech, jež jsou na jednotlivých knoflících. Na druhé straně jsou očíslovány ve správném pořadí, každý knoflík má stejnou sytost i jas, liší se pouze odstínem. Osoba, která je vyšetřována má za úkol knoflíky seřadit do správného pořadí dle barevného spektra. Obdobou je Lantonyho test. Ten nemá barvy syté ale jsou desaturované. Výsledky z obou testů jsou zapisovány do diagramu. Ten zaznamená barvy zaměněné či přeskočené a ze vzniklých linií lze určit typ poruchy. (Květoňová-Švecová, 2000) Obr. 2: Farnsworth-Munsell 100-hue test a Lanthony Desaturated D-15 (Květoňová-Švecová, 2000)

2.2 Formy poruch barvocitu 12 2.1.3 Anomaloskop Tento přístroj pro vyšetření poruch barvocitu je založený na rozlišování nejčastěji postihnuté oblasti spektra a to části červené a zelené. Pacient se u tohoto přístroje dívá do tubusu, kterým vidí do kruhového pole rozděleného na dvě poloviny. První polovina je dána žlutou barvou a tu druhou musí pacient dotvářet přidáváním červené či zelené barvy dokud sytost a jas neodpovídají sytosti a jasu dané žluté barvy. Barvy jsou využity čisté spektrální a vyšetření probíhá v pohledu jednoho oka, monokulárně. Přístroj je navržen tak, že dovede zjistit i velmi malé odchylky ve vnímání barev vůči zdravému zraku. 2.2 Formy poruch barvocitu Různé formy sníženého barvocitu patří mezi nejčastější zrakové poruchy. Frekvence jejich výskytu je přibližně 8,5 % populace, z toho je 8 % mužů a 0,5 % žen. Jsou jednak vrozené, jednak získané, přičemž vrozené jsou významnější. Vrozené poruchy mají dědičný charakter, dědičnost je recesivního typu, vázána na chromozom X. Tím lze vysvětlit nepoměrný rozdíl poruch barvocitu mezi pohlavími, kde u mužů je jediný výskyt chromozomu X a tak případnou poruchu nelze kompenzovat z druhého (Květoňová-Švecová, 2000). Správný stav vidění s neporušeným vnímáním barev se nazývá trichromazie. Je to stav kdy v oku jsou přítomny všechny tři skupiny sítnicových čípků odděleně reagujících na červenou, zelenou a modrou barvu (Špinar, 2004). v případě nedokonalého či žádného fungování jednoho či více druhů z nich dochází k jedné z následujících poruch barvocitu. Ty jsou navíc často spojeny s porušenou centrální zrakovou ostrostí a nystagmem, což jsou bezděčné rytmické pohyby většinou obou očí zároveň v několika či ve všech pohledových směrech. 2.2.1 Anomální trichromazie U anomální trichromazie se jedná o snížení vnímání jedné ze základních barev. V sítnici se sice nacházejí všechny tři druhy čípků, ale jeden druh funguje nedokonale a tak je vytvořen barevný vjem v jiném poměru, než je tomu v případě u normální trichromazie. Při výskytu anomální trichromazie je používána přípona anomálie (Vlková, 2008). Anomální trichromazii rozdělujeme podle toho, jaká barva je chybně vnímána. Porucha vnímání modré barvy je velmi vzácná a téměř se nevyskytuje. Při zelené a červené barvě je výskyt podstatně častější. Protanomálie porucha vnímání červené barvy. Deuteranomálie porucha vnímání zelené. Tritanomálie porucha vnímání modré barvy.

2.2 Formy poruch barvocitu 13 Obr. 3: Viděné spektrum u anomální trichromazie 2.2.2 Dichromazie Dichromazie je nejčastějším typem vrozené poruchy barvocitu. Osoby jí trpící, tedy dichromati, mají jen dva funkční typy čípků a proto není jedna ze tří základních barev rozlišována. Z informací ze dvou správně fungujících typů čípků dichromati vytvářejí nebo lépe řečeno se snaží vytvářet všechny barvy. Některé barvy však vidí pouze jako hnědé odstíny, jiné dokáží rozlišit správně a bez problémů. Orientace dichromatů v barvách není podle tónů, ale podle jasu jednotlivých barevných odstínů. Pro označení dichromazie je používána přípona anopia (Vlková, 2008). Stejně jako u anomálních trichromatů, rozdělujeme i dichromaty podle toho jaká barva ze tří základních je zatlumena. Protanopie nevidomost na červenou barvu. Deuteranopie nevidomost na zelenou barvu. Tritanopie nevidomost na modrou barvu. Obr. 4: Viděné spektra u dichromazie

2.2 Formy poruch barvocitu 14 2.2.3 Monochromazie Nejméně častá ale nejvíce znatelná z poruch barvocitu je funkční porucha monochromazie. Při ní člověk nerozlišuje žádnou barvu, tedy nemá schopnost barevného vidění. Pouze v tomto případě lze hovořit o úplné barvosleposti. Většinou se jedná o poruchu čípků, které ani nemusí být v sítnici přítomny. Osoba postihnutá monochromazií rozlišuje pozorované barevné předměty jen podle jasu. Tento typ poruchy barvocitu je ale velmi vzácný. Ve většině případů je s monochromazií spojena i řada dalších poruch zraku. Bývá snížená centrální zraková ostrost, kterou není možné zlepšit ani za pomoci brýlí či kontaktních čoček (Květoňová-Švecová, 2000). Obr. 5: Viděné spektra u monochromazie 2.2.4 Snížená kontrastní citlivost Jedná se o nemoc, která sice nesouvisí přímo s poruchou barvocitu ale především díky ní, je zavedeno pravidlo o kontrastu a proto se o ní krátce zmíním. Kontrastní citlivost dává informaci o rozlišovací schopnosti oka při různých stupních kontrastu a většinou i při různých frekvencích prostorových frekvencích, naopak zraková ostrost poskytuje informaci jenom při vysokém vstupním kontrastu. Vyšetření kontrastní citlivosti je přínosné především u začínajícího šedého zákalu, kdy může být ještě normální zraková ostrost a může pomoci určit vhodnost operace. Nejběžnějším testem pro vyšetření kontrastní citlivosti jsou Pelliovy- Robsonovy tabule. Test měří schopnost rozlišit odstíny šedé na bílém pozadí nebo rozlišit bílou na šedém pozadí v různých frekvencích (Kuchynka, 2007). Obr. 6: Pelliova-Robsonova tabule (Kuchynka, 2007)

2.3 Vyhodnocení barvosleposti 15 2.3 Vyhodnocení barvosleposti Každý hendikep, který snižuje u člověka některou z běžných schopnost, v našem případě zjednodušeně řečeno je ve schopnosti vnímat a rozumět informacím, je nepříjemný. Avšak ne všechny jsou tak závažné aby přímo znemožňovaly vnímání a porozumění informací a proto bude v této práci věnována zvýšená pozornost jen těm těžším poruchám z pohledu barevné stránky věci. Dle (Vlková, 2008) je nejčastějším typem vrozené poruchy barvocitu dichromazie. Projev jednoho z jejích tří případů je pro osobu jí trpící hodně citelný. Viz obrázek 4 na straně 12. Další poruchou jejíž výskyt není sice až tak častý ale o to je její projev znatelnější, je monochromazie. Navíc je nutno přihlédnout k tomu, že se nemusí projevovat jen jako porucha zraku ale může být dána i technickými možnostmi zařízení na nichž je v tomto případě webová stránka prohlížena, tedy monochromatickým zobrazovacím zařízení. A právě proto by měla být zohledňována v metodikách pro tvorbu webu. Těmto zmíněným dvoum, respektive čtyř, nejzávažnějších poruch zraku se bude podrobovat simulace barevných zkreslení.

3 ANALÝZA PRAVIDEL PRO TVORBU PŘíSTUPNÉHO WEBU 16 3 Analýza pravidel pro tvorbu přístupného webu Metodik pro vytváření přístupných webů je hned několik. Každá z nich měla a má v této oblasti svůj přínos. Díky svým nárokům stále posunují nejen přístupnost ale i celkovou kvalitu zpracování webových stránek. Tyto metodiky přístupnosti nejsou vytvářeny proto, aby komplikovaly život tvůrcům webů ale jejich smyslem je ulehčit život lidem s postižením. Pro lidi s těžkým zdravotním postižením web nemá být bariérou, ale možným řešením spousty situací, které by v běžném životě mohli jen obtížně vykonávat samostatně. Jedná se například o nakupování, vyhledávání informací, správu financí, komunikaci s přáteli či úřady. 3.1 Historický a světový kontext Zpočátku se vývoj webových stránek zabýval pouze otázkou přístupnosti ohledně kompaktibility s hardwarem či softwarem. S dobou jak se internet čím dál více využívá se standardy sjednocují a zapracovávají do praxe tak tento problém odpadá. Vystupuje ale logicky další úroveň přístupnosti, ta co je omezena schopnostmi osob využívajících internet. Obecně první danou normou, byť lokálně ve Spojených státech amerických, je Section 508 v Federal Reahabilitation Act z roku 2000, která se zaobírá s přístupem informací i pro uživatelé s některým druhem postižení. Vyžaduje aby federální orgány zahrnovaly při podávání informací řešení s ohledem na přístupnost i pro veřejnost s různými formami postižení (Špinar, 2004). 3.1.1 Section 508 Právo na volný přístup k informacím, neboli potlačení diskriminace občanů na základě zdravotního handicapu, bylo zakotveno například v zákoně Americans with Disabilities Act (ADA) z roku 1990. Na tento zákon se s nástupem nových technologií, rozvojem internetu a webových stránek především, mohli odvolávat handicapovaní uživatelé v USA. V roce 2000 proto v USA v rámci dodatku zákona Rehabilitation Act vznikl soubor pravidel Electronic and Information Technology Accessibility Standards, spíše známý jako Section 508, pojmenovaný dle potřeby vzniku pro část 508 daného dodatku (Špinar, 2004). Tento dodatek stanovuje povinnost bezbariérového poskytování informací federálními orgány a obsahuje 16 pravidel, která vycházejí z metodiky WCAG 1.0. Ta vznikla mezitím v květenu 1999 v rámci konzorcia W3C 1. Toto mezinárodní konsorcium, jehož členové společně s veřejností vyvíjejí stadardy pro World Wide Web, se zabývá i přístupností a vzděláním (W3C Working Draft, 2008). 1 World Wide Web Consorcium

3.2 Web Content Accessibility Guidelines 2.0 17 3.2 Web Content Accessibility Guidelines 2.0 Web Content Accessibility Guidelines (WCAG), volně přeloženo jako pravidla pro přístupný web, je soubor několika pravidel pro tvorbu bezbariérového webu. Jsou celosvětově uznávána a většina dalších lokálně vytvořených a používaných pravidel z nich vychází či je v upravené verzi přímo doporučuje používat. Vyvíjena jsou skupinou WAI 2, která spadá pod mezinárodní konsorcium W3C. Doporučení WCAG 2.0 bylo vydáno 11. prosince 2008 po téměř 8 letech vývoje. První verze byla uveřejněna 5. května 1999 a do doby vydání verze 2.0 prošla tato pravidla přes zatracování až k celkově kladnému přijetí. Oproti první verzi, která se soustřeďovala na technickou stránku věci, druhé vydání více nahlíží na přístupnost přes samotné principy a techniky, které představuje v samostatných dokumentech a nestanovuje jasnou mez co je a co není přístupné. Metodika má základní rozdělení na části (W3C Working Draft, 2008): Principy na vrcholu jsou čtyři principy, které poskytují základ pro webovou přístupnost. Pravidla dvanáct pokynů poskytujících základní cíle, které by se autoři měli dodržovat, aby obsah byl přístupnější pro uživatele s různými druhy postižení. Tyto pokyny nejsou testovatelné ale mají poskytnout obecný rámec a celkovou vizi cílů, což pomůže autorům pochopit kritéria úspěšnosti a nakonec umožní i lépe provádět potřebné techniky. Kritéria úspěšnosti na pravidla jsou navázána kontrolní kritéria, kterými lze webový obsah otestovat a tím zjistit do jaké úrovně vyhovuje danému kritériu. Úrovně shody jsou tři a značeny jako A (nejnižší), AA, AAA (nejvyšší). Vhodné a doporučující techniky pro každé pravidlo a kritérium úspěšnosti je ve WCAG 2.0 v samostatném dokumentu vyvinuta pracovní skupinou široká paleta technik. Techniky jsou informativní a spadají do dvou kategorií na ty, které jsou dostatečné pro splnění kritéria úspěšnosti a ty, které jsou pouze poradními. Za zmínku stojí vypsat a rozvést zmíněné principy, do kterých jsou pravidla rozdělena (W3C Working Draft, 2008): Vnímatelnost informace a součásti uživatelských rozhraní musí být prezentovány tak, aby je uživatelé byli schopni vnímat. Ovladatelnost všechny součásti uživatelského rozhraní a všechny navigační prvky musí být ovladatelné. Srozumitelnost informace a ovládání uživatelského rozhraní musí být srozumitelné. Robustnost obsah musí být dostatečně robustní, aby s ním mohla spolehlivě pracovat široká škála přístupových zařízení včetně asistenčních technologií. 2 Web Accessibility Initiative

3.3 Legislativa v Evropské unii 18 3.3 Legislativa v Evropské unii Pro členské státy není ze strany unie žádné přímé nařízení, které by stanovovalo jak se s otázkou přístupnosti webu vyrovnat. Pouze doporučuje zachovávat respekt k pravidlům WCAG 2.0 na úrovni AA. Toto doporučení přijala i Česká republika. 3.3.1 Lisabonská strategie Zapojení všech skupin obyvatelstva, postižené a seniory nevyjímaje, do informační společnosti a rozvoj takovéto společnosti je jedním z hlavních cílů této agendy, která byla přijata Evropskou radou v roce 2000 v Lisabonu. 3.3.2 eeurope 2002: Action plan Tento akční plán úzce navazuje na Lisabonskou strategii. Přístupností se zaobírá v části Participation for all in the knowledge-based economy jež zmiňuje potřebu zajistit kompaktibilitu přicházejících informačních technologií s asistenčními technologiemi, které používají uživatelé s zvláštními potřebami. Byla vytvořena pracovní skupina expertů členských států EU s názvem eaccesibility, která sleduje směry Akčního plánu eeurope 2002 týkající se přístupu na internet pro handicapované: Přijetí iniciativy WAI spočívající ve směrnicích a standardech publikování na webu, včetně tvorby a implementace evropských a mezinárodních norem upravujících informační prostředí. Tvorbu relevantní legislativy. Podporu a vytvoření sítě národních center pro vývoj designu v oblasti informačních technologií a podpora tvorby doporučení pro designéry a odborníky aplikující informační technologie. Informace o aktuálním dění v oblasti elektronického vzdělávání jsou uveřejňovány v pravidelných měsíčních intervalech ve zpravodaji s názvem What s New in elearning (Council of the European Union, 2000). 3.4 Legislativa v České republice Pokud lze úřední záležitosti se státní správou řešit přes její webové stránky pak je nezbytně nutné aby její webové stránky byly přístupné. K tomu připadá i povinnost uveřejňovat informace směrem k občanům v přístupné formě. Ta byla stanovena zákonem 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné zprávy 3. Zákon byl od té doby několikrát novelizován a upraven dalšími zákony. Pravidla přístupnosti jsou specifikována jako doporučení pro aplikaci zákonného předpisu. 3 Aktuální znění dostupné na WWW: <http://www.mvcr.cz/clanek/legislativa-zakon-c-365-2000-sb-o-informacnich-systemech-verejne-spravy.aspx>

3.4 Legislativa v České republice 19 V České republice první zákonem platná Pravidla pro tvorbu přístupného webu vznikla v roce 2004 na půdě Ministerstva informatiky ČR. Podílela se na nich pracovní skupina tvořená zástupci Ministerstva informatiky ČR, specialistů na přístupnost webových stránek, internetový marketing a webdesign a zástupců SONS ČR. Obsahovala celkem 37 bodů rozdělených do šesti skupin podle obsahové přístupnosti. Pravidla však byla kritizována už v době svého vzniku a to hlavně díky nebrání ohledu na vývoj přístupnosti ve světě, především nezohlednění metodiky WCAG 2.0. Pravidla byla navíc vytvořena bez předchozího výzkumu potřeb postižených občanů v ČR. Podpis ministerské deklarace o sjednocení evropské legislativy v této oblasti a kritika odborné veřejnosti měla za následek vyhlášení veřejné zakázky na Přístupnost webových stránek orgánů státní správy, to vedlo k vytvoření nových českých pravidel přístupného webu. V České republice tedy platí v současnosti vyhláška č. 64/2008 Sb. o formě uveřejňování informací souvisejících s výkonem veřejné správy prostřednictvím webových stránek pro osoby se zdravotním postižením, neboli vyhláška o přístupnosti, jež nabyla účinnosti 01. března. 2008. K ní byl vydán Metodický pokyn, který obsahuje souhrn 33 pravidel tvorby přístupného webu. 3.4.1 Blind friedly web Dokumentace zásad přístupnosti webových stránek pro těžce zrakově postižené uživatele, jak zní celé jméno této metodiky, vznikla v roce 2000 a až do roku 2004 to byl jediný soubor pravidel tvorby přístupného webu v češtině. Metodický návod vznikl v prostředí SONS 4 v rámci projektu Blind Friendly Web. Autorem je Radek Pavlíček (Špinar, 2004). Tato metodika se v určitých bodech inspirovala či přímo odkazovala na doporučení WCAG 1.0. Od svého vzniku prošla několika úpravami, v současnosti se připravuje verze 3.0. Oproti ostatním metodikám se zaměřovala pouze na zrakově postižené ale s jejím vývojem se rozšiřuje tak, že lze podle těchto doporučení vypracovat přístupný web, nejen pro uživatele s poruchou zraku. Současná verze 2.3 vydána 31. března 2005 je publikována na stránkách projektu 5, kde je připojeno i několik bodů, podle kterých je možné svépomocí ověřit přístupnost stránek. 3.4.2 Pravidla tvorby přístupného webu K vyhlášce č. 64/2008 Sb., o formě uveřejňování informací souvisejících s výkonem veřejné správy prostřednictvím webových stránek pro osoby se zdravotním postižením (vyhláška o přístupnosti), byl vydán metodický pokyn. Ten je určen tvůrcům/správcům webových stránek. Ze zkušeností s využitím vyhlášky a metodického pokynu k ní, bude vytvořena nová verze vyhlášky (Ministerstvo vnitra ČR, 2009). 4 Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých 5 Metodika Blind Friendly Web 2.3 dostupná na WWW: <http://blindfriendly.cz/metodika>

3.4 Legislativa v České republice 20 Jak již bylo zmíněno součástí vyhlášky je 33 pravidel 6. Analyzovány budou ale pouze ty, které se týkají tématu. Tedy těch, které jsou stěžejní pro uživatele s poruchou barvocitu. Především jde o pravidla z kapitoly A, která udává, že obsah webových stránek musí být dostupný a čitelný. Pravidlo 1: Každý netextový prvek nesoucí významové sdělení musí mít svou textovou alternativu. Pravidlo si klade za cíl aby veškerý netextový obsah byl opatřen textovými alternativami, které je možné podle potřeby převést do jiných formátů a to například zvětšené písmo, bodové písmo či převést na audio záznam. Čistý digitální text má oproti netextové verzi (obrázek, graf nebo piktogram) více možností interpretace a tyto možnosti lze navíc mezi sebou kombinovat. Například nevidomý uživatel tak získá možnost mít text předčítán hlasovým výstupem a zároveň si jej může číst přes braillský řádek pomocí Braillova písma. Existuje však řada výjimek, kdy prezentovaný netextový obsah nemusí mít textovou alternativu. Jedná se zejména o: CAPTCHA zde jde o odlišení, zda se stránkou pracuje člověk nebo robot. Alternativou tak nemůže být text ale například audio záznam informace skryté v obrázku. Obsah s dekorativním charakterem Živě vysílané audio/video vysílání Naopak jsou prvky webových stránek, u kterých je vhodné a mnohdy nezbytné obstarat textovou verzi netextových prvků: Piktogram jako příklad lze uvést vyhledávání vlakových či autobusových spojů, kde se možná přeprava cestujících na vozíku uvádí u daného spoje právě piktogramem. Zde je vhodné použít k takovému obrázku textový popisek, tedy atribut alt. Graf alternativou je textový popisek či vytvoření tabulky s daty, která jsou znázorněna v grafu. Pravidlo 2: Multimediální prvky nesoucí významové sdělení musí být doplněny textovými titulky, jestliže nejsou jen alternativou k existujícímu textovému obsahu. Stanovuje, že pokud jsou informace prezentovány podobou multimediálního prvku a nemají jen doplňující charakter k textovému obsahu stránky, pak musí být uživatelům k dispozici textový zápis či titulky. To musí umožnit uživatelům s postižením, které jim brání vnímat informace prezentovány multimédii, aby byli dostatečně seznámeni s podstatou prezentovaného sdělení. 6 Kompletní Pravidla tvorby přístupného webu dostupná na WWW: <http://www.pravidlapristupnosti.cz/>

3.4 Legislativa v České republice 21 Audiozáznam i zde je řešení poměrně jednoduché ale naprosto funkční, tedy pouze přepis audio záznamu do textového popisku. Vyjímkou je hudební záznam. Video klasické titulky řeší dialogy mezi postavami, pokud se ale do titulků nebo přímo mezi dialogy do audio stopy vloží navíc popis děje, pak je nahrazen vizuální vjem i těm, kteří ho pro svoji poruchu zraku nemají dokonalý či žádný. Pravidlo 4: Informace sdělované vizuální podobou webových stránek, tvary jednotlivých prvků, jejich velikostí, pořadím nebo umístěním musí být dostupné i v případě, že uživatel nemůže tyto aspekty vnímat. Smyslem tohoto pravidla je zákaz odkazování se v textu na prvky, které jsou od okolního obsahu odlišeny pouze vizuálně. Uživatel může mít vizualizaci webových stránek pozměněnou, v našem případě poruchy barvocitu ji nemusí vnímat vůbec. Pravidlo 5: Informace sdělované barvou musí být dostupné i bez barevného rozlišení. Jednoduché ale pro tuto práci jedno ze stěžejních pravidel. Stanovuje, že webové stránky musí mít všechny své informace, které poskytují, nezávislé na schopnosti uživatele vnímat barvy. Prvky stránek, které nesou informaci se nemohou od okolního obsahu lišit pouze barvou. Toto pravidlo zasahuje především: Odkazy jedno z možný a jednoduchých řešení je jeho podtržení. Formuláře u povinných položek vypsat povinnost nebo tyto pole označit symbolem. Pravidlo 6: Barvy popředí a pozadí textu (nebo textu v obrázku) musí být vůči sobě dostatečně kontrastní, jestliže text nese významové sdělení. Pro téma této práce velmi důležité pravidlo. Vzájemně dostatečný barevný kontrast musí tvořit kombinace barvy textu na popředí a barvy, případně vzoru, na pozadí. Kontrast musí zůstat splněn i při funkční změně prvku, tedy že získá focus, tj. prvek je označen. Současná požadovaná hodnota je minimálně 4.5:1 pro běžné písmo do velikosti 18 bodů nebo tučné písmo do velikosti 14 bodů. Aktuálním algoritmem pro měření kontrastu je algoritmus světelnosti, jež se používá v českých pravidlech přístupnosti i ve světových WCAG 2.0.

3.4 Legislativa v České republice 22 Pro měření kontrastu lze použít například výborný desktopový Colour Contrast Analyzer 7, online Colour Contrast Checker 8 či použít některý z odkazovaných na stránek W3C 9, kde lze jsou i orientační vzorníky s již vypočítaným kontrastem. Čísla však nelze brát jako tabu ale spíše jen jako vodítko a snažit se, aby kontrast byl co nejlepší. Při testování je možné setkat se situací, kdy kontrast papírově odpovídá (kontrastní poměr 5.3:1 u #FF0000 na #000000), ale těžce slabozrací uživatelé jej za dostatečný nepovažují (TyfloCentrum Brno, o. p. s. a SONS ČR, 2010). Pravidlo 7: Velikost písma musí být možné zvětšit alespoň na 200 % a zmenšit alespoň na 50 % původní hodnoty pomocí standardních funkcí prohlížeče. Při takové změně velikosti nesmí docházet ke ztrátě obsahu nebo funkcionality. I toto pravidlo, které je primárně určené pro uživatele se zhoršeným zrakem, se týká uživatelů s poruchou barvocitu. Jak již se zmiňuji v pravidle 6, pokud číselná hodnota kontrastu splněna přesto může být kontrast mezi textem na popředí a barvou na pozadí pro některé uživatele stále nedostatečný. Jednoduchým řešením se tak může stát dodatečné zvětšení písma. To podle tohoto pravidla musí být možné zvětšit minimálně o 200 % a zmenšit na 50 % původní hodnoty, bez ztráty obsahu či funkcionality webové stránky. Pravidlo 23: Pokud uživatel učiní chybu při vyplňování webového formuláře, musí být k dispozici informace o tom, ve které položce je chyba. Pokud to charakter webového formuláře nevylučuje, musí být k dispozici rovněž informace, jak tuto chybu odstranit. Polední pravidlo, které jsem vybral mezi významné pro tuto práci úplně přímo s poruchou vnímání barvocitu nesouvisí ale v některých případech může i zde dojít ke kolizi. Pokud uživatel zadá do některého z formulářových polí údaj ve špatném formátu, neočekávané znaky nebo povinného pole zanechal prázdné, měl by být na takovou chybu nějakým způsobem upozorněn. Občas je možné setkat se pouze s upozorněním v podobě podbarvení chybného pole. V našem případě je to zcela nedostatečné. Na chybně zadané údaje je třeba jednak upozornit textem, kde se chyba nachází a pokud to charakter formuláře nevylučuje tak i sdělením jak lze chybu odstranit. Typicky se jedná o způsob formátu data narození, zde postačí pouze text s upozorněním, že datum je třeba zadat ve formátu DD.MM.RRRR. 7 Dostupný na WWW: <http://www.paciellogroup.com/resources/contrast-analyser.html> 8 Dostupný na WWW: <http://webaim.org/resources/contrastchecker/> 9 Dostupné na WWW: <http://www.w3.org/tr/understanding-wcag20/visual-audiocontrast-contrast.html>

3.5 Vyhodnocení pravidel pro tvorbu přístupného webu 23 3.5 Vyhodnocení pravidel pro tvorbu přístupného webu Jako nejvíce vyhovující pravidla z vybraných a nastíněných se jeví soubor WCAG 2.0 od mezinárodního konsorcia W3C. Tato aktualizovaná pravidla a metodiky mají samy o sobě nejdelší historii, když jejich první vydání bylo v květnu 1999 (W3C Working Draft, 2008). Za svoji dlouhou dobu platnosti a používání se tak ověřila jejich použitelnost a na samotné tvorbě a úpravách se podíleli pod záštitou W3C z pracovní skupiny Web Accessibility Initiative světoví odborníci na problematiku okolo přístupného webu. Podpora je zcela dostačující, pravidla jsou propracována a navíc jsou ke každému bodu uvedeny metodiky jež naznačují jak daný problém řešit a pravidlo tak na webu aplikovat. Navíc je k dispozici rozsáhlá větev stránek od konsorcia 10. Jediným problémem vyvstává jazyk, ve kterém je nejen tento soubor pravidel ale i naprostá většina materiálů k nim. Pokud lze dohledat překlad tak jde pouze o základní pravidla. Avšak v dnešní době, kdy angličtina je pro vývojáře webových stránek téměř nezbytnou záležitostí tak jazyková bariéra odpadá a těm, kteří se rozhodnou řídit se WCAG se otevírá rozsáhlá metodika, která poskytne dostatečné informace k tvorbě přístupného webu. 10 Dostupné na WWW: <http://www.w3.org/standards/webdesign/accessibility>

4 NÁVRH ROZŠíŘENí PRAVIDEL S DŮRAZEM NA OSOBY S PORUCHOU BARVOCITU 24 4 Návrh rozšíření pravidel s důrazem na osoby s poruchou barvocitu Z analýzy současných platných pravidel pro tvorbu přístupného webu a dle dostupných kritik lze usuzovat, že metodika je poměrně dobře postavená a nic důležitého pro uživatele neopomíjí. Spíše než doplnění zcela novými pravidly, by bylo vhodné některé pravidla jen rozvést na širší problematiku a některé naopak více specifikovat. Z našeho pohledu lze říct, že jsou postavena obecně a nezabývají se přímými druhy postižení, jež mohou konkrétním uživatelům dělat potíže v orientaci a přístupu k informacím na webových stránkách. 4.1 Obecné nedostatky Avšak i v obecné rovině lze najít několik nedostatků, kterými by se do budoucna vyplatilo zabývat aby pravidla získaly na ještě větší komplexnosti. 4.1.1 Separátní verze pro zdravotně postižené Hned pravidlo 3 otevírá ve svém dovětku možnost, kterou lze považovat za nedostatek. Takovou možnost, jež nechává na orgánech veřejné správy volbu jakým způsobem zveřejňovat informace. Na tom by nebylo na první pohled nic špatného kdyby ta druhá možnost nebyla pouhá textová verze s výtahem informací z primární verze prezentace úřadu. Je hned několik dobrých důvodů proč takovéto ústupkové řešení zavrhnout a přístupnost řešit přímo u primární verze. Důvody pro vyhnutí se tomuto systému správy webu mohou být následující: Vedlejší verze nemusí informační hodnotou odpovídat verzi hlavní. Textová verze paradoxně zvyšuje náročnost na tvorbu webu. Nevhodně či skrytě umístěný odkaz na textovou verzi může vést uživatele, kteří ji chtějí vyhledat a využít, k závěru, že tato pro ně použitelnější verze není vůbec vytvořena. Jediná komplexně přístupná verze webové prezentace je vyžadována až u nově vznikajících webů. 4.1.2 Podmíněně povinná pravidla U pár pravidel si lze všimnou doplňující informace, že se jedná o podmíněně povinné pravidlo. Vzniklo to přesunem některých pravidel z přímé povinnosti. Ty poté byla vyhlášena za podmíněně povinná pravidla. Jedná se například o možnost vytvořit navigaci pomocí Javascriptu. S odvoláním se na pravidlo 3 poskytne informace sice jinou formou ale stránky budou přes takovouto navigaci pro část uživatelů trpící zdravotním postižením zraku nedosažitelné.

4.2 Návrh rozšíření metodiky v oblasti používání barev 25 Tyto pravidla mají navíc v drtivé většině přímo v pokynech postup pro odstranění důvodu jejich podmíněnosti. Krom toho jsou v těchto pravidlech požadovány většinou jednoduché úkony jejichž odstranění nemá větší náročnost. 4.1.3 Nepřesné a neměřitelné termíny Není přímo dáno, které informace podléhají a které nikoliv povinnosti být zveřejňovány v přístupné formě. Nehledě na samotné postižené uživatele, kteří nevědí zda mají vůbec právo mít některé z pro ně potřebných informací dostupné i v přístupné formě. 4.2 Návrh rozšíření metodiky v oblasti používání barev Současně platná pravidla se v oblasti barev zabývají vzájemným kontrastem a případným výstupem, který nemá schopnost barevného rozlišení. Neřeší ale používání barev s ohledem na lidi s poruchou jejich vnímání. Webové stránky tak sice mohou splňovat Pravidla tvorby přístupného webu, přesto s nimi konečný uživatel, v tomto případě postižený poruchou vnímání barvocitu, může mít problém. V Pravidlech tvorby přístupného webu nejsou opomíjeny slabozraké osoby ale osoby s poruchou barvocitu již zahrnuty nejsou. Rozložení v pravidlech plyne z projektu VaV 11, jež byl za účelem vytvoření nové verze pravidel v roce 2007 proveden. V projektu je dotazníkovém šetření z něhož jsou výsledky takové, že na 52 % zrakově postižených trpí kontrastní citlivostí, kdežto barvoslepých z celkového počtu zrakově postižených je jen 16 % (Špinar, 2004). Nepoměr jde zřejmý, nicméně při navrhování stránek, kde se tvůrce musí kontrastem zabývat, už by nebylo další přílišnou zátěží zkontrolovat kontrastní poměr i pro potencionální barvoslepé návštěvníky. A co více, pokud by se tvůrce webových stránek řídil modifikací pravidel, kterou se pokusím nastínit, pak by mohl zůstat jen u základní kontroly kontrastu jím navrhovaného barevného schématu a nemusel by se zabývat jestli jsou splněny kontrastní hodnoty i u různých forem poruch barvocitu. 4.3 Barevná schémata Výběr barev by neměl být nahodilý ale dobře promyšlený krok v návrhu stránek. Měl by se řídit konkrétními pravidly a barevné schéma tak sestavovat podle daného klíče z podstatě uniformního uspořádání barev, čímž může být v této práci zvolený a obecně uznávaný barevný kruh (obr. 7) vycházející z Munsellova systému (Munsell, 1905). Ačkoliv to zní fádně a mohou vznikat pochyby o originalitě tak opak je pravdou. Barvy na všech stránkách nemusí být vždy stejné, kromě jejich různých vzájemných kombinací lze měnit barevné tóny, jas a sytost. 11 Projekt vědy a výzkumu YA512006003 Přístupnost webových stránek orgánů státní správy

4.3 Barevná schémata 26 Obr. 7: Barevný kruh pro potřeby řešení (Ž žlutá, ŽO žluto-oranžová, O oranžová, OČ oranžovo-červená, Č červená, ČF červeno-fialová, F fialová, M modrá, MA modro-azurová, A azurová, Z zelená, ZŽ zeleno-žlutá) (Čerba, 2010) Obecně je používáno několik barevných schémat, respektive pravidel pro výběr vzájemně harmonických barev. Na náhodně avšak podle pravidel daných schémat budou vybrány barvy, které by spolu utvořili schéma, bude na ně aplikován vytvořený program a následně pomocí nástroje Colour Contrast Analyzer zjišťováno zda vzájemný kontrast barev vyhovuje dle hodnot, jež udávají Pravidla tvorby přístupného webu. Pokud ano, dané barevné schéma by mohlo připadat v úvahu jako rozšíření k současným pravidlům. U všech následujících vytvořených schémat se předpokládá, že barva s nejvyšší světlostí bude použita jako pozadí a naopak tmavší barvy budou v popředí. 4.3.1 Monochromatické barevné schéma Jak z názvu vyplývá jedná se o jednobarevné schéma, kde je pouze jeden barevný tón a jeho případné varianty, kterých se dosáhne změnou sytosti a jasu daného barevného tónu. Zde je třeba specifický přístup k zjištění jak je toto schéma odolné vůči změně barevného tónu při nasimulování barvoslepostí. Náhodně vybereme 3 barvy, v Adobe Photoshop CS4 z těchto barev pomocí změny sytosti a jasu vytvoříme ke každé vybrané další dvě aby vznikly jednotlivá schémata, provedeme simulace a analyzujeme kontrasty. Vytvořeným schématům na obrázku 8 byly zjištěny vzájemné kontrasty barev pomocí nástroje Colour Contrast Analyzer a zjištěné hodnoty byly porovnány. Červená a modrá varianta zcela vyhovují. Nejnižší kontrastu jsou logicky u světlejších variant. U červené 4.5 u tritanopie, u modré hodnoty u všech simulací kolem 6. Pouze zelená světlejší varianta má kontrast 2.7 a to hned u výchozí verze, takže by nemohla být podle pravidel vůbec použita. Z testu vyplývá, že monochromatické barevné schéma lze s ohledem na osoby trpící poruchou barvocitu doporučit pro webový design.

4.3 Barevná schémata 27 Obr. 8: Ukázka monochromatických barevných schémat a jejich proměn 4.3.2 Analogické (podobné) barevné schéma Jsou vybrány většinou tři analogické, za sebou jdoucí barvy z barevného kruhu a jedna z těchto barev je určena jako dominantní. Obr. 9: Ukázka analogických barevných schémat a jejich proměn Do každého řádku jsou vybrány tři sousední barvy. Pro dosažení lepšího kontrastu byla barvě, jež je vybrána jako podkladová, přidána světlost. Naopak barvám určeným pro sdělování informací byla snížena světlost a zároveň zvýšena sytost. První kombinace vyhovuje ve všech simulacích avšak u druhé výsledky kazí zelená se světlým odstínem žluté a u třetí se neosvědčila kombinace oranžové se světle žlutou. Obě tyto varianty nepřekračují hodnotu 3 což je nedostačující. Jelikož jsou nevyhovující i přes zesvětlení podkladu dvě kombinace ze tří, pak nelze tuto metodu na výběr barev doporučit. 4.3.3 Kontrastní (komplementární) barevné schéma Z kruhu je zvolena jedna barva, druhá leží naproti ní. Za povšimnutí stojí, že jsou buď spolu v rovnováze nebo tvoří výrazný kontrast. Vzniká většinou kombinace teplé a studené barvy. Potvrdila se teorie o výrazném a zajímavém kontrastu naproti ležících barev. Světlost ani sytost barev z barevného kruhu, který je uveden v kapitole 5.3 na straně 26, nebyla upravována. První dvě variace mají velmi dobré výsledky. První nemá v žádné simulaci méně než 7, druhá ne méně jak 5. Pouze poslední kombinace má už ve své počáteční verzi kontrast 1.

4.3 Barevná schémata 28 Obr. 10: Ukázka kontrastních barevných schémat a jejich proměn Obdobně jako u monochromatického schématu je nevhodná kombinace vyloučena hned na počátku a tak lze říci, že komplementární barevné schéma je též vhodným nástrojem pro výběr barev. 4.3.4 Měkce kontrastní barevné schéma Oproti kontrastnímu barevnému schématu není doplňková barva přímo ta ležící naproti ale její dvě bezprostředně sousední barvy. Obr. 11: Ukázka měkce kontrastních barevných schémat a jejich proměn Určené barvy podle schématu měkkého kontrastu, jimž byla navíc pro co nejlepší výsledky upravena jejich světlost a sytost, nedopadly nejlépe. To, že takovéto barvy nezaujmou je sice jen subjektivní názor ale výsledná čísla při měření jejich kontrastu tuto metodu i tak dále nepustí. Hned ve výchozích stavech dvou barevných variant jsou kontrasty příliš malé. Tato metoda se dle tohoto testu nehodí pro výběr barev pro webové stránky nejen pro uživatele s poruchou barvocitu ale i pro zdravé jedince. 4.3.5 Dvojkontrastní barevné schéma Další obdoba komplementárního schématu, kterou vytváří dvě sousední barvy a jim protilehlé kontrastní varianty. Zde mě překvapily zajímavé barevné variace. Výhodou je, že se takto vyberou hned čtyři barvy, použít se samozřejmě nemusí všechny a tak vzniká prostor pro selekci těch nejvhodnějších. První barevné schéma dle této metody výběru barev je

4.3 Barevná schémata 29 Obr. 12: Ukázka dojkontrastních barevných schémat a jejich proměn bezproblémové. Hodnota kontrastu se mezi všemi simulacemi včetně monochromazie pohybuje mezi 5.8 a 12. Nicméně u druhé kombinace se opakuje situace modré a oranžové, variace těchto barev byla vybrána u komplementárního schématu a jako jediná v dané metodě nevyhověla. U poslední třetí kombinace dle výsledků je problém ve spojení červené a zelené. Situace podobná předchozí, dvě ze tří variant jsou chybné. Pokud vyloučíme používání oranžové s modrou je zde šance půl na půl. Navíc při změně hodnot sytosti a světlosti by bylo možné tuto metodu doporučit, zejména vzhledem k zajímavým barevným kombinacím, které nabízí. Pokud bude splněn základní kontrast tak dle měření u jednotlivých barvoslepostí hodnota kontrastu neklesá z čehož plyne, že tato metoda je bezpečná. 4.3.6 Barevná tetráda Posledním používaným pravidlem pro výběr barev je tetráda. Jedná se o kříž, nemusí být pravoúhlý, na jeho koncích celkem čtyři barvy ke vzájemné kombinaci. Obr. 13: Ukázka barevných tetrád a jejich proměn Požadovaného kontrastu by se u výchozí verze dalo menší změnou světlosti a sytosti dosáhnout. Při detailnějším pohledu ale vychází najevo, že hodnoty kontrastu u barev simulovaných forem barvoslepostí v tomto schématu mohou klesat. Nižší hodnota je například v prvním řádku u tritanopie, či ve druhém u protanopie. Jelikož hodnoty ve výchozím stavu mohou odpovídat Pravidlům tvorby přístupného webu a při návštěvě stránek osobou trpící některou barvoslepostí již odpovídat nemusí, tak tato metoda není vhodná pro řešení barevného schématu webové stránky.

4.4 Pravidlo 6 30 4.4 Pravidlo 6 Barvy popředí a pozadí textu (nebo textu v obrázku) musí být vůči sobě dostatečně kontrastní, jestliže text nese významové sdělení (Ministerstvo vnitra ČR, 2009). Toto pravidlo se týká používání barev nejvíce a právě u toho pravidla bych s následujícím zdůvodněním navrhl změny, které vyplývají z rozboru poruch barvocitu, pravidel a barevných schémat. 4.4.1 Informace o nevýznamnosti Samotné znění pravidla 6 je zavádějící. Netýká se to přímo tématu této práce ale je to potvrzení toho o čem je zmínka v kapitole 5.1 Obecné nedostatky. A sice, že se v pravidlech vyskytují nepřesné a neměřitelné termíny. Jestliže text nese významové sdělení, musí být dostatečně kontrastní. Pokud nenese žádné sdělení a není dostatečně kontrastní pak uživatelé jež trpí kontrastní citlivostí nejsou schopni tento tento text rozeznat a ačkoliv text nenese žádné sdělení tak tito uživatelé to nezjistí. Mohou mít pocit, že byli o část informací připraveni, protože oni si text nepřečtou aby sami poznali, že jde o nepodstatnou část nebo přímo dekoraci a na to, že správce záměrně tu danou část nezpřístupnil se nemohou úplně odevzdaně spoléhat. Zde by jsem rozhodně doporučil do pravidel vnést, že takovéto části musí být jednoznačně rozlišitelné či popsané aby uživatelé, kteří je nerozpoznají, protože je pro ně jejich obsah nerozlišitelný, věděli, že není třeba se jimi dále zabývat a mohli se jim směle vyhnout. 4.4.2 Kontrast pro barvoslepé Vzájemný kontrast běžného písma do velikosti 18 bodů nebo tučného písma do velikosti 14 bodů musí dosahovat minimální hodnoty 4.5:1. Kontrast běžného písma nad 18 bodů nebo tučného písma nad 14 bodů musí dosahovat hodnoty 3:1 (Ministerstvo vnitra ČR, 2009). Zcela je zde opomenuta problematika jíž se zabývá část teoretického rozboru v této práci, tj. přístupnost webových stránek pro osoby s některou z forem poruch barvocitu. V současné době postačuje pokud je jednoduše splněn kontrastní poměr mezi barvou textu v popředí a podkladem textu, barvou na pozadí. To zajišťuje v dostatečné míře přístup skupině, jež je mezi osobami s postiženým zrakem většinová, té s kontrastní citlivostí. Pozapomenuta zůstává skupina menší ale také významná, barvoslepí uživatelé. Těm je při jejich postižení zrakový vjem zkreslen a tak se kontrast může změnit na vyšší či právě nižší hodnoty. 4.4.3 Vhodná schémata V kapitole 5.3 Barevná schémata byla rozebrána nejpoužívanější schémata, pomocí nichž lze vybrat spolu harmonické barvy pro webovou prezentaci. Zároveň se vy-

4.5 Obecné zásady 31 krystalizoval podklad, ve kterém lze vyhledat určité analogie, jež by mohly být nápomocny pro tvůrce při výběru barev bez hlubšího testování kontrastu u poruch barvocitu. Kladně hodnoceny a doporučeny byly schémata: Monochromatické barevné schéma Kontrastní (komplementární) barevné schéma Dvojkontrastní barevné schéma Pokud u těchto schémat byly na počátku vybrány a upraveny barvy, jež vyhovovaly kontrastnímu poměru a dále bylo provedeno měření na nasimulovaných formách barvoslepostí, tak bylo zjištěno, že kontrast ani u zkreslených, respektive změněných barev, neklesá pod povinnou přístupnou hranici kontrastu 4.5:1. Z tohoto důvodu bych doporučil rozšíření metodiky v tomto pravidle přes doporučující metodiku, která by tvůrcům nabízela tyto schémata jako bezpečně použitelná pro návrh barev u přístupné webové prezentace. 4.5 Obecné zásady Kromě Pravidel tvorby přístupného webu je několik obecně známých zásad týkajících se používání barev, které je dobré mít při návrhu a tvorbě webových stránek na paměti. Ve shrnutí jde o tyto zásady: Barvy volit s ohledem na účel stránky či barevné schéma firmy. Dodržovat jednotné barevné schéma. Pouze pokud webové stránky obsahují několik sekcí, lze uplatnit více schémat, ta by měla být stavěna na stejných principech. Nepoužívat vyšší počet barev, podstatně se zjednoduší orientace. Barevným zvýrazněním, lze odlišit navigaci od obsahu apod. U jednotlivé částí stránek je lépe když se budou navíc odlišovat i kontrastem. Nadpisy s vyšším a textové části s mírnějším, kvůli menší námaze zraku Jeden text by neměl ležet na rozhraní dvou rozdílných kontrastů. Barva, jež mají být zvýrazněny důležité části, je používána střídmě. Dobré řešení nabízí uživateli výběr z několika rozdílných barevných schémat. 4.6 Motivace mimo přístupnost Mimo samotnou přístupnost pro handicapované uživatele, může mít tvůrce webu na paměti i několik dalších faktorů týkajících se správným výběrem barev, které mohou ovlivnit jak budou jím navržené stránky přijaty veřejnosti a zda si získají na oblibě či nikoliv. Mohou být do posledního detailu přístupné a pro svoje informace cenné ale i přesto se na ně uživatelé nemusí chtít znovu vracet, protože pro něj budou z nějakého důvodu doslova neuchopitelné.

4.6 Motivace mimo přístupnost 32 4.6.1 Barvy a technické aspekty Obtíž s barvami nemusí nutně souviset s omezeným barvocitem osoby nebo se zkresleným zobrazením na zařízení, jež je prostředníkem mezi informací a uživatelem. Nesprávně nakalibrované barvy na monitoru mohou obraz znehodnotit, stejně tak může klamavý obraz zprostředkovat tiskárna, která nemá nakalibrovány barvy. Nemusí jít vždy pouze o špatné seřízení. U LCD displejů stačí špatný náklon a barvy se hned stávají neodpovídajícími. Volbě barev a jejich výslednému kontrastu mezi nimi je tak třeba si dát záležet a věnovat jim pozornost. Musí se předpokládat obecné použití informací získaných z webových stránek. Zobrazením, tiskem a třeba i černobílým kopírováním, kde dochází k tzv. xeroxovému efektu, respektive převodu barev na stupně šedi. Obr. 14: Xeroxový efekt (Čerba, 2010) 4.6.2 Vnímání barev Pro zajímavost je třeba uvést, že výběr barev je také důležitý z pohledu jejich vnímání člověkem jako takovým. Vnímání závisí na okolnostech a rozpoložení jedince. Barvy mohou působit na každého jedince, je to dáno pohlavím, výchovou, kulturou, politickým smýšlením, náboženstvím či sociálním prostředím. Výběr barev je tak třeba směřovat tak, aby byla blízká cílové skupině. To už nesouvisí s přístupností ale s webdesignem. O alchymii barev se dá zjistit informací dost. Například obr. 15 může sloužit jako vodítko při tvorbě webové prezentace určené výhradně jednomu z pohlaví. Konkrétní příklad lze uvést z kapitoly 5.3.1. Monochromatické barevné schéma. Kombinace přímo v prvním řádek odpovídá zde uvedeným barvám vhodným pro ženy červená, černá, růžová. Barvy mohou působit rozdílně na různé skupiny obyvatel (Monmonier, 2000): Muži upřednostňují oranžovou před žlutou a modrou před červenou. Ženy naopak preferují červenou a žlutou barvu. Předškolní děti mají rády syté, jasné barvy. Ekonomicky dobře situovaní lidé středního věku dávají přednost pastelovým tónům. Dospělí lidé v Severní Americe upřednostňují modrou a červenou před fialovou a zelenou a fialovou a zelenou před oranžovou a žlutou.

4.6 Motivace mimo přístupnost 33 Obr. 15: Oblíbené a neoblíbené barvy u žen a mužů (Čerba, 2010) Lidé se vztahem k přírodě mají v oblibě stupnici žlutá-zelená-hnědá. Obecně tak lze říci, že o tom jak vnímáme barvu nerozhoduje barva samotná, ale nejrůznější fyzikální, fyziologické a psychologické aspekty. 4.6.3 Přístupné PDF Jak se uvádí v Metodickém pokynu vydaného k vyhlášce o přístupnosti, která uzákoňuje pravidla, tak tyto pravidla se vztahují pouze k tvorbě webových stránek a nevytváří podmínky pro práci se soubory, které mohou též sloužit ke zveřejňování informací. Postižený uživatel se v důsledku dobře vytvořeného webu sice může na něm komfortně orientovat ale pokud budou některé informace uloženy jako soubory, na které se přístupnost nevztahuje, pak mu přeci jen některé informace mohou zůstat zahaleny. Velmi rozšířený, zvláště na různé typy formulářů u státní správy, je formát PDF 12 a to především díky své nezávislosti na softwaru i hardwaru. Nakonec bych rád uvedl, že ačkoliv se Pravidla tvorby přístupného webu těchto dokumentů netýkají ale nebylo by myslím vůbec od věci, kdyby i důležité soubory zveřejňované zvláště pak státní správou, podléhaly patřičné kontrole ohledně přístupnosti. 12 Portable Document Format