Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra sociální patologie a sociologie Kriminalita mládeže na Chrudimsku Bakalářská práce Autor: Lenka Malá Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Sociální patologie a prevence Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Stanislava Hoferková, Ph.D. Hradec Králové 2014
Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Zadání bakalářské práce Autor: Lenka Malá Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Sociální patologie a prevence Název závěrečné práce: Název závěrečné práce AJ: Kriminalita mládeže na Chrudimsku Criminality of youth in region Chrudim Cíl, metody, literatura, předpoklady: Bakalářská práce se zabývá kriminalitou mládeže na Chrudimsku. V teoretické části se zabývá pojmy kriminalita mládeže, delikvence, kriminologie, dítě, mladiství, mládež, nezletilec, provinění, přestupek, trestný čin. Dále pojednává o příčinách kriminality mládeže jako negativních jevů ve společnosti. V empirické části analyzuje statistická data kriminality mládeže na Chrudimsku. Metody výzkumu: studium odborných pramenů a analýza statistických dat. Garantující pracoviště: Katedra sociální patologie a sociologie, Pedagogická fakulta Vedoucí práce: Mgr. Stanislava Hoferková, Ph.D. Konzultant: Oponent: doc. PhDr. Jiří Semrád, CSc. Datum zadání závěrečné práce: 12. 2. 2013 Datum odevzdání závěrečné práce:
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucího bakalářské práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne 18. 4. 2014 Lenka Malá
Poděkování Děkuji Mgr. et Mgr. Stanislavě Hoferkové, Ph.D. za její vstřícný přístup a cenné rady při odborném vedení mé práce. Rovněž děkuji panu JUDr. Vladimíru Kytnerovi (Okresní státní zástupce OSZ Chrudim) za rady pro zpracování dat v empirické části.
Anotace MALÁ, Lenka. Kriminalita mládeže na Chrudimsku. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2013. 66 s. Bakalářská práce. Cílem bakalářské práce je zmapovat kriminalitu mládeže na Chrudimsku. V teoretické části práce se budeme zabývat vývojem kriminologie, vztahu kriminologie k jiným oborům a popisem základních pojmů z této oblasti. Zamyslíme se nad pojmy, jako je kriminalita, delikvence, mládež, provinění, přestupek a trestný čin. Rozebereme některé teorie o příčinách kriminálního chování a vlivu osobnosti na páchání trestné činnosti. V příčinách kriminálního chování mládeže uvedeme vlivy rodiny, školy, vrstevníků a medií. V části práce se věnujeme legislativním úpravám vztahujícím se ke kriminalitě mládeže a opatřením jim ukládaných. Tato opatření budou rozdělena podle věku pachatelů s hranicí 15 a 18 let. V empirické části práce bude uvedena statistika trestné činnosti mládeže na okrese Chrudim s rozborem jednotlivých vztahů a závislostí. Porovnáme kriminalitu mládeže mezi okresy Chrudim a Svitavy. Celkově srovnáme úroveň kriminality mládeže okresu Chrudim s kriminalitou v Pardubickém kraji. Závěrem uvedeme data o vedení a vyřízení trestné činnosti mládeže Okresním státním zastupitelstvím v Chrudimi. Klíčová slova: kriminalita, mládež, mladistvý, nezletilý, provinění.
Annotation MALÁ, Lenka. Criminality of youth in region Chrudim. Hradec Králové: Faculty od Education, University of Hradec Králové, 2013. 66 pp. Bachelor s thesis. The aim of this work is to map the criminality of youth in the district of Chrudim. We will deal with the development of the criminality, criminology relation to other disciplines and the discription of basic concepts in this area. We will think about concepts such as crime, delinquency, youth, quilt, offence, criminal act. We will examine some theories about the causes of criminal behaviour and enviromental influences on crime. The causes of the criminal behaviour of youth we will influences of family, school, peers and the media. The part of this work is devoted to legislative changes relating to youth crime and measures imposed of them. These measures will be divided by age of offenders with a limit of 15 and 18 years. In the empirical part of the paper will be presented statistics of juvenile crime in the district of Chrudim with analysis of individual relationships and dependencises. We will comparing juvenile delinquency among districts Chrudim and Svitavy. We will comparing the level of youth crime in the district Chrudim against crime in the district Pardubice. In conclusion we present the data on the management and control of juvenile deliquency District Public Prosecutor s Office in Chrudim. Keywords: criminality, youth, youthful, minor, offence
Obsah Úvod... 8 1 Kriminalita... 10 1.1 Vývoj kriminologie... 10 1.2 Pojmy z kriminologie... 12 1.3 Vztah kriminologie k jiným oborům... 16 2 Příčiny kriminality mládeže... 19 2.1 Teorie příčin kriminálního chování... 19 2.2 Příčiny kriminálního chování mládeže... 24 2.2.1 Rodina... 26 2.2.2 Škola... 29 2.2.3 Vrstevníci... 34 2.2.4 Média... 37 3 Legislativní úprava kriminality mládeže... 40 3.1 Vymezení základních pojmů... 40 3.2 Opatření ukládaná mládeži za protiprávní činy... 43 3.2.1 Opatření ukládaná mladistvým... 43 3.2.2 Opatření ukládaná dětem mladším 15 let... 44 4 Empirická část - stav kriminality mládeže na Chrudimsku... 45 4.1 Chrudimský region... 45 4.2 Výzkumné šetření a stanovení cílů... 46 4.2.1 Výstupy a závěry šetření... 47 Závěr... 59 Seznam použité literatury a dalších zdrojů... 61 Seznam tabulek... 64 Seznam obrázků... 65 Seznam příloh... 66
Úvod Cílem mé bakalářské práce je zmapovat kriminalitu mládeže na Chrudimsku. Při úvaze o tématu práce jsem vycházela z místních podmínek a možností, které jsou dány mým životem v regionu Chrudim a zaměstnáním na Okresním státním zastupitelství v Chrudimi, kde stále pracuji. Zde se denně setkávám s kriminalitou nejen dospělých, ale i s kriminalitou mládeže. Studium oboru Sociální patologie a prevence mi otvírá možnost využití získaných poznatků a materiálů v mé praxi. Toto byl hlavní důvod, proč jsem si vybrala téma práce z oblasti kriminality mládeže, konkrétně v mém regionu. V teoretické části práce se zabývám kriminologií, popíši její vývoj, vymezím základní pojmy a blíže se věnuji kriminalitě jako takové. Rozeberu vztah kriminologie k jiným oborům, ohraničím některé základní pojmy, například prekriminalita, delikvence, dítě, mladistvý, mládež, nezletilec, provinění, přestupek, trestný čin. Pro značné rozšíření kriminality mládeže v současné době ve společnosti se zamyslím nad jejími příčinami a vývojem. Uvedu teorie příčin kriminálního chování mládeže, vliv osobnosti na páchání trestné činnosti a biologické, psychologické a sociální zvláštnosti osobnosti, které zapříčiňují delikventní chování. Dále se zastavím nad příčinami delikventního chování mládeže v naší společnosti. Popíši příčiny kriminálního chování mládeže v rodině, škole a vlivy vrstevníků. V současné době je mládež velmi ovlivňována médii, která zapříčiňují v mnohých případech nevhodné nasměrování mládeže. V další části práce se věnuji legislativním úpravám vztahujících se ke kriminalitě mládeže. Rozliším základní pojmy, opatření ukládaná dětem mladším 15 let a některá ochranná opatření i trestní opatření ukládaná mladistvým. V empirické části práce uvedu statistiku trestné činnosti mládeže na okrese Chrudim, Svitavy a v Pardubickém kraji. Provedu empirické šetření těchto statistických dat a zpracuji porovnání těchto dat a jejich výsledků. Analyzuji statistická data Ministerstva vnitra ČR v období roků 2008-2013 a statistické údaje státního zastupitelství v Chrudimi. Stanovím cíle výzkumného šetření, určím výstupy a závěry šetření. Tyto výstupy a závěry šetření zhodnotím. Uvedu data Okresního státního zastupitelství v Chrudimi o nápadu a vyřízení trestné činnosti mládeže v roce 2013. 8
V jednotlivých bodech šetření stanovím tendenci kriminality mládeže na Chrudimsku, budu se zabývat tím, zda kriminalita mládeže na Chrudimsku stoupá nebo klesá. Budu šetřit, jak se proměňuje kriminalita mládeže na Chrudimsku v letech 2008 2013 podle druhu a skladby kriminality, s případným rozlišením věku pachatelů. Pomocí statistického šetření určím převládající trestnou činnost mládeže na Chrudimsku. Provedu porovnání úrovně a stavu trestné činnosti mládeže mezi okresy Chrudim a Svitavy, které si v tomto ohledu jsou přibližně podobné. K získání představy o postavení chrudimského okresu v úrovni kriminality mládeže v celém Pardubickém kraji porovnám příslušná data. Uvedu některé údaje o vyřízení trestné činnosti mladistvých, vedené na Okresním státním zastupitelství v Chrudimi, podle jednotlivých způsobů vyřízení v roce 2013 (podání obžaloby, podmíněné zastavení nebo odložení případů). 9
1 Kriminalita V následující části práce se budeme zabývat oborem kriminologie, protože kriminalita spadá pod vědní disciplínu kriminologie. Popíšeme vývoj kriminologie, specifikujeme základní pojmy z tohoto oboru, blíže se budeme věnovat kriminalitě jako takové a v neposlední řadě vztahu kriminologie k jiným oborům. 1.1 Vývoj kriminologie Téměř od počátku civilizace se jednotlivá společenství a kultury musely potýkat s některými nežádoucími jevy. Již od nejstarších civilizací byl zločin a trest průvodním jevem a musel být nějakým způsobem řešen. V primitivních společenstvích se vše řešilo radikálně a téměř na místě, například useknutím ruky, zabitím pachatele apod. S dalším vývojem lidstva bylo potřebné vymezit vztah zločinec-odsouzení-trest do civilizovanějších a složitějších podob a metod. Problém těchto vztahů byl někdy dosti specifický. Můžeme vzpomenout celou škálu opatření faraonů v Egyptě proti vykradačům hrobek, specifičnost uplatňování práva a trestů v říši římské a v jimi okupovaných zemích. Později bychom ještě mohli zmínit francouzskou spravedlnost (komisař E. F. Vidocq, popravy gilotinou) nebo nelidskou spravedlnost nacistů a vyhlazovací spravedlnost po milionech lidí za J. V. Stalina v Rusku. Celý tento vývoj bylo zřejmé, že obor kriminologie musí mít pevnější základy, hlubší studium souvislostí a propracovanou teorii vývoje a zákonitostí, kterými se bude řídit. Tím je možné vysvětlit vznik celého oboru kriminologie. Podle studie Institutu kriminologie a sociální prevence z roku 2010 vývoj kriminologie v České republice probíhal v několika etapách. Ve dvacátých letech dvacátého století byla kriminologie u nás chápána jako věda o zločinnosti. Tato věda studovala osobnost pachatele i širší souvislosti jeho činů. Kriminologie byla blízká právní vědě, to znamená vědě o pachateli a jeho trestech. V této době jsou kriminology vlastně právníci a sociologové, kteří se zabývají zločinem jako sociálním jevem. Empirický přístup byl prováděn pomocí statistických dat. Je zajímavé, že v této době v ostatní Evropě již kriminologie jako taková existovala. V období první republiky vlastně kriminologie vznikala přirozenou cestou. Ve válečných letech 1939 až 1945 byla celá tato problematika natolik zvláštní a ovlivněná okupací s násilnými metodami německého gestapa, že nelze o kriminologii v lidském slova smyslu mluvit. Po nástupu 10
totalitního režimu v roce 1948 byly humanitní obory v podstatě likvidovány a snimi i kriminologie. Podle teoretiků komunismu zločin pouze přežíval z minulé společnosti a v socialismu nebude mít místo pro existenci. S tímto konceptem nemusí proto existovat ani kriminologie. Celá problematika se stává vlastně zvůlí bezpečnostních sil a politiků. Přes toto všechno si kriminologie určitou cestu nalézt musela, už jen z toho prostého důvodu, že zločin v komunismu nepřestal existovat a naopak nabíral své specifické rysy dané stavem společnosti. V šedesátých letech minulého století byl dokonce založen Vědeckovýzkumný ústav kriminalistiky, kde v roce 1960 také vznikl při katedře trestního práva Kabinet pro kriminologii jako společné pracoviště Právnické fakulty UK a Ústavu státu a práva ČSAV. Tento ústav postupně navazoval na poznatky v oboru kriminologie získávané již od třicátých let minulého století. Až do revolučních změn v roce 1989 se ústav musel však soustřeďovat více na empirické výzkumy na úkor teoretických záležitostí a byl nadále svazován ideologickými dogmaty. Po roce 1989 nabírá výzkum kriminologie i její rozvoj na intenzitě a nejsou kladena žádná politická omezení. S uvolněním politického tlaku i hranic s Evropou kriminologie musí měnit styl práce, neboť se i prudce mění skladba trestné činnosti, v poslední době hlavně majetkové. (M. Scheinost a kol., 2010, str.7-10) Činnost kriminologie v 90. letech a po roce 2000 byla výrazně ovlivněna nárůstem kriminality, a to v jiných než tradičních směrech kriminality. Vliv na změnu struktury kriminality má hlavně transformace společnosti po roce 1989 a s tím spojený přesun majetkový (kuponová privatizace), rovněž též uvolnění hranic s následnou migrací obyvatel a s tím spojené složení obyvatel - přítomnost různých etnik, lidé i z kriminálně podnětných oblastí. Kriminalita je nová v přítomnosti organizovaného zločinu i skupin mafie. Kriminalita nově začíná zasahovat do oborů majetkové, hospodářské a finanční kriminality, počítačové kriminality a drogové kriminality. Rozšiřuje se násilná kriminalita, trestná činnost v dopravě a musí se počítat s extremistickým chováním skupin, případně s terorismem. Odborná literatura uvádí podobné přehledy vývoje kriminality v 90. letech minulého století. I. Zoubková a J. Firstová (2013, str. 13-14) uvádí: 90. léta byla ve znamení boje proti mezinárodnímu obchodu s lidmi, s nelegálními drogami, environmentální kriminalitou a praním špinavých peněz, ale i pouliční kriminalitou nebo násilím na ženách. Přelom tisíciletí znamená počátek hledání strategií pro boj s terorizmem, hospodářskou, finanční a počítačovou kriminalitou a s korupcí. Těžiště zájmu se 11
soustřeďuje na hledání prostředků jak blokovat, zabavovat a vymáhat zisky z nelegální činnosti. Poslední desetiletí je věnováno opět širokému okruhu témat od tradičních problémů, zejména mládeži, sociálně vyloučeným skupinám až po globální sociální jevy. Důležitost kriminologie v současné době je dána též faktem, že je vyučována jako samostatný předmět kriminologie na Fakultě bezpečnostně právní Policejní akademie ČR. Studenti mají možnost si vybrat z oborů bakalářských, magisterských i doktorských. 1.2 Pojmy z kriminologie Samotný pojem kriminologie jako vědní obor se zabývá kriminalitou i jejím studiem. Význam tohoto pojmu vychází ze složeného latinského výrazu crime, tedy zločin a řeckého logos, tedy nauka o vědění. (J. Tomášek, 2010, str. 11) Odhlédneme-li od staršího pojetí, bude kriminologie definována jako společenskovědní disciplína, která se zabývá jednotlivci (pachatelem, obětí, justicí) i společností celkově s jejími sociálními skupinami. Zvláštností kriminologie je její chápání jako vědy empirické, která poznává reálné jevy a okolnosti související s kriminalitou bez hodnotících postupů a z nich vyplývajících stanovisek. Naopak věda o trestním právu zločin analyzuje z hlediska normativních definic, dodržování procesních podmínek, trestněprávních následků, za použití rovnosti právní jistoty presumpce neviny aj. Kriminologie jako empirická věda vychází z postupů, které lze ověřit vědeckými metodami (výzkum, analýza), a musí si zachovat nestrannost, vědeckou objektivitu a nepodlehnout jiným tlakům. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 1-2) V jiném pojetí je kriminologie zaměřena na zkoumání hlavních tří typů sociálních procesů (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str.2-3): trestní zákonodárství (vymezení určitého jednání zákonem za zakázané), kriminalita (porušení tohoto zákona), trestní justice (reakce společnosti na porušení zákona). Pojem kriminalita lze chápat dle I. Zoubkové (2002, str. 11): Kriminalita (zločinnost) je úhrn sociálně škodlivých jevů, které jsou stanoveny v trestních kodexech. I. Zoubková také uvádí pojem prekriminality jako: Prekriminalita jsou 12
činy jinak trestné, kterých se dopouštějí děti před dosažením trestní odpovědnosti a které, pokud by ji spáchaly osoby starší, by byly provažovány za trestné činy. K pojmu kriminalita O. Novotný, J. Zapletal (2001, str. 12) uvádí dále: Kriminalita jako sociálněpatologický fenomén má aspekty společenské i osobnostní, sociologické, psychologické, psychiatrické, pedagogické, trestněprávní a jiné, a proto je kriminologie naukou na pomezí několika vědních disciplín, naukou multidisciplinární. Jestliže mluvíme o kriminalitě celkové, můžeme z ní vyčlenit kriminalitu mládeže, kterou lze charakterizovat jako kriminální jednání pachatelů mladších 18 let. Kriminalita mládeže má některé zvláštnosti v chování a jednání pachatelů. Jedná se například o nedokonalou přípravu trestných činů, průběh činů neodpovídající běžné praxi, nutkání čerpat materiální výhody ihned bez čekání na pozdější dobu, sklon ke konzumaci módních předmětů a potřeb, bezdůvodné ničení hodnot vytvořených jinými osobami, značně rozšířenou šikanu, účast v některých hnutích s rasistickými sklony, činnost ve skupinách vrstevníků, podléhání různým závislostem, časný sexuální život apod. (O. Novotný, J. Zapletal, 2001, str. 359-365) U kriminality mládeže se v odborné literatuře setkáváme i s pojmem delikvence, kdy H. Válková, J. Kuchta (2012, str. 321) uvádí, že: V užším smyslu se jím rozumí kriminalita dětí a mladistvých. Tedy případy, kdy dítě spáchá čin jinak trestný nebo mladistvý trestný čin. V širším smyslu je možné pod tento pojem zahrnout i jednání, která nejsou trestným činem pouze díky nízké společenské škodlivosti, tzn. např. některé přestupky, svými znaky odpovídající či podobající se formálním znakům trestných činů. Nesmíme opomenout pojem kriminalistika, která podle O. Novotného, J. Zapletala (2001, str. 23) je charakterizována jako: Podobně jako kriminologie je i kriminalistika samostatnou multidisciplinární a empirickou vědou orientovanou na oblast kriminality. Kriminalistika vypracovává efektivní metody odhalování a vyšetřování trestné činnosti, které poskytuje zejména policejním a justičním orgánům a znalcům, a zpracovává i efektivní metody kriminalistické prevence. Ke konci 20. století se kriminologický výzkum zahrnuje pod termín sociální kontrola kriminality (strategie a metody kpotlačování kriminality). Na významu získává prevence kriminality (profylaxe), kterou můžeme dělit podle obsahu na sociální prevenci, podle příležitostí na situační prevenci, z pohledů oběti na viktimologickou prevenci. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 4-5) 13
Autoři O. Novotný, J. Zapletal (2001, str. 175-177) dále dělí prevenci podle toho, komu je určena, a to na: prevenci primární je určena pro všechno obyvatelstvo podle různých hledisek (státu, etnik, pohlaví), prevenci sekundární je směrována k potencionálním pachatelům a obětem, prevenci terciální cílí na předcházení kriminální recidivě u pachatelů a obětí. Současně se do popředí dostávají programy jako restorativní justice (obnovující se spravedlnost) a preventivní strategie, kde se programy zaměřují na obnovení narušených vztahů pachatel oběť a zapojování společnosti do hledání cest k odčinění následků trestných činů. I další obory souvisí s kriminologií, např. soudní lékařství (pomáhá konkrétnímu trestnímu řízení), forenzní psychiatrie (zkoumá duševní poruchy zapříčiňující kriminální činy), forenzní psychologie (posuzuje osobnost pachatele ve vztahu ke spáchaným trestným činům), sociální práce v trestní justici, vývojová psychologie, speciální pedagogika (zabývá se výchovným ovlivňování deviantního chování) a sociologie (zkoumá kriminalitu s použitím statistických metod). V současné moderní době se používají v kriminologii i elektronická média internet a s tím související počítačová kriminalita apod. (H. Válková, J. Kuchta, 2002, str. 6-8) V neposlední řadě zmíníme viktimologii, která také patří do kriminologie. Viktimologie se zabývá oběťmi trestných činů. Pojmy zoboru viktimologie můžeme rozčlenit na viktimnost (přirozená dispozice jedince být obětí) a viktimizaci (postupná změna budoucí oběti v oběť). V souvislosti s kriminální prevenci se můžeme u viktimologie ještě zmínit o prevenci viktimologické, která zavádí výzkumy vtomto oboru do praxe. (O. Novotný, J. Zapletal, 2001, str. 18-20) V praxi se jedná o práci s mládeží, hlavně formy různých besed s Policií ČR ve školách, formy besed kurzů pracovníků pedagogicko-psychologických poraden a práce těchto institucí pro veřejnost. Předmět kriminologie se hlavně zabývá kriminalitou ze sociálně patologických příčin, proto došlo ke vzniku oboru kriminální fenomenologie. Tento obor kriminalitu definuje podle různých kritérií, jako například podle geografického uspořádání, podle změn v průběhu času, jejího členění, stanovování příčin kriminality a stím spojené 14
vhodné trestní politiky. V odborné literatuře se pracuje s pojmy rozsah kriminality, která eviduje počet činů podle trestního řádu. Přitom zohledňuje počty obyvatel a jejich místopisné rozložení se zaměřením na jejich vývoj. Jiným pojmem je intenzita kriminality, která pracuje s přepočtem kriminálních činů v závislosti na počtu obyvatel. Dalším pojmem je struktura kriminality, ve které je zkoumána kriminalita z různých hledisek, například podle druhu kriminality, věku pachatelů, podílu znovu trestaných pachatelů. Výhoda tohoto zkoumání je ve výstupech četnosti některých zvláště zavrženíhodných trestných činů, jako vraždy apod. Nesmíme opomenout obor zkoumající dynamiku kriminality, jako práci se změnou síly kriminality v průběhu času. Tato práce může mít i výstupy pro vládní úřady i politické vedení země. Důležitou roli hrají též prognózy vývoje kriminality. Pracují s různými studiemi a analýzami. Můžeme též kriminalitu rozdělit na latentní, jinými slovy skrytou, a na registrovanou, jinými slovy skutečnou - doloženou statisticky. Latentní kriminalita je v podstatě rozdíl mezi skutečnou a registrovanou, protože se prakticky o veškeré kriminalitě orgány činné v trestním řízení nemusí dovědět. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 131-133) Latentní kriminalita má několik důvodů a příčin, jak uvádí J. Tomášek: různé zločiny nemají vždy svědky, jejichž přítomnost by pachatele nutila k přiznání, kriminální jednání, které má svědky, nemusí být ozřejměno z důvodu sympatizování svědků s pachatelem (činy páchané pod vlivem alkoholu), oběti některých trestných činů se jako oběti necítí a nemají potřebu věc oznámit, nebo nemají možnost ji oznámit v souvislosti s podřízeností vůči pachateli (drogové delikty, sexuální delikty v rodině apod.), některé oběti neohlásí trestný čin z prostého důvodů, že sami na něm participují, existují skupiny lidí, které mají striktně vymezený negativní vztah k policii vůbec a z toho plynoucí averzi k aktivnímu oznámení trestného činu (rowdies), jsou i lidé ochotní vzít spravedlnost do vlastních rukou a vyřídit si záležitost sami a tím vyřadit složku policie z činnosti, u drobnějších kriminálních deliktů se může jednat i o fakt nízké finanční škody, která nestojí za oznámení, u trestných činů s hypotetickou menší objasněností ze strany policie mohou oběti považovat oznámení a následné vyšetřování za zbytečné. 15
Uvedené případy latentní kriminality vsouhrnném vztahu však nemusí znamenat ještě celkovou neobjasněnost kriminálních činů v těchto případech, protože policie má vlastní aktivní způsoby vyhledávání trestné činnosti a též je na různém stupni spolupráce občanů s policií celkově. (J. Tomášek, 2010, strana 72-74) 1.3 Vztah kriminologie k jiným oborům Jestliže hovoříme výše o kriminologii jako o vědním oboru a o jejím vzniku v návaznosti na vývoj lidstva, musíme současně také uvést způsoby jejího předcházení i trestání s následnou nápravou delikventů. Tím je dána široká souvislost kriminologie s mnoha vědními obory. Některé z nich si přiblížíme v následujících odstavcích. Nejprve se budeme věnovat oboru penologie, vědě o trestu a trestání. Tresty a systémy trestání vychází v návaznosti na kulturní a společenské hodnoty v daných kulturách, stejně tak v závislosti na regionech nebo zeměpisných destinacích, ale též celkově na rozvinutosti dané společnosti. Jako příklad můžeme uvést krádež drobného domácího zvířectva v naší republice odměněnou pokutou před přestupkovou komisí proti useknutí ruky vislámských zemích za stejný prohřešek. Stejně tak jsou rozdíly v úrovni a vybavení věznic a v péči o vězně v různých částech světa. Jsou známy případy, kdy odsouzenci v zemích východní Asie nepřežijí delší dobu (například 3-5 let) následkem drsných vězeňských a hygienických podmínek, a naopak jako protipól fešácká vězení s televizí, vycházkami, propustkami a návštěvami rodinných příslušníků v některé liberální zemi v Evropě. Stejně tak bychom mohli zajít do mnohdy nedaleké minulosti v úrovni vězenství i v našich končinách. Nelze nevzpomenout osudu atentátníků ze Sarajeva v rakousko-uherském vězení, kdy jeden z nich skončil v moravském vězení na hradě Špilberk v Brně, které mělo pověst jednoho z nejhorších (kasematy). V ještě mladší minulosti můžeme též vzpomenout na úroveň věznic v naší vlasti v padesátých letech po komunistickém puči v roce 1948 při pronásledování odpůrců nového režimu. Jako příklad uvedeme vykonstruované politické procesy (Milada Horáková), procesy s příslušníky odbojových skupin a s vojáky bojujících na nesprávné straně fronty ve druhé světové válce. Nejkřiklavější vězení byla v západních Čechách v táborech pro těžbu uranu v Jáchymově, se současným ozařováním vězňů při práci s uranem. Úroveň vězenství z té doby mám v živé paměti z vyprávění mé matky a babičky. Můj děda jako politický vězeň v této době zemřel při odpykávání 28 let dlouhého trestu 16
v nejtěžším žaláři, kdy ve vězení za spolupráci s anglickou rozvědkou za druhé světové války vydržel komunistický žalář pouze 3 roky. Po roce 1989 byl soudem posmrtně plně rehabilitován. Penologie zkoumá metody, jak zacházet s pachatelem, změnit chování pachatelů s cílem zařadit je zpět do společnosti, a účinnost trestů. V penologii se zdůrazňuje osobnost pachatele tak, aby byl zachován individuální přístup zacházení odpovídající konkrétnímu pachateli. (T. Raszková, S. Hoferková, 2013, str. 7) Penologie v pojetí trestu a práva představuje i prostředek státního donucování. Je svým způsobem i odplatou za trestný čin, způsobem zamezení páchání trestných činů v budoucnosti. Současně trest slouží ke kontrole zločinnosti a ochraně společnosti, přičemž funkce trestu je odplatná, odstrašující, rehabilitační nápravná, eliminační - izolace pachatele pomocí internace, restituční kompenzační formou náhrady škod. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 222-228) Ve společnosti dochází k různým negativním jevům, kterými se zabývá sociální patologie. Samotný název vychází z anglického slova social pathology. Autorem pojmu sociální patologie je anglický filozof Herbet Spencer, známý svou organickou teorií společnosti a sociálním darwinizmem. V oblasti sociálně patologických jevů dále pracoval Francouz E. Durheim, jenž povýšil sociální patologii na vědu o nemocech a nesprávném chováním, které se odchylovalo od daných norem. Současně se zabýval kriminalitou a sebevražedným chováním. Nesmíme opomenout práci v oboru sociální patologie českého sociologa I. A. Bláhy. Ten považoval sociální patologie za poruchy sociálních procesů. (B. Kraus, J. Hroncová, Sociální patologie, 2007, str. 9-10) U nás se zabývá sociální patologií například prof. PhDr. Blahoslav Kraus, CSc. působící na PdF UHK Hradec Králové. V současné době se sociální patologií na Slovensku zabývá prof. Peter Ondrejkovič, působící na katedře sociologie FF UKF v Nitře. Sociálně patologické jevy se odvíjí od norem nebo pravidel pro sociální jednání. Podle P. Ondrejkoviče (2000, str. 21) je lze rozdělit na: normokonformní sociální jednání je totožné s normami společnosti, nonkonformní je již odlišné od norem, ale lze ho ještě společensky tolerovat, deviantní odchýlené od normality, které členíme na: disociální, asociální a antisociální, delikventní, kriminální. 17
O sociálně patologických jevech P. Mühlpachr (2008, str. 54) uvádí: V průběhu 20. století byly považovány za sociálně patologické jevy sebevražednost, alkoholismus, prostituce, rozvodovost, nezaměstnanost a válka. Později se k nim přidaly narkomanie, široké spektrum závislostí, násilí, agresivita a extremismus, který představuje dnes jedno z největších nebezpečí. Hrozí nebezpečí rezignace lidí na jejich odstraňování, resp. eliminaci. Sociální patologie zná poměrně široký záběr patologických jevů. Se zaměřením na delikvenci mládeže lze vytipovat hlavní okruhy problémů v oblasti deviantního jednání u mládeže. Jedná se o velký problém romské kriminality. Na ni navazuje jako protipól jednání ostatní mládeže (skinheds). S tím následně souvisí rasové předsudky a problémy spojené s rasovou nesnášenlivostí. Komplikací je i páchání trestných činů u mládeže organizováním do skupin za použití nevybíravých násilných metod. Další velkou skupinou patologického jednání u mládeže je celá oblast drogové závislosti, která začíná dnes již od školních let. Jinou nežádoucí činností u mládeže jsou hazardní hry. V poslední době tato činnost probíhala na poli hracích automatů. V současné době se začínají radnice měst bránit této neblahé skutečnosti zákazy hazardních automatů a her na nich. Poslední výkřik modernizace v tomto oboru je závislost mladých na počítačových hrách, šíření pornografie po sociálních sítích a v kybernetické kriminalitě. Velkým problémem v současnosti, hlavně na školách všech typů, je šikana. Tato může být skrytá i zjevná v přímém kontaktu v kolektivu osob, ale i jako kyberšikana na sociálních sítích. Také problémem v posledních době je u mládeže zvyšující se procento záškoláctví, a to nejen na základních školách, ale hlavně na středních školách, kde toto vede k vylučování studentů ze studia a tím k velké fluktuaci mládeže mezi školami s následnou absencí odborného vzdělání u mládeže. Nezanedbatelným problémem u mládeže je prostituce, včetně dětské prostituce. Musíme se též zmínit o násilí na dětech v rodinách, jehož četnost v poslední době též vzrůstá. Sociální patologie v České republice si musela svou cestu vydobýt postupem času. K velkému rozvoji studijních oborů orientovaných na tuto problematiku došlo po roce 1989 v oborech sociální pedagogika a sociální práce. V těchto disciplínách probíhá i příprava odborných pracovníků na vysokých školách. 18