Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Grafické techniky a jejich využití při výrobě a navrhování nábytku Bakalářská práce 2013 Petr Vícha

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Grafické techniky a jejich využití při výrobě a navrhování nábytku zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s vyhláškou rektora o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne...podpis studenta

Poděkování: Tímto bych chtěl poděkovat Ing. Jiřímu Tauberovi, Ph.D. za vedení a přátelský přístup při konzultování práce.

Abstrakt: Jméno: Název bakalářské práce: Petr Vícha Grafické techniky a jejich využití při výrobě a navrhování nábytku Bakalářská práce se zabývá grafickými technikami a jejich využitím při výrobě a navrhování nábytku. V práci jsou popsány grafické techniky a způsoby tisku v dnešní době využívané hlavně ve výtvarném umění, které mohou být velkým zdrojem inspirace pro dekorativní úpravu nábytku. Vytváří přehled používaných způsobů tisku na nábytkové dílce a technologií využitelných ke grafickému zpracování nábytku. Dále hledá způsoby využití grafických technik při navrhování s ohledem na vhodně vybranou technologii. Výsledkem práce je rozsáhlá rešerše v oblasti technologií využitelných ke grafickému zpracování nábytku. Přínosem této práce je vyplnění mezery ve studijní literatuře týkající se dané problematiky. Klíčová slova: grafické techniky, tisk, pyrografie, dekorativní zpracování, laserové řezání, laserové gravírování, CNC frézování, 3D tisk 5

Abstract: Name: The title of bachelor thesis: Petr Vícha Graphic techniques and their application in the production and design of furniture This bachelor thesis deals with graphic technologies and their application in the production and design of furniture. It describes graphic technologies and the methods of printing, which are nowadays used especially in the fine arts. These technologies can be a great source of inspiration for the decorative elaboration of furniture. It also provides a summary of the printing methods on the furniture components and of technologies, which are applicable for the graphic elaboration of furniture. Further, it seeks the ways of application of graphic technologies when designing with respect to suitable technology. The result of the thesis is a thorough research into the area of technologies applicable for the graphic elaboration of furniture. Keywords: graphic techniques, print, pyrography, decorative elaboration, laser cut, laser cutting, laser engraving, CNC milling, 3D print 6

Obsah 1 ÚVOD... 9 1.1 Grafické techniky a design nábytku... 9 2 CÍL PRÁCE... 10 3 METODIKA... 11 4 HISTORIE... 12 5 GRAFICKÉ TECHNIKY A ZPŮSOBY TISKU... 15 5.1 Grafika... 15 5.1.1 Umělecká grafika... 15 5.1.2 Reprodukční grafika... 16 5.2 Tisk z výšky... 16 5.2.1 Techniky pro zhotovení tiskové formy pro tisk z výšky... 17 5.3 Tisk z hloubky... 18 5.3.1 Techniky pro vytvoření tiskové formy pro tisk z hloubky... 18 5.4 Tisk z plochy... 19 5.4.1 Techniky pro vytvoření tiskové formy pro tisk z plochy... 20 5.5 Sítotisk... 20 5.5.1 Sítotisková zařízení... 21 5.5.2 Serigrafie... 23 6 ZPŮSOBY TISKU APLIKOVANÉ NA NÁBYTEK... 24 6.1 Nepřímá metoda hlubotisku... 24 6.2 Sítotisk... 24 6.3 Tisk technologií ink jet... 25 7 TECHNOLOGICKÉ APLIKACE GRAFICKÝCH TECHNIK... 26 7.1 Pyrografie (vypalování do dřeva)... 26 7

7.2 Intarzie... 26 7.2.1 Inkrustace... 27 7.3 Laser... 27 7.4 CNC frézování... 28 7.4.1 Dělení dle počtu pracovních os... 29 7.5 3D tisk (Rapid prototyping)... 30 7.5.1 Používané technologie 3D tisku... 30 8 VYUŽITÍ GRAFICKÝCH TECHNIK PŘI NAVRHOVÁNÍ... 33 8.1 Grafické zpracování povrchu... 33 8.1.1 Řemeslné zpracování... 33 8.1.2 Grafické zpracování potiskem... 36 8.1.3 Grafické zpracování moderními technologiemi... 37 8.2 Grafické vyjádření celkovým tvarem nábytku... 40 8.2.1 Grafické prvky jako součást konstrukce... 40 8.2.2 Využití 3D tisku... 42 8.2.3 Využití CNC frézování... 44 9 DISKUZE... 46 10 ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ PRÁCE... 48 11 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 49 12 SEZNAMPOUŽITÝCH OBRÁZKŮ... 50 8

1 ÚVOD 1.1 Grafické techniky a design nábytku Je zřejmé, že všechny grafické techniky používané v minulých stoletích k ilustracím, reprodukcím a k tvoření výtvarných děl nelze využít v průmyslové nebo zakázkové výrobě a designu nábytku, avšak mohou se stát inspirací pro vytvoření vzorů, obrazců nebo konečného vzhledu, pro které je možné vyhledat vhodné technologické aplikace využívající i ty nejmodernější technologie. Za grafické zpracování nábytku můžeme považovat veškerou povrchovou úpravu. Aplikaci olejů na masivní dřevo, moření, lakování, dekorační úpravy konstrukčních desek dýhováním, použití kombinací různých materiálů (např. dřevo a kov, dřevo a sklo atd.), to vše lze považovat za grafickou úpravu nábytku. Avšak v této práci by se autor chtěl zaměřit na výtvarně zajímavá řešení, která s grafikou souvisejí nejvíce. V minulosti byla výtvarná zdobnost neodmyslitelnou součástí nábytkářské výroby a každý kus nesl známky individuálního přístupu. Předměty individuálního charakteru mají vždy delší životní cyklus, protože si k nim lidé pravděpodobně tvoří bližší vztah. Vztah k předmětům je jednou z možností jak ukončit neustále výměny věcí v daleko rychlejším tempu, než je reálně nutné v současné konzumní společnosti. 1 V dnešní době se zdobnost téměř vytrácí a vyskytuje se spíše v oblasti alternativní tvorby. Práce obsahuje historický vývoj grafických technik a způsobů tisku. Dále popis pracovních postupů zvolených grafických technik. Následuje výčet technologií tisku aplikovatelných na nábytek, technologických aplikací grafických technika jejich způsobů využití při výrobě a navrhování nábytku. 1 JANKURA, Martin. 2011. Inovácietradičnýchremesiel aplikované v súčasnom dizajne. Diplomová práce. Košice: Technická univerzita v Košiciach, Fakulta umění. 9

2 CÍL PRÁCE Bakalářská práce se zabývá grafickými technikami a jejich využitím ve výrobě a designu nábytku. Představuje používané techniky v jiných odvětvích průmyslu, výroby a umění a hledá praktické i inspirativní aplikační metody při výrobě nábytku. Hlavním cílem práce je zmapování dosavadních možností grafického zpracování nábytku a k tomuto účelu využívaných technicky metodických postupů a vytvořit tak rozsáhlou rešerši a doplnit chybějící studijní materiál. Dále hledá nové způsoby grafického zpracování nábytku a nová řešení této problematiky s ohledem na výběr vhodné technologie. Vedlejším cílem je ukázat čtenáři této práce úzké spojení starých grafických technik a moderního navrhování předmětů a poukázat tak na skutečnost, že bychom neměli zapomínat na dovednosti starých mistrů, naopak bychom se měli snažit čerpat inspiraci z jejich zkušeností a následně je využít v kombinaci s moderními výrobními postupy. 10

3 METODIKA Bakalářská práce byla vytvořena převážně formou literární rešerše. Ke zpracování popisu grafických technik používaných v minulosti v polygrafickém průmyslu, dnes již vytlačených do pozice umění, autor využil kromě literatury i vlastních zkušeností. Literatura byla použita hlavně ke zpracování tématu technologií, které lze použít ke grafické úpravě nábytku. Jelikož se spojením grafiky a nábytkového designu příliš literatury nezabývá, bylo využito internetových zdrojů převážně cizojazyčného původu. Jako další zdroj informací využil autor korespondence s Martinem Jankurou. Oslovil i některé české firmy, které se zabývají problematikou laserového obrábění a potisku. 11

4 HISTORIE Za první grafická díla bychom mohli považovat razítka Egypťanů a Babylóňanů, kteří jimi označovali majetek privilegovaných vrstev. Tiskovou formu pro tisk z výšky zhotovovali z kamene. Velmi podobnými razítky označovali Číňané svá umělecká díla. Právě Číňané techniku kamenorytu zdokonalili a začali ji využívat k reprodukci tušových kreseb koncem 7. století za vlády dynastie Tchang. Ještě více si techniku kamenorytu osvojili Japonci, kteří ji používali jako reprodukční techniku až do konce 15. století. Inuité kamenoryt používají dodnes. Kamenoryt byl postupně vytlačen dřevořezem, který je řemeslně mnohem méně náročný. Vyvinul se pravděpodobně na dálném východě, patrně v Koreji, odkud se dostal do Číny. Tam se tato technika vyvíjela hlavně za dynastie Tchang, tedy ve stejnou dobu jako kamenoryt. V Evropě se technika dřevořezu objevila asi o sedm století později na přelomu 14. a 15. století. Zde vývoj podstatně ovlivnila výroba papíru, který byl levnější než pergamen. Dřevořezu se z počátku používalo zejména k vytváření nábožensky tematizovaných obrázků, ale i k potisku hracích karet. Později se k obrázkům vyrývaly i texty. Tyto deskotisky se skládaly za sebe a vznikaly tak první tištěné knihy, slabikáře a učebnice. Tento tiskařský koncept narušil v padesátých letech 15. století Johannes Gutenberg s inovativní myšlenkou sestavovat texty z pohyblivých liter a dal tak vzniknout knihtisku. První doložený tisk pochází z roku 1454 (A. Krejča). Dřevořez je však stále součástí knih jako nástroj ilustrace. Ze zajetí knižních ilustrací dřevořez vysvobodil Albrecht Dürer, který jej povznesl na úroveň malby. 2 Od 16. století je dřevořez vytlačován modernějšími technikami, dřevorytem (xylografie) a mědirytem. Za prvního dřevorytce je považován Thomas Bewick, který roku 1771 vyhrál soutěž o nejlepší dřevořez svými grafickými formami, který vytvořil mědiryteckými rydly do příčně uřezaných desek zimostrázu. Dalšímu rozvoji polygrafického průmyslu vděčíme za vznik fotoxylografie, díky které je přenos kresebného díla na grafickou formu mnohem snazší. Kresba byla na destičku přenášena fotomechanicky a vytvářena pomocí stužkových rydel a čárkovacích 2 KREJČA, Aleš. Grafické techniky. Vyd. 3. V Praze: Aventinum, 1995c1990, s. 23-28. Umělcova dílna. ISBN 80-85277-48-4. 12

ryteckých strojů. 3 Dřevoryt byl později vytlačen z polygrafického průmyslu novější technikou a to zinkografií. O něco mladší jsou metody tisku z hloubky. Nejstarší technika hlubotisku je mědiryt, který se vyvinul z Italské zlatnické metody zvané niello. Poprvé použil touto metodou vytvořenou tiskovou formu florentský zlatník Tomasso Finiguera, který ji použil k rozmnožování kresebných děl, např. Korunování panny Marie z roku 1452 (A. Krejča). Nezávisle na Itálii se vyvíjel mědiryt také v Německu, kde se poprvé objevil v roce 1446 Bičování Krista (A. Krejča). V pozdější době dávají umělci přednost leptu, který přináší dokonalejší tónování. Nejspíš díky lidské snaze si co nejvíce ulehčit práci došlo k objevení leptu. Někteří kovorytci 15. století si usnadňovali práci různými leptadly. Není známo, kdo první použil leptacího postupu k tiskovým účelům. Mezi první lepty řadíme grafiku sv. Jeroným od A. Dürera z roku 1512 (A. Krejča). K dalším významným umělcům, kteří využívali leptu, patřil např. Urs Graf nebo Albrecht Altdorfer. Velice významně k rozvoji leptu přispěl Rembrandt van Rijn. 4 Další mladší skupinou grafických technik jsou techniky k vytvoření tiskové formy pro tisk z plochy. Nejstarší technika pro tisk z plochy je litografie, jejíž princip spočívá v přijímání mastnoty litografické barvy a odpuzování vody jemnozrnným křemičitanem vápenatým (litografický kámen). První, kdo dokázal této schopnosti využít, byl Alois Senefelder, který se zabýval způsoby jak rozmnožovat své texty a hudebniny. Alois Senefelder se litografií zabýval a zdokonaloval ji po zbytek svého života. V roce 1799 bylo jeho vynálezu přiznáno prvenství a bylo mu uděleno privilegium k provozování kamenotisku. Litografií se zabývala i celá řada moderních umělců jako Georges Braque, Pablo Picasso, Edvard Munch, Joán Miro, Salvador Dalí a mnoho dalších. 5 Na konci 19. století vynalezl litograf Scholz techniku nazývanou algrafie. Tato technika je velice podobná litografii, avšak k vytvoření tiskové formy je použita hliníková deska. Dalším technickým zdokonalením litografie je ofset, k němuž se využívá 3 KREJČA, Aleš. Grafické techniky. 3.vyd. Praha: Aventinum, 1995, 205 s. ISBN 80-85277-48-4. Str39 (cit. 10. 2. 2013) 4 KREJČA, Aleš. Grafické techniky. Vyd. 3. V Praze: Aventinum, 1995c1990, s. 67-90. Umělcova dílna. ISBN 80-85277-48-4. 5 KREJČA, Aleš. Grafické techniky. Vyd. 3. V Praze: Aventinum, 1995c1990, s. 178. Umělcova dílna. ISBN 80-85277-48-4. 13

zinkový plech. Prvenství vynálezu ofsetu se připisuje Kašparu Hermannovi a první ofsetový stroj podle jeho návrhu byl sestrojen v roce 1907 v Německu (A. Krejča). Nejmladší z analogových metod tisku je průtisk neboli sítotisk. Na rozmnožování vzorů při potiskování textilií používali lidé v Japonsku metodu protlačování barvy přes šablony dávno před naším letopočtem. Západní svět se o tuto techniku začal zajímat až koncem 19. století, v době velkého rozmachu textilního průmyslu. 6 Postupem času se sítotisk stal velice účinným nástrojem propagační grafiky. K velkému rozvoji došlo během druhé světové války, kdy americká armáda používala sítotisk k označování zbraní, beden a dalšího vybavení. V dnešní době je sítotisk značně modernizován, existují polo a plně automatické stroje a výrobní linky. Do příchodu digitálního tisku byl sítotisk nejpoužívanější metodou tisku ve všech odvětvích propagační grafiky, ale i dnes si udržuje pevnou pozici v polygrafickém průmyslu. S příchodem digitálních technologií značnou část rozmnožování tiskových a obrazových předloh převzal digitální tisk. Většina tiskových technik používaných v minulých stoletích i v průmyslových odvětvích je dnes využívána více výtvarníky pro vlastní specifický výraz, který grafické techniky nabízejí. Avšak pro některé účely je digitální tisk nevhodný. Vedle digitálního tisku zaujímá silnou pozici moderní ofsetový tisk a sítotisk. 6 KREJČA, Aleš. Grafické techniky. Vyd. 3. V Praze: Aventinum, 1995c1990, s. 67-90. Umělcova dílna. ISBN 80-85277-48-4. Str 178 (cit. 10. 2. 2013) 14

5 GRAFICKÉ TECHNIKY A ZPŮSOBY TISKU 5.1 Grafika Grafika (z řec. grafein psát, rýt, kreslit) 7 je dnes samostatným uměleckým oborem, který byl ve svých počátcích úzce spjat s malířstvím. Cílem grafického zpracování je vyhotovení tisku, který je výsledkem řemeslného přepracování umělcovy volné kresby. Významný rozvoj grafiky byl způsoben úzkým spojením s knihou, kde plnila funkci dekorace, ilustrace. 8 Za grafiku můžeme považovat nejen díla vyhotovená tiskem, ale i tvorbu, která předchází vyhotovení tisku. Základními výtvarnými prvky grafiky jsou linie, plocha a kontrast černé a bíle. Do všech grafických technik proniká i barevnost, ale právě černá a bílá byly výchozími výrazovými prostředky při zrodu grafiky a tvoří i dnes součást její podstaty. Pojem grafický označuje kresebnost a liniovost a přeneseně i nebarevnost výtvarného projevu nejen v grafice ale i v malířství a sochařství. Stal se kategorií obecné formové analýzy označující grafické rysy malířského nebo grafického projevu. 7 5.1.1 Umělecká grafika Umělecká grafika, též označována jako původní, je výtvarné umění založené na tiskařských postupech. Umělec vytváří originální kresebné dílo originální grafický list s využitím klasických technických postupů ručního vyhotovení tiskové formy a tisku. Umělecká grafika je vnitřně členěna na volnou a užitou grafiku. 5.1.1.1 Volná grafika Vzniká jako originální umělecké dílo, nemá žádný praktický účel. Umělec ji vytváří podle svých představ stejně jako jiní umělci malbu nebo sochu. Při práci je veden svým výtvarným citem, řemeslnou zručností a v neposlední řadě svým specifickým stylem. Tisk je vyhotoven zpravidla v malém nákladu. Dílo vzniká na pozadí historického a sociálního vývoje společnosti, jeho vznik je tedy řízen stejnými zákonitostmi jako v malířství nebo v sochařství. 7 BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika). Vyd. 1. Praha: Academia, 1997, 429 s. ISBN 80-200-0609-5. str119 citace15.2.2013 8 KREJČA, Aleš. Grafické techniky. Vyd. 3. V Praze: Aventinum, 1995c1990, s. 11. Umělcova dílna. ISBN 80-85277-48-4. 15

5.1.1.2 Užitá grafika Užitá grafika realizuje umělecký návrh průmyslovou výrobou. Slučuje praktické životní potřeby a umělecké, estetické požadavky. Užitá grafika je využívána ke ko- merčním účelům v podobě knižní grafiky a ilustrací, plakátů apod. Původnost umělcova díla je omezena většinou pouze na návrh. 5.1.2 Reprodukční grafika Reprodukční grafika je soustředěna na vyhotovení technicky dokonalého tisku s úkolem rozmnožit umělecké i neumělecké předlohy. Můžeme ji rozdělit na originální reprodukci a reprodukční grafiku. Originální reprodukce je vyhotovena umělcem podle vlastní originální předlohy nebo předlohy jiného autora např. při rozmnožování malířř přesně podle výtvarníko- ských děl. Reprodukční grafiku vytváří řemeslně rytec a tiskař vy předlohy. 9 5.2 Tisk z výšky Obr. 1 schéma tisku z výšky Princip tisku z výšky spočívá v tom, že se obraz nakreslí na tiskovou formu a po- tom se místa, která se nemají tisknout, z povrchu formy rozličným mechanickým, pří- padně i chemickým způsobem odstraňují. Na zbylá nevyhloubená místa se nanese tisa vyvýšená nad ostatní hmotu tiskové ková barva a tato místa odpovídající kresbě formy 9 KREJČA, Aleš. Grafické techniky.. 3.vyd. Praha: Aventinum, 1995, 205 s. ISBN 80-85277-48-4. BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika). Vyd. 1. Pra- ha: Academia, 1997, 429 s. ISBN 80-200-0609-5. ODEHNAL, Antonín. Grafické techniky: praktický průvodce.. Brno: ERA, c2005, 111 s. ISBN 80-736-6006-7. 16

se za přiměřeného tlaku otisknou na papír. 10 Je možné použít i jiné materiály než papír, například textil nebo dřevo. 5.2.1 Techniky pro zhotovení tiskové formy pro tisk z výšky 5.2.1.1 Dřevořez Tisková forma se zpracovává z desek získaných z podélného řezu stromu, které jsou opracovány ostrými noži a dláty. Na vyvýšená místa nad ostatní hmotou řezby se nanese tisková barva a lze ji otisknout. 5.2.1.2 Dřevoryt Dřevoryt se od dřevořezu odlišuje použitým materiálem a nástroji. Destička na dřevoryt se připravuje z příčných řezů zimostrázu. Na odstraňování materiálu se používají mědirytecká rydla. 5.2.1.3 Rytina do Mässarovy desky (křídové desky) Levnější a méně pracná technika tisku z výšky. Tisková forma se vytváří do vrstvy plavené křídy s rybím klihem nanesené na papírovém kartonu. 5.2.1.4 Linoryt S příchodem doby plastických hmot se začalo používat na zhotovení tiskové formy linolea (pvc), které je velmi nenáročné na opracování. Linoryt je technika, která si získala oblibu mnoha výtvarníků právě díky jednoduché opracovatelnosti. V minulosti byla používána k barevným tiskům (základní obraz byl vyryt do dřeva a barevné části do linolea). 5.2.1.5 Originální zinkografie Je metoda, při které se místa, která se nemají tisknout, odebírají chemickou cestou, a to z měděné nebo zinkové destičky. Kresba je kreslena přímo na destičku asfaltem rozpuštěným v benzolu nebo litografickou tuší. Následuje ponor do kyseliny dusičné. Místa nepokrytá kresbou se vyleptají a forma je připravena na tisk. 5.2.1.6 Další (zvláštní)metody tisku z výšky Mezi další metody patří přírodní tisk, frotáž, reliéfní tisk, montážní tisk a kovoryt. 10 KREJČA, Aleš. Grafické techniky. 3.vyd. Praha: Aventinum, 1995, 205 s. ISBN 80-85277-48-4. str. 21(cit 15. 2. 2013) 17

5.3 Tisk z hloubky Obr. 2 schéma tisku z hloubky Podstata tisku z hloubky spočívá v tom, že linie či i body kresby jsou mechanickým nebo chemickým způsobem vyhloubeny pod úroveň povrchu hladké desky. 11 Do vnik- lých prohlubenin, tzv. grátků, se vtírá tiskařská ská barva, která se stírá z nevyryté plochy. Takto připravená tisková forma se tiskne za vysokého tlaku v tiskařském stroji na pře- dem namočený papír. 5.3.1 Techniky pro vytvoření tiskové formy pro tisk z hloubky 5.3.1.1 Rytiny Jsou souborem technik, které k vytvoření tiskové formy využívají vyhloubení tópomocí rycích nebo drs- nové nebo lineární kresby do hladkého povrchu kovové desky nících nástrojů. 5.3.1.1.1 Mědiryt Kresba je vyryta ocelovými rydly do povrchu měděné desky. Barvu zatřenou do prohlubenin za velkého tlaku přebírá papír. 5.3.1.1.2 Suchá jehla Je jiný typ lineární rytiny. K vytvoření tiskové formy se nepoužívají rydla ale oce- lová jehla. Suchá jehla je vyhledávána mnohými výtvarníky pro svůj specifický, neza- měnitelný, kvalitní výraz, přestože se jedná o poměrně jednoduchou techniku na přípra- 11 KREJČA, Aleš. Grafické techniky. 3.vyd. Praha: Aventinum, 1995, 205 s. ISBN 80-85277-48-4. str. 65 (cit 16. 2. 2013) 18

vu. K vytvoření suché jehly je možné použít i plastové fólie, avšak bývá používána jen pro tisky menších nákladů a spíše začátečníky. 5.3.1.1.3 Mezzotinta Mezzotinta je jedna z metod tónované rytiny. Měděná nebo mosazná deska se hustě ozrní, tím je její povrch zdrsněn a kresba je vytvářena odstraňováním zrna, tedy vysvětlováním tmavé plochy. 5.3.1.2 Lepty Jsou skupinou hlubotiskových technik, ke kterým je k vyhloubení kresby do ko- vové desky použito leptadlo. 5.4 Tisk z plochy Obr. 3 Schéma tisku z plochy Tisk z plochy je charakteristický tím, že místa, která mají být vytištěna, jsou ve stejné rovině jako ostatní části díla. Je při tom využito jednoduchého principu vzájem- ného odpuzování mastnoty a vody. 12 Pro přípravu tiskové formy se nejčastěji používá litografický kámen, jemnozrnný křemičitan vápenatý. Pokud je tento kámen zvlhčen, odpuzuje mastnotu tiskařské barvy. K vytvoření tiskové formy pro tisk z plochy může být využit hliníkový nebo zinkový plech, dokonce i želatina. 12 KREJČA, Aleš. Grafické techniky. 3.vyd. Praha: Aventinum, 1995, 205 s. ISBN 80-85277-48-4. str. 139 (cit. 16. 2. 2013) 19

5.4.1 Techniky pro vytvoření tiskové formy pro tisk z plochy 5.4.1.1 Litografie Litografie neboli kamenotisk využívá chemických schopnosti jemnozrnného křemičitanu vápenatého, který se nazývá litografický kámen. Tento kámen se těží v Bavorsku, Sasku, Porýní, Haliči, Chorvatsku, ve Francii a ve Švýcarsku. Princip tisku z tohoto kamene spočívá v přijímání mastnoty kresby. Ta je provedena litografickou tuší nebo křídou nanášenou štětcem nebo perem. Pokud je kámen udržován vlhký, odpuzuje mastnou barvu v místech, kde není kresba. Předností litografie je věrné zachycení umělcova rukopisu a poměrně jednoduchá příprava tiskové formy. 5.4.1.2 Algrafie Je technika, kterou vynalezl litograf Scholz, a je považována za technologický mezičlánek litografie a ofsetu. Jedná se o velice podobnou techniku jako je litografie, avšak tiskovou formu vytváříme na hliníkovou desku ozrněnou ocelovými kuličkami a odkysličenou 10% roztokem kyseliny sírové. 5.4.1.3 Ofset Ofset se také vyvinul z litografie a velmi rychle se stal nejúčinnější reprodukční metodou. Kamenná deska je nahrazena lehkou, snadnou ovladatelnou deskou zinkového plechu. Hlavním pokrokem této techniky je způsob tisku. Tisk provádí rotační pohyb válce, který snímá barvu z tiskové formy a otiskuje ji na papír. Moderní ofsetový tisk je značně automatizován a ve velké míře kombinován s digitálními technologiemi, hlavně k vytvoření tiskové formy. 5.5 Sítotisk obr. 4 schéma sítotisku 20

Samostatnou skupinu tiskových technik tvoří sítotisk neboli průtisk. Princip této techniky spočívá v protlačování vazké barvy pružným tříčem neboli těrkou propustnými místy v šabloně přes velmi jemnou síťovinou z textilního, kovového nebo syntetického vlákna, které je upnuto v pevném rámu. Předností sítotisku je možnost potiskování prakticky všech druhů materiálů (papír, textil, dřevo, kov, kámen, kůže, sklo, plastické hmoty atd.). Do sítotiskařských barev můžeme přidávat různé přísady, kterými lze dosáhnout smáčivosti, pružnosti, dokonce i elektrické vodivosti. 13 Sítotisk patří mezi tradiční polygrafické techniky, a i když dnes jeho podíl na trhu není tak velký, jako tomu bylo v minulosti, jde stále o techniku, která je v mnoha segmentech zcela nenahraditelná. 14 Jednou z předností sítotisku je možnost potiskování nejen archových materiálů, ale i profilovaných, reliéfních materiálů. 5.5.1 Sítotisková zařízení Krása sítotisku spočívá v jeho jednoduchosti a technologické nenáročnosti. Díky tomu si své vlastní tisky poměrně vysoké kvality může vytvořit doma prakticky každý i bez odborných znalostí. V polygrafickém průmyslu se využívá různě automatizovaných tiskových zařízení. Použití druhu stroje souvisí s požadovanou kvalitou tisku, velikostí nákladu a s druhem potiskovaného materiálu. 5.5.1.1 Ruční zařízení Jak už samotný název napovídá, jedná se o zařízení, u kterých se všechny dílčí operace provádějí manuálně. Jsou specifické nízkými náklady, ale také nižší kvalitou tisku a velmi nízkou produktivitou. Navzdory tomu se s nimi setkáme i v profesionálních dílnách kde jsou využívány k atypickému velkoformátovému tisku. Skládají se z vlastního pracovního stolu a rámu na síto. Podle způsobu, jakým se pracuje se sítem, je dělíme na stroje sklopné, využívané především amatérskými tiskaři, a stroje s rovnoběžným zdvihem rámu, označované jako planparalelní, které v této kategorii představují profesionálnější řešení. Se stroji s rovnoběžným zdvihem síta je díky přístupnějšímu seřizování pozice síta dosaženo lepších výsledků při soutisku. Některé 13 KOŘÍNEK, Ota, Vladimír LUTTERER a Antonín KOMÁREK. Sítotisk: a serigrafie. 1991. vyd. Praha: Vlastním nákladem vydal Ota Kořínek, 1991. Tiskařské závody, st.p., Příbram. ISBN 80-9000060-6-X. 14 Svět tisku. Sítotisk a jeho řešení Patrik Thoma[online] citováno 1. 3. 2013. Dostupné na worldwide web: http://www.svettisku.cz/buxus/generate_page.php?page_id=6716) 21

ruční stroje bývají vybaveny automatickým zdvihem síta, takové stroje jsou označovány jako čtvrtautomaty. Obr. 5 ruční sítotiskové zařízení s planparalerním zdvihem síta 5.5.1.2 Poloautomatická sítotisková zařízení Poloautomatické stroje se vyznačují tím, že arch potiskovaného materiál je vklá- dán a odebírán manuálně, ostatní úkony jako sklopení síta, pohyb tříče č a opětovné od- klopení síta jsou prováděny automaticky. Hlavní předností oproti ručním strojům je rovnoměrný rný tlak a pohyb tříče, čímž je dosaženo rovnoměrné vrstvy nanesené barvy a tím i lepší kvality tisku. 5.5.1.3 Tříčtvrtinově ě automatická a automatická sítotisková zařízení Dalším stupněm automatizace jsou třičtvrtě automaty, které jsou po konstrukční stránce obdobné jako poloautomaty. Odlišují se automatickým vykládáním archů potisa automatizované tiskové linky se kovaného materiálu. Automatická sítotisková zařízení využívají především ve velkých provozech s výrazně větší produkcí. Mají integrovaný automatický nakladač č a vykladač se sušícím, případně vytvrzovacím zařízením. Existují i speciální konstrukční řešení pro potisk tvarových předmětů. 15 15 Svět tisku. Sítotisk a jeho řešení Patrik Thoma [online] citováno 1. 3.2013. Dostupné na worldwide web: http://www.svettisku.cz/buxus/generate_page.php?page_id=6716) Svět tisku. Sítotisk, Technika mnoha řešení- Patrik Thoma [online] citováno 1.3.2013. Dostupné na worldwide web: http://www.svettisku.cz/buxus/generate_page.php?page_id=2726.php?page_id=2726 22

5.5.2 Serigrafie Pojmem serigrafie označujeme sítotiskovou práci, při které byla tisková forma (šablona) zhotovena samotným autorem grafikem, malířem, výtvarníkem přímo nebo nepřímo na síťovině. Jde o druh originálního autorského tisku a výtisky jsou zhotoveny v menším nákladu. 5.5.2.1 Přímé techniky serigrafie Autor vytváří šablonu originálního grafického listu přímo na síťovině malbou litografickou tuší nebo litografickou křídou. Vytvořená kresba se z vnitřní strany síťoviny protáhne vykrývacím roztokem, který zamezuje průstupu barvy skrze síto. Litografická tuš je vymyta ze síta vhodným organickým rozpouštědlem. Vzniklá šablona je připravena k tisku. 5.5.2.2 Nepřímé techniky serigrafie Šablona je vytvořena mimo síto a je na něj přilepena, nebo se přenáší z filmu nebo šablonového papíru osvitem (vyvoláním). 16 16 KOŘÍNEK, Ota, Vladimír LUTTERER a Antonín KOMÁREK. Sítotisk: a serigrafie. 1991. vyd. Praha: Vlastním nákladem vydal Ota Kořínek, 1991. Tiskařské závody, st. p., Příbram.s. 13, ISBN 80-9000060-6-X. 23

6 ZPŮSOBY TISKU APLIKOVANÉ NA NÁBYTEK Technologie potiskování je jednou z metod estetické úpravy povrchu, účelem které je částečně, anebo úplně změnit a zlepšit vzhled povrchu. 17 Technologie potiskování v nábytkářském průmyslu je využívána hlavně k potiskování velkoplošných materiálů na bázi dřeva, k zušlechťování dýh, k potisku plastických hmot např. v podobě fólií, ale také k potisku papírových olepovacích fólií, skla, kovů apod. Technologiemi potiskování, které využívá průmyslová výroba nábytku k zušlechťování dýh a k imitaci dřeva na olepovací fólie, se blíže zabývá Veronika Březinová ve své bakalářské práci Povrchové úpravy materiálů na bázi dřeva. K potiskování nábytkových dílců se nejvíce využívá: potisk papírových fólií hlubotisk digitální potisk 6.1 Nepřímá metoda hlubotisku Tato technika se využívá při potiskování papírových i plastových fólií imitujících kresbu dřeva. Tato metoda se nazývá nepřímou, protože grafika imitující dřevní hmotu není tištěna přímo na podkladový materiál. Barva nanesená na válce, na nichž je vyleptaná nebo vyrytá grafika imitující dřevní hmotu, se nejprve přenáší na pryžové válce, z kterých je pak vyhotoven výsledný tisk. Předností této metody je přesnost a dokonalost tisku. 18 6.2 Sítotisk Spojení nábytkového designu, výroby a sítotisku není zcela běžné. Mnohem více se využívá v textilním průmyslu, avšak pro tuto technologii je možné najít uplatnění i při grafickém zpracování nábytku. Předností sítotisku je možnost tisku na jednotlivé dílce i na sestavený nábytek. V takovém případě se jedná spíše o alternativní výrobu než o průmyslově využívanou techniku. V průmyslové výrobě nábytku se využívá více k potisku plastických hmot a velkoplošných materiálů. 17 TRÁVNÍK, Arnošt a Jaroslav SVOBODA. Technologické procesy výroby nábytku. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 222 s. ISBN 978-80-7375-056-5. str. 160 (cit. 20. 3. 2013) 18 ROTREKL, B, K HUDEČEK, J KOMÁREK a J STANĚK. Povrchové úpravy: zpracování plastických hmot. 1. vyd. praha: SNTL, 1971, s. 98-102. ISBN 04-606-71. 24

Předností sítotisku je možnost přidání do barev příměsí, kterými lze dosáhnout vyšší pružnosti, smáčivosti i elektrické vodivosti. Přidáváním příměsí je možné vytvořit působivé efekty, např. při použití elektroluminiscenční příměsi, která rozsvítí potisk, když materiálem prochází proud. Podobného efektu lze docílit i fotolumminiscenčními barvami, které se přes den nabíjejí a v noci svítí. 6.3 Tisk technologií ink jet Je nejnovější technologií v oblasti tisku na materiály na bázi dřeva. Zrychluje běžné digitální potiskování využitím tryskového ploteru, který je řízen mikroprocesorem. Tuto technologii lze využít při imitaci desénu dřeva i při potisku materiálu abstraktní grafikou. Předností této technologie je možnost snadné a rychlé výměny potiskovací grafiky. Díky této technologii je možné tisknout na materiály na bázi dřeva všechny druhy desénů a realistických i abstraktních obrazů stejně jednoduše jako na papír domácí nebo kancelářskou tiskárnou. 19 19 BŘEZINOVÁ, Veronika. 2010. Bakalářská práce. Povrchové úpravy materiálů na bázi dřeva potiskem. Brno: Mendelova univerzita v Brně 25

7 TECHNOLOGICKÉ APLIKACE GRAFICKÝCH TECHNIK Průmyslový (tzn. i nábytkový) design je definován jako harmonie funkční propracovanosti a estetického zpracování nově vznikajícího předmětu. Grafika se zabývá hlavně estetikou. Pokud skloubíme tyto dvě skutečnosti, je zcela zřejmé, že každý, kdo vytváří nový předmět, uvažuje o jeho grafickém zpracování, tedy o tom, jaký bude mít vzhled. Z tohoto úhlu pohledu je možné tvrdit, že i tvar předmětu je trojrozměrnou grafikou. V této kapitole autor představuje technologie použitelné ke grafické úpravě povrchu nábytku a technologie využitelné při výrobě graficky ztvárněného tvaru nábytku. Postupy zpracování jsou řazeny od umělecko-řemeslných technik po moderní techniky využívající plně automatizovaných strojních zařízení. 7.1 Pyrografie (vypalování do dřeva) Vypalování do dřeva je jedno z tradičních uměleckých řemesel, která jsou dnes téměř vytlačena do pozice umění. Technika vypalování do povrchu dřeva je závislá na elektrické jehle, která je vypalovacím nástrojem. Regulace intenzity tepla a délka působení rozžhaveného drátu nebo jehly zanechává na dřevě stopu různé intenzity od světle hnědé až po černou barvu. Výsledek je závislý na talentu, výtvarné nápaditosti a také zručnosti a zkušenosti výtvarníka s prací s rozžhavenou jehlou. Jelikož je efekt vypalování do dřeva nevratný, je případná korektura většinou nemožná. To z této techniky dělá velice náročný druh řemeslné práce. 20 Pyrografie byla v minulosti používána nejen k výtvarné tvorbě, ale i ke zdobení nábytku. Kresba je načrtnuta tužkou na dřevěný podklad a následně vypalována elektrickou jehlou nebo pájkou. Je zcela na výtvarníkovi, jakým způsobem se rozhodne s materiálem pracovat. Ke stínování je možné využít linky, tečky a intenzitu tepla. 7.2 Intarzie Termín intarzie bývá označován jako dřevěná mozaika. Je to dekorativní vykládání dřeva dřevem jiných barev (javor, mahagon, eben, palisandr ), kovem a jinými ma- 20 JANKURA, Martin. 2011. Inovácietradičných remesiel aplikované v súčasnom dizajne. Diplomová práce. Košice: Technická univerzita v Košiciach, Fakulta umění. 26

teriály, např. želvovinou, perletí nebo slonovinou. Intarzii velice často doplňovaly dodatečné zdobící techniky, podbarvování, připalování, vypalování apod. 21 Poprvé se objevila ve starověkém Egyptě (J.Štourač) a provázela nábytkářskou výrobu v každém historickém období. Nábytek zdobený intarzií byl šperkem zdobícím interiéry a mohli si jej dovolit jen bohatí lidé. V dnešní době se intarzie téměř vytratila, k čemuž značně přispěla průmyslová výroba a produkce nábytku za co nejnižší cenu. Intarzie je jedním z dalších tradičních uměleckých řemesel, která slouží výhradně k zdobnému účelu, a můžeme ji chápat jako grafické zpracování nábytku. Vyžaduje značnou řemeslnou zručnost a zkušenost s prací s použitým materiálem. Existuje mnoho druhů intarzií. Prostá, která je tvořena různými druhy dřev, kombinovaná, která využívá i jiných materiálů jako je kov, perleť apod., pásková, rámečková, parketová, inkrustace a taušírování. 7.2.1 Inkrustace Rozumí se jí vykládání povrchu tlustšími kousky dřev nebo i jiným materiálem (např. kovy) do masivního okolí. Do plochy masivního dřeva jsou vysekány a vydlabány výřezy lůžka do nichž je vložen odlišný materiál nebo tentýž materiál s opačným směrem kresby dřeva. K vykládání povrchu se používají nejčastěji listnaté dřeviny ořechu, jilmu, lípy, javoru nebo švestky. V dnešní době je tato technika kombinovaná s moderními technologiemi jako je řezání laserem a vodním paprskem, což značně ulehčuje celkový proces výroby, avšak tradiční řemeslné zpracování vnáší do výrobku přidanou hodnotu krásy ruční práce a uměleckého zpracování. 22 7.3 Laser Laser je zdrojem zvláštního druhu světla, které se v přírodě nikde nevyskytuje. Je monochromatické a má podobu úzkého směrovaného paprsku s velmi nízkou rozbíhavostí a díky svým jedinečným vlastnostem jej lze zaostřit na velmi malý průměr. První funkční laser byl sestrojen v roce 1960 americkým fyzikem T. H. Maimanem. 21 ŠTOURAČ, Jan. 2008. Intarzie, její uplatnění v historii a dnešní době. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. 68 s. str. 12 (cit. 14. 3. 2013) 22 ŠTOURAČ, Jan. 2008. Intarzie, její uplatnění v historii a dnešní době. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. 68 s 27

Za posledních padesát let se tato technologie značně vyvinula a v dnešní době je nedílnou součástí vědy i různých odvětví průmyslu. Díky této technologii jsme schopni svařovat, vrtat, řezat, frézovat a povrchově upravovat různé materiály od textilií a papíru až po dřevo a slitiny kovů. V problematice grafického zpracování nábytku nás zajímá zejména řezání a gravírování laserem neboli laserová rytina a laserové leptání. Při laserovém řezání se dosahuje velmi úzkých, přesných a hladkých řezů bez okují. Hrany jsou kolmé i při větších tloušťkách materiálu a zpravidla nejsou nutné žádné další úpravy. Hloubka řezu závisí na výkonu laserového systému a na druhu řezaného materiálu. 23 Gravírování je moderní laserová technologie založená na odpaření materiálu nebo barvy do hloubky v řádu mikrometrů. Gravírováním lze tak vytvořit logo, ornament či nápis na povrchu jakéhokoli materiálu. Dříve poněkud drahá a málo dostupná technologie používaná výhradně k obrábění kovů, k výrobě mikrosoučástek, ve zbrojním průmyslu a v medicíně se dnes využívá také k výrobě šperků a grafickému zpracování různých materiálů. Různě komplikované logo, nápis i celý obraz jsou nám schopna vyřezat nebo vypálit mnohá grafická studia zabývající se laserovou technologií do nejrůznějších materiálů. Například americká firma CuttingEtchDesigns nabízí gravírování laserem do více než dvaceti různých materiálů, mezi kterými se kromě dřeva a kovů nachází bambus, různé druhy textilií, onyx, mramor, korian a mnoho dalších. 7.4 CNC frézování CNC je zkratkou anglického Computer Numerical Control, která je zavedena i u nás, a ve spojení s obráběcími stroji lze používat ekvivalent počítačem řízené obráběcí stroje, tedy obráběcí stroje využívající počítač. CNC stroje se vyvinuly z NC strojů jako jejich nástupce s vývojem počítačů. CNC stroje se vyznačují vysokou přesností výroby, vysokými obráběcími rychlostmi a flexibilními možnostmi využití. Při obrábění 23 LAPŠANSKÁ, Hana. Laserové technologie v praxi. In: Jointlab.upol.cz [online]. Olomouc: Společná laboratoř optiky FzÚ AV ČR a UP Olomouc [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: http://fyzika.upol.cz/cs/system/files/download/vujtek/granty/laser.pdf 28

se obrobky z masivního dřeva, materiálů na bázi dřeva, skla, plastů na CNC stroji řežou, vrtají, frézují, brousí a také se provádějí i jiné operace např. montážní práce. 24 Dle typu obrábění dělíme CNC stroje na CNC vrtačky, horní frézky a obráběcí centra a CNC formátovací pily. V problematice grafického zpracování nás zajímají hlavně CNC horní frézky, které formátují obrobek plošně nebo z bočních ploch, a CNC obráběcí centra, která jsou v dnešní době schopna 3D obrábění tvarově složitých dílců. Hlavními přednostmi obráběcích center jsou tedy zejména: možnost práce nástroje ve více osách, vysoká přesnost a spolehlivost výrobního zařízeni bez nutnosti seřizování, velmi rychlá a pružná výměna nástroje, opětovné zahájení výroby určitého sortimentu bez nutnosti nastavení stroje a možnost přeprogramování, možnost, ale i nutnost fixace polohy obráběného dílce při opracování, omezení rozsahu činnosti lidské obsluhy a ponechání její práce v oblasti manipulace a tvorby programu. 25 7.4.1 Dělení dle počtu pracovních os Počet pracovních os rozhoduje o složitosti obrobku, ale také o výši ceny obráběcího centra. CNC stroje tedy dělíme na dvou, tří, čtyř a pětiosá centra. 7.4.1.1 Dvouosá obráběcí centra Dvou osá centra jsou schopna obrábět pouze plošné dílce v oblasti os x a y, které jsou na sebe kolmé. 7.4.1.2 Tříosá obráběcí centra Jsou ve většině případů postačující na běžnou truhlářskou výrobu. Kromě obrábění plošných dílců jsou schopna obrábět i prostorově složitější dílce. Rotující nástroj opracovává obrobek kolmo na svou osu vrtáním a rovnoběžně se svou osou frézováním. 7.4.1.3 Čtyřosá obráběcí centra Oproti tří osým CNC strojům jsou schopna složitějších tvarů díky čtvrté ose. Pracovní hlava má možnost otáčet se kolem vlastní osy, což umožňuje naklopení nástroje pod úhlem 0 100. 24 KRÁL, Pavel a Jan ŠRAJER. CNC obráběcí centra. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008, 79 s. ISBN 978-80-7375-163-0. str. 6 (cit. 29.3.2013) 25 VESELKA, František a Aleš MIKULČÍK. Speciální technologie. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2008, 151 s. ISBN 978-80-7204-621-8. str. 50 (cit. 29.3.2013) 29

7.4.1.4 Pětiosá obráběcí centra Jsou určena k prostorovému obrábění složitých tvarů. Pracovní hlava je schopna obrábění ve čtyřech osách a má možnost naklápění pod určitým úhlem. Pětiosá centra patří k těm nejdražším a jsou určena k nejsložitějšímu prostorovému obrábění. V nábytkářském průmyslu jsou mnoha v případech postačující tří osá obráběcí centra, při grafickém zpracování dokonce dvouosá. 7.5 3D tisk (Rapid prototyping) Podle definice grafiky je 3D tisk bezpochyby její součástí možná více než kterákoli jiná zmíněná technologie. Jde o vyhotovení tisku, který je výsledkem řemeslného, v tomto případě technologického, přepracování umělcovy kresby, přestože jde o tisk v prostoru. 3D tisk je definován jako technologie používaná k rychlému vytvoření makety počítačového 3D modelu vytvořeného jako CAD data. Tato technologie byla vyvinuta v 80. letech 20. století, dlouhou dobu byla využívána pouze k vytváření nefunkčních modelů nebo k vyhotovení menších předmětů jako jsou lampy a jiné zařizovací předměty. K vyrobení sedacího nábytku, úložných prostorů a dalších objektů více náročných na pevnost se tato technologie nepoužívala. Avšak v posledních letech udělala technika v oboru 3D tisku velký krok kupředu a dnes je možné tisknout plně funkční předměty. 26 7.5.1 Používané technologie 3D tisku 7.5.1.1 SLS Selective Laser Sintering Jedná se o zapékání práškového materiálu laserovým paprskem. SLS pracuje s poměrně levným materiálem, což kompenzuje vysokou pořizovací cenu stroje. Má neomezené využití, je ideální k subtilním vzdušným strukturám. 7.5.1.2 SLA stereolitografie Je nejstarší z technologií 3D tisku používaná již od roku 1986. Jedná se o vytvrzování tekutého kompozitu laserovým paprskem. 26 FAIRS, Marcus. Design 21. století: nové ikony designu: od masového trhu k avantgardě. V Praze: Slovart, 2007, s. 186. ISBN 978-80-7209-970-2. 30

7.5.1.3 ZCORP Je jedna z mála technologii, kterou lze zhotovit barevný model. Spočívá v nanášení prášku, který je pojen pojivem vytlačovaným z tiskových hlav. Výsledný model je křehký, není detailní a vyžaduje další povrchovou úpravu. 7.5.1.4 LOM Laminated Object Manufacturing Touto technologií je možné docílit značné přesnosti a velice kvalitního povrchu. Každá vrstva je vyříznuta z plastu a plošně přilepena k vrstvě předchozí. 7.5.1.5 FDM Fused Deposition Modeling FDM se používá k výstavbě pevných, tvarově stálých modelů bez požadavku na kvalitu povrchu. Princip spočívá v nanášení tenkých vrstev (0,25 mm) dvou materiálu, jeden je modelovací a druhý podpůrný. Podpůrný se z modelu následně odstraní manuálně nebo vodou. FMD Color je obdobná technologie s možností tisku barevného modelu. 7.5.1.6 POLYJET MATRIX Tato technologie využívá UV vytvrzování fotopolymeru. Tiskovými hlavami jsou vytlačovány dva druhy materiálu (modelovací a podpůrný) na bázi fotopolymeru, následně jsou vytvrzeny UV zářením. Podpůrný materiál je odstraněn proudem vody. Tloušťka jednotlivých vrstev je 0,016 mm, výsledkem je velmi kvalitní povrch modelů. Technologie polyjet matrix má neomezené využití a je vhodná k vytváření detailních modelů. 7.5.1.7 MULTIJET MODELING Multijet modeling pracuje s termoplastickými hmotami, které jsou vytlačovány z tiskových hlav. Model se skládá opět z podpůrné a modelovací hmoty s různými teplotami tání. Podpůrná je z modelu odstraněna zahřátím modelu. 7.5.1.8 THERMOPLASTIC INKJET WITH MILLING Tato metoda je kombinací vytlačování termoplastického materiálu s horizontálním frézováním. Výsledkem jsou velice přesné modely. 31

7.5.1.9 DIGITAL LIGHT PROJECTION Je nejnovější technologie v oblasti 3D tisku. Materiál na bázi fotopolymeru je nasvícen projekcí modelového řezu. Předností této metody je tvorba modelu absolutně bez odpadu. 27 27 Technologie 3D tisku [online] citováno 15. 3. 2013. Dostupné na wordwide web: http://www.pkmodel.cz/3dtisk.html 32

8 VYUŽITÍ GRAFICKÝCH TECHNIK PŘI NAVRHOVÁNÍ Grafické techniky při navrhování nábytku lze využít mnoha způsoby. Vlastní proces navrhování, tedy počáteční skicy, jsou z určitého úhlu pohledu původní grafikou. Designér přetváří své myšlenky na koncepty objektů, ty jsou následně vybranou technologií přetvořeny na konečný produkt. Zde můžeme najít podobnost s definicí grafiky. Ta říká, že výsledkem řemeslného přepracování výtvarníkovy kresby je tisk, konečný produkt. Pokud se návrhář rozhodne graficky upravit povrch s ohledem na výtvarné pojetí a tím zvýšit hodnotu svého díla, vytvořit bližší vztah zákazníka k předmětu, je pro něj znalost grafických technik využívaných při tvorbě uměleckých děl velkým zdrojem inspirace. Inspiraci lze využít při grafické úpravě povrchu nebo při vytváření grafického tvaru nábytku. Tedy nábytku se zajímavou kresebností, liniovostí, kterou můžeme do značné míry vnímat podobně jako grafický projev v sochařství. 8.1 Grafické zpracování povrchu Blíže k pochopení spojitosti mezi grafickými technikami a designem nábytku jsou bezpochyby techniky používané k výtvarné úpravě povrchu nábytku. K vytvoření kresebné předlohy si návrhář postačí s tužkou, fixy, štětcem, rydlem apod. Avšak k aplikaci na nábytek, na předměty, které se využívají každý den, musí vybrat vhodný materiál, vhodnou metodu s dlouhodobou trvanlivostí a podtrhující zamýšlený výsledek práce. Tak jako si grafik vybírá výrazové prostředky mezi různými technikami tisku a způsoby zpracování materiálu, musí i návrhář zvolit vhodný způsob opracování materiálu, aby dosáhl kýženého výsledku. Grafického zpracování povrchu můžeme dosáhnout: Řemeslně Potiskem Moderními technologiemi 8.1.1 Řemeslné zpracování Designér vytvoří grafický návrh, kresebnou předlohu, následně sám nebo s pomocí profesionálních řemeslníků přetváří grafický návrh na výsledné zpracování. Do této 33

kategorie lze zařadit malovaný nábytek, umělecké řezbářství, intarzi a inkrustaci, pyrografii. 8.1.1.1 Využití pyrografie Stejně tak jako ostatní techniky využívané ke zdobnému neboli grafickému zpracování nábytku se i pyrografie z nábytkového designu téměř vytratila. Objevují se však návrháři využívající tuto techniku v moderním pojetí. Slovenský návrhář Martin Jankura se touto technikou zabývá a snaží se o inovaci tohoto řemesla vlastní tvorbou. Vytváří solitéry s osobitým stylem technikou vypalování do dřeva. Stejně jako tetování na člověku podtrhuje jeho individualitu, vypálené obrazy na nábytku Martina Jankury zvýrazňují jedinečnost jeho výrobků. Svojí tvorbou vyplňuje mezeru na trhu. Vyrábí menší série, solitéry a zakázkový nábytek, který je zároveň uměním. Obr. 6 a 7 Martin Jankura a jeho tvorba 8.1.1.2 Využití intarzie a inkrustace Intarizii a inkrustaci lze využít jako výrazového prostředku různými způsoby. Jednou z možností jsou zcela konkrétní obrazce tvary, které jsou vyryté v hlavním materiálu a následně vyplněny jiným materiálem. Další možností je skládání různých materiálů, masivního dřeva, kovů, skla apod. vedle sebe. Vytvoří se tak neobvyklá mozaika, která nemá jednoznačně daný tvar. 8.1.1.2.1 Laura Rittenhouse Dobrým příkladem využití intarzie a inkrustace je tvorba mladé návrhářky Laury Rittenhouse z Kalifornie. V její tvorbě je znát velký důraz na grafické zpracování kaž- 34

dého kusu nábytku, který navrhne. Využívá inkrustace k vytvoření osobitého dojmu. Často používaným materiálem v její práci je masivní dřevo v kombinaci se stříbrem. To je inkrustováno tak, že některé části jsou zarovnané s povrchem dřeva a některé vystupují nad povrch, což vytváří i reliéfní efekt. Inkrustaci ke grafickému zpracování použila například ve své kolekci Silver moon. V této kolekci využívá krásy nábytku z mahagonu, kterému dodává osobitý charakter jemnou stříbrnou inkrustací abstraktní noční krajiny. obr. 8,9 inkrustace-laura Rittenhouse 8.1.1.2.2 Piet Hein Eek Piet Hein Eek je holandský návrhář využívající techniky, kterou můžeme považovat za obdobu inkrustace v moderním pojetí, ve své kolekci Scrapwood. V této kolekci používá staré kousky dřev, ze kterých skládá barevné mozaikové solitéry. Snaží se upozornit na problém dnešní doby, na vyhazování starých věcí, které mohou být opraveny, avšak kvůli spotřebnímu způsobu života dnešní společnosti skončí na skládkách. Sám o své práci tvrdí: Hlavní je, abychom vyráběli odolné předměty. Pro mě to znamená kvalitu. Vytváření nadčasových věcí je mnohem důležitější, než vytváření módního designu. Většina našeho nábytku se stává krásnou právě proto, že je stará. 28 Každý kus z kolekce Scrapwood je jedinečný a tudíž velice časově náročný, to však přesně zapadá do konceptu Srapwood, protože právě kvůli nedostatku času vyhazujeme hodně použitelného materiálu. 29 28 osobní web návrháře [online] dostupnénaworl wide web: http://www.pietheineek.nl/en/information/about-us 29 FIELL, Charlotte a [z německého originálu... přeložila Jaroslava BURKERTOVÁ]. Design 20. století. Praha: Slovart, 2003. ISBN 38-228-2575-1. 35

obr. 10 Piet Hein Eek - stůl 8.1.2 Grafické zpracování potiskem Jak už bylo řečeno v kapitole 6 - Způsoby tisku na nábytkové dílce, technologii tisku můžeme použít k imitaci kresby dřeva, ale i k vytvoření graficky zajímavého povrchu. Při grafickém zpracování povrchu nábytku ve výtvarném pojetí lze využít více metod, ale při tvorbě s idividualním přístupem je nejvhodnější využít digitálního potisku nebo sítotisku. 8.1.2.1 Využití sítotisku Sítotisk by mohl být zařazen i mezi řemeslné zpracování, protože jej lze použít bez vysokého stupně mechanizace a využití moderních technologií. Dekorativní zpracování nábytku sítotiskem je možné považovat za umělecko-řemeslnou práci. 8.1.2.1.1 Zoe Murphy Jako příklad využití sítotisku v nábytkovém designu by autor uvedl velice precizně výtvarně zpracovaný nábytek britské návrhářky Zoe Murphy. Zoe Murphy prosazuje myšlenky ekologicky zodpovědného designu potiskem renovovaného nábytku z padesátých let. Veselé a barevné obrazce, které jsou natištěny na nově předýhované zásuvky, čela a boky skříní nebo police jsou inspirovány jejím přímořským domovem v Margate na severním pobřeží Anglie. 30 30 Osobní web návrhářky [online] dostupné na worldwide web: http://www.zoemurphy.com 36