HLEDISKA OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU

Část devátá ZÁSADY DOBRÉ PRAXE V STAVBY V KRAJINù Z HLEDISKA OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU Obyvatelé Evropy poïadují, aby v politikách a nástrojích, ovlivàujících území státû, byla brána v úvahu jejich pfiání, t kající se kvality jejich Ïivotního prostfiedí. Podle jejich názoru je tato kvalita do urãité míry spojena i s pocity, vyvolávan mi pûsobením krajiny. Uvûdomili si, Ïe kvalita a rûznorodost mnoh ch typû krajiny se zhor uje jako dûsledek iroké kály faktorû, coï má negativní úãinky na kvalitu jejich kaïdodenního Ïivota. Nelze jiï dále dovolit, aby oficiální aktivity, t kající se krajiny, zûstaly jen exkluzivní oblastí studia nebo ãinnostmi, vyhrazen mi pro specializované vûdecké a technické instituce. Krajina se musí stát hlavním politick m zájmem, neboè hraje v znamnou úlohu pro spokojenost EvropanÛ, ktefií jiï dále nejsou ochotni tolerovat zhor ování svého prostfiedí díky technickému a ekonomickému rozvoji, k nûmuï se nemohou vyjadfiovat. Krajina je spoleãn m zájmem v ech a musí se s ní zacházet prostfiednictvím demokratick ch mechanismû, pfiedev ím na místní a regionální úrovni. Bude-li lidem svûfiena aktivní role pfii rozhodování o krajinû, budou se s daleko vy í pravdûpodobností identifikovat s územími i mûsty, kde tráví svûj pracovní a oddechov ãas. Pokud budou mít vût í vliv na svoje okolí, budou schopni posílit místní a regionální identitu a charakteristické zvlá tnosti, coï jim pfiinese odmûnu v podobû individuálního, sociálního a kulturního uspokojení. To mûïe zase podpofiit trvale udr- Ïiteln rozvoj konkrétních oblastí, neboè kvalita krajiny má v znamn dopad na úspû nost ekonomick ch a sociálních iniciativ, aè vefiejn ch nebo soukrom ch. V eobecn m úãelem úmluvy je podnítit úfiady vefiejné správy k pfiijímání politik a opatfiení na místní, regionální, národní i mezinárodní úrovni pro ochranu, péãi a plánování krajiny v celé Evropû i udrïovat a zlep ovat kvalitu krajiny a vést vefiejnost, instituce a lokální i regionální úfiady k poznávání hodnot a v znamu a k úãasti na souvisejících vefiejn ch rozhodovacích procesech. Evropská úmluva o krajinû, ãl. 21-25 dûvodové zprávy 547

548 Problematika Údobí regionálních kultur doïívá - v budoucnu nebude jiï ani kultury evropské, ani nebude rûzn ch nacionálních kultur. Bohuslav Fuchs, 1947 Globální modernizace podkopává pfied na ima oãima se stále rostoucí silou v echny zbytky tradiãní, regionálnû diferencované a na zemûdûlství zaloïené kultury. MoÏná nejvíce se to t ká nové v stavby na venkovû. MÛÏeme v ak respektovat jedineãnost diferencovan ch míst krajinného rázu ve svûtû, kter se stává jedin m technicky i ekonomicky provázan m celkem? Ve svûtû, kde se ekonomická moc pfiesouvá do rukou neviditeln ch elit mimo dosah vlád mal ch národních státû? Ve svûtû, v nûmï pfievládá mobilita lidí i podnûtû, které se ífií napfiíã kontinenty? V urbanizované krajinû poseté unifikovan mi stavbami mezinárodního stylu? Zápornou odpovûì dal jiï pfied více neï pûl stoletím architekt - národní umûlec, citovan nahofie. Kladnou odpovûì na naznaãené problémy, nastolené soudob m globálním v vojem na poli architektury se pokou í pfiinést smûr oznaãovan jako kritick regionalismus - jedna z alternativ k doïívajícímu modernismu a postmodernismu; kritick proto, Ïe odmítá sterilní historismus, a Ïe rozvíjí národní i regionální tradice kritikou jejich vlastních nedostatkû. Stoupenec architektonického regionalismu se zajímá o krásu krajiny, o zpûsob jak m stavby odedávna v daném regionu ãelily klimatu, o to jak ve fyzickém i estetickém smyslu reagovaly na sluneãní svûtlo, o zpûsoby, kter mi lidé po staletí krajinu dotváfieli a jak do ní zaãleàovali svá obydlí ( VÁCHA 1999), a toto poznání vyuïívá pro soudobou tvorbu. Jistû, kritick regionalismus vyvolává fiadu otázek a sporû. Pfiedev ím se poukazuje na mlhavost, rozostfienost a neuchopitelnost samotného pojmu region v pouïitém v znamu. Na tuto námitku lze odpovûdût, Ïe jde o komplexní a spontánnû se vyvíjející kulturní fenomén, kter nepodléhá Ïádn m ablonám a pfiesnû formulovan m direktivám (ACHLEITNER 1994). Ani náhodou to není administrativní jednotka direktivnû stanovená, ale permanentnû se promûàující produkt lidí, ktefií v regionu Ïijí. Dále regionalismu hrozí, Ïe se stane mezinárodním hnutím, které reaguje na poptávku po svérázném rekreaãním prostfiedí, kter se vymkl jakékoliv vazbû na region a ústí v komerãní banality a k ãe ve sluïbách cestovního ruchu. Nejde v ak o pouhé utvrzení konvenãního vnímání krajiny v krátkodobém komerãním zájmu. Jde o pokus nejen uchovat, ale také soudob mi prostfiedky rozvíjet samostatnou kvalitu, osvobozenou od direktiv z jakéhokoliv centra, o sebevûdom a pozitivnû vymezen svût a nikoliv o soustavu zákazû a omezení. Proto také jakákoliv obecná pravidla pro v stavbu na venkovû, zejména pak v krajinû je nutno pouïívat uváïlivû a neuplatàovat je mechanicky na kaïd jednotliv pfiípad. Jako v echna pravidla i tato znají odûvodnûné v jimky a mûla by b t uïívána kriticky. Na projevy regionální kultury v krajinû musíme hledût nikoliv jako na nûco daného a nemûnného, ale jako na nûco, co musí b t zámûrnû kultivováno a co nelze redukovat na sbírku omezení. Síla regionální kultury spoãívá v tom, jak v sobû soustfieìuje duchovní potenciály daného regionu zpûsobem, kter se neuzavírá vnûj ím vlivûm, ale reaguje na nû a osvojuje si je tak, Ïe se univerzální hodnoty souãasnosti propojují s místní tradicí zpûsobem, kter nevyluãuje racionální zmûny a vyuïívá moderní technologie. 548

549 Rozvíjet regionální kulturu v stavbou znamená klást si pfii kaïdé akci dvojjedinou otázku a usilovat o fie ení, které umoïní na obû otázky odpovûdût kladnû: Má navrhovaná stavba anci stát se kulturní památkou budoucnosti? Dosahuje navrhovaná stavba estetické hodnoty daného místa krajinného rázu a je s ním v souladu? Hledání odpovûdi na tyto otázky mají usnadnit ãtyfii chronologicky fiazené pfiíklady - z Rakouska tûsnû pfied první svûtovou válkou (1913), z âeskoslovenska tûsnû po druhé svûtové válce (1947), z Velké Británie konce 20. století (1991) a z âeské republiky souãasnosti. Srovnání ukazuje, Ïe tyto pfiíklady z rûzného prostfiedí a rûzné doby mají více spoleãného neï bychom oãekávali. 9.1 Jak stavût v horsk ch podmínkách Adolf LOOS 1913 Adolf Loos (1870-1933) byl pûvodem brnûnsk Nûmec, vedoucí architekt mûstské správy Vídnû a pfiedev ím zcela pûvodní a bojovn duch, kter vstoupil do otevfieného konfliktu se soudob mi secesními konvencemi. Úspornost povaïoval za znak modernosti a architekturu slouïící úãelu poïadoval programovû vylouãit z umûní ( architekt je zedník, kter se uãil latinsky ). Sám sebe povaïoval za fiemeslníka ãi stavitele v nejlep- ím tradiãním smyslu. Ostfie odsuzoval formální zdobnost staveb ( ornament je zloãin, 1908). Jeho zdûrazàování uïitkové a ekonomické stránky staveb spoluurãovalo zrod moderní architektury (HAAS 1978). LoosÛv text z roku 1913 o zásadách v stavby v rakousk ch horsk ch oblastech nicménû ukazuje, Ïe autor citlivû vnímal principy regionálního svérázu a doporuãoval jeho zjednodu ené uplatàování i pfii nové v stavbû. Pravidla pro toho, kdo staví na horách (Regeln für den, der in den Bergen baut) Nestav malebnû. Malebnost pfienechej zdem, horám a slunci. âlovûk, kter se obléká se snahou o malebnost není malebn, n brï tajtrlík. Rolník se malebnû neobléká, ale malebn je. Stav tak dobfie, jak jen umí. Ne lépe. Nepfiekonávej se. A také ne hûfie. NesniÏuj se zámûrnû na niï í úroveà neï na tu, na kterou jsi byl urãen sv m postavením po narození a svojí v chovou. Také kdyï jde do hor, mluv s rolníkem sv m vlastním jazykem. VídeÀsk advokát, kter se pokou í mluvit s rolníky jejich dialektem, se ztrapní. Dávej pozor na formy, ve kter ch obãan - místní rolník staví. NeboÈ ty formy vy ly z pradávné tradice, jejíï podstatou je moudrost pfiedkû. Ale hledej základ a pfiíãinu tûchto forem. Pokud vymoïenosti techniky a nové doby umoïàují formu vylep it, pak je na místû toto vylep ení pouïít. Tak jako cep byl nahrazen mlátiãkou. Rovina poïaduje vertikální stavební ãlenûní, horstvo poïaduje horizontální. Lidské dílo nesmí vstupovat do soutûïe s boïím v tvorem. Nemysli na stfiechu, n brï na dé È a sníh. Tak pfiem lí rolník, a proto postaví na horách tu nejrovnûj í stfiechu, která je vhodná podle jeho technologick ch znalostí: 549

550 Na horách se nesmí sníh sesunout kdy se mu zachce, n brï, kdyï chce ãlovûk. âlovûk musí proto bez ohroïení Ïivota vystupovat po stfie e, aby sníh odstranil. Také my jsme vytvofiili tu nejrovnûj í stfiechu, jak je to jen moïné podle na ich technick ch zku eností. Buì pravdiv. Pfiíroda ladí jen s pravdou. MfiíÏovou Ïeleznou konstrukci, pseudogotické oblouky s mostními vûïemi a stfiílnami na mostû odmítá. Neobávej se pojmout nûco nemodernû. Zmûny star ch stavebních stylû jsou pfiijatelné jenom tehdy, pokud smûfiují ke zlep ení stavebnictví. Jinak zûstaà radûji u starého, tradiãního. NeboÈ pravda, aèsi stará i stovky let, má s námi pevnûj í vnitfiní spojení, neï leï, která kráãí vedle nás. Vzorník drobn ch krajinn ch prvkû, vyuïiteln ch pro krajináfiskou tvorbu spojením rostlinstva se stavbami ãeského venkova (L. ÎÁK 1947) 550

551 9.2 PoÏadavky na soulad stavby s krajinou Ladislav ÎÁK, 1947 Ladislav Îák (1901-1973) byl jednou z klíãov ch osobností ãeské meziváleãné architektury 20. století. Jeho názory se rozvíjely soubûïnû s Teigeho vûdeck m funkcionalismem. Îák pfiedstavoval jeho skromné kfiídlo, velmi odli né od jeho exkluzivní vûtve. Realizoval est u lechtil ch stfiedostavovsk ch vil, ale jeho teoretické práce usilovaly o odstranûní rozporu mezi vizí a realitou formou lidového penzionu. Jeho Ïivotním tématem byl krajinn plán, kter by stanovil nejen, kde stavût, ale také kde nestavût (v duchu své vlastní pûvodní teze z roku 1929, Ïe prázdn prostor jest také architektura ). Za klíãov odkaz Ladislava Îáka je nutno uznat pov ení na í historicky rostlé krajiny na funkãní a slohotvorné jádro Ïivotního prostfiedí, coï lapidárnû vyjadfiuje titul jeho stûïejního díla - Obytná krajina (KUâA 2000). Sepsal je ponûkud staroïitn m a rozvlekl m zpûsobem bûhem let druhé svûtové války, kdy snil o návratu krajiny do mûst a o promûnû mûstsk ch prûmyslov ch periferií v krajináfiské parky za cenu, Ïe automatizovaná prûmyslová v roba bude umístûna pod zemí. Ve svém úsilí o probuzení vefiejnosti k ochranû krajinn ch hodnot (které prezentoval mimo jiné na archaickém stavu krajiny, zachyceném na kresbách Mikolá e Al e) se odváïil pran fiovat dûsledky dobové podpory tûïkého prûmyslu a bezohledné tûïby nerostn ch surovin. Ve stalinistické spoleãenské atmosféfie padesát ch let 20. století tím vyvolal denunciaãní kampaà, ve které byl oznaãen za jednoho z nejhor ích nepfiátel socialistické spoleãnosti. Se sv mi utopick mi studiemi doïil na Akademii v tvarn ch umûní, zatímco jeho Obytná krajina po více neï pûl století dodnes inspiruje dal í a dal í generace. Ladislav Îáka nevidûl dûvod, proã by se nemohl s krásou pfiírody dobfie sná et bíl hranol puristické stavby. Kresba z roku 1963 s názvem LuÏní krajina v polabském mûstû chtûla b t funkcionalistická, ale zûstala vizionáfiská. 551

552 Dílãí poïadavky na soulad v sledkû architektonické tvorby s krajinou formuloval Ladislav Îák zpûsobem, kter se témûfi dûslednû vyh bá estetické argumentaci. Pfiesto jím stanovené poïadavky nebyly vyvráceny ani pfiekonány, i kdyï jsou bûïnû ignorovány. Obecn mi samozfiejm mi pfiedpoklady kvality stavby jsou podle Îáka: za prvé, Ïe jde o stavbu dobrou co do vnûj ího utváfiení hmot, tj. formovanou nesãetn mi Ïivotními zfieteli a potfiebami dokonale vystopovan mi a promy len mi, a za druhé, Ïe stavba nesmí mít z tohoto hlediska ani patné sousedství a okolí ( i nejznamenitûj í stavba je znehodnocena, má-li v okolí stavební stvûry ). Pfiemûna krajiny intermediární - harmonické zv ené krajináfiské hodnoty (ve smyslu kap. 7.2 krajináfisk typ +B) na krajinu zcela pfiemûnûnou ãlovûkem se základní krajináfiskou hodnotou (krajináfisk typ A) kombinovan mi úãinky prûmyslové v stavby a scelováním pozemkû. Kresba arch. Ladislava Îáka z jeho knihy Obytná krajina zachycuje zmûny v Posázaví ve ãtyfiicát ch letech 20. století. 552

553 Starobylé venkovské mûsto, poru ené novodob m rozvojem: na námûstí pfieãnívající nástavby, na okraji mûsta vysoké nájemní domy i vefiejné budovy, továrny a skladi tû, nové obytné ãtvrti vil a domkû, také volnû rozpt len ch v polích a podél silnic. Zregulovaná fiíãka, zpustlé polnaté okolí, lesy daleko, aã se mûsto nalézá na pûvabné lesnaté vysoãinû (kresba je náznaková, mûfiítko zastavûn ch ploch a staveb úmyslnû zvût eno) - (L. ÎÁK, volnû pouïit pfiíklad: Pelhfiimov). Îákova vize krajináfisko-urbanistického fie ení: Nová úprava oãi Èuje mûsto i jeho okolí odstranûním v ech zbyteãn ch a patn ch staveb a vnitfiní pfiestavbu domû na pensionové ob vání. Mezi nádraïím a mûstem tfii nové budovy pensionû s divadlem-kinem a láznûmi na bfiehu obnoveného a zvût eného rybníka. Ostatní fiíãní tok je renaturalizován. Nové lesní a pastvinné plochy s voln mi smí en mi porosty pronikají aï dovnitfi mûsta a spojují je pfiímo se vzdálenûj ími lesy. Vzniká staronové obytné sídli tû budoucnosti, vhodné pro svobodnou du evní práci. (návrh i kresba jsou náznakové; L. ÎÁK 1947) Srovnej snímky na str. 394 a 400. 553

554 Dal í poïadavky pro dosaïení toho, aby stavba zapadala do krajiny, se v ak diferencují (pfievedeno z pûvodních Îákov ch formulací do na eho názvosloví) takto: V krajinném typu A (krajinû zcela pfiemûnûné ãlovûkem - antropogenizované) existuje maximální volnost pouïit ch prostfiedkû tvorby a pravidelná exaktní krása lidsk ch dûl mûïe tvofiit samozfiejm a programov kontrast drsné nepravidelné krásy pfiírodních objektû. V krajinném typu B (krajinû intermediární, zejména v krajináfiském typu B + krajinû harmonické) by mûly b t stavby vytváfieny z pfiírodních hmot, zvl. místního pûvodu, zpûsobem v dobû svého vzniku v kraji obvykl m, - nemûly by jim b t obûtovány krajináfiské hodnoty, jejichï cena tkví právû v jejich neporu enosti, - stavba by se ãasem mûla stát nenápadnou, jsouc zakryta stromovím a om elá stáfiím. V krajinném typu C (krajinû zcela pfiírodní - antagonické ) bude podle Îáka (1947) nejlépe, kdyï její opu tûná drsná krása zûstane neporu ena a z úvahy, zda stavba zapadne dobfie do krajiny, se stává úvaha ir ího v znamu, zda vûbec stavût. Na otázku, jaká stavba se nejlépe hodí do takov ch míst, nutno odpovûdût: Ïádná. Citovaná Îákova formulace je pfiedmûtem stál ch polemik s kolegy architekty, ktefií prosazují obecné právo napfi. na brutální kontrast stavby s prostfiedím jako jeden z osvûdãen ch prostfiedkû v tvarné tvorby. V sledky uplatàování tohoto principu v pfiírodních krajinách jsou témûfi vïdy tristní a areály v horách poïírají krajinu, kvûli které vznikly (svûtlou v jimkou v estrannû zdafiilého hotelu - rozhledny - vysílaãky na vrcholu Je tûdu od arch. Hubáãka). Také zahraniãní praxe fiízení v stavby v analogick ch územích ( Landschaften nationaler Bedeutung v Nûmecku a ve v carsku, Areas of Outstanding Natural Beauty ve Velké Británii) je s citovan m poïadavkem arch. Îáka plnû konformní, kdyï zde zaujímají k jakékoliv v stavbû v podstatû stanovisko: Ano, ale ne zde!. Tento postoj je programov m vyjádfiením pokory pfied pfiírodou a historií, s jejímiï dosud neponiãen mi zbytky chceme existovat v souãinnosti a uãinit je podstatn mi opûrn mi body Ïivotního prostfiedí nás i na ich potomkû. Vedle tohoto je v ak tento postoj také racionálním vyjádfiením poïadavkû trvale udrïitelného Ïivota. Tyto dobré dûvody pro ochranu vybran ch krajin antagonick ch zv ené krajináfiské hodnoty (C+) pfied jakoukoliv v stavbou jsou svojí podstatou ekologické a tedy mimoestetické, pfiesto v ak vnímání sémanticky zprostfiedkované, vysoce hodnocené nedotãenosti takov ch krajin se stává pro dne ního (a tím spí e pro budoucího) ãlovûka v celé Evropû v sostnou kladnou hodnotou estetickou. 9.3 Principy uplatàované pfii v stavbû v krajinû ve Velké Británii Magnus FLADMARK a kol. 1991 Soulad tradiãní britské architektury s krajinou je vysoce cenûn po celém svûtû a sami Britové pfiipou tûjí, Ïe jejich krajina je ve srovnání s mûsty v pofiádku. Tato spokojenost je v první fiadû v sledkem odpovûdného pfiístupu vefiejnosti, kter by si u nás pravdûpodobnû vyslouïil oznaãení tradicionalistick. 554

555 Tfii architekti-urbanisté publikovali s pfiedmluvou prince Charlese spis Architektonické dûdictví zítfika - krajina a stavby na venkovû. Kniha má est kapitol bohatû ilustrovan ch z archivu skotské Countryside Commision a kaïdá je zakonãena sérií hesel. Tamní architekti shrnuli zásady pro v stavbu v krajinû s tím, Ïe je je tû nároãnûj í neï ve mûstû. JestliÏe nûkteré z tûchto zásad vypadají samozfiejmû, není to údajnû na kodu, protoïe vût ina souãasn ch problémû spoãívá ve zdánliv ch maliãkostech, jeï jsme zapomnûli nebo jeï byly potlaãeny tou nebo onou profesní specializací (FLADMARK a kol. 1991). I kdyï skotská krajina je nepochybnû sv mi pfiírodními podmínkami i historií kultury znaãnû odli ná od ãeské, základní pfiístup autorû mûïe b t podnûtn i pro nás: Soudobá v stavba v krajinû vytváfií dûdictví pro budoucnost a proto by mûla soudob mi prostfiedky dosahovat stejnou úroveà jako nejlep í stavby minulosti. Postupn vûkovit rozvoj vesnice Fife (Falkland) je na leteckém snímku dobfie patrn. KaÏdá fáze v stavby má odli n dobov styl, pfiesto celkov dojem souladu je zachován díky dodrïení elementárních charakteristik staveb (uliãní ãára, v ka zástavby, tvar stfiech a pouïité stavební materiály). 555

556 1. Úcta ke kulturnímu dûdictví 1.1. Na i krajinu vytváfií interakce pfiírodního prostfiedí s antropick mi vlivy, pûsobícími po generace poãínaje prehistorií. V sledkem je kulturní krajina, jeï zahrnuje logicky i sídla, nikoliv v ak velkomûstské aglomerace (pozn.: dimenzí, jaké se u nás nevyskytují). V sledek: celé území Velké Britanie beze zbytku je kulturní krajinou. 1.2. NejdÛleÏitûj ími trvale pûsobícími pfiírodními faktory krajiny, relativnû stabilními i po deset tisíciletí od konce doby ledové, jsou reliéf zemského povrchu a podnebí. Tûm se musí stavba jednoznaãnû podfiizovat, stavba musí b t zapojena do urãité topografické situace a ne ji ignorovat a popírat. 1.3. Pfiedpokladem vzájemného souladu staveb je, Ïe jejich základní architektonická forma je v razem podobn ch funkãních poïadavkû a proto zûstává po relativnû dlouhou dobu nemûnná. Kvalitní stavba musí b t zapojena do textury místní zástavby, a to i v fiídk ch pfiípadech cílevûdomého kontrastu s ní. 1.4. Podrobnosti utváfiení budov jsou variabilní v závislosti na zvlá tnostech lokálního klimatu, detailech umístûní v rámci geomorfologie povrchu, pouïitém materiálu, fiemeslné dovednosti a regionálních tradicích. 1.5. Importované styly podnûcují zmûnu, ale byly vïdy pfiizpûsobovány lokálním tradicím ve vztahu k lokálnû specifick m potfiebám a materiálûm. Národní a regionální kultury se v období globalizace více neï kdy dfiíve konstituují jako regionálnû modifikované projevy globální kultury, jejichï hodnota spoãívá ve v znamu uznávaném i ve svûtû mimo dan region. 1.6. Od renesance jsou zahrady a vybrané úseky krajiny povaïovány za integrální souãást architektonick ch návrhû. Tato tradice by nemûla b t ignorována, ale dál rozvíjena. 1.7. Zmûny zemûdûlsk ch technologií a obnova klasicismu na pfielomu 18. a 19. století byly zdrojem architektonick ch principû, které lze uplatnit i v dne ní kulturní krajinû tak, aby se univerzální moderní hodnoty propojovaly s místní tradicí bez formálních odkazû na historii. 1.8. Pravidla v stavby a plánování nové vesnické v stavby v 19. století byla jednoduchá, ale efektivní. 1.9. Automobilismus a moderní stavební technologie se v znamnû dotkly pfievzatého stavebního fondu a budou nadále ovlivàovat novou v stavbu. 1.10. Tvorba kulturních památek budoucnosti vyïaduje od projektantû znalost principû historického designu a jejich uváïlivé respektování. 2. Lokalizace nové v stavby 2.1. Na samém zaãátku analyzovat funkãní poïadavky nové v stavby a odhadnout kapacitu krajiny tyto poïadavky vstfiebat. 556

557 2.2. Rehabilitaci jakékoliv existující stavby v místû vïdy posoudit jako alternativu nové v stavby. 2.3. V naprosté vût inû pfiípadû bude lep í nová v stavba ve vazbû na existující sídelní lokality neï rozptyl izolovan ch staveb mimo nû. 2.4. Identifikovat vlastnosti, jeï dávají místu krajinného rázu jeho charakter ( genius loci ) a zhodnotit moïn vliv v stavby na hodnoty krajinného rázu. 2.5. Hfibety, terénní vlny a elevace vylouãit z dûvodu vizuální kontaminace krajiny, pfiípadnû pro klimatologické dûvody. 2.6. Budovy umisèovat a navrhovat tak, aby respektovaly mûfiítko okolní krajiny. 2.7. Konzultovat pfiedem orgán územního plánování o rozsahu platn ch regulativû, o dopravní dostupnosti lokality a moïnostech napojení na ostatní technickou infrastrukturu. 2.8. Zvlá tní ohledy vyïadují oblasti chránûné podle zákonû o ochranû pfiírody a státní památkové péãi. 2.9. Nová stavba nesmí naru it mimoprodukãní funkce krajiny pro souãasnou i budoucí generace. 3. Soulad stavby s okolím 3.1. Nejen staveni tû, ale celé místo krajinného rázu se v emi dotãen mi prvky a voln mi prostory je tfieba povaïovat za celek a co moïná plánovat ve vzájemn ch ekologick ch i pohledov ch vazbách. 3.2. Budovy obvykle nejlépe zapadají do krajiny, kdyï jejich podélná osa probíhá soubûïnû s vrstevnicí. 3.3. Minimalizovat v kopy, terasy, umûlé plo iny na svazích. Jsou-li nezbytné, zapojit je plynule do rostlého terénu. 3.4. Projektovat venkovní prostory tak, aby okolní krajina byla co moïná plynule propojena se staveni tûm. 3.5. Funkãní zídky z místního materiálu jako ochrana pozemku i jako optick pfiedûl pomohou zapojit stavbu do krajiny a v nûkter ch regionech jsou typické, tak- Ïe podpofií lokální charakter. 3.6. Hmotové uspofiádání stavby by mûlo respektovat místní tradici a dochovanou strukturu sídla. 3.7. Vodní plochy jsou v sídle vzácnou pfiírodní hodnotou a zvy ují jeho pfiitaïlivost. 3.8. Volba dfievin a travních smûsí má b t kompatibilní s místními pfiirozen mi spoleãenstvy. 3.9. Stromy rostoucí na lokalitû mají b t uchovány pro spoleãnou sukcesi s novou v sadbou, která má odpovídat potenciální pfiirozené vegetaci. 3.10. Plán v sadeb má b t odsouhlasen jako souãást projektu a obsahovat ãasov rozvrh, koneãnou velikost stromû a reïim údrïby (managementu) rûzn ch typû vegetaãního pokryvu. 557

558 4. Forma uspofiádání objektû 4.1. Stavby a uspofiádání venkovních prostorû mají b t navrhovány jako celek. 4.2. Vnitfiní a vnûj í prostory mají b t navrhovány tak, aby jejich funkce a vzájemné vztahy byly snadno vnímány co nejprost ím zpûsobem. 4.3. Funkce venkovních prostorû mají b t zfietelné z jeho ztvárnûní, a to vãetnû rozdílu soukrom ch a vefiejn ch ploch. 4.4. Tradiãní lomené stfiechy mají del í Ïivotnost a lep í vzhled neï ploché stfiechy. 4.5. Mûfiítko stavby musí b t nejen pfiimûfiené její funkci, ale také proporcionální k sousedním stavbám. 4.6. Tradiãní pûdorys statku pfiedstavuje model hodn následování, chceme-li vytvofiit z budov uzavfien prostor. 4.7. Forma a uspofiádání staveb pfii nutném roz ífiení sídla mají respektovat souãasn charakter zástavby. 4.8. Roz ífiení a úpravy existujících staveb mají rezonovat s jejich dochovan m stylem, uspofiádáním detailû i pouïit mi materiály. 4.9. Okna jsou oãima stavby a mají b t mûnûna jen v pfiípadû naprostého nezbytí a tak, aby úprava neru ila dosavadní charakter stavby. 4.10. Sadovnické úpravy se mají inspirovat spí e konkrétní lokalitou neï modely importovan mi z urbanizovaného prostfiedí. 5. Barvy a materiály budov 5.1. Zemité barvy nejlépe doplàují pfiírodní prostfiedí venkova ve v ech roãních obdobích. 5.2. Jasné barvy opticky pfiitahují a stavbu zv razàují (stavba vizuálnû expanduje ), zatímco tmavé barvy stavbu opticky zmen ují (stavba vizuálnû ustupuje). 5.3. Stavby pûsobí stabilnûji a ménû nápadnû, kdyï jsou jejich stfiechy tmav í neï stûny. 5.4. Kontrastní barvy je vhodné uïívat jen pfiísnû selektivnû pro zdûraznûní urãit ch ãástí stavby. 5.5. PouÏití téïe barvy mûïe pfiispût k optickému sjednocení heterogenní skupiny budov, rûzné barvy lze pouïít na budovû nadmûrn ch rozmûrû nebo k naru ení ne- Ïádoucího monotónního dojmu z pfiíli ného nahlouãení staveb. 5.6. PouÏité materiály mají b t pfiimûfiené podnebí, ekologick m danostem lokality, textufie a mûfiítku zástavby místa, aby dlouhodobû vzdorovaly povûtrnosti. 5.7. Tradiãní materiály (kámen, dfievo, pálená cihla) mají b t pouïity kdekoliv je to moïné, v sousedství dochovan ch tradiãních budov témûfi bez v jimek. 5.8. UÏití fiady rozmanit ch materiálû na jediné budovû naru uje její vizuální jednotu. 5.9. Zastavûné prostfiedí je relativnû statické s periodick mi nároky údrïby, zatímco biotické prvky v nûm se spontánnû promûàují v prûbûhu roãních období a vyïadují pravidelnou údrïbu. 558

559 Srovnání dûsledkû rûzného provedení detailû téhoï soudobého pfiízemního domu (Behrens in Fladmark a kol. 1991): Nahofie pfiíli mnoho nesourod ch povrchû vyvolává roztfií tûn dojem, kter je dole pfiekonán roz ífiením jednotné povrchové úpravy na v ech zdech ãi exponovan ch kamenn ch partiích (napfi. krbov komín, umístûn podle britsk ch zvyklostí zvenãí) a odstranûním de tûní ve títu. Lomená zastfie ení, mansardy i garáïe dole ãiní celou kompozici konzistentnûj í, stejnû jako vhodnûj í a jednotné tvary oken a odstranûní stupàû venkovní zídky. 559

560 9.4 Základy slu ného chování nové stavby na ãeské vesnici Jifií KABRADA 1990 Autor (1946) je architekt, docent na Fakultû architektury âvut v Praze. Zab vá se prûzkumem historick ch staveb, pfiedná í pfiedmûty Lidová architektura a Konstrukce historick ch staveb, v roce 1999 vydal knihu Lidové stavby (Architektura ãeské vesnice). Následující zásady vycházejí z poznání základní struktury a moïností v razu tradiãní venkovské architektury na ãeském území. Uplatnûní tûchto zásad pfii navrhování nov ch staveb by mohlo zlep it dosavadní situaci, ve které je u znaãné ãásti nov ch staveb jejich vnûj í pûsobení z hlediska zapojení do obrazu krajiny a tradiãní zástavby koncipováno nevhodnû. Jsem pfiesvûdãen, Ïe ve vût inû pfiípadû nejsou takové patné v sledky dány vûdomou snahou stavebníka a projektanta dosavadní charakter krajiny a zástavby po kodit, ale Ïe jsou dány spí e bezradností, nedostateãnou schopností posoudit a odli it prvky skuteãnû dûleïité pro kontextuální tvorbu od prvkû nepodstatn ch nebo dokonce neïádoucích, anebo také snahou sv m dílem prostû vyniknout a od okolí se odli it. Cílem, pro kter byly následující zásady formulovány, je tedy poskytnout inspiraci a vodítko zejména pro koncepci tûch objektû, které se budou pfii vefiejn ch pohledech zvenãí uplatàovat v krajinû a pfiedev ím v kontextu se star í zástavbou. Takov ch pfiípadû je mezi zadáními nov ch staveb na ãeském venkovû vût ina (a urãitá ohleduplnost k tradicím by pravdûpodobnû ne kodila ani tûm ostatním). Pravidla by v ak nemûla b t chápána jako slepá direktiva pro v echny stavebníky a v echny situace, protoïe v chozí podmínky pro stavbu mohou b t odli né a kvalitní fie ení v krajinû vãetnû kontextu s tradiãním prostfiedím mûïe b t jistû dosaïeno i netradiãními prostfiedky. V takov ch pfiípadech v ak vïdy lo a pûjde o ojedinûlá díla mimofiádnû kvalitních tvûrcû - tûm pfieji úspûch jako v jimkám z níïe uveden ch pravidel. Jako argument vûãi oãekávané námitce, Ïe uvádûná pravidla omezují svobodnou tvorbu, lze uvést nekoneãné mnoïství nejrûznûji zmr en ch scenérií, doloïiteln ch dnes jiï v témûfi kaïdé ãeské vesnici: ve v ech tûchto pfiípadech mûli stavebníci i projektanti svobodu volby, jejímiï dûsledky dnes trpí v ichni ne zcela lhostejní lidé, ktefií se na jejich díla musejí dívat. Názor na uïiteãnost formulování následujících pravidel vychází tedy rovnûï z pfiesvûdãení, Ïe bûïn m vulgárním niãením obrazu ãeského venkova pûsobí nepouãení jednotlivci kodu krajinû a také ostatním obãanûm, ktefií by mûli mít právo a moïnost se proti takové ãinnosti vzepfiít. Pokud jde o stavební ãinnost, je nanejv Ïádoucí zaãít uplatàovat heslo vnûj í tváfinost domu je vefiejná vûc zpûsobem, kter dá obûma stranám srozumitelnû pocítit jejich práva a povinnosti - napfiíklad obrysov m vytyãováním zam len ch nov ch zásahû jako ve v carsku. Pravidla jsou rozdûlena a uspofiádána podle postupu od celku k detailnûj ím ãástem, v nejstruãnûj í mífie doprovázena vysvûtlujícím odkazem na své pfiedlohy v tradiãní architektufie a pro jistotu doplàována uvedením nejãastûj ích prohfie kû, kter m je tfieba se vyh bat. 560

561 Ukázky vrcholnû nevkusn ch soudob ch realizací rodinn ch domû z prostoru mezi âesk mi Budûjovicemi a âesk m Krumlovem, kter dnes patfií v tomto ohledu k nejvíce zne vafien m u nás. Snímky Jifií kabrada 1999 561

562 1. Umístûní objektu na parcele DÛleÏitá je vïdy rozumná a tvofiivá návaznost na místní tradice, které se ale v prûbûhu doby promûàovaly a byly ovlivnûny i sociálním postavením stavebníka. U domû pfievaïovalo situování hfiebenem stfiechy kolmo k uliãní ãáfie, s obytnou místností v ãele domu, ale se snahou o distanci a zachování soukromí (do vefiejného prostoru bylo potfieba z obytné ãásti domu vidût a souãasnû neb t vidûn). V tradiãním dispoziãním fie ení se jasnû uplatàovala pfiední a zadní strana domu, a to u podéln ch i ãelních stûn (pfiední strany byly oslunûné, se vstupy a okny, zadní pfiípadnû zcela bez otvorû). Díky tomu se mohl dûm svou zadní podélnou stûnou situovat aï k hranici sousední parcely, coï bylo mimofiádnû dûleïité pro zvût ení prostoru dvora a jeho intimitu. Tyto principy platí i v ulicové zástavbû moravského typu, kde v mlad ím období do lo k propojení stfiech do plynulé fiadové formace. Do dvora, komunikaãnû i opticky spojeného s obytnou ãástí domu, nemûlo b t zvenãí vidût. Tento zpûsob vztahu k obytné ãásti domu by mûla pfievzít obytná ãást zahrady, pfiiãemï pfiilehlá obytná ãást domu by mûla b t oslunûná. Proto je nevhodné dosud pfievaïující situování nové stavby ve stfiední ãásti parcely, které vede k otevfiení domu do v ech svûtov ch stran: taková poloha domu je nerozumná jak z hlediska úspory tepelné energie, tak pro ztrátu intimity v domû i na obytné ãásti pozemku. Hmota a základní ãlenûní domu: Pfiízemní stavba na obdélném pûdorysu se sedlovou stfiechou, se vstupem v podélné stûnû a s trojdíln m ãlenûním pûdorysu. 2. Pfiízemní stavba znamená jediné nadzemní podlaïí usazené bezprostfiednû nad terénem, tedy s podlahou ve v ce cca 30-50 cm, bez polopatrového fie ení a bez pûdních nadezdívek. Nevhodné jsou tedy nad terén vyv ené hospodáfiské suterény, odtrhávající obytné podlaïí od terénu. Hospodáfiské ãásti domu (a zejména garáïe) je vhodnûj í situovat v jiné ãásti objektu, sklep se doporuãuje provést zcela zahlouben, vûtran a osvûtlen spí e tzv. anglick mi dvorky. Druhé obytné podlaïí je lep í vytváfiet spí e v podkroví, pfiiãemï kapacitu tohoto prostoru zvy uje ífika stfiechy (dal í uïitek dále zmínûného tradiãního motivu zápraïí). U rodinn ch domû je vût inou skuteãnû patrové fie ení i u vícegeneraãního bydlení zbyteãné, protoïe jejich vyuïitelné podkroví uï se ocitá ve 3. nadzemním podlaïí, coï je pro bûïn provoz nepohodlné. Skuteãnû patrové domy jsou tedy vhodné spí e pro men í vícebytové nájemné domy v okrajov ch ãástech vût ích obcí, na vesnicích pak spí e v regionech, kde byla jiï tradiãní architektura rovnûï patrová. 562

563 3. Obdéln pûdorys znamená pomûr stran nejménû 1,5 : l. Obdélník by mûl b t podle situace na pozemku radûji je tû protáhlej í (tedy nikoli ãtverec nebo obdélník blízk ãtverci). Konfrontace typického tradiãního uspofiádání usedlostí v tradiãní návesní ãi uliãní frontû s dnes bûïn m umístûním rodinného domu doprostfied parcely. Nová situace nejen rozru uje obraz tradiãní vsi, ale pfiiná í uïivatelûm ãetné provozní problémy. Kresba Jifií kabrada 4. Sedlová stfiecha se symetrick m sklonem ramen cca 45 stupàû (pokud moïno ne více neï 45 a rozhodnû ne ménû neï 40 stupàû), s hfiebenem situovan m ve smûru del ích stran. Vhodné je vyuïití tradiãního motivu zápraïí, tj. stfiechy usazené na spodní stavbu nesymetricky tak, aby pfiesah stfiechy chránil pruh podél té podélné strany domu, kde je umístûn vstup. UÏití tohoto principu je kromû vstupu dûleïité zejména v oblasti propojení obytné ãásti domu s obytnou ãástí zahrady. Ochrany ãásti prûãelí zápraïím lze dosáhnout i opaãn m zpûsobem, tedy odsazením pfiíslu ného úseku stûny smûrem dovnitfi. Pro osvûtlení podkroví se vût inou jeví vhodnûj í stfie ní okna oproti vik fiûm, zejména pokud by mûl b t vût í poãet vik fiû na jedné stfie e. Nevhodné jsou vnûj kové projevy novodob ch vaznicov ch krovû, tj. vyná ení ãelních okrajû stfiech na vysunut ch koncích vaznic a pfietahování voln ch koncû krokví nad podéln mi stûnami. 563

564 U ãelních stûn se doporuãuje men í pfiesah, nesen pouze konci latí, nebo (rozmanitû podle místní tradice) pfietaïení krytiny na okraj títu. Na boãních stûnách se kromû zmínûného motivu zápraïí (s bednûn m nebo omítan m podhledem) doporuãuje i návrat k tradiãnímu fie ení fiímsy. Opatrnû, s ohledem k místní tradici, je tfieba zacházet s motivem polovalbového ukonãení sedlové stfiechy; nedoporuãuje se bûïné uïití valbov ch a mansardov ch tvarû stfiech. Zásadnû neïádoucí je sedlová stfiecha tzv. alpská, která má (kromû uveden ch nevhodn ch zpûsobû pfietahování okrajû) nízk sklon cca 30 stupàû a nûkdy i hfieben ve smûru krat ích stran. Novostavby domkû v pfiímofiském letovisku Blankenberge v Belgii, inspirativní i pro na e podmínky stfiízliv m uplatnûním principû tradiãní venkovské zástavby Snímky Jifií kabrada 564

565 5. Vstup do domu je tfieba situovat ve stfiední ãásti jednoho z podéln ch prûãelí. Umístûní vstupu do krat í, títové stûny domu je zcela neïádoucí. 6. Trojdílné ãlenûní pûdorysu je tak zásadní znak tradiãního uspofiádání vesnického domu (a také pro vnûj í obraz vesnice nejdûleïitûj í hospodáfiské stavby, tedy stodoly), Ïe by mûlo b t na vnûj ím utváfiení domu patrné. V bûïn ch situacích by mûl b t krajní díl domu, situovan za ãelním títem, vyhrazen obytnému prostoru. Vnûj ek stavby: Stfiídmá návaznost na tradiãní fie ení otvorû a v plàov ch ploch, jednoduché fie ení povrchû stûn a stfiech, vystfiíhání se uïití zdobn ch historizujících detailû, co nejjednodu í fie ení bezprostfiedního okolí stavby a oplocení. 7. Okna a dvefie ProtoÏe pro okna na obytné ãásti tradiãního domu byl typick spí e rovnomûrn rytmus drobnûj ích otvorû, je moïné se pro situování dne ních vût ích zasklen ch ploch inspirovat na tradiãním zacházení s otvory a v plàov mi plochami vûbec nejen na obytn ch, ale i na hospodáfisk ch stavbách (tmavé, zpravidla bednûné plochy títû, vrat a jin ch dfievûn ch v plní). Z hlediska takto chápané návaznosti na tradiãní v raz vesnick ch staveb nelze nic namítat proti vût ím prosklen m plochám aï na v ku celého podlaïí (motiv stodolov ch vrat) - vyhovující jsou tedy i tzv. francouzská okna vãetnû jejich sdruïování do vût ích ploch. Takovéto velké zasklené plochy je v ak tfieba chránit pfied povûtrností, nejlépe opût vyuïitím tradiãního motivu zápraïí (zastínûné zasklení je ostatnû z vût ího odstupu opticky blízké tmavé dfievûné v plni). Nedoporuãují se podélné tvary oken, a uï vûbec ne jejich optické propojování do pásû po vzoru funkcionalistick ch a panelákov ch prûãelí. Okna na vnûj í stranû domu by mûla b t pokud moïno dfievûná, pfiimûfienû ãlenûná a otvíratelná tradiãním zpûsobem (tedy nikoli plastová a nikoli sklápûcí). Tvary okenních a dvefiních otvorû je tfieba volit maximálnû jednoduché, tedy obdélné - zcela neïádoucí je oblouková zdobnost, uplatàovaná zejména na vstupních partiích. V plnû dvefiních otvorû, zejména vstupních, by mûly b t rovnûï co nejjednodu í. Zásadnû neïádoucí je uïívání z prûãelí vytrãen ch balkonû a teras, které je katastrofální zejména na ãelních stûnách domû! UÏitná hodnota tûchto vymoïeností je ostatnû nulová: nikdy na nich neuvidíte ãlovûka, protoïe by si tu - nad hlavami kolemjdoucích - nutnû pfiipadal jako idiot. 8. Povrchy Univerzálnû vhodn povrch na zdivu je hladká mûkká (vápenná) omítka (cement v maltû a v omítce je ostatnû nebezpeãn kvûli zamokfiování zdiva a velmi neohledupln k tomu, kdo bude jednou zdivo rozebírat). DÛleÏité je tradiãnû pfiirozené zachá- 565

566 zení s povrchy materiálû, pokud moïno pfiírodních (lomové zdivo, reïné cihlové zdivo, ale tfieba i alovan beton). V pfiípadû uïití reïného kamenného zdiva je tfieba uïívat místní materiál a vystfiíhat se v raznû novodob ch zpûsobû skladby (nikoli haklíkové kladení ). Na stûnách by se mûlo tak jako v minulosti pokládat za bûïné periodické obnovování povrchov ch krycích nátûrû, zejména vápenn ch, které není u pfiízemních budov zvlá È nároãné. Historická inspirace pro uïití bednûn ch v plní je vïdy svislé kladení co nej ir ích prken a bûïné krytí spár dosti masivními li tami. Na stfiechách je tfieba dát pfiednost tradiãním místním krytinám, pfiedev ím pálené ta ce. U oblíben ch velkoplo n ch raïen ch ta ek je dûleïit co moïná klidn povrch s jednoduch m reliéfem, tedy nikoli sloïité rastry s oblinami a vlnkami. Cizorodé je rovnûï optické pûsobení novodob ch krytinov ch tvarovek s pfiesahem na ãelních okrajích stfiechy. Tvary stfiech by mûly b t co nejjednodu í i proto, aby na nich mohlo b t co nejménû klempífiské práce. 9. Historizující detaily Skuteãné historické stavby se dají pouze udrïovat a opravovat - jejich poãet se nedá zvût it Ïádn mi rekonstrukcemi a zejména ne tím, Ïe se nové stavby budou dûlat jako staré. Zvlá tû ne Èastné jsou v tomto ohledu snahy pfiipodobnit novou stavbu tradiãnímu prostfiedí uïitím historizujících detailû - ãlenûním oken, uïitím nejrûznûj ího dekoru hlavnû v oblasti otvorû. Nevhodnou citací historického detailu (tfieba plastová okna se zlat m náznakem historického ãlenûní nebo vyfiezávané de tûní u oken) se ale spolehlivû dosáhne úãinku opaãného, tedy trapné a smû né karikatury historie. Podobnû hloupé je formální napodobování tradiãních v robkû z pfiírodních materiálû pomocí nov ch hmot, jako jsou historicky ãlenûná plastová okna (navíc sklápûcí) nebo betonová krytina (navíc chlupatá), tváfiící se jako pálená ta ka apod. (betonové ta - ky v hnûd ch a ed ch odstínech pûsobí naopak v nûkter ch regionech docela dobfie). 10. Okolí stavby Z hlediska návaznosti na obraz tradiãní zástavby není vhodné situovat co moïná maximální stavební program do monobloku (zku enosti s vyuïitím pater ve velk ch domech ze edesát ch a sedmdesát ch let jsou ostatnû vût inou patné). Vhodnûj í se jeví ãlenûní na kfiídla vãetnû pfiípadné pfiístavby, zejména kdyï tfieba garáïe je rozumnûj í situovat mimo obytnou ãást domu. Na vedlej ích kfiídlech, pfiístavbách a podruïn ch objektech je moïné i uïití pultov ch stfiech, pfiiãemï sklony men í neï 40 stupàû by mûly b t v jimeãné, neuplatnûné v pohledech zvenãí. Touhu po v zdobû je vhodné uspokojit pûstováním kvûtin pro potûchu vlastní i jako pozornost pro kolemjdoucí. Kvûtiny ale není tfieba vû et na dûm - pro venkov nejvhodnûj í jsou pfiedzahrádky, dûleïité i jako tradiãní zpûsob oddûlení domu od vefiejného prostoru. Pfii terasové úpravû pfiedzahrádky, provedené z kamenného zdiva, je zvlá È dûleïité jeho jednoduché tradiãní kladení. Pro vût í okrasnou zeleà vesnick ch zahrad, uplatàující se navenek, platí dvû jednoduchá pravidla: lesní stromy patfií do lesa a exotické dfieviny do jin ch krajin. 566

567 UplotÛ, provádûn ch pokud moïno bez podezdívek, je tfieba pofiizovat sloupky pro nesení v plàov ch polí z pfiírodních materiálû, kromû dfieva pfiedev ím z tesaného kamene (v minulosti fungovala v roba sloupkû v regionech z místního kamene a bylo by Ïádoucí ji obnovovat). Vyhovující byly i tenké sloupky z vyztuïeného betonu, vyrábûné v 1. polovinû 20. století - Ïádoucí by opût bylo obnovování v roby. Dnes nejvíce uïívané sloupky ze Ïelezn ch trubek by alespoà nemûly b t patrné zvenãí, takïe je dûleïit detail napojení vodorovn ch nosníkû tak, aby pro ly plynule pfied sloupky. Pohledovou ãást v plnû je tfieba provádût z tyãek nebo pûlen ch planûk (kladen ch samozfiejmû svisle), s co nejjednodu ím horním ukonãením ( ikmé sefiíznutí na zpûsob ven sklonûné sedlové stfií ky nebo hrubé za piãatûní). NeÏádoucí je ozdobné tvarování horního obrysu jednotliv ch polí. U plotov ch polí a také u vrat je tfieba uïití Ïelezn ch - drátûn ch nebo plechov ch v plní omezit na nutné minimum, pokud moïno mimo kontakt s vefiejn m prostorem. Novostavba rekreaãního domku z roku 1980 ve Velenicích na âeskolipsku podle projektu Jifiího kabrady, uplatàujícího základní v razové prvky tradiãních vesnick ch staveb. Snímek Jifií kabrada 567

568 Literatura Achleitner F., 1997: Region, ein Konstrukt? Regionalismus - eine Pleite? Birkhäuser Verlag Basel. Fladmark M., Mulvagh G., Evans B., 1991: Tomorrow s Architectural Heritage. Mainstream Publishing Company, Edinburgh, 192 str. Haas F., 1978: Architektura 20. století. Státní pedagogické nakladelství Praha, 645 str. Kuãa O., 1989: Kontraposty stavby v krajinû. Architektura âsr XLVIII/1:31-49. Kuãa O., 2000: Zamy lení nad kulturní krajinou. Fórum architektury a stavitelství VIII/ 9+10 : 30-32. Loos A., 1931: Trotzdem 1900-1930. Brenner-Verlag Innsbruck, 253 str. kabrada J., 1999: Lidové stavby. Architektura ãeského venkova. Argo Praha, 246 str. vácha R., 1999: Regionalismus - internacionalismus. In: Regionalismus a internacionalismus v soudobé architektufie. âeská Komora ArchitektÛ Praha, 87. str. Îák L., 1947: Obytná krajina. SVU Mánes - Svoboda Praha. 213 str + 136 str. grafick ch pfiíloh. 568