Nepřímé zdanění v zemích střední a východní Evropy

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa Nepřímé zdanění v zemích střední a východní Evropy Indirect Taxation in Middle and Eastern Europe Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Tereza Šinkyříková Autor: Petr Horák Brno, 2012

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra veřejné ekonomie Akademický rok 2011/2012 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro: Obor: Název tématu: HORÁK Petr Veřejná ekonomika a správa NEPŘÍMÉ ZDANĚNÍ V ZEMÍCH STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPY Indirect Taxation in Middle and Eastern Europe Zásady pro vypracování Cíl práce: Na základě komparace nepřímého zdanění v zemích střední a východní Evropy, navrhnout doporučení pro ČR v oblasti sazeb a minimálních limitů nepřímých daní. Postup práce a použité metody: 1. Popis vybraných charakteristik nepřímých daní: mechanismus fungování, sazby, chystané změny apod., v zemích střední a východní Evropy. 2. Shrnutí faktické podoby daňové harmonizace v těchto zemích - srovnání nepřímých daní v zemích střední a východní Evropy, včetně ČR. 3. Doporučení, závěry (nejen) pro ČR. Použité metody: zejména metoda komparace, dále deskripce s prvky analýzy.

Rozsah grafických prací: dle pokynů vedoucího práce Rozsah práce bez příloh: 35 40 stran Seznam odborné literatury: Široký, Jan. Daně v Evropské unii :daňové systémy všech 27 členských států EU, legislativní základy daňové harmonizace v EU se základními judikáty SD EU, věcné zapracování Lisabonské smlouvy a novelizací směrnice 2006/112/ES. 4. aktualiz. vyd. Praha : Linde, 2010. 351 s. ISBN 9788072017997. Láchová, L. Daňové systémy v globálním světě. 1. vyd. Praha : ASPI, 2007. 272 s. ISBN 978-80-7357-320-1. ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2008. 301 s. ISBN 978-80-7400-005-8. Nerudová, Danuše. Harmonizace daňových systémů zemí Evropské unie. 2., aktualiz. vyd. Praha : ASPI, 2008. 257 s. ISBN 978-80-7357-386. Vedoucí bakalářské práce: Ing. Tereza Šinkyříková Datum zadání bakalářské práce: 28. 11. 2011 Termín odevzdání bakalářské práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne 28.11.2011

Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí bakalářské práce: Petr Horák Nepřímé zdanění v zemích střední a východní Evropy Indirect Taxation in Middle and Eastern Europe veřejné ekonomie Ing. Tereza Šinkyříková Rok obhajoby: 2012 Anotace Předmětem bakalářské práce Nepřímé zdanění v zemích střední a východní Evropy je na základě poznatků zjištěných z komparace nepřímých daní těchto zemí formulovat doporučení nejen pro český daňový systém. V úvodu práce jsou vymezeny teoretické aspekty nepřímých daní. Druhá část je zaměřena na harmonizační proces nepřímých daní v rámci Evropské unie. Třetí část se zabývá popisem nepřímých daní v jednotlivých státech. A poslední část je zaměřena na komparaci DPH a selektivních spotřebních daní mezi vybranými státy střední a východní Evropy. V závěru jsou formulována vhodná doporučení. Annotation The goal of the bachelor thesis Indirect Taxation in Middle and Eastern Europe is to formulate recommendation not only for the tax system of the Czech Republic on the basis of knowledge received from comparative study of indirect taxes of these countries. The first part of the thesis defines theoretical aspects of indirect taxation. The second part is focused on describing the harmonization process of indirect taxes in the European Union. Next part of the thesis describes indirect taxation for each country. And the final part is focused on comparative study of Value added tax and excise duties in particular countries of Middle and Eastern Europe. Appropriate recommendations are formulated in the conclusion of the thesis. Klíčová slova Daň, nepřímé daně, daň z přidané hodnoty, spotřební daň, akcízy, střední a východní Evropa, harmonizace Keywords Tax, indirect taxes, value added tax, consumer tax, excise duties, Middle and Eastern Europe, harmonization

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Nepřímé zdanění v zemích střední a východní Evropy vypracoval samostatně pod vedením Ing. Terezy Šinkyříkové a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 17. května 2012 vlast no ruč ní podpis a ut o ra

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Tereze Šinkyříkové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

Obsah Úvod... 9 1 Charakteristika nepřímých daní... 10 1.1 Pojem daň... 10 1.2 Třídění daní... 11 1.3 Daň z přidané hodnoty... 11 1.4 Spotřební daně... 13 1.5 Ekologické daně... 14 1.6 Shrnutí... 15 2 Harmonizace daňových systémů... 16 2.1 Daňové harmonizace versus daňová konkurence... 17 2.2 Harmonizace nepřímých daní... 18 2.2.1 Harmonizační proces daně z přidané hodnoty... 19 2.2.2 Harmonizační proces akcízů... 20 2.3 Shrnutí... 22 3 Nepřímé daně v zemích střední a východní Evropy... 24 3.1 Česká republika... 24 3.2 Slovenská republika... 26 3.3 Polsko... 27 3.4 Rakousko... 28 3.5 Maďarsko... 28 3.6 Bulharsko... 29 3.7 Rumunsko... 30 3.8 Estonsko... 31 3.9 Lotyšsko... 32 3.10 Litva... 32 4 Komparace nepřímých daní v jednotlivých zemích... 34 4.1 Komparace DPH... 36 4.2 Komparace akcízů... 38 4.3 Shrnutí... 43 Závěr... 45 Seznam použitých zdrojů... 48 Seznam tabulek... 52 Seznam grafů... 52 Seznam schémat... 53 Seznam použitých zkratek... 53 Seznam příloh... 53

Úvod Daňový systém je důležitou součástí suverenity každého státu, neboť daňové příjmy jsou stěžejní pro provádění jakékoli politiky. Je to nástroj ekonomické regulace, který může být použit k ovlivnění spotřeby nebo podpoření úspor. Daňová politika neovlivňuje jen stát samotný, ale má i vliv na sousední země. V Evropské unii je kladen velký důraz na harmonizaci především nepřímých daní, bez které by nebylo možné zajistit správné fungování jednotného trhu. V časech, kdy mnoho zemí stále bojuje s následky finanční krize, se mnoho zemí soustředí nejen na výdajovou stránku svých veřejných rozpočtů, ale také na stránku příjmovou, a to především na daně nepřímé. Po celém světě je v posledních letech pozorovatelný trend přesunu od daní přímých k nepřímým. Což je patrné třeba z rostoucí průměrné sazby DPH v Evropské unii, která překročila v roce 2012 hranici 21 %. Tento trend má dvě hlavní příčiny. První důvod je potřeba navýšení celkových daňových příjmů v rámci fiskálních konsolidačních programů v kombinaci s ekonomickou efektivitou nepřímých daní a to, jak zvyšováním sazeb, tak rozšiřováním daňových základů. Druhou příčinou jsou vyvíjející se koncepce fungování státu, které přicházejí s nutností ovlivňovat chování spotřebitelů pomocí daňové politiky. Daně uvalené na spotřebu se ukázaly být v tomto směru účinné a není divu, že se rozšířili po celém světě. Cílem práce je charakterizovat nepřímé daně ve střední a východní Evropě. Přiblížení faktické harmonizace těchto daní, srovnání vybraných aspektů nepřímých daní mezi jednotlivými státy. A nakonec stanovit doporučení pro budoucí vývoj těchto daní. Práce je rozdělena do čtyř částí. První z nich je věnována teoretickému úvodu daní, který definuje a třídí pojem nepřímé daně. Druhá část práce se zabývá harmonizací daňových systémů, vysvětluje rozdíl mezi daňovou harmonizací a konkurencí a dále se věnuje podrobněji vývoji harmonizace nepřímých daní v rámci EU. Třetí část popisuje nepřímé zdanění v jednotlivých státech střední a východní Evropy. A poslední část je zaměřena na komparaci DPH a selektivních spotřebních daní mezi těmito státy. 9

1 Charakteristika nepřímých daní 1.1 Pojem daň Daň je definována jako povinná, zákonem předem sazbou stanovená částka, kterou se více méně pravidelně odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu bez poskytnutí ekvivalentního protiplnění. 1 Daňovou povinnost lze uložit pouze zákonem, tak jak to ukládá čl. 11 odst. 5 LZPS. Daně se většinou pravidelně opakují v časových intervalech (daně z příjmu, daň z nemovitostí, atd.), nebo jsou nepravidelné a platí se při vzniku určité finanční skutečnosti (daň dědická, daň darovací, atd.). Nenávratnost daně spočívá v tom, že nelze uplatnit nárok na vrácení daně mimo zákonem stanovená ustanovení a díky jejich neekvivalentnosti neexistuje nárok na adekvátní protihodnotu odpovídající poplatníkově platbě. Daně plní v moderní ekonomice celou řadu funkcí. V literatuře se obecně uvádí tři funkce, které jsou totožné s hlavními funkcemi veřejného sektoru. Jsou to: funkce alokační uplatňuje se tehdy, když dochází k tržnímu selhání (existence veřejných statků, externalit, statků pod ochranou a nedokonalé konkurence). funkce redistribuční přesun části důchodů a bohatství od bohatších jedinců k chudším. funkce stabilizační měla by zmírňovat cyklické výkyvy v ekonomice v zájmu zajištění dostatečné zaměstnanosti a cenové stability. 2 Čtvrtá funkce fiskální rozumí se pod ní získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů, je prakticky obsažena ve všech třech výše uvedených funkcích. 3 1 Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 509 s. ISBN 9788021047327. s. 23. 2 Tato funkce je sporná a její odpůrci tvrdí, že právě snaha o stabilizaci vyvolává nestabilitu a větší výkyvy ekonomiky. 3 KUBÁTOVÁ Květa, 2006, s. 19. 10

1.2 Třídění daní Daně můžeme třídit podle mnoha hledisek, dle způsobu jejich uložení můžeme rozlišovat daně přímé a nepřímé. Daně přímé platí poplatník na úkor svého důchodu a předpokládá se, že je nemůže přenést na jiný subjekt. Jedná se o daně z důchodů a daně majetkové případně o daně z hlavy. 4 Nepřímé daně jsou vybírané v ceně nakupovaného zboží a poskytovaných služeb, je pro ně typické, že plátce daň sice odvádí, ale nesnižuje se mu tím vlastní důchod, daň je přenesena prostřednictvím zvýšení ceny na jiný subjekt. Jedná se především o daně z obratu, daň z přidané hodnoty, daně spotřební a také cla. Pro potřeby této bakalářské práce se budeme dále zabývat pouze nepřímými daněmi. Nepřímé daně můžeme rozlišit na dvě základní skupiny: daně všeobecné, mezi které patří daně z obratů, DPH daně selektivní, mezi které patří vlastní spotřební daně nebo daně k ochraně životního prostředí (ekologické daně), někdy jsou tyto daně nazývány akcízy 1.3 Daň z přidané hodnoty Daň z přidané hodnoty je jednou z nejmladších daní. Systém daně z přidané hodnoty vznikl ve Francii v roce 1954 (ekonom Maurice Lauré). V 60. letech tuto daň používalo méně než 10 zemí světa. V dnešní době používá DPH 136 5 zemí světa a pro mnohé z nich tvoří výnosy daně téměř jednu pětinu daňových příjmů. Ze zemí OECD nepoužívá tuto daň pouze USA. Daň z přidané hodnoty se na rozdíl od daně z obratu vybírá na každém stupni výroby a odbytu a postihuje pouze přidanou hodnotu. Všechny státy, které dnes používají daň z přidané hodnoty, aplikují tzv. nepřímou rozdílovou metodu. To v praxi znamená, že se od daně celkových výnosů odečte daň celkových vstupů za určité období. 6 4 KUBÁTOVÁ Květa, 2005, s. 29. 5 podle OECD, únor 2006 6 KUBÁTOVÁ Květa, 2006, s. 224. 11

Daň z přidané hodnoty má vůči daním z obratu jisté výhody i nevýhody. V současné době však převažují ve světě kladné názory. Mezi největší klady patří především neutralita, možnost zdanit služby, výhodnost pro mezinárodní obchod, odolnost vůči daňovým únikům a spolehlivost výnosů pro stát. 7 Daň z přidané hodnoty má však oproti obratovým daním i nevýhody. Jako nejvýznamnější argumenty proti zavedení DPH se považuje náročnost přechodu na novou daň, tento proces je velmi administrativně a politicky náročný a pro změnu je potřeba silná politická pozice. Je zapotřebí překonat prvotní odpor veřejnosti k novince, provést registrace subjektů daně a vyškolit je v jejich používání. Jiný argument proti je administrativní nákladnost fungování daně. A to náročnost jak pro plátce, tak pro stát. Proto bývají menší firmy zvýhodňovány a mohou využívat osvobození od daně nebo jednodušších postupů, jako je delší zdaňovací období. Někteří odpůrci upozorňují na nebezpečí spojené s možností růstu inflace po zavedení daně. Tento argument se opírá o fakt zvýšení výnosu daně oproti dosavadní dani z obratu a o hrozbu zvýšení spotřebitelských cen. V České republice došlo v roce 1993 se zavedením daně k celkovému růstu spotřebitelských cen o 20,8 %. V roce 1994 byla inflace opět desetiprocentní. 8 Většina zemí využívá systém se dvěma a více sazbami, i když systém s jednou sazbou je mnohem jednodušší. Jako podstatný důvod pro existenci snížených sazeb bývá uváděna snaha o snížení regresivnosti dopadu daně. Nižší daňové sazby se uplatňují pro výrobky a služby, které jsou základními prvky spotřeby obyvatel s nižšími příjmy. Tato diferenciace sazeb pochopitelně vede ke zvýšení nákladů na správu daně nebo k daňovým únikům. 7 KUBÁTOVÁ Květa, 2005, s. 65-67. 8 tamtéž 12

1.4 Spotřební daně Spotřební daně patří mezi nejstarší daně vůbec. V průběhu tisíciletí a staletí prodělaly v předmětu daně i v sazbách značné změny. V současnosti je jimi zdaňováno několik druhů výrobků a služeb převážně z jednotky produkce, sazby u těchto daní jsou poměrně vysoké. Daně spotřební, nebo také akcízy, mají selektivní charakter. Mezi hlavní spotřební se řadí daně: 9 z tabáku z alkoholických nápojů z motorických potřeb, jako je benzín, apod. Kromě výše uvedených ve světě nejrozšířenějších spotřebních daní se v některých zemích vyskytují i další tradiční daně: z cukru, šumivých nápojů, cementu, a některé daně netradiční: z textilu, barviv, kosmetiky, pojištění, turistiky. V méně vyspělých zemích se můžeme setkat se zdaněním luxusního zboží, které se dnes ve vyspělých zemích řeší pomocí různých sazeb daně z přidané hodnoty. 10 Existují dva hlavní důvody, které podporují zdanění vybraných druhů zboží a služeb. Prvním z nich je odrazení lidí od škodlivé spotřeby. Daň má lidi vychovávat a odradit je od nadměrné spotřeby některých statků a služeb, které vyvolávají negativní externality a zvyšují společenské náklady. Jako například, díky dani, která zatěžuje alkohol, snížení konzumace alkoholu, vedoucí k celé řadě škodlivých externalit od zdravotních potíží, sociálních a rodinných problémů až po zvýšenou kriminalitu. Taková daň se nazývá Pigouova daň, podle anglického ekonoma Arthura Pigouoa, který byl jeden z prvních, kdo obhajoval použití daní, odstraňujících efekt negativních externalit. Příliv peněz do státní pokladny je jiný důvod pro zavádění těchto daní. Daně ze spotřeby jsou považovány za výnosově silné a stabilní daně, především kvůli nízké elasticitě poptávky po 9 KUBÁTOVÁ Květa, 2005, s. 68. 10 KUBÁTOVÁ Květa, 2006, s. 239. 13

statcích a službách, na které je uvalena. Nízká elasticita poptávky umožňuje stanovovat vysoké sazby a činí z těchto daní významný příjem státních rozpočtů. Je zřejmé, že tyto dva důvody si navzájem stojí v protikladu. Pokud by daně opravdu odrazovali lidi od spotřeby zdaňovaného zboží, výnosy daně by klesali s tím, jak by se zvyšovala sazba daně. 1.5 Ekologické daně Ekologické daně patří mezi tzv. nápravné daně. Daň by měla vyjadřovat náklady společnosti na internalizování negativní externality, kterou je znečištění životního prostředí látkami škodlivých jak lidskému zdraví, tak biotopu planety. Jinými slovy řečeno, nápravné daně mají napravovat selhání trhu ve směru vysílání nepravdivých signálů o efektivní alokaci zdrojů. 11 Podle OECD jsou ekologické daně povinné, neekvivalentní platby do veřejného rozpočtu uvalené na daňové základy považované za relevantní ve vztahu k životnímu prostředí. Ekologické daně podle druhů: 12 Pigouoviánské daně působí na výrobu, spotřebu a úroveň znečištění snižováním množství vyrobených a spotřebovaných škodlivých produktů a stimuluje zavádění technologií, které snižují emise škodlivin. Jsou uloženy přímo na jednotku znečištění (CO 2, SO 2 ). Nepřímé ekologické daně jsou rovněž uvaleny za účelem ovlivnit životní prostředí. Nejsou ovšem uvaleny přímo na škodlivou látku, nýbrž na nějaký zástupný faktor, například na použití vstupů (benzín) nebo na spotřebu (elektrická energie) Daně s neplánovaným ekologickým dopadem jsou daně, které nebyly primárně zavedené kvůli ochraně životního prostředí, ale mají ekologicky pozitivní vliv. Můžeme sem zařadit třeba DPH, která svým zatížením snižuje spotřebu, a tím i produkci škodlivých látek. 11 SVÁTKOVÁ Slavomíra, 2009, s. 234. 12 KUBÁTOVÁ Květa, 2006, s. 260. 14

1.6 Shrnutí Daň je povinná, zákonem předem sazbou stanovená částka, která odčerpávána na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného rozpočtu bez poskytnutí ekvivalentního protiplnění. Stejné tři základní funkce jako veřejný sektor plní i daně a to funkci alokační, redistribuční a stabilizační. Daně můžeme třídit podle různých hledisek. Jedno z nejzákladnějších třídění daní je podle způsobu uložení na daně přímé a nepřímé. Nepřímé daně můžeme dělit na daně všeobecné a daně selektivní. Daň z přidané hodnoty byla poprvé zavedena ve Francii v roce 1954, od té doby se se tato daň rozšířila do více než 130 zemí světa a stala se důležitým nástrojem příjmů těchto států. Většina těchto zemí má více sazeb daně. Daně spotřební, nebo také akcízy, se ukládají pouze na některá vybraná zboží. Hlavními spotřebními daněmi jsou daně z tabáku, alkoholických nápojů a minerálních olejů. Dva hlavní důvody zdanění vybraných druhů zboží nebo služeb jsou odrazení lidí od škodlivé spotřeby a příliv peněz do veřejných rozpočtů. Především Evropská unie se zasazuje za rozšiřování palety používaných nástrojů na ochranu životního prostředí, jako jsou ekologické daně. Ekologické daně jsou povinné, neekvivalentní platby do veřejného rozpočtu uvalené na daňové základy považované za relevantní ve vztahu k životnímu prostředí. 15

2 Harmonizace daňových systémů Daňová koordinace představuje první krok mezinárodního postupu ke sblížení daňových systémů. Jedná se zejména o vytváření bilaterálních či multilaterálních schémat zdanění za účelem omezení arbitrážních obchodů. Cílem je snaha o zavedení minimálního standardu transparentnosti a výměny informací v daňové oblasti. Koordinace se netýká pouze členských států EU, ale je hojně využívána i mezi státy OECD nebo v jiných seskupeních. 13 Schéma 1 Rozlišení forem mezinárodní daňové spolupráce Formy mezinárodní daňové spolupráce KOORDINACE zamezení daňových úniků a dvojího zdanění informovanost APROXIMACE HARMONIZACE fáze harmonizace určení daně daňový základ daňová sazba Zdroj: ŠIROKÝ, Jan. Daně v Evropské unii. 2010. str. 28 Termín aproximace daňových systémů vyjadřuje směr daňové spolupráce, kterým nemusí být v konečném cíli sladěnost daňových soustav, ale pouze jejich přiblížení se k sobě navzájem. 14 Daňová harmonizace je proces sbližování daňových soustav států na základě společných pravidel. Můžeme rozlišit tři základní fáze harmonizačního procesu. První fáze je výběr daně, 13 ŠIROKÝ Jan, 2010, s. 28-29. 14 tamtéž 16

kterou chceme harmonizovat, druhou fází je harmonizace daňového základu, tzn. harmonizace metodiky konstrukce a poslední fází je harmonizace daňové sazby. 15 Není nutné, aby harmonizační proces prošel všemi třemi fázemi, země mohou projít například pouze harmonizací základu daně a sazby zůstanou různé. To je pozorovatelné v Evropské unii, kde jsou stanovené pouze maximální a minimální sazby, ale sazby jsou napříč Evropskou unií velmi rozdílné. 2.1 Daňové harmonizace versus daňová konkurence V důsledku globalizace a otevření hranic mohou poplatníci přesouvat své daňové základy do zemí s výhodnějšími daňovými režimy a vlády čelí otázce, zda s jinými státy soupeřit a navzájem si konkurovat a lákat poplatníky na výhodnější podmínky, nebo se dohodnout na koordinaci popřípadě harmonizaci daňových systémů. Daňová harmonizace má mezi ekonomy a politiky své zastánce i odpůrce. Přes všeobecně uznávanou potřebu daňové spolupráce existují poměrně silné argumenty zastánců daňové konkurence. Prvním faktorem hovořící proti harmonizaci je potřeba zachování maximální fiskální autonomie. Především v souvislosti s měnovou unií zbývá státům pro zásahy do ekonomiky pouze nástroje fiskální politiky. Dalším důvodem proti daňové harmonizaci je fakt, že daňové sazby a daně samotné odpovídají preferencím a specifikům jednotlivých států. A harmonizace daní by mohla znamenat pro některé státy silný pokles příjmů do veřejných rozpočtů. Někteří zastánci daňové konkurence hovoří též o spontánním harmonizačním efektu, kdy dochází k samovolnému vyrovnávání sazeb. Ve skutečnosti k tomuto efektu spíše nedochází, jelikož je tento efekt založen na jednoduchém a levném nakupování zboží nebo služeb v zemi, kde je sazba daně nižší. Ovšem je patrné, že rozdíly v sazbách nejsou tak velké, aby bylo pro obyvatele z nepříhraničních částí ekonomiky výhodné jezdit nakupovat do sousedních zemí. 16 15 NERUDOVÁ Danuše, 2005, s. 15. 16 NERUDOVÁ Danuše, 2005, s. 23. 17

Vedle argumentů hovořících v neprospěch daňové harmonizace existuje řada důvodů, které jednoznačně hovoří pro daňovou harmonizaci. Jeden z důvodů je pohled na daňovou konkurenci, nemůžeme na ni nahlížet jako na konkurenci, která obecně zvyšuje tržní efektivnost, neboť umožňuje efektivně alokovat volné zdroje. V případě daní se jedná o tržní selhání, kde konkurence není schopna efektivní alokace. Daňová konkurence může snižovat daňové základy jiných zemí a deformovat efektivní alokaci kapitálu a služeb. Snižování daní vede k zvyšování relativní konkurenceschopnosti státu, a tím dochází k přílivu zboží, kapitálu a kvalifikované pracovní síly do státu s nízkými daňovými sazbami. U ostatních států to vede k nižším příjmům státních rozpočtů a k zpomalení ekonomického růstu. 17 Daňová konkurence nemůže být ovšem chápána jako naprostý protipól daňové harmonizace, i Evropská komise připouští pozitiva, které může přinést diferencovaná výše daňové kvóty v jednotlivých členských zemích Evropské unie. 18 Jako příklad lze uvést Spojené státy americké, které jsou v porovnání s EU na mnohem vyšším stupni integrace, a i přes to jsou daňové systémy jednotlivých států odlišné a tyto odlišnosti nedeformují tržní prostředí. 2.2 Harmonizace nepřímých daní V Evropských společenstvích se o daňové harmonizace hovoří od samotného počátku integračních snah. Tyto snahy jsou zakotveny již ve Smlouvě o Evropských společenstvích z roku 1957. V této smlouvě se hovoří o harmonizaci nepřímých daní, která je nezbytná pro zajištění fungování společného trhu, založeném na volném pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. Na rozdíl od oblasti přímých daní, kde se dá v rámci EU hovořit pouze o daňové koordinaci, v případě daní nepřímých můžeme hovořit o značném stupni harmonizace. 17 NERUDOVÁ Danuše, 2005, s. 23. 18 ŠIROKÝ Jan, 2007, s. 28. 18

2.2.1 Harmonizační proces daně z přidané hodnoty Vytvoření jednotného vnitřního trhu spočívalo zejména v odstranění bariér obchodu, jednou z bariér byla existence rozdílných systémů nepřímého zdanění. Francie jako jediná uplatňovala systém daně z přidané hodnoty, všechny ostatní členské země uplatňovali kumulovaný kaskádový systém daně z obratu. Evropská komise se rozhodla nahradit stávající kumulativní kaskádový systém nepřímého zdanění systémem daně z přidané hodnoty a to hned z několika důvodů. Největším nedostatkem kumulativního kaskádovitého systému daně z obratu byla duplicita. Při používání tohoto systému je v každém výrobním či distribučním stupni jako daň odvedeno určité procento z hodnoty produktu. Systém je tedy z administrativního hlediska jednodušší, ale daňové zatížení roste přímo úměrně s délkou výrobního či distribučního řetězce. Na základě rozhodnutí o nahrazení daně z obratu daní z přidané hodnoty připravila Evropská komise řadu směrnic. První fáze byla zaměřena především na samotné zavedení daně z přidané hodnoty jako systém nepřímého zdanění ve všech členských zemích, druhá fáze se zaměřila na harmonizaci legislativy a přibližování sazeb DPH. První směrnice č 67/227/EEC uvedla příčiny nutnosti přejít na systém DPH a zavázala členské země nahradit do 1. ledna 1970 jejich stávající systémy daní z obratu jednotným systémem daně z přidané hodnoty. Druhá směrnice č.67/228/eec definovala předmět daně z přidané hodnoty a vymezila základní pojmy. Předmětem daně je prodej zboží a poskytování služeb na území členské země uskutečněné plátcem daně za úplatu a dovoz zboží. Směrnice umožňovala podrobit vybraný okruh zboží či služeb zvýšené či snížené sazbě daně, velikosti sazeb byly ponechány v kompetenci členských zemí. Třetí směrnice č.69/463/eec prodloužila dobu povinné implementace daně z přidané hodnoty pro Belgii do konce roku 1972. Čtvrtá směrnice č.71/401/eec a Pátá směrnice č.72/250/eec prodloužili termín pro Itálii až do konce roku 1973. Šestá směrnice č.77/388/eec je považována za přelomovou a za základní směrnici, která nahrazuje směrnici druhou a dále prohlubuje harmonizace národních úprav daně z přidané hodnoty. Tato směrnice prodělala četné novelizace a stala se velmi komplikovanou a 19

nepřehlednou. Proto se v roce 2006 Evropská komise rozhodla směrnici přepracovat a byla vytvořena směrnice č. 2006/112/EC s účinností od 1. ledna 2007. Následovali další významné legislativní dokumenty, které upravovaly oblast daně z přidané hodnoty, směrnice č. 91/680/EEC zrušila daňové hranice uvnitř Evropských společenství. S účinností od 1. ledna 1993 zavedla směrnice č 92/77/EEC minimální hranice daňových sazeb. Pro standartní sazbu stanovila minimum 15% a pro sníženou sazbu 5%. Dále stanovila možnost používat pouze dvě snížené sazby daně. Směrnice umožnila přechodné období, během kterého mohou členské země využívat i nižší sazbu než 5%. Několik směrnic toto období postupně prodloužilo až do 31. prosince 2010. 2.2.2 Harmonizační proces akcízů Selektivní spotřební daně jsou oproti DPH založeny na dlouholeté historické tradici, což vedlo k rozdílným systémům akcízů a podstatně širšímu okruhu zdaňovaného zboží. Proto bylo zapotřebí na počátku harmonizačního procesu nejprve určit, na které výrobky budou spotřební daně uvaleny. Směrnice 72/43/EHS stanovila povinnost členským státům přijmout systém akcízů, jejichž předmětem jsou minerální oleje, tabák, lihoviny, pivo a víno. Další akcízy měly být zrušeny s výjimkou daní, které nevyžadují hraniční kontroly nebo další dodatečné náklady mezinárodního obchodu. 19 Zásadní význam v harmonizaci akcízů má směrnice 92/12/EHS, tzv. horizontální směrnice, které nabyla účinnost 1. 1. 1993 a byla přijata v souvislosti se vznikem jednotného trhu. Stanovila obecný režim pro výběr daně, upravila výrobu, zpracování, držení a přepravu zdaňovaných výrobků a zavedla tzv. autorizované daňové sklady, mezi kterými se mohou výrobky podléhající selektivním spotřebním daním pohybovat po celém území Evropské unie, aniž by byly zdaněny. Směrnice byla s účinností od 1. 4. 2010 nahrazena novou horizontální směrnicí 2008/118/ES. 19 ŠIROKÝ Jan, 2007, s. 154. 20

Schéma 2 Základní předpisy v oblasti harmonizace akcízů 20 LEGISLATIVA K AKCÍZŮM INFORMACE HORIZONTÁLNÍ SMĚRNICE STRUKTURÁLNÍ SMĚRNICE SMĚRNICE O SAZBÁCH směrnice 92/12/EHS směnice 72/43/EHS směrnice 72/464/EHS směrnice 92/79/EHS nařízení 2073/2004/ES směrnice 92/12/EHS směrnice 79/32/EHS směrnice 92/80/EHS směrnice 2008/118/ES směrnice 95/59/ES směrnice 92/84/EHS směrnice 92/83/EHS směrnice 2010/12/ES směrnice 92/82/EHS směrnice 92/81/EHS směrnice 2011/64/ES směrnice 2003/96/ES Zdroj: ŠIROKÝ, Jan. Daně v Evropské unii. 2012. str. 193 Na horizontální směrnici navazují tzv. strukturální směrnice upravující strukturu akcízů, rozdělují akcízy na akcíz z minerálních olejů, alkoholu a alkoholických nápojů, tabáku a tabákových výrobků. Další skupina směrnic, nazývaných směrnice o sazbách, stanovuje konkrétní sazby akcízů. Nejvýnosnější selektivní spotřební daň z minerálních olejů upravovala směrnice 92/81/EHS. Směrnice definuje jednotlivé druhy minerálních olejů, na které se akcíz vztahuje (benzin, nafta, petrolej, zemní plyn, topné oleje). Jednotlivé sazby určovala navazující směrnice 20 Zvýrazněná je legislativa účinná k 1. 1. 2012 21

92/82/EHS. 21 Oblast minerálních olejů byla výrazně pozměněna směrnicí 2003/96/ES. Směrnice stanovuje minimální sazby akcízů z energetických produktů podle účelu použití 22. Zdanění spotřeby alkoholických nápojů a lihu je upraveno směrnicí 92/83/EHS. Na tuto směrnici navazuje směrnice 92/84/EHS, která vymezuje minimální sazby lihu a lihovin. Oblast spotřební daně z cigaret a tabákových výrobků byla upravena směrnicí 95/59/ES, která v sobě slučovala směrnici 72/464/EHS a směrnici 79/32/EHS. Směrnice 72/464/EHS zavedla systém zdaňování složeným způsobem, kdy se daň skládá z kombinace jednotkové daně a daně ad valorem. Minimální sazby akcízů byly stanoveny směrnicemi 92/79/EHS a 92/80/EHS, ty byly v roce 2010 nahrazeny směrnicí 2010/12/EU. V roce 2011 byla vydána směrnice 2011/64/EU, která nahradila všechny předešlé směrnice a stala se novým platným a účinným legislativním předpisem v oblasti spotřebních daní z tabákových výrobků. 23 2.3 Shrnutí Státy mohou buď přistoupit na daňovou konkurenci, nebo se vzájemně dohodnout na harmonizaci či koordinaci daňových systémů. Daňová harmonizace je proces sbližování daňových soustav států na základě dodržování společných pravidel zúčastněných zemí. Harmonizační proces může projít třemi základními fázemi, první fáze je výběr daně, kterou chceme harmonizovat, druhou fází je harmonizace daňového základu a poslední fází je harmonizace daňové sazby. Není nutné, aby prošla harmonizace všemi třemi fázemi. Snaha Evropské unie o harmonizaci daní je patrná především v oblasti nepřímých daní. Ty bylo nutné harmonizovat především z důvodu správného fungování volného trhu. 21 ŠIROKÝ Jan, 2012, s. 193 22 Rozlišuje mezi energetickými produkty sloužícími jako pohonné hmoty, palivo pro průmyslové nebo obchodní účely nebo jako prostředek pro výrobu elektrické energie. 23 ŠIROKÝ Jan, 2012, s. 196 22

Harmonizace daně z přidané hodnoty v Evropské unii vychází z 6. Směrnice z roku 1977. S účinností od 1. ledna 1993 byly stanoveny minimální hranice daňových sazeb. Pro standartní sazbu minimálně 15% a pro sníženou sazbu minimálně 5%. Dále bylo umožněno používat pouze dvě snížené sazby daně. Směrnicí byly stanoveny komodity, které podléhají selektivním spotřebním daním (minerální oleje, alkohol, tabák, pivo, víno). Pro výběr daně je používán režim tzv. autorizovaných daňových skladů, v nichž jsou výrobky vyráběny, zpracovávány a skladovány, aniž by byly zdaněny. Daň se uvaluje v zemi konečné spotřeby. Jednotlivé směrnice stanovují minimální sazby vybraných spotřebních daní. 23

3 Nepřímé daně v zemích střední a východní Evropy 3.1 Česká republika Tabulka 1 Základní ukazatele České republiky Hrubý domácí produkt 149 313 mil. Inflace 2,1 % (v PPS na obyvatele) (19 400 ) (Nezaměstnanost) (6,7 %) Daňová kvóta 34,5 % Nepřímé daně / HDP 11,7 % Rok zavedení DPH 1993 Měna Koruna česká (CZK) (1 EUR = 24,88 CZK) Zdroj: Eurostat V roce 2009 činila složená daňová kvóta v České republice 34,5 %, tj. mírně pod průměrem EU. V porovnání se sousedícími zeměmi je daňová kvóta sice nižší než v Rakousku nebo Německu, ale vyšší než v Polsku a Slovensku. Daň z přidané hodnoty je harmonizována s příslušnými předpisy Evropské unie. Podléhá jí naprostá většina zdanitelného plnění v České republice i zboží z dovozu. Základní sazba daně je stanovena ve výši 20 % a snížená sazba je stanovena ve výši 14 %. Snížená sazba se uplatňuje např. na potraviny, léky, tiskoviny, hromadná pravidelná osobní doprava, pohřební služby, vodné a stočné, kulturní činnosti, ubytovací služby, stavební práce pro účely bydlení a pro sociální výstavbu a dodávky tepla. 24 Povinnost registrace je stanovena osobám, jejichž roční obrat přesáhl 1 milion Kč. Rovněž akcízy jsou harmonizovány s příslušnými směrnicemi EU. Spotřebním daním podléhají minerální oleje, líh, pivo, víno a tabákové výrobky. Daně jsou stanoveny pevnými sazbami (s výjimkou cigaret, kde jsou tvořeny kombinací pevné sazby a procentuální částky z konečné maloobchodní ceny). Daň se stává splatnou, když je zboží uvedeno do volného daňového oběhu, tj. když opustí registrovaný daňový sklad. 25 24 Viz příloha č. 1 a příloha č. 2 zákona č. 235/2004, o dani z přidané hodnoty 25 Česká daňová správa 24

Ekologické daně byly zavedeny jako reakce na jeden z požadavků Evropské unie na ČR. K 1. 1. 2008 začalo ministerstvo financí realizovat tzv. první etapu Ekologické daňové reformy, která spočívá ve zdanění zemního plynu, některých dalších plynů, pevných paliv a elektřiny. V dalších letech se počítá s prohlubováním a rozšiřování daňové základny v závislosti na výsledcích z předchozích let. Sazby selektivních spotřebních daní jsou uvedeny v přílohách. Schéma 3 Rozdělení nepřímých daní v ČR Všeobecné DPH z minerálních olejů Nepřímé daně z lihu z piva Selektivní z vína a meziproduktů z tabákových výrobků ekologické daně (z plynu, elektřiny a pevných paliv) 25

3.2 Slovenská republika Tabulka 2 Základní ukazatele Slovenské republiky Hrubý domácí produkt 65 744 mil. Inflace 4,1 % (v PPS na obyvatele) (17 900 ) (Nezaměstnanost) (13,5 %) Daňová kvóta 28,8 % Nepřímé daně / HDP 10,6% Rok zavedení DPH 1993 Měna Euro (EUR/ ) Zdroj: Eurostat Slovenská republika patří k zemím s nejnižší daňovou kvótou v rámci EU i OECD, daňová kvóta zde činila v roce 2009 pouze 28,8 %, to je výrazně pod průměrem EU-27 (35,8 %). Nepřímé daně jsou v souladu se směrnicemi EU. Dani z přidané hodnoty podléhá dodání zboží za protihodnotu uskutečněnou zdanitelnou osobou na Slovensku, poskytnutí služby za protihodnotu uskutečněné zdanitelnou osobou na Slovensku, pořízení zboží za protihodnot z jiného členského státu a dovoz zboží. 26 Zákonný registrační limit činí 49 790 EUR za dvanáct po sobě následujících kalendářních měsíců. Základní sazba 19 % je, v období od 1. 1. 2011 do posledního dne kalendářního roku, ve kterém Evropská komise (Eurostat) uveřejní údaj o tom, že aktuální schodek veřejné správy SR je méně než 3 %, dočasně zvýšena na 20 %. Snížená sazba 10 % platí pro léky, pomůcky pro hendikepované a knihy. Spotřební daně selektivního charakteru jsou uvaleny na okruh komodit vymezených Evropskou unií a to na pivo, víno, tabák a tabákové výrobky, líh, minerální olej, uhlí, elektřinu a zemní plyn a jejich sazby jsou uvedeny v přílohách. 26 Ústredný portál verejnej správy 26

3.3 Polsko Tabulka 3 Základní ukazatele Polska Hrubý domácí produkt 354 568 mil. Inflace 3,9 % (v PPS na obyvatele) (15 300 ) (Nezaměstnanost) (9,7 %) Daňová kvóta 31,8 % Nepřímé daně / HDP 13,1 % Rok zavedení DPH 1993 Měna Polský złoty (PLN) (1 EUR = 4,17 PLN) Zdroj: Eurostat Daňové zatížení dosahuje v Polsku 31,8 % HDP, tj. o 4 procentní body méně než průměr EU- 27 (35,8 %). Ve srovnání se sousedícími zeměmi je nižší daňová kvóta pouze na Slovensku (28,8 %), Česká republika (34,5 %) i Německo (39,7 %) dosahují vyšších čísel. Polsko uplatňuje standartní sazbu DPH ve výši 23 % a dvě snížené sazby daně ve výši 8 % a 5 %. Snížená sazba daně se uplatňuje na potraviny, určité knihy, noviny a časopisy, služby související se zemědělstvím a lesnictvím a na některé zboží vztahující se ke zdravotní péči. Super snížená sazba ve výši 5 % je využívána na zemědělské produkty a vybrané nezpracované potravinové produkty. V Polsku má plátce povinnost se zaregistrovat k DPH, jestliže přesáhne jeho obrat za předcházející zdaňovací období 150 000 PLN. Akcízy jsou uvaleny na okruh komodit vymezených směrnicemi Evropských společenství a jejich sazby jsou uvedeny v přílohách. Daň z piva se mírně liší od ostatních států tím, že je stanovena pouze jedna sazba daně 7,79 PLN/ stupeň Plato/ hl, ale pro malé pivovary s nižším ročním výstavem piva jsou stanoveny slevy na dani místo speciálních sazeb. Tabulka 4 Sleva na dani z piva pro malé pivovary v Polsku Roční výstav piva do 20 000 hl do 70 000 hl do 150 000 hl do 200 000 hl Zdroj: Excise Duty Rates For Beer In Europe o 30 PLN méně/ hl o 15 PLN méně/ hl o 12 PLN méně/ hl o 9 PLN méně/ hl 27

3.4 Rakousko Tabulka 5 Základní ukazatele Rakouska Hrubý domácí produkt 286 197 mil. Inflace 3,6 % (v PPS na obyvatele) (30 800 ) (Nezaměstnanost) (4,2 %) Daňová kvóta 42,7 % Nepřímé daně / HDP 15 % Rok zavedení DPH 1973 Měna Euro (EUR/ ) Zdroj: Eurostat Rakousko s daňovou kvótou 42,7 %, tj. téměř o sedm procentních bodů více než průměr EU, patří společně se severskými zeměmi, Belgií a Itálií mezi země s největším daňovým zatížením v rámci EU. Základní sazba DPH je stanovena na 20 %. Snížené sazbě daně činící 10 % podléhají základní potraviny, knihy, noviny, přeprava cestujících a pronájem nemovitostí určených k bydlení. Speciální snížené sazbě 12 % podléhají některá vína. V zónách Jungholz a Mittelberg je základní sazba ve výši 19 %, přičemž snížená je stanovena na 10 %. Povinnost pro registraci k DPH vzniká při obratu převyšujícím 30 000 EUR ročně. Spotřební selektivní daně jsou uvaleny na okruh komodit vymezených směrnicemi EU a jejich sazby jsou uvedeny v přílohách. 3.5 Maďarsko Tabulka 6 Základní ukazatele Maďarska Hrubý domácí produkt 97 095 mil. Inflace 3,9 % (v PPS na obyvatele) (15 800 ) (Nezaměstnanost) (10,9 %) Daňová kvóta 39,5 % Nepřímé daně / HDP 16,6 % Rok zavedení DPH 1988 Měna Maďarský forint (HUF) (1 EUR= 283,50 HUF) Zdroj: Eurostat V roce 2009 dosahovalo daňové zatížení Maďarska 39,5 % HDP, což je mírně nad průměrem EU. Ze sousedních zemí vykazuje vyšší daňovou kvótu pouze Rakousko (42,7 %), ve Slovinsku (37,6 %), Slovensku (28,8 %) i Rumunsku (27 %) je zatížení daněmi nižší. 28

V Maďarsku existují tři daňová pásma DPH základní sazba 27 %, redukovaná sazby 18 % týkající se například hotelů a základních potravin a sazba 5 % uplatňována u knih a léků. Od 1. ledna 2012 došlo ke zvýšení základní sazby na 27 %, tj. nejvyšší sazba DPH v rámci EU. Povinnost registrovat se k dani vzniká společnostem, jejichž roční obrat překročí 5 miliónů HUF. Výše spotřebních daní na jednotlivé výrobky je až na výjimky harmonizována s předpisy EU. Pro některé výrobky jsou v maďarské přístupové smlouvě" stanovena přechodná období pro úplnou harmonizaci s předpisy EU. Současná vláda přistoupila v r. 2011 ke zvýšení některých sazeb spotřebních daní v rámci změn daňového systému, jejichž cílem bylo podpořit ekonomický růst a zlepšit stav veřejných rozpočtů. Jako jeden z prostředků k zlepšení veřejných financí byla zavedena daň na nezdravé věci (Chips tax), která postihuje např. energetické nápoje (250 HUF za litr překročí-li kofein 10mg na 100 ml), kávu (250 HUF na kg), nealkoholické nápoje (5 HUF za litr - s menším obsahem ovoce než 25 % a s cukrem nad 8 mg na 100 ml), chipsy (200 HUF na kg s obsahem soli nad 1 % - mimo chléb a pečivo), cukroví a zákusky (100 HUF na kg s cukrem přes 25 %), ochucovadla (se solí nad 5 %). Tato daň by měla zvýšit příjmy rozpočtu v r. 2012. 27 Sazby ostatních akcízů jsou uvedeny v přílohách. 3.6 Bulharsko Tabulka 7 Základní ukazatele Bulharska Hrubý domácí produkt 36 052 mil. Inflace 3,4 % (v PPS na obyvatele) (10 700 ) (Nezaměstnanost) (11,2 %) Daňová kvóta 28,9 % Nepřímé daně / HDP 15,4 % Rok zavedení DPH 1994 Měna Bulharský leva (BGN) (1 EUR = 1,96 BGN) Zdroj: Eurostat 27 BusinessInfo.cz 29

Daňová kvóta 28,9 %, téměř sedm procentních bodů pod průměrem EU, řadí bulharsko mezi země s nižším daňovým zatížením. V porovnání se sousedícím Rumunskem je zde daňová kvóta vyšší jen o 1,9 procentního bodu. Oproti státům, které vstoupili do EU v roce 2004, vykazuje nejvýraznější rozdíl o 10,6 % méně s Maďarskem. V Bulharsku je aplikována standartní sazba daně z přidané hodnoty ve výši 20 %. Snížená sazba daně ve výši 9 % se vztahuje na hotelové ubytování, jestliže je poskytnuto v rámci organizovaného cestování. Povinnost zaregistrovat se k dani mají všechny osoby, u nichž přesáhne obrat za předcházejících 12 měsíců 50 000 BGN. Akcízy se vztahují na vybrané domácí či dovozové zboží, vymezené směrnicemi Evropských společenství a jejich sazby jsou uvedeny v přílohách. 3.7 Rumunsko Tabulka 8 Základní ukazatele Rumunska Hrubý domácí produkt 124 059 mil. Inflace 5,8 % (v PPS na obyvatele) (11 400 ) (Nezaměstnanost) (7,4 %) Daňová kvóta 27 % Nepřímé daně / HDP 11 % Rok zavedení DPH 1993 Měna Nový rumunský lei (RON) (1 EUR = 4,43 RON) Zdroj: Eurostat Rumunsko vykazuje společně s Lotyšskem (26,6 %) nejnižší míru zdanění (27 %) v rámci EU, téměř o 9 % méně než činí unijní průměr, ale srovnatelné se zeměmi jako je Bulharsko nebo Slovensko. Vlivem ekonomické krize došlo v posledních letech k výraznému zvýšení DPH. Základní sazba daně z přidané hodnoty činí 24 % (v roce 2009 činila 19 %). Společně s Maďarskem tak Rumunsko během posledních tří let zvýšilo základní sazbu DPH o 5 % a v současné době má třetí nejvyšší základní sazbu DPH z členských zemí EU (25% sazba je uvalena ve Švédsku a Dánsku, 27% základní sazba je použita v Maďarsku). V Rumunsku jsou rovněž zavedeny dvě snížené sazby, 9% sazba DPH, která se aplikuje na poskytování hotelových služeb, knihy, 30

noviny, léky nebo lístky do kina 28 a 5% sazba uvalená na sociální bydlení. Zákonný registrační limit k dani je stanoven na 119 000 RON. Od roku 2011 jsou akcízy uvaleny pouze na okruh komodit vymezený směrnicí EU a jejich sazby jsou uvedeny v přílohách. 3.8 Estonsko Tabulka 9 Základní ukazatele Estonska Hrubý domácí produkt 14 305 mil. Inflace 5,1 % (v PPS na obyvatele) (15 700 ) (Nezaměstnanost) (12,5 %) Daňová kvóta 35,9 % Nepřímé daně / HDP 15,2 % Rok zavedení DPH 1991 Měna Euro (EUR/ ) Zdroj: Eurostat Vysoká daňová kvóta je zapříčiněna zejména růstem nepřímých daní a rapidním poklesem exportu, který se více promítá do HDP než do daňového výnosu. Daňové zatížení 35,9 % řadí Estonsko mezi země s daňovou kvótou okolo průměru EU, zatímco z pohledu pobaltských států Estonsko výrazně převyšuje Litvu i Lotyšsko. Základní sazba DPH je stanovena na 20 % a snížená sazba na 9 %. Snížená sazba daně se vztahuje např. na knihy, periodika, lékařské vybavení, léky, pohřební služby, ubytovací služby nebo kulturní akce pořádané státem. Registrační povinnost vzniká při překročení ročního obratu ve výši 15 978. Akcízy jsou uvaleny na zboží vymezené legislativou EU a jejich sazby jsou uvedeny v přílohách. 28 Komora.cz 31

3.9 Lotyšsko Tabulka 10 Základní ukazatele Lotyšska Hrubý domácí produkt 17 975 mil. Inflace 4,2 % (v PPS na obyvatele) (12 500 ) (Nezaměstnanost) (15,4 %) Daňová kvóta 26,6 % Nepřímé daně / HDP 10,9 % Rok zavedení DPH 1995 Měna Lotyšský lat (LVL) (1 EUR = 0.70 LVL) Zdroj: Eurostat Lotyšsko vykazuje nejnižší daňovou kvótu (26,6 %) v rámci EU. Téměř o 9 % nižší než činí průměr EU-27. Standartní sazba daně z přidané hodnoty činí 22 %. Snížené sazbě, činící 12 %, podléhají veterinární služby, hotelové ubytování, dodávky vody a veřejný sběr odpadů. Registrační povinnost k dani vzniká po překročení obratu ve výši 35 000 LVL. Akcízy jsou uvaleny na zboží vymezené legislativou EU a jejich sazby jsou uvedeny v přílohách. 3.10 Litva Tabulka 11 Základní ukazatele Litvy Hrubý domácí produkt 27 535 mil. Inflace 4,1 % (v PPS na obyvatele) (14 000 ) (Nezaměstnanost) (15,4 %) Daňová kvóta 29,3 % Nepřímé daně / HDP 15,4 % Rok zavedení DPH 1994 Měna Litevský lit (LTL) (1 EUR = 3.45 LTL) Zdroj: Eurostat Daňové zatížení je v Litvě (29,3 %) nižší oproti průměru EU více než o 6 %. V porovnání s ostatními pobaltskými zeměmi je zde daňová kvóta nižší než v Estonsku ale vyšší než v Lotyšsku. Legislativní úprava daně z přidané hodnoty je v Litvě srovnatelná s legislativou jiných členských států EU. Litva uplatňuje standartní sazbu daně ve výši 21 % a dvě snížené sazby 32

daně. Snížené sazbě daně ve výši 9 % podléhají služby související s výstavbou, izolacemi obytných domů, renovacemi, pokud jsou hrazeny ze státních nebo municipálních rozpočtů. Snížená sazba daně ve výši 5 % se uplatňuje na hromadnou přepravu osob, ubytovací služby, knihy, noviny, časopisy, farmaceutické produkty a zdravotnická zařízení. Podnikatelské subjekty mají povinnost se registrovat k DPH, pokud jejich obrat za předcházejících 12 měsíců přesáhne 100 000 LTL. Selektivní spotřební daně jsou uvaleny na produkty vymezené směrnicemi EU a jejich sazby jsou uvedeny v přílohách. 33

4 Komparace nepřímých daní v jednotlivých zemích Daňové zatížení lze srovnávat pomocí více ukazatelů, jeden z nich je daňová kvóta. Jelikož daňová kvóta měří poměr daňového výnosu k HDP, umožňuje snadné mezinárodní srovnání daňové zátěže. Eurostat prování srovnání na základě soustavy národních účtů, Evropského systému národních a regionálních účtů ESA 95. Ten umožňuje bezproblémové a harmonizované srovnání daňových příjmů všech států EU. Graf 1 Daňová kvóta ve střední a východní Evropě v roce 2010 50 45 40 35 30 43,7 37,8 34,3 33,8 31,8 28,3 28,1 27,5 27,4 27,4 25 20 15 10 5 0 Zdroj: Eurostat Složená daňová kvóta se v zemích EU značně liší. Znatelný rozdíl je pozorovatelný především mezi staršími členy EU-15, kteří dosahují vyšších daňových kvót, a novými členskými státy s nižším daňovým zatížením. V rámci střední a východní Evropy dosahuje výrazně vyšší daňové kvóty Rakousko. Ze zemí, které přistoupily do EU až v letech 2004 a 2007 vyčnívá především Maďarsko, ale i tak je zde daňová kvóta bezmála o 6 % nižší než v sousedním Rakousku. Estonsko, Česká republika a Polsko se pohybují mírně pod průměrem EU a zbytek zemí vykazuje nejnižší složené daňové kvóty v rámci celé EU. 34

% celostátního výnosu daní Graf 2 Podíl nepřímých daní na celostátním výnosu daní za rok 2010 DPH Akcízy ostatní nepřímé daně 60 55,1 50 40 45,5 44,2 43,8 43,7 41,8 41,4 36,7 33,7 33,4 30 20 10 0 Zdroj: Eurostat Poměr nepřímých daní na celkovém výnosu daní (včetně sociálních příspěvků) se liší napříč celou Evropou. Nepřímé daně jsou základem veřejných rozpočtů většiny států střední a východní Evropy, tvoří přes 40 % daňových příjmů. V Bulharsku je více než polovina daňových příjmů založena na nepřímých daních, což je nejvíce v rámci EU. Pouze v Rakousku, České republice a na Slovensku je kladen na nepřímé daně menší důraz, velkou část složené daňové kvóty zde tvoří příspěvky na sociální zabezpečení. Mimoto Rakousko vyčnívá z řad ostatních zemí i vyšším podílem přímých daní. Z grafu 3 lze rozpoznat růst nepřímých daní vůči DPH zejména pak v Maďarsku, které za účelem stabilizace veřejných rozpočtů bylo nuceno zavádět nové daně a zvyšovat sazby. Zatímco dlouhodobý nárůst pozorovatelný v Estonsku je způsoben zvyšující se soukromou spotřebou, díky které se zvyšují příjmy z DPH a akcízů 29. Poměr nepřímých daní na HDP v Bulharsku dlouhodobě rostl díky zvyšování sazeb spotřebních daní až do roku 2008, o rok později zapříčinil pokles příjmů z DPH pád o 2,5 %. Pokles nepřímých daní na Slovensku je 29 Taxation trends in the European Union 35

% nepřímých daní ku HDP způsoben z velké části zrušením jednotné sazby DPH. Ostatní země nevykazují dlouhodobé změny a poměr nepřímých daní a HDP se příliš nemění. Graf 3 Podíl nepřímých daní na HDP v letech 2004-2010 19 18 17 16 15 14 13 12 11 Česká Republika Slovensko Polsko Rakousko2 Maďarsko Bulharsko Rumunsko Estonsko Lotyšsko Litva 10 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj: Eurostat 4.1 Komparace DPH Průměrná základní sazba DPH na území EU v posledních letech vzrostla na 21 %. V rámci střední a východní Evropy je nejužívanější a nejnižší základní sazba daně 20 %. Průměrná sazba EU je stanovena v Litvě. A především v Maďarsku a Rumunsku, ale také v Polsku a Lotyšsku byli nuceni sazbu v posledních letech zvýšit a dosahují tak sazeb vyšších než okolní státy, Maďarsko dokonce nejvyšší v celé EU. Sníženou sazbu daně využívají momentálně všechny státy, nejvyšší je v Maďarsku (18 %) a v České republice (14 %) a nejnižší je v Polsku (8 %). Čtyři z pěti států, které využívají druhou sníženou sazbu, si účtují 5 %, tj. minimální sazba určená směrnicí pro snížené sazby. 36

% Graf 4 Sazby DPH ve vybraných zemích k 1. 1. 2012 30 25 20 15 10 5 základní sazba snížená sazba 1 snížená sazba 2 0 Zdroj: VAT Rates Applied in the Member States of the European Union (European Cimmission) Dalším faktorem, který ovlivňuje výběr DPH v jednotlivých státech je zákonný limit pro registrační povinnost k DPH. Z tabulky jsou patrné značné rozdíly mezi jednotlivými státy. Nejnižší je tento limit v Estonsku a nejvyšší v Lotyšsku a Slovensku. Tabulka 12 Zákonné limity pro registraci k DPH ve vybraných státech Stát Limit pro registrační povinnost k DPH Česká republika 40 851 (1 000 000 CZK) Slovensko 49 790 Polsko 37 774 (150 000 PLN) Rakousko 30 000 Maďarsko 18 328 (5 000 000 HUF) Bulharsko 25 565 (50 000 BGN) Rumunsko 28 249 (119 000 RON) Estonsko 15 978 Lotyšsko 49 659 (35 000 LVL) Litva 28 962 (100 000 LTL) Zdroj: THRESHOLDS: (MARCH 2012), VAT in the European Union 37

4.2 Komparace akcízů Graf 5 Spotřební daň z piva ve vybraných státech v eurech za hl piva (12 Plato nebo 4,8 % Alc.) minimální sazba EU Rumunsko Bulharsko 8,9 9,2 Litva 11,8 Lotyšsko Česká republika 14,8 15,4 Slovensko 17,2 Polsko 21,3 Rakousko 24 Maďarsko 25 Estonsko 27,4 0 5 10 15 20 25 30 Zdroj: Excise Duty Rates For Beer In Europe Všechny země střední a východní Evropy uplatňují alespoň minimální základní sazbu daně z piva činící 0,748 / stupeň Plato/ hl nebo 1,87 / hl/ Alc. hotového produktu. Zdanění piva, jak lze vypozorovat z grafu, je velmi různé v každém státě a liší se až několikanásobně. Kromě toho některé země využívají zvýhodnění malých pivovarů s výstavem nižším než 200 000 hl za rok a uplatňují mnohdy několik snížených sazeb. Minimální sazba spotřební daně z vína předepsaná v rámci EU činí 0 %. Skutečná sazba spotřební daně je ale v jednotlivých členských státech různá. Pro tiché víno je nulová v Bulharsku, Česku, Maďarsku, Rakousku, Rumunsku a Slovensku. V pobaltských státech a Polsku je stanovena relativně nízká sazba v porovnání s ostatními státy, které nepoužívají daň nulovou. U šumivého vína je tomu jinak. Nulová sazba spotřební daně je pouze v Bulharsku a Rakousku. Ze zbývajících zemí je nejnižší sazba v Rumunsku, následuje Polsko a dále Litva, Lotyšsko a Estonsko v těchto posledních 4 státech je sazba shodná se sazbou pro tiché víno, 38