MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI MONITORING ZDRAVOTNÍHO STAVU HAUGWITZOVY ALEJE Bakalářská práce Rok: 2009/2010 Autor: Michaela Macková

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Monitoring zdravotního stavu Haugwitzovy aleje zpracovala sama a uvedla jsem všechny pouţité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uloţena v knihovně Mendlovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor práce se dále zavazuje, ţe před sepsá ním licenční smlouvy o vyuţití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyţádá písemné stanovisko univerzity o tom, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:................ Podpis 2

Poděkování Chtěla bych moc poděkovat Ing. Dagmar Palovčíkové nejen za odborné vedení a cenné rady, ale hlavně za velkou dávku trpělivosti a ochoty při tvorbě práce. Dále děkuji panu Janu Světlíkovi od Lesů ČR, LS Náměšť nad Oslavou za poskytnuté materiály z hospodářské knihy. Z Odboru ţivotního prostředí v Náměšti nad Oslavou děkuji panu Michaelu Štěflovi, Dis. za poskytnuté materiály o aleji. Za velkou pomoc chci poděkovat Michalovi Brücknerovi a Kateřině Novosadové, kteří mi byli po celou dobu velkou oporou a měli se mnou velkou dávku trpělivosti, a celé své rodině za podporu při zpracování této práce. 3

Abstrakt Cílem této práce je zdokumentovat a zhodnotit zdravotní stav Haugwitzovy aleje, která se nachází v katastru obce Kladeruby nad Oslavou. Na poškození stromů v aleji má vliv nejen zvyšující se turismus v této oblasti, ale i staré a nové poškození stromů při těţbě okolního porostu. Trhliny a další mechanická poškození byly důvodem infekce dřevokaznými houbami, z nichţ je nejvíce nebezpečný Fomes fomentarius nebo Pleurotus ostreatus. Klíčová slova Haugwitzova alej, trhliny, dřevokazné houby, Fomes fomentarius, Pleurotus ostreatus Abstrakt This work aims to dokument and assess the health Haugwitz alley, which is located in the village of Kladeruby nad Oslavou. Influence on damage of trees has not only the increasing tourism in the region, but also new and old trees damage during the extraction of the surrounding vegetation. Cracks and other mechanical damage were the reason to the wood-destroying fungi cause infection, which is the most dangerous Fomes fomentarius or Pleurotus ostreatus Key words Haugwitz alley, cracks, Woodsfailing fungi, Fomes fomentarius, Pleurotus ostreatus 4

Obsah: 1. Úvod a cíl práce... 6 2. Literární přehled... 8 2.1. Fagus sylvatica L. - Buk lesní... 8 2.1.1. Charakteristika a rozšíření... 8 2.2. Poškození buku... 9 2.2.1. Dřevokazné houby... 9 2.2.1.1. Fomes fomentarius (L. ex Fr.) Kickx - troudnatec kopytovitý... 10 2.2.1.2. Pleurotus ostreatus (Jacq. ex Fr.) Kumm. - hlíva ústřičná... 11 2.2.1.3. Armillaria mellea (Vahl ex Fr.) Kummer - václavka obecná... 12 2.2.1.4. Ganoderma applanatum (Pers.ex S. F. Gray) Pat. - lesklokorka ploská... 13 2.2.1.5. Hypoxylon deustum (Hoffm.) Grev. dřevomor kořenový... 13 2.2.1.6. Inonotus nidus-pici Pilát rezavec datlí... 14 2.2.1.7. Chondrostereum purpurem (Pers.) Pouzar - pevník nachový... 15 2.2.1.8. Stereum hirsutum (Willd.) Pers.- Pevník chlupatý... 15 2.2.1.9. Bjerkandera adusta (Willd.) P. Karst. - Šedopórka osmahlá... 15 2.2.1.10. Schizophyllum commune Fr. - klanolístka obecná... 15 2.2.1.11. Neonectria coccinea... 16 2.2.2. Mechanické poškození... 16 2.2.2.1. Poškození kořenového systému... 16 2.2.2.2. Trhliny... 17 2.2.2.3. Mrazové trhliny... 18 2.2.2.4. Suky... 18 2.2.2.5. Nádory a Boulovitost... 19 2.2.3. Poškození antropogenním vlivem... 20 2.2.3.1. Poškození kůry rytinami... 20 2.2.3.2. Poškození kůry oděrkami... 21 2.2.4. Poškození hmyzem... 22 2.2.4.1 Lymantria dispar L.- bekyně velkohlavá... 22 2.2.4.2. Mikiola fagi Hartig - bejlomorka buková... 22 2.2.4.3. Cryptococcus fagi Bear. červec bukový... 22 2.2.4.4. Taphrorychus bicolor Herbst. lýkoţrout bukový... 22 2.2.4.5. Xyloterus domesticus L. dřevokaz bukový... 22 2.2.4.6. Rosalia alpina L. tesařík alpský... 23 3. Popis lokality a její charakteristika... 24 3.1. Popis a poloha lokality... 24 3.2. Geomorfologická a klimatická charakteristika území... 25 3.3. Klimatická charakteristika lokality... 26 3.3.1. Sráţky... 26 3.3.2. Teplota vzduchu... 27 4. Metodika... 28 5. Výsledky... 29 6. Diskuze... 41 7. Závěr... 44 8. Summary... 45 10. Přílohy:... 47 5

1. Úvod a cíl práce Bakalářská práce je zaměřena na zdravotní stav Haugwitzovy aleje, která leţí v katastru Kladerub nad Oslavou. Alej je ovlivněna několika faktory. Nedaleko je letiště a jeho linie vede zhruba ve třetině aleje. Blízkost letiště má jistě vliv i na mikroklima v okolí. Dalším faktorem je blízkost asfaltové silnice kořenovým systémům stromů, které stojí v těsné blízkosti. Nesmíme zapomenout ani na lidský faktor. Haugwitzova alej vede kolem příjezdové asfaltové komunikace, která spojuje zámeček na Vlčím kopci se silnicí. Tuto cestu vyuţívají stále více turisté mířící do zámečku, ale i lesníci. Práce byla zaměřena na buky, které tvoří převáţnou část aleje se snahou zdokumentovat zdravotní stav včetně antropogenních vlivů na tuto alej. Buky jsou nejen napadeny parazitickými houbami v důsledku primárního poranění, ale velký vliv má i průběh počasí. Postupně bylo zjištěno, ţe i kdyţ jsou buky v aleji staré přes 200 let, zmínka o jejich historii chybí. Historie zámečku je snadno dostupná, ale kdy byla vysázena alej nebo údaje o jejím zdravotním stavu před rokem 1998 chybí. V aleji dochází k prosychání korun stromů a oděrkám kořenových náběhů při odklízení tě ţební hmoty z okolního porostu a při provozu komunikace. Na bucích jsou velmi nápadné kresby od návštěvníků zanechané zřejmě na památku. 6

Cílem práce je popis parazitických hub a mechanického poškození aleje, souhrn zdravotního stavu aleje a návrh opatře ní pro zachování aleje a zlepšení jejího stavu. Obr.č.1: Haugwitzova alej: 30.10.2009: Macková Michaela 7

2. Literární přehled 2.1. Fagus sylvatica L. - Buk lesní 2.1.1. Charakteristika a rozšíření Buk lesní Fagus sylvatica L. byl naší přirozeně nejrozšířenější dřevinou. Přechodem na jehličnaté lesy kleslo jeho zastoupení na 5,9%. U nás roste téměř po celém území mimo luţní lesy v nadmořských výškách zhruba od 300 do 1000m s těţištěm ve 4. lesním vegetačním stupni, kde tvoří dříve rozsáhlé souvisl é čisté porosty (Uhlířová, Kapitola a kol. 2004). V dospělosti strom velkých rozměrů, s rovným válcovitým kmenem, s nápadně hladkou, tenkou, šedou kůrou. Koruna je u volně rostoucích exemplářů kulovitá, v porostu metlovitá. Buk dosahuje výšek kolem 35m a průměru kmene 1,5m. Doţívá se maximálně věku 200-400 let. Kmen bývá vysoko do koruny průběţný a větve odstávají v ostrém úhlu. Druhotné větvení je ploše rozvinuté. Kořenový systém můţeme označit za srdčitý. Z mohutného kořenového uzlu pod povrchem vyhání buk silné kořeny všemi směry do půdy. Bývá proto v půdě velmi dobře zakotven a sotva trpí vývraty, spíš dochází pod náporem větru ke zlomům. U starých exemplářů bývá kolem kmene nápadná změť kořenů na povrchu (Úradníček, 2004). Buk je vysoký listnáč, volně rostlý s krátkým kmenem a široce rozloţitou korunou. V zapojeném porostu je kmen vysoko nevětvený, sloupovitý, se štíhlou korunou. Je hluboko kořenující a je stínomilný. Je citlivý na sucho, trvalé zamokření a přeplavení, na pozdní a extrémní mrazy (Aas, Riedmiller, 2005). Buk optimálně roste na dobře provzdušněných, humózních, minerálně bohatých půdách se stálou vlhkostí. Nesnáší záplavy, zamokřené, silně oglejené a ulehlé půdy. Nevyhovují mu ani chudé a suché písčité půdy. Ve vyšších a chladnějších po lohách dává přednost vápencovým a dolomitovým podkladům. Půdu výrazně 8

ovlivňuje silným zástinem a bohatým opadem, který ji obohacuje o dusík a vápník. Buk je dřevinou mírného oceánického aţ suboceánického klimatu, náročnou na vláhu a citlivou k suchu a pozdním mrazům. Nesnáší velké teplotní výkyvy a vyhýbá se mrazovým kotlinám. Vyţaduje alespoň pětiměsíční vegetační dobu. Ve stáří podléhá houbovým chorobám (Uhlířová, Kapitola a kol. 2004). Buk je dřevina snášející i silný zástin a málokterá z našich stromových dřevin se jí v tomto ohledu vyrovná. Buk má střední nároky na vláhu v půdě. Vyţaduje dostatek sráţek a zvláště v letním období musí mít dostatečnou relativní vlhkost vzduchu. V oblasti optimálního rozšíření je buk celkem indiferentní ke geologické mu podkladu. Roste skoro na všech druzích hornin, vynechává jen suché písky, těţké nepropustné jíly, půdy baţinaté a rašelinné. Buk má také značné nároky na provzdušněnost půdy a ideálně zakořeňuje na dostatečně kyprých půdách. Na váp enitých půdách špatně proniká do hloubky a bývá přece jen ohroţován vývraty. V okrasném zahradnictví má buk jiţ dávno pevné postavení. Staré buky jsou běţnou ozdobou zámeckých parků (Úradníček, 2004). 2.2. Poškození buku 2.2.1. Dřevokazné houby Tvoří zvláštní ekologicko fyziologickou skupinu hub, která rozkládá a biologicky znehodnocuje dřevní hmotu. Parazitické dřevokazné houby napadají části stromů s ţivými buňkami. Saprofytické dřevokazné houby rozkládají mrtvé dřevo a saproparazitické dřevokazné houby znehodnocují ţ ivé i mrtvé dřevo. Dřevní hmotu rozkládají činností enzymů mycelia. Nákaza dřevokaznými houbami se projevuje na stromech růstovými změnami (nádory, ztloustnutí spodní části kmene), výrony pryskyřice u jehličnanů či klejotokem u listnáčů. Uvnitř stromu se nákaza projevuje změnou zbarvení bez porušení struktury dřeva nebo změnou zbarvení a současně porušením struktury dřeva 9

(hniloba). Základními podmínkami pro rozvoj dřevokazných hub je určitá vlhkost dřeva, teplota a přístup vzduchu. Jednotlivé druhy hub mají různé specifické nároky a rozdílné mezní hodnoty těchto činitelů. Optimální vlhkost dřeva se pohybuje v rozmezí 30 aţ 80%, ale vývoj je moţný v rozpětí od 10 do 160%. Teplota prostředí pro rozvoj hub se pohybuje podle druhu od 18 C aţ po 32 C, teplotní optimum se uvádí 20 aţ 25 C (Gandalová, Horáček, Šlezingerová, 2009). 2.2.1.1. Fomes fomentarius (L. ex Fr.) Kickx - troudnatec kopytovitý Typickou dřevní houbou na kmenech buku je troudnatec kopytovitý Fomes fomentarius nápadný víceletými kopytovitými plodnicemi. Trhliny v hnilobě jsou vyplněny bílým syrrociem. Bílá hniloba troudnatce kopytovitého rychle proniká k obvodu kmene, který v důsledku mechanického zeslabení praská (Kolařík a kol., 2005). Plodnice je vytrvalá, korytovitá aţ střechovitá, 10-25 cm silná, s tupým plstnatým, rostoucím okrajem. Svrchu soustředně pásovaná, hladká, s 1-2mm silnou tmavě hnědou kůrou, okrově hnědá, červenohnědá, světle nebo tmavě šedá. Dosti běţný na kmenech bříz a buků, občas na dubech a lípách. Napadá nejen odumřelé ale i ţivé stromy je saproparazit. (Keizer, 1998). Ţivé dřeviny infikuje v místech poranění na kořenových nábězích, na kmenech a tlustých větvích. Kmeny buku často infikuje v místech odumření kůry a kambia v důsledku poškození povrchu kmene sluneční spálou a přes pahýly tlustých odlomených větví. Po několika letech parazitace vyrůstají v místě vzniku infekce plodnice. Rozklad dřeva u infikovaných stromů je rychlý. Kmeny se často v místě nejpokročilejší hniloby ulamují. Hlavním příznakem napadení stromů jsou víceleté plodnice, které vyrůstají na povrchu infikovaných kmenů a tlustých větvích jiţ za 2 aţ 3 roky po vzniku nákazy. Stromy infikované troudnatcem je nezbytné včas od stranit z porostů (Černý, 1989). 10

Obr. č. 2: Fomes fomentarius; 2.3.2010, Macková 2.2.1.2. Pleurotus ostreatus (Jacq. ex Fr.) Kumm. - hlíva ústřičná Klobouk je jazykovitý nebo lasturovitý aţ vějířovitý, bokem přisedlý, bez třeně, matný, smetanově koţově nebo šedofialově aţ fialově hnědě zbarvený, také ocelově modrý aţ fialově černý. Lupeny bílé aţ smetanové. Duţnina bílá aţ bělošedavá. Vůně houbová, po rybách. Běţná na ţivých i odumřelých kmenech, pařezech a větvích listnáčů (topolů, buků, vrb, bříz), vzácněji jehličnanů, v lesích, parcích, stromořadích a porostlých říčních březích. Plodí od podzimu do zimy. Staročeská, trţní a kodexová houba. (Keizer, 1998). Největší škody působí v bukových porostech, sporadicky infikuje ostatní listnaté dřeviny a vzácně parazituje na jehličnatých stromech. Vyskytuje se i jako saprofyt na dřevě listnatých stromů. Ţivé stromy infikuje v místech poranění kořenových náběhů, kmenů a přes pahýly odlomených větví. Na stromech vyrůstají plodnice od září do prosince jednotlivě nebo v trsech (Černý, 1989). 11

Obr. č.3: Pleurotus ostreatus; 2.3.2010, Macková 2.2.1.3. Armillaria mellea (Vahl ex Fr.) Kummer - václavka obecná Klobouk je sklenutý, pak nepravidelně rozloţený, průměr 4-15cm, matný, na středu tmavší, na ploše medově ţlutý, ţlutohnědý, olivově ţlutý aţ olivově hnědý, celý drobně šupinkatý, s okrajem bělavým. Lupeny bělavé, s tendencí rezavět. Třeň bělavý aţ masově červenohnědavý, s tlustým, blanitým, bělavým límečkem se ţlutou okrajovou zónou na spodní straně, na bázi zúţený nebo ztloustlý, často s kořínky rhizomorfů. Duţnina bílá aţ masově červenohnědavá. Vůně zatuchlá. Častá na spodku kmenů, především listnáčů na bohatých půdách. Vyrůstá v trsech. Po tepelné úpravě výborná jedlá houba, za syrova je jedovatá. Je to parazit (Keizer, 1998). Václavka působí bílou hnilobu dřeva spodní části kořenů a plamencovitě proniká do vnitřní pařezové části kmene. Podle vzhledu lze zjistit tři fáze rozkladu dřeva. V první fázi rozkladu je dřevo světle oranţově hnědé, tvrdé a hniloba plamencovitě proniká do zdravého dřeva. Ve směru do zdravého dřeva je hniloba ohraničena černou zónou. V druhé fázi rozkladu je dřevo světle ţlutooranţově hnědé nebo ţlutobílé, měkké a od první fáze je odděleno černou zónou. Dřevo ve třetí fázi rozkladu je jiţ značně rozrušené a jsou v něm výrazně zachovány dřeňové paprsky. (Černý, 1989) 12

2.2.1.4.Ganoderma applanatum (Pers.ex S. F. Gray) Pat. - lesklokorka ploská Plodnice je vytrvalá, střechovitá, plochá. Klobouk svrchu soustředěně brázditý, hrbolatý, hladký, s pruţnou kůrou, světle hnědý, skořicový, šedohnědý aţ černý, často poprášený rezavě hnědými spórami, se zvlněným bílým ostrým okrajem. Rourky kaštanové, kaţdá vrstva dlouhá 5-20 mm. Póry skořicové, bílé aţ smetanové, poraněním trvale zhnědnou, na jejich spodu bývají soudečkovité hálky. Duţnina korkovitá, vláknitá, kaštanová aţ tmavě hnědá. Barva výtrusného prachu bílá. Běţná na kmenech a pařezech listnatých stromů, občas i na jehličnanech. Houba je nejedlá, působí jako parazit i saprofyt (Keizer, 1998). Velmi často infikuje poraněné kořenové náběhy a kmeny buků. Nejčastěji se vyskytuje jako saprofyt na pařezech a kmenech listnatých stromů. Hlavním příznakem napadení jsou víceleté plodnice, vyrostlé v místě infekce. Chráníme listnaté dřeviny před mechanickým poraněním. Stromy napadené odstraníme z porostu v počáteční fázi napadení (Černý, 1989). Obr. č.4: Ganoderma applanatum; 30.10.2009, Macková 2.2.1.5. Hypoxylon deustum (Hoffm.) Grev. dřevomor kořenový Dřevomor patří mezi nejvýznamnější parazitické houby buku a javoru. Dřevomor kořenový infikuje stromy v místě poranění na kořenech a bázích kmenů konidiemi a askosporami. Sněhobílá 13

stromata vyrůstají v květnu aţ červenci na povrchu infikovaného dřeva nebo na povrchu loňských a starších jiţ odumřelých stromat. Stromata vyrůstají na povrchu dřeva a kůry báze kmenů, nejčastěji mezi kořenovými náběhy nebo na stěnách dutin v bázích vyhnilých kmenů. Rozklad dřeva působený dřevomorem není příliš intenzivní. Zpočátku probíhá v kořenech a ve vnitřní pařezové části kmene, později se hniloba šíří vyzrálým dřevem kůţelovitě nahoru do kmene. Napadené stromy ve věku 100-130 let jsou vyhnilé do výšky 2-3 m. V přestárlých bukových porostech dosáhne hniloba v některých kmenech výšky 8m. V první fázi rozkladu je dřevo světle okrové, ve směru do zdravého dřeva je ohraničeno jednou nebo více černými liniemi. V další fázi rozkladu je dřevo smetanově bílé, místy s okrově světle hnědými skvrnami a pásy, je lehké, křehké, neztrácí objem, nerozpadá se, má značně narušené technické vlastnosti, avšak v suchém stavu je dosti tvrdé. Velmi často se stromy v důsledku pokročilé hniloby dřeva, způsobené dřevomorem kořenovým, ulamují v kořenech nebo v pařezové části kmene. Ochrana buku a jiných ohroţených dřevin před poraněním na kořenech a bázích kmenů (Černý, 1989). 2.2.1.6. Inonotus nidus-pici Pilát rezavec datlí Rezavec datlí je polyfágní parazitická dřevokazná houba. Ţivé stromy mohou být infikovány téměř výlučně v pahýlech po odlomených větvích a ojediněle v mrazových trhlinách. Podhoubí působí rozklad vnitřní části kmenů. Proto jsou stromy infikovány aţ ve stáří, kdy je v kmeni vytvořeno jádrové dřevo nebo u bělových dřevin vnitřní vyzrálý sloupec dřeva. Po několika letech se objevují v místě infekce imperfektní plodnice. Dřevo v první fázi rozkladu je okrově ţluté a tvrdé. V další fázi je okrově hnědé, mramorovaté. V poslední fázi rozkladu je dřevo velmi lehké, dřevově bílé a lístkovitě se rozpadá. Hlavním příznakem napadení jsou imperfektní plodnice a později otvory do dutin v kmenech, kde v klenbě vyrůstají perfektní plodnice (Černý, 1989). 14

2.2.1.7. Chondrostereum purpurem (Pers.) Pouzar - pevník nachový Plodnice je korovitá, se zvlněným okrajem střechovitě odstávajícím aţ 2cm. Navrchu stříšek jemně chlupatá, soustředně páskovaná, s bílými chloupky. Vespodu hladká, tmavě fialová aţ hnědá. Běţně na čerstvě poraţených kmenech a pařezech listnatých stromů. Způsobuje bílou hnilobu projevující se stříbřitostí listů u třešní a švestek. Vyskytuje se jako parazit (Keizer, 1998). 2.2.1.8. Stereum hirsutum (Willd.) Pers.- Pevník chlupatý Plodnice je koţovitá, korovitá, stříškovitá, vyčnívající aţ 2 cm. Stříšky navrchu srstnaté, páskované, okrové aţ hnědé, s bledým okrajem, často do zelena zbarvené porostem řas. Zespodu hladké, jasně ţluté aţ hnědoţluté či šedoţluté. Běţ ný na dřevě listnatých stromů zvláště na hromadách palivového dřeva. Vyskytuje se jako saprofyt (Keizer, 1998). 2.2.1.9.Bjerkandera adusta (Willd.) P. Karst. - Šedopórka osmahlá Plodnice je jednoletá, většinou ve skupinkách taškovitě kladených, koţovitá, vyrůstající z koţovité, pórovité kůry rozlité po substrátu. Klobouk je svrchu obvykle soustředně pásovaný, plstnatý, šedookrový, šedohnědý aţ černý, s ostrým, bílým, později černým okrajem. Póry jsou okrouhlé, světle aţ tmavě šedé, světlejší na okraji, poraněním černající. Běţná na pařezech, na kmenech a větvích listnatých stromů i smrků a také na padlých stromech. Vyloţeně saprofyt (Keizer, 1998). 2.2.1.10. Schizophyllum commune Fr. - klanolístka obecná Plodnice je mušlovitá aţ vějířovitá, často laločnatá, stranou přisedlá. Navrchu pokrytá jemnými chloupky, které přesahují okraj, bílá či šedobílá, občas s fialovým nádechem. Vespodu jsou radiálně uspořádané lišty, podélně rozštěpené s rozevřenými okraji, připomínající lupeny, pleťová aţ šedofialová. 15

Běţně na kmenech a větvích listnatých stromů, i na hromadách větví a jiného dřeva. Je saprofytická (Keizer, 1998). 2.2.1.11. Neonectria coccinea Nejzávaţnějším poškozením buku je nekrotické poškození kůry známe pod názvem rakovina buků. Původcem jsou houby Neonectria coccinea. Důleţitou podmínkou napadení je poranění kůry. Stromy jsou náchylnější k infekci na podzim a v zimě (Zúbrik et al., 2008). 2.2.2. Mechanické poškození 2.2.2.1. Poškození kořenového systému Hlavním problémem buku je jejich citlivost na poškození kořenového systému. Časté jsou vývraty v důsledku poškození kořenů. Ty jsou rovněţ citlivé na hypoxii nedostatek kyslíku v půdním prostoru. Na terénní úpravy v okolí kořenového systému buk reaguje velmi špatně a záhy se poškození kořenů projeví v prosychání koruny. Zásadně nevhodné jsou jakékoli naváţky nad kořenovým systémem. Citlivá na mechanické poranění je tenká kůra buku. Oděrkami pak proniká do kmene poměrně široké spektrum dřev ních hub (Kolařík a spol. 2005). Obr.č 5 : Obnažený kořenový systém; 30.10.2009, Macková 16

2.2.2.2. Trhliny Trhlinou se rozumí roztrţení dřeva ve směru dřevních vláken. Na rostoucím stromě jsou pozorovatelné pouze mrazové trhliny (Gandalová, Horáček, Šlezingerová, 2009). Trhliny narušují celistvost kmene či větví. To má vliv na mechanické chování stromu. Trhliny vznikají tehdy, kdyţ příčně působící napětí překonají pevnost materiálu. Nejznámější jsou mrazové trhliny. Vznikají tehdy, kdyţ se ochladí povrchové vrstvy dřeva a dojde k jejich smrštění, zatímco teplejší jádrové dřev o si zachová svůj objem. Vznikají silná tahová příčná napětí, která mohou zapříčinit vznik trhliny. Trhliny jsou vstupní branou pro infekci dřevokaznými houbami. Protoţe často zasahují velkou část kmene a mohou být hluboké, izolace tak velké části kmene j e energeticky náročná, výsledek je nejistý. Strom zároveň ztrácí velkou část zásobní kapacity kmene a část vodivých drah (Kolařík a spol. 2005). Obr.č 6 :Trhlina; 11.4.2010, Macková 17

2.2.2.3. Mrazové trhliny Jsou radiální trhlinou probíhající po značné délce kmene, vyskytující se zejména u tvrdých listnáčů. Častý výskyt je u listnatých dřevin, jako jsou jilmy, duby, buky, javory, jasany aj. Vzniká následkem většího obvodového napětí kmene, který je smršťován silným mrazem. Po opakovaném poškození je trhlina na kmeni stromu provázena valem a hřebenem, vytvořeným zarůstajícím dřevem a kůrou, tzv. mrazová lišta. Na starších stromech vzniká po úderu blesku. Signalizuje znehodnocení kulatiny. Do kmene se dostávají vzduch a houby, coţ vede k hnilobě jádra např. u buku (Gandalová, Horáček, Šlezingerová, 2009). 2.2.2.4. Suky Suky jsou zarostlé části ţivých nebo odumřelých větví s vlastními letokruhy, které jsou obrostlé dřevem kmene. Sukovitost je přirozenou vlastností všech dřevin a patří k vadám rostoucího stromu. Nad zdravým sukem vzniká vlivem tloustnutí kmene a větve zvrásněná borka ve tvaru paraboly s výskytem tzv. čínských vousů. Suky tvoří 70-80 % vad (Gandalová, Horáček, Šlezingerová, 2009). Obr. č 7: Suky po zarostlých větvích; 2.3.2010, Macková 18

2.2.2.5. Nádory a Boulovitost Jsou to výrůstky, boule, vypukliny na kmeni, větvích i kořenech většinou kulovitého tvaru. Nádory se vytvářejí v důsledku rozrůstání pletiv vlivem různých podráţdění nebo poškození kmene činností hub, mrazem, poţárem, mechanickými příčinami. Hladké nádory se nejčastěji vytvářejí na kmenech borovice, buku, břízy. Často vznikají po podráţdění parazitickými houbami. Nepravidelné nádory se svalovitou strukturou se nejčastěji vyskytují na kmenech listnáčů. Tyto nádory jsou ceněny pro pěknou kresbu, jejich dřeva se pouţívá pro truhlářské a drobné umělecké výrobky. Nádo ry se vytvářejí jen místně (Gandalová, Horáček, Šlezingerová, 2009). 2.2.2.6. Zásušek Zásuškem se rozumí odumřelé obvodové části kmene, vzniklé v době růstu stromu v důsledku poranění kůry nebo mechanickým poškozením. Plocha obnaţeného dřeva eventuelně odumřelá kůra je často ohraničena závaly. Zásušek se podobá otevřenému zárostu. Pozměňuje tvar kmene, vyvolává zakřivení letokruhů v místech závalu a porušuje celistvost dřeva. Odkrytá plocha je vystavená atmosférickým vlivům a moţnosti houbové infekce, silně odpařuje a vysychá (Gandalová, Horáček, Šlezingerová, 2009). Obr.č 8 : Zásušek; 2.3.2010, Macková 19

2.2.2.7. Zárost Zárost představuje odumřelé dřevo nebo kůru, částečně nebo úplně zarostlé dřevem. Jde o vadu, která vznikla v důsledku vnějšího poranění rostoucího stromu. Stejně jako u zásušku vlivem povrchových poranění dochází k porušení kambia. Normy rozlišují částečný a úplný zárost. Zárost porušuje celistvost a vzhled dřeva. Poraněnými místy se do kmenů stromů dostává houbová infekce. Přirozenou obranou stromu při poranění jsou povlaky pryskyřice, gumových látek, ucpání cév thylami v obnaţeném dřevě. Doporučuje se otevřené rány natírat antiseptickými látkami (Gandalová, Horáček, Šlezingerová, 2009 ). Obr. č 9 : Otevřený zárost; 2.3.2010, Macková 2.2.3. Poškození antropogenním vlivem 2.2.3.1. Poškození kůry rytinami Jedná se o poškození kůry vyrytými nápisy a ornamenty způsobené lidskou činností. Tyto rány jsou vstupními branami pro houbové patogeny (obr. č. 10, 13). 20

Obr.č 10 : Rytina štíra; 30.10.2009, Macková 2.2.3.2. Poškození kůry oděrkami Je to poškození kůry, které vzniká při těţbě okolního porostu. Při manipulaci s vytěţenou surovinou kdy dojde k oděrům kůry okolních stromů. V případě monitoringu Haugwitzovy aleje k nim mohlo dojít při stavbě asfaltové silnice. Jsou to oděrky většího či menšího charakteru, které ale mohou být vstupní branou pro houbové patogeny. Obr.č 11 : Oděrky u paty stromu; 11.4.2010, Macková 21

2.2.4. Poškození hmyzem 2.2.4.1 Lymantria dispar L. - bekyně velkohlavá V době gradace můţe způsobit holoţír na rozsáhlých výměrách. Gradace trvá 2-3 roky a opakuje se kaţdých 7-10 let. Samička klade vajíčka na hromádky na kmen stromu. Vajíčka přezimují a larvy se líhnou v dubnu. Motýli létají v červenci a srpnu (Zúbrik et al., 2008). 2.2.4.2. Mikiola fagi Hartig - bejlomorka buková Drobná muška. Larva se vyvíjí uvnitř hálky, která se od začátku jara vytváří na listě buku. Typická soudkovitá hálka je zeleno ţlutá s přechodem do červené. Vţdy na svrchní straně listu. Na jednom listě se můţe vyskytovat i více hálek (Zúbrik et al., 2008). 2.2.4.3. Cryptococcus fagi Bear. červec bukový Larvy a dospělci tohoto červce jsou pokryty bílou vatovitou hmotou a tvoří na kmeni bílé povlaky. Vys kytují se prakticky v kaţdé bučině. Při zvýšeném výskytu můţe způsobit deformaci kůry. Povaţuje se za jednoho z moţných přenašečů nemoci, které způsobují houby rodu Neonectria (Zúbrik et al., 2008). 2.2.4.4. Taphrorychus bicolor Herbst. lýkoţrout bukový Poţerek tohoto hojného druhu je hvězdicovitý. Při silném napadení se poţerky spojují a vytvářejí souvislé poškození vnitřní strany kůry. Kůra se drobí, odlupuje a rozpadává se (Zúbrik et al., 2008). 2.2.4.5. Xyloterus domesticus L. dřevokaz bukový Významný technický škůdce dřeva, který škodí hlavně na buku. Samička vyhlodává ve dřevě rozvětvující se chodby a infikuje je ambroziovými houbami, kterými se ţiví larvy i imága. Rojí se na jaře. Má jednu generaci v roce (Zúbrik et al., 2008). 22

2.2.4.6. Rosalia alpina L. tesařík alpský Larva se vyvíjí ve starších bukových odumřelých nebo odumírajících kmenech. Znehodnocuje dřevo tím, ţe se zavrtává několik centimetrů do dřeva. Tento druh patří mezi naše chráněné druhy (Zúbrik et al., 2008). 23

3. Popis lokality a její charakteristika 3.1. Popis a poloha lokality Alej je dlouhá 900m a nachází se v oddělení 452 a 453 (viz mapka č. 1). Dohromady je v aleji podle hospodářské knihy 158 ks buku, 8 ks lípy, 3 ks javoru a 3 ks dubu zimního. Hospodářská kniha platná od roku 2003 a uvádí stáří aleje 200 let. Alej lemuje příjezdovou cestu k zámečku, který nechal v letech 1829-1830 postavit Jindřich Vilém Haugwitz. Lovecký zámeček má nadmořskou výšku 400m. n. m. O vysázení aleje a péči o ni jsem bohuţel nenašla ţádné dostupné informace. Haugwitzova alej se nachází na území mikroregionu Náměšťsko, který se rozkládá na území kraje Vysočina. Náměšťsko náleţí ke geomorfologické oblasti Českomoravské vrchoviny. Převáţnou část území zaujímá Jevišovská pahorkatina a do severní aţ severovýchodní části zasahuje Křiţanovská vrchovina. Oblasti dominují strmá údolí řek Jihlavy, Oslavy a Chvojnice. Poměrně značnou část mikroregionu Náměšťsko zaujímá lesní krajina. Zalesněna jsou zejména říční údolí a jejich bezprostřední okolí. Převaţují jehličnaté a smíšené lesy, nejčastěji se vyskytuje smrk, borovice a v jiţní části mikroregionu i dub. Pro sledované území je typická lesně -polní krajina. Největší část tvoří zemědělská krajina s výraznou převahou orné půdy. V lesích převaţují lesní hnědé půdy a hnědozemě, produkční potenciál půd je průměrný. Klimaticky patří mikroregion převáţně do mírně teplé, vlhké oblasti vrchoviné nebo pahorkatinové. Místy se vyskytuje i oblast mírně teplá, mírně suchá. Celkově je na území mikroregionu velmi nízký potenciál povrchových i podpovrchových vod, pouze v okolí řeky Jihlavy je průměrný. Limitující faktory jsou zejména příkré svahy říčních údolí a silné ohroţení vodní erozí podél řek. 24

Zdejší kraj je drsný, krásný, plný proměn a romantiky. Malebná krajina je tvořena zaoblenými vrchy porostlými smíšenými lesy, romanticky vyhlíţejícími skalisky, širokými údolími s rybníky a křišťálově čistými potůčky (www.namestsko.cz). 3.2. Geomorfologická a klimatická charakteristika území Haugwitzova alej se nachází ve 3. vegetačním stupni. Ten je popsán jako dubobukový vegetační stupeň, který se vyskytuje na plošinách, pahorkatinách a vrchovinách, nejčastěji v rozpětí nadmořských výšek 300 aţ 500m, na teplých expozicích vystupuje aţ nad 600m. Na nejrozmanitějších půdotvorných podkladech se ještě místy vyskytují překryvy sprašových hlín. Z půdních typů převládají kambizemě, v říčních nivách hluboké hlinité fluvizemě. Častěji neţ v niţších vegetačních stupních jsou rankrové půdy na sutích. Klima lze označit za mírně teplé, mírně suché s mírnou zimou. Průměrné roční teploty se pohybují kolem 7,5 C, vegetační doba trvá 150 aţ 160 dní. Průměrné roční sráţky 600 650mm vykazují v posledních desetiletích sníţení aţ pod 550mm. Období s mrazovými dny (120) a trvalé sněhové pokrývky (60 dní) je delší neţ v 1. a 2. vegetačním stupni. Současný stav: V hercynské části ČR většinou převládají borové porosty, vyskytují se i souvislé smrkové monokultury, trpící suchem a periodicky se opakujícími kůrovc ovými kalamitami. Na rozdíl od Karpat se v hercynské části přírodě blízké listnaté porosty zachovaly především pouze na extrémních stanovištích (skalnaté svahy, sutě). (Buček, Lacina, 2007) 25

množství v mm 3.3. Klimatická charakteristika lokality 3.3.1. Srážky Graf č. 1 160 množství srážek 140 120 100 80 60 40 20 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 srážky v roce 2009 srážky v roce 2008 srážky v roce 2007 srážky v 1961-1990 Pro vyhodnocení sráţek byly pouţity výsledné hodnoty z Českého hydrometeorologického ústavu pro kraj Vysočina. Zjištěné hodnoty jsou z let 2007, 2008 a 2009 a ze zprůměrovaných měsíčních výsledků za období 1961 1990. Třicetileté období by mělo slouţit k zjištění optimálního mnoţství sráţek. Z grafu jsou viditelné měsíční sráţkové výkyvy ve zkoumaných třech letech. Zatímco v roce 2009 byly sráţky v jarním a letním období nadprůměrné, v roce 2007 byly v jarním a letním období spíše podprůměrné, coţ se mohlo projevit na vitalitě stromů. Zatímco na podzim roku 2007 byl sráţkově příznivější, coţ se mohlo projevit zvýšenou fruktifikaci hub. Rok 2008 byl bez větších výkyvů a přiblíţil se nejvíce k optimálním sráţkám. 26

teplota v C 3.3.2. Teplota vzduchu Graf č. 2 20 srovnání teplot vzduchu 15 10 5 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12-5 teplota v roce 2009 teplota 1961-1990měsíce teplota v roce 2008 teplota v roce 2007 Pro zhodnocení teplot byly vyuţity hodnoty z Českého hydrometeorologického ústavu pro kraj Vysočina. Hodnoty jsou z let 2007, 2008, 2009 a zprůměrované měsíční hodnoty z let 1961 1990. Z grafu je patrné, ţe zimy a jara v letech 2007 a 2008 byly teplejšího charakteru. Vyšší teploty mohly přispět k rozvoji hub. Podzim byl ve všech letech průměrný spíše chladnější. 27

4. Metodika Na lokalitě byly provedeny pochůzky za účelem zjištění zdravotního stavu dle viditelných symptomů poškození dřevin a přítomných plodnic. Pochůzky byly provedeny ve dnech: 18.10. 2008, 11.4. 2009, 23.5. 2009, 25.7. 2009, 5.9. 2009, 30.10. 2009, 2.3. 2010 a 11.4. 2010. Byly odebrány popř. nafoceny plodnice hub k jejich určení v laboratoři. Byl sledován stav korun a kmenů stromů s ohledem na mechanické poškození při těţbě okolního porostu nebo vlivem počasí. Při hodnocení zdravotního stavu aleje byl změřen a zapsán průměr kaţdého stromu a bylo vizuelně zhodnoceno jeho poškození koruny, kmene a kořenových náběhů. Dále se monitoroval výskyt houbových patogenů nejen na stojících stromech, ale i na pařezech stromů pokácených v dřívější době. Pro nedostupnost korun se upustilo od analýzy listů z hlediska výskytu hmyzích škůdců. 28

5. Výsledky Konkrétní šetření jednotlivých stromů jsou zapsaná v následujících tabulkách č. 1. 9. Celkově při terénních pracích bylo zjištěno, ţe se v dnešní době v aleji nachází 140 buků, 3 duby zimní (Quercus petraea Liebl), 2 javory (Acer ssp.) a 7 lip (Tillia ssp.). Duby, lípy i javory byly dosazovány pro doplnění aleje. Uţ od mládí nejspíše trpěly zástinem a deformací koruny. Trpí nedostatkem prostoru nejen v korunách ale i kořenovém systému. 29

30

31

32

33

34

35

36

37

38

Fomes fomentarius Ganoderma applanatum Pleurotus ostreatus oděrky rytiny poškození k.s. trhliny poškození kmene neznámá hniloba datlovití zlomené větve Graf č. 3 Jednotlivá poškození v procentech Jednotlivá poškození v procentech 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Ze 140 buků jsou 2 % napadená Fomes fomentarius, Ganoderma applanatum a Pleurotus ostreatus se vyskytují shodně na 1,5 % stromů. V 6,5 % byla nalezena neznámá hniloba. Nejvíce buků je poškozeno oděrkami aţ 73 %. Rytinami je označeno 42,8 % stromů. Kořenový systém je poškozen u 15,7 %. Trhliny se vysk ytly u 13,5 % stromů. Kmen mělo poškozeno 10,7 % buků. Dutiny od datlovitých jsou na 5,7 % stromů. Na 5,7 % stromů byly nalezeny zlomené silné větve. Některé byly staršího data, ale část z nich vznikla po zimě v roce 2009 2010 díky velkému mnoţství těţkého sněhu. Suky s čínskými vousy se vyskytují na kaţdém buků a korunu má kaţdý buk z 5 15 % proschlou (viz. tabulky 1 9). 11.4.2010 byl v aleji nalezen strom s vyhnilou dutinou, v níţ si mravenci vytvořili mraveniště (viz příloha obr.č. 12). 39

Graf č. 4 Poškození podle rozdílných vlivů Poškození podle rozdílných vlivů 140 120 100 80 60 40 20 0 biotické abiotické antropogenní abiotické a antropogenní Z grafu je patrné převládající antropogenní poškození (rytiny a oděrky). Přesahuje 100%. Je to z důvodu, ţe se na stromě vyskytuje více poškození způsobené tímto vlivem. U poškození kmene a kořenového systému, které dohromady dosahují téměř 30 %, nelze přesně určit, jestli vznikly vlivem antropogenním nebo abiotickým. Abiotické poškození trhliny a zlomené větve není tak vysoké (necelých 20 % poškození), stejně jako poškození biotickými činiteli, které je také menší neţ 20 %. 40

6. Diskuze V aleji se na stojících stromech vyskytují plodnice Fomes fomentarius, Ganoderma applanatum, Pleurotus ostreatus. Jejich hniloby mohou v pokročilém stádiu způsobit rozlomení nebo zlomení stromů. Přesto, ţe se v aleji vyskytuje ve vysokém počtu poškození kořenových náběhů a spodní části kmene, plodnice významných dřevokazných hub buků jako je Hypoxylon deustum a Inonotus nidus-pici, jak uvádí Černý (1989), zde nalezeny nebyly. Na starých bukových pařezích se vyskytuje Schizophyllum commune, Chondrostereum purpurem, Stereum hirsutum a Bjerkandera adusta. Charakter jejich výskytu je saprofytický, jak uvádí Keizer (1998.) V blízkosti některých stromů vyrůstaly plodnice Armillaria mellea, coţ by mohlo v budoucnu způsobit napadení okolních stromů václavkou. Rhizomorfy v místě kořenových náběhů ani pod odchlípnutou kůrou nalezeny nebyly. Dalším varovným signálem je výskyt otvorů po datlech a hniloby neznámého původu vzniklé v trhlinách a dutinách stromů. Velkým problémem na lokalitě je poškození antropogenního charakteru v podobě rytin a oděrků. Dosahuje téměř 120 %. Vysoké procento poškození (25 %) je i na kořenových nábězích a kořenech. Toto poškození pravděpodobně souvisí se vznikem a rekonstrukcí asfaltové komunikace. Na terénní změny buk reaguje velice špatně. Poškození kořenového systému se projevuje prosycháním korun, které je v rozmezí 5 15 %. Zlomy a proschlé větve v korunách ohroţují provoz na komunikaci a návštěvníky. Po odření stromů při těţbě na některých stromech chyb í ošetření nátěrem poranění, trhliny a vliv počasí jsou důvody sekundárního napadení stromů dřevokaznými houbami. Nezanedbatelný je i vliv člověka. S vytvoření asfaltové silnice souvisí poškození kmenů a kořenového systému. Neopatrné zásahy v okolním porostu, kdy některé stromy končí zavěšené v korunách buků nebo vznikají oděrky kůry. Velkým problémem jsou i vyryté nápisy a obrazce v kůře, které vytvořili návštěvníci. 41

Tyto rytiny tvoří velkou část poškození aleje. Je jimi poškozeno téměř 43% stromů. Tyto rytiny nebyly zatírány ani jinak ošetřeny. Celkový stav Haugwitzovy aleje není havarijní, protoţe stromy nadále objemově přirůstají, raší a plodí. A le vitalita stromů je sníţená a zdravotní stav kaţdého stromu je zhoršen nedostatkem údrţby v podobě prořezání korun a odstranění nalomených a zlomených větví. Je potřeba provést opatření, aby se její zdravotní stav nezhoršil. Stromy v aleji mají poškozené kořenové systémy vlivem blízké asfaltové cesty, která mnohdy je aţ u paty kmene stromu. Doporučeným ochranným opatřením je provedení zdravotního řezu, odstranění veškerých zlomených a suchých větví v korunách a provedení ošetření ran vhodnými nátěry. Tyto ochranné nátěry jsou uvedeny v Seznamu povolených přípravků na ochranu lesa, který se kaţdým rokem aktualizuje. U všech stromů by bylo vhodné provést i redukční řez a dosáhnout tím lepšího vytvarování korun. Doporučuji odstranit nakloněný buk (č. 107), který má narušenou statiku vlivem hniloby a ohroţuje provoz na komunikaci. Navrhla bych odstranit všechny stromy, na kterých se nacházejí plodnice Fomes fomentarius, Ganoderma applanatum a Pleurotus ostreatus, aby se zabránilo jejich dalšímu šíření. Jedná se o stromy č. 5, 11, 20, 36, 46, 112. Tyto stromy mají sníţenou stabilitu a mohlo by dojít ke zlomu při větším náporu větru. Rekonstrukce aleje případnými dosadbami novými dřevinami by v této fázi nebylo vhodné. Mladé stromky by byly zastíněné a utlačené, jelikoţ stromy v aleji jsou blízko sebe a dotýkají se korunami i přes cestu. Dosadby, které byly na lokalitě prováděny dříve se neosvědčily. Dosázené stromy mají deformovanou korunu a nízkou vitalitu. Rekonstrukce aleje by byla moţná aţ po odkácení části okolního porostu a po domluvě majitele s odborem ţivotního prostředí v Náměšti nad Oslavou, který má starost o tuto alej v pravomoci. 42

V roce 1998 byla na ţádost odboru ţivotního prostředí v Náměšti nad Oslavou zpracována Ing. Jaroslavem Kolaříkem podobná analýza celkového stavu dřevin v aleji. Kolařík uvádí, ţe se jedná o alej ve stadiu postupného rozpad u, především vlivem zastínění okolním porostem a pravděpodobně i změnou stanovištních poměrů stavbou asfaltové komunikace. Dále se uvádí, ţe vitalita většiny stromů je podstatně sníţena a zhoršené jsou i hodnoty zdravotního stavu coţ je zapříčiněno předevš ím provozem na komunikaci a absencí běţné údrţby. Dosadby, které zde byly prováděny byly neperspektivní pro hustý spon aleje a nemalého vlivu okolního porostu. Dosázené lípy, duby a jasany trpěly deformací koruny a sníţenou vitalitou (Kolařík, 1998). Tento popisovaný stav se doposud nezměnil a navrhovaná údrţba patrně vůbec provedena nebyla, nebo pouze částečně. Vliv komunikace je znatelný i dnes. Kořeny nemají prostor a utlačený povrch okolo kořenů můţe způsobit nedostatek kyslíku. Chybějící údrţba by mohla mít v budoucnu fatální následky, nejen co se týče zdravotního stavu aleje ale mohlo by dojít k ohroţení procházejících nebo projíţdějících návštěvníků. 43

7. Závěr Zdravotní stav Haugwitzovy aleje je souhrnem všech poškození. Velký vliv zde hraje vzájemná bl ízkost stromů a utlačená půda, která má za následek nedostatek kyslíku. Buk je dřevina, která těţce snáší terénní úpravy v blízkosti kořenů. Projevem toho je prosychání korun, které se v aleji pohybuje mezi 5-15% u kaţdého stromu. Vlhčí a teplejší podzim přispěl k rozvoji hub a v roce 2009 byl nalezen další strom, na němţ byly plodnice hlívy. Z celkového počtu buků je 5% napadeno parazitickými houbami Fomes fomentarius, Ganoderma applanatum a Pleurotus ostreatus, u kterých jiţ jsou vytvořeny plodnice. Tyto plodnice se však vytváří aţ po několika letech parazitace. Ponechání těchto stromů v aleji jen zvyšuje riziko nákazy okolních stromů. K dalšímu zhoršení zdravotního stavu aleje můţe přispět i hniloba, která se jiţ nachází v 6,5% buků, z nichţ některé jiţ jsou v havarijním stavu a hrozí jejich vyvrácení nebo zlom. Odstranění těchto stromů by mělo být prioritou nejbliţší doby. K zajištění bezpečnosti je potřeba odstranit napadené stromy a větve, které by ohroţovaly návštěvníky aleje. Při obnovování aleje by se mělo vyuţít větší vzdálenosti stromů od silnice a větší vzdálenosti mezi jednotlivými stromy. Uţ od začátku by se mělo dbát na pravidelnou údrţbu koruny a poranění kůry ihned zatírat aby se zabránilo nákaze houbovými parazity. Hlavním problémem aleje je nedostatek financí na údrţbu a sloţitá administrativa, kdy kaţdý zásah musí nejdříve projít přes odbor ţivotního prostředí a b ýt schválen. Najít kompromis by měl být hlavním cílem majitele i patřičného úřadu. 44

8. Summary Health status of Haugwitz Alley is a summary of all the damages. There is big influence of the closeness of trees and overbear land, which has resulted in lack of oxygen. Beech is a species, which tolerates hard landscaping in the vicinity of roots. Token season crowns, which are in the alley between 5-15% for each tree. Moister and warmer autumn contributed to the development of fungi and in 2009 was found next to the tree where the fruiting bodies of oyster. The total number of beech trees are attacked by 5% parasitic fungus - Fomes fomentarius, Ganoderma applanatum and Pleurotus ostreatus, which have already been created fruiting. These fruiting bodies are not created until after several years of parasitism. Leaving these trees in the alley just increases the risk of infection o f surrounding trees. To a further deterioration of health it can also contribute rot, which is already at 6,5% of beech trees, some of them are already in disrepair and threatened their refutation or break. The removal of these trees should be a priorit y in the nearest time. To ensure security you need to remove infested trees and branches that could endanger visitors of alley. It should be used more distant trees from roads and long distances between trees to restore them. It should be to ensure regular maintenance of the crown and bark injuries pain immediately to prevent infection with fungal parasites since the beginning The major problem is a shortage of maintenance and administration complex, where every action must first pass through the Environment Department and be approved. Find a compromise should be the main objective of the owner of the proper authority. 45

9. Seznam literatury 1) AAS G., RIEDMILLER A.: Kapesní atlas stromy, Slováry, 2005, str. 255. 2) GANDELOVÁ, L., HORÁČEK, P., ŠLEZINGEROVÁ, J.: Nauka o dřevě, Ediční středisko MZLU v Brně, 2009, str. 176. 3) Hospodářská kniha, LHC Náměšt nad Oslavou, platnost 1.1.2003 31.12.2012, LESPROJEKT BRNO, a.s. 4) KEIZER, G., J.: Encyklopedie hub, Rebo Productions, 1998, str. 288. 5) KOLAŘÍK, J. a kol., Péče o dřeviny rostoucí mimo les 2.,Vlašim 2005, str. 720. 6) KOLAŘÍK, J., Katastrální území Kladruby n. O., v Brně 1998 7) UHLÍŘOVÁ H., KAPITOLA P. a kol., Poškození lesních dřevin, Lesnická práce 2004, str. 280. 8) ÚRADNÍČEK, L., Lesnická dendrologie 2, Ediční středisko MZLU v Brně, 2004, str. 97. 9) ZÚBRIK, M. et al.: Hmyz a houby, atlas poškodení lesných drevin, Aries Banská Bystrica, 2008, str. 178. 10) Černý, A.: Parazitické dřevokazné houby, Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1989, str. 99. Internetové zdroje 11) Územní sráţky ve srovnání s dlouhodobým normálem 1961 1990 operativní data z let 2007, 2008, 2009, přístup z internetu: http://www.chmi.cz/meteo/ok/okdat89.html, citováno 5.3.2010 http://www.chmi.cz/meteo/ok/okdat099.html http://www.chmi.cz/meteo/ok/okdat79.html 12) Územní teploty ve srovnání s dlouhodobým normálem 1961 1990 operativní data z let 2007,2008, 2009, přístup z internetu: http://www.chmi.cz/meteo/ok/okdat710.html, citováno 5.3.2010 http://www.chmi.cz/meteo/ok/okdat810.html http://www.chmi.cz/meteo/ok/okdat0910.html 46

10. Přílohy: Příloha č. 1 Mapa lokality Příloha č. 2 Obr. č. 12 Příloha č. 3. Obr. č. 13 47

Příloha č. 1: Mapa lokality 48

Příloha č. 2 Obr. č. 12 Obr.č 12: dutina s mravenci; 11.4.2010, Macková Obr. č. 13 rytiny, 11.4.2010, Macková 49