Formulace některých ustanovení K obsahu zákona jako takového nemám ţádné výhrady. Za problematickou ovšem povaţuji jazykovou a stylistickou stránku některých ustanovení. Jedná se zde především o ty případy, kdy formulace normativní věty význam ustanovení často velmi zamlţuje a komplikuje jeho pochopení adresáty, a to především adresáty laickými. Zákon o mezinárodním právu soukromém je jako soukromoprávní předpis určen především široké veřejnosti, která by tudíţ měla chápat jeho ustanovení, aby věděla, jakým právem se řídí její soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem. Toto určitě nelze ponechat pouze na právnických odbornících nebo aţ na soudech, kteří by následně práva neznalým osobám vysvětlovali rozhodné skutečnosti a pravidla. Ostatně v době stále většího propojování světových ekonomik a intenzivního styku fyzických a právnických osob z různých států je o to více nutné, mít jasné a pochopitelné předpisy upravující mezinárodní aspekty soukromého práva. Z tohoto důvodu navrhuji přeformulovat či upravit následující ustanovení. Rovněţ v mnohých případech pociťuji nedostatek vysvětlujících poznámek pod čarou. I kdyţ tyto poznámky nemají normativní povahu, přede jen nelze pominout jejich výraznou roli při vysvětlování vazeb mezi jednotlivými právními předpisy a to právě jejich laickým adresátům kterým se tak výrazně ulehčuje orientace v právním řádu jako celku. Domnívám se, ţe předpisy soukromoprávní povahy, jakým zákon o mezinárodním právu soukromém určitě je, by měl obsahovat více poznámek pod čarou neţ jen odkazy na dva přímo pouţitelné předpisy Evropské unie. Proto povaţuji za nutné, alespoň v některých případech do návrhu zákona byly doplněny i odkazy na příslušné české předpisy, o kterých se v návrhu mluví. Obecně k používání odkazů na přímo použitelné předpisy: Návrh obsahuje v 3 obecný odkaz na přednostně pouţitelná nařízení ES (za účelem odstranění případných rozporů) a dále v mnohých konkrétních ustanoveních další odkazy upozorňující, ţe určitá oblast je nařízeními pokryta (srov. 18, 25 odst. 3, 26 odst, 2, 30 odst. 2, apod.) Navíc, 19 návrhu upravuje případ, kdy se doplňuje přímo pouţitelný předpis ES za účelem jeho řádného uplatnění v praxi. Akceptováno částečně. Některá ustanovení budou přeformulovány. Prosíme o sdělení jaké další konkrétní ustanovení je nutné přeformulovat. Akceptováno. MUDr. Dţamila Stehlíková OKOM 1
Navrhujeme zvolit jednotnou koncepci pouţívání odkazů, a to: 1. buď obecně odkázat na obecnou přednost přímo pouţitelných předpisů upravujících kolizní normy ( 3), popř. návrh zákona vymezit vůči přímo pouţitelným předpisům tak, ţe bude upravovat v oblasti, které přímo pouţitelné předpisy samy neupravují (viz čl. 48 odst. 8 LPV), nebo 2. konkrétně zpracovat jednotlivá ustanovení návrhu tak, aby jejich prostřednictvím byla zajištěna provázanost s evropskou úrovní prostřednictvím odkazů na konkrétní články nařízení a aby v nich nenastaly rozpory s touto rovinou (viz příkladmo uvedené 18, 25, apod.). Nejednotné pouţívání odkazů je nutno upravit i z toho důvodu, ţe v některých případech (od 25 návrhu) se v poznámce pod čarou odkazuje na relevantní nařízení, zatímco v jiných případech, zejména u 18 a 19, se pouze obecně odkazuje na blíţe nespecifikovaný přímo pouţitelný předpis. V této souvislosti navíc upozorňujeme, ţe z důvodu právní jistoty obvykle Legislativní rada vlády poţaduje, aby příslušný odkaz obsahoval vedle poznámky pod čarou i bliţší generické vymezení přímo pouţitelného předpisu ES přímo v textu návrhu (např. přímo pouţitelný předpis upravující kolizní normy*), přímo pouţitelný předpis v oblasti *), apod.). Poţadujeme příslušná ustanovení doplnit o konkretizaci přímo pouţitelných předpisů ES. V hlavě IV ( 19 a násl.) předkladatel uvádí, ţe v případě postupu podle přímo pouţitelných předpisů ES se pouţijí ustanovení tohoto dílu (má zřejmě na mysli hlavu IV, nikoli díl). Jinými slovy, uvedená ustanovení upravují určité postupy v návaznosti na přímo pouţitelný předpis. Navrhujeme uvedenou hlavu uvést ve znění analogickém čl. 48 odst. 2 LPV, který na uvedený případ myslí, a to např. slovy Tato hlava se pouţije v návaznosti na přímo pouţitelný předpis Evropských společenství*) v řízeních o uznání a výkonu cizích rozhodnutí, které vyţadují prohlášení vykonatelnosti.. Dále je nutno ustanovení této hlavy provádějící nařízení zanést do rozdílové tabulky. Tato připomínka je zásadní. 2
Obecně k implementačním ustanovením o ochraně spotřebitele Návrh neimplementuje dostatečně ustanovení článku 6 odst. 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, které poţaduje, aby spotřebitel nebyl ani v případě volby práva státu, který není členem EU, zbaven ochrany, kterou mu poskytuje tato směrnice. Tato připomínka je zásadní. Odkazy na přímo použitelné předpisy Navrhujeme zváţit, zda je opravdu nezbytné opakovat ve formě zákonných ustanovení skutečnosti, které vyplývají z teorie mezinárodního práva soukromého, z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), není o nich ţádného sporu a v praxi se běţně pouţívají (viz např. 4 aţ 6, 22, 25, 30 odst. 2 druhá věta, 42 odst. 1, 43 odst. 1, 3 a 4, 93 odst. 1 a 2, 103, atd.). Ve skutečnosti to můţe vést spíše ke znepřehlednění současného stavu. Jak uvádí i důvodová zpráva, dosavadní právní úprava nepůsobí v praxi potíţe a není známo, ţe by byly vyslovovány poţadavky na změnu. Bylo by tedy vhodnější více se přidrţet textu současného zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, a zaměřit se pouze na uvedení v soulad s plánovanou rekodifikací soukromého práva. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Terminologická jednotnost Upozorňujeme, ţe návrh zákona by měl být terminologicky jednotný nejen vnitřně, coţ vzhledem k mnoţství přejímaných ustanovení z různých právních předpisů na některých místech není (např. různé pojmy pro stejný subjekt viz pojmy nezletilý, nezletilý český občan, nezletilý cizinec v 57 a pojem dítě cizí státní příslušnosti v 59 apod.)), ale měl by být v souladu také s terminologií uţívanou v jiných právních předpisech patřících do právního řádu České republiky. Zejména povaţujeme za nezbytné provést revizi návrhu např. ve vztahu k chybnému uţívání slov Toto je vyřešeno v Řím I Akceptováno. Odkazy se opakovat nebudou. Akceptováno. Bude doplněna legislativní zkratka. OKOM MV MV 3
příslušník, státní příslušník či státní příslušnost tam, kde má být uţito slov státní občan, resp. státní občanství. Pro úplnost připomínáme, ţe pojem státní příslušnost zahrnuje vedle příslušnosti fyzických osob k danému státu i příslušnost právnických osob k danému státu (státní příslušnost právnických osob označuje jejich uţší vztah k danému státu a je např. předpokladem poskytnutí diplomatické ochrany). Uţívání pojmu státní příslušník je tedy zavádějící, o to více v právním předpisu, který upravuje téţ postavení českých právnických osob. Chybně jsou výše uvedené pojmy uvedeny např. v ustanovení 10, 12, 27, 29, 49, 50, 53, 58, 62, 64, 78 nebo 79. Dále povaţujeme za nezbytné nahradit slova čeští občané, resp. český občan, slovy státní občané České republiky, resp. státní občan České republiky (viz zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Jedná se např. o ustanovení 11, 34, 40, 48, 52, 54, 56, 57, 61 nebo 109 návrhu. V této souvislosti poukazujeme také na chybné uţívání slov cizí státní příslušník tam, kde má být správně uţito slovo cizinec (viz 1 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). V ustanovení 60 odst. 2 návrhu jsou tak např. uvedena slova cizí státní příslušnicí namísto slova cizinkou. Správně je ale slovo cizince uţito např. v 40. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Návrh obsahuje některé nedefinované nebo neurčité výrazy. Jedná se např. o pojem obvyklý pobyt, pouţívaný v návrhu zejména v souvislosti s cizinci, který český právní řád nezná. Poţadujeme tedy vymezit jeho věcný obsah pomocí terminologie uţívané např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nebo v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), a nahradit jej např. pojmem místo trvalého pobytu, který na rozdíl od pojmu obvyklý pobyt neindikuje, ţe by šlo o zvláštní druh pobytu, který však české právní předpisy neznají. Dále upozorňujeme na slovní spojení pobyt delší dobu (viz např. 51 odst. 2, 61 odst. 2 písm. b) nebo 62 odst. 3)), které je velice neurčité a ve vztahu k pojmu obvyklý pobyt také nejasné. Obvyklý pobyt je vymezen judikaturou ESD. Viz připomínky notářské komory. Pobyt delší dobu bude vypuštěn. MV 4
V této souvislosti odkazujeme na čl. 2 odst. 2 písm.d) Legislativních pravidel vlády, který stanoví, ţe Při přípravě právního předpisu je třeba dbát, aby právní předpis byl koncipován přehledně a formulován jednoznačně, srozumitelně, jazykově a stylisticky bezvadně. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K názvu zákona Doporučuji ponechat název zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Zákon obsahuje nadále podstatnou část procesních norem, proto se jeví uţití původního názvu zákona jako výstiţnější a srozumitelnější. Obecně V souladu důvodovou zprávou k návrhu tohoto zákona zastáváme názor, ţe dokud neproběhne rekodifikace hmotného práva občanského, tedy dokud nedojde k přijetí nového občanského zákoníku, nebylo by vhodné tento návrh zákon přijímat. Tato připomínka je zásadní. Neakceptováno. Současná teorie vychází z toho, ţe pojem mezinárodního práva zahrnuje i obor mezinárodního práva procesního. Akceptováno. Účinnost tohoto zákona je plánována pouze za předpokladu účinnosti nového občanského zákoníku. MO MMR K 1, resp. změnám jiných zákonů V důvodové zprávě k 1 navrhovaného zákona se uvádí, ţe se touto novou právní úpravou nahrazuje dosavadní úprava ve zvláštních právních předpisech. V rámci předmětného meziresortního připomínkového řízení však nebyl předloţen návrh na změnu oněch dotčených zákonů, byť je předpokládán. To znemoţňuje posoudit všechny zamýšlené dopady navrhovaného zákona a upozornit na případně opomenuté dopady. K 1 a 28 Navrhovaný zákon má ambici (viz zvláštní část důvodové zprávy k 1) soustředit do jednoho zákona úpravu otázek ve vztazích s mezinárodním prvkem. To však bohuţel není zcela naplněno, protoţe například 28 navrţeného zákona předpokládá, ţe i jiné právní předpisy budou takovou úpravu obsahovat. Navrhujeme proto, aby předmětná problematika byla obsaţena jen v jednom, a to navrhovaném zákoně. Současně je třeba upozornit na to, ţe 28 sice předpokládá doplnění Budu řešeno v rámci změnového zákona. KR moravskoslezský, ústecký KR - moravskoslezský 5
podrobnější úpravy v příslušných zvláštních právních předpisech, ale tato právní úprava nebyla v rámci daného meziresortního připomínkového řízení předloţena. K 2 Poţadujeme ustanovení vypustit jako nadbytečné a deklaratorní. Přednost mezinárodních smluv, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas a které byly řádně vyhlášeny, je zakotvena v čl. 10 Ústavy České republiky, coţ konstatuje i důvodová zpráva. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Neakceptováno. Je moţná změna formulace MV K 2 a 3 V kontextu s formulačním vyjádřením 2 navrhuji upravit znění 3 pozitivně v tomto znění: 3 Právní předpisy Evropských společenství Ustanovení tohoto zákona se pouţije, pokud přímo pouţitelné právní předpisy práva Evropského společenství nestanoví něco jiného.. K důvodové zprávě - 3: Zde se uvádí, ţe obecný odkaz bude vyuţitelný i v případě, kdy by bylo nutno vyuţít základní principy práva ES spočívající v zákazu diskriminace vyplývajícím přímo ze Smlouvy o ES (čl. 12). Navrhované ustanovení však směřuje pouze vůči přímo pouţitelným předpisům ES (tedy nařízením) a jeho vyuţití pro případné odstraňování rozporů se Smlouvou tudíţ není vůbec moţné. Poţadujeme důvodovou zprávu k 3 upravit tak, ţe bude odkaz na pouţitelnost ustanovení vůči Smlouvě o ES vypuštěn. Tato připomínka je zásadní. Neakceptováno. Ustanovení nemá normativní charakter. Moţní přeformulovat více jako deklaratorní ustanovení. DZ bude upravena. MO OKOM 6
K 3 Poţadujeme ustanovení vypustit jako nadbytečné a deklaratorní. Povinnost dodrţovat mezinárodní závazky vyplývá jiţ z čl. 1 odst. 2 Ústavy České republiky a přímou pouţitelnost ustanovení práva ES stanoví čl. 249 Smlouvy o zaloţení Evropských společenství. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Bude přeformulován. MV K 4 Ustanovení je dle mého názoru velmi nejasné a komplikované, především z hlediska větné skladby. Sice je poněkud osvětleno důvodovou zprávou k tomuto paragrafu, to ale nic nemění na tom, ţe samotný text zákona, který jediný má normativní povahu, je pro adresáta jen těţko pochopitelný. Navrhuji toto ustanovení upravit následovně: 1 Obcházení zákona Při určení právního řádu, jímž se řídí právní vztahy vymezené v tomto zákoně, se nepřihlíţí k jednání záměrně směřujícímu k vytváření nebo předstírání skutečností směřujících k tomu, aby se tyto právní vztahy řídily jiným právním řádem než tím, kterým by se řídily na základě těch ustanovení tohoto zákona, od nichţ se nelze odchýlit ujednáním stran. Nepřihlíží se ani k právním skutečnostem vzešlým z tohoto jednání/které jsou výsledkem tohoto jednání. Neakceptováno. Ustanovení bylo částečně přeformulováno. 2 Obcházení zákona Nepřihlíţí se k jednání směřujícímu k vytváření nebo předstírání skutečností v úmyslu, aby se těch ustanovení tohoto zákona, od nichţ se nelze odchýlit ujednáním stran, nepouţilo nebo pouţilo jinak, neţ kdyby k takovému jednání nedošlo. MUDr. Dţamila Stehlíková 6 včetně nadpisu zní: 6 Výhrada veřejného pořádku Právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se účinky tohoto Neakceptováno. ČMKOS 7
použití příčily takovým zásadám právního řádu České republiky, na nichž je nutno bez výhrady trvat. Ze stejných důvodů nelze uznat cizí rozhodnutí, cizí rozhodčí nález, právní vztah nebo právní skutečnost, které vznikly v cizině nebo podle zahraničního práva, nebo provést procesní úkon k dožádání z ciziny. Odůvodnění: V navrhovaném znění ustanovení 6 se používají zároveň pojmy veřejný pořádek a dobré mravy. Pojem veřejný pořádek se používá v mezinárodním právu soukromém (ustanovení 36 dosavadního zákona). Představuje zajištění ochrany základních hodnot (právních, morálních, politických, hospodářských atd.) českého právního řádu při používání zahraničního práva. Zásady právního řádu, na kterých je třeba na základě výhrady veřejného pořádku bezvýhradně trvat, jsou uvedené v Hlavě I Ústavy a v Listině základních práv a svobod. Pojem dobré mravy se používá v občanském právu (ustanovení 3 odst.1 občanského zákoníku). Pojem dobré mravy je vyložen v judikatuře Nejvyššího soudu (např. C 479: Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. ). Pouze pojem veřejný pořádek, ne oba pojmy veřejný pořádek a dobré mravy, je také uveden v nařízení Evropského parlamentu a Rady(ES) č.593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I-odst.37 důvodů pro přijetí nařízení a čl. 21 kapitoly III-Ostatní ustanovení) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II-odst.32 důvodů pro přijetí nařízení a čl. 26 kapitoly VI-Ostatní ustanovení). V důvodové zprávě na str. 4, odst. 5 se přitom uvádí, že navrhovaný zákon je v souladu s právními předpisy Evropských společenství. Také ve všech ostatních ustanoveních návrhu zákona, kde se 8
používají zároveň pojmy veřejný pořádek a dobré mravy požadujeme ponechat pouze pojem veřejný pořádek. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. K 8 Ustanovení obsahuje odkaz na mezinárodní smlouvy a jiná pravidla mezinárodního práva. S ohledem na tento odkaz navrhuji nahradit slovo imunit slovním spojením diplomatických imunit a práv. V 8 odst. 4 se za slova výkonu rozhodnutí doplňuje slovo exekuce. Neakceptováno. Akceptováno MO ČMKOS Odůvodnění: Exekuce se v České republice může provádět buď jako výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu nebo jako exekuce podle exekučního řádu. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. K 8 odst. 5 návrhu Neakceptováno. MZV MZV poţaduje, aby předmětné ustanovení bylo vypuštěno. Tato připomínka je zásadní. Odůvodnění: Zařazení cizích států do předmětného ustanovení se jeví jako nadbytečné a do značné míry nekonsistentní s navrhovaným obecným pojetím obsaţeným v 8 odst. 1 a 2 a v Úmluvě OSN o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku. 9
Obsah předmětného ustanovení vychází v obecném smyslu z právního reţimu výjimek z imunity diplomatických zástupců podle článku 31 a souvisejících článků Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (č. 157/1964 Sb.). Rozsah imunit, kterých podle mezinárodního práva poţívají státy, zástupci států, mezinárodní organizace a osoby podílející se na činnosti mezinárodních organizací je však dost různorodý a v řadě případů se výrazně odchyluje od rozsahu výjimek z imunity diplomatických zástupců, resp. od reţimu obsaţeného v předmětném ustanovení. Svébytný reţim a rozsah výsad imunit tak platí pro členy administrativně technického a sluţebního personálu diplomatických misí (viz čl. 37 odst. 2 a 3 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích), pro různé kategorie členů konzulárního úřadu podle Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích (č. 32/1969 Sb.), pro různé kategorie členů zvláštních misí podle Vídeňské úmluvy o zvláštních misích (č. 40/1987 Sb.), pro mezinárodní mezivládní organizace a příslušné kategorie osob podílejících se na činnosti těchto organizací úředníky, znalce, zástupce členských států i pro příslušníky ozbrojených sil cizích států (Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statusu jejich ozbrojených sil, č, 1/2002 SB.m.s.). Jelikoţ předmětné ustanovení nepostihuje uvedené rozdíly mezi různými mezinárodněprávními reţimy imunit, bylo by v konkrétních případech soudního řízení vedeného proti uvedeným subjektům často nutné pouţít nikoliv předmětné ustanovení, nýbrţ zvláštní reţim obsaţený v příslušné mezinárodní smlouvě, a to na základě 2 navrhovaného zákona, přiznávající aplikační přednost odlišné úpravě obsaţené v příslušných mezinárodních smlouvách. Problémy by navíc mohly nastat ve výjimečných případech, kdy by bylo nutné přednostně pouţít zvláštní reţim výsad a imunit obsaţený v mezinárodním právu obyčejovém, jemuţ v českém právním řádu aplikační přednost přiznána není. MZV má za to, ţe vypuštění navrhovaného ustanovení by umoţnilo v praxi lépe rozlišovat mezi výše vyjmenovanými reţimy imunit. Základem úpravy imunit států, osob a mezinárodních organizací by po vypuštění předmětného ustanovení byly obecné normy, které jsou obsaţeny v ustanoveních 8 odst. 1 aţ 4. K 8 odst. 6 návrhu MZV poţaduje zváţit, zda by předmětné ustanovení nemělo být rozšířeno o Neakceptováno. MZV 10
úpravu řešící zvláštní lhůty a procesní výsady a imunity států, resp. zda by předmětné ustanovení nemělo obsahovat zásady Úmluvy o jurisdikčních imunitách a států a jejich majetku. Tato připomínka je zásadní. Odůvodnění: Vedle zvláštního reţimu doručování cizímu státu existuje rovněţ tendence poskytovat cizím státům zvláštní, delší lhůtu mezi doručením ţaloby a samotným jednáním, resp. lhůtu pro vynesení rozsudku pro zmeškání a zvláštní výsady a imunity v průběhu řízení. Úmluva OSN o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku obsahuje takováto zvláštní procesní ustanovení ve svých čl. 22 24. Výslovná úprava těchto procesních pravidel je podle názoru MZV odůvodněna také tím, ţe tato pravidla patrně nelze povaţovat za součást obecného (obyčejového) mezinárodního práva a nelze je tedy aplikovat na základě obecného odkazu na obecné mezinárodní právo. K 10, 11 a 12 Uvedená ustanovení jsou nazvána Postavení cizinců v řízení (stejně tak v 1 písm. b) návrhu je uvedeno, ţe tento zákon upravuje ve vztazích s mezinárodním prvkem právní postavení cizinců v soukromoprávních poměrech). Podle 1 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se ovšem cizincem rozumí pouze fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. Ustanovení 11 aţ 12 návrhu by se však z jejich povahy měla vztahovat i na zahraniční právnické osoby. Dle našeho názoru je tedy nutné v návrhu upřesnit pojmy cizinec, cizí osoba (termín pouţit v důvodové zprávě k 10), jiná neţ fyzická cizí osoba ( 10 odst. 2), cizí právnická osoba ( 27 odst. 1) a ustanovení 11 a 12 doplnit o zahraniční právnické osoby. Tato připomínka je zásadní. K 11 a 12 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, definuje cizince jako fyzickou osobu. Z kontextu ustanovení 11 však vyplývá, ţe se má právní úprava vztahovat i na právnické osoby. Doporučuji proto citované ustanovení o Neakceptováno. Akceptováno. Bude doplněno. KR- ústecký MO 11
tyto osoby doplnit. K 13 návrhu a) MZV navrhuje nahradit termín předepsanými ověřeními textem nejvyšším ověřením zastupitelského úřadu České republiky nebo Ministerstva zahraničních věcí v souladu s mezinárodními zvyklostmi (superlegalizace). Tato připomínka je zásadní. Odůvodnění: Právními předpisy není definováno, co jsou předepsaná ověření. Superlegalizační praxe vychází pouze z mezinárodních zvyklostí. b) MZV navrhuje doplnit do předmětného ustanovení nový odstavec, který bude upravovat oprávnění zastupitelského úřadu České republiky opatřit doloţkou nově vystavenou listinu vydanou v cizině, kterou z různých důvodů nebylo moţné opatřit nejvyšším ověřením v souladu s mezinárodnímu zvyklostmi a současně jde o případ zvláštního zřetele hodný a příslušný zastupitelský úřad nemá pochybnosti o její pravosti. Text navrhované doloţky se předkládá ve třech níţe uvedených variantách. Nově navrhovaný odstavec 2 by mohl znít: Pokud nově vystavenou listinu vydanou v cizině nelze opatřit nejvyšším ověřením v souladu s mezinárodnímu zvyklostmi a příslušný zastupitelský úřad České republiky nemá pochybnosti o její pravosti, můţe v případech zvláštního zřetele hodných opatřit listinu doloţkou: Varianta I Zastupitelský úřad ČR v. nemá pochybnosti o pravosti této listiny nebo Varianta II Viděno (toto řešení odpovídá anglické vidimační doloţce seen ) nebo Varianta III Zdá se, ţe tato listina splňuje náleţitosti veřejné listiny vydané příslušnými orgány v (toto řešení odpovídá v zahraničí uţívané anglické vidimační doloţce It seems to me that this is a genuine document issued by ). Tato připomínka je zásadní. Neakceptováno. Navrhovaná změna je příliš kasuistická. Domníváme se, ţe termín předepsanými ověřeními je dostačující. MZV 12
Odůvodnění: Navrhované doplnění reaguje na v praxi se vyskytující případy, kdy z objektivních důvodů (např. bezpečnostní situace) nemůţe ţadatel opatřit listinu potřebnými ověřeními. Listina opatřená doloţkou uvedenou v odst. 2 by měla důkazní moc veřejné listiny pouze v případě, ţe orgán, kterému bude předloţena, její důkazní moc uzná. K 13: K pojmu veřejná listina odkazujeme na obecné připomínky. Návrh zákona předpokládá, ţe toliko listiny vydané soudy a úřady v cizině budou za určitých podmínek mít důkazní moc veřejných listin také v České republice. Návrh zákona zcela opomněl notářské zápisy, resp. úřední zápisy vyhotovené notáři v zahraničí. Notáře nelze paušálně podřadit pod slovo úřad. Z tohoto důvodu navrhujeme alternativně doplnit za slovo úřady slova, nebo notáři, anebo vypustit slova soudy a úřady. VARIANTA I Cizí úřední listiny 33 Listiny vydané soudy, úřady, nebo notáři v cizině, které platí v místě, kde byly vydány, za listiny úřední, mají důkazní moc úředních listin také v České republice, jestliţe jsou opatřeny předepsanými ověřeními.. VARIANTA II Cizí úřední listiny 13 Listiny vydané v cizině, které platí v místě, kde byly vydány, za listiny úřední, mají důkazní moc úředních listin také v České republice, jestliţe jsou opatřeny předepsanými ověřeními.. Důvody: Varianta I zohledňuje, ţe i notáři mohou v cizině vydávat listiny, které jsou jejich domovskými státy povaţované za úřední zápisy, a které by měly mít stejnou důkazní moc i v tuzemsku. Varianta I dále odstraňuje kvalifikační Domníváme se, ţe není nutné uţívat pojem úřední listina. Tento pojem se pouţívá v o.s.ř. pouze v návaznosti na řízení o potvrzení evropského exekučního titulu a v návaznosti na nařízení Rady 805/2004. Akceptováno ve znění alternativy I. NK ČR 13
problém, zda notáře lze podřadit pod pojem úřad. Nicméně je tato varianta do určité míry kasuistická, kdyţ vypočítává soudy, úřady nebo notáře. Varianta II je oproti tomu formulována obecněji a odpovídá i znění některých dvoustranných smluv o právní pomoci. K 18 Poţadujeme toto ustanovení vypustit jako nadbytečné a deklaratorní. Aplikační přednost přímo pouţitelných předpisů ES stanoví čl. 249 Smlouvy o zaloţení Evropských společenství. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K 21 odst. 1 a 2 I zde je znění zákona poněkud nepochopitelné. Není jasné o jakém jiném právním předpisu se v ustanovení mluví. Přepokládám, ţe v odstavci 1 jde o občanský soudní řád. Proto navrhuji za slovo předpisu v odstavci 1 doplnit odkaz na zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, či nejlépe přímo na konkrétní část VI. Výkon rozhodnutí. K 22 Toto ustanovení je opět zbytečně velmi komplikované. Je zajisté velmi dobře, ţe se návrh nového zákona o mezinárodním právu soukromém otázkou úpravy kvalifikace zabývá. Nicméně je zde opět několik interpretačních problémů. Např. v odst. 2 mají se podle českého práva skutečně hodnotit normy příslušného cizího práva? Nejde spíše stále o právní hodnocení určitých právních poměrů či otázek dle odst. 1, resp. jejich součástí, které pak na základě kolizních norem odkazují na různé právní řády, jejichţ příslušná ustanovení mají být vykládána s ohledem na funkci, kterou plní ve svém právním řádu? Navrhuji proto tuto formulaci: (2) Pokud se určitý právní poměr či otázka skládají z vícero právních otázek, které je nutno hodnotit zvlášť a po jejichž právním hodnoceni se tyto otázky budou řídit různými právními řády, mohou být příslušná ustanovení těchto právních řádů vykládána i s ohledem na účel, který tato ustanovení plní ve svém vlastním právním řádu. Akceptováno. Neakceptováno. Přímý odkaz na předpis se jeví jako nevhodný. Neakceptováno. Neakceptováno. Navrhované znění mění význam. MV MUDr. Dţamila Stehlíková MUDr. Dţamila Stehlíková 14
Odst. 3 je pak rovněţ psán poněkud komplikovaně. Navrhuji toto zněni: (3) Při právním hodnocení určitého právního poměru či otázky, která je součástí jiného právního poměru, pro který jiţ bylo určeno rozhodné právo, se toto právo pouţije i na hodnocení tohoto právního poměru. K 22 Doporučujeme zváţit zařazení 22, resp. definici kvalifikace do obecných ustanovení zákona, resp. do její zařazení do zákona vůbec. Kvalifikace, tedy právní hodnocení daného právního vztahu za účelem podřazení (subsumpce) pod rozsah kolizní normy a nalezení rozhodného práva je otázkou ryze teoretickou, jeţ je podrobněji vysvětlována v odborných publikacích. Není nutné v rámci zákona vysvětlovat pojmy patřící do teorie mezinárodního práva soukromého, jakkoli je tato teorie sloţitá k pochopení. Jiné zákony také neobsahují definice typu co je právní norma apod. Ze stejného důvodu by mohl být v zákoně o mezinárodním právu soukromém vysvětlen princip a vztah metody kolizní a přímé, coţ je problematika neméně komplikovaná. Ustanovení je příliš obecné a nenormativní, neboť kvalifikace je pouze obecným teoreticko právním nástrojem ke zjišťování rozhodného práva. Navrhujeme vypustit celé ustanovení 22, popřípadě vypustit alespoň odstavce 2 aţ 4 z důvodu jejich nenormativnosti a přílišné teoretičnosti. Tato připomínka je zásadní. K 23 odst. 1 Úprava dalšího odkazu je opět značně nepřehledná. Jaké je právo, které se samo povaţuje za pouţitelné? Jde o právo na které odkazuje právo české, resp. tento zákon? Pokud ano, poţadujeme dovětek takto přeformulovat. Pokud ne, poţadujeme upřesnit. K 22, 24 až 26 Neakceptováno. Praxe si zařazení těchto ustanovení ţádá. Neakceptováno. Bude vysvětleno na místě. Neakceptováno. Bude vysvětleno na místě. NBÚ MUDr. Dţamila Stehlíková MV Jak jiţ uvádíme v obecné připomínce č. 2, nepovaţujeme za vhodné 15
deklarovat v návrhu zákona skutečnosti, které vyplývají z teorie mezinárodního práva soukromého. Navrhovaná ustanovení svým obsahem a tak, jak jsou formulována, patří zcela do sféry teorie práva, nikoliv do návrhu právního předpisu. Upozorňujeme, ţe navrhovaná ustanovení obsahují pojmy typické pro oblast právní teorie, coţ odporuje poţadavku na určitost a srozumitelnost právních předpisů. Dále obsahují řadu nejasných pojmů, které by bylo třeba upřesnit (např. nejvýznamnější vztah v 23 odst. 1, v rozumné době v 25 odst. 4 nebo dostatečně významný vztah v 26 odst. 1). Dále upozorňujeme, ţe ze znění poslední věty 25 odst. 2 není zřejmé, zda má Ministerstvo spravedlnosti podávat vyjádření ke všem pochybnostem, které nějakým způsobem souvisí s tímto zákonem, nebo pouze k pouţití zahraničního práva. Dále nesouhlasíme s poslední větou 26 odst. 1, podle které účastník musí prokázat platnost a obsah předpisů, kterých se dovolává. Domníváme se, ţe pokud není soudu znám obsah cizího práva, měl by sám ke zjištění cizího práva učinit všechna potřebná opatření, popřípadě si vyţádat informaci od Ministerstva spravedlnosti. S ohledem na výše uvedené poţadujeme dotčená ustanovení vypustit. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K 25 vzhledem k faktu, ţe Důvodová zpráva uznává, ţe zásada iura novit curia není v tomto případě aplikovatelná, ale stanovuje povinnost zjistit obsah cizího práva, na něţ odkazuje norma, je dle MŠMT na místě zváţit, zda místo nabízené moţnosti (nikoliv povinnosti) vyţádání si sdělení Ministerstva spravedlnosti, nedoplnit v ustanovení také moţnost uloţit ţalobci ediční povinnost ohledně právního předpisu cizího práva. Z tohoto pohledu by bylo vhodné téţ alespoň doplnit vodítko ke zjištění, jak dlouhá by měla být rozumná doba.tuto připomínku považujeme za zásadní. K 25 odst. 4 Doporučuji konkretizovat pojem rozumná doba pro pouţití v českém právním řádu. Výklad takového ustanovení by mohl způsobit v praxi problémy Neakceptováno. Akceptováno. Nahrazeno přiměřenou dobou MŠMT MO 16
s právními důsledky pro osoby, jejichţ práv se rozhodné právo bude týkat. K 26 odst. 1 Opět z důvodů pochopitelnosti navrhuji toto znění: (1) Pokud se podle ustanovení tohoto zákona nepoužije některých předpisů práva cizího státu, jejichž použití ovšem toto právo cizího státu vyžaduje bez ohledu na to, kterým právem se řídí práva a povinnosti upravená těmito předpisy, se můţe k návrhu účastníka pouţít, jestliţe práva a povinnosti, upravená těmito předpisy, mají k takovému cizímu státu dostatečně významný vztah a jestliţe je to spravedlivé vzhledem k jejich povaze, účelu, nebo k důsledkům, jeţ by vyplynuly zejména pro účastníky z jejich pouţití nebo z jejich nepouţití. Není zejména jasné, co jsou z hlediska právní terminologie práva a povinnosti, v nichţ se projeví účinky pouţití určitých právních předpisů. Neakceptováno. Navrhovanou formulaci povaţujeme ještě za méně srozumitelnou. MUDr. Dţamila Stehlíková K 27 odst. 2 Máme zato, ţe rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí vydané na základě tohoto ustanovení by mělo být všeobecně známé a závazné, a tedy publikováno ve Sbírce zákonů. Neakceptováno. KR - moravskoslezský K 27 odst. 2 Z navrhované právní úpravy vyplývá, ţe by exekutivní orgán, ačkoliv v postavení ústředního orgánu státní správy, nahrazoval legislativní činnost, neboť by rozhodoval o aplikaci právního předpisu v obecné rovině. Doporučujeme posoudit ústavnost tohoto ustanovení, zda nejde o případ zásahu moci výkonné do moci zákonodárné. Případně lze navrţené řešení vnímat také jako zásah do rozhodovací činnosti soudu nebo příslušných orgánů veřejné správy nadaných konkrétními rozhodovacími pravomocemi. Pro tento případ a jeho řešení by bylo vhodné postavení Ministerstva zahraničních věcí zařadit na pozici navrhovatele a o návrhu MZV vymezeného zmíněným ustanovením by rozhodoval soud či příslušný orgán Neakceptováno. MZV 17
veřejné správy v konkrétním řízení. Návrh upraveného znění 27 odst. 2: V případě, ţe cizí stát nakládá s českými občany a s českými právnickými osobami jinak neţ se svými příslušníky, můţe soud či příslušný orgán veřejné správy na návrh Ministerstva zahraničních věcí rozhodnout, ţe se ustanovení odstavce 1 nepouţije. K 27 odst. 2 Dávám velmi výrazně na zváţení, zda je nutno začlenit do zákona toto ustanovení. Respektuji samozřejmě pravidla vzájemnosti, ale je otázka, nakolik státní příslušníci určitých států nesou zodpovědnost za chování vlád těchto států k českým občanům a nakolik je spravedlivé a v 21. století ospravedlnitelné, je za případné negativní chování jejich vlád znevýhodňovat. 28 Právní postavení cizinců v soukromoprávních vztazích K navrhovanému znění, ve kterém se m.j. uvádí, ţe postavení zahraničních osob při podnikání v České republice v oblasti pracovního práva upravují jiné právní předpisy, upozorňujeme, ţe nový zákoník práce č. 262/2006 Sb. na rozdíl od zákoníku práce č. 65/1965 Sb. ( 6 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb.) záměrně neobsahuje úpravu kolizních norem. Není proto důvod, aby se kolizní právní normy, jen pokud jde o podnikání zahraničních osob v pracovněprávních vztazích, tzn. jak právnických, tak i fyzických osob, do zákoníku práce nebo do jiného zákona neţ zákoníku práce znovu zařazovaly, kdyţ ostatní kolizní normy tam uvedeny nebudou. Důvodová zpráva k 28 je nedostačující a nemá potřebnou vypovídací schopnost. Tato připomínka je zásadní. K 28 Poţaduji upřesnit v poznámce pod čarou, o jaké právní předpisy se zde jedná (obchodní zákoník atd.) K 28: Požadujeme doplnit jaký jiný právní předpis upravuje oblast Neakceptováno. Neakceptováno. MUDr. Dţamila Stehlíková MPSV MUDr. Dţamila Stehlíková ČMKOS 18
pracovního práva v českém mezinárodním právu soukromém. Odůvodnění: V současné době žádný jiný právní předpis, ani zákoník práce, oblast pracovního práva v českém mezinárodním právu soukromém neupravuje. V tomto smyslu požadujeme také doplnit důvodovou zprávu k ustanovení 28. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. K 29 V celém zákoně postrádám vymezení pojmů obvyklý pobyt a pobyt Jde o obvyklý pobyt ve smyslu 2 písm. q) zákona č. 89/1995 o státní statistické sluţbě, ve znění pozdějších předpisů? Poţaduji upřesnit opět formou poznámky pod čarou. K 29 odst. 2 Navrhujeme vypustit text v závěru ustanovení takto: (2) Je-li někdo v rozhodné době zároveň příslušníkem několika cizích států, rozhoduje státní příslušnost nabytá naposled, pokud vzhledem k životním poměrům osoby nepřevažuje výrazně její poměr k jinému cizímu státu, jehož je příslušníkem; v takovém případě rozhoduje státní příslušnost tohoto státu. Vzhledem k tomu, ţe se můţe ţivotní poměr osoby k jednotlivým státům, jichţ je občanem, měnit např. v závislosti na vývoji hospodářství, pak by tato osoba mohla vystupovat u různých orgánů v různém čase pod několikerým občanstvím dle toho, co je pro ni momentálně výhodnější. K dané osobě je však třeba přistupovat shodně u všech orgánů z hlediska její státní příslušnosti. Z uvedených důvodů tedy navrhujeme shora navrţenou úpravu znění ustanovení. Tato připomínka je zásadní. K 29 a násl., resp. k pojmu obvyklý pobyt Navrhovaný zákon velmi často pouţívá právně neurčitý pojem obvyklý pobyt. Obvyklý pobyt je velmi významným hraničním určovatelem. Nikde, ani v návrhu nového občanského zákoníku ani v navrhovaném předmětném zákoně, není však tento pojem definován. Navrhujeme proto definovat Neakceptováno Neakceptováno. Není moţné definovat. Viz připomínky notářů MUDr. Dţamila Stehlíková KR - ústecký KR - moravskoslezský 19
pojem obvyklý pobyt. Odůvodnění: Je nežádoucí, aby u tak významného hraničního určovatele chyběla jeho legální definice. K 29 odst. 4 Navrhované ustanovení se mimo jiné týká osob v reţimu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, tj. cizinců v České republice ţádajících o mezinárodní ochranu nebo poţívajících jednu z forem této ochrany, a do svého textu v podstatě přejímá čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. V navrhovaném ustanovení je však pouţita terminologie, která neodpovídá terminologii platného zákona o azylu. Z tohoto důvodu je potřeba ustanovení upravit např. ve znění: (4) Osobní postavení ţadatelů o udělení mezinárodní ochrany a osob, jimţ Česká republika udělila některou z forem mezinárodní ochrany (azylantů a osob poţívajících doplňkové ochrany), se řídí právem státu jejich státního občanství; jsou-li osobami bez státního občanství nebo jedná-li se o bezdomovce právem státu jejich posledního trvalého bydliště. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Neakceptováno. Terminologie je vázána na nový občanský zákoník. MV V nadpisu Hlavy I Části čtvrté a v ustanovení 30 odst. 1 se slova způsobilost k právním jednáním nahrazují slovy způsobilost k právním úkonům a v ustanovení 30 odst. 2 se slovo jednání nahrazuje slovem úkon. Odůvodnění: V nadpisu Hlavy I Části čtvrté a v ustanovení 30 odst. 1 a odst. 2 se užívá pojem způsobilost k právním jednáním. Není důvod nahrazovat v praxi ustálený pojem způsobilost k právním úkonům pojmem způsobilost k právním jednáním. Z hlediska významové přesnosti je Neakceptováno. Terminologie je vázána na nový občanský zákoník. ČMKOS 20
pojem právní jednání méně vhodný než pojem právní úkon. Slovo jednání se vedle děje již ukončeného (úkon) může vztahovat již k ději probíhajícímu. Kromě toho pojem způsobilost k právním úkonům se vyskytuje v mnoha jiných právních předpisech. Podle čl. 40 odst.1 Legislativních pravidel vlády je třeba dbát souladu s terminologií použitou v navazujících a souvisejících právních předpisech různé právní síly. Také ve všech ostatních ustanoveních návrhu zákona, kde se používá pojem způsobilost k právním jednáním požadujeme nahradit tento pojem pojmem způsobilost k právním úkonům a kde se v ustanoveních návrhu zákona v souvislosti s pojmem způsobilost k právním jednáním používá pojem právní jednání, tak požadujeme obdobně nahradit tento pojem pojmem právní úkony. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. k 31 odst. 3 návrhu MZV doporučuje doplnit do předmětného ustanovení druhou větu následujícího znění: Tím není dotčena moţnost přemístit do České republiky sídlo právnické osoby zaloţené podle práva cizího státu, která má sídlo v zahraničí.. Současně by bylo vhodné odkázat v textu návrhu zákona, či alespoň v důvodové zprávě, na 26 obchodního zákoníku, případně na předpisy práva Společenství, na něţ odkazuje 26 odst. 4 obchodního zákoníku. Tato připomínka je zásadní. Bude zváţeno. MZV Odůvodnění: Dotčené ustanovení umoţňuje výklad, ţe v České republice nemůţe sídlit právnická osoba, která nebyla zaloţena podle českého práva, čímţ by byla popřena moţnost přemístění sídla právnické osoby zaloţené v jiném (členském) státě na území České republiky. Takový důsledek však jistě není 21
záměrem předmětného ustanovení, zvláště v souvislosti s 26 odst. 1 obchodního zákoníku, který moţnost přemístění sídla z cizího státu výslovně připouští, a 26 odst. 4 obchodního zákoníku, který odkazuje v této věci na podmínky stanovené právem Společenství. K 31 odst. 3 Poţadujeme ustanovení vypustit, neboť nejenţe pouze opakuje obsah ustanovení 24 odst. 2 obchodního zákoníku, ale především toto ustanovení nepovaţujeme za kolizní normu, neboť neobsahuje mezinárodní prvek, tudíţ nepatří do působnosti tohoto zákona. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K 31 odst. 3 Vzhledem k tomu, ţe toto ustanovení je dnes jiţ obsaţeno v 24 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, navrhujeme jej vypustit. Jednalo by se o zbytečnou dvojí právní úpravu. Tato připomínka je zásadní. K 32, 33, 44 a k 95 až 102 Doporučujeme zváţit zařazení úpravy směnek a šeků do návrhu zákona, neboť nepovaţujeme za systematické měnit zákon směnečný a šekový (dále jen zákon ) z několika důvodů 1. Jedná se o zákon, který jako jeden z mála v našem právním systému prokázal jistou právní stabilitu, neboť byl od okamţiku své účinnosti (1.1.1951) měněn pouze jednou (zákon č. 29/2000 Sb.). Tato změna by byla jistě značným zásahem do jeho vnitřního uspořádání. 2. Právní úprava směnek a šeků je natolik specifická, ţe její vytrţení ze zákona a vtělení do zákona o mezinárodním právu soukromém je nesystematické. Vzhledem k tomu, ţe návrh nového zákona tvoří jen převzatá ustanovení současného platného zákona (která odpovídají znění Ţenevských úmluv o ustanoveních v oblasti mezinárodního práva směnečného, resp. šekového z roku 1930, resp. 1931), nevidíme ţádný zásadní posun v nové úpravě. Neakceptováno. Bude ještě zváţeno Neakceptováno. Obchodní zákoník bude zrušen a nahradí jej nový obchodní zákon. Neakceptováno. Jedná se o kodifikaci. Tato ustanovení by měla zůstat v ZMPS. Jedná se o doslovné převzetí. MV NBÚ NBÚ 22
3. Současný zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, také neobsahoval ustanovení o směnkách a šecích, ačkoli byl přijat později neţ zákon směnečný a šekový. 4. Evropské předpisy (tj. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (Řím II) ) navíc nevyţadují v rámci harmonizace zařazení této problematiky do zákona, neboť se na ni nevztahují. Pokud by mělo dojít ke zrušení těchto ustanovení, povaţujeme za nutné důkladně odůvodnit navrhovanou právní úpravu v důvodové zprávě. Tato připomínka je zásadní. K 34 odst. 2 Navrhované ustanovení nevyhovuje osobám v reţimu zákona o azylu, tj. nezletilým ţadatelům o udělení mezinárodní ochrany, pokud české soudy aplikují 89 zákona o azylu, a azylantům či osobám poţívajícím doplňkové ochrany, kdy české soudy ve věcech omezení a zbavení způsobilosti právně jednat či ve věcech opatrovnických nemohou kontaktovat orgán domovského státu. V ustanovení navrţený postup by se v případě uvedených cizinců dostal do rozporu se základním principem mezinárodní ochrany, tj. nesdělovat původcům pronásledování či váţné újmy (tj. zemím jejich původu) místo pobytu, skutečnosti, ţe ţádají nebo ţe jim byla udělena mezinárodní ochrana či další údaje o těchto osobách (viz např. 19 odst. 1 zákona o azylu). Z výše uvedeného vyplývá, ţe pro tuto kategorii cizinců je třeba do tohoto ustanovení vloţit výjimku. Navrhujeme proto do uvedeného odstavce vloţit další větu např. v tomto znění: Uvedený postup českého soudu se nevztahuje na ţadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanty a osoby poţívající doplňkové ochrany podle jiného právního předpisu. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Akceptováno. Bude doplněn odst. 3 MV K 42 odst. 2 Není jasné, s čím měla strana smlouvy nesouhlasit a ohledně čeho se tudíţ Bude vypuštěno MUDr. Dţamila Stehlíková 23
můţe dovolat V 46 včetně názvu se slova obchodní závod nahrazují slovem podnik. Odůvodnění: Není důvod pro opuštění zaužívaného pojmu podnik a jeho nahrazení pojmem závod, který není výstižný a je navíc v rámci českého jazyka již významově obsazen v jiném smyslu. Závod je organizační složkou podniku bez právní subjektivity. Právní subjektivitu má podnik (obchodní zákoník v ustanovení 7, které se týká odštěpného závodu a jiných organizačních složek podniku a ustanovení 5, které se týká podniku). V tomto smyslu jsou pojmy podnik a závod užívány v právní praxi již mnoho let. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. K 49 odst. 3 V ustanovení je nově navrhováno zakotvit zásadu, podle níţ se povaţuje za platné manţelství, které je platným podle právního řádu platného v místě, v němţ bylo uzavřeno. Předmětné ustanovení počítá s moţností následně zahájit řízení o neplatnosti takového manţelství nebo o určení, zda manţelství existuje či nikoli. Dle důvodové zprávy se tak má omezit vznik neţádoucích situací, ve kterých by manţelství platné v jednom státě bylo povaţováno za neplatné v jiném státě. Z uvedené zásady dle důvodové zprávy vychází Haagská úmluva o uzavírání a uznávání platnosti manţelství; Česká republika není jejím smluvním státem. K tomuto uvádíme, ţe dle stávající právní úpravy můţe cizinec skutečnost, ţe je manţelem státního občana České republiky, pokud manţelství bylo uzavřeno v cizině, prokázat českým oddacím listem vystaveným zvláštní matrikou (tj. Úřadem městské části Brno - střed) uvedenou skutečnost nemůţe prokázat cizozemským (byť úředně ověřeným a legalizovaným) oddacím listem. Zvláštní matrika přitom posuzuje, zda státní občan České republiky je způsobilý uzavřít manţelství před orgánem Neakceptováno. Vazba na terminologii nového obchodního zákona. ČMKOS MV 24
cizího státu a zda byly splněny podmínky platnosti manţelství, resp. jeho vzniku. Tento systém je takto nastaven zejména s ohledem na skutečnost, ţe nelze vyloučit případy, kdy při uzavření manţelství v cizině nebyly splněny podmínky vyţadované českým právním řádem, které mohou mít vliv na platnost či existenci manţelství. Přijetí nově navrhované zásady by znamenalo, ţe všechna manţelství uzavřená v cizině státními občany České republiky s cizinci by byla ze zákona povaţována za platně uzavřená manţelství a to aţ do okamţiku, kdy by případně bylo rozhodnuto o neplatnosti takového manţelství, resp. o jeho určení za neplatné. Přijetí této zásady bude mít vliv i na rozhodování o ţádostech cizinců - občanů třetích států o udělení víza, resp. povolení pobytu na území České republiky, podaných bezprostředně po uzavření manţelství s občanem České republiky před orgány cizích států. Na cizince bude v takovém případě nezbytné hledět jako na rodinného příslušníka občana Evropské unie tuto skutečnost bude moci prokazovat cizozemským oddacím listem opatřeným potřebnými ověřeními. Na základě doplnění uvedené zásady nebude moţné poţadovat, aby tuto skutečnost prokazoval výhradně českým oddacím listem vystaveným zvláštní matrikou. Jedním z důvodů ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie můţe být dle 87f odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, skutečnost, ţe manţelství s občanem Evropské unie zaniklo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manţelství nebo prohlášení manţelství za neplatné, nebylo-li rodinnému příslušníku občana Evropské unie rozhodnutím příslušného orgánu svěřeno do výchovy dítě občana Evropské unie nebo nebylo-li mu přiznáno právo pravidelného osobního styku s takovým dítětem pouze na území anebo jestliţe před zahájením rozvodového řízení toto manţelství trvalo méně neţ 3 roky a v době trvání manţelství měl rodinný příslušník občana Evropské unie na území povolen pobyt po dobu kratší neţ 1 rok. Domníváme se, ţe v případě přijetí navrhované úpravy by mohl vzrůst počet fiktivních sňatků cizinců se státními občany České republiky. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K 49 odst. 4 návrhu Akceptováno. MZV 25
a) MZV poţaduje vloţit za slovo cizině slovní spojení v odůvodněných případech. Tato připomínka je zásadní. Odůvodnění: Obdobné doplnění bylo MZV navrhováno i do nového Občanského zákoníku. Navrhované ustanovení by totiţ mohlo být vykládáno tak, ţe je povoleno uzavírání sňatků před diplomatickým nebo konzulárním úřadem v podstatě při jakémkoliv pobytu občana ČR mimo území ČR, neboť pro uzavření sňatku před ZÚ ČR v zahraničí návrh zákona nestanoví ţádné další podmínky. Zastupitelské úřady nemají pro tuto činnost podmínky, ani zdaleka srovnatelné s podmínkami matričních úřadů na území České republiky. V případě, ţe se by vyhovělo všem zájemcům o uzavření manţelství před zastupitelskými úřady, nemohly by některé z nich, zejména zastupitelské úřady v atraktivních turistických teritoriích, plnit své standardní funkce. Moţnost uzavřít manţelství před zastupitelským úřadem by měla být především dána těm českým občanům, kteří pobývají v zahraničí dlouhodobě nebo mají k uzavření manţelství na zastupitelském úřadě jiný závaţný důvod. V ostatních případech by tato moţnost měla být závislá na kapacitách a časových moţnostech pracovníků zastupitelského úřadu. b) MZV rovněţ dává na zváţení, zda by nebylo vhodné v tomto ustanovení zakotvit, ţe český občan nemůţe v zahraničí uzavřít sňatek s nezletilou osobou nebo v opačném případě stanovit podmínky pro uzavření sňatku s osobou mladší 18 let. K 49 odst. 4 a 5 Poţadujeme uvedená ustanovení vypustit, neboť jejich obsah vyplývá a patří do působnosti jiných právních předpisů (zákon o rodině a zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů). Dále se domníváme, ţe se ani nejedná o kolizní normy. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K 49 odst. 5 V ustanovení 49 odst. 5 návrhu zákona poţaduji zpřesnit terminologii Akceptováno. Ustanovení budou vypuštěna. Ustanovení bude vypuštěno. MV MO 26
v souladu se zákonem č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dikci velitel vojenské jednotky České republiky proto navrhuji nahradit slovním spojením velitel vojenského útvaru ozbrojených sil České republiky působící v zahraničí. K 49 odst. 4 a 5 Vzhledem k tomu, ţe tato ustanovení jsou dnes jiţ obsaţena v 5 a 7 odst. 1 zákona č. 94/1964 Sb., zákona o rodině a také v 553 a 557 návrhu nového občanského zákoníku, navrhujeme je vypustit. Jednalo by se o zbytečnou dvojí právní úpravu. Tato připomínka je zásadní. K 51 odst. 2 Na základě moţných problémů v souvislosti s právním řádem státu, který neumoţňuje rozvody, nebo jsou rozvody značně komplikované (zejména pro ţeny), navrhuji, aby pouţitelnost českého právního řádu nebyla vázána na obvyklý pobyt delší dobu, ale na občanství České republiky. Formulace pobyt delší dobu můţe způsobit interpretační potíţe. Doporučuji jej vymezit např. minimálním časovým rámcem. K 51 odst. 2 Použitelné právo pro rozvod manželství Navrhujeme, aby v případech, ve kterých cizí právní řád, který je třeba pro rozvod manţelství pouţít podle 51 odst. 1 (právní řád státu, kterým se řídí osobní poměry manţelů v době zahájení řízení o rozvodu manţelství), nedovoluje rozvod nebo ho dovoluje jen za mimořádně tíţivých okolností, bylo možné použít české právo rovněţ tehdy, kdyţ ani jeden z manţelů nemá v České republice obvyklý pobyt delší dobu, avšak jeden z manželů je občanem České republiky. Úprava pravomoci ve věcech manţelských (včetně řízení o rozvodu manţelství) v ustanovení 48 odst. 2 je postavena na zásadě, ţe je-li jeden z manţelů občanem České republiky, můţe být vţdy zaloţena pravomoc českého soudu v těchto věcech, neboť podle důvodové zprávy je ţádoucí umoţnit českému občanu přístup k českým soudům v těchto věcech osobního stavu pro něho ţivotně důleţitých. S touto zásadou plně Akceptováno. Akceptujeme. Bude vypuštěno. Akceptováno. Bude doplněno. NBÚ MO MPSV 27