SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A SOCIÁLNÍ PODNIK V TEORII A PRAXI Magdalena Hunãová

SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A SOCIÁLNÍ PODNIK V TEORII A PRAXI Magdalena Hunãová KNIHOVNIâKA PROJEKTU PODNIKÁNÍ V SOCIÁLNÍ EKONOMICE 7 Osvûta a vzdûlávání na podporu sociálního podnikání v regionech Moravy a Vysoãiny

SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A SOCIÁLNI PODNIK V TEORII A PRAXI Magdalena Hunãová KNIHOVNIâKA PROJEKTU PODNIKÁNÍ V SOCIÁLNÍ EKONOMICE 7 Osvûta a vzdûlávání na podporu sociálního podnikání v regionech Moravy a Vysoãiny

SOCIÁLNÍ EKONOMIKA JE KDYÎ. Jistû jste si v imli, Ïe se slovní spojení sociální ekonomika stalo jiï pomûrnû frekventovan m termínem. Poãátkem roku 2006 jsme byli s pfiítelem Josefem togrem, jehoï názory na toto téma si vyslechli i úãastníci bruntálské konference (viz první publikace tohoto projektu) pozváni na semináfi k témuï. O pfiestávce semináfie, v debatû u kávy, jak to jiï b vá, nûkdo z nás zmínil jméno ekonoma Josefa Macka, mimo jiného i tvûrce ekonomického programu prvorepublikové sociální demokracie. A dostali jsme se do zajímavé a vá nivé debaty, v níï vedla prim kolegynû, která se nám pozdûji pfiedstavila. Od té doby na toto téma s Ing. Magdalénou Hunãovou diskutujeme vût inou na dálku, pfies internet. Není tedy divu, Ïe je autorkou dvou publikací tohoto projektu. Evropa si dnes naprosto jasnû uvûdomuje, Ïe se dosavadní model sociálního státu stal neúnosn m. Státy jiï nemohou ve svûtû, kter v raznû pozmûnila ekonomika globální, nést plnou odpovûdnost za sociální jistoty v ech obãanû. A tak je tfieba vrátit se k pramenûm - sociální sounáleïitost je stará pfiesnû tak, jako lidské spoleãenství vûbec. Termínu sociální ekonomika se dostalo pfiíznivého pfiijetí na v ech úrovních. Ov em onoho termínu se také zmocnili lidé, ktefií ho povaïují za jakousi novou módu a z svou pfiíleïitost. Za tièují se jím a ve jménu sociální ekonomiky jsou ochotni ãinit cokoli, dokonce vypracovávat velice formální projekty na její uplatnûní pouze ve svûj prospûch. Na tûstí jsou v men inû. Kdysi je tû jako kluci jsme si vyprávûli o tom, jak by to bylo dobré, kdyby nám kaïd obãan dal jednu korunu. Îádného obãana by to nezruinovalo a my bychom byli milionáfii. Neuvûdomovali jsme si, Ïe kdyby to poïadoval kaïd, Ïe bychom vlastnû nemûli nikdo nic. TakÏe, tudy cesta nevede. Ale ta základní my lenka, sdruïit se k podpofie potfiebn ch, ta lidstvo doprovází od dob jeho úsvitu. Nabyla jiï mnoha forem. Je souãástí na ich lidsk ch dûjin. Nikoli nedávno. Nám dnes pfiipadla úloha, abychom pouze zúroãili zku enosti, znalosti a praxi. Abychom pomohli uchovat stát, kter bude i nadále sociální. To ano. Jen princip jeho základû bude jin. Ke slovu pfiichází obãanské svobody rozhodování a odpovûdnosti. Ty mohou pomoci státu, ekonomick m subjektûm i obãanûm v jejich rozhodování a konání. Avtom je kouzlo pojmu, kter naz váme sociální ekonomikou. A to vysvûtluje autorka v obou publikacích velice dobfie a s pfiehledem. Petr Andrle 4

SOCIAL ECONOMY IS WHEN. You must have noticed that the phrase social economy has already become a rather frequented term. At the beginning of 2006 my friend Josef togr, who also notified his opinions on this topic to the attendants of the conference in Brunál (see the first publications of this project), and me were invited to a workshop on the same topic. During the break debating over our coffees, as it is usual, somebody mentioned the name Josef Macek, an economist, besides others also the author of the First Republic social democracy economy programme. Soon we were involved in an interesting and hot debate where the leading role was played by a colleague who later introduced herself to us. Since then we have been discussing this topic with Ms. Magdalena Hunãová mostly at a distance through the internet. No wonder then that she is the author of two publications within this project. Nowadays Europe realizes absolutely clearly that the existing model of social state has become unbearable. States cannot bear full responsibility for social guarantee of all citizens any more in the world which has markedly been changed by global market. Therefore it is necessary to go back to the roots because social solidarity is as old as the mankind itself. And so the term social economy was accepted positively on all levels. However, this term was also seized by some people who take it for a new fashion and their opportunity only. They shield themselves with it and their action is wrong. In the name of social economy they are ready to do whatever, even to draw up very formal projects toward their individual benefits. Fortunately, they are not so numerous. A long time ago, when we still were boys, we dreamed how nice it would be if every person gave us one crown. No citizen would be ruined and we would be millionaires. We did not realize that if everybody wanted the same, in fact nobody would have anything in the end. So it is a fault line. But the basic idea - to get together to support those who need it - has been accompanying the mankind since its dawn. It has already acquired various forms. It is a part of our history. Not recently. Nowadays, our role is to make the best of the experiences, knowledge and practice to help create a state which will remain a social one. That is what we want. The state will only be built on different principles. Civil rights - decision-taking and responsibility - will play a more and more important role. They can help the state, economic subjects and citizens in their decision-making and performance. And here is the magic of the term which we call social economy. The author explains it in two publications within our project very well and with good knowledge of facts. Petr Andrle 5

Obsah: Pracovní definice sociální ekonomiky a sociálního podniku... 8 Trocha teorie nikoho nezabije, aneb o konceptu sociální ekonomiky a její historii... 11 Sociální ekonomika a sektorové modely... 11 Pole druïstevní identity a moïné smûry jeho vych lení... 14 V voj konceptu tfietího sektoru a sociální ekonomiky... 15 Sociální ekonomika, sociální podnik, sociální podnikání... 19 Pfiíklady zahraniãní praxe... 22 SdruÏení jako ideální typ subjektu sociálního mixu ve védsku... 22 Projektové organizace a sociální podniky v Dánsku... 25 Praktické poznatky ze sociálního podnikání v západní Evropû... 26 Klíã k sociální ekonomice a sociálnímu podniku, aneb mal slovníãek pojmû... 29 Ekonomika - podnik - trh - zisk - podnikání... 31 LavillÛv socio-ekonomick triangl... 32 Vlídné právní prostfiení - italská inspirace z praxe... 37 Systémy fiízení druïstevního podniku ustaveného jako s.r.o.... 37 Závûrem... 39 Seznam odkazû a pouïité literatury... 41 7

Pracovní definice sociální ekonomiky a sociálního podniku UÏ jste nûkdy sly eli o sociální ekonomice, sociálním podniku nebo sociální firmû? CoÏe to vlastnû je? Je to vûbec u nás v dne ní dobû k nûãemu uïiteãné? Není to nakonec nûco socialistického?! Vefiejnost ovlivnûná neo-liberálním dogmatem ani vládní autority zatím nepovaïují sociální ekonomiku za dostateãnû aktuální téma. Evropská unie podporuje rozvoj sociální ekonomiky ve sv ch dokumentech a ze sv ch fondû, neboè ji povaïuje za v znamného partnera moderního sociálního státu a sociální podnik za jeden z nástrojû prosazování politik zamûstnanosti, sociální soudrïnosti, rozvoje regionû, konkurenceschopnosti a udrïitelnosti. Je jednou z moïn ch odpovûdí na sílící globalizaci trhû. Vût ina vlád státû EU-15 sociální ekonomiku ctí, respektuje a podporuje vlídn m právním rámcem, ãasto i daàov mi úlevami. Nûkteré mají pro podporu rozvoje sociální ekonomiky ministerstva, pfiípadnû specifické zákony. Ví, Ïe ji potfiebují. Na základû jejich zku eností a na objednávku Evropské komise k naplnûní Lisabonské strategie byl vypracován koncept sociální ekonomiky. Pfiedpokládá se, Ïe státy stfiední a v chodní Evropy se k trendu pfiipojí. MoÏnosti ãerpání evropsk ch fondû v rámci programového období 2007-2013 nakonec pfiec jen vyvolaly urãit zájem o téma sociální ekonomiky a sociálního podniku také u nás. Hledá se pragmatická, administrativnû pouïitelná definice. Pokud chceme vyuïít pfiíleïitosti, která se nabízí, je nutno nejprve porozumût smyslu, úãelu a obsahu konceptu sociální ekonomiky a sociálního podniku, a to nejlépe v kontextu podmínek zemí, kde koncepty vznikly, a pak ji teprve aplikovat s ohledem na domácí specifika. Centrum mezinárodního v zkumu a informací k vefiejné, sociální a kooperativní ekonomice - CIRIEC (Centre International de Recherches et d information sur l économie publique, sociale et coopérative) definovalo sociální ekonomiku v Reportu (2007) [1]: Sociální ekonomika je souborem soukrom ch, formálnû ustaven ch podnikû, nezávisl ch a samosprávn ch ve svém rozhodování, s dobrovoln m ãlenstvím. Tyto podniky jsou zakládány (spolkem) k naplnûní potfieb ãlenû (spolku), a to prostfiednictvím trhu skrze produkci zboïí a skrze poskytování sluïeb, poji tûní a finanãních sluïeb. Rozhodování a rozdûlování ziskû nebo pfiebytkû mezi ãleny není nijak vázáno na v i vkladû do kapitálu nebo poplatkû/pfiíspûvkû, vkládan ch jednotliv mi ãleny, z nichï kaïd má jeden hlas. Sociální ekonomika také zahrnuje soukromé a formálnû ustavené organizace, nezávislé ve svém rozhodování na jin ch autoritách (státu), s dobrovoln m ãlenstvím, poskytující netrïní sluïby domácnostem. Pfiípadné ekonomické pfiebytky se nerozdûlují ani mezi ty, kdo se o jejich tvorbu zaslou- Ïili, ani kdo aktivity fiídí nebo financují. R. Chaves a J. L. Monzón jako autofii Reportu CIRIEC pro Evropskou komisi mimo jiné konstatují, Ïe tato definice je v souladu s koncepãním vymezením sociální ekonomiky tak, jak je uvádí Stálá evropská konference druïstev, vzájemnostních spoleãenstev, spolkû a fundací/nadací - CEP-CMAF (Conférence Européenne Permanente des Coopératives, Mutualités, Associations et Fondations) ve své Chartû principû sociální ekonomiky. Pracovní definici sociálního podniku (jehoï prototypem jsou druïstva, vzájemnostní spoleãenstva a fondy a také spolky - sdruïení) lze odvodit obdobnû, napfiíklad z Deklarace druïstevní identity (1995) [2] a z konceptu evropského tfietího systému (Laville - Borzaga - 8

Defourny - Evers - Lewis - Nyssens - Pestoff, 1999), a to jako samosprávného personálnû ãlenského sdruïení zájmu, které si k naplnûní úãelu svého sdruïení ustavuje podnik, kter pak ãlenové demokraticky fiídí a majetkovû ovládají. K dosaïení uïitkû a cílû sdruïení se podnik úãastní trhu, ale dosaïen zisk nedistribuuje ani vkladatelûm kapitálu, ani jeho správcûm ãi manaïerûm. Sociální podnik pfiitom ctí princip autonomie, dobrovolnosti, otevfienosti, vzájemnosti, ne-pro-ziskovosti, nedistribuce zisku, a také demokratick rozhodovací princip jeden ãlen = jeden hlas. Sociálnû relevantním cílem sdruïení a ustavení jeho podniku je ekonomická, sociální a kulturní podpora ãlenû a jejich rodin ãi lokálních komunit, jakoï i udr- Ïiteln rozvoj. UÏitky, prostfiedky i cíle jsou pfiedmûtem demokratického konsensu ãlenû o spoleãném obecném zájmu. âlenové se obvykle úãastní na majetku, financování, rozhodování, rizicích a uïitcích sociálního podniku, a to podle jeho typu. Podle provozovan ch aktivit a cílû patfií mezi sociální podniky zejména ty, které poskytují netrïní (sociální) sluïby, podporují lokální zamûstnanost a obïivu (zde na pfiedmûtu ãinnosti prakticky nezáleïí), pfiípadnû samostatnû nebo souãasnû zaji Èují financování takov ch (sv ch) podnikû a aktivit. Na základû definic podniku P. Schumpetera upfiesnili C. Borzaga a J. Defourny (2001) pojem sociální podnik jako inovativní zámûr, pfii jehoï realizaci nesou realizátofii v znamná ekonomická rizika. OECD - LEED Trento chápe sociální podniky jako drobné a malé podniky, nûkdy také podniky stfiední, ukotvené v regionu, i opaãnû. J.Defourny (2006) se sv m t mem evropské badatelské sítû EMES (Research network of established university research centres and individual researchers whose goal is to gradually build up a European corpus of theoretical and empirical knowledge, pluralistic in disciplines and methodology, around Third Sector issues) [3] upfiesàuje postavení sociálního podniku, a to na rozmezí trïního a netrïního, respektive ziskového a neziskového sektoru s tím, Ïe sem patfií zejména sociálnû orientovaná druïstva, vzájemnostní/solidární spolky a fondy, a také ty ãlenské spolky a sdruïení, které poskytují netrïní sociální sluïby sv m ãlenûm i ir ímu o- kolí na ekonomickém základû. Charakteristick je pro sociální podnik zpûsob rozhodování, financování a heterogenita. Na základû rozsáhlého v zkumu Defourny a jeho t m (2001, 2006) upfiesàují specifick typ sociálního podniku typu WISE (Work Integration Social Enterprise), urãen k intergaci areintegraci osob a komunit sociálnû nebo z trhu práce vylouãen ch nebo vylouãením ohro- Ïen ch, a to jiï nejen jako sociálního podniku na personálnû ãlenském základû, ale také jako (podnikatelské) sociální firmy, pfiípadnû téï komunálního ãi komunitního podniku a v jejich rûzné kombinaci. Provádí pak identifikaci takov ch podnikû napfiíã zemûmi EU-15 bez ohledu na jejich právní formu. Obdobné prûzkumy provádûné v nov ch zemích EU naráïely a dosud naráïí na urãité nepochopení a neporozumûní konceptu sociální ekonomiky a sociálního podniku v tûchto zemích. S nejvût í pravdûpodobností je to zapfiíãinûno zejména odli n mi historick mi zku enostmi posledního více neï pûlstoletí, star mi i novû pfievzat mi dogmaty a specifick m zpûsobem transformace. Co je ale tak sloïitého na tom porozumût sociální ekonomice a sociálnímu podniku, pochopit existující ãi ustavit nové definice? Na vinû je zfiejmû na e institucionální dûdictví, vãetnû systémû dnes fungujících institucí a institutû zaji Èujících sociální sluïby a sociální opory. A také cesta, kterou jsme k nim bûhem posledních staletí u li. Ná dne ní postoj je ovlivnûn pfievládajícím neo-liberálním dogmatem (v e zvládne svobodn trh) a rutinou dosud silného centristického a paternalistického státu ( stát ví vïdy lépe ne- 9

Ïli obãan sám, co je pro obãana dobré ). MoÏná jsou na vinû také americké vzory a teze, aplikované v zemi s odli nou tradicí, leïící ve stfiední Evropû, se stfiedoevropskou historickou zku eností. Jak dokládají v sledky mezinárodních v zkumû, a stále se o tom vïdy znovu pfiesvûdãuji, s porozumûním konceptu sociální ekonomiky máme my ve stfiední a v chodní Evropû trochu problém. A také naopak, i západní Evropa má problém porozumût tomu, Ïe nám to dûlá takov problém. Jednou z pfiíãin mûïe b t dûvod lingvisticko - historick. KaÏdá fieã a její obraznost v sobû skr vá historickou zku enost toho kterého národa ãi území. Jednotlivá slova jsou vlastnû obrazy, které nám pomáhají sdûlovat si my lenky, rozumût jeden druhému, chápat to, s ãím se setkáváme. Jazyk je systémem, ve kterém slova nab vají v znamu ve vztahu k jin m slovûm, situacím, dûjûm a v jejich kontextu. Jednomu ãeskému slovu mûïe napfiíklad ve velkém anglickém slovníku odpovídat mnoho anglick ch v razû a naopak. Chybn m nebo nepfiesn m pfiekladem z cizího jazyka, ale také odli nou zku eností, mûïe dojít k posunutí v znamû slov a pojmû. Lehce se pak mûïe stát, Ïe si s jin mi lidmi neporozumíme, aãkoli pouïíváme stejná slova. Komu se to nikdy nestalo? NemÛÏeme chtít, aby ostatní chápali nás, aniï bychom se snaïili pochopit my je. Vûfiím, Ïe dobrá znalost historie a reálií jak zemí západních, tak zemí stfiední a v chodní Evropy, znalost jejich specifik, odli ností a souvislostí, nám mûïe pomoci i v záleïitosti pochopení sociální ekonomiky. Která slova a pojmy nám na cestû k pochopení a pfiijetí konceptu sociální ekonomiky dûlají asi nejvût í problém? Jsou to zfiejmû její principy: ãlensk princip, princip vzájemnosti, samosprávnosti, dobrovolnosti, autonomie na státu, demokratického rozhodování, duality (spolek a jeho podnik), ne-pro-ziskové úãasti na trhu a dal í. SnaÏíme se, a stále nûjak nerozumíme, moïná jsme jen rozumût zapomnûli, protoïe jsme zapomnûli zku enost s nimi. Je tedy nemal m úkolem této publikace takovému porozumûní pomoci. A tak se vraème k jádru tématu. Aãkoli moderní koncept sociální ekonomiky je zhruba patnáct let star, sama sociální ekonomika má dnes (pokud ji budeme poãítat podle data zalo- Ïení prvního skuteãného druïstva v anglickém Rochdale roku 1944) jiï minimálnû sto edesátiletou historii. Také na na em území má sociální ekonomika historii stejnû starou. Bohatû tu kvetla, a to minimálnû do roku 1938, nebo chcete-li 1948, nebudeme-li v to poãítat váleãnou centrálnû plánovanou ekonomiku Nûmecka. Totalitní sociální stát s centrálnû plánovanou ekonomikou totiï demokratickou sociální ekonomiku nepotfieboval. Lépe fieãeno, v na em pfiípadû ji ve jménu sv ch cílû zneuïil a potlaãil. I kdyï byl návrat k trhu a demokracii po roce 1990 pro nov rozvoj sociální ekonomiky velkou pfiíleïitostí, státními autoritami jí revitalizace z mnoha dûvodû umoïnûna nebyla, spí e naopak. Pro mnohé pak mûïe b t pfiekvapením pfiípadné zji tûní, Ïe sociální ekonomika je u nás pfiesto dodnes Ïivá, byè to bylo spí e ve skrytu a na zapfienou. Hloubûji jsem se celé této problematice vûnovala v jin ch sv ch publikacích, zaloïen ch na vlastních badatelsk ch aktivitách a iroké komunikaci souvisejících otázek doma i v zahraniãí. Jejich základní v ãet je uveden v závûru této publikace. 10

Trocha teorie nikoho nezabije, aneb o konceptu sociální ekonomiky a její historii Sociální ekonomika je staronov pojem, oznaãující samosprávné a samofinancované ne-proziskové ekonomické aktivity sdruïen ch obãanû, slouïící k dosaïení ne-individuálních cílû. Dnes je sociální ekonomika, aktivní z iniciativy a odpovûdnosti obãanû, cenûna mnoha vládami jednak pro své sociální dopady a jednak pro svou malou závislost na vefiejn ch rozpoãtech. Souãasnû je povaïována za nástroj humanizace globalizujícího se trhu, za obránce morálky, za kolu malé demokracie a drobného podnikání, za faktor rozvoje zaostávajících regionû a posilování sociálního kapitálu, za nástroj sociální inkluze sociálnû ohroïen ch osob a komunit, za autonomní souãást sociálních sítí, za partnera moderního sociálního státu. Z hlediska smí ené ekonomiky, tj. ekonomiky soukromé a vefiejné (J. Stiglitz, 1997), je sociální ekonomika souãástí duální ekonomiky privátní sféry, kde vedle samoregulaãního mechanismu neviditelné ruky trhu funguje také samoregulaãní mechanismus obãanské morálky a solidarity. Na rozdíl od plnû monetární ekonomiky trhu je sociální ekonomika ve své podstatû semi-monetární, to znamená, Ïe obsahuje také prvky ekonomiky nemonetární, charakteristické pro komunitní sektor. Abychom se dokázali v rozloïení sektorû a ve vztazích jednotliv ch aktérû tûchto sektorû lépe orientovat, podívejme se na tuto problematiku blíïe. Sociální ekonomika a sektorové modely Sociální ekonomika b vá zahrnována do soukromého - obãanského sektoru, respektive na pomezí sektoru trïního a netrïního. Zde je namístû upfiesnit si, co je tím mínûno. Sektorov ch modelû b vá pouïíváno nûkolik: Pfii v uce ekonomie b vá obvykle pouïíván sektorov model, charakterizující základní vztahy a toky v trïní ekonomice, kde vedle sebe, zjednodu enû fieãeno, tu stojí sektor produktivní (spotfieba v robních faktorû a zdroj spotfiebních statkû a dûchodû) a sektor domácností (spotfieba spotfiebních statkû a dûchodû a také zdroj v robních faktorû). Pokud se pak hovofií o zamûstnanosti a HDP nebo o probíhajících zmûnách v ekonomice, pouïívá se pojem primární sektor (prvov roba), sekundární sektor (zpracovatelsk prûmysl) a terciární sektor (producent sluïeb). K objasnûní konceptu sociální ekonomiky se tyto sektorové modely nehodí. Pfii v uce vefiejné ekonomiky b vá u nás pouïíván dvojramenn sektorov model, kde se na jedné stranû nachází ziskov sektor a na druhé stranû sektor neziskov (dûlen na vefiejn sektor, soukrom sektor neziskov ch organizací a sektor domácností). V tomto modelu není jednoduché upfiesnit v znam pojmu nestátní a nevládní neziskové organizace (sám pojem ziskov a neziskov mûïe b t sv m zpûsobem zavádûjící) a tak ani tento model se nám pro úãely objasnûní konceptu sociální ekonomiky nehodí. V sub-kapitole nazvané Ekonomika - podnik - trh - zisk - podnikání je uveden LavillÛv trojúhelníkov model, znázoràující sektory ekonomiky monetárnû trïní, monetárnû netrïní a nemonetárnû netrïní. Pokud si v tomto modelu sektor sociální ekonomiky umístíme do- 11

prostfied tak, Ïe pfiesahuje do v ech tfií sektorû, pak nám samo toto umístûní mûïe jiï napovûdût mnohé o povaze heterogenity jeho aktérû a vztahû. Pfii v uce sociální ekonomiky a objasnûní jejího konceptu nejlépe vyhovuje PestoffÛv model sociálnû ekonomického prostoru, kter autor nazval Trojúhelník sociálního mixu (Welfare mix triangle) a prezentoval v roce 1995 [4]. Tento model navazuje na práce Polanyiho, Everse, Lavilla, Haláska a dal ích. Mimo ãtyfi základních sektorû vymezuje také prostor obãanské samosprávy. V níïe uvedeném schématu z roku 1995 samosprávn obãansk mix sektor je tû spl vá s pojmem tfietí sektor (sektor neziskov ch organizací), v dal ích pracích (1999) je mu v ak nadfiazen, a nûkdy opût b vá samosprávn obãansk mix sektor ztotoïàován s polem ob van m aktéry sociální ekonomiky v jejím irokém pojetí. V uï ím pojetí sociální ekonomiky v ak její aktéfii operují ve fluktuaãním pásmu kolem sektorového rozmezí trïní/netrïní (respektive zisk/ne-zisk). Podívejme se tedy na tzv. PestoffÛv ãtyfisektorov model socio-ekonomického prostoru welfare mix zblízka: Zdroj: Halásek (1994), Pestoff (1995) Pfiedstavme si nyní, Ïe jednotlivé vnûj í rohy trojúhelníku ob vají socio-ekonomické subjekty se spoleãn mi charakteristikami, odvíjejícími se od povahy jejich zakladatele a od povahy základních ekonomick ch vztahû, panujících v tom kterém prostfiedí. Smûrem k rohu trojúhelníku nab vají tyto charakteristiky na intenzitû, smûrem k protilehlé stranû trojúhelníku postupnû slábnou, aï zanikají. Uprostfied trojúhelníku se tedy charakteristiky mísí a prolínají. Subjekty tfietího sektoru nevládních neziskov ch organizací, které uprostfied trojúhelníku operují, tak jeví heterogenní charakter své povahy a vztahû. 12

V pravém rohu trojúhelníku sídlí trh (1. sektor) se sv mi privátními firmami vlastnictví. Tento sektor je vymezen jako soukrom, formalizovan a pro-ziskov. Distribuce statkû zde probíhá jako dobrovolná smûna na základû nabídky a poptávky. Ekonomika je tu taïena kapitálem a hlavním hybatelem je touha po zisku. Mechanismus neviditelné ruky trhu má tendenci z objektivních dûvodû opakovanû selhávat. V horním rohu trojúhelníko sídlí stát (2. sektor) se svou vefiejnou mocí, vefiejn mi autoritami a institucemi vefiejné správy. Sektor je vymezen jako vefiejn, formalizovan a neziskov. Redistribuce vefiejn ch statkû a dûchodû je zaloïena na nedobrovolné solidaritû prostfiednictvím v bûru daní a poplatkû. Hybatelem je vefiejná volba a mediátorem vefiejné finance. Stát, kter pfievzal vût í ãást sociální odpovûdnosti za své obãany, dnes z objektivních dûvodû selhává. V levém roku trojúhelníku sídlí komunity - rodiny, domácnosti, pfiátelské, sousedské a dal- í skupiny (4. sektor) se svou nemonetární a netrïní ekonomikou. Sektor je vymezen jako neformalizovan, soukrom a neziskov. Hybatelem je touha lidského rodu pfieïít a potfieba osob uïivit se. Distribuce hodnot probíhá obvykle na základû reciprocity a dobrovolné, mezigeneraãní solidarity. Vládne tu autorita, tradice a morálka. Souãasná doba je v ak charakteristická rozpadem tûchto hodnot a krizí komunit. Uprostfied velkého trojúhelníku je pomysln mi pomezními liniemi vymezen vnitfiní trojúhelník jako sídlo nevládních neziskov ch organizací (3. sektor). Tyto organizace lze vymezit jako neziskové, soukromé a formalizované. Ekonomika je zde taïena prací a jejími zájmy. Distribuce hodnot je obvykle dobrovolná, solidární a v dûvûfie. Hybatelem je potfieba osob sdruïovat se ke spoleãn m uïitkûm. Nesoustavnost aktivit a heterogenita vztahû ãiní tento sektor ponûkud labilním. Pomysln kruh uprostfied trojúhelníku pfiesahuje prostor nevládních neziskov ch organizací do v ech tfií sousedních sektorû. Pestoffem je oznaãen jako tfietí sektor, jindy jako obãansk samosprávn mix sektor. Jeho jednotícím znakem je obãanská samospráva a charakteristick m rysem mix, respektive heterogenita vztahû. Neziskové organizace v tomto prostoru oznaãujeme jako nestátní neziskové organizace. Pfiitom: V pfiesahu do vefiejného sektoru (v rámci ir ího pojmu nestátní neziskové organizace) sídlí územní samosprávné celky a jejich pfiíspûvkové organizace. V pfiesahu do trïního sektoru sídlí tzv. ne-pro-zisková, demokratická ãi sociální ekonomika (druïstva, vzájemnû podpûrné spolky a fondy, firemní filantropie atp.). V pfiesahu do komunitního sektoru nalezneme neformalizované obãanské iniciativy (a také individuální dárce a dobrovolníky). V mal ch trojúhelníãcích pfii vnûj ích stûnách velkého trojúhelníku bychom nalezli napfiíklad státní podniky (rozhraní vefiejné/trïní), stínovou edou a ãernou ekonomiku (rozhraní trïní/neformalizované) a napfiíklad politické lobby (rozhraní neformalizované/vefiejné). 13

Polany (1944 - Pestoff, 1995) k tomu fiíká, Ïe na povahu kaïdého jednoho sektoru mají vliv zejména charakteristiky, zdroje a uïitky jeho hráãû, pfievládající vztahy uvnitfi i vnû sektoru a struktura sektoru. Zda bude kter aktér (subjekt) zahrnut do toho kterého sektoru, zda dojde k zahrnutí hráãe do hry nebo vyjmutí ze hry, závisí na samotn ch úãastnících této hry. Sektorová pole a prostor aktivit jednotliv ch hráãû mûïeme povaïovat za fluktuaãní pásma spí e neïli za pevnû vymezen prostor. Také rozmezí mezi sektory jsou jen ideální a prostupná. Velikost a vyváïenost sektorû je v modelu ideální. V reálu závisí na konkrétních politicko-ekonomick ch a kulturnû-historick ch podmínkách té které zemû. Na základû reáln ch dat statistického ãi empirického v zkumu by jednotlivá rozhraní nebyla ani pfiímá, ani soumûrná a skuteãná velikost jednotliv ch sektorû a sub-sektorû by svûdãila o typu pfievaïující ekonomiky, síle státu, atd. v dané zemi nebo území. Prostor aktivit sociální ekonomiky bychom nalezli nejspí e na obû strany podél rozhraní zisk/ne-zisk, respektive trïní/netrïní. DruÏstvo, jako reprezentant sociální ekonomiky, má kofieny v komunitním sektoru a extrémy v sektoru trïním (tendence ke kapitalizaci, ztrátû svého ãlenského principu a vzájemnosti) a v sektoru vefiejném (tendence ke ztrátû své autonomie na státu a dobrovolnosti) [5]. Pole druïstevní identity a moïné smûry jeho vych lení: U nás jsou druïstva více vysunuta do trïního sektoru nejen vlivem konkurence na globalizovaném trhu, ale také zákonn m rámcem a politikami. Tento základní typ aktéra sociální ekonomiky tím ztrácí své sociální a solidární dimenze a pfiestává b t pro vládu uïiteãn m partnerem. Studie v chodní sekce Mezinárodního druïstevního svazu dokládají, Ïe pfiíli né vysunutí druïstev do vefiejného sektoru mûïe posilovat prokorupãnost prostfiedí. 14

PestoffÛv trojúhelníkov funkcionální model sociálního mixu zobrazuje strukturu a vztahy v socio-ekonomickém prostoru a zároveà demonstruje akt pfiepnutí státního monopolu poskytování sociálního dobra na sociální mix, kdy se na redistribuci sociálního dobra podílí vedle státu také samosprávn obãansk mix sektor (Evers, Wintersberg, 1990 - Pestoff, 1995). Koncept modelu pûvodnû vznikl v reakci na kritiku sociálního státu welfare a pfiedkládá srozumiteln návrh na fie ení krize sociálního státu nejen pro státy západní, ale i stfiední a v chodní Evropy (cestou transformace univerzalistického sociálního státu na sociální stát reziduální pfii souãasném rozvoji tfietího sektoru, respektive sektoru obãanského samosprávného, respektive sektoru sociální ekonomiky - jako partnera tohoto státu). K této problematice se je tû v sub-kapitole SdruÏení jako ideální typ subjektu sociální ekonomiky vrátíme. V voj konceptu tfietího sektoru a sociální ekonomiky V souvislosti s krizí sociálního státu po roce 1973 se tfietí sektor v uï ím i ir ím slova smyslu dostal do centra pozornosti odborníkû. V prostfiedí liberalizovaného trhu se ãasem stává legitimním partnerem vlád pfii zaji Èování doplàkov ch ãi alternativních solidárních funkcí a statkû ve vefiejném a obecném zájmu. Tfietí sektor dnes pozitivnû ovlivàuje zamûstnanost a je para-politickou silou. Projevuje se jako inovátor a pfiiná í nové produkty a novou kvalitu v robkû, nové metody organizace a nebo/i produkce, v robní faktory vyuïívá odli n m zpûsobem, vytváfií nové vztahy na trhu a nové formy podniku. Definovat teoretickou bázi neziskov ch organizací a neziskového sektoru se v USA s úspûchem pokusila roku 1976 Filerova komise. V její práci pokraãovalo cca 150 badatelû napojen ch na v zkumn program o neziskov ch organizacích univerzity v Yale. Koncem dvacátého století pak zahajuje John Hopkins University v Baltimore (USA) rozsáhl empirick v zkum tfietího sektoru napfiíã kontinenty. Aby bylo moïno neziskové organizace tfietího sektoru kvantifikovat a kvalifikovat, Salomon a Anheier vyslovují svou známou klasifikaãní strukturálnû operacionalistickou definici nevládních neziskov ch organizací. Podle této definice se taková nevládní nezisková organizace pozná podle následujících znakû (volnû interpretováno): je samosprávná a autonomní na státu (a na trhu) patfií do soukromého, tedy privátního sektoru je nezisková, tj. nedistribuuje zisk tûm, kdo vlastní ãi spravuje kapitál vloïen do jejích aktivit obsahuje prvky dobrovolnosti, tj. dobrovolnické práce a filantropie je formálnû ustavená (má právní subjektivitu a tedy schopnost vstupovat do smluvních vztahû) PrÛzkum neziskov ch organizací probíhal ve tfiech skupinách státû: s rozvinutou trïní ekonomikou, s nerozvinutou ekonomikou a s posttotalitní ekonomikou. Bûhem v zkumu vy lo najevo, Ïe struktura neziskov ch organizací má v jednotliv ch zemích a oblastech svá specifika, poplatná historickému v voji zemû, oblasti a jejímu institucionálnímu dûdictví. 15

V zkum pfiinesl zajímavá zji tûní i vâr[6]. Bylo zji tûno, Ïe oproti oãekávání je podíl vefiejn ch zdrojû na financování privátních neziskov ch organizací jen zhruba tfietinov, pokud zapoãteme práci dobrovolníkû, a Ïe rozsah nevládního neziskového sektoru se jeví u nás v znamnû mal, s orientací star ích organizací na volnoãasové aktivity a nov ch na obranu práv, pfiípadnû na chybûjící sociální sluïby. Pokud by se do souboru tûchto neziskov ch organizací pfiipoãetly i pfiíspûvkové organizace, dosáhl by rozsah poskytovan ch sociálních sluïeb jinde obvyklé úrovnû. Solidární funkce u nás totiï z v znamné ãásti dosud zaji Èuje stát, respektive vefiejn sektor. Z v zkumu také vyplynulo, Ïe pfiedpoklad dobrovolnosti jako znaku nevládních neziskov ch organizací je u nás vhodné vztahovat nejen k dobrovolnosti pfii poskytování práce a darû, ale také k dobrovolnosti zaloïení a rozpu tûní organizace, jakoï i dobrovolnosti vstupu a v stupu ãlenû z organizace. Koncept tfietího sektoru byl u nás poté zahrnut do paradigmatu vefiejné ekonomie. V zemích EU-15 badatelé shledali, Ïe do souboru neziskového sektoru by mûly b t zahrnuty také dvojité organizace-podniky typu druïstva, coï lépe odpovídá pfievládající evropské kontinentální tradici vzájemné svépomoci (oproti pfievládající anglo-americké tradici filantropie). Je pak vedena diskuse o evropsk ch specifikách tfietího sektoru a sociálním podnikání. Evrop tí badatelé staví svou koncepci obãanského samosprávného mix sektoru (Halásek, 1994; Pestoff, 1995), tfietího systému (Laville, Borzaga, Defourny, Pestoff a dal í, 1999), sociální ekonomiky (napfiíklad CEP-CMAF), sociálního druïstva a sociálního podniku (Borzaga, Defourny). EMES navrhuje definici sociálního podnikání jako inovativních aktivit nov ch typû neziskov ch organizací, ale také inovativních aktivit organizací stávajících. Sociální podnikání zde oznaãuje proces nového podnikatelského pfiístupu, kter ovlivàuje a pfietváfií star í iniciativy tfietího sektoru a doplàující aktivity sektoru vefiejného. Jak fiíká Defourny, tento koncept nemá existující koncept tfietího sektoru nahradit, ale snaïí se spí e objasnit jeho urãité síly jako síly heterogenních struktur ne-pro-ziskové sociální ekonomiky. Za v znamn mezník pro budoucí praxi i v zkum sociální ekonomiky v Evropské unii b vá v povaïován rok 1991, kdy italsk parlament vydává zákon o speciálním statutu sociálního druïstva. (Typ A poskytuje sociální sluïby, pokud je nedokázal zajistit stát, typ B zprostfiedkovává sociální zaãleàování znev hodnûn ch osob, nejãastûji azylantû, jejich zapojením do zamûstnání prostfiednictvím druïstva). Tento typ druïstva okamïitû zaznamenává boufiliv rozvoj, neboè prakticky fie í aktuální problémy italské spoleãnosti, t kající se chybûjících vefiejn ch sluïeb. V roce 1990 ãasopis Impresa sociale zaãal zkoumat nové podnikatelské zámûry se sociálním obsahem. Fenomén je následnû podroben zkoumání domácích odborníkû, a v roce 1996 návaznû na to vzniká evropská síè pro studium v voje sociálního podnikání, pokr vající v echny tehdej í ãlenské zemû EU. JiÏ bûhem prvních let jsou na svûtû viditelné v stupy. Evropská komise tyto snahy podporuje k operacionalizaci Lisabonské strategie. SoubûÏnû probíhá celosvûtov v zkum druïstevního sektoru vãetnû jeho legálního prostfiedí, taïen Mezinárodním druïstevním svazem a dal ími mezinárodními institucemi. V roce 1995 vyhla uje Mezinárodní druïstevní svaz v Manchesteru mezinárodní druïstevní standardy, tj. Deklaraci principû druïstevní identity. Evropská komise pozdûji vyhla uje, za úãelem naplnûní ímsk ch smluv o rovnoprávnosti v ech forem podnikání, statut evropského druïstevního podniku a jeho Eurostanovy [7]. Souãasnû je Evropskou komisí zpracován koncept sociální odpovûdnosti firem (Company Social Responsibility) a téma sociální ekonomiky a sociálního podniku se objevuje v evropsk ch politikách zamûstnanosti, 16

sociální soudrïnosti a regionálního rozvoje a v pfiíslu n ch dokumentech. Sociální ekonomika a sociální podnik se tak po roce 2000 stávají v EU nástrojem prosazování vefiejn ch politik za podpory fondû EU a jejich teze jsou zahrnuty do acqui communitaire, jejich podpora do pravidel vefiejného financování, vãetnû tûch nov ch na období 2007-2013. Koncept vzájemnû svépomocné a ãlensky orientované sociální ekonomiky a jejího sociálního podniku je bûhem doby formulován ve více variantách a úpravách (jako koncept ekonomiky solidární, sociálního druïstva, komunitního podniku, sociální firmy, sociálního podniku pro sociální zaãleàování znev hodnûn ch osob (WISE), sociálnû a environmentálnû odpovûdného podniku, jako sociální odpovûdnosti firem, druïstva podnikatelû na mzdu, a dal- í). Koncepty se promítají do praxe, politiky, vefiejné správy a legislativy tûchto zemí. VraÈme se v ak do roku 1993, kdy Harvard Business School zaloïila první tzv. sociální podnikatelskou iniciativu. Od té doby nejv znamnûj í americké univerzity, vãetnû Columbia a Yale, vytvofiily a podpofiily mnohé dal í programy pro sociální podnikání. Toto sociální podnikání v ak zûstalo v USA více ménû irok m a vágním pojmem, odkazující na trïní síly s kontextem sociálních zámûrû. Spojitost s druïstevní tradicí zde nebyla identifikována, coï lze zdûvodnit odli ností tradic anglo-amerického tfietího sektoru proti Evropû, byè i tam hrála druïstva vïdy v znamnou roli a dosud ji hrají, oceàována napfiíã cel m politick m spektrem. Nicménû, na sociální podnikání bylo nahlíïeno jako na inovativní fie ení problémû, spojen ch s financováním neziskov ch organizací, které shledávaly získávání soukrom ch a vládních darû a grantû ãím dál obtíïnûj ím. Koncept tak upozornil na inovativnost chování neziskov ch organizací a nesení pfiíslu n ch finanãních rizik. V této souvislosti byly zahájeny projekty sociálního podnikání s úãastí na volném trhu a nedistribucí zisku, známé dnes jako koncept sociální firmy s podporovan m zamûstnáním osob ohroïen ch sociální exkluzí. Tento koncept není zaloïen na vzájemné svépomoci ãlenû, ale na podnikové a individuální filantropii úspû ného podnikatele, odmûàovaného daàov mi úlevami. Aby mohla b t taková sociální firma úãastna daàov m úlevám z titulu nedistribuce zisku a aby mohla pfiijímat dary, musí dnes splàovat celkem pfiísné standardy sociální firmy. Koncept sociální firmy se roz ífiil ve Velké Britanii i jinde, objevuje se dnes také v âr (viz pfiíklad Fokus Praha, o.s.). V roce 2000 se ve Velké Britanii sdruïily Svaz zamûstnaneckého spoluvlastnictví, Svaz finanãní participace zamûstnancû, Svaz v dûlkov ch druïstev a Svaz druïstev spotfiebitelû pod jednu stfiechu a tato aliance zahájila v rámci informaãního servisu ir í kooperaci s organizacemi tfietího sektoru (tj. s nevládními neziskov mi organizacemi), coï mûïe b t chápáno také jako souãást sílícího zájmu o neziskov sektor a jeho role. Nûkteré evropské státy ustavují ministerstva nebo ministry pro rozvoj sociální ekonomiky, u- pravuje se legislativa. Na téma sociální ekonomiky se pofiádají konference, ãasto pod zá titou Evropské komise. V roce 2002, na konferenci k sociální ekonomice v Praze je prezentováno, Ïe v zemích EU-15 se sociální ekonomika podílí na zamûstnanosti i HDP cca ze 6-10 %. V roce 2003 Blairova vláda zaloïila ve Velké Britanii Koalici pro sociální podnikání a Sociálnû podnikatelsk svaz pro vzdûlávání populace o sociálním podnikání za úãelem propagace cesty rozvoje sociálního podnikání napfiíã zemí. Sekretariát obchodu a prûmyslu navrhl svou vlastní definici sociálního podnikání a vyhotovil poãáteãní seznam sociálních 17

podnikû. Sociálním podnikáním jsou i zde mínûny ne-pro-profitní ekonomické aktivity z iniciativy spolãen ch obãanû a komunit, aktivní na trhu za úãelem posilování lokálního sociálního kapitálu a sociální soudrïnosti za v znamné podpory municipalit. V Britanii se tak prosazuje alternativní ekonomika, která by mûla pfiispívat jak k sociální inkluzi v mûstském prostfiedí (zábrana vzniku slumû a kriminality), tak k novému rozvoji lokálních komunit na venkovû (devastovan ch globální ekonomikou). Tato ekonomika má silnû ekologické prvky. N. Johanisová ji charakterizuje v rámci svého Osmera konstruktivního ekonomického disidenta jako soukromé sociálnû ekonomické iniciativy, obsahující principy: (1) Posilování vztahû v komunitû, (2) Lidské mûfiítko, (3) Vazba k místu, (4) Princip neziskového vlastnictví pûdy a pfiírodních zdrojû v zájmu budoucích generací, (5) Zdraví a osobní pohoda jako priorita - úcta k vlastním potfiebám, (6) Dobrá práce - práce, kterou dûlám, mû musí tû it, (7) Sdílené rozhodování, demokracie, (8) UdrÏitelnost - úcta k pfiírodû. Pfiidává k tomu ilustrativní moto Václava Cílka: Je dûleïitûj í mít kam chodit kaïdé odpoledne se psem neï jednou do roka strávit ãtrnáct dní na Kanárech. PfiestoÏe EMES upozoràoval, Ïe rozdíly mezi jednotliv mi dílãími koncepty mohou b t v born m zdrojem pro pochopení principû a charakteristik aktérû sociální ekonomiky a tfietího sektoru, pfiiklání se dnes tito badatelé k názoru, Ïe rozli ovat mezi sociální ekonomikou a tfietím sektorem není vlastnû tfieba a Ïe je lze povaïovat sv m zpûsobem za synonyma - viz ISTR (International Society for Third Sector Research) se sídlem v Baltimore. Evropsk koncept sociální ekonomiky se tak sbliïuje s americk m konceptem tfietího sektoru, doufejme, Ïe ku prospûchu vûci. Situace se vyvíjí také u nás. V minul ch letech k rozvoji struktur sociální ekonomiky v rámci aktivit mikroregionû a projektû Iniciativ EQUAL a LEADER+. Vlivem moïnosti ãerpat evropské sociální fondy se novû objevuje zájem o sociální ekonomiku také u nûkter ch na- ich vefiejn ch autorit (a to na pfielomu roku 2005 a 2006 v souvislosti s nov m programovacím obdobím), zatím v ak stále ne u politikû. Téma sociální ekonomiky se tak dostává do Národního rozvojového plánu âr na léta 2007-2013, av ak zapracování do operaãních programû zatím ãiní urãité problémy. Teprve v roce 2008 se zdá, Ïe se mûïe zaãít mûnit právní rámec, dosud znaãnû nevstfiícn. Sociální ekonomika se náhle stává módním tématem k úspû nému získávání vefiejné podpory na rozvojové projekty. Porozumût smyslu a úãelu konceptu sociální ekonomky a jejím principûm nadále zûstává urãit m problém. DÛvodÛ obtíïí s porozumûním konceptu sociální ekonomiky je, jak jiï bylo dfiíve naznaãeno, více. Sám koncept byl ustaven v prostfiedí evropské patnáctky, kde demokratická ekonomika praktiky nikdy neztratila poãáteãní kontinuitu a kde obãanská spoleãnost je skuteãnû postavena a funguje na ãlenském principu a na principu ne-osobního majetku. U nás naopak do lo v prûbûhu druhé poloviny dvacátého století k dvojímu pfieru ení tûchto tradic (poprvé pfii nástupu totality a centrálního plánu v roce 1938, respektive 1948, a podruhé po roce 1990 v rámci transformace zpût na trïní ekonomiku cestou privatizace). Teoretická fundace pro pfiechod k liberalizovanému trhu pfii la z USA a pfieklady z americk ch uãebnic, jakkoli (ne)pfiesné, odráïejí americkou a nikoli evropskou realitu. Nûkteré pojmy u nás dosud neztratily politickou pachuè. Na druhé stranû se ná tradiãnû paternalistick stát nauãil v prûbûhu období centrálnû plánované ekonomiky fiídit ekonomiku a solidaritu systémovû shora, zatímco sociální ekonomika je postavena na obãansk ch svobodách a demokratick ch iniciativách zdola. Jakoby se zemû stfiední a v chodní Evropy dívaly v porovnání se státy EU-15 na stejné vûci, ale z opaãné strany. 18

MoÏná bychom se mûli nechat více se inspirovat vlastní minulostí, pfiípadnû u sousedû s podobn mi zku enostmi - napfiíklad ve Skandinávsk ch zemích (univerzalistick sociální stát), v Nûmecku (prûchod centrálnû plánovanou ekonomikou) v Rakousku ãi v Itálii (urãitá obdoba vztahu státu a komunit jako za na í První republiky). Sociální ekonomika, sociální podnik, sociální podnikání Sociální ekonomiku není lehké definovat, natoï skrze typy právnick ch osob. V jednotliv ch zemích Evropy se právní fiád li í. Sociální ekonomiku lze popsat spí e souborem charakteristick ch aktivit, vztahû, cílû a typov ch aktérû. Za základní charakteristické rysy sociální ekonomiky tvûrci konceptu povaïují: spojení ekonomick ch aktivit a sociálních uïitkû, produkované sociální efekty a pozitivní sociální externality privátní (nestátní) povaha subjektû samospráva a autonomie na státu (a pfiípadnû na trhu) demokratické rozhodování na principu 1 ãlen = 1 hlas vzájemná svépomoc a vzájemná podpora ãlenû úãast na trhu s ne-pro-ziskov mi cíly a neziskov mi uïitky (ãásteãná nebo plná nedistribuce zisku) smluvní dobrovolnost (zejména mezi ãleny a spolkem) otevfienost struktur a s tím související variabilita fixního kapitálu, spojená s potfiebou jeho stabilizace a ochrany nerizikov kapitál, dan vztahem v robních faktorû (sdruïená) práce zamûstnává a ovládá kapitál vícezdrojovost financování aktivit (a to vãetnû zapojování nemonetárních zdrojû svépomoci, kooperace a zasíèování) vazba na zdroje a uïitky na lokální a regionální úrovni participace ãlenû (jako zamûstnancû a/i klientû-zákazníkû) na majetku, financování, rozhodování a na uïitcích (a rizicích), participace podílníkû na financování aktivit a uïitkû v dûvûfie partnerství s vefiejn m sektorem v rámci vefiejn ch politik 19

Pojem sociálního podniku vychází z konceptu sociální ekonomiky. Sociální podniky tvofií spojnici mezi druïstvy a neziskovkami: Zdroj: Defourny, J. (2006).: Sociální podniky v roz ífiené Evropû, Koncept a skuteãnosti, s. 13 Na jedné stranû stojí ve schématu nevládní neziskové organizace tfietího sektoru, z nichï ãást má charakter advokacijní a ãást produktivní. Na opaãné stranû spektra stojí druïstva (a jim podobné organizace). âást z nich jsou druïstvy spotfiebitelû, uspokojující spotfiebu sv ch ãlenû a ãást druïstva v dûlková a podobná, uspokojující zejména potfiebu obïivy sv ch ãlenû. Defourny k tomu fiíká, Ïe druïstva by se s nevládními neziskov mi organizacemi nikdy nesetkala, neb t právû institutu sociálního podniku. Sociální podniky obû skupiny propojují (vtahují je do stfiedu) a zde se spolu setkávají produkãnû orientované neziskové organizace a druïstva jak v dûlková, tak pfiekraãující omezení vzájemné svépomoci smûrem ke tfietím osobám. Zda si pak nová sociální inovativní aktivita ekonomické povahy zvolí formu obãanského sdruïení nebo druïstva, bude nejspí záleïet na specifikách právního rámce té které zemû. Defourny dodává, Ïe sociální podniky mají z dûvodu ãlenského principu ãasto blíï k dûlnick m (v dûlkov m) druïstvûm, neïli k tradiãním druïstvûm spotfiebitelû (jak to lze pozorovat na zamûstnaneck ch druïstvech ve Finsku, fieck ch druïstvech zamûfien ch na ekoturistiku nebo na peãovatelsk ch druïstvech ve Velké Británii. V âr takov m sociálním podnikem mûïe b t v robní druïstvo invalidû napfi. KARKO v Ústí nad Labem nebo INVA v Litomûfiicích). Nûkteré rysy sociálních podnikû je v ak od tradiãních v robních druïstev odli ují, napfiíklad ãlenství v nich obvykle pfiedpokládá rûzné typy podílnictví a mají také tendenci zamûfiovat se na zájem komunity jako celku. Vedle nich sem patfií také dal í subjekty na obdobn ch principech. Nevládní neziskové organizace (NGOs) lze mezi sociální podniky fiadit zejména pokud mají ãlenskou podstatu a jsou ekonomicky ãinné pfii poskytování nedostatkov ch sociálních slu- Ïeb v eho druhu (od personální sociální péãe pfies vzdûlávání po kulturu a podobnû). Z ne- 20