HOMOSEXUÁLNÍ ŽIVOTNÍ STYL (16.02.2006) - Príspevok pridal Administrator - Zmenené (19.02.2006) HOMOSEXUÁLNÍ ŽIVOTNÍ STYL Príspevok Dr. Gerarda J.M. van den Aardwega na konferencii Krize souèasné rodiny na pôde Parlamentu ÈR v máji 2001 Úvod Zabývám se homosexualitou asi od roku 1962, nejprve jako student a následnì, v roce 1967, jako autor disertaèní práce na téma Homosexualita jako forma neurózy. Tehdy bylo na univerzitì v Amsterdamu možné se touto problematikou zabývat, i když se za to muselo trochu bojovat. Dnes je již tìžší, možná dokonce nemožné, se tomuto tématu na naší univerzitì vìdecky vìnovat. Mìli bychom si uvìdomit, že to, co èlovìk o homosexualitì slyší, je naprosto jednostranné a neodpovídá realitì. Je to bohužel pro mnoho postižených lidí velice zpolitizované téma, èást celé jedné ideologie. My, kteøí žijeme v západní Evropì, jsme touto ideologií velice manipulováni. Osobnì jsem jako student také mìl homosexuální pøátele. Jak je to ve studentských kruzích bìžné, i o tomto tématu jsme bez zábran hovoøili. Pochopil jsem, že nezávisle na tom, jak se k dané problematice stavìli, byla pro nì homosexualita veliký vnitøní problém. Vše to souvisí se zápasem vnitøní vyrovnanosti. Dva druhy pohledù na homosexualitu Je možné toto téma nahlížet ze dvou pohledù. Když se hovoøí o homosexualitì, je potøeba dvou hlasù. Jeden hlas je kritický, útoèný, hledající pravdu, revoluèní revoluèní ve smyslu proti ideologii, která právì vládne, která nehledá sama o sobì pravdu, ale pouze se slepì snaží dosáhnout svých cílù a hodnì lidí uèiní neš astnými. Druhý hlas se orientuje na postiženého, který se snaží být èestný, otevøený, hledá a chce hledat pravdu. Tito lidé by nemìli být kriticky napadáni osobnì, ale zaslouží si realistické porozumìní, alternativní informace a možná v mnoha pøípadech psychologickou a jinou pomoc. Této pomoci se jim témìø nikdy nedostane. Existuje tedy velká skupina postižených lidí, kterým se díky ideologickému pøístupu pomoci nikdy nedostane. Jako terapeut jsem se vìnoval stovkám postižených, mluvil jsem s nimi a doprovázel je. Publikoval jsem èlánky a knihy. Mohu øíci, že rozumím jak tìmto lidem, tak i jejich problémùm. Psychoterapeut musí k tìmto problémùm pøistupovat pozitivnì a pøátelsky. Pøístup veøejnosti V Holandsku konkrétnì v Amsterdamu, kde je všechno možné došlo k prvnímu uzavøení homosexuálního manželství na úøa Pøed televizními kamerami oddával tento pár nový starosta Amsterdamu. Byl to veliký úspìch? Myslím, ze to nebyl úspìch témìø pro nikoho. Reakce veøejnosti byla taková, že to byla show a nìco, co se nedalo brát vážnì. Podobnì tomu je s Gay Games v Amsterdamu. Takové vìci nejsou podporovány veøejností. Lidem spíše pøipadá, že dnes je možná každá bláznivost. Homosexuálùm to také nezajistilo velkou prestiž. Lidé krèí rameny, a myslí si: Ve svìtì je plno bláznù. My jsme tolerantní a když to jiným neškodí, a se blázni vydovádí. Chceme-li pochopit tuto událost, je nutné se vžít do postojù bìžného Holanïana. Zmatení pojmù Co je motivací takovéhoto sòatku? Samozøejmì je to snaha o rovnoprávnost. Každý ví, že rovnoprávnost platí pro všechny. Bìž èlovìk nebude tvrdit, že pod pojmem manželství chápe nìco jiného než dlouhodobý sexuální vztah mezi mužem a ženou orientovaný na zplození a výchovu dìtí v bìžném sociálním prostøedí (dìti, vnuci, atd.). Proto tento vztah oznaèujeme jako manželství. Samozøejmì mùžeme øíci, že to, co jsme vždy nazývali sklenicí, je ode dneška i papír. Je logické, že se holandští právníci vyjádø tom smyslu, že oznaèili homosexuální sòatek za zmatení pojmù. Velká vìtšina homosexuálù øíká v podstatì to samé a je si toho vìdoma. Jedná se tedy jen o politicko-ideologickou demonstraci. Co se týèe zákonù, po uzavøení sòatku se nic nezmìnilo. Mìli jsme již pøedtím registraci pro nejrùznìjší druhy partnerství, a nyn nic nezmìnilo. Byla to pouze show. Pojem manželství se dá používat i pro tento druh vztahù, ale to není to pravé. Dalo by se tedy øíci, že i homosexuálové, kteøí o nìèem podobném sní, jsou vlastnì nakrmeni jakousi prázdnou slupkou. Mnozí homosexuálové ovšem tuto situaci pøesto brali jako vítìzství. Jak je možné, že se nìco takového stalo? Dùvodem je propagace nerovnoprávnosti. Proè by lidé nemohli mít uzákonìny i jiné druhy soužití? Samotným pojmem diskriminace se dnes dá hodnì lidí zmást. Kritické otázky a propaganda Otázka, co je to vlastnì homosexualita, se systematicky zatlaèuje do pozadí. Nediskutuje se o ní v Parlamentu, nikdo neklade kritické otázky. Každý, zdá se, žije pod tlakem, že pokud se zeptá, bude usvìdèen z diskriminace. Navíc to vìtšinu lidí prostì nezajímá, což je logické. Již dlouho zažíváme degradaci manželství soužití na hromádce, sexualita jako rekreaèní spo smazávání rozdílù rolí muže a ženy. V takovémto klimatu jsou samozøejmì takovéto pokusy možné. Jsem si jistý, že tomu za padesát èi sto let lidé nebudou rozumìt o nic více, než my tomu, proè se napø. v roce 1933 zaèalo v nacistickém Nìmecku jednat rasisticky. Tohoto nekritického pøístupu je ovšem možné docílit propagandou. Je dobré si uvìdomit, že my máme rovnìž mnoho let propagandy za sebou. To, co si èlovìk v duchu myslí a cítí zejména pak veøejní èinitelé, nehraje žádnou roli pøi jejich veøejných vystoupeních. Je psychologicky fascinující, jak daleko se podaøilo dostat národ, který si myslel, že je vyvinutý, tím, že se mu pravidelnì promýval mozek. Dostane se do situace, v jaké jej chtìl mít ten, který jej zpracovával. V Holandsku jsou velice kritizováni lidé, kteøí ve 30. letech spolupracovali s nacisty. Stále jsou slyšet slova jako: Již nikdy
více, atd. Neuvìdomujeme si ale, že obdobným zpùsobem dnes také bìžíme s nìkým. Proto se otázka, co je to vlastnì homosexualita, vùbec nepokládá. Je vytlaèována do pozadí. Možná, že se v budoucnu ještì odsouhlasí jeden zákon, podle nìjž každá osoba, která tuto otázku položí na veøejnosti, bude moci být zažalována nebo zavøena jako nebezpeèná pro spoleènost. Zrovnoprávnìní Ideologie zrovnoprávnìní je tedy nelogická a nevìdecká. Vznikla celá pseudovìda, aby se na veøejnosti dalo øíci, že vìda zjistila, potvrdila, øíká,... každý pak zmlkne a je zticha. Ale vìda, která by potvrdila ideologii zrovnoprávnìní, v podstatì neexistuje. Kdo studuje fakta, dojde k závìru, že homosexualita je psychická porucha. Kdo se skuteènì tìmito fakty zabývá, zjistí, že je sice pravda, že lidé takto trpí, ale že to není jiné, než u jiných sexuálních obsesí (chorobná nutkavost, posedlost), které jsou srovnatelné i s jinými v heterosexuální oblasti. Napø. ženatý muž trpí obsesí pro ženy, nemùže se ovládnout a každou noc musí mít nìjakou novou obìt. Znièí tím své manžels pøestože to nechce. Je tøeba pøemýšlet o vnitøním boji tohoto muže. Má dvì možnosti. Mùže se omlouvat a hledat výmluvy, že normální, že je prostì takový a vzdát to a celé to zracionalizovat pomocí spousty argumentù, kterými si sám sobì vyjasní, že mu nezbude nic jiného, než takto žít. Nebo mùže dojít k závìru, kdy si øekne: Co se dá dìlat? Mohu se ovládat? Mohu se zmìnit? Homosexualita a pedofilie Toto platí i pro homosexuály a pedofily (pøitažlivost k dìtem, které ještì nedosáhly puberty; objekty mohou být chlapci, dìvèata nebo v mnoha pøípadech oboje pohlaví). V prùbìhu své praxe jsem hovoøil s mnoha pedofily a nemají jednoduchý život. Tito lidé však také stojí pøed volbou, co mají dìlat povolit nutkání, obhajovat se, takto žít a mít pocit, že jsou š astní. Je veliké štìstí, že jsme v Amsterdamu doposud nezažili svatbu pedofilù, pøestože na západní polokouli existuje aktivní hnutí za legalizaci pedofilie (NAMBLA) a výsledky jejich snažení jsou dále, než si mnozí myslí. Ve skuteènosti nemáme žádné jiné logické argumenty proti sòatku pedofilù než to, že se jedná o dìti. Ale ta druhá strana ihned odpoví, že když to dítì chce, proè by k tomu nemohlo dojít. Samozøejmì pak logicky scházejí argumenty, protože když je jednou legalizován sòatek homosexuálù, pak nejsou jiné argumenty proti legalizaci pedofilie. Pedofil trpí stejným zpùsobem. Existuje více zpùsobù soužití takového nestandardního druhu (napø. polygamie, aj.), proti nimž jsme ztratili již všechny argumenty. Pedofilie a homosexualita jsou propojeny. Z rùzných prùzkumù vyplývá, ze 10-15% homosexuálù má i pedofilní kontakty a u mnohých homosexuálù, kteøí se normálnì orientují na dospìlé partnery, hraje pedofilie roli v jejich fantaziích. V hnutí za emancipaci homosexuality hráli pedofilové vždy podstatnou roli. Demokracie a ideologie Zrovnoprávnìní nebylo rovnìž demokratické z dvou dùležitých dùvodù. Dlouho se vedla jednostranná propaganda a lidé, kteøí si to nepøáli, nedostali témìø žádnou šanci. Prùzkum veøejného mínìní nejen v Holandsku jasnì prokazuje, ze 60-70% obèanù si myslí, že homosexualita není normální, i když souhlasí s urèitými právy a privilegii pro homosexuály. Nelze øíci, že by si to celý národ pøál. Je manipulován a nemá možnost se k tomu vyjádøit. Tolik k otázce naší demokracie. Tato ideologie konèí nutnì v tyranii, protože ten, kdo má jiný názor, je odsunut rùznými zpùsoby na okraj. Nemùže vykonávat urèitá zamìstnání, není nikdy volen do jistých grémií a své názory mùže vyjádøit pouze tehdy, dokáže-li se velice dobøe bránit. V opaèném pøípadì by porušil antidiskriminaèní zákon, který rovnìž v Holandsku existuje. Zažil jsem to jednou s jedním spisovatelem. Kriticky se vyjádøil o gay-parade v jednom holandském mìstì, kde aktivisté provokovali jako obvykle velice dìtinským zpùsobem muži byli pøevleèení za øádové sestry, transvestité, atd. Jeden aktivní homosexuál se cítil tak uražen, že tohoto spisovatele zažaloval a je jasné, jak bylo rozhodnuto. Zákon nezakroèil proti provokující skupinì, která mnoha lidem ublížila, ale proti obyèejnému muži, který se upøímnì vyjádøil ve smyslu: Co to má znamenat? Toto vidíme v souvislosti s našimi zákony èastìji. Vypadá to tak, že i v pøípadì pedofilie bude vznášení žalob stále tìžší. Moderní mýty Nyní nìkolik slov o pseudovìdì. Existuje øada moderních mýtù. Ortodoxní uèení o homosexualitì se dá shrnout do nìkolika bodù: poèty homosexuálù, pøirozená varianta, nemìnnost. Poèty homosexuálu Tvrdí se, že 5-10% lidí v každém pøípadì 5% jsou homosexuálové. U zbytku je pøítomna homosexualita latentnì. Podle jiné varianty je každý èlovìk bisexuál. Ale skrze západní kulturu, v níž se šíøilo represivní køes anství, se homosexuální komponentu v lidech podaøilo znièit. Tzn. že ideologie se vyjadøuje tak, že národ bude od potlaèování své nevìdomé homosexuality osvobozen a otevøou se mu oèi. Když budeme pøedpokládat, ze 2% dospìlé populace má v urèitém stupni (slabém, støedním, silném) homosexuální sklony, urèitì to není ten nejnižší bod, který lze odhadovat. Vyplývá to ze všech korektních, statistiky spolehlivých studií. V USA a Anglii je udáváno okolo 1-1,5%. Velice se zde pøehání a politicky je to velice pøíjemná situace, protože èím více homosexuálù je, tím vìtší nároky mají na peníze od státu a kvóty v urèitých zamìstnání. Napø. by mìlo být 5% policistùhomosexuálu, jinak by se jednalo o diskriminaci. Pøirozená varianta Dalším bodem ortodoxního uèení je, že homosexuálem se èlovìk narodí a jedná se o pøirozenou variantu. O vrozenosti èi genetické podmínìnosti homosexuality nelze zjistit vùbec nic nového, protože by ze závìrù studií muselo vyplývat, ze homosexualita je geneticky podmínìna. Já se domnívám, že muži a ženy s homosexuálními sklony jsou po biologické, tìlesné, hormonální, chromosomální stránce docela normálními lidmi. Rovnìž mají v sobì heterosexuální instinkt, který je
blokován vývojem a vlivem prostøedí. Nemìnitelnost Podle dalšího bodu ortodoxního uèení o homosexualitì je nemìnitelnost. Zmìna je nemožná a ten, kdo tvrdí, že svou homosexuální orientaci zmìnil, se pøetvaøuje. Je pravda, že není jednoduché mìnit sexuální obsese, v nìkterých pøípadech to ale není tak tìžké. Dokonce i velice silnì zakoøenìné pøípady transsexuality, kterou lze zaøadit pod kategorii homosexuality, se podaøilo radikálnì zmìnit. Související neurotické problémy Existují velice jasná propojení mezi homosexualitou a jinými psychickými problémy neurotického rázu pocity ménìcennosti, strachu, nutkavá neuróza, problémy s kontakty a sexualitou, kdy u homosexuálù dochází k sexuálním poruchám. Pokud v této oblasti vyjde nìco najevo, ihned se øíká, že to již známe a že to je dùsledkem diskriminace. V èlánku Same-sex Sexual Behavior and Psychiatric Disorders od jedné holandské výzkumné skupiny, který letos vydala Americká lékaøská spoleènost v èasopise The Archives of General Psychiatry, se potvrdilo to, co se potvrdilo již mnohokrát pøedtím: Homosexualita je spojena se všemi druhy psychiatrických problémù podstatnì více než u kontrolních skupin. Na konci èlánku je velice opatrnì napsáno, že existují hlubší spojení než pouze díky sociální pozici a bude to ještì dále pøedmìtem pozorování. Opìt byly výsledky vìdeckého bádání odsunuty do pozadí. Èasto jsem slyšel od aktivnì žijících homosexuálù, že osobnì nikdy netrpìli diskriminací, nyní trpí mnoha drobnými neurotickými symptomy a tyto symptomy se projevovaly již v dìtství pøedtím, než se projevila jejich homosexuální orientace. Tvrdím tedy, že toto všechno jde daleko hloubìji. Homosexuální pocity a pøání v dìtství a pubertì jsou vìtšinou následkem hledání východiska z problémù, které jsou již pøítomny. Samozøejmì že když èlovìk má takovéto pocity, cítí se jinak než ostatní. Je to logické. Pocity se dají potlaèit, ale mnoho z tìchto lidí trpí. Jsou terèem posmìchu a mnoho z nich nachází ve svém okolí málo porozumìní. Není však pravdou, že všechna tato vysvìtlení lze použít pro vysvìtlení hlubších neurotických problémù. Role obìti Cituji nìmeckého aktivního homosexuála: Nikdo neodporuje spolkùm sdružujícím homosexuály. Proto je jim umožnìno, aby pøehánìli bez omezení, a vždy se velice úspìšnì prezentují v roli obìti. To je právì ono: Já jsem ten ubohý diskriminovaný. Z pohledu psychologie se jedná o projekci èlovìka, který sám sebe poci uje jako eliminovaného, který má pocit, že nepatøí k žádné skupinì a právì proto se cítí smutný. Tímto tlakem se v mládí formují homosexuální sklony. Jinak øeèeno, homosexuál trpí komplexem, že nikam nepatøí a že v první øadì nepatøí ke skupinì stejnì starých vrstevníkù nap chlapci, kteøí byli ve své skupinì odsunuti na okraj nebo se takto cítili. Cítí se osamocení, pøejí si náklonnost, srdeènost a mužské teplo. Homosexuálové dále hrají roli odsunuté obìti v dospìlosti. Pøehání a neustále se cítí odsunováni. Z této emoce vyplývá jejich žaloba proti spoleènosti. V homosexuálním prostøedí existuje tendence k sebedramatizaci a je ji možno vidìt v propagandì homosexuality. Napø. èlen homosexuálního spolku v Holandsku, který byl tøináct let v radì tohoto spolku, byl bìhem války v koncentraèním táboøe a napsal knihu o svých zážitcích v Nìmecku. Øíká: Tzv. historická skuteènost, že za Tøetí øíše docházelo k systematickému pronásledování homosexuálù, je lží. Nacisté nemìli pro takovéto vìci èas. V Holandsku pøišel o život jeden homosexuál. Byl to pøíslušník SS, kterého zastøelil dùstojník, s nímž mìl kontakty. Toto je zpráva z Institutu pro pronásledování bìhem války v Amsterdamu a takovéto zprávy zcela urèitì nejsou antihomosexuální. Zmiòuji to právì z dùvodu naznaèené sebedramatizace. Autor zmínìné knížky byl žid, jehož celá rodina byla zavraždìna. Proto se rozèiloval, že homosexuálové byli postaveni na stejnou úroveò jako židé. Fakta o homosexuálních partnerstvích a vztazích Na základì nìmeckého prùzkumu z roku 1996 mezi aktivními homosexuály (což je v podstatì podskupina, jelikož není známo, kolik homosexuálù není aktivních) se ukázalo, že ménì než 1/5 žije v monogamním vztahu. 60% z této 1/5 nebydlelo spolu. Z toho je možno usoudit, že vìtšina homosexuálních vztahù nejsou vztahy pevné. Z mnoha prùzkumù je dobøe známo, že aktivní homosexuál má prùmìrnì stovky partnerù, i když má stálého partnera. Podle dalšího nìmeckého prùzkumu trval pevný vztah déle než pìt let pouze u 7%. Podle amerických prùzkumù gay-psychologù si pouze 4% byla navzájem vìrná a tyto vztahy trvaly ménì než pìt let. Je možno øíci, že jen velmi malá skupina homosexuálù nìco jako manželství chce a je toho schopna. Podle sèítání lidu v USA v roce 1993 podstatnì ménì než 1% dospìlých mìlo stálý homosexuální vztah. V homosexuální literatuøe je možno se doèíst, že mnoho homosexuálù chce manželství jako uznání jejich vztahu, který je pro nì mezistupnìm, ale to, co opravdu chtìjí, je uznání jejich životního stylu. Manželství je krokem k tomuto uznání. Jeden aktivní americký homosexuál nedávno napsal: Bojujte za manželství osob stejného pohlaví a jeho výhody. Když se toho dosáhne, pøemìòte celou definici manželství, abychom mohli požadovat právo na sòatek ne proto, že máme rádi morální hodnoty spoleènosti, ale proto, že chceme radikálnì zmìnit pojem manželství. Manželství je mýtus a zastaralá záležitost. Toto øíkají homosexuální ideologové. Ti, kteøí propagují myšlenku rovnoprávnosti, neví, co na to odpovìdìt. Vìtšina homosexuálù manželství nechce. Napø. po onom homosexuálním sòatku v Amsterdamu øeklo mnoho známých holandských homosexuálù v rùzných rozhovorech, že to pro nì nepøichází v úvahu. Je to prý hezké a dají z toho vytìžit urèité finanèní výhody, ale manželství nechtìjí. Je to z toho dùvodu, že homosexuální pud je nenasytitelný a jedná se o neurotický pud, obsesi. Ze zaèátku si èlovìk dìlá iluze o tom, že s tímto konkrétním pøítelem bude š astný, ale po nìkolika letech zjistí, jak to ve skuteènosti je. K tomu slova jedné cynické lesbièky: To, co bychom chtìli, je nemožné. Homosexualita jako beranidlo Hnutí za emancipaci homosexuality by nikdy nedosáhla takového úspìchu a homosexuálové by nikdy nedosáhly tak privilegované pozice ve spoleènosti (jedná se s nimi jako v rukavièkách), kdyby jiné, mnohem dùležitìjší skupiny nevidìli v
homosexuální ideologii možnost pøiživit se. Jeden holandský profesor svého èasu prohlásil: Musíme manželství a rodinu od základu zmìnit. A homosexualita nám k tomu bude sloužit jako beranidlo. Jedná se o skupiny mezinárodního hnutí sexuální reformy, Alfreda Kinseyho a jeho reporty z roku 1952. Kinsey je oznaèován za otce americké sexuální revoluce. Podle jeho programu zmìny spoleènosti mìla být sexualita bez jakýchkoliv stabilních vztahù, homosexualita a pedofilie mìly být legalizovány a uznány jako varianty. Kinsey sám byl homosexuál a pedofil, což v té dobì nikdo nevìdìl. Byl totiž ženatý s dìtmi a vždy byl fotografován jako š astný otec normální rodiny. To mu dodávalo dùveryhodnost. Podle jeho programu mìl být legalizován i incest (tzn. mezigeneraèní sex) a dìti mìly být ve škole v tomto smìru vyuèovány (uèit se sexuálním hrátkám, sexu s dospìlými, s osobami stejného pohlaví tzn. celkový program osvobození sexuality). Celý tento program pøevzala Mezinárodní federace plánovaného rodièovství (IPPF) a financovala jej Rockefelerova nadace. Z hlediska pseudovìdy je hnutí sexuální reformy spjato s feminismem. V tomto hnutí hráli homosexuálové vždy dùležitou roli, protože v homosexualitì vidìlo možnost propagace své vlastní ideologie. 30% pøesvìdèených feministek bylo homosexuální orientace. Nìkteré feministické spisovatelky psaly a dìlaly prùzkumy o roli sexuality u primitivních národù a pøedevším o rozdílech mezi rolemi muže a ženy v porovnání s naší kulturou se závìrem, že ty role, které zde jsou (mateøství, atd.), jsou dány pouze kulturou. Jejich prùzkumy se ukázaly zásadnì nesprávné zrovna tak jako prùzkumy Kinseyho, protože údaje, které používal, byly zfalšovány. Dalším hnutím je hnutí kontroly populace, které má za cíl snížit poèet obyvatel na zemi a též akceptovalo teorii beranidla. Již zaèátkem šedesátých let øíkali: Jestliže chceme zmìnit rodinu, dobrým prostøedkem je mimo jiné podporování homosexuality a její propagace ve školách. Toto je oficiální plán, který je možno si pøeèíst v literatuøe IPPF. Zmínil jsem se o nacistech. Neøíkal jsem, že nacisté byli homosexuálové, ale že naše spoleènost je nyní pod stejnou indoktrinací jako za nacistù. Je dùležité vìdìt, že program propagace a šíøení homosexuality byl obsažen i v rùzných nacistických plánech pro oblast východní Evropy. Existovaly dva oficiální plány na snížení populace východní Evropy (napø. i v Èechách èi Polsku) pomocí potratù, antikoncepce a legalizace a zavedení homosexuality. U tìchto populaèních plánù byla homosexualita vždy pøítomna. Nyní agendu pøevzala OSN, která tento program prosazuje na celém svìtì. Toto jsou skupiny, které se dají oznaèit jako proti-manželské a proti-rodinné. Návrh dokumentu konference o populaci a rozvoji v Káhiøe pøedefinoval pojem rodiny tak, že zahrnuje i homosexuální rodiny, což chce OSN prosazovat po celém svìtì. Proto je pro tìch málo lidí, kteøí øíkají, že homosexualita není dobrá a normální, velice složité dát najevo alespoò svou kritiku. S médii je to stejná situace. Dùsledky sòatku Sòatek homosexuálù v Amsterdamu nebyl tak nevinný. Jaké bude mít následky? Do hlav dìtí nové generace se vtlouká, že sexualita nemá nic spoleèného s reprodukcí, ale jedná se jen o jakési vyjádøení mezi lidmi jako sklenièka alkoholu. Toto bude mít dopad i na jejich možnosti uzavøít dobré manželství a založit rodinu. Imidž normální rodiny se tímto dále a dále nièí, proto je tento propagandistický efekt jedem. Naše spoleènost potøebuje dobrá manželství a stabilní rodiny. Bez toho je západ pøedurèen k zániku. Pouze v tìch spoleènostech, které se v minulosti pohybovaly na pokraji zániku, se objevilo rozšíøení a tolerance homosexuality a pedofilie. Tvrdím, že se pohybujeme stejným smìrem. Adopce dìtí homosexuálními páry Zde se znovu objevila pseudovìda, podle níž prý nebylo nikdy prokázáno, že dìti jsou homosexuálními páry vychovávány špatným zpùsobem. Pokud se pøesnì podíváme na prùzkum, vše poukazuje na fakt, ze je to pro dìti katastrofální. Tvrdím, že dìti jsou obìtí této homosexuální ideologie. Jeden profesor, vedoucí adopèního centra v holandském Utrechtu, který nemá žádný vztah k náboženství, na základì své vlastní zkušenosti oponoval adopcím dìtí homosexuálními páry a za svá kritická slova byl propuštìn. Tyranie této ideologie skuteènì pùsobí a ještì stále nejsme u konce. Je tedy vychovávána øada dìtí s neurotickými problémy. Nárùst pohlavnì pøenosných nemocí Kampanì na boj proti AIDS ve smyslu používání kondomù, atd. nepomáhají, jsou lživé. Kondomy se nepoužívají, nejsou dobrými prostøedky a pokud se používání u velkých skupin sleduje delší dobu, zjistíme, že rizika spíše stoupají, než klesají. Na t neexistuje žádná jiná odpovìï, než normální manželství a normální rodiny. Sexuální výchova ve školách Do škol chodí mladí lidé homosexuálové s místního sdružení a hovoøí o svém stavu jako o normalitì, atd. Tato indoktrinace nabývá každým dnem na drzosti. Z velké èásti se prakticky jedná o reklamu. Diskriminace Homosexuálové, kteøí skuteènì chtìjí slyšet pravdu a mají zájem o pomoc, jsou diskriminováni ostatními homosexuály a z oficiálních míst. Vìdecké a terapeutické prùzkumy jsou tabuizovány stejným zpùsobem, jako byla ve støedovìku tabuizována anatomie. Závìr Toto všechno jsou známky dekadentní spoleènosti a je jasné, co je potøeba dìlat: veškerou kritiku rozšiøovat na veøejnosti a kromì toho propagovat pravou lásku pravou lásku v manželství a pravé rodiny. Ne všechny heterosexuální vztahy jsou založeny na lásce. Láska je jádrem. Mnoho lidí se stalo homosexuálními z nedostatku lásky. Sexualita a láska se nedají oddìlit. Tak tomu nebývá ani u mnoha heterosexuálních vztahù a ani u neurotických homosexuálních vztahù. O
opravdové lásce je tøeba více mluvit a uvádìt ji ve známost, protože pokud se nenauèíme znovu opravdové lásce, je i politika bezmocná a v podstatì i terapeuti. Jedná se o hlubokou krizi lásky. Egoismus a láska tvoøí dva protipóly naší doby. V rodinì, kde skuteènì panuje láska, kde otec skuteènì miluje svého syna a dá mu to najevo, kde matka skuteènì miluje svou dceru a dá jí to najevo, je pravdìpodobnost rozvoje homosexuality a jiných sexuálních poruch a typù neuróz velice nízká. Dr. Gerard J. M. van den Aardweg Vystudoval psychologii na Leidenské univerzitì. Jako téma pro svou disertaci na univerzitì v Amsterdamu si zvolil problematiku homosexuality. Od roku 1965 se v soukromé praxi v nizozemském hlavním mìstì zabýval psychoterapií, souèasnì pùsobil mj. jako externí psycholog-psychoterapeut na holandském ministerstvu spravedlnosti v Haagu (1965-1976). V roce 1977 pùsobil jako postgraduální profesor psychoterapie na univerzitì v Campinas, Sao Paulo. V odborné praxi se klinicky i statisticky vìnuje výzkumùm v oblasti neurózy, kriminality a homosexuality. Napsal øadu publikací, které se pøímo týkaly homosexuality a homosexuálního chování. Jeho knihy byly pøeloženy do nìkolika jazykù, zejména anglického, nìmeckého, španìlského, italského a polského. Pøednáší v Evropì a USA o terapii homosexuality. Výbìr z literatury: Homosexuality and Hope (Ann Arbor, 1985) On the Origins and Treatment of Homosexuality (New York, 1986) Das Drama des gewöhnlichen Homosexuellen (Neuhausen/Stuttgart, 1996) Self-Therapy of Homosexuality (San Francisco, 1997)