Exponenciála matice a její užití. fundamentálních matic. Užití mocninných řad pro rovnice druhého řádu

Transkript

1 1 Tutoriál č. 3 Exponenciála matice a její užití řešení Cauchyovy úlohy pro lineární systémy užitím fundamentálních matic. Užití mocninných řad pro rovnice druhého řádu

2 0.1 Exponenciála matice a její užití Exponenciála matice a její užití Definice exponenciály matice V této části definujeme pojem takzvané exponenciály matice. Definice, kterou nyní uvedeme je motivována známým rozkladem exponenciální funkce do Mac laurinovy řady která konverguje pro všechny hodnoty t R. e t = ! t + 1 2! t n! tn +, Definice 0.1. Pro n n matici B(t) definujme exponenciálu matice jako novou n n matici pomocí řady e B(t) := exp[b(t)] = E + 1 1! B(t) + 1 2! B2 (t) n! Bn (t) +. (1) Každý prvek matice exp[b(t)] je součtem některé řady a výše uvedená definice v sobě zahrnuje celkem n n řad. Lze ukázat, že každá tato řada konverguje, a tím prokázat korektnost této definice. Použitím Definice 0.1 se snadno dokáže následující Věta 0.2. Je-li O nulová n n matice, pak e O = E.

3 0.1 Exponenciála matice a její užití 3 Další vlastnost říká, že pro exponenciálu matice platí podobná výpočetní pravidla jako pro exponenciální funkci Věta 0.3. Jestliže n n matice A a B komutují, tj. platí-li AB = BA, potom e A e B = e A+B = e B e A. Důkaz této věty jenom naznačíme s důrazem na ten moment, kdy je zapotřebí komutativita matic. Pro jednoduchost budeme dokazovat rovnost dvou posledních výrazů (podobně by se dokázala rovnost prvních dvou). Podle definice rozvineme druhý výraz e A+B =I + A + B 1! (A + B) ! =I + A 1! + B 1! + 1 (A + B)(A + B) + 2 =I + A 1! + B 1! (A2 + AB + BA + B 2 ) + =I + A 1! + B 1! (A2 + 2AB + B 2 ) +. Nyní vypočteme podle definice třetí výraz: ] e B e A B2 = [I + + B1! 2! + B3 3! +

4 0.1 Exponenciála matice a její užití 4 [I + ] A2 + A1! 2! + A3 3! + =I 2 + A 1! + B 1! + A2 2! + BA + B2 2! 2! + =I 2 + A 1! + B 1! (A2 + BA + B 2 ) +. Vidíme, že oba dva výrazy jsou si rovny s přesností do kvadratických členů. Podobně bychom v prokazování rovnosti kubických členů a členů vyšších mocnin pokračovali dále. Výsledek Věty 0.3 implikuje při volbě B = A, že exponenciála matice e A je invertibilní a že platí ( e A ) 1 = e A. Příklad 0.4. Najděte (pomocí definice) exponenciály matice e At v případě, že ( ) 3 0 A =. 0 2 Řešení. Přímým výpočtem obdržíme A n = ( ) 3 n n pro n = 1, 2,....

5 0.1 Exponenciála matice a její užití 5 Proto e At = E + t 1! A + t2 2! A2 + t3 3! A3 + = t 3 3! ( ) t 0 1 1! ( ) = ( ) t ! (3t) k k! k=0 0 ( ) (2t) k = k! k=0 ( ) e 3t 0 0 e 2t. Uveďme ještě jednu větu, která v některých případech umožňuje najít exponenciálu matice bez použití definice. Věta 0.5. Je-li A matice typu n n a P je regulární matice taková, že λ P 1 0 λ AP = Λ :=..., λ n

6 0.1 Exponenciála matice a její užití 6 potom platí e λ e A = P exp(λ)p 1 0 e λ = P... P e λn Zvolíme-li v této větě matici P jako 2 2 jednotkovou matici, obdržíme ihned výsledek příkladu č Příklad 0.6. Najděte (pomocí definice) exponenciálu matice e At v případě, že ( ) 0 1 A =. 1 0 Řešení. Přímým výpočtem obdržíme ( ) 1 0 A 2 =, A 3 = 0 1 ( ) 0 1, A 4 = 1 0 ( ) a A 5 = A.

7 0.2 Užití exponenciály matice 7 Proto e At = E + t 1! A + t2 2! A2 + t3 3! A3 + t4 4! A4 + ( ) 1 0 = + t ( ) ( ) ( ) ( ) t t t ! 1 0 2! 0 1 3! 1 0 4! 0 1 ( 1) k t2k t 2k+1 ( 1) k ( ) (2k)! (2k + 1)! = k=0 k=0 cos t sin t t 2k+1 ( 1) k ( 1) k t2k =. sin t cos t (2k + 1)! (2k)! k=0 k=0 0.2 Užití exponenciály matice Je-li A konstantní n n matice pak s pomocí vzorce (1) dostaneme ( e At ) = Ae At. (2)

8 0.2 Užití exponenciály matice 8 Tento vztah dává možnost zapsat obecné řešení homogenního systému diferenciálních lineárních rovníc (2) s konstantní maticí A, tj. systému dy = Ay. (3) dt Věta 0.7. Fundamentální matice systému (3) s konstantní maticí A je dána vztahem S pomocí vztahu (2) dostaneme Y (t) = e At. Y (t) = Ae At = AY (t), tj. matice Y (t) je skutečně řešení systému (3). Kromě toho Y (0) = E, tj. sloupce této matice jsou generované pomocí lineárně nezávislých řešení systému (2). Přímou prověrkou můžeme dokázat platnost následující věty (proveďte samostatně): Věta 0.8. Obecné řešení y = y(t) lineárního systému (3) je dané vzorcem kde C je konstantní vektor. y = y(t) = e At C (4)

9 0.3 Metoda pro nalezení exponenciály matice 9 Přímý výpočet exponenciály matice podle definice (tj. podle vzorce (1)) je obyčejně nepoužitelný kvůli tomu, že není možné najít součet definiční řady. Jak vyplývá z Věty 0.8 je pro nalezení některého řešení (nebo pro nalezení obecného řešení systému (3) užitečné mít metody pro výpočet exponenciály matice. Takové metody existují. Nyní uvedeme jednu z nich. 0.3 Metoda pro nalezení exponenciály matice Metoda nalezení exponenciály matice, kterou nyní uvedeme, vyžaduje nalezení jistého partikulárního řešení lineární diferenciální rovnice n-tého řádu s konstantními koeficienty. Proto si zopakujte látku, která byla v bakalářském studiu této problematice věnována. Určitě si vzpomenete, že důležitou roli hrál pojem tzv. charakteristického polynomu a charakteristické rovnice. Tyto pojmy se vyskytují i při řešení systémů lineárních diferenciálních rovnic s konstantními koeficienty. Předpokládejme, že je dána konstantní n n matice a 11 a a 1n A = a 21 a a 2n.... a n1 a n2... a nn

10 0.3 Metoda pro nalezení exponenciály matice 10 Charakteristickým polynomem matice A nazýváme polynom p(λ) definovaný pomocí determinantu λ a 11 a a 1n p(λ) = a 21 λ a a 2n.... a n1 a n2... λ a nn Je zřejmé, že po provedení výpočtu determinantu lze polynom p(λ) zapsat ve schématickém tvaru skutečného polynomu například takto p(λ) = λ n + a n 1 λ n 1 + a n 2 λ n a 1 λ + a 0, kde koeficienty a n 1, a n 2,..., a 1, a 0 dostaneme, když determinant spočítáme. V následující větě předpokládáme, že charakteristický polynom byl získán právě tímto způsobem. Poukažme ještě na to, že v řadě učebnic se charakteristický polynom definuje jako determinant a 11 λ a a 1n a 21 a 22 λ... a 2n..., a n1 a n2... a nn λ který má po provedení výpočtu hodnotu ( ) n p(λ) (víte proč?). Tento znaménkový rozdíl se stírá, hovoříme-li o tzv. charakteristické rovnici matice A, která má tvar p(λ) = 0.

11 0.3 Metoda pro nalezení exponenciály matice 11 Věta 0.9. Předpokládejme, že A je konstantní n n matice, jejíž charakteristický polynom má tvar p(λ) = λ n + a n 1 λ n a 1 λ + a 0. Předpokládejme dále, že y(t) je řešení počáteční úlohy pro lineární homogenní diferenciální rovnici n-tého řádu se stejnými koeficienty: Označme Pak pro exponenciálu matice platí vztah: y (n) + a n 1 y (n 1) + + a 1 y + a 0 y = 0, (5) y(0) = y (0) = = y (n 2) = 0, y (n 1) (0) = 1. (6) z 1 (t) a 1 a 2 a n 1 1 y(t) z 2 (t). = a 2 a y (t).. (7) z n (t) y (n 1) (t) e At = z 1 (t)i + z 2 (t)a + + z n (t)a n 1. [ ] 1 2 Příklad Nalezněte exponenciálu matice matice A =. 3 2

12 0.3 Metoda pro nalezení exponenciály matice 12 Řešení. Nejdříve určíme charakteristický polynom λ 2 3 λ 4 a vlastní čísla λ 1 = 1, λ 2 = 4. Odpovídající pomocná diferenciální rovnice y 3y 4 = 0 má obecné řešení y = C 1 e t + C 2 e 4t. Z podmínek y(0) = 0, y (0) = 1 určíme konstanty C 1, C 2 : 0 = y(0) = C 1 + C 2 1 = y (0) = C 1 + 4C 2 } C 1 = 1 5 C 2 = 1 5 Dostáváme tak y(t) = 1 5 ( e t + e 4t, y (t) = 1 5 (e t + 4e 4t. Dále určíme funkce z 1 (t), z 2 (t): ( z1 (t) z 2 (t) e At = 4e t + e 4t 5 ) ( ( ) = 1 ( ) e t + e 4t 5 e t + 4e 4t = 1 ( ) 4e t + e 4t 5 e t + e 4t ) + e t + e 4t ( ) 1 2 = 1 ( 3e t + 2e 4t 2e t + 2e 4t e t + 3e 4t 2e t + 3e 4t ) Příklad Nalezněte exponenciálu matice matice A = [ Řešení. Nejdříve určíme charakteristický polynom λ 2 2 λ+4 a vlastní čísla λ 1,2 = 1±2j. Odpovídající pomocná diferenciální rovnice y 2y + 4 = 0 má obecné řešení y = e t (C 1 cos 2t + C 2 sin 2t). ].

13 0.3 Metoda pro nalezení exponenciály matice 13 Z podmínek y(0) = 0, y (0) = 1 určíme konstanty C 1, C 2 : } 0 = y(0) = C 1 1 = y (0) = C 1 + 2C 2 C 1 = 0 C 2 = 1 2 Dostáváme tak y(t) = 1 2 et sin 2t, y (t) = 1 2 et (2 cos 2t + sin 2t). Dále určíme funkce z 1 (t), z 2 (t): ( ) ( ) ( ) z1 (t) e = t sin 2t z 2 (t) e t = 1 ( ) e t (2 cos 2t sin 2t) (2 cos 2t + sin 2t) 2 e t sin 2t ( ) ( ) ( ) e At = et 1 0 (2 cos 2t sin t) + et 1 2 cos 2t sin 2t sin 2t = e t sin 2t cos 2t Příklad Nalezněte exponenciálu matice matice A = [ Řešení. Nejdříve určíme charakteristický polynom λ 2 4 λ + 4 a vlastní čísla λ 1,2 = 2. Odpovídající pomocná diferenciální rovnice y 4y + 4 = 0 má obecné řešení y = e 2t (C 1 + C 2 t). Z podmínek y(0) = 0, y (0) = 1 určíme konstanty C 1, C 2 : 0 = y(0) = C 1 1 = y (0) = 2C 1 + C 2 } ]. C 1 = 0 C 2 = 1

14 0.4 Cauchyova úloha pro lineární systémy 14 Dostáváme tak y(t) = e 2t t, y (t) = e 2t (2t + 1). Dále určíme funkce z 1 (t), z 2 (t): ( ) ( ) ( ) ( ) z1 (t) 4 1 e = 2t t e z 2 (t) 1 0 e 2t = 2t (1 2t) (2t + 1) e 2t t ( 1 0 e At = e 2t (1 2t) 0 1 ) ( e 2t t 1 3 ) ( 1 t t = e t t 1 + t ). 0.4 Cauchyova úloha pro lineární systémy Cauchyova úloha pro homogenní systém Počáteční (Cauchyovou) úlohou na intervalu I pro homogenní systém rozumíme dy dt = A(t)y, y(t 0) = y 0, (8) kde t 0 I. Tato úloha má jediné řešení, která můžeme zapsat pomocí jakékoli fundamentální matice Φ(t). Tato má pro libovolné t 0 I inverzní matici (Φ(t 0 )) 1 a pronásobením touto konstantní maticí

15 0.4 Cauchyova úloha pro lineární systémy 15 dostáváme normovanou fundamentální matici v bodě t = t 0 ve tvaru e Φ(t, t 0 ) = Φ(t)(Φ(t 0 )) 1. Taková matice je řešením úlohy Y = AY (t), Y (t 0 ) = E, Analogicky platí, že řešení úlohy (8) je dáno vztahem y(t) = Φ(t, t 0 )y 0. (9) Cauchyova úloha pro homogenní systém s konstantní maticí Nyní uvažujme počáteční (Cauchyovu) úlohu pro homogenní systém s konstantní maticí dy dt = Ay, y(t 0) = y 0, (10) kde t 0 I. V tomto případě je fundamentální matice ve tvaru exponenciály Φ(t) = e At a normovanou fundamentální matici v bodě t = t 0 je maticová exponenciála Φ(t, t 0 ) = e (t t 0)A (11) a řešení (8) zapsat vztahem (9), tj., y(t) = e (t t 0)A y 0.

16 0.4 Cauchyova úloha pro lineární systémy Cauchyova úloha pro nehomogenní systém Hledejme nyní řešení počáteční (Cauchyovy) úlohy pro nehomogenní systém dy dt = A(t)y + b(t), y(t 0) = y 0, (12) kde t 0 I. Také tato úloha má jediné řešení. Obecné řešení odpovídající homogenní úlohy můžeme zapsat ve tvaru y(t) = Φ(t; t 0 ) C, kde C = (C 1, C 2,..., C n ) T je konstantní vektor. Použijeme metodu variace konstant a řešení y(t) na intervalu I předpokládáme ve tvaru y(t) = Φ(t, t 0 ) C(t) (13) tak, aby platilo y(t 0 ) = y 0. Vztah, kterému vyhovuje vektorová funkce C(t) je C (t) = Φ 1 (t; t 0 )b(t) C(t) = C(t 0 ) + Abychom dostali řešení úlohy (12), volíme C(t 0 ) = y 0, tedy: t t 0 Φ 1 (s; t 0 )b(s)ds. t y(t) = Φ(t; t 0 )y 0 + Φ(t; t 0 ) Φ 1 (s; t 0 )b(s)ds. t 0 (14)

17 0.4 Cauchyova úloha pro lineární systémy 17 Nyní pro t, t 0, s I užijeme vztah: Φ(t, t 0 )Φ 1 (s, t 0 ) = Φ(t)(Φ(t 0 )) 1 (Φ(s)(Φ(t 0 )) 1 ) 1 = Φ(t)(Φ(s)) 1 = Φ(t, s) (15) a získáme tak konečnou podobu: y(t) = Φ(t; t 0 )y 0 + t t 0 Φ(t; s)b(s)ds. (16) Cauchyova úloha pro nehomogenní systém s konstantní maticí V případě že uvažujme počáteční (Cauchyovu) úlohu pro nehomogenní systém s konstantní maticí dy dt = Ay + b(t), y(t 0) = y 0, (17) kde t 0 I, můžeme užitím vztahu (11) nalezené řešení (16) zjednodušit. Protože Φ(t; t 0 ) = e (t t0)a a Φ(t; s) = e (t s)a, má řešení (16) tvar y(t) = e (t t 0)A y 0 + t t 0 e (t s)a b(s)ds. (18)

18 0.4 Cauchyova úloha pro lineární systémy 18 Příklad Nalezněte obecné řešení systému lineárních diferenciálních rovnic: y 1 = y 1 + 2y t y 2 = 3y 1 + 2y t [ ] [ ] t Řešení. Matice soustavy je konstantní A = a pravá strana má tvar b(t) = t V příkladě 0.10 jsme určili exponenciálu matice A ve tvaru e ta = 1 [ ] 3 e t + 2 e 4 t 2 e 4 t 2 e t. 5 3 e 4 t 3 e t 2 e t + 3 e 4 t Nyní určíme integrál ze vzorce (18) (t 0 = 0): t e (t s)a b(s)ds = 1 [ ] t 4 e t+s 1 e t+s s + 14 e 4 t 4 s 24 e 4 t 4 s s ds = e 4 t 4 s 36 e 4 t 4 s s + 4 e t+s + e t+s s [ t 1 4 ] [ 0 e t+s 1 e t+s s + 14 e 4 t 4 s 24 e 4 t 4 s s ds 3 ] 5 5 t 21 = e t e4 t + t 1 0 e4 t 4 s 36 e 4 t 4 s s + 4 e t+s + e t+s 3 s ds 5 e4 t 3 5 e t + 2 t Nyní dosadíme za vektor počátečních hodnot vektor C = [C 1, C 2 ] a celkově dostáváme řešení: [ ] y1 (t) = C [ ] 1 3 e t + 2 e 4 t + C [ ] [ 2 2 e 4 t 2 e t 3 ] 5 + e t e4 t + t 1. y 2 (t) 5 3 e 4 t 3 e t 5 2 e t + 3 e 4 t 3 5 e4 t 3 5 e t + 2 t

19 0.5 Užití mocninných řad pro rovnice druhého řádu Užití mocninných řad pro rovnice druhého řádu Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se speciálním typem diferenciální rovnice druhého řádu, Besselovou rovnicí. Ukážeme, že řešení této rovnice se hledá pomocí nekonečné řady. Zmíníme se o tzv. gama funkci, která se v řešení Besselovy rovnice objevuje. Popíšeme Besselovy funkce, pomocí nichž je řešení Besselovy rovnice popsáno. 0.6 Funkce gama Na tomto místě se budeme chvíli věnovat tzv. funkci gama, kterou využijeme při řešení Besselovy rovnice. Pokud je vám tato funkce důvěrně známa, můžete následující odstavec přeskočit. Funkce gama se definuje jako Γ(x) = 0 t x 1 e t dt. (19) Funkce Γ(x) je tímto integrálem definována pro x > 0 (pro x 0 integrál diverguje) a je pro x > 0 spojitá.

20 0.7 Besselova rovnice 20 Pomocí integrace per partes můžeme ukázat (odvážnější nechť se o to sami pokusí), že Pro x = 1 máme takže podle (20) je Γ(x + 1) = xγ(x). (20) Γ(1) = 0 e t dt = 1, Γ(2) = 1 Γ(1) = 1, Γ(3) = 2 Γ(2) = 2 1, Γ(4) = 3 Γ(3) = 3 2 1, atd. Vidíme, že pro celá kladná čísla n platí Funkce gama je tedy jakýmsi zobecněním faktoriálu. 0.7 Besselova rovnice Γ(n + 1) = n! (21) Při popisu mnohých fyzikálních jevů hraje důležitou roli diferenciální rovnice x 2 y + xy + (x 2 ν 2 )y = 0. (22) Tato rovnice se nazývá Besselova. Budeme předpokládat, že ν 0. Řešení vyjádříme pomocí mocninné řady se středem v 0. Bod x = 0 je tzv. regulárním singulárním bodem Besselovy rovnice.

21 0.7 Besselova rovnice Konstrukce řešení ve tvaru řady Řešení Besselovy rovnice můžeme hledat ve tvaru y = c n x n+r, (23) nebo (vytkneme-li výraz x r ) ve tvaru y = x r c n x n, kde koeficienty řady c n a číslo r určíme v průběhu výpočtů Výpočet koeficientů řady Abychom řadu (23) mohli dosadit do rovnice (22), potřebujeme její první a druhou derivaci: y = y = c n (n + r)x n+r 1 c n (n + r)(n + r 1)x n+r 2.

22 0.7 Besselova rovnice 22 Nyní vše dosadíme do rovnice (22). Upozorňujeme, že úpravy budou dlouhé a budou vyžadovat vaši pozornost a trpělivost. x 2 y + xy + (x 2 ν 2 )y = = x 2 c n (n + r)(n + r 1)x n+r 2 + x c n (n + r)x n+r 1 + (x 2 ν 2 ) x 2 a x před sumami zahrneme dovnitř sum, (x 2 ν 2 ) c nx n+r roznásobíme: = c n (n + r)(n + r 1)x n+r + c n (n + r)x n+r + c n x n+r+2 ν 2 c n x n+r =. c n x n+r = Člen obsahující x r (vyskytuje se pro n = 0 ve všech sumách kromě třetí) oddělíme; tím se v některých sumách začne sčítat až od 1. Ze všech sum vytkneme x r : = c 0 (r(r 1) + r ν 2 )x r + x r n=1 c n (n + r)(n + r 1)x n + x r n=1 c n (n + r)x n + + x r c n x n+2 x r ν 2 n=1 c n x n =

23 0.7 Besselova rovnice 23 Zjednodušíme koeficient u x r a sloučíme sumy, u kterých to bez potíží lze: = c 0 (r 2 ν 2 )x r + x r n=1 Ještě zjednodušíme výraz v první sumě a dostáváme: x 2 y + xy + (x 2 ν 2 )y = c 0 (r 2 ν 2 )x r + x r Z tzv. charakteristické rovnice c n ((n + r)(n + r 1) + (n + r) ν 2 )x n + x r n=1 r 2 ν 2 = 0 c n ((n + r) 2 ν 2 )x n + x r určíme hodnotu čísla r. Vidíme, že kořeny charakteristické rovnice jsou r 1 = ν a r 2 = ν. Pro r = ν z (24) zbude x 2 y + xy + (x 2 ν 2 )y = x ν n=1 c n n(n + 2ν)x n + x ν c n x n+2. c n x n+2. c n x n+2. (24) Výraz na pravé straně budeme dále upravovat. Abychom mohli obě sumy sloučit do jedné, posuneme v první z nich sumační index o dvě zavedeme nový sumační index k = n 2. Sumační index ve druhé

24 0.7 Besselova rovnice 24 sumě přeznačíme z n na k. Z první sumy pak dáme stranou to, co oproti druhé sumě přečuhuje, což nám umožní převést konečně všechno na jednu sumu. x ν k= 1 c k+2 (k + 2)(k ν)x k+2 + x ν = x ν (c 1 (1 + 2ν)x + k=0 c k x k+2 = c k+2 (k + 2)(k ν)x k+2 + k=0 = x ν (c 1 (1 + 2ν)x + ) c k x k+2 = k=0 ) [(k + 2)(k ν)c k+2 + c k ]x n+2 = 0. Jestli vás nějak překvapilo to = 0 na konci, možná jste v zápalu boje se sumami pozapomněli, že dosazujeme do rovnice (22). S velkou námahou jsme upravili levou stranu rovnice, a teď chceme, aby se rovnala straně pravé. Aby byla uvedená rovnost splněna pro každé x, musí platit k=0 (1 + 2ν)c 1 = 0 (25) (k + 2)(k ν)c k+2 + c k = 0 k = 0, 1, 2,... neboli c k+2 = c k, k = 0, 1, 2,.... (26) (k + 2)(k ν)

25 0.7 Besselova rovnice 25 Protože podle (25) je c 1 = 0, postupným dosazováním do (26) pro k = 1, 3, 5,... dostaneme c 3 = = c 5 = c 7 = = 0. Všechny liché členy řady jsou tedy nulové a zbývá nám prozkoumat sudé členy řady. Označíme k + 2 = 2n. Indexům k = 0, 2, 4,... teď odpovídá n = 1, 2, 3,.... Vztah (26) můžeme (po vcelku jednoduché úpravě jmenovatele zlomku) zapsat jako c 2n = c 2n 2, n = 1, 2, 3,.... (27) 2 2 n(n + ν) c 0 Tedy c 2 = (1 + ν), c 2 c 4 = (2 + ν) = c (1 + ν)(2 + ν), c 6 =. c 2n = c (3 + ν) = c (1 + ν)(2 + ν)(3 + ν), ( 1) n c 0, n = 1, 2, 3,.... (28) 2 2n n!(1 + ν)(2 + ν) (n + ν)

26 0.8 Besselovy funkce 26 Konstantu c 0 bychom mohli zvolit libovolně, ale standardně se volí (ach, to se vám asi nebude líbit... ) 0.8 Besselovy funkce c 0 = 1 2 ν Γ(1 + ν). Teď, když už víme, co se skrývá pod zápisem Γ(1 + ν), můžeme se vrátit k Besselově rovnici. Pokud zvolíme c 0 výše uvedeným způsobem, dostaneme využitím vztahu (20) pro další koeficienty: a obecně, pro n = 0, 1, 2,..., c 2 = ν 1 (1 + ν)γ(1 + ν) = ν 1 Γ(2 + ν), c 4 = ν 2! (2 + ν)(1 + ν)γ(1 + ν) = ν 2! Γ(3 + ν),. c 2n = ( 1) n 2 2n+ν n! (n + ν) (2 + ν)(1 + ν)γ(1 + ν) = ( 1) n 2 2n+ν n! Γ(1 + ν + n).

27 0.8 Besselovy funkce 27 Jedno řešení Besselovy rovnice je tedy y = c 2n x 2n+ν = ( 1) n n! Γ(1 + ν + n) ( ) x 2n+ν. Pro ν 0 tato řada konverguje alespoň na intervalu 0, ). Funkce popisující právě získané řešení se obvykle značí J ν (x): ( 1) n ( ) x 2n+ν J ν (x) =. (29) n! Γ(1 + ν + n) 2 Pro druhý kořen charakteristické rovnice rovnice, r 2 = ν, zcela analogicky dostaneme ( 1) n ( ) x 2n ν J ν (x) =. (30) n! Γ(1 ν + n) 2 Funkce J ν (x) a J ν (x) se nazývají Besselovy funkce prvního druhu řádu ν, resp. ν. Na obrázku 1 jsou grafy funkcí y = J 0 (x) a y = J 1 (x). Dá se ukázat, že jestliže ν není celé číslo, funkce J ν (x) a J ν (x) jsou lineárně nezávislé. V tomto případě je obecné řešení rovnice (22) na intervalu (0, ) 2 y = c 1 J ν (x) + c 2 J ν (x). (31)

28 0.8 Besselovy funkce 28 y 1 J 0 (x) J 1 (x) x Obr. 1: Besselovy funkce prvního druhu řádu 0 a 1 Příklad Najděte obecné řešení rovnice na intervalu (0, ). x 2 y + xy + ( x 2 1 ) y = 0 4 Řešení. V našem případě je ν 2 = 1/4, a tedy ν = 1/2. Vidíme, že ν není celé číslo, a tedy obecné řešení

29 0.9 Shrnutí kapitoly 29 zadané rovnice je y = c 1 J 1/2 (x) + c 2 J 1/2 (x). 0.9 Shrnutí kapitoly V této kapitole jsme se seznámili s Besselovou rovnicí, která je speciálním typem diferenciální rovnice druhého řádu. Řešení této rovnice bylo nalezeno pomocí nekonečné řady. Funkce, kterými je toto řešení popsáno, se nazývají Besselovy funkce. Cvičení 1. Najděte obecné řešení rovnice a) x 2 y + xy + (x 2 1 )y = 0. 9 b) 4x 2 y + 4xy + (4x 2 25)y = 0. Výsledky 1. a) y = c 1 J 1/3 (x) + c 2 J 1/3 (x).

30 0.9 Shrnutí kapitoly 30 b) y = c 1 J 5/2 (x) + c 2 J 5/2 (x) Cvičení Příklad 1. Metodou vlastních vektorů najděte řešení systému splňující podmínku y 1 (0) = 6, y 2 (0) = 2. Řešení: Hledané řešení má tvar y 1 = 3y 1 + 8y 2, y 2 = y 1 3y 2 y 1 (t) = 4e t + 2e t, y 2 (t) = e t e t. Příklad 2. Metodou vlastních vektorů najděte obecné řešení systému y 1 = 2y 1 + y 2 2y 3, y 2 = y 1 2y 2 + 2y 3, y 3 = y 1 y 2 + y 3.

31 0.9 Shrnutí kapitoly 31 Řešení: Obecné řešení systému má tvar y 1 (t) = [K 1 (1 t) + K 2 t 2K 3 ]e t, y 2 (t) = [K 1 t + K 2 (1 t) + 2K 3 ]e t, y 3 (t) = [K 1 t K 2 t + K 3 (1 + 2t)]e t. Příklad 3. Metodou vlastních vektorů najděte obecné řešení systému Řešení: Obecné řešení systému má tvar y 1 = y 1 2y 3 + 2y 4, y 2 = y 1 + y 2 + y 3 2y 4, y 3 = 2y 2 + 2y 3 3y 4, y 4 = y 1 + 2y 2 + 2y 3 3y 4. y 1 (t) = (K 1 + K 2 + 2K 4 ) sin t + ( K 1 + K 2 + 2K 3 ) cos t, y 2 (t) = (K 2 + K 3 ) sin t + (K 1 + K 4 ) cos t, y 3 (t) = (K 3 + K 4 ) sin t + (K 3 K 4 ) cos t, y 4 (t) = K 2 sin t + K 1 cos t.