Autor: Název díla: Moliére Lakomec Představení autora Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, (1622 1673) byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období francouzského klasicismu, tzv. Velkého století. Syn královského čalouníka (dobře situovaná rodina). Studoval práva ty ale nedokončil a s jednou ze známých hereček tehdejší doby založil divadelní společnost. Proti vůli rodiny opustil studia a stal se komediantem, což tehdy byla záležitost pouze velmi nízkých vrstev (herectví bylo chápáno jako směšná, sprostá, přízemní a nemorální aktivita). Aby ochránil rodinné jméno, zvolil pseudonym Moliére. Brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou. Protože ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost (předváděl mravy své doby), dostával se do častých sporů s královským dvorem. Král Ludvík XIV. nad ním však držel ochranou ruku a prokazoval mu svou přízeň. Diváka se snažil zaujmout humorem, ale v jeho hrách se objevoval i filozofický podtext vybízel diváka k zamyšlení se nad problematikou a nešvary (zkažené lidské vlastnosti), které vládly v tehdejší společnosti a které formou satiry Moliére zobrazoval. Ve svých dílech se tedy vysmívá měšťanům, šlechtě, církvi apod. Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu, během vlády krále Ludvíka XIV. Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice mravů a společenských poměrů své doby. V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 17. století zatracovanou církev. Tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou charakterovou zápletku. Problematika Molièrova díla je velmi rozsáhlá (lakota, pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti atd.). V jeho díle je také zřetelná inspirace komedií dell'arte. Ke konci života Moliére trpěl tuberkulózou, což tehdy byla takřka nevyléčitelná nemoc. Poslední hra, jíž napsal byl Zdravý a nemocný. Byl pohřeb, ale ne na katolickém hřbitově (arcibiskup to zakázal nenávist ze strany církve). 1
Literárně-historický kontext Moliére tvořil v období klasicismu: o Klasicismus vznikl ve Francii na královském dovře Ludvíka XIV. (krále Slunce) tedy v době, kdy v jiných zemích ještě vévodilo baroko a rozvíjel se od 2. poloviny 17. století do konce 18. století. o Za vrcholnou formu klasicismu lze považovat umělecký sloh empír panuje za Napoleonova císařství, tedy na počátku 19. století. o Klasicismus vychází z principu, že se napříč časem člověk nemění a je tedy možné stanovit pevné principy, na nichž spočívají jeho představy o pravdě a kráse. o Název pochází z latinského classicus = vynikající, vzorný, nejpřednější. o Znaky a prvky klasicismu: racionalita, striktní společenská pravidla a normy, jednotné principy a pevný řád, rozumová kázeň (cit je podřízen rozumu a vědění), krása se nachází pouze v pravdě a obrazu přírody, důraz na etiketu, vzorem je antické umění a kultura (ty jsou pro něho normou), měřítkem krásy je pravda a rozumovost, životním ideálem je vyrovnanost, kázeň, střídmost. Nejpřísnější požadavky kladl klasicismus na drama jeho kompozice musela dodržovat Aristotelovu zásadu tří jednot místa, času a děje. Klasicistní hrdinové jsou bohatí, vznešení, urození. Literatura se dělí na: o Vysoké žánry (óda, epos, tragédie) ty pojednávají o životech vysokých vrstev (vladařů, panovníků, vojevůdců apod.). o Nízké žánry (tragédie, komedie, fraška, satira) ty pojednávají o neurozených postavách. Hlavní žánry klasicismu: didaktická báseň, moralistická vyprávění, esej, úvaha, bajka, klasicistní tragédie, komedie. Francie a klasicistní tragédie: o Náměty pocházejí nejčastěji z antické mytologie. o Zápletka je založena zejména na konfliktu citů, vášní a emocí s nadosobními principy morálka, občanská povinnost, společenská očekávání. o Hrdinové bývají vystaveni nadosudovému rozhodnutí, pocházejí z antiky, či vysoké šlechty. o Skládá se z 6 veršovaných dějství. Francie a klasicistní komedie: o Autoři se nemusí vázat přísnými normami do svých děl tedy aplikují hrdiny z obyčejného lidu (sedláky, kupce, měšťany, rolníky), využívají lidovou / hovorovou mluvu. o Navazují na řeckou Novou komedii, jejíž hlavním představitelem je Menandros (attické období řeckých dějin). 2
o Pracuje s ustálenými provokativními typy lakomý měšťan, pokrytci, zkažení kněží apod. Jsou to tedy komedie charakterové jejím mistrem je Moliére. Inspirace komedií Dell Arte Jedná se o divadlo převážně komediálního charakteru provozované profesionálně italskými herci od poloviny 16. století do konce 18. století. Herci pracují s rozšířenou improvizací, používají obličejové masky, pevné typy a představení se vyznačuje živou, spádnou hrou s komickými vložkami, hudbou, zpěvem, tancem, pantomimou. Komedie Dell Arte vyrostla z tradice karnevalu. Konkrétní charakterové typy: o Harlekýn Harlekýn (Arlecchino) je komickým sluhou jednoho z pánů, velmi oblíbený u publika. Většinou bývá zamilovaný do Kolombíny, ale jeho touha soupeří s hladem či strachem z pána. Je mazaný až zlomyslný, často myslí hlavně na sebe. Ve své lásce se musí potýkat se starším sokem. Diváci ho poznají podle mnohobarevného kostkovaného obleku a černé škrabošky. o Kolombína Kolombína (Columbina, Arlecchina) je služka zaměstnaná u pana Pantalona, stará se o jeho dceru. Pomáhá jí vyjádřit její city k milému, zařizuje schůzky a odstraňuje jim Pantalona z cesty. Ten jí také často dělá neslušné návrhy, Kolombína je často za účelem jeho zesměšnění vybavena tamburínou. Bývá nejchytřejší ze všech, umí intrikovat a klamat. Zároveň je mileneckým protějškem Harlekýna, kterého občas využívá ku prospěchu milenců. Její představitelky se velmi silně líčily kolem očí, ale masku nenosily. Obléká se do záplatovaných šatů odpovídajících jejímu postavení. o Pantalone Pantalone je lakomý, chlípný a bohatý (ale někdy naopak chudý) obchodník původem z Benátek, hovoří tedy benátským dialektem. Je otcem jednoho z innamorati (častěji má dceru). Vždy má nějaké vztahy s Dottorem či Capitanem, obchodní nebo osobní. Dělává se mladším a dvoří se jedné z mileneckých postav. Jindy má zase mladou ženu, které připadá odporný. Jeho sloužící mu provádějí nejrůznější naschvály a pokaždé ho napálí. Jeho kostým je červený, má plášť. o Dottore Dottore je právníkem nebo lékařem. Neustále se snaží předvádět své znalosti, střílí latinské a řecké citáty. Postrádá ale smysl pro logiku, jeho myšlenky nemají spojitost. A přesto si myslí, že ví naprosto vše. Také je extrémně požitkářský (jídlo, víno či ženy), dělá si kruté žerty z opačného pohlaví. Nejčastější jsou dialogy s Pantalonem, ať už jako přítelem nebo protivníkem. Mívá syna a mluví boloňským 3
přízvukem (kde studoval), je velmi bohatý. Nosí černý doktorský talár. Další díla autora Tartuffe: o Komedie, která byla nejodvážnějším Molierovým dílem, poukazuje na pokrytectví a chvástání. o Tartuffe ovládá Organa a manipuluje s jeho rodinou. o Orgon mu bezmezně věří. Tartuffe usiluje o jeho ženu, i když se má oženit s jeho dcerou. Členové rodiny se tomu snaží zabránit, ale marně. o Orgon je tak zaslepen falešným přátelstvím Tartuffeho, že na něj přepíše svůj majetek. Teprve zásah krále dokáže zabránit krachu rodiny. o Hra byla namířena proti náboženskému fanatismu Moliére si takto znepřátelil církev (po premiéře byl obviněn z ateismu). Zdravý a nemocný: o Argan si o sobě myslí, že je nemocný, a dává to všem patřičně najevo. Přitom je ale zdravý. Jeho lékař pan Purgon jeho myšlenky potvrzuje a předepisuje mu různé léky, za které Argon platí docela dost peněz. o A protože je "nemocný", rozhodne se svoji dceru Angeliku provdat za lékaře Tomáše Diafoira. Jenomže Angelika si už vybrala Kleanta. Služka Toinetta se snaží Angelice pomoci, a tak požádá o pomoc Arganova bratra Beralda. o Toinetta se převlékne za lékaře, který cestuje po celém světě a léčí jen zajímavé nemoci. Jde si prohlédnout Argana a řekne, že jeho lékař Purgon neumí léčit. Předepíše mu useknutí ruky a vypíchnutí oka, aby mu dokázala, že jeho nemoc je nesmyslná. o Když se zpět převleče a přijde jako služka, tak ho s Beraldem přemluví, aby dělal, že je mrtvý. Toinetta to oznámí jeho ženě Belině a ta je ráda, že konečně zemřel a zmocní se jeho majetku. Potom to řeknou Angelice, ta pláče a řekne, že se tedy provdá za Tomáše, když to bylo otcovo přání. Argan se konečně dozvěděl, jak to s ním kdo myslí. Obě dvě jsou překvapené, když Argan vstane a řekne jim, že smrt jenom předstíral, aby se dozvěděl, jaké jsou. o Argan dovolí Angelice se provdat za Kleanta, ale jen když se stane lékařem. Kleant souhlasí. Berald Arganovi řekne, ať se tedy sám stane lékařem a že má přátelskou fakultu, která ceremonii vykoná u nich v domě a zadarmo. Argan tedy souhlasí, ale neví, že si z něho Berald chce udělat legraci. Argan konečně pochopí, že není nemocný. Další autoři stejného směru Jen Racine: o Tragédie Faidra 4
Piere Corneille: o Tragédie Cid Carlo Goldoni: o Sluha dvou pánů Lakomec Literární druh Drama Literární forma Komedie (5 dějství) dramatický úvar, typický pro svůj humorný nadhled, komičnost a šťastné zakončení. Dominantní slohový postup Vyprávěcí Postavy Harpagon hlavní postava; lakomý vdovec, který se zajímá jen o své peníze; je velmi chamtivý a bezcitný, pro peníze je schopen obětovat absolutně všechno - jsou pro něj důležitější než jeho rodina; bohatne půjčováním peněz s vysokým úrokem (lichva); nenapravitelný sobec, jenž neuznává city druhých; chce výhodně provdat a oženit své děti; sám touží po mladé dívce Marianě Kleant syn Harpagona; mladý muž dobrých společenských způsobů, velmi kultivovaný; zamilovaný do Mariany a chce si ji vzít Eliška dcera Harpagona; je zamilovaná do Valéra; bojuje za své štěstí a nechce se provdat za muže, kterého jí vybral otec a kterého nemiluje; věří v pravou lásku Mariana velmi krásná dívka, miluje Kleanta a nešťastně přihlíží Harpagonovu dvoření; skromná a plachá, působí velmi křehce; vede tichý život po boku své nemocné matky Valér zamilovaný do Elišky, pracuje v domě Harpagona jako správce, aby byl Elišce nablízku; snaží se co nejvíce se zalíbit Harpagonovi, proto se stává úlisným slídilem; pronásleduje své podřízené mnohdy ještě hůře než Harpagon, donáší na služebnictvo; chce se před svým pánem ukázat v co nejlepším světle Anselm navenek bohatý, starý muž X ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný šlechtic otec Mariany a Valéra; později se ukáže, že jeho 5
pravé jméno je Tomas d'alburci; svým vstupem do hry završí děj dobrým koncem Frosina chytrá intrikářka, dohazovačka; jako jediná zná poměry v celé rodině Štika sluha Kleanta, je si vědom Harpagonových vlastností Jakub Harpagonův kuchař, kočí a sluha na všechno; podlý a pomstychtivý Kompozice, jazyk a styl Kompozice je chronologická Moliére dodržuje časovou posloupnost. Psáno spisovnou češtinou, vyskytuje se zde hovorová mluva, zvláštní vyjadřování (bratr a sestra si vykají), výskyt archaismů, sarkasmu, metafor. Okolnosti vzniku díla Motiv byl převzat z Plautovy Komedie o hrnci, v níž nalézáme monolog o ukradených zlaťácích. Harapagon je vlastně paralelou k Eukliónovi. Hra nebyla publikem přijata. Hlavní myšlenka Lakota, hodna za penězi je pro některé lidi důležitější než lidské vztahy, láska, rodina apod. 6