PARALELNÍ SEKCE 2: kombinace pracovního a rodinného života (13:30-16:30) garantka sekce: PhDr. Marta Vohlídalová, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. panelistky a panelisté: PhDr. Alena Křížková, Ph.D., Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Prof. Ing. Darja Kubečková Skulinová, Ph.D., děkanka Fakulty stavební, VŠB Technická univerzita Ostrava, zástupkyně České konference rektorů Mgr. Jiřina Pipková, odbor rodinné politiky a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociální věcí České republiky Mgr. Dagmar Petrželová, Univerzita Palackého v Olomouci Doc. Mgr. Jana Roithová, Ph.D., Přírodovědecká fakulta UK, vedoucí katedry organické a jaderné chemie Ing. et Mgr. Blanka Stibůrková, Ph.D., Ústav dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN v Praze RNDr. Jakub Yaghob, Ph.D., Matematicko-fyzikální fakulta UK a člen grantové rady a místopředseda oborové rady společenských věd Grantové agentury Univerzity Karlovy v Praze Ing. Dagmar Zlámalová, Univerzita Palackého v Olomouci Shrnutí panelu Kombinace pracovního a rodinného života ve vědě Marta Vohlídalová, Kateřina Cidlinská Panel zaměřený na problematiku kombinace pracovního a soukromého života ve vědě byl na 2. národní konferenci o ženách ve vědě zařazen proto, že právě možnosti kombinace práce a rodiny mají významný vliv na rovné příležitosti mužů a žen v zaměstnání. To je způsobeno tím, že na ženách v naší kultuře stále leží větší zodpovědnost za péči o děti i o domácnost, což platí zároveň i o nejvyšší vzdělanostní skupině žen s VŠ vzděláním, vědkyně nevyjímaje. Právě ženy opouštějí kvůli rodičovství pracovní trh na delší či kratší dobu, což může vzhledem k nastavení současného pracovního trhu v oblasti vědy a výzkumu znamenat jejich znevýhodnění při budování vědecké kariéry. Současný vědecký trh práce se totiž stává čím dál více soutěživý, jsme svědky neustálého snižování podílu prostředků institucionálního financování a naopak zvyšujícího se financování z časově omezených grantů, což může vést ke zvyšování nejistoty na akademickém pracovním trhu. Ta pak může negativně vstupovat do možnosti plánovat rodičovství a řešit problém jeho kombinace s prací. Oproti rostoucí nejistotě ale akademický pracovní trh vyžaduje vysokou míru geografické mobility, která značně koliduje s možností nejen založit rodinu, ale vůbec navázat a udržet partnerský vztah. Kromě toho je nedílnou součástí vědecké profese i tlak na neustálé zvyšování kvalifikace a produktivitu vědecké práce. 1
Možnosti kombinace práce a rodiny potom nenahrává ani samotné nastavení institucí vědy a výzkumu, které příliš nepočítá s mateřství nebo rodičovstvím a vychází z představy lineární vědecké kariéry nepřerušované žádnými rušivými událostmi. Příkladem toho je např. skutečnost, že do dnešní doby nejsou v zadávací dokumentaci GAČR jasně stanovena pravidla pro přerušení řešitelství grantu z důvodu rodičovství, jakoby se s touto eventualitou vůbec nepočítalo. Je přitom zjevné, že všechny tyto aspekty vedou k tomu, že kombinace práce a rodičovství je často tvrdým oříškem. Přestože se problém netýká pouze vědkyň, zahraniční studie ukazují, že tento problém je zvláště palčivý právě ve vědecké profesi. Ve výzkumech se např. ukazuje, že vědkyně zůstávají častěji bezdětné, častěji jsou také rozvedené, případně zůstávají bez partnera na rozdíl od svých mužských kolegů. V tomto panelu jsme se proto s diskutujícími věnovali podmínkám, které mají vědci a vědkyně pro kombinaci práce a rodičovství v České republice. Zaměřili jsme se na to, co by jim vyhovovalo a co by chtěli změnit, i na to, jak na tyto požadavky reagují na jedné straně univerzity a vědecké a výzkumné instituce a na straně druhé státní instituce. Druhým tématem, kterému jsme se věnovali, byl také výše zmiňovaný problém přerušování řešitelství grantových projektů z důvodu rodičovství. Odpolední panel otevřelo vystoupení Aleny Křížkové, která shrnula v obecnější rovině hlavní problémy, s nimiž se setkávají ženy na českém pracovním trhu. Na datech z aktuálních výzkumů ukázala, že znevýhodnění žen je na českém trhu práce běžné, což dokládá mimo jiné i genderové mzdová mezera, která dosahuje nejvyšší úrovně ve věkové skupině 30-39 let, tedy v období, v němž se většina žen věnuje péči o malé děti. Mateřství tedy na českém pracovním trhu představuje významný handicap. Klíčem k omezení diskriminace žen na pracovním trhu je podle ní právě podpora kombinování práce a péče a podpora sdílení zodpovědnosti za péči o děti a chod domácnosti mezi muži a ženami. Podle Aleny Křížkové však rodinná politika a trh práce neumožňují efektivně kombinovat pracovní život a rodičovství, protože přetrvávají různé bariéry na straně státu, zaměstnavatelů i rodin. Na straně státu by podle ní bylo třeba větší podpory zařízení péče o děti, umožnění reálné volby délky rodičovské, podpora zapojení mužů do péče o děti, podpora flexibilních pracovních uspořádání a nabourávání genderových stereotypů. Na straně zaměstnavatelů by situaci zlepšila důvěra v ženy jako schopné a loajální pracovnice, nabídka flexibilních pracovních míst, dodržování legislativních norem nediskriminace a požadavku stejné odměny za stejnou práci. A konečně, na straně rodin by situaci ženám usnadnilo také spravedlivější rozdělení domácích povinností a péče o děti mezi partnery. Na vystoupení Aleny Křížkové, která upozornila také na palčivý nedostatek služeb péče o malé děti, navázala Jiřina Pipková z MPSV, která shrnula hlavní linie koncepce MPSV v této oblasti. Podle jejích slov je cílem MPSV rozšířit síť stávajících institucí péče také o jiné formy, než klasické školky či jesle, jako jsou např. dětské skupiny nebo formalizovaný institut chůvy. MPSV se tedy snaží vytvářet další systém péče o děti kromě školek a jeslí. Ve svém vystoupení Mgr. Pipková upozornila také na skutečnost, že otázku předškolní péče o děti řeší zároveň i MŠMT, které má na starost služby péče pro širší spektrum dětí a jehož pozornost se v současnosti upírá zejména na podporu firemních školek. Z vystoupení bylo zřejmé, že ministerstva, která mají tuto problematiku v gesci, jdou spíše cestou kosmetických úprav než radikálních změn, které by mohly významně zvýšit dostupnost nerodinné péče o malé děti. Klíčovou roli 2
dostupnosti institucí péče o děti pro ženy působící ve vědecké profesi přitom potvrdila i následná diskuse k tomuto tématu. Dagmar Zlámalová a Dagmar Petrželová z Univerzity Palackého v Olomouci (UPOL), kde vznikla minulý rok školka při Přírodovědecké fakultě, potvrdily, že o zařízení péče o předškolní děti je mezi zaměstnankyněmi a zaměstnanci i studujícími velký zájem. Zároveň však poukázaly na skutečnost, že zařídit na univerzitě školku není jednoduchý proces a je spojen se značnou byrokratickou zátěží. Na UPOL uvažovali o založení školky již od roku 2006, kdy MPSV začalo vyhlašovat programy na podporu rovnosti žen a mužů. Projekt školky kritéria těchto výzev naplňoval a Univerzita proto začala uvažovat o konkrétní koncepci školky. Z ideje celouniverzitní školky nakonec sešlo a celý projekt zůstal na bedrech Přírodovědné fakulty, jejíž projekt na MPSV nakonec uspěl. Kromě složitého vyjednávání v rámci univerzity, které se týkalo možností zapojení dalších fakult, bylo velice komplikované zejména vyjednávání s městem ohledně poskytnutí vhodných prostor. Ostatní diskutující se shodovali na tom, že takové úsilí ze strany univerzit rozhodně stojí za to. Zároveň se však ozývaly hlasy upozorňující na potřebu neopomíjet v tomto směru stát, který by měl přistoupit ke koncepčnímu řešení problému zajištění péče o předškolní děti. Diskutující upozorňovali zejména na dlouhodobou koncepci vytvoření kvalitní a dostupné sítě jeslí. Zejména starší účastnice a účastníci debaty poukazovaly na relativně dobré zkušenosti, které měli s jeslemi za minulého režimu. Ozvaly se však i hlasy, které upozorňovaly na potřebu pestřejší nabídky péče o předškolní děti, než jsou jen jesle a školky, neboť každý rodič dává přednost jinému typu péče o dítě, například mateřským centrům a individuálnímu hlídání. Možnost volby byla diskutována i ve smyslu výběru různých variant pobírání rodičovského příspěvku, který ve skutečnosti není zcela svobodný, ale je navázán na výši příjmu a platbu nemocenského pojištění. V tomto směru bylo opět poukázáno na specifické problémy, s nimiž se setkávají mladé ženy pracující ve vědě, kterým je mzda nebo její část vyplácena např. v podobě stipendia, z něhož se často neplatí nemocenské pojištění. V důsledku toho, případně v důsledku nízké mzdy, si pak nemohou volit kratší variantu rodičovské, což je zejména v případě začínajících mladých vědkyň diskutujícími chápáno jako závažný problém. Druhá část odpoledního panelu byla věnována otázce systematického ošetření možnosti přerušení ředitelství grantu z důvodu rodičovství. V českém prostředí na rozdíl od řady grantových agentur v zahraničí (Švédsko, Polsko, Švýcarsko, Německo, Slovinsko aj.) není v pravidlech grantových agentur (GA ČR) systematicky ošetřena možnost přerušení řešení grantu z důvodu mateřství a rodičovství. GA ČR naopak dlouhodobě odmítá tuto skutečnost systematicky řešit. Vzhledem k tomu, že se tento problém týká zejména žen, může toto netransparentní ošetření souběhu řešitelství grantu a raného rodičovství vést k jejich diskriminaci v grantových soutěžích. K této části panelové diskuse se zúčastnil zejména Jakub Yaghob, který hovořil o pravidlech a postojích Grantové agentury Univerzity Karlovy (GA UK). Uvedl, že v současné době GA UK s možností rodičovství žadatelů a žadatelek o grant nijak nepočítá, jinými slovy řešení grantu nelze z důvodu rodičovství přerušit. Jediné, co rodičům, kteří nechtějí práci na grantu zcela opustit, umožňuje, je přesun z pozice hlavního řešitele/ky grantu na pozici spoluřešitele/ky, tedy předat hlavní řešitelství 3
jinému členu řešitelského týmu. Na přelomu každého roku trvání víceletého grantu je řešiteli/kami podávána žádost o jeho pokračování v dalším roce. V rámci této procedury je možné zažádat o personální změny v řešitelském týmu projektu. dr. Yaghob vysvětlil tento přístup GA UK tím, že agenturu nenapadlo situace tohoto charakteru systémově řešit. Zároveň se však částečně shodoval s postojem vedení GA ČR 1, když uvedl, že v některých oborech považuje za nemožné grant přerušit z důvodu rychlého vývoje nových poznatků. Jeho postoj byl na rozdíl od postoje vedení GA ČR umírněnější, neboť nepovažoval za zásadní problém přerušit grant na půl roku. Tříletou přestávku však považoval za nemožnou. Zde je však třeba podotknout, že většina vědkyň nemá podle diskutujících v plánu volit takto dlouhou rodičovskou dovolenou. V rámci debaty také zaznělo, že pokud by vědkyně chtěla zvolit takto dlouhou rodičovskou dovolenou, bylo by vhodné, aby grant vrátila, ale za podmínky, že bude mít možnost se o něj ucházet znovu. Plénum se také shodlo na potřebě pravidla přerušování/vracení grantů a opětovného žádání o granty zanést do podmínek jednotlivých grantových schémat, neboť pokud žadatelé/ky nejsou o těchto možnostech informováni touto cestou a zároveň vědí, že se ani jejich kolegové/gyně s řešením takových situací nesetkali, tak je to může vést k tomu o grant nežádat, pokud zvažují založení rodiny (obzvláště pokud se jedná o plánování prvního dítěte). Jako další problém viděl dr. Yaghob důležitost časové souslednosti prací na některých výzkumných projektech, která se odvíjí, zejména v přírodních vědách, od vývoje/růstu předmětů zkoumání (např. rostlin či zvířat). Uznal však, že jsou obory, v nichž není nijak opodstatněné přerušení grantu z důvodu rodičovství bránit. Odmítl však paušalizaci oborů v tomto směru. Diskuse, která probíhala v rámci panelu potvrdila, že vědkyně i vědci mají v porovnání s většinovou společností specifické požadavky na politiky kombinace práce a péče. Její závěry je přitom možné shrnou do několika hlavních bodů: Drtivá většina rodičů se chce nebo potřebuje vrátit do práce dříve než za standardní dobu tří let po narození dítěte, současné nastavení rodinné politiky však takovým potřebám příliš neodpovídá. V diskusi bylo přitom identifikováno několik závažných problémů, s nimiž se musí vědci a vědkyně s malými dětmi vyrovnávat. Hlavní problém byl spatřován zejména v nedostatku zařízení péče o děti. Diskutující se shodli, že je třeba podporovat jednak koncepční kroky příslušných ministerstev směřující k dostatečné nabídce péče pro malé děti ve věku 0-6 let, tak i zakládání univerzitních školek a dětských koutků. Ty sice nemohou plně zastoupit neexistující veřejná zařízení péče, mohou ale pomoci tuto nepříznivou situaci alespoň částečně tlumit. Vzhledem k tomu, že akademický pracovní trh přestavuje poměrně nestabilní prostředí s nízkou mírou pracovní jistoty, kde jsou vědci a vědkyně zaměstnáváni na termínované pracovní smlouvy často závislé na trvání grantových projektů, návrat rodičů (a zejména pak matek-vědkyň) z rodičovské by podle diskutujících usnadnily také tzv. návratové granty určené pro rodiče po rodičovské dovolené. Dalším předpokladem pro úspěšné skloubení práce a rodičovství spatřovali diskutující také v podpoře částečných úvazků a flexibilního uspořádání pracovní 1 Reakce Petra Matějů na dopis NKC-ŽV ze dne 1.3.2010: Věda a výzkum jsou vysoce kompetitivní činnosti a je zájem na tom, aby přinášely nové poznatky v takovém časovém horizontu, kdy se skutečně stále ještě bude jednat o poznatky nové, objevné a pro společnost (alespoň potenciálně) opravdu přínosné. Pokud by bylo možné prodlužovat dobu zpracování grantu o delší časová období, mohlo by docházet k tomu, že poznatky a výsledky zamýšlené při přidělení grantu mohou být mnohem méně aktuální, nové a přínosné, pokud budou objeveny či dosaženy např. o několik let později, než bylo původně zamýšleno. Dostupné z http://www.cec-wys.org/docs/odpoved_linkova_10_03_29.pdf 4
doby. Jak totiž vyplynulo s diskuse, přestože je flexibilní uspořádání pracovní doby ve vědecké profesi relativně časté, ne všechna pracoviště ho umožňují. Dalším tématem, které bylo diskutováno, byla také potřeba systematického a transparentního ošetření možnosti přerušení řešitelství z důvodu rodičovství v zadávací dokumentaci grantových agentur. Jak se totiž ukázalo, přestože grantové agentury (např. GAČR) tuto možnost nevylučují, řada vědkyň o této možnosti neví. Diskusní panel byl uzavřen s tím, že rodičovství představuje neoddělitelnou součást života většiny vědců a vědkyň a pokud chceme, aby věda nebyla rezervována pouze pro bezdětné, je třeba věnovat podmínkám kombinace práce a rodiny potřebnou pozornost. Zároveň je třeba mít na paměti, že případné politiky a opatření pro kombinaci práce a rodiny není možné omezovat pouze na matky-vědkyně. Také otcům-vědcům je třeba přiznat právo pečovat o děti a je třeba jim k tomu poskytnout odpovídající podmínky. 5