Bohemistyka 2007, nr 1, ISSN 1642 9893 Lucie SAICOVÁ ØÍMALOVÁ Praha Poslední dopisy Bo eny Nìmcové Bo ena Nìmcová napsala od èervna do listopadu 1861, tedy pøibli nì v posledním pùl roce svého ivota, 14 textù, které bývají oznaèovány jako dopisy nebo koncepty k dopisùm. Nìkteré z tìchto textù byly opakovanì zkoumány a byly vìtšinou vnímány jako dopisy, které se rozpadají, jsou nezvládnuté, popø. svìdèí o ztrátì pisatelèiných tvùrèích schopností èi jejích schopností napsat dopis. Napø. F. Vodièka popisuje trojfragment dopisu V. Náprstkovi z 26. 11. 1861 jako text ovlivnìný horeèkou, je rozrušila tvùrèí síly autorky (Vodièka 1969, s. 137). Také A. Macurová a J. Janáèková uzavírají podrobnou analýzu tého trojfragmentu konstatováním, e texty svìdèí o tom, e tvùrèí krize autorèina se prohlubuje a ústí v neschopnost uznávané a obdivované epsitolografky napsat dopis (Janáèková, Macurová 2001, s. 163). Rukopis vznikl s vyuûitím materiálù získaných v rámci grantu è. DA01 P01OUK023 a s podporou grantu è. 406/06/0386 GAÈR. Jde o následující texty: Boûena Nìmcová Kateøinì Petrovièové, 14. 6. 1861; Theodoøe Nìmcové, 1. 8. 1861; Theodoøe Nìmcové, 7. 8. 1861; Theodoøe Nìmcové, 7. 8. 1861 odpoledne (nedokonèený a neodeslaný); Theodoøe Nìmcové, 8. 8. 1861 (nedokonèený a neodeslaný); Josefu Nìmcovi (synovci), 8. 8. 1861; Josefu Seidlovi, 17. 9. 1861; koncept k dopisu Josefu Seidlovi; Theodoøe Nìmcové, text zaèínající slovy Køticí list; Theodoøe Nìmcové, 17. 9. 1861; Jaroslavu Nìmcovi, po 18. 9. 1861 (není dochován celý, dle editorù Listù IV /Novotný a kol. 1961, s. 189/ není jisté, zda byl odeslán); Jaroslavu Nìmcovi, 2. 10. 1861; Vojtìchu Náprstkovi, 26. 11. 1861a zaèínající slovy Pane Vojtìchu! Mohu si myslit (nedokonèený a neodeslaný); Vojtìchu Náprstkovi, 26. 11. 1861b zaèínající slovy Pane Vojtìchu! Vy si asi také leckdys myslíte (nedokonèený a neodeslaný); Vojtìchu Náprstkovi, 26. 11. 1861 veèer (nedokonèený a neodeslaný). Nìkteøí autoøi si uvìdomují, e uvedené texty stojí na konci jisté vývojové linie, e se z nich ztrácejí urèité rysy typické pro døívìjší dopisy, popø. další práce B. Nìmcové, ale zároveò jiné rysy zùstávají èi se nad míru zvýrazòují. Srov. napø. Vodièkovo upozornìní, e i trojfragment V. Náprstkovi obsahuje všechny podstatné rysy umìlecké metody, kterou si Nìmcová jako spisovatelka osvojovala svìt (Vodièka 1969, s. 138). A obèas je v literatuøe té naznaèována otázka, kdo je vlastnì adresátem pøíslušných textù a zda jde v pøípadì nìkterých posledních dopisù B. Nìmcové skuteènì o dopisy. Tomu se vìnují mj. J. Janáèková a A. Macurová ve výše uvedené práci (Janáèková, Macurová 2001) a podrobnìji A. Macurová (2003) pøi zkoumání dopisu J. Seidlovi ze 17. 9. 1861: adresát tohoto dopisu je podle autorky vlastnì adresátem nulovým, mo ná jen konstruktem vyvolávajícím psaní (srov. Macurová, 2003, s. 215) a je mo né, e B. Nìmcová psala své pozdìjší dopisy vlastnì sobì a pro sebe (Macurová, 2003, s. 217). Domníváme se, e pro analýzu posledních dopisù Bo eny Nìmcové jsou otázky, zda jde opravdu o dopisy a komu jsou uvedené texty urèeny, zásadní. Je tøeba na nì hledat odpovìdi, proto e ty mohou znaènì ovlivnit náš pøístup k daným textùm i to, jak je pøípadnì hodnotíme. Zároveò je tøeba prozkoumat ne jen nejvýraznìjší pøípady, ale všechny texty z daného období, nebo jako celek zatím poslední dopisy B. Nìmcové zkoumány nebyly. V následujících èástech se nejdøíve pokusíme popsat nejvýraznìjší rysy analyzovaných textù a poté se zamìøíme na jejich ánrovou pøíslušnost, adresáta a funkce. 1. Srovnáváme-li rukopisy textù B. Nìmcové z rùzných dob jejího ivota, upoutá pozornost promìna písma a celkového vzhledu ruk o pis u. Oproti ranìjším dopisùm je písmo ve vìtšinì posledních textù kostrbatìjší, v projevu je ménì švihu nebo lehkosti. Vzhledem k tomu, e tyto texty vznikaly v dobì, kdy u u autorky mù eme pøedpokládat celkové vyèerpání, mù e být pøekvapivá jejich délka a výdr, s ní jsou psány (napø. v pøípadì trojfragmentu V. Náprstkovi autorka bìhem jednoho dne popsala 25 a pùl rukopisných stran, ka dou o pøi- 1 2
bli nì 25 øádcích). Dùle itá je také skuteènost, e v textech není nápadnì velké mno ství oprav, škrtù èi doplòkù a e velké èásti textù zøejmì vznikaly jakoby jedním dechem. Pokud jde o jazykovou stránku textù, objevuje se v nich nìkolik nápadných jevù: a) N ì k t e r é p r v k y jsou v y n e c h á v á n y. Zajímavé je, e se nevyskytují pøíliš èasto napø. vynechaná písmena ve slovech èi zkomolení slov, ale porušena bývá úroveò vyšší jsou napø. Vynechávána celá slova.! Zdá se tedy, e automatická fáze kódování slov je zachována a k narušení procesu dochází napø. pøi vybavování slov, na úrovni pracovní pamìti, kdy v ní pisatelka neuchová celý daný úsek, ale vynechaná slova mo ná mohou být i projevem spìchu pøi psaní, snahou zapsat myšlenky, které letí rychleji, ne je ruka schopna psát. Srov. napø. následující ukázku z první strany jednoho fragmentu V. Náprstkovi (problematická místa oznaèujeme podtr enì, autorèina doplnìní textu tuènì, v hranaté závorce je autorèin škrt): " Jak ráno vstal zaèal nadávat a nadával a hulákal dokud neodešel a to mu bylo jedno byla-li posluhovaèka anebo sluha to mu bylo jedno kolikráte byli generalovic venku sousedka na ulici okna byly otevøené to mu všecko nevadilo, ûádný ani ten nejsprostší pacholek n e m o h l b y s i v y m y s l i t takových nadávek [kaûdý] co on nám dal a kdyû Doru bránila aby ji nebil, uhodil mnì a to jsem uû byla churavá. Kaûdý den nás vyhánìl abysme si hledali byt mnì i Jarouše a Dora aby si sluûbu hledala ûe nás nebude ûivit. Kdyû ho Dora aby ji dal na botky poslal ji ke mnì a tak to mì vìøte ûe jsme skoro celou tu zimu chodily s Dorou v jednom a on si koupil na zimu dva obleky a z jara zase. A to mì potom také kdyû! Vynechávky slov se pochopitelnì objevovaly i v textech døívìjších, narùstání jejich poètu je postupné. V døívìjších textech byla vynechaná slova také autorkou èasto doplnìna, v textech pozdìjších je doplnìní svìdèících o tom, ûe pisatelka text zøejmì zkontrolovala a zkorigovala, ménì. " Všechny ukázky z textù B. Nìmcové jsou uvedeny v diplomatické podobì podle rukopisù, tj. bez jakékoli edièní úpravy. Rukopisy jsou uloûeny v Muzeu B. Nìmcové v Èeské Skalici, v Literárním archivu PNP v Praze a v SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli. jsem se chystala z Prahy na venek. Nového jsem si nemohla a tak jsem to musela všelijak stloukat (V. Náprstkovi, 26. 11. 1861a). Nápadné je, e v textech jsou èasto vynechávána slovesa (to je patrné i ve výše uvedené ukázce), tedy prvek, který pokládáme za dùle itý konstrukèní element èeské vìty. Mù e to souviset s jejich pozicí (zejm. pokud mìla být umístìna na konci vìty), ale mo ná se slovesa vzhledem k obsahu textù (soustøedìní na výèty, detaily aj., viz dále) jeví jako ménì dùle itá pro sdìlovaný obsah. b) Nìkteré pasá e jsou r e f e r e n è n ì n e j a s n é. Je napø. nepøehledné, kdo má co uèinit, kdo co øekl èi udìlal atp., napø.: I chtìl (= Josef Nìmec) mì uhodit skoèil (= Jaroslav Nìmec) mezi nás a povídal (= Jaroslav Nìmec): Netluè táto mamu ona má pravdu proè ji to trháš, ona si to opsat a beztoho si musela ty pohádky vypùjèit! I šel (= Josef Nìmec) tedy ale s takovou zloští ûe sakroval celou cestu (V. Náprstkovi, 26. 11. 1861a). c) Pro zkoumané texty je charakteristická urèitá m o n o t ó n n o s t, u l p í v a v o s t a o p a k o v á n í, které se projevuje jak na úrovni u itých jazykových prostøedkù (lexika, syntaktických struktur atd.), tak v obsahu. Na úrovni jazykových prostøedkù se setkáme s opakováním spojek, slov i celých úsekù, napø.: Psaní Ti pošlu zítra do Museum k Wildnerovum do Museum (T. Nìmcové 7. 8. 1861). Zmíò se Wintrovi o Litomyšli on tu byl v Litomyšli a dlouho se tu zdrûel (Jaroslavu Nìmcovi 2. 10. 1861). Monotónnost vìtné stavby (pøíklady viz dále) je mo né vnímat jako velké, mo ná a pøílišné zvýraznìní parataxe, paralelnosti vìtné stavby a dalších rysù, které bývají v odborné literatuøe uvádìny jako typické pro jazyk B. Nìmcové. Na úrovni obsahu se opakují dva výrazné útvary èi ánry jednak pasá e, v nich pisatelka ádá, aby jí adresát nebo adresátka nìco zaøídili, koupili, poslali, jednak úseky, v nich reprodukuje 3 4
setkání a rozhovory s rùznými lidmi. V obou tìchto ánrech se v rùzné podobì projevují i opakování a monotónnost. V pøípadì výètù pokynù je výrazné opakování jednoduchých vìtných struktur, èasto se slovesy v imperativu, a nápadné je také u ívání spojovacího výrazu potom, a potom, # srov. napø.: Pošli mnì t y b r a s l e t y tu svíèku milliovou a jednu mi pøikup potom ten peroøízek ten peroøízek nùû si tam prozatím nech. Pøasky jsem našla. Mámli podstøikované ty nítìné punèochy, tedy mi je pošli a kup mnì ještì jedny stávkové u nítaøky v Platejsa. Na to a na nítì na ostatní punèochy posílám Ti 2 fr. Potom mnì kup závinky do vlasù ta sí ka mnì nedrûi a jsem jako sojka a kup mnì houbu, nemusí být fein ani velká kup ji v široky ulici na to posílam 2 fr co si smluvíš to si nech. (Theodoøe Nìmcové, 7. 8. 1861; zvýraznìní pùvodní). A extrémnì výrazné jsou dané jevy ve velmi obtí nì èitelném textu zaèínajícím slovy Køitící list, v nìm je vedle opakování i mno ství defektních pasá í, a to i s chybìjícími plnovýznamovými slovy nesoucími nejpodstatnìjší informace, napø. oznaèujícími po adované pøedmìty, urèujícími místo èi specifikujícími èinnosti. Monotónnost se projevuje i v øadì pøípadù vyprávìní o setkání s lidmi a rozhovorù s nimi. Rozhovory jsou èasto reprodukovány pouze pomocí nìkolika opakujících se konstrukcí. Napø. ve fragmentu V. Náprstkovi (26. 11. 1861b) je na 3,5 rukopisných stranách popsán pisatelèin rozhovor s J. Daòkem. V této pasá i je devìtkrát u ito povídala jsem mu nebo i povídala jsem mu, tøikrát øekla jsem nebo øekla jsem mu, jedenkrát i odpovìdìla jsem mu (všechny tyto obraty vìtšinou následované spojkou e) a øada vìt zaèínajících samostatnì e, $ viz následující úryvek: # Monotónní vyuûití výrazu potom se však objevuje uû v nìkterých dopisech døívìjších, napø. v popisu pisatelèina dne v dopise Theodoøe Nìmcové ze 6. 8. 1859 (Novotný a kol. 1961, s. 33). $ K této pasáûi srov. též Janáèková, Macurová 2001, s. 156. Ale nás ûe kaûdý den zdomù vyhánìl a kaûdé sousto nám vyèetl a ûe nás nebude ûivit. ûe jsem si nesmìla v druhém ani zatopit tak ûe mnì pøes tu zimu omrzaly nohy i ruce. Povídala jsem mu kdyû se administratorem stal, ûe si nechal hned udìlat dva obleky a kdyû ho Dora prosila aby ji dal na botky a ûe ji odbyl ûe nemá peníze a si na nì vydìlá. Povídala jsem mu jak mnì poslední èas všude po hospodách ostouzel a co jsme kaûdý den poslouchati musely sprostých nadávek. I povídala jsem mu ûe mnì to náramnì trápilo a ûe mì všickni radily, paní Riegrova Stanìk D H i paní Šafaøíková abych hledìla pøijít na venek ûe velmi špatnì vyhlíûím. I povídala jsem mu ûe bych byla ráda jela ale ûe jsem nemìla dostateèných penìz. Pro popisy hovorù osob je charakteristické, e øeè je èasto reprodukována jakoby repliku po replice, je zøejmì uvádìno vše, co se pisatelce vybavuje, bez nìjakého zobecnìní. Tento zpùsob je podobný ztvárnìní øeèi postav v práci Urozený a neurozený, které R. Adam popsal jako hlasy a vyprávìní o vyprávìní (Adam 1997). Uveïme dva pøíklady z trojfragmentu V. Náprstkovi: I otevøela jsem dvéøe a povídala jsem mu Èinûi platí ti pan Danìk! nebudu ji ti tedy platit já. A co je ti do toho za tebe ji neplatí Kdyby ji neplatil k vùli mnì, tobì samému by ji neplatil Tedy mnì stravu? Já jsem ti toho málo sjedla a poslední mìsíc co jsem nemocná nedal si mì na stravu ani krejcar. A toho flamendra nebudu také ûivit a se ûiví sám! On se beztoho bude ûivit kdyû bude v jiným bytu povídala jsem mu. On v jinym bytu? No nevyhánìl si ho uû dávno i mnì a ûe si nevezmeš byt jen pro dva Tedy buï rád kdyû jdu já pryè a on také kdyû pùjde pryè! Bez mojí vùle nesmí si vzít ûádný byt on [je] není plnoletý a ty kdyû já nechci, nesmíš ject také ven! (V. Náprstkovi, 26. 11. 1861b). Kdyû Lambl do Prahy pøijel, ptal se Dory vím-li ûe je Lambl v Praze Bodej by nevìdìla Vûdy jsem ty Noviny ani Èas jsem nedal. povídal. Ona to vìdìla máma uû døíve, ûe pøijede a tak hned k nìmu šla povídala Dora A co má s ním co mluvit! No skrze svojí nemoc Kdyû mùûe dìlat visity, tak není nemocná (V. Náprstkovi, 26. 11. 1861a). Podobným zpùsobem pisatelka vypisuje i Augustovy argumenty proti názoru Josefa Nìmce, e A. Augusta nemá peníze v dopise Jaroslavu Nìmcovi z 18. 9. 1861, aj. Srozumitelnost zapsaného rozhovoru mù e být pro neznalého adresáta komplikována absencí uvozovacích vìt a nejednotným 5 6
oznaèením uvozovkami. Nìkdy je také obtí né urèit, zda øeèené opravdu spadá do pásma daného mluvèího, napø. v následující reprodukci promluvy A. Augusty patøí mo ná nìkteré komentáøe (srov. napø. komentáø ale elegantní) pisatelce samé: [...] máte tu všecko pohodlí postel divan, stolek k psaní a pult Vám nechám udìlat, píšete-li ráda v stoje èemuû jsem pøisvìdèila a máte tu skøín a dva stoleèky a vìšák na šaty (ale elegantní) a tady ta sleèinka je dobrá kuchaøka a muûete si poruèit, co jen chcete a budete tu jako jejích (T. Nìmcové, 17. 9. 1861). d) Na charakter výètových pasá í i reprodukcí rozhovorù má vliv rovnì skuteènost, e pisatelka èasto uvádí m n o s t v í d e t a i - l ù, které se zdají z hlediska adresáta a deklarovaného zámìru nepodstatné. Opìt jakoby døíve oceòovaný autorèin smysl pro detail pøebujel a práce s detaily se jí vymkla z rukou. % Ve zkoumaných textech se objevují napø. detailní popisy manipulace s prádlem a opatøení pøed spaním na návštìvì u Daòkových v trojfragmentu V. Náprstkovi, vypsání snad všech informací, které pisatelka má o A. Augustovi, v dopise Jaroslavu Nìmcovi z 2. 10. 1861 èi velmi podrobné detaily a uvádìní pøesných poètù (napø. èíselnì vyjádøené výdaje i poèty rùzných jevù), napø. v dopise T. Nìmcové ze 17. 9. 1861: Mám nahoru do mého pokoje dva vchody, buï jdu skrze pokoj kde se hraje a vchodem dolù do salu aneb jdu šenkovnou a potom je asi 6 rok pavlaè a tøi schùdka a jsem v sínce a ze síòky vedou dvéøe do hostinského pokoje, kde jsou tøi postele a divan, ale je tam chladno a tmavo z toho jsou dvéøe, které si mùûu, kdyû je noclehaø uzamknout... e) Analyzované texty jsou také specifické z hlediska pragmatického a obsahového. Pro øadu z nich je typická z t r á t a o h l e d u n a a d r e s á t a, která mù e mít rùznou míru a mù e zasahovat rùznì rozsáhlé èásti textù. Objevují se napø. detaily, které nejsou pro % Náznaky ulpívaní na detailech se však objevují uû v dopisech z pøedchozích let; srov. napø. dopis Karlu Nìmcovi z 29. 11. 1858, který inspiroval J. Koláøe k básni Máš v balíku. 7 adresáta dùle ité, pøíliš intimní témata vzhledem k míøe dùvìrnosti vztahu mezi pisatelkou a adresátem, pøílišná direktivnost èi nepøehlednì stylizovaná a a nesrozumitelná místa. Mezi dùle itá a opakující se t é m a t a patøí manipulace s vìcmi (zejm. pokyny, co má kdo pro pisatelku zaøídit, co jí má poslat), popisy detailù v ivotì pisatelky (zejm. jídlo, peníze, cestování) a popisy vybraných typù situací pøijetí vypravìèky v cizí rodinì èi spoleènosti a reprodukce rozhovorù s rùznými lidmi (napø. pøivítání a veèeøe v rodinì Daòkových, rozhovory s jejich slu ebnou a dìtmi; pøijetí A. Augustou a rozhovory s ním). Výraznými tématy jsou ještì neshody s man elem, pisatelèiny zdravotní problémy a její (nerealizované) plány do budoucna (napø. cesta na Slovensko, nákup nových šatù, úvahy, komu bude psát). Zaujme, e v textech chybí (snad s výjimkou rozhovoru s J. Daòkem) záznamy dùvìrných, blízkých hovorù s lidmi, kterým by se pisatelka svìøila se svými skuteènými pocity. V textech nejsou explicitní sdìlní typy já se cítím takto, spíše se objevují záznamy toho, co kdo pisatelce øekl èi jí udìlal. Texty také explicitnì ne ádají o slovní odpovìï, napø. o dopis od adresáta. V situaci, kdy bychom mo ná èekali spíše ádost o podporu a útìchu, pøevládají explicitnì vyjádøená pøání týkající se vìcí. 2. Nyní se vra me k otázce, k jakému ánru èi útvaru analyzované texty patøí a komu jsou urèeny. Odpovìï není u všech textù toto ná. Proto e texty bývají oznaèovány jako dopisy, prozkoumáme soubor nejdøíve z tohoto hlediska. Pøíznaèné pro nejednoznaèné zaøazení textù je ji to, e pouze o sedmi z nich (viz pozn. 2) víme, e opravdu fungovaly jako dopisy, tj. byly pisatelkou dopsány a jako dopis i odeslány. Prototypu dopisu & se & Vymezit dopis (zabýváme se pouze dopisy soukromými; dopisy úøední se ve zkoumaném vzorku neobjevují) jako útvar není lehké a ani v odborné literatuøe nepanuje v tomto ohledu shoda (srovnání rùzných pøístupù viz napø. Saicová Øímalová 2005 a Rušèák 2002). Za nejdùleûitìjší charakteristiky dopisu povaûujeme v souladu se S. Skwarczyñskou (1937, 1975) a dalšími jeho funkci 8
asi nejvíce blí í dopisy Kateøinì Petrovièové z 14. 6. 1861 a synovci Josefu Nìmcovi z 8. 8. 1861. Oba texty obsahují obvyklé formální prvky dopisu (oslovení, rozlouèení, podpis, datum atd.), pøípadné defekty v nich nebrání zásadnì srozumitelnosti. Dopis synovci se nezdá obsahovì pøekvapivý, dopis K. Petrovièové je v podstatì celý orientován k pisatelce, a na závìreènou ádost v nìm není mnoho dialogických prvkù a je dosti intimní, ale tato intimnost snad relativnì odpovídá dlouhodobému vztahu mezi komunikantkami. Zbývající texty jsou problematiètìjší: dopisy Thodoøe jsou velmi direktivní a plné imperativù, dopis J. Seidlovi i trojfragment V. Náprstkovi jsou vzhledem k explicitnì uvedenému adresátovi pøíliš dùvìrné, dopisy Jaroslavovi mají místy charakter bì ného dopisu, místy jsou mo ná pøíliš detailní, obèas není zøejmé, zda jsou adresovány jemu, nebo Theodoøe, atd. Texty, resp. ty jejich èásti, které nevyhovují pøedstavì dopisu, mù eme interpretovat jako pøíklady ánru jiného, v nìm forma dopisu (resp. nìkteré jevy s dopisem spojené, zejm. volba konkrétního adresáta a jeho oslovení v úvodu) slou í pouze jako první, nejpovrchnìjší vrstva. Tím, co se skrývá za ní, je spíše ne dopis urèený nìkomu jinému cosi jako s e b e - t e r a p e u t i c k ý t e x t urèený vlastnì pisatelce samé (srov. té výše zmínìnou úvahu A. Macurové o psaní urèeném pro pisatelku samu), jen by mohl napø. pøipomínat deníky, jejich psaní bývá dnes doporuèováno lidem, kteøí se léèí s rùznými psychickými potí emi. ' paralelní k funkci repliky v mluveném dialogu, to, ûe pro jeho podobu je zásadní pøedjímaný adresát a ûe jako útvar kolísá mj. mezi póly dialogiènost/monologiènost, mluvenost/psanost, umìleckost/neumìleckost. Funkce dopisu mohou být nejrùznìjší, za základní pokládáme jeho smìøování k udrûení a rozvíjení vztahu mezi komunikanty, tedy funkci na tzv. vztahové rovinì komunikace (srov. Watzlawick a kol. 1999). Typický dopis obsahuje i urèité formální znaky (oslovení, podpis atd., srov. Data 1982), i kdyû samotná forma k jeho vymezení nestaèí. Obsah mùûe být nejrozmanitìjší, stejnì jako kompozice èastá je asociativnost a v textu se mohou objevit i zárodky jiných ûánrù (srov. Kalkowska 1982). ' Tento typ textù by si rozhodnì zasloužil pozornost, v souèasnosti nevíme o žádné podrobné lingvistické analýze. 9 Pojetí komunikátù jako terapeutického psaní pro sebe podporuje øada rysù ve zkoumaných textech. Napø. uvádìní všech detailù v popisech situací a replik v reprodukcích rozhovorù, které nejsou nìjak shrnovány èi zestruèòovány na to, co by pro adresáta mohlo být dùle ité, mù eme vidìt jako zápis toho, co se pisatelce honí hlavou, naè myslí, co ji tí í. Psaní se pak jeví jako zpùsob, jak si od tí ivých myšlenek ulevit, jak se jich zbavit tím, e je pisatelka ulo í na papír. Mo ná kvùli tomu jsou nìkteré texty tak dlouhé napø. proto, e toho, co pisatelku tí í, je mnoho a v øadì dlouhých pasá í jsou psány zøejmì bez pøerušení a bez oprav o tom, co pisatelka chce èi potøebuje zapsat, nemusí promýšlet, ale samo jí to na mysl pøichází. Také vynechávky slov mohou být zpùsobeny tím, e myšlenky, které pisatelka zaznamenává, pøicházejí pøíliš rychle na to, aby je staèila zapisovat. Podobnému typu zápiskù odpovídá i ztvárnìní popisovaných událostí v jejich chronologickém prùbìhu, proto e tak si asi pøíbìhy, které se nám udaly, èasto pamatujeme, a té zvýraznìní asociativní struktury textu, kdy pisatelka píše to, co je pro ni v danou chvíli nejaktuálnìjší, a pokud se jí se zaznamenávaným asociuje nìco dalšího, pokraèuje tématem novým. I skuteènost, e texty neberou ohled na adresáta formálnì urèeného napø. oslovením, lze interpretovat jako dùsledek toho, e tento adresát vlastnì adresátem textu není (nebo jím v prùbìhu psaní pøestává být) a e texty jsou orientovány na ohled k pisatelce napø. je v nich to, co pisatelka cítí potøebu zapsat. Proto také napø. nedbá na to, aby text byl obsahovì a pragmaticky pøimìøený explicitnì jmenovanému adresátovi, ale soustøeïuje se na pøimìøenost vùèi potøebám svým. Nemusí také sledovat, zda je z textu snadno pochopitelné, k èemu se vztahuje nebo napø. kdo je agentem které èinnosti pro sebe samu to explicitnì uvádìt nemusí, proto e ona ví, o èem píše. Souviset s tím mù e i to, e pisatelka od adresáta ne ádá dopis ani nevyjadøuje pøání rozvíjet vzájemný vztah, ani jedno toti není cílem jejího psaní. Faktem naznaèujícím, e úèel textu je mo ná cosi jako sebe-terapie, je i zpùsob, jakým jsou ztvárnìna nejdùle itìjší (a opakující se) témata. Výrazné je, e zobrazená skuteènost èasto rùzným zpùsobem 10
smìøuje k vlastnímu obrazu pisatelky, zejména k její dùstojnosti. Srov. napø. potvrzování pisatelèiny dùstojnosti ve scénách jejího pøijetí v rodinì Daòkových a u A. Augusty a zabývání se útoky na její dùstojnost ve scénách konfliktù s Josefem Nìmcem. Také ádosti o vìci a pokyny druhým, aby pro ni nìco vykonali, je mo né vnímat jako pisatelèinu snahu potvrdit si, e má urèitou moc, vá nost a dùle itost. V nìkterých pøípadech lze v textech sledovat i postupné propracovávání a promìny urèitého tématu (srov. pobyt u Daòkových v dopise T. Nìmcové ze 7. 8. 1861 a trojfragment V. Náprstkovi). Ze ztvárnìných témat a ze zpùsobu ztvárnìní sebe samé se zdá, e v sebe-obraze (sebestylizaci) pisatelky (resp. odpovídajících v textu ztvárnìných subjektù) jsou dùle ité role spisovatelky (srov. zmínky o psaní, spisech, korekturách pro A. Augustu, o cestì na Slovensko a ádosti o vìci související s psaním: olùvka, pera, knihy, starší vydání vlastních spisù aj.); role eny (týká se zejména vzhledu; mezi po adovanými vìcmi jsou napø. klíš ky na šedivé vlasy nebo èerstvì nabarvené šaty; pisatelka také plánuje nákup nových šatù èi klobouku se závojem aj.); role vá ené, spoleèensky uznávané osoby (srov. scény v rodinì Daòkových aj.) a role osoby zdatné, která svou situaci zvládá, má urèité schopnosti a sílu (srov. ztvárnìní konfliktu s man- elem èi popisy opatøení ke kontrole pøíznakù nemoci). Obraz sebe samé pøitom není ve všech dopisech konzistentní, mohou se v nìm objevovat i prvky protikladné. Zøetelné je to napø. v pøípadì nemoci pisatelka nìkdy sdìluje, e byla nemocná, nìkdy pøipouští, e stále má potí e, nìkdy zdravotní problémy spíše popírá (srov. napø. výrok aè to není pravda, já vyhlí ím dobøe v dopise J. Seidlovi). Výrazné je také to, e si pisatelka nepøipouští, e by její situace nemusela skonèit dobøe, a v textech se zabývá øadou i dlouhodobých plánù, u nich nevyjadøuje ádné pochybnosti, e by je tøeba nedokázala splnit. Pøi tomto úhlu pohledu se nabízí vyu ít i poznatky pøístupù vyu ívajících teorie ánru a osobní historie nejen v rámci lingvistiky a literární teorie. Napø. A. Frank (dle Chrz 2006) uvádí, e v pøípadì vá né nemoci (a snad bychom uvedené mohli vztáhnout i na jiné velké negativní ivotní události) je dosavadní ivot pøerušen a dotyèný se 11 sna í pøevyprávìt svùj ivot v urèitém typu útvaru èi ánru: napø. v podobì tzv. restituèního vyprávìní, pøi nìm oèekává návrat k pùvodnímu stavu, ale také napø. pomocí vyprávìní hledajícího nové cesty nebo vyprávìní obsahujícího chaotický pohled bez nìjakého øádu. V pøípadì posledních textù B. Nìmcové se zdá, e pisatelka vyu ívá kombinaci dvou prvnì zmínìných ánrù vyprávìní zamìøeného na návrat k pùvodní situaci (plány do budoucna, nepøipouštìní si nemoci a dalších problémù atd.) s prvky hledání nové cesty (plány zamìøené napø. na zmìny v pøístupu k rodinì a dìtem a vìtší soustøedìní se na sebe, srov. výroky Však já teï budu moudøejší a budu pamatovat jenom na sebe abych si na stará kolena nìco zahospodaøila a pokojíèek hezky si zaøídila atd. v dopise J. Seidlovi). V rámci narativní psychologie by bylo mo né uva ovat od pøesunu od vyprávìní urèených ostatním i sobì samému k typu vyprávìní urèeného pouze sobì samému (srov. Shafer; in: Plháková 2006, s. 297 298). Pro další zkoumání posledních textù B. Nìmcové by byla inspira - tivní také práce Suedfeld Piedrahita (1984), která se zabývá zmìnami tzv. integrativní komplexnosti (schopnosti vidìt vìci pru nì, ve více aspektech a z rùzných perspektiv) v dopisech významných autorù vzniklých v posledních letech jejich ivota. Autoøi zjiš ují, e u osob, které zemøely po dlouhodobé nemoci, se pravidelnì objevuje plynulý pokles sledované schopnosti v posledních ètyøech letech ivota, a to bez ohledu na vìk, v nìm zemøely. U B. Nìmcové by tomu odpovídalo období let 1858 1861, pøièem do roku 1857 bývá u B. Nìmcové datován zaèátek tvùrèí krize (srov. napø. Janáèková 2001, s. 14). Pokud by se závìry autorù potvrdily i v pøípadì B. Nìmcové, byla by na místì otázka, zda nìkteré rysy jejích posledních textù (monotónnost, opakování, zú ení perspektivy atd.) nejsou projevem tendence, která je mo ná pro dlouhodobou nemoc a období pøed smrtí charakteristická. Pozoruhodná je i další shoda se zjištìním, které však autoøi studie nedokáûí interpretovat: v 9. 8. roce pøed smrtí naopak dochází k výraznému vzrùstu dané schopnosti; u B. Nìmcové by tomu odpovídaly roky 1853 1854, tedy období, kdy vznikala její dùležitá díla. 12
* * * Poslední texty Bo eny Nìmcové mù eme èíst jako dopisy (a vytvoøit dopis mo ná bylo i pisatelèiným poèáteèním zámìrem, kdy s psaním tìchto textù zaèínala), pak je nejspíše budeme vnímat jako texty do rùzné míry defektní, které svùj úèel splnily nìkdy jen èásteènì a nìkdy vùbec. Pokud na nì však pohlédneme jako na psaní pro sebe, urèitý druh sebe-terapie, mù eme je hodnotit jinak. Øada rysù, které se z úhlu pohledu dopisu jevily jako nezvládnuté, se uká e jako pøijatelná èi normální. A úspìšnìjší se zdají i z hlediska naplnìní svého cíle: pisatelka pøi psaní o sobì a pro sebe zøejmì nenašla jádro svého problému, ale mo ná vyu ila jedno z mo ných øešení, které asi obèas pou ívá ka dý pokusila se skuteènost svého ivota a svých pocitù nìjak zpracovávat, aby pro ni byla snesitelnìjší. S k w a r c z y ñ s k a S., 1937, Teoria listu, Lwów. S u e d f e l d P., P i e d r a h i t a L. E., 1984, Intimations of Mortality: Integrative Simplification as a Precursor of Death, Journal of Personality nad Social Psychology 47, No. 4, p. 848 852. V o d i è k a F., 1969, Umìní Boûeny Nìmcové, [in:] Struktura vývoje, Praha, s. 137 142. W a t z l a w i c k P., B a v e l a s o v á J. B., J a c k s o n D. D., 1999, Pragmatika lidské komunikace. Interakèní vzorce, patologie a paradoxy, Hradec Králové. Literatura A d a m R., 1997, Vyprávìní o vyprávìní.»hlasy«v komunikaèní struktuøe fragmentu B. Nìmcové Urozený a neurozený, Èeská literatura 45, s. 44 56. D a t a K., 1982, Struktura tekstu listowego, Jêzyk polski 69, z. 3 5, s. 142 152. C h r z V., 2006, ûánry jako intencionální modely [ústní prezentace Konference Kognice 2006 ]. J a n á è k o v á J., 2001, Dopis v umìleckém osudu Boûeny Nìmcové a v jejím odkazu, [in:] J. Janáèková a kol., Øeè dopisù, øeè v dopisech Boûeny Nìmcové, Praha, s. 13 24. J a n á è k o v á J., M a c u r o v á A., 2001, Poslední slovesný výkon, [in:] J. Janáèková a kol., Øeè dopisù, øeè v dopisech Boûeny Nìmcové, Praha, s. 153 163. K a ³ k o w s k a A., 1982, Struktura sk³adniowa listu, Wroc³aw. M a c u r o v á A., Já jako nìkdo jiný? (Promìny komunikujícího»já«), Bohemistyka 3, s. 201 218. N o v o t n ý M. a kol. (ed.), 1961, Boûena Nìmcová, Listy IV, Praha. P l h á k o v á A., 2006, Dìjiny psychologie, Praha. R u š è á k F., 2002, Štylistika epištolárnych textov, Prešov. S a i c o v á Ø í m a l o v á L., 2005, Komunikaèní strategie v dopisech Boûeny Nìmcové, Praha. S k w a r c z y ñ s k a S., 1975, Wokó³ teorii listu (Paradoksy), [in:] S. Skwarczyñska, Pomiêdzy histori¹ a teori¹ literatury, Warszawa, s. 178 186. 13 14