Masarykova univerzita. Příroda vrchu Květnice u Tišnova

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra biologie Příroda vrchu Květnice u Tišnova Bakalářská práce Brno 2012 Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D. Vypracovala: Jana Kopalová

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne...

Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala doc. RNDr. Zdeňce Lososové, Ph.D. za vedení, uţitečné rady a připomínky k vypracování této bakalářské práce. Rovněţ chci poděkovat rodičům, Janě Kopalové a Jaroslavu Kopalovi, a blízké rodině za podporu a pomoc při studiu.

Obsah I.ÚVOD, CÍL PRÁCE, METODIKA... 6 1. ÚVOD... 6 2. CÍLE PRÁCE... 7 3. METODIKA... 7 II. TEORETICKÁ ČÁST... 9 1. Poloha zájmového území... 9 2. Historie a vývoj zájmového území... 10 3. Přírodní poměry... 11 3.1 Základní informace... 11 3.2 Geologické poměry... 14 3.3 Minerály... 15 3.4 Geomorfologické poměry... 16 3.4.1 Tišnovský kras... 16 3.5 Pedologické poměry... 25 3.6 Klimatické poměry... 28 3.7 Hydrologické poměry... 30 3.8 Flora a fauna... 31 3.9 Stálá výstavka Květnice... 35 3.10 Co se v Tišnově jmenuje rovněţ Květnice... 37 III. PRAKTICKÁ ČÁST... 38 1. Charakteristika rostlinných formací... 38 2. Seznam nalezených druhů rostlin... 40 3. Naučná stezka... 50 3.1. Trasa stezky... 52 3.1.1 Zastávky s informačními tabulemi... 52

4. Diskuze... 57 5. Závěr... 59 6. Zdroje... 60 7. Resume... 64

I.ÚVOD, CÍL PRÁCE, METODIKA 1. ÚVOD Na bakalářské práci jsem začala pracovat na podzim 2010 na Katedře biologie na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Tématem práce je charakteristika přírody vrchu Květnice u Tišnova. Toto téma jsem si vybrala, protoţe jsem tišnovská rodačka. Navíc krásy Květnice se mi rozpínají přímo před okny a rovněţ jsem častým návštěvníkem v kaţdém ročním období této přírodní památky. Dobrá znalost Květnice mi poslouţí beze sporu i v mé budoucí učitelské praxi, kterou bych ráda vykonávala právě v Tišnově, a tudíţ usuzuji, ţe jakoţto budoucí učitelka biologie, bych měla tuto lokalitu znát velmi dobře. Přírodní památka Květnice je významnou dominantou města Tišnova. Je hojně navštěvovaná turisty. Nabízí příjemnou procházku po lesních pěšinách, které nás zavedou na Velkou a Malou skálu. Po vystoupání do výšky 470 metrů, se ocitneme na samotném vrcholu, a ten nám nabídne nádherný pohled na Tišnov (obr. 1). Obr. 1: Pohled na Tišnov z jiţního svahu Květnice (www.tisnov.cz) Pěkně je popsán vztah Květnice a Tišnova v knize V závětří Květnice. Doslova jako dítě k prsu matčinu připíná se starý Tišnov k úbočí spanilé Květnice, střežící od věků pohodu závětří nejen městečka, ale i kotliny moravské. (Sedlák, 2000). 6

2. CÍLE PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je charakteristika přírodních poměrů přírodní památky Květnice. Terénní výzkum týkající se cévnatých rostlin, a následné vytvoření seznamu nalezených rostlin, který bude porovnán se seznamem vytvořeným při historických výzkumech. 3. METODIKA Při zpracování bakalářské práce byly pouţity dvě metody: 1. teoretická část byla zpracována pomocí literární rešerše 2. praktická část byla zpracována formou terénního výzkumu Na teoretické části jsem začala pracovat na podzim 2010. Podrobnou charakteristiku přírodních poměrů Květnice a jejího nejbliţšího okolí jsem zpracovala z dostupné literatury a elektronických zdrojů. Některé knihy jsem si vypůjčila v knihovně, některé mi poskytli tišnovští jeskyňáři, nebo moje bývalá učitelka biologie Mgr. Marie Hosnédlová, která je rovněţ autorkou stálé výstavky Květnice na základní škole v Tišnově. S praktickou částí jsem začala na jaře 2011. Území jsem procházela v pravidelných intervalech od března do listopadu. Známé druhy rostlin jsem určovala přímo v terénu, k určení ostatních druhů rostlin jsem pouţila Kapesní atlas rostlin (Pilát, 1988), Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002), Příroda v ČSSR (Čihař, 1988), Svět rostlin (Schauer, 2008). Pozorované druhy jsem zapisovala do tabulky (tab. 2), některé druhy jsem i sbírala. Nomenklaturu jsem sjednotila podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát et. al. 2002). Rovněţ jsem nafotila informační tabule, které lemují naučnou stezku. To, jestli je druh chráněný jsem zjišťovala podle přílohy č. II vyhlášky ministerstva ţivotního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. Druhy jsem označila jednotlivými symboly: 1-kriticky ohroţené, 2-silně ohroţené, 3-ohroţené. 7

Dále jsem zjišťovala, zda je druh uveden v seznamu ohroţených druhů (Holub, Procházka; 2000). Stupeň ohroţení označuji: C1-kriticky ohroţené, C2-silně ohroţené, C3-ohroţené, C4-druhy vyţadující zvláštní pozornost. Údaje o květeně Květnice jsem čerpala jednak z Plánu péče o přírodní památku Květnice (Lacina, Schneider; 2001) a jednak jsem je získala vlastním terénním výzkumem. V rámci exkurze s ekologickou poradnou v Tišnově jsem navštívila i Královu jeskyni a její krasové jevy zdokumentovala. Většinu fotografií jsem pořídila buď v rámci výzkumu, nebo při běţné procházce na Květnici. Fotografie byly pořízeny fotoaparátem Nikon COOLPIX L16. Pouze některé fotografie jsou staţeny z internetu. 8

II. TEORETICKÁ ČÁST 1. Poloha zájmového území Město Tišnov (8 622 obyvatel - k 31. 12. 2010) (www.czso.cz), často nazývané také Brána vysočiny, leţící severozápadně od Brna ve vzdálenosti 25 km, se nachází v Jihomoravském kraji, v okrese Brno-venkov. Tišnov je zároveň obec s rozšířenou působností a pověřená obec. Květnice přiléhá k Tišnovu na severozápadě (obr. 2) a souřadnice jejího vrcholu jsou 49 21' 32" N, 16 24' 52" E (www.mapy.cz). hranice zájmového území Obr. 2: Zájmové území (www.mapy.cz) 9

Městem protéká řeka Svratka. Za zmínku stojí i její levý přítok potok Besének, který lemuje Květnici po celém jejím severozápadním okraji. Ačkoli potok neprotéká přímo Tišnovem, stal se neodmyslitelnou součástí Květnice, o čemţ vypovídá i citát, který není cizí snad ani jednomu obyvateli Tišnova. Květnice hora, Besének voda, draţší neţ celá Morava. 2. Historie a vývoj zájmového území Podle archeologických nálezů můţeme konstatovat, ţe území města zaloţeného ve 13. století a okolní krajina byly osídleny uţ v dávných prehistorických dobách. Město Tišnov navázalo na starší osadu, která stála na křiţovatce významných obchodních cest pod řetězcem kopců Českomoravské vrchoviny, při soutoku řeky Svratky s Loučkou a potokem Besénkem. Význam osady vzrostl poté, co byl zaloţen klášter Porta coeli, který zaloţila královna Konstancie Uherská, jeţ byla matkou sv. Aneţky a vdovou po českém králi Přemyslu Otakarovi I. O tom, ţe se Tišnov stal hospodářským centrem, svědčí i listinné doklady. V letech 1238 a 1239 je Tišnov uváděn jako ves s farním kostelem sv. Václava, o rok později je uţ zmiňována ves trhová. Z trhové vsi se pak vlivem hospodářského ruchu spjatého zejména s výstavbou a činností kláštera stalo během 13. století městečko připomínající svými rysy spíše nehrazené město (Brodesser, 2003). 10

3. Přírodní poměry 3.1 Základní informace Název území: Květnice Kategorie ochrany: přírodní památka Katastrální území: Tišnov Typ honitby: společenství honitba Štěpánovice Vlastník: honební společenstvo Štěpánovice Uţivatel: Myslivecké sdruţení Štěpánovice Květnici tvoří tři vrcholy. Nejvyšší vrchol Květnice měří 470 m n. m. Východním směrem se nachází vrchol Velká skála, která měří 446 m n. m. Poslední vrchol je Malá skála, vysoká 387 m n. m., která je nazývána Květnička (Hosnédlová, ústní sdělení). Název Květnice je znám jiţ velmi dlouho. Jiţ ve starých zápisech čteme o gruntu nebo padělku pod Kwietnicau (Mrázková, 1971a). Původně byla Květnice aţ do konce 16. století majetkem Tišnova. V roce 1233, po vybudování tišnovského kláštera, se celé okolí i s Tišnovem a Květnicí dostalo do jeho područí. Roku 1924 Tišnov nepřijal koupi Květnice od klášterního panství. Předání Květnice městu proběhlo aţ po únoru 1948 (Mrázková, 1971b). Za pohanských dob se na Květnici pálily ţertvy pohanským bohům. Nasvědčuje tomu aţ dodnes zachované jméno západního vrcholu Pálenky. Během vlády Přemyslovců se dolovalo na Květnici stříbro. V průběhu třicetileté války se o těţbu pokusili Švédové, ale nezaznamenali větší úspěchy. V potoce Besénku, který lemuje severní úpatí Květnice, se prý v dávné době rýţovalo zlato, ovšem ve velmi malé míře (Mrázková, 1971a). Lacina a Schneider (2001) ve své práci Plán péče o přírodní památku Květnice 1999 2008 podrobně charakterizují vyhlášky, podle kterých byla Květnice vyhlášená přírodní památkou. 11

Květnice byla vyhlášena přírodní rezervací 936. Vyhláškou ministerstva školství, věd a umění ze dne 8. dubna 1950, uveřejněnou v úředním listě Republiky Československé č. 90 ze dne 16. dubna 1950. Touto vyhláškou byla zřízena přírodní rezervace o ploše 129,8643 ha, jeţ zaujímá na katastrálním území Tišnova parcely č. 516/1, 517/1, 520 a 521. Tuto skutečnost lze povaţovat za potvrzenou na základě Výnosu ministerstva kultury ČSR ze dne 29. listopadu 1988 m č. j. 14.200/88-SÚOP, uveřejněného ve Sbírce zákonů, částka 49 ze dne 30. 12. 1988. Tímto výnosem je Květnice prohlášena ve smyslu zákona č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody přírodní rezervací, aniţ by byla uvedena změna parcel a výměr oproti vyhlášce z r. 1950 Ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny se stala Květnice zvláště chráněným územím v kategorii přírodní památky. Z důvodu nadregionálně významným hodnotám ţivé i neţivé přírody Květnice nepovaţují Lacina a Schneider (2001) ovšem tuto kategorii za adekvátní. V katastru nemovitostí je výměra přírodní památky Květnice 127,3743 ha. Tato nově zjištěná výměra se poněkud liší od výměry stanovené zřizovací vyhláškou z r. 1950 (129,8643 ha) (obr. 3) o 2,4900 ha. To je způsobeno tím, ţe z lesního půdního fondu byl vyjmut zalesněný pozemek s parcelním číslem 516/7 o výměře 0,6556 ha, který zřejmě byl součástí původní rezervace. Zbývající rozdíl 1,8344 ha lze vysvětlit tím, ţe při upřesňujícím zaměření roku 1956 se dospělo k niţší výměře. Převáţná část území přírodní památky Květnice náleţí lesnímu fondu Lesů České republiky, lesní správa Tišnov, revír Tišnov. Malá část prostorní skupiny 468 A 8 při severním okraji Květnice, který obtéká Besének patří obci Lomnička. Pozemek kolem vodojemu, který leţí na východním okraji Květnice, patří Svazku vodovodů a kanalizací Tišnovsko v Tišnově (Lacina, Schneider; 2001). 12

Obr. 3: Zákres chráněného území podle zřizovací vyhlášky z roku 1950 (převzato z práce autorů Lacina, Schneider; 2001) 13

3.2 Geologické poměry Tišnovsko leţí na rozhraní dvou geologických jednotek, coţ má velký vliv na sloţitost jeho geologické stavby, ale také na podnebné poměry a na obojím je závislá pestrá rostlinná pokrývka, ale rovněţ také výskyt ţivočichů (Tálský, 1964). Základem Květnice je svratecká rula (obr. 4), která vyvřela ve velké hloubce jako ţula v nejstarších dobách Země a tlakem nadloţních vrstev byla stlačena, coţ zapříčinilo její vrstevnatý sloh. Je odkryta na severozápadním svahu Květnice nad ţelezniční tratí. Rula je hojně prostoupena ţilami jemnozrnné světlé ţuly (aplitu), která později vyvřela do trhlin a zlomů. Na rule leţí tenká kra slídnatých břidličnatých pískovců, která odděluje tišnovské, silurské, vápence od ruly. Tyto vápence, které mají dolomitickou povahu, jsou pestře zbarvené a bylo jich pouţíváno jako mramoru. Tvoří celý jiţní svah Květnice a místy jsou pokryty tenkou vrstvou hlíny a sahají aţ pod Velkou skálu (Tálský, 1964). Na nich leţí křemence Velké skály, které jsou doprovázené břidličnatými pískovci a tmavou slídou jemně šupinatou aţ celistvou, které pokračují po hřebeni ve směru severozápadním aţ na Květničku. Severozápadní vrchol Květnice, zvaný U Kříţe jsou tvořeny mladodevonskými vápenci, které jsou uloţeny na křemencích nebo přímo na svratecké rule. Sloţitá geologická stavba Květnice je důsledkem vrásnění a shrnování usazenin krami starších horním ve směru od západu k východu. V pozdějších dobách byla ještě zkomplikovaná četnými příčnými poruchami (Tálský, 1964). Obr. 4: Geologický profil Květnickou sérií (převzato z práce autora Tálský, 1964) 14

3.3 Minerály Na Tišnovsku je Květnice bez pochyb nejznámějším nalezištěm minerálů a můţeme říct, ţe i jednou z nejstarších lokalit na Moravě. Skoro veškerá část minerálů se váţe na mladší hydrotermální ţíly (Šikola, 2004). Jiţní svah tvoří silurský vápenec (květnický mramor). V něm se vyskytují ţilky čistého vápence i barevné ţíly krevele, hnědele a tmavé kysličníky manganu (Tálský, 1964). Kolem Velké skály se vyskytují křemence, brekcie, které rovněţ vystupují i při hřebenové cestě. V dutinách a puklinách brekcií můţeme nalézt povlaky a drůzy křišťálů, ametystu, citrinu, záhnědy i morionu (Tálský, 1964). Celý severozápadní vrchol Květnice je tvořen z mladodevonského vápence. Nad údolím Besénku vytváří skály Tři štoly. V těchto starých štolách najdeme ţíly barytu (obr. 5) a s ním klence kalcitu. Místy můţeme najít v ţilách ţlutý aţ tmavohnědý ankorit (uhličitan vápenato-hořečnato-ţeleznatý). Při vrcholu Květnice byly ţíly barytu poněkud slabší, níţe na svahu se vyskytovaly ţíly aţ 180 cm silné (Tálský, 1964). Obr. 5: Uzamčená štola na těţbu barytu (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011) 15

3.4 Geomorfologické poměry Geomorfologicky řadíme Květnici do provincie České Vysočiny, soustavy Česko-moravské, podsoustavy Brněnské vrchoviny, celku Boskovické brázdy, podcelku Oslavanské brázdy, okrsku Tišnovské kotliny (Demek, 2006). Květnice, víceméně zalesněná, vystupuje jako ostrovní hora s prudkými aţ skalnatými svahy z ploché Tišnovské kotliny. Její vznik podmínil pokles tektonické kry povrchu v blízkém okolí, jeţ byl pokryt sedimenty, které se zde nahromadily po ústupu moře a následnou exhumací z pokryvu sedimentů během vývoje Svratky. Geomorfologicky vtiskly Květnici charakteristické rysy nejen pochody tektonické, ale také gravitační, krasové a fluviální. Velmi často byly zastoupeny pochody periglaciální, které souvisí s působením dlouhodobě zmrzlé půdy, kdy za spoluúčasti ledu došlo v průběhu starších čtvrtohor (dob ledových) k mrazovému zvětrávání a rovněţ rozpadu hornin a jejich následného odnosu (J. a K. Martiškovi, 2009). 3.4.1 Tišnovský kras Názvem Tišnovský kras je označován krasový fenomén nacházející se na Tišnovsku. Na samotné Květnici se nacházejí tři jeskyně z Tišnovského krasu. Jsou to jeskyně Pod Kříţem, Květnická propast a beze sporu nejznámější Králova jeskyně. Ke krasu patří rovněţ také krasové jevy na Dřínové u Tišnova a vrch Tábory u Štěpánovic, které v dávné minulosti tvořili jediný krasový komplex, který pod vlivem tektonické činnosti a erozní činnosti řeky Svratky a potoka Besénku byl oddělen. V dnešní době jiţ většinou není kras aktivní a tvorba vápenců je tak závislá na mnoţství sráţek (Vašík et al., 1982). Potok Besének, který lemuje Květnici po celém severozápadním okraji, má hladinu asi o 80 100 metrů níţe, neţ je nadmořská výška krasu. V minulosti byl Besének aktivním tokem krasu, o čemţ svědčí i sedimenty, které odpovídají horninám sběrné oblasti Besénku (Vašík et al., 1982). V Tišnovském krasu nenajdeme povrchové znaky závrty, slepá údolí, otevřené propasti a vyvěračky. Jeho přítomnost poukazují pouze škrapová pole a korozivně a erozivně opracované vápencové útvary. Není proto divu, ţe pouze dvě z pěti známých podzemních prostor byly nalezeny z povrchu. Zbylé byly objeveny při průzkumu na barytových ţilách a při těţbě kamene (Vašík et al., 1982). 16

Z geologického hlediska náleţí kras moraviku, a tvoří jej zkrasovatělé svrchnodevonské vápence Květnické série, která je nejhlubším členem svratecké klenby. Krasová činnost zde probíhá zejména po tektonických a po kalcitobarytových ţilách, které byly nejméně odolné. Tento fakt nám vysvětluje propasťovitý vývin krasu na Květnici. Za zvláštnost můţeme povaţovat severovýchodní křídlo, kde je kras vyvinut na kontaktu vápenců a křemenců (Vašík et al., 1982). 3.4.1.1 Jeskyně Tišnovského krasu Vavříčkova jeskyně Tuto jeskyni sice na Květnici nenalezneme, ale je součástí Tišnovského krasu. Jeskyně se nachází na severovýchodním svahu vrchu Tábory u Štěpánovic. Původně byla povaţována za jezevčí noru (Anonym, 1978). Objevitele, Rudolfa Vašíčka, však zaujal průvanový tah, který za úplného bezvětří ohýbal větve stromů. Po prozkoumání narazil na horizontální trhlinu ve vápencové skále. Teprve po roce 1945, po udělení patřičných povolení, se začalo pracovat na trhacích pracích pomocí dynamitu. Po rozšíření vstupu byl zjištěn krasový původ. Bylo zjištěno, ţe jeskyň tvoří krasová chodba bez výzdoby, zakončená asi 17 m hlubokou propastí a tudíţ se o ní hovoří, jako o jeskyni propasťovitého charakteru (Vašík et al., 1982). Jeskyně Pod Křížem Nachází se v blízkosti vrcholu Květnice jihozápadním směrem. Byla objevena náhodně při těţbě barytu. Je to horizontální krasový prostor bez krápníkové výzdoby. Nalézá se zde kalcitový sklep, který je vyzdobený aţ 16 cm velkými krystaly kalcitu, které mají medovo-ţlutou barvu. Za zmínku stojí rovněţ i 10 m vysoký sintrový vodopád. Veškeré vstupy byly v roce 1984 tišnovskými jeskyňáři uzavřeny mříţemi z důvodů vandalství a poničení krápníkové výzdoby. Pouze jeden vstup byl opatřen uzavíratelnou mříţí. Cílem bylo navrátit jeskyni přírodní podmínky, protoţe vyraţením štol začala vysychat. Nezbytné bylo i její vyčistění od nepřírodních materiálů, převáţně plechovek, protoţe se stávala útočištěm trempů. V posledních letech, kdy se daří udrţet vchod v pořádku, se sem opět vrátili i netopýři (www.tisnov.cz). 17

Květnická propast Objev této propasti, leţící taktéţ západním směrem od vrcholu Květnice, je také spojen s těţbou barytu. Je to rozsedlina ve vápencích. Je částečně zkrasovatělá. Šířka je udávána od několika cm aţ do dvou metrů. Se svou hloubkou, která dosahuje -76,5 m (obr. 6), se řadí mezi nejhlubší propasti v českých zemích. Tektonická rozsedlina pokračuje do hloubky, ale je natolik úzká, ţe není moţné ji prolézt. Zato však v horizontálním směru můţeme postupovat na 30 m daleko. I u této jeskyně byl v roce 1984 vchod zabezpečen mříţí (www.tisnov.cz). Propast se stává cílem mnoha speleologů, kteří zde provádějí náročný výcvik. Část laických návštěvníků se však chová velmi vandalsky k jedinečné výzdobě a zejména k zimujícím netopýrům (Vašík et al., 1982). Obr. 6: Květnická propast (převzato z Anonym, 1978) 18

Králova jeskyně Patří mezi nejznámější krasové útvary na Květnici. Bezpochyby kaţdému obyvateli Tišnova se při otázce, na krasové útvary na Květnici, vybaví právě Králova jeskyně. Je nejrozsáhlejší a nejlépe vyzdobený jeskynní systém v Tišnovském krasu. Její objev se datuje ke dni 28. května 1972 (Vašík et al., 1982). Neţ odtajníme co ukrývá za bohatství, seznámíme se s jejím objevením. Beze sporu bylo totiţ dosti náhodné. V neděli 28. května 1972 dopoledne se tišnovský obyvatel Jaroslav Bárta procházel se svým psem Luxíkem po Květnici. V místech severozápadně od Kříţe pes něco našel a (Anonym, 1972). V noře pes něco našel, vlezl dovnitř a hned mi to hlásil. Myslel jsem si, ţe je tam liška. Protoţe bylo uţ poledne, celou akci jsem přerušil a šel jsem na oběd. Odpoledne jsme šli na Květnici znovu. Přidal se k nám můj bratr Antonín a kamarád Miloslav Melkes. Pes vlezl znovu do nory a vrhl se na škodnou. Protoţe se nora pod ostrým úhlem zatáčela zpět, byli jsme připraveni škodnou, která byla v pasti, vykopat. Pes Luxík se pojednou vzdálil a škodná (byl to jezevec) prchla do jiného ramene nory. Pes se samozřejmě vydal za ní, a najednou štěkot ustál. Aţ teprve za tři čtvrtě hodiny se pes znova ozval. Štěkání se ozývalo odněkud ze spodu jakoby ze studny. Nezbývalo, neţ zajít znovu domů. Společně s Miloslavem Melkesem jsme vzali baterku, palici a lano a vrátili jsme se na Květnici. Přidal se k nám můj syn Jaroslav a soused Stanislav Čepelka. Museli jsme otvor značně rozšířit, aby se tam dalo vlézt. Podařilo se nám to asi o půl 10 večer. Uvázali jsme našeho Jaroslava a zpustili po laně dolů. Kdyţ si posvítil, oznámil nám, ţe je tam velká díra, hluboká asi 10 metrů. Pak se spustil aţ dolů k psovi. Psa vzal a vynesl přes kolmou stěnu propastí, do které spadl jezevec a zabil se. Jaroslav volal, ţe jsou dole krásné krápníky a chtěl je zkusit projít dál. Protoţe však uţ bylo pozdě večer, musel vylézt ven a šli jsme domů s tím, ţe to necháme na příští den (Anonym, 1972). Rozhovor s Jaroslavem Bártou ml.: Jaký jste měl pocit, když jste lezl do neznámého otvoru? 19

Domníval jsem se, že je tam nějaká prostorná jeskyňka, protože jsme tam házeli kamení a podle zvuku se tak dalo soudit. Napadlo Vás, že tam objevíte krápníkovou jeskyni? Když jsem se protahoval úzkou škvírou, říkal jsem si spíše, jak se asi dostanu zpět. Lezl jsem hlavou napřed a uviděl jsem před sebou propast; pak jsem se teprve začal spouštět po provazu metr po metru, až dolů. Dole jsem uviděl prostoru širokou 5 metrů. Co jste tam ještě uviděl? Našeho psa Luxíka. Vysadil jsem ho přes převis nahoru, pes už pak vylezl nahoru k otvoru sám. Pak jsem si posvítil baterkou a uviděl jsem krápníky. Chtěl jsem jít dál, ale nahoře mne pobízeli, abych se vrátil, že už je pozdě večer. Co jste si myslel při objevení krápníků? Byl jsem velice překvapen a litoval jsem, že nemohu jít dál. Podílíte se na dalším výzkumu jeskyně? Ano, jsem členem nově ustaveného speleologického kroužku v Tišnově a spolu s ostatními členy hodlám pokračovat v průzkumu jeskyně (Anonym, 1972). Objevení jeskyně mělo za následek vznik speleologického krouţku, který vznikl na podzim roku 1972. V té době se jednalo o partu nadšenců, kteří byli ochotni strávit svůj veškerý volný čas v jeskyni (Vašík, ústní sdělení). Některé přitahovala romantika a dobrodruţství proţívané v podzemí, jiné sloţitost podzemního systému, další snad mineralogické zvláštnosti. Odborné práce tehdy vedl biolog Jan Himmel, předseda Speleologické sekce Královopolské strojírny z Brna (Vašík et al., 1982). Počet členů spolku se uţ od roku 1972 pohybuje v rozmezí zhruba 10 15 členů (Vašík, ústní sdělení). Objevu se tedy ujali amatérští speleologové (Kučera et al., 1981). 20

Jeskyně dostala svůj název po Aloisi Královi (* 30.7.1877, 27.2.1972), který objevil Demänovské jeskyně. Aloisi Královi, jeţ byl povoláním učitel, se stala speleologie celoţivotním koníčkem. Několik posledních desetiletí proţil v Tišnově. Město si ho velice váţilo a udělilo mu čestné občanství. Kromě jeskyně nese jeho jméno i ulice na Sídliště pod Květnicí (Kubánek, ústní sdělení). Jeskyně obsahuje spoustu krasových prostor, avšak návštěvník má moţnost náhlednou jen do některých (Kubánek, ústní sdělení). Jeskyně je tektonicko-korozivního původu. Po objevení byla cca 350 metrů dlouhá, značně členitého prostoru. Jsou zde stopy po dřívější tektonické činnosti (Vašík et al., 1982). Kromě klasických stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů, sintrů se zde nachází také heliktity (Kubánek, ústní sdělení). Heliktity jsou excentrické útvary, které jakoby popíraly zákony gravitace, neboť rostou všemi směry (slovnik-cizich-slov.abz.cz). V současné době, po mnohém prozkoumání a objevení nových prostorů, dosahuje délky skoro 1 kilometru (Kubánek, ústní sdělení). Nejkrásnější výzdobou se pyšní Dobišarova chodba (Vašík, ústní sdělení). Královu jeskyni tvoří dvě patra. Horní patro má výraznou horizontální polohu a nachází se zhruba 10 m pod zemským povrchem. Modelované je korozívně a erozivně. Je známé svou krápníkovou výzdobou (obr. 7, 8, 9, 10) a sintrovými jezírky s jeskynními perlami (Vašík et al., 1982). Symbolicky na jezírko umístili tišnovští jeskyňáři kachnu, která také neodmyslitelně patří ke Květnici (obr.11) (Kubánek, ústní sdělení). Stará pověst totiţ praví, ţe v útrobách hory Květnice pluje na stříbrném jezírku zlatá kachna, která jednou vypluje bokem Květnice Besénkem do Svratky a zůstane v náhoně pod vantroky obecního mlýna na věčné časy. Stane se tak pouze, aţ budou na rathauzu konšelé nejen opatrní a bohatí, ale především moudří a nezištní (Sedlák, 2000). V některých částech horního patra, kde se nenachází krasová výzdoba, se vyskytují vykrouţené klenby s ţílami nerozpustných křemenců. Podél pronikajících kořenů lesních stromů zasahuje do části nejblíţe povrchu tvorba lublinitů nickamínků. Plísně, které suţovaly horní patro, byly téměř stoprocentně odstraněny (Vašík et al., 1982). 21

O téměř 28 metrů níţe neţ je horní patro se nachází zatím největší prostora komplexu Tišnovský dóm délky 41 metrů a 17,5 metrů šířky. I zde je výzdoba hojná (Vašík, ústní sdělení). Královu jeskyni je moţno si prohlédnout pouze v doprovodu speleologů, a to zejména ve dnech konání mezinárodní expozice minerálů, která se koná dvakrát ročně, nebo po domluvě s tišnovskými jeskyňáři (Kubánek, ústní sdělení). Obr. 7: Krápníková výzdoba 1 (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011) Obr. 8: Krápníková výzdoba 2 (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011) 22

Obr. 9: Krápníková výzdoba 3 (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011) Obr. 10: Krápníková výzdoba 4 (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011) 23

Obr. 11: Jezírko a kachnou (foto: J. Kopalová, 5.3.2011) 24

3.5 Pedologické poměry Typově jsou půdy Květnice velice rozmanité (obr. 12). Severní a východní části tvoří převáţně kambizemě. Konkrétně kambizem oglejená, rankerová, mesobazická, rankerová mesobazická, dystrická a dystrická rankerová (www.nature.cz). Jiţní a západní svahy tvoří z větší části rendzina modální a místně se nachází ranker modální, hnědozem karbonátová, luvizem modální, kambizem oglejená, kambizem vyluhovaná a kambizem mesobazická (www.nature.cz). Ve vrcholové partii převládá ranker modální (www.nature.cz). Rankery jsou rozšířeny na četných, avšak nevelkých lokalitách, především středních a vyšších polohách. Půdotvorný substrát tvoří kamenitá aţ balvanitá deluvia nekarbonátových hornin, vyskytující se na příkřejších svazích. Vegetace půd je často bohatá. Typickým pochodem je humifikace. Profil je tvořen poměrně rozsáhlým humusovým horizontem, pro který je typický vysoký podíl rozloţené organické hmoty. Jsou výhradně lesními stanovišti díky velkému obsahu skeletu. Produktivita lesů, především na severních svazích, je vysoká (Tomášek, 1995). Rendziny se vytvářejí na silně karbonátových horninách vápencích a dolomitech. Setkáváme se s nimi ve všech klimatických pásmech, za předpokladu, ţe je splněn poţadavek vápnitosti horniny. Hlavním půdotvorným procesem je humifikace, v menší míře zvětrávání. Jsou to mělké kamenité půdy s těţkým zrnitostním sloţením, a se středním aţ vyšším obsahem humusu. Charakteristickým znakem je přítomnost uhličitanu vápenatého, nebo uhličitanu hořečnatého v celém půdním profilu. S tím souvisí i půdní reakce, jeţ jsou neutrální aţ slabě zásadité. Sorpční vlastnosti jsou většinou příznivé, fyzikální méně. Zemědělsky jsou to málo hodnotné půdy vlivem silně členitého terénu. Lze je však vyuţít pro zakládání ovocných sadů nebo vinic (Tomášek, 1995). Květnice však zemědělsky vyuţívaná není. Hnědozemě jsou půdy, jeţ jsou zastoupeny v pahorkatinách nebo v níţinném terénu. Nejrozšířenější jsou v nadmořské výšce 200 450 metrů, a to na plošinatém terénu, nebo málo zvlněných pahorkatinách. Substrát tvoří nejčastěji spraš nebo sprašová hlína. Jsou to středně těţké půdy. Hlavní půdotvorný proces je illimerizace. Obsah humusu je příznivý. Zemědělsky jsou hnědozemě hodnotné, agronomicky se blíţí černozemím (Tomášek, 1995). 25

Luvizemě, dříve nazývané illimerizované půdy (www.zemepis.com), jsou zastoupeny především v pahorkatinách a vrchovinách, zejména mezi 250 aţ 500 (maximálně 600) m n. m., v terénu s ploššími úseky někdy méně či více zvlněného reliéfu. Vznikly zejména pod kyselými doubravami a bučinami. Mateční substrát tvoří sprašové hlíny, středně těţké glaciální sedimenty, smíšené svahoviny, občas i hluboké zvětraliny pevných hornin. Hlavní půdotvorný proces je illimerizace, uplatňující se výrazně. Zrnitostní strukturou jsou středně těţké a těţší půdy. Humusový obsah je střední, avšak kvalitou je méně příznivý. Zemědělsky jsou méně kvalitnější, z důvodů občasného převlhčení (Tomášek, 1995). Kambizemě, dříve nazývané hnědé půdy (www.zemepis.com), jsou naší nejrozšířenější půdou. Rozšíření nachází zejména v pahorkatinách, vrchovinách, a v menší míře v níţinách. Nejrozšířenější jsou v nadmořských výškách 450 800 metrů. Hlavní půdotvorný proces je intenzivní vnitro-půdní zvětrávání. Obsah humusu kolísá, a jsou střední aţ niţší kvality (Tomášek, 1995). 26

hranice zájmového území ranker modální kambizem rankerová rendzina modální kambizem mesobazická hnědozem karbonátová kambizem rankerová mesobazická luvizem modální kambizem dystrická kambizem oglejená kambizem dystrická rankerová kambizem vyluhovaná Obr. 12: Pedologické poměry zájmového území (www.nature.cz) 27

3.6 Klimatické poměry Quitt (1971) řadí Květnici do mírně teplé klimatické oblasti. Konkrétně do oblasti MT 9. Pro tuto oblast je typické dlouhé, teplé, suché aţ mírně suché léto. Krátké přechodné období tvoří mírně teplé jaro a mírně teplý podzim. Zima je krátká, mírná, suchá a sněhová pokrývka se vyskytuje krátce. Číselně klimatické charakteristiky vyjadřuje Quitt (1971) následovně: Tab. 1: Klimatické charakteristiky klimatické oblasti MT 9 Klimatické charakteristiky klimatické oblasti MT 9 Počet letních dnů 40 50 Počet dnů s průměrnou teplotou 10 C a více 140 160 Počet mrazových dnů 115 130 Počet ledových dnů 30 40 Průměrná teplota v lednu [ C] -3 aţ -4 Průměrná teplota v červenci [ C] 17 18 Průměrná teplota v dubnu [ C] 6 7 Průměrná teplota v říjnu [ C] 7 8 Průměrný počet dnů se sráţkami 1 mm a více 100 120 Sráţkový úhrn ve vegetačním období [mm] 400 450 Sráţkový úhrn v zimním období [mm] 240 300 Počet dnů se sněhovou pokrývkou 60 80 Počet dnů zamračených 120 150 Počet jasných dnů 40 50 Lacina, Schneider (2001) však zdůrazňuje, ţe tyto údaje pro Květnici slouţí jako orientační, neboť díky poloze ostrovní hory a velké vertikální členitosti je mezoklimaticky velmi rozrůzněna. Části jiţní jsou velmi dobře osluněné a z tohoto důvodu dochází k vysychání. Sněhová pokrývka na těchto místech se drţí velmi krátce. Oproti tomu severozápadní aţ severovýchodní části, v jejichţ blízkosti protéká potok Besének, se vyznačují stinnými svahy, jeţ jsou chladnější a vlhčí. Sněhová pokrývka 28

v těchto partiích přetrvává někdy aţ do března. Tyto dvě kontrastní oblasti doplňují klimaticky průměrné východní a západní svahy. Mezoklimaticky Lacina, Schneider (2001) rovněţ odděluje vrcholový hřbet, jenţ se vyznačuje poměrně velkou větrností. V zimních měsících se projevuje tvorba horizontálních sráţek, konkrétně typu námrazy a jinovatky. V době inverzí, které se zde objevují v pozdním podzimu, bývá Květnice zahalena do husté mlhy, zatímco vrchol Květnice je osluněn. 29

3.7 Hydrologické poměry Květnici obtékají 2 toky. Od severozápadu k jihu teče řeka Svratka, od severovýchodu k jihozápadu teče potok Besének, který je levým přítokem Svratky (obr. 13) (www.mapy.cz). Květnici lze povaţovat za suchý kopec, protoţe na ní přímo nepramení ţádný tok (Lacina, Schneider; 2001). Obr. 13: Řeky obtékající Květnici (www.mapy.cz) Tišnov se nachází přibliţně v polovině toku řeky Svratky (www.tisnov.cz). Jeden z mnoha přítoků Svratky je potok Besének, který se do ní vlévá na jihozápadě. Besének je symbolem Tišnova, o čemţ svědčí i nápis vytesaný na tišnovské radnici: Květnice hora, Besének voda, draţší neţ celá Morava (Lacina, 1983). 30

3.8 Flora a fauna Stejně jako geology a mineralogy lákala Květnice svým bohatstvím i botaniky a zoology. Zejména soustavný byl botanický průzkum (Lacina, Schneider; 2001). Lacina, Schneider (2001) uvádí, ţe Květnice leţí na významné migrační cestě rostlin i ţivočichů, neboť se zde spojují migrační cesty teplomilné bioty. A to Boskovická brázda táhnoucí se v jihozápadním aţ severovýchodním směru, a údolí Svratky táhnoucí se v jiţním aţ severním směru. Lacina, Schneider (2001) rovněţ uvádí i faktory, které podmiňují obrovské druhové bohatství Květnice. Za nejpodstatnější povaţují: 1) Poloha Květnice jako ostrovní hory, leţící na rozhraní Tišnovské kotliny a Českomoravské vrchoviny, a její otevřenost k jihu. 2) Sloţitost geologické stavby, neboť se střídají karbonátové a křemité horniny. 3) Rozmanitost vertikální členitosti reliéfu. 4) Mezoklimatická rozrůzněnost, a to především protiklad teplých jiţních a chladnějších severních svahů. 5) Mozaika typů půdy, které se výrazně liší fyzikálními a chemickými vlastnostmi. 6) A v neposlední řadě významnost přirozených i antropogenních podzemních prostor. 31

Flora Květnice leţí na hranici oblastí termofytika a mezofytika. K termofytiku náleţí fytogeografický okres 16. Znojemsko-brněnská pahorkatina. K mezofytiku okres 68. Moravské podhůří Vysočiny (Skalický, 1997) Velký vliv na květenu Tišnovska, a tím i Květnice, měla doba ledová. Z předhůří vápencových Alp sem sestoupily prealpinské rostliny, a dosud se na Květnici vyskytují. Příznivé klimatické podmínky a otevřenost údolí Svratky měly vliv na výskyt teplomilných rostlin (Mrázková, 1971c) Mrázková (1971d) uvádí Květnici, jako důleţitý mezník pro květenu. Střetávají se zde dvě květní oblasti. A to teplomilná a stepní, která proniká od jihu, a lesní květena středoevropská, která lemuje zbylé tři světové strany. Květnice, společně s kopcem Čebínkou, jsou posledními výspami, jejichţ vápencové svahy se stále pyšní stepní květenou. Květena je také zastoupena vzácnými mechy a lišejníky, které mají svoje stanoviště na stráních tvořených vápenci. Přítomnost těchto druhů dělá z Květnice ojedinělou výjimku oproti ostatním místům stepní moravské vegetace (Mrázková, 1971e). Vegetační období Květnice zahajuje v dubnu. Na svazích ţlutě svítí dřín jarní (Cornus mas), v podrostu rozkvétá pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), mochna písečná (Potentilla arenaria), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), ostřice nízká (Carex humilis), penízek prorostlý (Thlaspi perfoliatum), violka písečná (Viola rupestris) (Šmardová, 1970a). Květnu dominují květy sasanky lesní (Anemone sylvestris), o něco později plamének přímý (Clematis recta), mateřídouška časná pravá (Thymus praecox subsp. praecox), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), ostřice Micheliova (Carex michelii) a jiné (Šmardová, 1970a). Vrchol vegetace připadá na červen. Podle toho, který druh převládá, vytvářejí se porosty různé tvářnosti. Na okrajích lesa i na humusních místech v jiţních částech převaţuje oman oko kristovo (Inula oculus-christi), jinde ostřice nízká (Carex humilis). Skalnatá místa zdobí oţanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), kterou na podzim střídá v menším počtu oţanka hroznatá (Teucrium botrys) (Šmardová, 1970b). 32

Fauna Z biogeografického hlediska řadíme Květnici do Brněnského regionu. Pro faunu je typická přechodnost mezi ze severu a severozápadu hercynskou a z jihu panonskou podprovincií a z východu doznívající karpatské podprovincie. Blízkost brněnské aglomerace se projevuje výskytem druhů ţijících v blízkosti lidských obydlí a vyuţívajících změn prostředí zapříčiněných člověkem, a druhotnou změnou v rozšíření druhů, jako je příklad kuna skalní (Martes foina) či poštolka obecná (Falco tinnunculus) (Culek, 1995). Řeku Svratku řadí Culek (1995) do pásma parmového a menší toky do pstruhového. Culek (1995) zmiňuje jako významné druhy bioregionu tyto následující: 1) měkkýši pásovka ţíhaná (Cepaea vindobonensis), ţitovka obilná (Granaria frumentum), skálnice lepá (Helicigona faustina), vlahovka karpatská (Monachoides vicina), závornatka malá (Clausilia parvula), zemoun skalní (Aegopis verticillus) 2) hmyz kobylka révová (Ephippigera ephippiger), kudlanka náboţná (Mantis religion), pestrokřídlec podraţcový (Zerynthia polyxera) 3) plazi ještěrka zelená (Lacerta viridis) 4) ptáci strakapoud jiţní (Dendrocopos syriacus), břehule říční (Riparia riparia), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), lejsek malý (Ficedula parva), moudivláček luţní (Remiz pendulinus), poštolka obecná (Falco tinnunculus) 5) savci jeţek východní (Erinaceus concolor), myšice malooká (Apodemus microps), kuna skalní (Martes foina), vápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr velký (Myotis mylis) Společenstvo hmyzu Květnice vyniká druhovým bohatstvím. Za významný druh vyskytující se na Květnici je bezesporu nutno povaţovat výskyt kriticky ohroţené 33

kudlanky náboţné (Mantis religion), jejíţ výskyt je zaznamenán od roku 1995 (Lacina, Schneider; 2001). Květnice je útočištěm i velkého počtu srnčí zvěře, která se vyskytuje v méně rušných částech, především pak na západních svazích v blízkosti Svratky a na severních svazích v blízkosti Besénku. Následkem výskytu srnčí zvěře v těchto částech je ničení mladých stromů okusem (Lacina, Schneider; 2001). Jedinečnost Květnice doplňuje i fauna podzemních prostor. Během desítek let výzkumů bylo zjištěno 12 druhů netopýrů a vrápenců. Vrápenci jsou zastoupeni například vrápencem velkým (Rhinolophus ferrumequinum) a vrápencem malým (Rhinolophus hipposideros) (Lacina, Schneider; 2001). Z netopýrů je zde moţno pozorovat například netopýra černého (Barbastella barbastellus), netopýra dlouhouchého (Plecotus austriacus), netopýra ušatého (Plecotus auritus) a netopýra velkého (Myotis myotis) (obr. 14). (Bauerová, 1982). Obr. 14: Netopýr velký (Myotis myotis) (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011) 34

3.9 Stálá výstavka Květnice Stálá výstavka o přírodní památce Květnice, umístěná na ZŠ Tišnov, nám. 28. října byla instalována ve školním roce 1995 1996 (Hosnédlová, ústní sdělení). Byla realizována Mgr. Marií Hosnédlovou, která na škole řadu let působila jako učitelka přírodopisu a zeměpisu. Výstavku tvoří 7 panelů (obr 15), 3 prosvětlené vitríny (obr. 16), 5 geologických vitrín (obr. 17) a 1 vitrínu s přírodninami Květnice. Dále jsou zde vystaveny fotografie Květnice ve čtyřech ročních období, výstavka výtvarných prací ţáků Květnice očima našich dětí a fotografie nazvané Květnice očima umělců (Hosnédlová, ústní sdělení). Texty výstavky sestavila Mgr. Marie Hosnédlová a doc. Ing. Jan Lacina, CSc., fotografoval Pavel Smékal, Bohumil Kabeš a Anna Matusiaková. Vitríny sestavil Jan Běluša, Ing. Andrej Sučko, Mgr. Marie Hosnédlová (Hosnédlová, ústní sdělení). Výstavka je po celou dobu své existence pouţívána při výuce přírodopisu na ZŠ a pro širokou veřejnost je po domluvě rovněţ zpřístupněna. Obr. 15: Jeden z panelů (foto: J. Kopalová, 24. 9. 2010) 35

Obr. 16: Jedna z prosvětlených vitrín (foto: J. Kopalová, 24. 9. 2010) Obr. 17: Geologické vitríny (foto: J. Kopalová, 24. 9. 2010) 36

3.10 Co se v Tišnově jmenuje rovněž Květnice O tom, ţe je Květnice beze sporu významnou dominantou Tišnova svědčí i fakt, ţe propůjčila své jméno i některým subjektům nejen v Tišnově, ale i v jeho blízkém okolí. Patří mezi ně čtenářsko-pěvecký spolek zaloţený v Předkláštěří v roce 1883 (Zacpal, 1999), hotel z roku 1925 (www.hotelkvetnice.cz). Sídliště, jehoţ výstavba začala v roce 1975, mateřská škola otevřená 24. 11. 1978 (Hosnédlová, ústní sdělení) a futsalový klub. 37

III. PRAKTICKÁ ČÁST 1. Charakteristika rostlinných formací Rostlinné formace Terénním průzkumem na Květnici jsem určila celkem 121 druhů rostlin a rozlišila 4 rostlinné formace. Smíšený listnatý les, stepní louka, dubovo-borový les, bukovo-dubový les. Smíšený listnatý les na severní části tvoří javor babyka (Acer campestre), javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus) a habr obecný (Carpinus betulus). Místy s vyskytujícím se modřínem opadavým (Larix decidua), borovicí černou (Pinus nigra) a smrkem ztepilým (Picea abies ). Keřové patro tvoří růţe šípková (Rosa canina s.l.), mladé stromky modřínu opadavého (Larix decidua) a ostruţiník maliník (Rubus idaeus). V bylinném patře můţeme najít ostřici prstnatou (Carex digitata), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), jaterník podléšťku (Hepatica nobilis), netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora), lipnici hajní (Poa nemoralis) a violku lesní (Viola reichenbachiana). Stepní louka se rozprostírá v jiţní části Květnice. Stromové patro tvoří dřín jarní (Cornus mas), borovice černá (Pinus nigra) a místy svída krvavá (Cornus sanguinea) Keřové patro tvoří například dřín jarní (Cornus mas), trnovník akát (Robinia pseudacacia), růţe šípková (Rosa canina s.l.). V bylinném patře můţeme najít řebříček obecný (Achillea millefolium), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), jahodník obecný (Fragaria vesca), jahodník trávnice (Fragaria viridis), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), rozchodník ostrý (Sedum acre), rozchodník bílý (Sedum album) a violku vonnou (Viola odorata). Východní části Květnice dominuje dubovo-borový les. Ve stromovém patru převaţuje dub zimní (Quercus petraea), místy s dubem letním (Quercus robur). Celkem rozsáhlé části zde tvoří borovice lesní (Pinus sylvestris). Keřové patro není nijak zvlášť vytvořeno. Místy se vyskytuje růţe šípková (Rosa canina s.l.), Bylinné patro tvoří 38

kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kakost smrdutý (Geranium robertianum), jaterník podléšťka (Hepatica nobilis) a šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Bukovo-dubový porost převaţuje na západním svahu Květnice. Stromovému patru dominuje buk lesní (Fagus sylvatica) a dub zimní (Quercus petraea). Místy se vyskytuje borovice černá (Pinus nigra), která se střídá s borovicí lesní (Pinus sylvestris). Keřové patro tvoří převáţně dřín jarní (Cornus mas), trnovník akát (Robinia pseudacacia) a opět modřín opadavý (Larix decidua). Bylinné patro tvoří místy mladé rostliny jedle bělokoré (Abies alba), dymnivka dutá (Corydalis cava), kostřava ovčí (Festuca ovina), jaterník podléšťka (Hepatica nobilis) a bika bělavá (Luzula luzuloides). 39

2. Seznam nalezených druhů rostlin Tab. 2: Seznam rostlin vyskytujících se na Květnici Pozn.: druhy, které jsem našla; druhy ze seznamu z Plánu péče o přírodní památku Květnice; x místo výskytu; 1-kriticky ohroţené, 2-silně ohroţené, 3-ohroţené; C1-kriticky ohroţené, C2-silně ohroţené, C3-ohroţené, C4-druhy vyţadující zvláštní pozornost druhy z Plánu péče o přírodní památku Květnice latinský název český název místo výskytu stepní louka lesní porost stupeň ochrany stupeň ohroţení Abies alba jedle bělokorá x C4 Acer campestre javor babyka x Acer platanoides javor mléč x Acer pseudoplatanus javor klen x Acinos arvensis pamětník rolní Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum oměj vlčí mor pravý Aegopodium podagraria bršlice kozí noha x Aesculus hippocastanum jírovec maďal Agrimonia eupatoria řepík lékařský Achillea millefolium řebříček obecný x Ajuga genevensis zběhovec lesní x Alliaria petiolata česnáček lékařský x 40

Allium oleraceum česnek planý Allium senescens subsp. montanum česnek šerý horský x C4 Alyssum alyssoides tařice kališní Anagallis arvensis drchnička rolní Anemone nemorosa sasanka hajní x Anemone ranunculoides sasanka pryskyřníkovitá x Anthericum ramosum bělozářka větevnatá x C4 Anthyllis vulneraria úročník bolhoj x Arabis pauciflora huseník chudokvětý C2 Arenaria serpyllifolia agg. písečnice douškolistá Arrhenatherum elatius subsp. elatius ovsík vyvýšený pravý x Artemisia campestris pelyněk ladní x Artemisia vulgaris pelyněk černobýl x Asparagus officinalis chřest lékařský Asperula cynanchica mařinka psí x Asplenium ruta-muraria sleziník routička Asplenium trichomanes sleziník červený Aster lanceolatus hvězdnice kopinatá x Atropa bella-donna rulík zlomocný x Ballota nigra měrnice černá Bellis perennis sedmikráska obecná x Berberis vulgaris dřišťál obecný x C4 Betonica officinalis bukvice lékařská Betula pendula bříza bělokorá x Bothriochloa ischaemum vousatka prstnatá C4 Brachypodium pinnatum válečka prapořitá Brachypodium sylvaticum válečka lesní Bromus benekenii sveřep Benekenův 41

Bupleurum falcatum prorostlík srpovitý x Calamagrostis epigejos třtina křovištní x Campanula bononiensis zvonek boloňský x 3 C2 Campanula persicifolia zvonek broskvolistý Campanula rapunculoides zvonek řepkovitý x Cardaminopsis arenosa řeřišničník písečný Carex digitata ostřice prstnatá x Carex humilis ostřice nízká C4 Carex montana ostřice horská Carex pairae ostřice Pairaova Carex tomentosa ostřice plstnatá Carlina acaulis subsp. acaulis pupava bezlodyţná pravá x Carpinus betulus habr obecný x Centaurea scabiosa chrpa čekánek x Centaurea stoebe chrpa latnatá Centaurea triumfettii subsp. axillaris chrpa chlumní Cephalanthera damasonium okrotice bílá 3 C3 Cephalanthera rubra okrotice červená 2 C2 Chaerophyllum temulum krabilice mámivá Chelidonium majus vlaštovičník větší x Cichorium intybus čekanka obecná x Cirsium arvense pcháč oset x Clematis recta plamének přímý 3 C3 Clinopodium vulgare klinopád obecný x Convallaria majalis konvalinka vonná x Conyza canadensis turanka kanadská Cornus mas dřín jarní x 3 C4 Cornus sanguinea svída krvavá x 42

Corydalis cava dymnivka dutá x Corydalis pumila dymnivka nízká C3 Corylus avellana líska obecná x Cotoneaster horizontalis skalník rozprostřený Cotoneaster integerrimus skalník celokrajný C4 Crataegus laevigata hloh obecný x Crepis biennis škarda dvouletá x Cynoglossum officinale uţanka lékařská Cytisus nigricans čilimník černající Dactylis glomerata srha laločnatá x Daphne mezereum lýkovec jedovatý C4 Dentaria bulbifera kyčelnice cibulkonosná Dentaria enneaphyllos kyčelnice devítilistá C4 Digitalis grandiflora náprstník velkokvětý Dryopteris carthusiana kapraď osténkatá Dryopteris dilatata kapraď rozloţená Dryopteris filix-mas kapraď samec x Echium vulgare hadinec obecný x Elytrigia intermedia pýr prostřední x Epilobium montanum vrbovka horská Erigeron annuus turan roční x Eryngium campestre máčka ladní Euonymus europaea brslen evropský x Euonymus verrucosa brslen bradavičnatý x C4 Eupatorium cannabinum sadec konopáč Euphorbia cyparissias pryšec chvojka x Euphorbia epithymoides pryšec mnohobarvý Fagus sylvatica buk lesní x 43

Fallopia aubertii opletka čínská Festuca gigantea kostřava obrovská Festuca ovina kostřava ovčí x Festuca rupicola kostřava ţlábkatá Fragaria moschata jahodník truskavec Fragaria vesca jahodník obecný x Fragaria viridis jahodník trávnice x Frangula alnus krušina olšová Fraxinus excelsior jasan ztepilý Fumaria officinalis zemědým lékařský Gagea villosa křivatec rolní C2 Galeobdolon luteum pitulník ţlutý x Galeopsis angustifolia konopice úzkolistá C3 Galium aparine svízel přítula x Galium mollugo svízel povázka Galium odoratum svízel vonný x Galium rotundifolium svízel okrouhlolistý Geranium phaeum kakost hnědočervený Geranium robertianum kakost smrdutý x Geum urbanum kuklík městský x Glechoma hederacea popenec obecný Gymnocarpium dryopteris bukovník kapraďovitý Hedera helix břečťan popínavý Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum devaterník velkokvětý tmavý C1 Hepatica nobilis jaterník podléšťka x Hieracium lachenalii jestřábník Lachenalův Hieracium murorum jestřábník zední x Hieracium pilosella jestřábník chlupáček 44

Hieracium racemosum jestřábník hroznatý Hieracium sabaudum jestřábník savojský x Humulus lupulus chmel otáčivý Hypericum montanum třezalka horská Hypericum perforatum třezalka tečkovaná x Impatiens glandulifera netýkavka ţláznatá Impatiens parviflora netýkavka malokvětá x Inula conyzae oman hnidák x Inula ensifolia oman mečolistý C3 Inula oculus-christi oman oko Kristovo x 3 C3 Juglans regia ořešák královský x Lamium album hluchavka bílá x Lamium maculatum hluchavka skvrnitá Lamium purpureum hluchavka nachová x Lapsana communis kapustka obecná Larix decidua modřín opadavý x Lathyrus niger hrachor černý Lathyrus vernus hrachor jarní x Leucanthemum vulgare subsp. vulgare kopretina bílá pravá x Ligustrum vulgare ptačí zob obecný Lilium martagon lilie zlatohlavá 3 C4 Lithospermum purpurocaeruleum kamejka modronachová x Lolium perenne jílek vytrvalý x Lonicera caprifolium zimolez kozí list C3 Lonicera xylosteum zimolez obecný x Loranthus europaeus ochmet evropský Lotus corniculatus štírovník růţkatý x Luzula campestris bika ladní x 45

Luzula luzuloides bika bělavá x Lychnis viscaria smolnička obecná x Mahonia aquifolium mahόnie cesminolistá x Maianthemum bifolium pstroček dvoulistý Medicago falcata tolice srpovitá Medicago lupulina tolice dětelová Medicago minima tolice nejmenší C3 Melampyrum pratense černýš luční Melica nutans strdivka nicí Melica transsilvanica strdivka sedmihradská C4 Melica uniflora strdivka jednokvětá x Mercurialis perennis baţanka vytrvalá Moehringia trinervia mateřka trojţilná Mycelis muralis mléčka zední x Myosotis sylvatica pomněnka lesní x Neottia nidus-avis hlístník hnízdák C4 Orobanche sp. záraza Oxalis acetosella šťavel kyselý x Picea abies smrk ztepilý x Pimpinella saxifraga bedrník obecný Pinus nigra borovice černá x Pinus sylvestris borovice lesní x Plantago lanceolata jitrocel kopinatý x Plantago media jitrocel prostřední x Poa angustifolia lipnice úzkolistá Poa annua lipnice roční x Poa bulbosa lipnice cibulkatá Poa nemoralis lipnice hajní x 46

Polygonatum odoratum kokořík vonný x Polypodium vulgare osladič obecný Populus tremula topol osika Populus x canadensis topol kanadský Potentilla arenaria mochna písečná x C4 Primula veris prvosenka jarní x Prunus avium třešeň ptačí x Prunus domestica slivoň švestka Prunus mahaleb mahalebka obecná Prunus spinosa trnka obecná x Pulmonaria officinalis plicník lékařský x Pyrethrum corymbosum řimbaba chocholičnatá Pyrus communis hrušeň obecná Quercus petraea dub zimní x Quercus pubescens dub pýřitý 3 C4 Quercus robur dub letní x Ranunculus bulbosus pryskyřník hlíznatý Rhamnus cathartica řešetlák počistivý Rhus hirta škumpa orobincová Ribes uva-crispa srstka angrešt Robinia pseudacacia trnovník akát x Rosa canina s.l. růţe šípková x Rosa pendulina růţe převislá Rosa rubiginosa růţe vinná Rubus fruticosus agg. ostruţiník křovitý Rubus idaeus ostruţiník maliník x Salix caprea vrba jíva Salvia pratensis šalvěj luční 47

Salvia verticillata šalvěj přeslenitá Sambucus nigra bez černý x Sambucus racemosa bez červený Sanguisorba minor krvavec menší Saxifraga paniculata lomikámen vţdyţivý 2 C3 Saxifraga tridactylites lomikámen trojprstý 2 C3 Scabiosa ochroleuca hlaváč ţlutavý Scrophularia nodosa krtičník hliznatý Securigera varia čičorka pestrá x Sedum acre rozchodník ostrý x Sedum album rozchodník bílý x Sedum sexangulare rozchodník šestiřadý Sempervivum tectorum netřesk střešní Senecio jacobaea starček přímětník Senecio ovatus starček Fuchsův x Seseli osseum sesel sivý C4 Sesleria caerulea pěchava vápnomilná C2 Silene nutans silenka nicí Solidago virgaurea zlatobýl obecný Sonchus arvensis mléč rolní x Sorbus aucuparia jeřáb ptačí x Sorbus torminalis jeřáb břek C4 Stachys recta čistec přímý Stellaria holostea ptačinec velkokvětý Stipa capillata kavyl vláskovitý C4 Stipa pulcherrima kavyl sličný 2 C3 Symphoricarpos albus pámelník bílý x Syringa vulgaris šeřík obecný 48