Doporučení pro reformu důchodového systému v České republice

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav financí Doporučení pro reformu důchodového systému v České republice Diplomová práce Vedoucí práce: Ing.Karel Mudrych Bc.Veronika Elšíková Brno 2010

Děkuji vedoucímu diplomové práce Ing.Karlu Mudrychovi za trpělivost, odborné vedení, náměty a připomínky, které mi poskytl v průběhu zpracování diplomové práce. Dále děkuji svoji rodině za trpělivost a podporu při psaní diplomové práce.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Doporučení pro reformu důchodového systému v ČR vypracovala samostatně, za odborného vedení vedoucího diplomové práce a pomocí odborné literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 23.5.2010

Abstract Elšíková, V.: Recommendation for Pension Reform in Czech Republic. Graduation theses. Brno, 2010. This diploma thesis is describing the current state of pension system in the Czech Republic and its functioning. It is also examining the pension system in Poland, Hun-gary and Slovakia. On the basis of evaluation of pension systems in those countries the thesis is making a suggestion for a pension reform in the Czech Republic. In the practical part of the thesis there are some model examples which are explaining the functioning of the reform system. Keywords Pension system, reform, replacement rate, payment on social insurance. Abstrakt Elšíková, V.: Doporučení pro důchodový systém v České republice. Diplomová práce. Brno, 2010. V diplomové práci popisuji současný stav fungování penzijního systému v České republice. Dále zde zkoumám fungování důchodových systému v Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Na základě zhodnocení důchodových systémů v těchto zemím stanovuji doporučení pro návrh reformy v České republice. V praktické části jsou namodelovány příklady na kterých je objasněno fungování reformovaného systému. Klíčová slova Důchodový systém, penzijní reforma, náhradový poměr, platby na sociální pojištění.

Obsah 7 Obsah 1 Úvod 9 2 Cíl práce 10 3 Metodika 12 4 Teoretická část 15 4.1 Možnosti důchodových systémů...15 4.2 Členění důchodových systémů...16 4.2.1 Způsob přispívání do důchodového systému dělíme systém na:...16 4.2.2 Způsoby financování důchodového systému:... 17 4.3 Historie penzijních systémů...18 4.3.1 Bismarckův pojistný systém...19 4.3.2 Beveridgeův pojistný systém...19 4.3.3 Potřeba penzijních reforem ve světě...19 4.3.4 Penzijní systém v ČR po roce 1989... 20 4.4 Penzijní systém v ČR... 22 4.4.1 I.pilíř základní důchodové pojištění... 23 4.4.2 III.pilíř doplňkové systém penzijního připojištění a soukromého životního pojištění v ČR... 26 4.5 Penzijní systém na Slovensku... 28 4.5.1 I.pilíř důchodového systému... 29 4.5.2 II.pilíř důchodového systému... 30 4.5.3 III.pilíř důchodového systému...31 4.6 Penzijní systém v Polsku... 34 4.6.1 I.pilíř... 34 4.6.2 II.pilíř...35 4.6.3 III.pilíř... 36 4.7 Penzijní systém v Maďarsku...37 4.7.1 I.pilíř... 38 4.7.2 II.pilíř... 38

Obsah 8 4.7.3 III.pilíř... 39 4.8 Hlavní důvod důchodové reformy v ČR demografická struktura... 40 5 Praktická část 43 5.1 Zhodnocení stávající situace v zemích po reformě... 43 5.1.1 Slovensko... 43 5.1.2 Polsko...45 5.1.3 Maďarsko... 46 5.2 Shrnutí životní úrovně současného důchodce...47 5.3 Nastavení situace pro budoucího důchodce... 50 5.4 Návrh reformy důchodového systému pro ČR... 51 5.5 Zhodnocení situace budoucího důchodce...54 5.6 Porovnání modelových případů...56 5.6.1 Životní minimum v roce 2010...57 6 Diskuze 59 7 Závěr 64 8 Literatura 66 A Výpočet důchodových dávek 2010 73 B Odchod do důchodu pro osoby narozené v letech 1936-1968 76

Úvod 9 1 Úvod Většina moderních zemí řeší problém vytvoření adekvátního penzijního systému, který by byl schopen vypořádat se s nepříznivým vývojem demografie, stárnutím populace, ale také s tím, aby vyhovoval požadavkům z ekonomického hlediska a byl v souladu se základními principy sociální sounáležitosti. Díky historicko-politickému vývoji přetrvává v České republice role státu jako garanta sociálních jistot. Základním aspektem penzijního systému je demografický vývoj, ten se vyznačuje velkou podobností v různě rozvinutých ekonomikách. V rozvinutých i tranzitivních ekonomikách vzniká celá řada problémů: z důvodu profesního uplatnění vyvstává problém zakládání rodiny, tím pádem pokles natality, což vede ke zvyšování počtu stárnoucích občanů a také k nezaměstnanosti starších osob. Vzhledem k soustavnému stárnutí obyvatelstva v ČR se dá předpokládat, že podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva, který bude vytvářet finanční zdroje pro penzisty při průběžně financovaném důchodovém systému, se bude snižovat. Demografický argument se používá s velkým důrazem v debatách o nadcházejícím vývoji důchodových systémů už alespoň dvacet let. Na začátku bylo celkem jednoduché dokázat, že běží o vývoj daleké budoucnosti, pro níž souběžný vývoj ekonomických parametrů je naprosto neodhadnutelný a že tedy celkový dopad na důchody je velmi hypotetický. Dnes se nám však tato daleká budoucnost už značně přiblížila, a hlavně, začínáme si uvědomovat v každodenním životě skutečnost, že lidský věk se za posledních padesát let značně navýšil podle odhadů odborníků, asi o patnáct let. Stoupající zastoupení starších ročníků v celkovém počtu obyvatelstva se projevuje nejenom v otázkách hospodářských a sociálních, ale i běžném kulturním životě společnosti. Penzijní systém se vyvíjí na pozadí hospodářských a demografických tlaků s řadou přidružených parametrů, jako je třeba míra zaměstnanosti, či délka pracovního věku, což ovlivňuje návrhy reformy na politické úrovni. Každá země zde představuje konkrétní a ojedinělý případ, podmíněný historickými zkušenostmi. V návrhu reformy by měly dlouhodobé zájmy vyrovnaného sociálního pojištění občanů převládnout nad krátkodobými ekonomickými zájmy společenských elit a politických stran. Na cestě k úspěšnému globálnímu systému ochrany ve stáří bude nutno vyřešit problém těch občanů a pracujících, kteří nejsou v současné společnosti ani intelektuálně ani finančně vybaveni k tomu, aby mohli včas a samostatně rozhodovat o nějakém samostatném kroku na složitém trhu soukromých penzijních opatření. Tato skutečnost ukazuje, že příliš velký počet lidí neučiní odpovídající kroky, pokud se to ze zákona nestane povinné. Jedná se o nutnost upravit ochranu ve stáří v poměru k dostupným finančním zdrojům, poněvadž důchodové systémy, které se vybudovaly v dobách rychlého hospodářského růstu již nejsou udržitelné.

Úvod 10 Neustálé zvyšování věku dožití vyvolává řadu otázek, přičemž nejaktuálnější je, jak vynaložit s roky navíc? Přirozenou snahou by bylo přidat je k období důchodu, ale je všeobecně známo, že to asi nebude možné, vzhledem k nákladům na důchodové systémy. A protože to bude muset někdo zaplatit, nezbude asi, než tyto roky naplnit nějakou ekonomicky odměňovanou činností, aby se vytvořily nové zdroje, které by umožnily po období aktivního pracovního nasazení v pracovně aktivním věku svobodnou volbu mezi veřejně užitečnou činností ve věku méně produktivním a volným časem bez jakékoliv hospodářské činnosti ve věku post-produktivním. [1] Česká republika se se vstupem do Evropské unie zavázala přijmout společnou měnu euro. K přijetí nové měny je zapotřebí plnit konvergenční kritéria 1. A jelikož ČR dlouhodobě dosahuje deficitu státního rozpočtu 2, je třeba rozpočet stabilizovat provedením reforem veřejných financí. Významnou výdajovou složkou státního rozpočtu je financování důchodového pojištění, z čehož starobní důchody tvoří 72 %. Z tohoto důvodu je třeba provést reformu důchodového systému. Čím dříve bude reforma provedena, tím dříve bude rozpočet ČR dosahovat přebytků. Pro plnění konvergenčních kritérií je podmínka 3% hranice deficitu rozpočtu a po přijetí nové měny jsou státy zavázány plnit tzv.pakt stability a růstu. Veřejné finance nyní generují deficity ve výši 1,5 % HDP a v dlouhodobém horizontu generují roční deficity ve výši 4 5 % HDP, čímž by se ČR postupem času dostala do nekontrolovatelných deficitů. Tato situace je způsobena zejména demografickým vývojem, nízkou porodností a zkvalitňující se lékařskou péčí, která vede ke snižování mortality. Je nutné brát v úvahu také budoucí demografický vývoj, který v rámci řešeného problému působí taktéž negativně. Díky nižšímu počtu pracujících osob bude do státního rozpočtu odcházet stále menší množství finančních prostředků od pracujících a ze státního rozpočtu bude požadováno vyplácení důchodů pro velký počet občanů v penzijním věku. Penzijní systém tak může způsobit narušení plnění podmínek Paktu stability a růstu 3. V ČR funguje nyní 1.pilíř financování důchodů státní pilíř a 3.pilíř, neboli soukromé zajištění na stáří na bázi dobrovolného systému. 1 Konvergenční kritéria kritéria, která musí být splněna každým státem předtím, než může vstoupit do Hospodářské a měnové unie. [1] 2 Schodek státního rozpočtu pro rok 2009 byl 162 700 000 Kč. [2] 3 Pakt stability a růstu je dohoda mezi členy Eurozóny ohledně koordinace jejich rozpočtových politik tak, aby případnými vysokými schodky státního rozpočtů nebo vysokými veřejnými dluhy neohrožovaly stabilitu eura a nezvyšovaly inflaci v Eurozóně.

Cíl práce 11 2 Cíl práce Hlavním cílem mé diplomové práce je zjištění fungování penzijních reforem v zemích Visegradské čtyřky 4 vyjma ČR a následné stanovení doporučení pro reformu důchodového systému v ČR. Dílčím cílem práce je zhodnocení situace konkrétního jedince z mikroekonomického pohledu, bude zde porovnána situace současného důchodce v původním systému a důchodce, který bude fungovat za nového reformovaného systému. Ve své práci otestuji následující hypotézy: Hlavní hypotéza H0: Reforma důchodového systému v ČR není nutná. Dílčí (pracovní) hypotéza H1: Státní pilíř důchodového systému zajistí srovnatelnou životní úroveň v penzijním věku jakou má občan během aktivní části života. Náhradový poměr tak bude na úrovni 100 % původní mzdy. 4 Visegradská čtyřka je aliance čtyř států střední Evropy: České republiky, Slovenské republiky, Polska a Maďarska. Aliance byla založena za účelem těsné spolupráce na poli politickém a obchodním, tak aby byla usnadněna cesta k evropské integraci. Po zhroucení komunistického režimu byla kooperace mezi zeměmi velmi důležitá pro jejich přechod od totalitního systému ke svobodné, demokratické společnosti.

Metodika 12 3 Metodika V diplomové práci bude nejprve popsán systém fungování důchodového systému v České republice. Dále se zde bude soustředěno na popis důchodového systému ostatních zemích Visegradské čtyřky. Státy Slovensko, Polsko a Maďarsko jsem zvolila z důvodu značné historické podobnosti s ČR do roku 1989. V tomhle roce měla každá z uvedených zemí obdobnou ekonomickou situaci a také snahu dorovnat se západním ekonomikám. Na základě informací ohledně fungování penzijních systémů v těchto zemích bude navržena optimální reforma důchodového systému pro ČR. V práci se bude soustředěno pouze na fungování starobního důchodu. V teoretické části bude nejprve popsáno fungování českého důchodového systému. V dalších kapitolách bude seznámeno se slovenským, polským a maďarským penzijním systémem. Na základě fungování důchodů v těchto zemích bude stanoveno doporučení pro fungování systému penze v České republice. Je potřeba se poučit z chyb a z problémů, které nastaly při zavedení fungování těchto reforem a snažit se jim vyvarovat. Pro modelování budoucího vývoje důchodového systému byl zvolen výhled do roku 2080, je zde vycházeno z Bezděkovy zprávy z roku 2005. Rok 2080 byl zvolen z důvodu značné setrvačnosti, protože osoby, které nyní vstupují do důchodového systému ve věku 25 let, budou 40 let pracovat a účastnit se plateb důchodového pojištění a následně budou zhruba 25 let pobírat důchod. Tím se dostáváme zhruba k roku 2080, takže je možno si zde nastínit celý proces pracovní části života a zároveň období penze. V práci se bude zabýváno především složkou státního pilíře financování důchodů a rozvinutí možnosti dalších pilířů a jeho podpory ze strany státu. Pro praktické posouzení efektivnosti modelu reformy důchodového systému budou zkoumány tři kategorie osob, které budou rozčleněny dle jejich příjmu na základě údajů získaných ze statistického úřadu. V rámci tohoto členění bude uvažováno v každé kategorii dva jednotlivce, a to osobu, která již plně nastoupí do důchodu za starého systému a osobu, která plně nastoupí do nového systému důchodového pojištění. Pro lepší přehlednost bude použito pojmů důchodce a tzv. budoucí důchodce (osoba, která nyní nastupuje do pracovního procesu za fungování nového důchodového systému). Modeloví jedinci budou mít stejné pohlaví a stejný počet dětí, a to pro možnost úplné komparace ceteris paribus (muž, dvě děti, podprůměrné, průměrné a nadprůměrné příjmy). Efektivnost navrhnutého modelu zde bude posuzována dle náhradového poměru a dle odváděného sociálního pojištění. Pro vhodnou komparaci dvou typů důchodců při různých úrovních příjmu budou uvažovány konstantní daňo-

Metodika 13 vé odvody na sociálním pojištění a změna fungování státního pilíře tak, aby bylo zabráněno přerozdělování příjmů od bohatých k chudým. Díky velkému časovému rozdílu jsou údaje, které budou existovat v roce 2080 prozatím nedostupné, proto zde bude využito protiinflačního programu, aby byly sjednoceny srovnávané hodnoty. Na základě minulého vývoje zde bude usuzováno na vývoj let budoucích, jedná se tedy o prognózování budoucích hodnot. Pro projekci bude použito podkladů z Bezděkovy zprávy pro rok 2005. Pro výpočet naspořené částky ve fondových systémech bude použito vzorce pro polhůtní spoření kombinované, čili pro spoření několikrát během úrokového období. Kc konečná naspořená částka, K výše pravidelného spoření, m kolikrát ukládáme za úrokové období, r úroková sazba, n počet úrokových období. Pro výpočet hodnoty důchodu pro aktuálního důchodce byl zvolen výpočet, který byl získán na stránkách ministerstva práce a sociálních věcí. Detailní postup uveden v příloze č.1. V praktické části diplomové práce nebude zohledněno modelování transformačního období z pohledu konkrétních jedinců, neboli období, které se týká osob mezi tímto věkovým rozhraním, které budou mít účast v obou systémech důchodového pojištění. Je tak učiněno z důvodu značné náročnosti tématu transformačního období, které samo o sobě je hodně složité. V návrhu reformy bude zmíněna možná situace řešení jedinců, kterých se bude dotýkat obojí systém. V modelování bude uvažováno pouze na ty jedince, kteří fungují v novém nebo v původním systému. Při modelování současného důchodce budou použity aktuální hodnoty a aktuální způsoby výpočtu. K posouzení situace budoucího důchodce dojde k namodelování jeho situace za 40 let, kdy pomocí mzdového a cenového indexu bude navýšena hodnota mezd a konkrétního produktu tak, aby bylo možno zjistit životní úroveň občana. Projektované hodnoty zde budou zmíněny, ovšem pro komparaci se současným důchodcem budou hodnoty opět poníženy na současnou hodnotu..

Metodika 14 U současného důchodce dojde v modelování k řadě nastavujících prvků. Bude počítáno s tím, že tenhle občan nebyl nikdy nemocen a po celou dobu, která se mu započítává do výpočtu důchodu nedošlo ke ztrátě zaměstnání, ani občan neměl žádné neplacené volno. U budoucího důchodce dojde taktéž k nastavení řady pravidel. Bude uvažován nezměněný systém odvodů na sociálním pojištění. Navrhnutý systém reformy bude uvažován na zásluhovosti každého z občanů. Dojde k nastavení, že každý občan si bude část svého důchodu spořit v soukromých penzijních fondech, kde tahle naspořená část bude podléhat dědickému právu. Taktéž bude navrhnuto řešení pro zvýhodnění pro rodiče, na základě počtu dětí. Diplomová práce je zpracována v šabloně pro diplomové práce od docenta Jiřího Rybičky.

Teoretická část 15 4 Teoretická část 4.1 Možnosti důchodových systémů Tři pilíře důchodového systému Při zmínkách o důchodových systémech, ať už současných nebo budoucích, se mluví o tzv. pilířích, na kterých je každý systém postaven. Důchodové systémy obvykle spočívají na těchto třech pilířích: Sociální pojištění Penzijní připojištění Individuální pojištění a spoření Sociální pojištění Do sociálního pojištění můžeme zahrnout nejen důchodové pojištění (výplata důchodů), ale také sociální podporu (mateřská dovolená, péče o zdravotně postiženou osobu ) a sociální pomoc (řeší situace sociální nebo hmotné nouze). První pilíř je tradiční oporou systému pojistné ochrany občanů. Jeho mechanizmu v zásadě využívá veškerá populace. Účast na sociálním pojištění je ve většině případů stanovena jako povinná a jeho finanční krytí se provádí povinnými odvody do státního rozpočtu. První pilíř většinou bývá financován metodou průběžného financování. Financování je založeno na solidaritě mezi generacemi, kdy dnes vyplácené penze jsou hrazeny z příspěvků dnešních aktivních (tj. výdělečně činných) občanů. Jejích nárok na penzi by měl být na oplátku po uplynutí příslušné doby financován z příspěvků pozdějších generací, a tak v zásadě nezávisí na objemu příspěvků, které jednotlivec během svého produktivního věku skutečně odvedl. Penzijní připojištění Penzijní připojištění a jiná individuální pojištění či spoření tvoří třetí pilíř důchodových systémů. Většinou jde o dobrovolné systémy kolektivního pojištění, které jsou organizovány, buď v podnicích pro vlastní zaměstnance (režimy vyplývající z kolektivního ujednání nebo z pracovní smlouvy), ve skupinách sdružujících různé profese (např. advokáty, notáře, lékárníky) nebo případně v jiných sociálních skupinách vytvořených za tímto účelem (příkladem jsou účastníci jednotlivých penzijních fondů vytvořených v rámci penzijního připojištění v České republice). Přívlastek doplňkové vyjadřuje skutečnost, že tyto systémy doplňují důchody vyplácené ze sociálního pojištění. Pro tyto systémy neexistuje žádná zřizovací povinnost, takže to jsou systémy dobrovolné. V některých ze-

Teoretická část 16 mích ovšem existují povinné doplňkové systémy zřizované z titulu kolektivních smluv. Jestliže pro sociální pojištění je typické průběžné financování, v penzijním připojištění se téměř vždy vytváří určité finanční fondy. Tyto fondy mohou nabývat značných objemů a jsou často podstatným stimulem makroekonomického růstu, neboť představují významný zdroj dlouhodobého kapitálu. Individuální pojištění a spoření Třetí doplňkový dobrovolný zdroj pojistné ochrany občana plně vychází z jeho soukromé iniciativy a je většinou založen na komerčním přístupu (individuální životní nebo důchodové pojištění u komerční pojišťovny, spoření, ). [3] 4.2 Členění důchodových systémů Tato kapitola poskytuje základní členění důchodových systémů dle různých hledisek. Popisuje důchodové systémy provozované veřejným či privátním sektorem. Z hlediska členění podle druhu financování charakterizuje důchodové systémy průběžné, tzv. PAYG systémy a systémy fondové. Důležité je rovněž členění podle jednotlivých forem financování důchodů, proto jsou zde popisovány systémy dávkově a příspěvkově definované. 4.2.1 Způsob přispívání do důchodového systému dělíme systém na: příspěvkově definovaný, dávkově definovaný. Příspěvkově definovaný penzijní systém (defined contribution) předem definuje určitým způsobem výši příspěvku, které účastníci, zaměstnavatel či stát mají odvádět a odtud se pak stanoví výše dávek, které je možné dále vyplácet. Přitom dávky, jejíchž přesná výše není předem známá, představují tolik, kolik lze v systému dosáhnout nejen v závislosti na odvedených či v budoucnu předpokládaných příspěvcích, ale také v závislosti na vývoji demografických a ekonomických parametrů včetně skutečné či v budoucnu předpokládané kapitálové výnosnosti. Pokud se tyto parametry vyvíjejí z hlediska penzijního plánu příznivě, může dojít k vylepšení dávek, v opačném případě k jejích zhoršení. Těmto změnám jsou účastníci vystaveni při odchodu do důchodu. Pojistněmatematické výpočty potřebné pro příspěvkově definované penzijní plány jsou většinou jednodušší než pro dávkově definované.

Teoretická část 17 Dávkově definovaný penzijní systém (defined benefit) předem definuje určitým způsobem výši dávek, které účastníci mají pobírat, a odtud se pak stanoví potřebná výše finančních nákladů, tedy i výše vyžadovaných příspěvků. I zde existuje vedle závislosti na vyměřených dávkách podstatná závislost finančních nákladů na vývoji demografických a ekonomických parametrů. Kolísání těchto parametrů pociťují na rozdíl od příspěvkově definovaných penzijních plánů více účastníci v aktivním věku než penzisté. Odpovídající pojistněmatematické výpočty zde mohou být poměrně složité. Některé penzijní systémy kombinuji příspěvkově definovaný a dávkově definovaný přístup, mluví se pak o hybridních penzijních systémech. V takových případech je např. výše příspěvků účastníka předepsána jako v příspěvkově definovaných penzijních systémech, zatímco výše doplňovacího příspěvku zaměstnavatele v účastníkův prospěch je dopočtena v duchu dávkově definovaných penzijních plánů s cílem dosáhnout na předepsanou výši dávek. Také systém penzijního připojištění v České republice je podle zákona sice příspěvkově definovaný, ale dovoluje výjimku spočívající v tom, že v případě invalidní penze může být použit dávkově definovaný přístup. 4.2.2 Způsoby financování důchodového systému: Průběžné financování (PAYG) Fondové financování (FF) Průběžné financování je charakteristické tím, že příspěvky plynoucí od aktivních účastníků se okamžitě rozdělí a vyplatí oprávněným poživatelům dávek dle jejích okamžitých nároků. Jedná se o pouhé přerozdělení, aniž by se vytvářel nějaký fond. To má některé závažné důsledky: průběžné financování spoléhá na solidaritu mezi generacemi takového plánu (dnešní aktivní účastníci financují dnešní penzisty s tím, že spoléhají na podobnou podporu od příští generace aktivních účastníků); průběžné financování je proto velmi citlivé na demografický vývoj a vývoj produktivních schopností aktivní populace; nelze zde počítat se zhodnocováním prostředků plánu pomoci kapitálových výnosů, ale na druhé straně lze flexibilně vyrovnávat inflaci, PAYG systém nepodléhá výkyvům na kapitálovém trhu a umožňuje vyrovnávat důchodový systém podle parametrů apod. Nevýhodou je často vysoké přerozdělování, povinné příspěvky, které mají charakter daně a větší citlivost na demografický vývoj. Průběžné financování je dnes nejrozšířenější způsob financování sociálního pojištění z následujících důvodů: toto financování představovalo nejúčinnější lék pro velké penzijní systémy, jejíchž fondy byly zdecimovaný válkou a inflací; stát jako organizátor sociálního pojištění by se v případě masivní kapitalizace penzí mohl stát rozhodujícím vlastníkem domácí ekonomiky; při vzniku takového plánu je možné hned od počátku vyplácet vyšší penze a nejsou problémy se staršími účastníky, kteří by mohli přispívat do plánu jen omezenou dobu (při fondovém financování se ta-

Teoretická část 18 koví účastníci velmi prodraží); vcelku takový způsob financování snáze sleduje společenské cíle. Fondové financování je charakteristické tím, že se v tomto případě zakládá fond pro všechny (i budoucí) závazky penzijního plánu jejích systematickou kapitalizací. U fondového financování se důraz přesouvá na investiční činnost penzijního plánu a dosahovanou kapitálovou výnosnost. Typickým reprezentantem fondového financování jsou již podle názvu penzijní fondy. Výhodou FF je větší individualizace, kdy dávky odpovídají zaplaceným prostředkům, snazší přizpůsobení demografickým trendům a nízké daňové zatížení. Mezi jeho nevýhody patří, že soukromé penzijní fondy nemohou nabízet pojištění proti depresi v ekonomice, rizikům kapitálového trhu nebo neočekávané inflaci. [4] Tab.č.1: Srovnání mezi systémy PAYG a fondovými (FF) Zdroj : KREBS, V. Sociální politika 4.3 Historie penzijních systémů Na teoretické rovině existují v zásadě dva základní modely konstrukce důchodových systémů, a to Bismarckův 5 pojistný systém a Beveridgeův 6 pojistný systém. 5 Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen, vévoda Lauenburgu (1.dubna 1815 30.července 1898) byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19.století a budovatel sjednoceného Německa. Byl první ministr (tj. premiér) Pruska 1862-1890) a první v řadě německých kancléřů (1871 1890). Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku Železný kancléř. 6 Baron Beveridge, britský ekonom a politik, se narodil v roce 1879 a zemřel roku 1963. Řídil London School of Economics. Zabýval se problematikou nezaměstnanosti a sociálního pojištění. V roce 1942 se jeho "Zpráva o sociálním pojištění" stala základem úprav sociální legislativy po 2. světové válce a přispěla k porážce Konzervativní strany ve volbách 1945.

Teoretická část 19 4.3.1 Bismarckův pojistný systém Model vznikl ve střední Evropě koncem 19.století a stal se prvním plošně používaným systémem státních důchodů. Konstrukce důchodů v tomto systému se pro jednotlivce odvíjí od výše příspěvků zaplacených danou osobou za dané období, důchody jsou valorizovány podle růstu mezd. Systém je založen na povinném pojištění, staví na statusu zaměstnance, financování z příspěvků zaměstnanců a zaměstnavatelů. Stanoví se procento pojistného, kolik má přispívat zaměstnanec a zaměstnavatel, výše důchodu je přímo závislá na zaplaceném pojistném. [19] 4.3.2 Beveridgeův pojistný systém Nazývaný také flat-rate systém, spočívá ve vyplácení důchodů, jehož výše je určena jednotnou částkou, která je pravidelně upravována podle růstu cen. Tato částka může být určena pro všechny občany od určitého věku stejně nebo se může lišit v závislosti na době přispívání do důchodového systému. Jedná se o soustavu sociální pomoci, která staví na statusu občanu, je financována z daní prostřednictvím veřejných rozpočtů. Stanoví se cílová částka (kolik má člověk v důchodu dostat), výše důchodu je určena částkou pro všechny příjmové kategorie a diferenciace je zajištěna připojištěním. [5] 4.3.3 Potřeba penzijních reforem ve světě Reforma - přeměna, změna, úprava, zlepšení, systémový děj ve společnosti spojený s dlouhodobou změnou stavu. Mnohé země přistupují k penzijním reformám především z důvodu zachování životní úrovně všech občanů v popracovním věku. Jedním z nejdůležitějších faktorů, proč se země rozhodnou pro přeměnu svého důchodového systému je demografická situace obyvatelstva, kdy se razantně zvyšuje počet penzistů oproti pracujícím lidem. Dalším faktorem je špatná situace veřejných financí, kdy rozpočty nestačí krýt financování vyplácených důchodových dávek. Při pokračujícím výčtu je nutno zmínit taktéž např.změnu politického uspořádání ve společnosti, kdy nová vláda v zemi prosadí změnu důchodového systému. To se může dít na základě nespokojenosti obyvatelstva, které si nepřeje stávající důchodový systém například z toho důvodu, že jim nepřipadá dostatečně solidární, či solidární až přespříliš.

Teoretická část 20 4.3.4 Penzijní systém v ČR po roce 1989 Proces důchodové reformy byl zahájen bezprostředně po politických změnách v roce 1989. Výsledkem změn během posledních patnácti let je vytvoření důchodového systému, který se skládá ze dvou částí. První je povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované a průběžně financované. Vedle toho existuje doplňkové soukromé pojištění, kam patří dobrovolné, příspěvkově definované a kapitálově financované penzijní připojištění se státním příspěvkem a produkty komerčních pojišťoven zejména životní pojištění. Současná podoba základního důchodového pojištění začala vznikat v devadesátých letech minulého století, kdy byly postupně přijímány reformní kroky, které byly završeny v roce 1995 přijetím nového zákona o důchodovém pojištění. Přijetím tohoto zákona, který nabyl účinnosti od roku 1996, se ČR stala jednou z prvních zemí střední a východní Evropy, kde byla do právní úpravy zakotvena taková zásadní opatření, jako je postupné zvyšování zákonné věkové hranice pro nárok na starobní důchod, a to diferencovaně pro muže a ženy, sjednocení systému, změna konstrukce výpočtu důchodu. Hlavním cílem přijetí zákona o důchodovém pojištění bylo restrukturalizovat dávkový systém tak, aby i přes nepříznivý demografický vývoj nebylo v budoucnu nutno zvyšovat odvodové zatížení ekonomicky aktivních osob a aby u vyplácených důchodů byla umožněna těsnější vazba na mzdový a cenový vývoj. Od roku 1996 je základní důchodové pojištění založeno na těchto principech: sociální solidarita s relativně vysokou příjmovou redistribucí, průběžné financování, při splnění stanovených podmínek povinná účast pro všechny ekonomicky aktivní osoby, universalita základního důchodového pojištění pro všechny osoby, ekonomické aktivity nevytváří prostor pro jejich rozdílné postavení z důvodu charakteru zaměstnání, pohlaví atd., náhrada příjmů je poskytována v případě stáří (starobní důchod), invalidity (plný nebo částečný invalidní důchod) a úmrtní živitele (vdovský, vdovecký a sirotčí důchod), základní důchodové pojištění je dávkově definované, konstrukce výpočtu důchodu je dvousložková: první složku tvoří základní výměra, která je jednotná pro všechny druhy důchodů, druhou složku tvoří procentní výměra (závisí na délce doby pojištění a výši příjmů dosažených v rozhodném období před přiznáním důchodu), neexistují žádná omezení výše důchodu (pokud se nebere v úvahu redukce příjmů pro výpočet důchodu), a to ani

Teoretická část 21 v případě nároku na pozůstalostní dávky po jednom zemřelém, jednotná právní úprava, dynamická konstrukce výpočtu, zohledňující určitým způsobem obecný mzdový vývoj, státní garance ekonomická a právní, základní důchodové pojištění je spravováno státní institucí (ČSSZ 7 ); příjmy a výdaje systému jsou součástí státního rozpočtu, v němž je zaveden zvláštní účet důchodového pojištění, všechny dávky jsou obligatorní 8 a přezkoumané soudem. Přijetí zákona o důchodovém pojištění přineslo oproti dřívějšímu stavu řadu pozitivních prvků, zejména z dlouhodobého hlediska: + zahájení procesu postupného zvyšování důchodového věku (u mužů o 2 měsíce a u žen o 4 měsíce ročně), + postupné prodlužování rozhodného období, za které jsou zjišťovány výdělky pro stanovení výše procentní výměry důchodu na cílově třicetileté od roku 2016, + zrovnoprávnění mužů v nárocích na pozůstalostní důchod poskytováním vdoveckého důchodu v podstatě za obdobných podmínek, jako je poskytován ženám vdovský důchod. Postupně se však začaly projevovat nedostatky, jejichž příčiny lze spatřovat zejména: - v nutnosti přijímat kompromisní řešení při projednávání návrhu zákona o důchodovém pojištění, - v odlišném vývoji demografických předpokladů v době přípravy zákona o důchodovém pojištění a v době po nabytí jeho účinnosti, - příjmová solidarita vede k vyšší míře náhrady předdůchodových příjmů u osob s dlouhodobě nízkými příjmy a nižší míře této náhrady u příjmových skupin vyšších (uplatnění principu solidarity v základním důchodovém pojištění sice umožňuje zabránit sociálnímu vyloučení některých skupin obyvatel a jejich ohrožení chudobou, avšak naproti tomu nadměrná solidarita působí jako nemotivační faktor pro účast v základním důchodovém pojištění). Reformní kroky, které byla za účinnosti zákona o důchodovém pojištění realizovány v letech 1997 až 2002, zásadní nedostatky základního důchodového 7 Česká správa sociálního zabezpečení 8 Obligatorní - při splnění zákonem stanovených podmínek je na ně nárok.

Teoretická část 22 pojištění nevyřešily. V roce 2003 pak bylo s účinností od 1.ledna 2004 rozhodnuto o dalších parametrických změnách, které spočívají zejména: v pokračování zvyšování důchodového věku stejným tempem s cílem postupného dosažení jednotné hranice 63 let pro muže a bezdětné ženy; důchodový věk ostatních žen bude zatím ještě diferencovaný podle počtu vychovaných dětí 59 až 62 let, v omezení možnosti předčasného odchodu do starobního důchodu, spočívající ve zrušení dočasně kráceného předčasného starobního důchodu, v redukci hodnocení doby studia pro účely důchodového pojištění, ve zrušení omezení souběhu starobního důchodu a výdělku ve stanovení, že pro výplatu tohoto důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti musí být pracovněprávní vztah uzavřen na dobu nejméně jednoho roku. Současně byla schválena opatření týkající se pojistného. Jde zejména: o zvýšení procentní sazby pojistného na důchodové pojištění o 2 procentní body (z 26% na 28%) a o současné snížení procentní sazby pojistného na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti o 2 procentní body (z 3,6% na 1,6%), o postupné zvýšení minimálního vyměřovacího základu pro stanovení pojistného u osob samostatně výdělečně činných z 35% na 50% rozdílu mezi dosaženými příjmy a vynaloženými výdaji, postupné zvyšování minimálního vyměřovacího základu stanoveného v nominální výši, a to na úroveň 25% průměrné mzdy v národním hospodářství. [1] 4.4 Penzijní systém v ČR Parlament České republiky schválil dne 30.června 1995 zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a zákon č.160/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém pojištění. Tyto zákonné normy spolu s dříve přijatými zákonnými úpravami představují významný krok v postupné přestavbě celého sociálního systému. V Česku zatím fungují pouze dva pilíře. Základní pilíř, který je povinný pro všechny pracující, funguje na průběžné bázi vybrané peníze jsou vypláceny dnešním důchodcům. Odvod na sociální pojištění je 28 % hrubé mzdy, z čehož 21,5 % platí zaměstnavatel a 6,5 % zaměstnanec. Třetí pilíř, který v Čechách zastupují penzijní fondy, funguje na dobrovolné bázi a kapitálovém principu. To, že ČR důchodovou reformu nevyhnutelně potřebuje, dokazuje několik skutečností. Za prvé klesá poměr důchodu k průměrné mzdě (za posledních 5 let pokles o 3 % na 43 %). Druhým a větším problémem je rostoucí podíl výdajů na

Teoretická část 23 důchody v současnosti se jedná přibližně o 9 % HDP, ale v roce 2030 by podíl měl činit už 12 %. To samozřejmě vychází z poměru počtu důchodců a plátců. V roce 1995 byl poměr 2 pracující na 1 důchodce, ale podle odhadů bude tento poměr v roce 2030 klesne na 1,85:1, v roce 2050 dosáhne 1:1. [6] 4.4.1 I.pilíř základní důchodové pojištění Důchodové pojištění je ekonomicky garantováno státem, neboť nelze důchodce nechat bez zdroje příjmů, na kterém je existenčně závislý. Dnes se z důchodového pojištění vyplácí tyto druhy dávek: starobní důchody včetně předčasných, plné invalidní a částečné invalidní důchody, vdovské, vdovecké a sirotčí důchody. Pojistné vybírají v ČR tzv. okresní správy sociálního zabezpečení. Nejvyšší podíl přestavují výdaje na starobní důchody. Je to způsobeno jednak tím, že z celkového počtu důchodců je nejvíce důchodců pobírající starobní důchod, ale také tím, že úroveň starobních důchodu je nejvyšší ze všech druhů důchodů. V roce 2009 bylo na starobních důchodech vyplaceno 331,6 mld. Kč, na invalidních důchodech 35 mld. Kč a na vdovských 18 mld. Kč. Nejméně zatěžující je vdovecký 2,7 mld. Kč a sirotčí důchod 1,7 mld.kč. Pojistné platí zaměstnanci, zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné a dobrovolně pojištěné osoby. Výše pojistného je stanovena jako procentní sazba z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období. Tab.č.2: Procentní sazby sociálního zabezpečení Důchodové pojištění Nemocenské pojištění SPZ Celkem Organizace a malé organizace 9 21,5 2,3 1,2 25 Zaměstnanci 6,5 - - 6,5 OSVČ 28 1,4 10 1,2 30,6 Osoby dobrovolně důch.pojištěné 28 - - 28 Zdroj: Zákon č. 589/1992 Sb. o pojistném na soc.zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, 7. 9 Jde-li o zaměstnavatele s průměrným měsíčním počtem zaměstnanců nižším než 51 zaměstnanců, pokud si zaměstnavatel tuto sazbu stanovil sám na základě oznámení účinného u okresní správy sociálního zabezpečení. Tato sazba platí však platí jen pro rok 2010 s tím, že pro další období stanoví sazbu vláda nařízením. 10 OSVČ jsou účastny nemocenského pojištění dobrovolně.

Teoretická část 24 U OSVČ je vyměřovacím základem pro pojistné na důchodovém pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je částka, kterou si určí, ne však méně než 50% daňového základu. Nárok na starobní důchod má pojištěnec, který dosáhl důchodového věku a získal potřebnou dobu pojištění. Stanovení důchodového věku od 1. 1. 2010 upravuje zákon o důchodovém pojištění takto: Tab.č.3 : Nárok na odchod do důchodu pro poj.narozené před rokem 1936 muži 60 let ženy 5 dětí 53 let 3 nebo 4 děti 54 let 2 děti 55 let 1 dítě 56 let bezdětné 57 let Zdroj: vlastní práce autora Tab.č.4 : Nárok na odchod do důchodu pro pojištěnce narozené po roce 1968 muži 65 let ženy 4 a více dětí 62 let 3 děti 63 let 2 děti 64 let 1 dítě či bezdětná 65 let Zdroj: vlastní práce autora u pojištěnců narozených v období let 1936 až 1968 (viz tabulka č.5 v seznamu tabulek) Potřebná doba pojištění Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně : 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod před rokem 2010, 26 let a dosáhl důchodového věku v roce 2011, atd.až po 35 let a dosáhnutí důchodového věku po roce 2018. Výše starobního důchodu Výše starobního důchodu se skládá ze dvou složek, a to základní výměry a procentní výměry. Výše základní výměry starobního důchodu od 1.1.2010 činí 2 170,- Kč měsíčně.

Teoretická část 25 Výpočtový základ se určí redukcí osobního vyměřovacího základu, což je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Výše procentní výměry starobního důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a podle doby pojištění získané po vzniku nároku na tento důchod. Do doby pojištění získané do 18 let věku a po vzniku nároku na starobní důchod se nezahrnují náhradní doby pojištění. Výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770,- Kč měsíčně. Výše procentní výměry starobního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % vypočteného základu měsíčně. Do doby pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou náhradních dob pojištění za dobu účasti na pojištění osob. [13] Výplata důchodu Příjemcem důchodu je oprávněný nebo jeho zástupce anebo zvláštní příjemce. Důchody se vyplácejí buď v hotovosti prostřednictvím České pošty na adresu trvalého nebo přechodného bydliště nebo bezhotovostním převodem na bankovní účet klienta. [13] Předčasný odchod do důchodu V České republice existuje možnost odejít do předčasného důchodu. Pokud má pojištěnec nárok na penzi později než v 63 letech, může odejít kdykoliv po 60 roce věku. Pokud má nárok dříve než v 63 letech věku, může do předčasného důchodu odejít maximálně o tři roky dříve než má nárok na penzi. Pozdní odchod do důchodu ale znamená trvale nižší vyplácené důchody a to dokonce i poté, co občan dosáhne nároku na normální starobní důchod. Výpočet důchodu je stejný jako u normálního starobního důchodu, jen procentní výměra se krátí: jestli odejdeme o jeden až 720 dní před nárokem na penzi, důchod se nám zkrátí o 0,9 % za každých i necelých 90 dní jestli odejdeme ještě dříve, důchod se zkrátí o 1,5 % za každých i necelých 90 dnů.[7]

Teoretická část 26 Nezaměstnanost Doba nezaměstnanosti je z důchodového hlediska tzv. náhradní dobou pojištění. Znamená to, že na osobu, která se v této situaci nachází, se nahlíží jako na osobu pojištěnou, přestože v této době neodvádí do systému důchodového pojištění žádné prostředky ve formě pojistného a nikdo tak za ni ani nečiní. Takový přístup k nezaměstnaným je vyjádřením principu solidarity uplatňovaného vůči osobám nezaviněně se ocitnuvším v nepříznivé sociální situaci, která jim brání aktivně se na financování důchodového systému svými příspěvky podílet a jejímž důsledkem by za jiných okolností byl výrazně negativní dopad na nárok i výši budoucí důchodové dávky. [13] Zmíněný princip solidarity dopadá i na jiné kategorie osob, např. na studenty (do konce roku 2009), osoby pečující o děti do 4 let věku nebo o osoby závislé ve smyslu zákona o sociálních službách, popř. poživatele invalidních důchodů pro invaliditu třetího stupně. Platí přitom, že náhradní doby pojištění se v zásadě, tj. s výjimkami, hodnotí pro důchodové účely stejně jako tzv. čisté doby pojištění, tedy doby získané odvodem pojistného do systému (výdělečná činnost, dobrovolné pojištění). Důchodového pojištění jsou účastny osoby vedené v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, a to: - po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci ve smyslu příslušných ustanovení zákona o zaměstnanosti a v rozsahu nejvýše tří let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, a - doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše jednoho roku. [20] 4.4.2 III.pilíř doplňkové systém penzijního připojištění a soukromého životního pojištění v ČR Penzijní připojištění je dobrovolné, doplňkové pojištění s funkcí shromažďování úspor na důchod. Penzijní připojištění je příspěvkově definované, kapitálově financované, podporované státem ve výši určitého příspěvku(viz tabulka č.6). Penzijní připojištění se státním příspěvkem je možno podle terminologie EU považovat za třetí pilíř důchodového systému. Součástí třetího pilíře jsou i produkty komerčních pojišťoven zejména životní pojištění. Důchody přiznávané ze třetího pilíře se zatím podílejí na příjmech důchodců zanedbatelnou měrou.

Teoretická část 27 Tab.č.6 : Výše státního příspěvku Měsíční platba Státní příspěvek 100-199 50 Kč + 40 % z částky nad 100 Kč 200-299 90 Kč + 30 % z částky nad 200 Kč 300-399 120 Kč + 20 % z částky nad 300 Kč 400-499 140 Kč + 10 % z částky nad 400 Kč 500 a více 150 Kč Zdroj:Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2010 Životní pojištění je hrazeno výlučně z vlastních zdrojů pojištěnců. Daňové zvýhodnění pro osoby, které si spoří na důchod formou životního pojištění je možné. Maximální limit odpočtu pojistného je ve výši 12 000,- Kč za rok. Tři etapy nového důchodového systému v ČR I. etapa Změna parametrický změn základního důchodového pojištění. Mezi nejvýznamnější schválené úpravy patří postupné zvyšování důchodového věku až na 65 let u mužů a žen, které nevychovaly žádné dítě nebo jedno dítě, a 62 až 64 let u žen (podle počtu vychovaných dětí), pokud vychovaly aspoň dvě děti, postupné prodlužování potřebné doby pojištění až na 35 let pro vznik nároku na starobní důchod, vyloučení doby studia po účinnosti navrhovaného zákona z okruhu náhradních dob pojištění, zvýšení krácení starobních důchodů při předčasném odchodu do starobního důchodu v případě, že chybějící doba po dosažení důchodového věku je delší než dva roky, přehodnocení definice plné a částečné invalidity a zavedení invalidity ve třech stupních, transformace invalidního důchodu na důchod starobní při dovršení věku 65 let a postupné sjednocení věkové hranice žen a mužů pro trvalý nárok na vdovský nebo vdovecký důchod. Poslanecká sněmovna tuto etapu schválila dne 25.6.2008. II. etapa záměr Řešení otázky týkající se problematiky financování základního důchodového pojištění a soukromých důchodu. Vytvoření rezervního důchodového fondu a dále změny systému penzijního připojištění se státním příspěvkem spočívající v oddělení majetku penzijních fondů a účastníků, včetně možnosti poskytovat různě zaměřené penzijní plány, ve zvýšení motivace k vyšším příspěvkům a vyšší participaci zaměstnavatelů a v podpoře čerpání penzí z penzijního připojištění. Zřízení jednotného účtu rezervy pro důchodovou reformu, na nějž se převedou zůstatky již dříve zřízených účtů státních finančních aktiv ve prospěch důchodového systému či důchodové reformy. Úprava zahrnuje i povolení finančního investování prostředků na jednotném zvláštním účtu pro důchodovou reformu. K realizaci úkolů II. etapy důchodové reformy v oblasti systému penzijního připojištění byla při Ministerstvu financí ustavena pracovní skupina slo-

Teoretická část 28 žená ze zástupců tohoto ministerstva, České národní banky, Ministerstva práce a sociálních věcí a také Asociace penzijních fondů ČR. Ze závěrů této pracovní skupiny vycházejí i navrhované úpravy v systému penzijního připojištění, které by měly spočívat zejména v: oddělení majetku penzijních fondů a účastníků penzijního připojištění zavedením nového systému penzijního připojištění tzv. paralelního systému, který bude fungovat vedle současného systému. Stávající penzijní fondy zůstanou zachovány s tím, že nebudou moci uzavírat od určitého data nové smlouvy o penzijním připojištění. V novém systému budou prostředky účastníků penzijního připojištění, alokované v tzv. účastnických fondech s různou investiční strategií, obhospodařovat nově založené subjekty - penzijní společnosti. Penzijní společnosti budou rovněž zabezpečovat výplatu jednorázového vyrovnání a penzi na dobu určitou. Pro zabezpečení doživotních výplat penzí budou do systému zapojeny životní pojišťovny. Stávajícím účastníkům bude umožněno přejít do nového systému; podpoře čerpání doživotních penzí a motivaci k vyšším příspěvkům. Návrhy v této oblasti přitom směřují k daňové motivaci, případně k úpravě hranic příspěvku účastníka pro určení výše státního příspěvku. Cílem transformace systému penzijního připojištění je jasně vymezit, který majetek je vlastnictvím společnosti a který účastníků penzijního připojištění, zprůhlednit hospodaření, umožnit vyšší výnosnost a vyšší bezpečnost uložení prostředků účastníků. [8] III. etapa Předpokladem třetí etapy bylo předložení koncepčního materiálu k předložení k projednaní vládě. Na základě rozhodnutí vlády bude záviset další postup, pokud jde o vypracování návrhu věcného záměru řešení a návrhu vlastní právní úpravy, a to včetně stanovení gesce za jednotlivé oblasti, do kterých se toto zásadní opatření promítne. Možnost volby pojištěnců částečně se vyvázat ze základního důchodového systému do soukromého systému. Vláda ČR prozatím nepřijala žádná opatření týkající se třetí etapy důchodové reformy. V květnu 2010 má tzv.nová Bezděkova komise předložit propočty pro návrhy na nový penzijní systém v ČR. Dle slov Eduarda Janoty uvedených na internetovém portále ministerstva financí je reálný předpoklad přijetí reformy v září roku 2011. 4.5 Penzijní systém na Slovensku Dosud platný slovenský důchodový systém bral při výpočtu důchodu pouze pět nejlépe placených let z posledních deseti před důchodem, navíc výše důchodu byla shora ohraničena částkou přibližně 9 200 Sk. Další zásadní nevýhodou byl samotný průběžný systém důchodů z důchodových odvodů pracujících jsou placeny důchody pro současné důchodce. Hlavní příčinou nutných

Teoretická část 29 změn v systému důchodového zabezpečení byl nepříznivý demografický stav. Zatímco nyní na 100 plátců připadá 72 starobních důchodců, v roce 2040 by byl poměr 100:112 ve prospěch důchodců. Takový systém byl finančně neudržitelný, nespravedlivý a nemotivující. Pokud by se nepřistoupilo k reformě, musely by se výrazně snížit důchody, nebo zvýšit důchodové odvody současných pojištěnců. Slovensko vytvořilo systém tří pilířů financování důchodů. První pilíř je ten, který byl dosud pilířem jediným představuje ho Sociální pojišťovna, do které odvádí zaměstnavatel za pracovníky odvody ze mzdy (na starobní důchod je určeno konkrétně 18 % hrubé mzdy). Druhý pilíř vznikl k 1. 1. 2005 a zastupují ho důchodcovské správcovské společnosti. Třetí, dobrovolný pilíř představují v současnosti doplňkové důchodové společnosti. Odvody do tohoto pilíře jsou zcela dobrovolné, ale zabezpečování ve třetím pilíři stát daňově zvýhodňuje. [13] 4.5.1 I.pilíř důchodového systému První pilíř důchodové reformy tvoří zreformovaný průběžný systém zákon o sociálním pojištění. Od 1. ledna jsou všichni občané v aktivním věku v zreformovaném průběžném systému. Změny průběžného systému jsou při zachování základních principů solidarity v pěti bodech: Spravedlivější důchody: Při výpočtu důchodu se započítá celá pracovní kariéra i skutečná výška mzdy (příjmu), ze které byly placeny odvody. Od roku 2007 se průměrný důchod při odchodu do důchodu ustálí na 50 % průměrné mzdy pojištěnce. Možnost flexibilního odchodu do důchodu: Občan bude moci odejít do důchodu i dříve než v zákonem stanoveném věku. Důchodový věk se bude postupně prodlužovat na 62 let pro muže i ženy. Za každých 30 dní před dosažením důchodového věku se důchod sníží o 0,5 %, za každých 30 dní po důchodovém věku se zvýší o 0,5 %. (Podle nového zákoníku práce mohou důchodci pobírat důchod a zároveň pracovat.) Zvýhodnění rodičů: Zaměstnanec si bude moci za každé nezaopatřené dítě snížit odvody na důchodové pojištění o 0,5 %. Stát bude platit odvody na důchody za rodiče na rodičovské dovolené ve vyšší míře než dosud (vyměřovací základ bude 60 % průměrné mzdy v národním hospodářství). Zrovnoprávnění vdov a vdovců: Vdovy a vdovci mají nárok na vyplácení důchodů podle stejných pravidel. Pravidelná a automatická valorizace důchodů: Důchody se budou valorizovat každoročně automaticky, a to podle inflace a růstu mezd (jde o tzv. švýcarský model). V nejbližších třech letech se už přiznané důchody zvýší asi o 20 %. Zákon o sociálním pojištění obsahuje také opatření pro lidi před důchodem. Pokud občan přijde o práci jeden rok před zákonem stanoveným věkem

Teoretická část 30 odchodu do důchodu, může odejít do důchodu hned, aniž by se mu snížila výše důchodu. Podmínkou je, aby byl předtím nepřetržitě zaměstnaný sedm let. 4.5.2 II.pilíř důchodového systému Úlohou důchodových správcovských společností je vytvoření třech důchodových fondů růstového, vyváženého a konzervativního, které mají zajistit kapitálovou složku důchodového systému, na rozdíl od prvního pilíře, který zajišťuje důchody na bázi průběžného financování. V růstovém fondu může být až 80 % akcií, je tedy nejrizikovější, ale může být i nejvýnosnější. Za dobu 24 měsíců existence fondu nesmí být průměrný výnos nižší než 50 % průměrného výnosu konkurenčních růstových fondů. Do tohoto fondu může investovat občan, kterému chybí do důchodu více než 15 let, poté musí přejít na jiný. Vyvážený fond může tvořit až 50 % akcií, ale minimálně 50 % musí tvořit dluhopisy nebo vklady v bankách. Průměrný výnos fondu za 24 měsíců musí dosahovat alespoň 70 % průměrného výnosu konkurence. Do tohoto fondu může investovat občan, kterému do důchodu chybí více než 7 let, poté musí přejít na fond konzervativní. Konzervativní fond musí 100% tvořit dluhopisy a vklady v bankách, průměrný výnos za 24 měsíců pak musí tvořit alespoň 90 % průměrného výnosu konkurenčních fondů. Co se týče povinných přechodů mezi jednotlivými fondy, uvažuje se o změně z pevného data (7 a 15 let) na širší období, ale tyto úvahy zatím nebyly v parlamentu projednávány. Důchody a důchodové správcovské společnosti: Ve vyplácení důchodu hrají hlavní roli životní pojišťovny a důchodové správcovské společnosti. Spořitel si může vybrat, zda do vybrané životní pojišťovny převede pouze část prostředků (musí mu zaručit doživotní penzi ve výši alespoň 0,6ti násobek životního minima) a ostatní prostředky si nechá vyplácet přímo důchodovou správcovskou společností v době jím určené, nebo zda na životní pojišťovnu převede všechny prostředky a nechá si vyplácet doživotní důchod formou doživotní anuity. Úřad pro finanční trh udělil povolení na vznik a působení osmi důchodovým správcovským společnostem: Aegon d.s.s., Alianz-Slovenská d.s.s., Credit Suisse Life & Pensions d.s.s., ČSOB d.s.s., ING d.s.s., První důchodová spořitelna d.s.s., Sympatia -Pohoda d.s.s. a VÚB Generali d.s.s. Důchodové správcovské společnosti podle zákona o starobním důchodovém spoření musí disponovat základním jměním ve výši minimálně 300 mil. Sk, musí vytvořit a spravovat již výše uvedené tři důchodové fondy a musí do 18 měsíců od vzniku (do 30. 6. 2005) získat alespoň 50 000 klientů. Zároveň jsou zavázány do stejného data počet svých klientů nezveřejňovat. Peníze na účtu může důchodová správcovská společnost investovat pouze prostřednictvím klientem zvoleného důchodového fondu. [14]