VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií. Řízení nákladů ve vybrané společnosti

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií Řízení nákladů ve vybrané společnosti bakalářská práce Autor: Nikola Králíková Vedoucí práce: Ing. Petra Kozáková, Ph.D. Jihlava 2013

Anotace Předmětem bakalářské práce Řízení nákladů ve vybrané společnosti je seznámení se systémem řízení nákladů ve společnosti Kostelecké uzeniny, a.s. První část je věnována charakteristice a historii firmy. Druhá část je věnována samotné analýze nákladů ve společnosti. Práce je provedena externí a částečně interní formou. Cílem je zhodnotit způsob sledování a řízení nákladů a přístupů ke kalkulaci. Klíčová slova Náklady, fixní náklady, variabilní náklady, jednicové náklady, režijní náklady, bod zvratu, krycí příspěvek, kalkulace. Annotation The bachelor thesis Cost Management in a Selected Company brings an insight into the cost management system in Kostelecké uzeniny, a.s. The first part deals with the company characteristics and history. The sekond part focuses on the company cost analysis itself. The research was performed partially by external and partially by internal form. The aim is to evaluace the method of cost monitoring and management and the approaches to calculation. Key words Cost, fixed costs, varicele costs, individual costs, overheads, break-even point, gross margin, calculation.

Ráda bych poděkovala vedoucí práce Ing. Petře Kozákové, Ph.D. za odborné vedení práce, za projevenou podporu a za veškerý čas, který mi při vytváření práce věnovala. Děkuji také vedoucí controllingu společnosti Kostelecké uzeniny a.s. Gabriele Horké za konzultace týkající se některých oblastní hospodaření zkoumané společnosti.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 10. května 2013... Podpis

Obsah 1 Úvod a cíl práce...1 2 Teoretická část práce...2 2.1 Pojetí nákladů...2 2.1.1 Manažerské pojetí nákladů...2 2.1.2 Finanční pojetí nákladů...3 2.2 Členění nákladů...4 2.2.1 Druhové členění nákladů...4 2.2.2 Rozdělení nákladů podle účelu, k němuž byly vynaloženy...5 2.2.3 Kalkulační členění nákladů...6 2.2.4 Klasifikace nákladů ve vztahu k objemu prováděných výkonů...6 2.2.5 Relevantní a irelevantní náklady...8 2.2.6 Utopené náklady...8 2.2.7 Oportunitní náklady...9 2.3 Hospodárnost nákladů...9 2.4 Modelování nákladů... 10 2.4.1 Analýza bodu zvratu... 10 2.5 Kalkulace... 11 2.6 Forma kalkulace... 12 2.7 Kalkulační systém... 13 2.7.1 Propočtová kalkulace... 15 2.7.2 Operativní kalkulace... 15 2.7.3 Plánovaná kalkulace... 16 2.7.4 Výsledná kalkulace... 16 2.8 Metody absorpční kalkulace... 17 2.8.1 Kalkulace dělením... 17 2.8.2 Přirážková metoda kalkulace... 18 2.8.3 Kalkulace ve sdružené výrobě... 19 2.8.4 Rozdílové metody... 20 2.9 Neabsorpční kalkulace... 20 2.9.1 Metoda variabilních nákladů... 20 2.9.2 Analýza ABC... 23 2.9.3 Analýza bodu zvratu... 24 3 Praktická část práce... 25 3.1 Charakteristika firmy... 25

3.2 Historie firmy... 25 3.3 Produkty a výrobky... 26 3.4 Strategie firmy... 27 3.5 Tržní orientace a vývoj tržeb... 28 3.6 Útvary zabývající řízením nákladů... 28 3.7 Členění nákladů ve firmě Kostelecké uzeniny a.s.... 29 3.8 Vývoj nákladů... 30 3.9 Druhové členění nákladů... 31 3.10 Náklady jednicové a režijní... 33 3.11 Náklady variabilní a fixní... 35 3.12 Kalkulace nákladů ve firmě... 37 3.12.1 Metody kalkulace... 37 3.12.2 Kalkulační vzorec... 38 3.13 Bod zvratu a krycí příspěvek... 40 3.14 Zhodnocení řízení nákladů... 41 4 Závěr... 43 5 Zdroje... 44 Seznam obrázků... 46 Seznam tabulek... 46 Seznam příloh... 47

1 Úvod a cíl práce Jedním ze základních finančních cílů podniku je dosažení co nejvyššího zisku. Dalším dílčím cílem je maximalizovat tržní hodnotu podniku. Dosažením těchto cílů je možné dosáhnout správným řízením nákladů. V dnešní době je řízení nákladů důležité, protože na firmy působí velký tlak konkurence, který nutí snižovat ceny. Firmy tedy musejí hledat takové nástroje řízení, které jim umožní efektivněji vykonávat své činnosti. Aby řízení nákladů bylo efektivní, musí se náklady jednotlivých druhů výrobků evidovat a přiřadit je jednotlivým výkonům. Tyto náklady se využívají k plánování a ke strategickému rozhodování, například jak jednotlivé výrobky ovlivní ekonomický přínos. Nicméně sledování struktury nákladů je pro podniky důležité, neboť jim pomáhají přijmout taková opatření, které vedou ke snižování nákladů. Cílem této bakalářské práce je zhodnotit způsob sledování a řízení nákladů v podniku potravinářského průmyslu Kostelecké uzeniny, a.s. Poukázat na vývoj nákladů podniku, přístupy ke kalkulaci nákladů a samotnou aplikaci kalkulace nákladů na vybraném výkonu. Teoretická část pojednává o pojmu, co to náklad vůbec je, jak můžeme náklady členit a modelovat a o nedůležitějším nástroji řízení nákladů, kterým je kalkulace. Praktická část práce je rozdělena do několika kapitol. V samém počátku je představena společnost Kostelecké uzeniny, a.s. a ukázka její strategie pro následující rok. Poté přejdu k samotné analýze nákladů, kde je nejprve zhodnoceno, jak se náklady ve firmě vyvíjeli za posledních 5 let a jak probíhá jejich řízení v podniku. Je poukázáno, jak se náklady ve firmě člení a jak se samotné náklady vyvíjí. V oblasti řízení nákladů je práce věnována tomu, jak firma provádí kalkulaci nákladů a je poukázáno na bod zvratu a krycí příspěvek. V poslední fázi jsou zhodnoceny klady a zápory současného řízení nákladů ve firmě a navrhované doporučení pro jejich zlepšení. 1

2 Teoretická část práce 2.1 Pojetí nákladů Náklady jinak vnímá účetní a jinak manažer. K definici nákladů přistupujeme buď z pohledu externího uživatele vymezující finančním účetnictví, nebo z pohledu manažerského. Rozlišujeme dvě základní pojetí nákladů: finanční pojetí nákladů, manažerské pojetí nákladů. [8] Pojetí nákladů Finanční pojetí Manažerské pojetí Hodnotové pojetí Ekonomické pojetí Obrázek 1: Vztah jednotlivých přístupů k pojetí nákladů [8] 2.1.1 Manažerské pojetí nákladů Manažerské pojetí je hodnotové vyjádření účelného vynaložení ekonomických zdrojů podniku souvisejícího s ekonomickou činností. V podnikové ekonomice hrají náklady rozhodující úlohu, protože každé manažerské rozhodnutí vychází ze srovnání nákladů s výnosy. [8] [10] Pro toto vymezení jsou podstatné následující rysy: účelnost nákladem je jen takové vynaložení, které je racionální a přiměřené výsledku činnosti, 2

účelový charakter smyslem vynaložení ekonomického zdroje je jeho zhodnocení, ke kterému dojde jen při vytvoření takové položky majetku, která přinesla větší ekonomický prospěch, než kolik činil původní náklad. [5] Manažerské pojetí nákladů dále členíme na hodnotové a ekonomické. [8] Hodnotové pojetí nákladů slouží k poskytování informací jednotlivého řízení a kontrole uskutečňovaných procesů, které jsou v podniku prováděny. Spotřebované ekonomické vstupy se oceňují na úrovni cen, odpovídající současné reálné hodnotě. [8] Ekonomické pojetí nákladů odpovídá hodnotě, kterou získáme nejefektivnějším využitím oportunitních nákladů nebo představují maximální ušlý efekt. [8] 2.1.2 Finanční pojetí nákladů Toto pojetí nákladů je založeno na vnímání nákladů jako úbytku ekonomického prospěchu, projevující se úbytkem aktiv nebo přírůstkem dluhů. V hodnoceném období vede ke snížení vlastního kapitálu. Finanční náklady evidujeme jako spotřebu externích vstupů, vyjadřujících se v účetních cenách, tzn. v cenách, za které byla spotřebovaná aktiva pořízena nebo v hodnotě nárůstu pasiv. [8] Význam jednotlivých členění nákladů vychází z typu rozhodování, které vychází z informací o nákladech. Základní úhly pohledu na členění nákladů můžeme názorně charakterizovat následujícím zobrazením: [2] Jaké jsou vynaloženy? Jak jsou kalkulovány? Náklady Za jakým účelem jsou vynaloženy? Jak se změní s množstvím? Obrázek 2: Členění nákladů podle základních rozhodovacích úloh [2] 3

2.2 Členění nákladů Náklady jsou důležitým ukazatelem kvality činnosti podniku. K optimalizaci či snížení nákladů je třeba náklady poznat a pochopit podstatu jednotlivých nákladových položek, které v podniku vzniknou. Náklady členíme dle různých hledisek a kritérií. Jedná se například o druhové členění nákladů, rozdělení nákladů podle účelu, k němuž byly vynaloženy, kalkulační členění nákladů, klasifikace nákladů ve vztahu k objemu prováděných výkonů, relevantní a irelevantní náklady, utopené náklady a oportunitní náklady. [8] [10] 2.2.1 Druhové členění nákladů Toto členění vychází z výrobních faktorů, které zahrnují práci, dlouhodobý hmotný majetek, materiál a odpovídá na otázku, co bylo spotřebováno. V rámci tohoto členění náklady dělíme dle druhu spotřebovaného externího vstupu do podnikového transformačního procesu. [8] [10] [11] Mezi nákladové druhy podle Popeska (2009) patří: spotřeba materiálu, energie a služeb, osobní náklady (mzdy, ), odpisy hmotného a nehmotného investičního majetku, externí práce a služby, finanční náklady. Pro tyto nákladové druhy jsou charakteristické tři základní vlastnosti: náklady jsou prvotní, protože se stávají předmětem zobrazení hned při jejich vstupu do podniku, dále jsou to náklady externí, vznikající spotřebou materiálu, služeb a dalších činností od jiných subjektů, zároveň jsou tyto náklady považovány za jednoduché z hlediska možnosti jejich podrobnějšího členění v podniku. [2] 4

2.2.2 Rozdělení nákladů podle účelu, k němuž byly vynaloženy Toto členění používáme tehdy, kdy chceme zjistit, zda se v podniku náklady spoří nebo naopak překračují. Účelové členění nákladů, kde se poměřuje skutečná spotřeba nákladové složky, je základem pro stanovení racionálního nákladového úkolu. Dle tohoto rozdělení používáme několik odlišných členění, jedním z nich jsou náklady technologické a náklady na obsluhu a řízení. [5] [8] Technologické náklady jsou náklady, které jsou vynaloženy na tvorbu výkonů a jsou vyvolány nějakou technologií nebo s ní účelově souvisí. Tato technologie vyžaduje vytvoření určitých podmínek, které zaručují jeho racionální průběh. To zjišťujeme pomocí různých činností, které vyvolávají vznik nákladů na obsluhu, zajištění a řízení daného procesu. Jedná se například o spotřebu materiálu či odpisy. [6] [8] Náklady na obsluhu a řízení slouží k zajištění doprovodných činností technologického procesu. Vznikají v souvislosti s uskutečňováním různých obslužných a řídících činností, které zajišťují. Jedná se například o spotřebu energie v kancelářích, na vytápění budov či mzdy administrativních pracovníků. [8] K vyjádření nákladů ve vztahu ke konkrétnímu výkonu či jednici náklady členíme na jednicové a režijní. Tyto náklady navazují na členění nákladů na technologické a na obsluhu a řízení, jsou jejich podrobnějším členěním. Náklady jednicové jsou náklady, které přímo souvisí s jednotkou prováděného výkonu, jakou je například jeden výrobek. [8] Základním nástrojem jejich řízení je kalkulace. [5] Jednicové náklady tvoří: jednicový materiál, jednicové mzdy, ostatní jednicové náklady. [3] Režijní náklady souvisí s technologickým procesem jako celkem. Základním nástrojem řízení těchto nákladů je jejich rozpočet. [5] [8] Režijní náklady tvoří tyto položky: [6] [11] materiálová režie; souvisí s nákupem, skladováním a výdejem materiálu, 5

výrobní režie; souvisí s obsluhou a řízením bezprostředního výrobního procesu, správní režie; zahrnuje řízení a správu celého podniku, odbytová režie; zahrnuje prodej, skladování, balení a expedici hotových výrobků. 2.2.3 Kalkulační členění nákladů Kalkulační členění nákladů vychází z posouzení příčinné souvislosti nákladů s určitým buď finálním, nebo dílčím výkonem a říkají nám, na co byly náklady vynaloženy. Toto hledisko je pro podnik rozhodující, protože umožňuje zjistit rentabilitu jednotlivých výrobků či služeb a řídit výrobkovou strukturu. Jedná se o náklady, které jsou přiřazovány k výkonu či jeho části. Náklady v kalkulačním členění dělíme na přímé a nepřímé náklady. [5] [8] [10] Přímé náklady jsou takové náklady, které můžeme specificky a exkluzivně vztáhnout k nějakému nákladovému objektu, například k výrobku. [8] Přímými náklady jsou vedle jednicových nákladů, které jsou vyvolány každou konkrétní jednotkou výkonu, i náklady režijní, které jsou společné pouze danému druhu výkonu a jejichž podíl na jednici stejného druhu výkonu lze zjistit pomocí prostého dělení. Jedná se například o náklad na výzkum, vývoj a technickou přípravu výroby konkrétního výrobku, odpis časové licence na výrobu a prodej výrobku nebo náklad na jeho reklamu. [2] [5] Nepřímé náklady nemohou být specificky a exkluzivně vztaženy k určité aktivitě tím, že neexistuje vazba mezi nákladem a objektem nebo nejsme schopni identifikovat vazbu v rámci účetní evidence nákladů. [8] Většina režijních nákladů (kromě těch, které souvisejí s konkrétním druhem výkonu) se přiřazují konkrétním výkonům nepřímo, pomocí zprostředkovaných propočtů. [2] 2.2.4 Klasifikace nákladů ve vztahu k objemu prováděných výkonů Cíl tohoto členění je zaměřen na zkoumání chování nákladů za předpokladu různých variant objemu budoucích výkonů. V rámci tohoto členění rozlišujeme náklady variabilní, fixní a smíšené. [8] 6

Celkové variabilní náklady (Kč) Jednicové variabilní náklad (Kč) 2.2.4.1 Variabilní náklady Variabilní náklady jsou takové náklady, jejichž výše se při změně objemu výkonu změní. Patří mezi ně zejména jednicové náklady a část nákladů režijních. Nejdůležitější složkou variabilních nákladů jsou proporcionální náklady, jejichž výše se mění přímo úměrně s úrovní aktivity (typickým příkladem proporcionálních nákladů může být úkolová mzda, spotřeba přímého materiálu, ). Celkové proporcionální variabilní náklady mají lineární charakter, kdežto jednotkové variabilní náklady mají konstantní charakter. Ne všechny variabilní náklady mohou mít proporcionální charakter. Jestliže náklady rostou rychleji než objem produkce, mluvíme o nadproporcionálních nákladech, které vykazují v rámci zkoumaného intervalu vyšší hodnotu a projevují se jako náklady progresivní. V případě, že náklady rostou pomaleji než objem produkce, mluvíme o podproporcionálních nákladech, které se projevují jako náklady degresivní, což ukazuje zvyšující se úroveň hospodárnosti. [4] [6] [8] [10] 300 0 2000 100 0 10 0 200 30 0 Objem výkonů podniku (ks) 10 0 Obrázek 3: Celkové a jednotkové variabilní (proporcionální) náklady [8] 200 30 0 Objem výkonů podniku (ks) 2.2.4.2 Fixní náklady Fixní náklady jsou náklady, které zůstávají neměnné při různých aktivitách organizace v průběhu určitého časového období. Jedná zejména o větší část režií, jako jsou například odpisy budov, leasing automobilů nebo mzdy manažerů. Celkové fixní náklady zůstávají při různých úrovních aktivity podniku konstantní, jednotkové fixní náklady, tedy fixní náklady připadající na jednotku produkce, se s růstem objemu výkonu podniku snižují. [8] [10] 7

Důležitou a charakteristickou vlastností fixních nákladů je jejich vazba na kapacitu, která vyjadřuje maximální objem výkonů. Kapacita se člení na kapacitu teoretickou a praktickou. Teoretická kapacita představuje maximální možný objem výkonů, které můžeme vytvořit za ideálních podmínek. Praktická kapacita zohledňuje objektivně očekávané překážky v provádění činnosti. [2] Fixní náklady zabezpečující danou kapacitu můžeme rozčlenit na fixní náklady využité a fixní náklady nevyužité. Fixní náklady využité odpovídají skutečnému využití kapacity, fixní náklady nevyužité představují podíl fixních nákladů, které se vztahují k nevyužité kapacitě. [2] Vztah nákladů a objemu produkce můžeme zachytit podle následujícího matematického vzorce ve tvaru: kde jsou celkové náklady v Kč objem výroby v naturálních jednotkách variabilní náklady na 1 jednotku fixní náklady 2.2.5 Relevantní a irelevantní náklady Relevantní náklady jsou náklady, které jsou důležité z hlediska daného rozhodnutí, protože při uskutečnění uvažované varianty se tyto náklady mění. Základní formou těchto nákladů jsou rozdílové náklady, které jsou vyjádřeny jako rozdíl nákladů před uvažovanou změnou a po změně. [3] [5] Irelevantní náklady nejsou pro dané rozhodnutí důležitá, protože změna varianty neovlivňuje jejich výši. [3] 2.2.6 Utopené náklady Utopené náklady jsou náklady, které byly v minulosti vynaloženy a které nemohou být změněny žádným rozhodnutím, které bude učiněno v budoucnosti. 8

Pro utopené náklady je několik charakteristických rysů: vynakládají se před zahájením výroby, jejich celkovou výši již nelze ovlivnit, jedinou možností jejich snížení je opačně působící investiční rozhodnutí, jedná se například o odpisy fixních aktiv, je pro ně typický relativně vzdálený časový úsek mezi výdajem a vyjádřením nákladů. [8] 2.2.7 Oportunitní náklady Oportunitní náklady jsou náklady, které můžeme charakterizovat jako ušlé výnosy, o které se podnik připravuje tím, že určitou alternativu dalšího rozvoje neuskutečňuje. Dělíme je na náklady implicitní a explicitní. [5] [8] Implicitní náklady nemají formu peněžních výdajů, jedná se zejména například o mzdu, kterou by podnikatel obdržel při jiném zaměstnání. Finanční účetnictví tyto náklady nezachycuje. [10] Explicitní náklady jsou náklady, které podnik platí formou peněžních výdajů za nakoupené výrobní zdroje, za nájemné apod. [10] 2.3 Hospodárnost nákladů Hospodárnost vyjadřuje racionální průběh nákladů, který je přiměřený vytvořenému množství a struktuře výkonů. Hospodárnost měří výši vynaložených nákladů, které představují takový průběh nákladů podniku, při kterém se dosahuje požadovaných výkonů s co možná nejnižším vynaložením nákladů. Při měření hospodárnosti porovnáváme výši vynaložených nákladů s množstvím vytvořených výkonů v naturálních jednotkách (ks, hod., m). Hlavním kritériem hospodárnosti jsou průměrné náklady na naturální jednotku výkonu. [2] Hospodárné vynakládání nákladů měříme porovnáváním nákladového úkolu se skutečnými náklady: v celkové výši (řízení celkových nákladů, výnosů a zisku, s využitím v odpovědnostním řízení), na jednotku výkonu (řízení pro linii výkonů). [2] Hospodárnost se dá ovlivnit dvěma základními způsoby, a to úsporností a výtěžností. Úspornost nákladů se projevuje snížením absolutní výše nákladů, která je vynaložená 9

na konkrétní objem a strukturu výkonů. Úspornosti může být dosaženo nejen u nákladů variabilních, ale i u nákladů fixních. K úspoře nelze dojít pouze u nákladů, které nejsou reálným výdajem peněz v daném období (odpisy), popřípadě jsou smluvně stanoveny (nájemné) nebo legislativně určeny (poplatky, cla, daně). [2] Výtěžnosti nákladů se dosáhne tehdy, kdy se řízení zaměřuje na maximalizaci objemu provedených výkonů při konstantním vynaložení ekonomických zdrojů. Jedná se o maximalizaci účinků neprojevující se absolutním, ale pouze relativním snížením nákladů vynaložených na jednotku výkonu. Tato forma hospodárnosti se využívá hlavně u nákladů spojených s určitou kapacitou. [5] 2.4 Modelování nákladů Klasifikace nákladů na základě objemu prováděných výkonů je předpokladem pro odhad vývoje budoucích nákladů při různých úrovních aktivity podniku. Tento odhad budoucích nákladů vztahující se k objemu umožňuje vytvářet varianty budoucího vývoje a pružně reagovat na změny podnikatelského procesu.[8] 2.4.1 Analýza bodu zvratu Bod zvratu nám říká, jakou úroveň výkonů podniku musíme zajistit, aby došlo k úhradě jak fixních, tak variabilních nákladů. Jedná se o bod, do jehož dosažení výrobky pouze pokrývaly náklady a od něhož již začaly přispívat k tvorbě zisku. Pokud od ceny výkonu ( ) odečteme jednotkové variabilní náklady výkonu ( ), získáme částku, která zůstane podniku po realizaci a prodeji výkonu. Tato částka slouží k úhradě existujících fixních nákladů, a poté, kdy počet výkonů bude dostatečný na to, aby pokryl celkové fixní náklady, začne tento zůstatek přispívat k tvorbě zisku. [8] Příspěvek na úhradu, neboli krycí příspěvek, se vypočítá jako rozdíl mezi cenou a variabilními náklady. Jednotkový příspěvek na úhradu můžeme vypočítat následovně:, kde: značí jednotkový příspěvek (marži) jednotkovou cenu (výnos) 10

jednotkové variabilní náklady. [6] Celkový příspěvek na úhradu, který je tvořený všemi prováděnými výkony, vyčíslíme jako rozdíl mezi celkovými tržbami podniku a jeho celkovými variabilními náklady: Bod zvratu (BZ) nám říká, kolik jednotkových příspěvků na úhradu musí organizace vygenerovat, aby pokryla své fixní náklady: kde: objem výkonů v měrných jednotkách (např. v kusech), při němž dosahujeme bodu zvratu celkové fixní náklady podniku cena za jednotku výkonu jednotkové variabilní náklady. [8] 2.5 Kalkulace K řízení nákladů je důležité jejich sledování, a to z hlediska věcného, tj. podle výkonu. Kalkulace v podnikové hospodářské praxi znamená výpočet, který je zaměřený speciálně na postižení nákladů, které je třeba vynaložit na vznikající výkon. Tímto výkonem může být například jednotlivý výrobek, který je vyjádřený ve fyzických jednotkách (kusy, kg, tuny, m 2, m 3, kwh atd.). [7] [10] Předmětem kalkulace nemusí být jen výkon, ale také poskytovaná služba, která je vyjádřena v nákladní dopravě například v přepravených tunokilometrech, v energetice spotřebovanou energií v kilowatthodinách, v ubytovacích službách velikostí pronajaté plochy, ve zdravotnických zařízeních. [7] Podle Hradeckého (2008) je pro kalkulace charakteristické: [3] představují základní informační podklad pro řízení nákladů jednotlivých výkonů, 11

slouží jako základ při plánování a kontrole v operativním řízení, např. při kontrole jednicových nákladů výkonů, při oceňování stavu a změny stavu hotových výrobků a nedokončené produkce, jsou jedním z významných podkladů pro rozhodování o struktuře a sortimentu produkovaných výkonů, jsou výchozí základnou pro rozhodování, týkajícího se cenové politiky, slouží jako podklad pro stanovení vnitropodnikových cen. [3] V kalkulaci se můžeme setkat s pojmem kalkulační jednice a kalkulované množství. Kalkulační jednici můžeme chápat jako konkrétní výkon vymezený druhem, jakostí a měrnou jednotkou. Jako příklad můžeme uvést například jednu prošívanou přikrývku v textilním průmyslu, konkrétní leteckou linku s určitým typem letadla v letecké dopravě, benzinovou nádrž, atd. [2] [6] Kalkulované množství je konkrétní počet kalkulačních jednic, pro které byly stanoveny nebo zjištěny v účetnictví celkové náklady. Jedná se tedy o náklady, které mají být nebo byly vynaloženy v souvislosti s vytvořením konkrétního množství kalkulačních jednic. [2] 2.6 Forma kalkulace Struktura, kde se stanovují a zjišťují náklady výkonů, je vyjádřena v každém podniku jinak v tzv. kalkulačním vzorci. Kalkulační vzorec se skládá z jednotlivých kalkulačních položek, které jsou setříděné v určitém sledu za sebou a obsahují příslušné peněžní částky, které se vztahují k danému výkonu. Kalkulační vzorec využívá kalkulačního členění nákladů, tedy jednicové a režijní náklady. [3] [5] 12

Tabulka 1: Typový kalkulační vzorec [5] 1. Přímý materiál 2. Přímé mzdy 3. Ostatní přímé náklady 4. Výrobní (provozní režie) - Vlastní náklady výroby (provozu) 5. Správní režie - Vlastní náklady výkonu 6. Odbytové náklady - Úplné vlastní náklady výkonu 7. Zisk (ztráta) Cena výkonu (základní) Typový kalkulační vzorec a jeho odvozeniny představují kalkulaci úplných nákladů neboli absorpční kalkulaci. Tato kalkulace ukazuje vztah všech spotřebovaných nákladů k příslušné kalkulační jednici. [3] V kalkulačním vzorci máme přímé a režijní náklady. Mezi přímé náklady patří přímý materiál (suroviny, základní materiál, polotovary, pohonné hmoty, výrobní obaly), přímé mzdy (základní mzda úkolová, časová, příplatky, prémie, odměny) a ostatní přímé náklady (technologické palivo a energie, odpisy, opravy a udržování). [10] Mezi režijní náklady zahrnujeme výrobní režii (režijní mzdy, opotřebení nástrojů, odpisy hmotného investičního majetku, náklady na opravy, režijní materiál), správní režie (odpisy správních budov, platy řídicích pracovníků, poštovné a telefonní poplatky, pojištění) a odbytová režie (náklady na skladování, propagaci, prodej a expedici výrobku). [10] 2.7 Kalkulační systém Kalkulační systém je soubor kalkulací v podniku a vazeb mezi nimi. Je to tedy hlavní nástroj pro řízení nákladů na výkony, který musí zajistit metodickou jednotu a vzájemnou návaznost kalkulací mezi sebou. [3] 13

Podle Hradeckého (2008) kalkulační systém obsahuje různé druhy kalkulací, které závisí na: druhu podniku, velikosti podniku, nárocích na vypovídací schopnost kalkulací, potřebě jejich využití v různých časových horizontech. [3] Kalkulační systém můžeme definovat jako soubor kalkulací: 1. předběžných propočtových operativních plánovaných 2. výsledných. Kalkulace předběžné výsledné normové propočtové operativní plánované Obrázek 4: Členění kalkulací [3] Předběžné kalkulace se člení na normové, které jsou sestavované na podkladě operativních či plánovaných norem, a na kalkulace propočtové, které jsou sestavované na základě různých propočtů či podkladů, které nemají charakter podrobných norem spotřeby ekonomických zdrojů. [3] 14

2.7.1 Propočtová kalkulace Propočtová kalkulace patří mezi předběžné kalkulace. Hlavním úkolem je vytvářet podklady pro předběžné posouzení efektivnosti. Sestavuje se u nových výrobků v době, kdy se výrobek teprve technicky vyjasňuje a není k dispozici žádná podrobná konstrukční a technologická dokumentace. Podklady, které jsou důležité pro její sestavení, jsou výsledné kalkulace, ceny, náčrtky, technické parametry, hmotnost apod. stejných či podobných výrobků. Kvalita této kalkulace záleží na dostupnosti a spolehlivosti dokumentace, kterou máme k dispozici. [3] [6] Pro sestavení propočtové kalkulace se požívají podrobnější podklady, např. výsledné kalkulace stejných či podobných výrobků, která bývá rozčleněna podle kalkulačních položek. Optimálního výsledku dosáhneme tehdy, jestliže podkladem pro sestavení propočtové kalkulace je jedna z předběžných kalkulací podobného nebo příbuzného výrobku, a to kalkulace operativní. [3] 2.7.2 Operativní kalkulace Operativní kalkulace je kalkulace předběžná, kde podkladem pro její sestavení jsou podrobné normy (standardy) spotřeby materiálu a času, platné k datu sestavení operativní kalkulace, tj. jsou platné vždy ode dne, kdy se změnil průběh výrobního procesu. Můžeme se také setkat s pojmem kalkulace běžná nebo výrobní, protože slouží jako úkol pro výrobní útvary. Výše režijních položek se v operativní kalkulaci stanoví podle přirážek či sazeb režijních nákladů, které jsou vypočítané z příslušných rozpočtů režijních nákladů středisek, platných v době započetí výroby výrobku. Rozeznáváme operativní kalkulaci výchozí, která je platná k prvému dni období (roku, čtvrtletní, měsíce) a operativní kalkulaci běžnou. [3] [6] [10] Konstrukční a technologická dokumentace, která obsahuje normy spotřeby materiálu a času, se časem mění vlivem konstrukčních a jiných změn. Po každé změně se platná operativní kalkulace mění na novou, tzn. že operativní kalkulace v kterémkoliv okamžiku ukazuje platnou výši běžných, operativních norem spotřeby ekonomických zdrojů. Můžeme tedy říci, že operativní kalkulace je nejpřesnější kalkulací v podnicích. [3] 15

Modifikací operativní kalkulace je kalkulace základní. Jedná se o metodický nástroj normové metody nákladového účetnictví, kde základem je operativní kalkulace, která je platná k 1. dni zvoleného období, pro něž se základní kalkulace vyhlašuje. [3] 2.7.3 Plánovaná kalkulace Plánovaná kalkulace platí po celé období, pro které je sestavena, je tedy zároveň kalkulací intervalovou a představuje průměrné náklady výrobků, který je vyráběn během tohoto období. Základem této kalkulace je plánovaná kalkulace roční vázaná na plán výkonů, nákladů a tvorby zisku. Plánovaná kalkulace není bezprostředním úkolem pro výrobní útvary, ty se řídí normami (standardy) spotřeby, které jsou uvedené v platné operativní kalkulaci. Během období své platnosti se plánovaná kalkulace realizuje prováděním plánovaných změn, kde výsledkem jsou nové operativní normy, které pak ve svém souhrnu ukazují, zda plánovaná kalkulace bude jako celek dodržena. [3] [10] 2.7.4 Výsledná kalkulace Výsledná kalkulace se sestavuje až po dokončení příslušného výkonu a funguje jako kontrolní nástroj všech druhů předběžných kalkulací daného výkonu, je to tedy nástroj následné kontroly hospodárnosti. Výsledná kalkulace není nástrojem operativního řízení vývoje nákladů na výkony, protože informace přicházejí pozdě, a nebylo by možno činit operativní zásahy ve výrobě. [3] [6] Výsledná kalkulace se uplatňuje především při srovnávání s některým druhem předběžné kalkulace, slouží jako jeden z podkladů pro řízení cen, jako podklad pro sestavování propočtových kalkulací podobných či příbuzných výkonů, při sestavování časových řad pro sledování dlouhodobého trendu ve vývoji vlastních nákladů určitého výkonu a další. [3] Tato kalkulace má charakter buď kalkulace okamžikové (průběžné výsledné kalkulace), která je sestavovaná v kusové či malosériové výrobě ihned po dokončení výroby každého kusu či malé série, nebo kalkulace intervalové (průměrné roční výsledné kalkulace), která svými skutečnými průměrnými ročními náklady je srovnatelná s průměrnými plánovanými náklady v roční plánované kalkulaci. [3] 16

2.8 Metody absorpční kalkulace Přímé náklady můžeme přiřadit kalkulační jednicí již v době jejich vynaložení, a to pomocí dělení celkové výše přímých nákladů konkrétním množstvím vytvořených výkonů, kalkulovaným množstvím. [2] Přímými náklady jsou náklady jednicové, vyvolány každou konkrétní kalkulační jednicí. Přímými náklady jsou také režijní náklady výkonu, které byly vynaloženy na zajištění druhu výkonu. [2] Nepřímé náklady jsou společné náklady, které souvisejí se zajištěním konkrétní skupiny výkonů. Nepřímými náklady jsou například odpisy, spotřeba režijního materiálu nebo mzdy řídících a administrativních pracovníků. [2] Podle Synka (2007) pro přiřazení nepřímých nákladů využíváme několik metod kalkulace: [10] 1) kalkulace dělením a) prostá kalkulace dělením b) stupňovitá kalkulace dělením c) kalkulace dělením s poměrovými čísly 2) kalkulace přirážková 3) kalkulace ve sdružené výrobě a) zůstatková (odečítací) metoda b) rozčítací metoda c) metoda kvantitativní výtěže 4) kalkulace rozdílové (metoda standardních nákladů, metoda normová) 2.8.1 Kalkulace dělením Kalkulaci dělením používáme v případě, kdy se vyrábí jediný druh výrobku, resp. výkonu. [7] 17

2.8.1.1 Prostá kalkulace dělením Náklady na kalkulační jednici se zjišťují dělením úhrnných nákladů za období počtem kalkulačních jednic vyrobených v období: [10] 2.8.1.2 Stupňovitá kalkulace dělením Nejjednodušší případ, kdy tuto metodu použijeme, je při oddělení výrobních, správních nebo odbytových nákladů, když se liší počet vyrobených a prodaných výrobků. Tímto se zabezpečí, aby výrobky, neprodány v daném období, nebyly zatěžovány odbytovými náklady. 2.8.1.3 Přiřazování nákladů dělením s poměrovým (ekvivalenčními) čísly Tuto kalkulaci používáme v případě, když se vyrábějí výrobky technologicky podobné nebo výrobky odstupňované v typové řadě. Výrobky se od sebe mohou lišit například jedním technickým parametrem (rozměr, doba trvání technologického procesu, množství některé ingredience). Poměrová čísla se zvolí na základě poměru spotřeby času na výrobu, hmotnosti, přímých mezd. Objem výroby v poměrových jednotkách vypočítáme vynásobením poměrových čísel a příslušného objemu výroby a jejich sečtením. Celkové náklady poté dělíme součtem poměrových jednotek, přičemž dostaneme náklady na 1 jednotku základního výrobku. Náklady ostatních výrobků zjistíme, když vynásobíme náklady základního výrobku poměrovými čísly. [3] [7] [10] 2.8.2 Přirážková metoda kalkulace Nepřímé náklady ve výrobku se rozvrhují podle předem stanovené rozvrhové základny. Rozvrhová základna musí reagovat na změnu objemu výroby stejně jako rozvrhovaná veličina. To se ovšem nestává, protože rozvrhovaná veličina, jíž jsou režijní náklady, je směsí pohyblivých a fixních složek nákladů. [7] Přirážková metoda kalkulace se uplatňuje jako sumační metoda, tak i jako diferencovaná metoda. [2] V sumační metodě se podíl nepřímých nákladů na jednotlivé druhy výkonů zjišťuje ze vztahu mezi nepřímými náklady a jedinou rozvrhovou základnou. [2] 18

V diferencované přirážkové kalkulaci se pro rozvrh různých skupin nepřímých nákladů používají různé rozvrhové základny, které vycházejí především z analýzy příčinného vztahu mezi společnými náklady a rozvrhovou základnou. [2] Rozvrhové základny se dělí na naturální a peněžní základny. U peněžních základen je přirážka nepřímých nákladů v procentním vyjádření vypočítána ve vztahu ke zvolené peněžní základně (například přímý materiál, přímé mzdy). [2] procento přirážky nepřímých režijních nákladů nepřímé režijní náklady U naturálních základen je sazba nepřímých nákladů v peněžních jednotkách (Kč) vypočítána na jednu naturální jednotku základny (například hodinu práce, kilogram materiálu). 2.8.3 Kalkulace ve sdružené výrobě Tato kalkulace je založena na principu, že v jednom technologickém postupu vzniká několik druhů výrobků (např. při výrobě plynu z uhlí vzniká kromě plynu i koks, dehet, čpavek), proto vzniklé náklady musíme rozdělit na jednotlivé výrobky. [10] 2.8.3.1 Zůstatková (odečítací) metoda kalkulace Tuto metodu použijeme, jestliže můžeme jeden z výrobků považovat za hlavní a ostatní výrobky za vedlejší (např. v cukrovaru je hlavním výrobkem cukr, vedlejšími výrobky jsou melasa a řízky). Metoda spočívá v tom, že od celkových nákladů za zúčtovací období se odečtou vedlejší výrobky, které jsou oceněné prodejními cenami, a zůstatek se považuje za náklady hlavního výrobku. Náklady na kalkulační jednici hlavního výrobku zjistíme podílem zbývajících nákladů ke kalkulačním jednicím hlavního výrobku. [10] 19

2.8.3.2 Rozčítací metoda a metoda kvantitativní výtěže Tyto metody použijeme, jestliže nemůže sdružené výrobky rozdělit na hlavní a vedlejší (např. v mlýnech různé druhy mouky). Celkové náklady se rozvrhují na jednotlivé výrobky podle poměrových čísel, které jsou vypočítané z množství získaných výrobků. Metody kvantitativní výtěže použijeme tehdy, kdy náklady se rozvrhují podle množství výrobků získaných z výchozí suroviny. [10] 2.8.4 Rozdílové metody Rozdílové metody stanovují výši nákladů předem jako úkol a zjišťují rozdíly skutečných nákladů s tímto úkolem. Metoda standardních nákladů eviduje náklady ve dvou složkách, a to náklady předem určené (standardní, normované) a rozdíly mezi předem určenými a skutečnými náklady (odchylky od standardních, normovaných nákladů). [10] Normová metoda spočívá ve stanovení normy přímých nákladů a zjišťují se odchylky skutečných nákladů od těchto norem a změny norem. Používají se operativní normy, které jsou platné k určitému datu a nazývají se základní (výchozí) normy. Základem norem nákladů jsou normy v naturálním vyjádření, které jsou vynásobené naturální normy s cenou. Tímto dostaneme normu v peněžním vyjádření. [10] Metoda standardních nákladů je podobná normové metodě, zahrnuje však ještě standardy režijních nákladů, standardy využití výrobní kapacity, cenové standardy, a další. 2.9 Neabsorpční kalkulace Neabsorpční kalkulační metody jsou kalkulační metody, které vycházejí jen z určité skupiny nákladů a neberou v úvahu všechny nákladové položky. Tuto kalkulace můžeme také označit jako kalkulaci neúplných nákladů. [7] 2.9.1 Metoda variabilních nákladů Podle Macíka je metoda variabilních nákladů vychází se znalosti variabilních nákladů (v k ) k-té skupiny výrobků a jejich ceny (p k ). Řeší se, v jaké míře může výrobek k-té skupiny výrobků uhradit tu část fixních nákladů a zisku, kterou na něj nelze přímo 20

přičíst, tedy ty fixní náklady, které jsou všem skupinám výrobků společné a jejich úhrada je společná. Příspěvek na úhradu výrobků u k představuje rozdíl mezi prodejní cenou výrobku p k a variabilními náklady výrobku V k. Příspěvek na úhradu je částka, kterou výrobek přispívá ke krytí fixních nákladů a k tvorbě zisku. [7] V neabsorpčních kalkulacích se nezjišťuje zisk z prodeje, ale zisk z celého podniku. Postup: Celkové tržby (výnosy): CV - Variabilní náklady všech výrobků: U Celkový příspěvek na úhradu: U - Fixní náklady: FN Zisk podniku: Z Celkový příspěvek na úhradu je a celkový zisk podniku Tabulka 2: Schéma jednostupňové metody variabilních nákladů [3] A B C Celkem Skupina výrobků Kč % Kč % Kč % Kč % Výnosy (CV) 1 500 100 2 000 100 750 100 4 250 100 Variabilní náklady (VN) 250 17 480 24 270 36 1 000 23,5 Příspěvek na úhradu (U) 1 250 83 1 520 76 480 64 3 250 76,5 Fixní náklady (FN) 3 000 70,6 Zisk 250 5,9 21

Podle Macíka (1994) se u jednostupňové metody všechny fixní náklady soustřeďují do jednoho bloku. Fixní náklady lze členit na více fixních vrstev. Rozlišujeme 5 vrstev: fixní náklady jednotlivých výrobků, fixní náklady jednotlivých skupin výrobků, fixní náklady jednotlivých středisek, fixní náklady úseků odpovědnosti, fixní náklady celého podniku. Fixní náklady se člení na zvláštní a všeobecné fixní náklady. Zvláštní fixní náklady můžeme přímo přiřadit určitým výrobkům. K těmto nákladům patří například fixní náklady úseků marketingu a odbytu, výroby a materiálového hospodářství. Jedná se o fixní náklady, které mají přímý vztah k výrobkům. [7] Všeobecné fixní náklady nemůžeme přímo přiřadit k určitým výrobkům. Patří sem například náklady správní, náklady na vedení účetnictví a kalkulací, náklady finanční a další. [7] Dvoustupňovou metodu variabilních nákladů můžeme kombinovat s analýzou skupin výrobků. [7] Tato metoda rozlišuje dva příspěvky na úhradu. Když variabilní náklady odečteme od výnosu, dostaneme příspěvek na úhradu I. Zvláštní fixní náklady pak odečteme v jednotlivých výrobkových skupinách a dostaneme příspěvek na úhradu II. pro jednotlivé skupiny výrobků. Od celkového příspěvku na úhradu odečteme všeobecné fixní náklady a dostaneme celkový hospodářský výsledek podniku. [7] Tabulka 3: Dvoustupňová metoda variabilních nákladů [7] Výrobková skupina Výnosy -Variabilní náklady Příspěvek na úhradu I. -Zvláštní fixní náklady Příspěvek na úhradu II. -Všeobecné fixní náklady A B C Celkem Kč % Kč % Kč % Kč % 700 100 400 100 200 100 1 300 100 490 70 240 60 100 50 830 63,85 210 30 160 40 100 50 470 36,15 140 20 120 30 50 25 310 23,84 70 10 40 10 50 25 160 12,31 52 4 Hospodářský výsledek 108 8,31 22

2.9.2 Analýza ABC Activity Based Costing je systém, který dává výstižné informace o nákladech na jednotlivé produkty, služby, zákazníky, regiony, distribuční kanály, apod. Podle Šoljakové (2003) se metoda kalkulace dílčích aktivit zaměřuje na sledování nákladů ve vztahu k jednotlivým aktivitám. Analýza ABC slouží k určení rozhodujících míst a stanovení priorit při rozhodování. Jejím cílem je dosáhnout správného rozvržení režijních nákladů podle skutečné příčinnosti jejich vzniku. Podstata analýzy ABC spočívá v porovnání množství jednotek s jejich hodnotami. S metodou ABC je vhodné začít v marketingové oblasti, kde náklady mají tendenci být těžko uchopitelné. [1] [7] [9] [10] [12] Analyzované objekty se v této analýze rozdělují do 3 tříd, a to A, B a C. Objekty A zaujímají 75 až 80 %, objekty B 15 až 20 % a objekty C 5 % celkového objemu aktivit. Výrobky třídy A se na výnosech podniku podílejí 75 %, až z hlediska celkového sortimentu tvoří jen 5% výrobků. Sortimentem zde rozumíme různé výrobky, typy nebo zakázky, takže celkový počet typů výrobků představuje 100 %. Výrobky zařazené do třídy B představují 20 % sortimentu a přinášejí podniku 20 % celkových výnosů. Výrobky třídy C představují podstatnou část sortimentu, tj. 75 %, ale dosahují jen 5 % celkových výnosů podniku. [7] Tabulka 4: Rozdělení výnosů podle výrobků [7] Třída % celkových výnosů % výrobkového sortimentu A 75 5 B 20 20 C 5 75 Analýza ABC je jedním z nástrojů umožňující základní orientaci v oblasti struktury zakázek resp. výrobního sortimentu. Může být používána spolu s dalšími analytickými nástroji a informacemi za účelem objektivního rozhodování. [7] 23

2.9.3 Analýza bodu zvratu V analýze bodu zvratu se jedná o zkoumání rovnováhy mezi náklady a výnosy. Tato analýza předpokládá, že se v podnikových výkazech sledují odděleně variabilní a fixní náklady. Pomocí této analýzy můžeme určit bod zvratu, v němž se vyrovnávají celkové výnosy s celkovými náklady podniku. Analýza bodu zvratu poskytuje podniku informace, které mu umožňují v budoucnu lépe rozhodovat. S použitím analýzy bodu zvratu můžeme lépe posuzovat možnosti dosažení zisku. [7] 24

3 Praktická část práce V praktické části bakalářské práce se budu zabývat vývojem nákladů za posledních 5 let, jak podnik Kostelecké uzeniny a.s. náklady člení a které útvary se o řízení nákladů starají. Následně popíšu jaký je ve firmě kalkulační systém, jaké mohou nastat problémy a případně i jejich řešení. Pro posouzení řízení nákladů ve společnosti Kostelecké uzeniny, a.s. jsem použila externí a částečně interní zdroje společnosti. Většina dostupných dat je převzata z veřejně dostupných účetních výkazů, především výkaz zisků a ztrát. Veškeré výkazy jsem čerpala z https://or.justice.cz, kde je zveřejněna auditovaná účetní závěrka. Výroční zpráva pro rok 2012 není ještě uvedena ve Sbírce listin v Obchodním rejstříku, proto s účetními výkazy pro rok 2012 v práci nepracuji. 3.1 Charakteristika firmy Společnost Kostelecké uzeniny byla založena v roce 1917 a již 95 let je na čelních pozicích českého trhu s masem a uzeninami. Kvalitní produkty z továrny v Kostelci na Českomoravské vysočině jsou neodlučně spojeny se značkou pocházející z dob vrcholné secese. Kostelecké uzeniny jsou již od svých prvopočátků výrobcem věhlasných párků, klobás, šunek, specialit a trvanlivých salámů. Chloubou společnosti je řada Premium, pod kterou se na trh dodávají zejména fermentované salámy s přírodní ušlechtilou plísní. V portfoliu nechybí ani čerstvé hovězí a vepřové maso, především českého původu, které se získává z vlastních porážek v Kostelci a Plané nad Lužnicí. Současnost Kosteleckých uzeniny je zejména o moderních technologiích, bezpečnosti a kontrole suroviny i finálního výrobku a o tradičním přístupu k řemeslu. [14] 3.2 Historie firmy Továrna na uzeniny a konservy, s. r. o. byla založena 6. 12. 1917 sepsáním společenské smlouvy. Mezi společníky patří Jan Satrapa ze Studené, Richard Spitzer, Karel Czánský, Jan Hamlisch a Josef Spitzer. Budovy bývalé brusírny skla byly v krátké době upraveny a dostavěny pro uzenářskou výrobu. 25

Roku 1918 továrna získala živnostenský list na výrobu uzenin a o dva roky později byla povolena výroba konzerv pro Československou armádu. Dominantou celého Kostelce se stal tovární komín, který byl vystavěn roku 1923. Velký zlom nastal 1. ledna 1928, kdy valná hromada rozhodla o přeměně firmy na akciovou společnost. Součástí akciové společnosti se staly také závody Hodice, Studená a Krahulčí s 670 zaměstnanci. Roku 1934 byla zakoupena nová porážecí linka a byly zřízeny laboratoře chemické, bakteriologické a veterinární. Firma byla zařazena na seznam tzv. kontumačních jatek, které mohly dovážet dobytek přímo z ciziny. V této době se zvýšila prosperita firmy, odbyt a vzrostl i počet zaměstnanců. Po mnichovské dohodě přišla stagnace a výroba se soustředila hlavně na podporu vojáků na frontě, kde se vyráběly především konzervy. Roku 1994 byla postavena nová masná výroba, která se stala jedním z nejmodernějších závodů v Evropě. Tato budova získala titul Prestižní stavba Vysočiny 2004 v kategorii Stavby pro průmysl a zemědělství. Roku 2011 došlo ke spojení Kosteleckých uzenin, a.s. s firmou Maso Planá a.s. Hlavní činností podnikání je řeznictví a uzenářství, mezi další činnosti patří: opravy silničních vozidel, klempířství a oprava karoserií, hostinská činnost, silniční motorová doprava- nákladní vnitrostátní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti do 3,5 tuny včetně, - nákladní vnitrostátní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, - nákladní mezinárodní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti do 3,5 tuny včetně, - nákladní mezinárodní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, - vnitrostátní příležitostná osobní, - mezinárodní příležitostná osobní, - vnitrostátní veřejná linková, - vnitrostátní zvláštní linková, - mezinárodní linková, - mezinárodní kyvadlová. [14] 3.3 Produkty a výrobky Firma Kostelecké uzeniny a.s. má několik druhů výrobků, které se rozdělují následovně: Sekané uzeniny: Javořické párky, Špekáčky, Opékáčky, Párky, Lužnické párky, Jemné párky, Kostelecké debrecínské párky, Ostravská klobása, Čertíci, Trampská cigára, 26

Loupací párky, Tenké párky, Párky Hot Dog, Vídeňské párky, Párky se sýrem, Kostelecké cigáro, Měkké uzeniny: Kostelecký kabanos, Slovenský salám, Točený salám, Kominický česnekový salám, Polský točený salám, Gothajský salám, Šunkový salám, Výrobní salám, Salám Rio Embro, Kuřecí točený salám, Kuřecí vrchovina, Jemný salám, Hodonínský salám, Český salám, Kuřecí nářez, Šunka a speciality: Bohemia šunka, Vepřová šunka, Baby šunka vepřová, Kladenská pečeně, Debrecínská pečeně, Anglická slanina, Paprikový bok, Šunkové koleno Uzená masa: Uzená kýta, Uzená rolovaná plec, Uzený vepřový bok, Uzená vepřová krkovice, Uzené vepřové koleno Trvanlivé tepelně opracované výrobky: Kostelecká vysočina, Selský salám, Kuřecí trvanlivý salám Trvanlivé fermentované výrobky: Lovecký salám, Kostelecký Poličan, Herkules, Táborák Trvanlivé fermentované výrobky s ušlechtilou plísní: Křemešník, Kostelecký uherák, Hermín, Čeřínek Vařené výrobky: Babiččina sekaná, Játrový sýr, Tradiční hrubozrnná paštika Sezónní sortiment zabijačka: Selská tlačenka, Jitrnice, Jelítka, Vinná klobása Konzervy: Debrecínské párky, Vepřové maso ve vlastní šťávě, Utopenci Maso: Hovězí hamburger, Čevabčiči, Hovězí roštěná U každého druhu výrobku je nutné dodržovat skladování, gramáž, trvanlivost a balení. [14] 3.4 Strategie firmy Společnost Kostelecké uzeniny a.s. se bude v roce 2013 a v dalších letech zaměřovat na změny, které přidávají největší hodnotu zákazníkovi. Jedním z prvotních cílů je realizovat úsporné opatření s cílem vyrábět uzenářské a masné výrobky za přijatelné 27

ceny. Společnost se chce více zaměřit na výrobkové inovace a bude usilovat o zvyšování kvalifikace zaměstnanců. 3.5 Tržní orientace a vývoj tržeb Společnost Kostelecké uzeniny se nespecializuje na konkrétní segment na trhu, dodává své výrobky a zboží jak nejvýznamnějším řetězcům, tak drobným podnikatelům a menším odběratelům. Aktuálně operuje zejména na domácím trhu, avšak rovněž na zahraniční trhy se prosazuje v okolních zemích prostřednictvím obchodních řetězců. Tabulka 5: Vývoj tržeb v tis. Kč (zdroj: justice.cz, vlastní tvorba) 2009 2010 2011 Tržby 3 436 368 5 030 578 4 167 227 z toho: Česká republika 2 875 388 4 511 623 3 664 624 Export 560 980 518 955 502 603 Důležitým výrobním programem je výroba uzenářských výrobků, ve kterých si společnost drží významný podíl na trhu. Pokles tržeb v roce 2011 je způsoben převedením závodu Drůbež do sesterské společnosti Vodňanská drůbež, a.s. Nejvýznamnější část tržeb plyne z prodeje vlastních výrobků, a to ve výši cca 85 %. Zbývající část tržeb je tvořena především tržbami z prodeje zboží. 3.6 Útvary zabývající řízením nákladů Za zpracování informací o nákladech nese zodpovědnost finanční ředitel, který dohlíží na úsek Účetnictví a Controlling. Úsek účetnictví provádí analýzu mzdových nákladů, plánování nákladů, zpracovává účetní závěrky a sestavuje finanční výkazy. Úsek controllingu pracuje na měsíčních a ročních uzávěrkách, připravuje podklady pro roční plány a rozpočty, sestavuje hlavní podnikový rozpočet, provádí analýzu odchylek, zpracovávají reporty, kde provádí průběžnou kontrolu výsledků a podává informace vedoucím pracovníkům o hospodářském výsledku a odchylkách, které byly zjištěny. 28

Společnost využívá automatizovaný informační systém, který má tyto subsystémy: prodej, zásoby, nákup, technická příprava výroby, výroba, servis, finance, účetnictví, majetek. 3.7 Členění nákladů ve firmě Kostelecké uzeniny a.s. Firma Kostelecké uzeniny a.s. člení náklady dle středisek, která dále člení na jednotlivé úseky. Členění jednotlivých středisek ukazuje následující tabulka. Tabulka 6: Členění nákladů (zdroj: vlastní tvorba) Vedení Obchod Logistika Středisko Výroba masa Uzeniny Úseky K Vedení společnosti K Společné náklady P Společné náklady Vedení obchodu Marketing Zajištění obchodu Realizované prodeje Vedení logistiky Expedice Reexpedice Doprava Vedení masa Pracovníci masa Porážka Bourání Balení masa Výroba masa ostatní Mrazírny Podpora výrobků + společné náklady masa Vedení uzenin Pracovníci uzenin Výroba uzenin Sorgo Balení uzenin Konzervárna Krájení Jerky Podpora výrobků + společné náklady uzenin Kafilerie, výrobní odpady uzenin 29

Firma Kostelecké uzeniny a.s. má celkem 5 středisek, které se dále člení na 29 úseků. Pouze středisko vedení se člení na úseky Kostelec a Planá, přičemž v úseku Kostelec jsou zahrnuty i další výrobní závody, a to v Mlékojedech a Roudnici nad Labem. 3.8 Vývoj nákladů Než se začneme zabývat konkrétními náklady, které se ve firmě používají, podíváme se nejprve na přehled nákladů, výnosů a výsledků hospodaření za posledních 5 let, které jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 7: Vývoj nákladů v tis. Kč (zdroj: výkaz zisku a ztrát, vlastní tvorba) Náklady Výnosy Výsledek hospodaření % podíl nákladů k výnosům 2007 2008 2009 2010 2011 3 814 095 4 049 628 3 753 611 5 394 703 5 119 878 3 848 277 3 988 341 3 761 458 5 353 765 4 792 902 34 182-61 287 7 847-40 938-326 976 99 % 102 % 100 % 101 % 107 % Z vývoje nákladů, který vidíme v tabulce, můžeme říci, že ve firmě je vysoká nákladovost, která dosahuje zcela pokaždé 100 % výnosů. Velký vliv na zvyšování nákladů mají zejména tyto faktory: vysoká konkurence mezi potravinářskými podniky na trhu, nedostatečné využívání moderní technologie výrobních strojů. Firma v roce 2011 zaznamenala nárůst prodeje ve všech kategorií výrobků kromě uzeniny a konzerv. Tento nárůst nepokrýval nárůst ceny vstupních surovin a režijní náklady, i když byla přijata úsporná opatření ve výrobních i režijních nákladech. Druhým důvodem záporného hospodářského výsledku za rok 2011 bylo zvýšení opravných položek a rezerv, na kterých se nejvíce podílelo navýšení opravné položky k dlouhodobému hmotnému majetku, které zohledňuje komplexní posouzení plánů výroby společnosti. 30