POSTAVY MILOSTNÉHO TROJÚHELNÍKU V KRYSAŘI JAN RAIN VIKTORA DYKA V KONTEXTU VYBRANÝCH DĚL Krysař, postava záhadného cizince, který putuje po světě a jeho obživou se stává hubení špinavých a ve městech často přemnožených hlodavců, se již několikrát v průběhu let objevila na literární scéně. V minulosti vévodil tento hrdina slovesnému umění, v současné době se stal hlavním protagonistou muzikálu i filmu. Pro české dospělé a zároveň vzdělané čtenáře bude stále patrně nejznámější zpracování původní saské legendy Viktorem Dykem z počátku 20. století, které jim bylo v rámci školního vzdělání předkládáno. Dětští recipienti, které škola prozatím neseznámila s dospěláckou literaturou, budou postavu krysaře spojovat se svou (dětskou) literaturou či filmovou adaptací. A příznivcům hudby se při otázce Kdo je krysař? vybaví postava ze stejnojmenného muzikálu Daniela Landy, který vznikl v roce 1996 na motivy Dykovy novely. Co mají tato díla společného? Postavu krysaře, podle které jsou pojmenována, jsme již zmínili. Dále se v nich objevují stejné základní motivy. Ve všech hraje zásadní roli kouzelná píšťala, s jejíž pomocí lze ovládat krysy. Dále je zde téma zrady, jejíž hlavními strůjci se stávají představitelé města, a motiv odplaty, který je v každém díle realizován odlišně. V tomto textu se budeme primárně zabývat trojicí postav, která představuje základní hybatele děje a objevuje se v různých zpracováních krysařovské látky: Krysařem, jeho milenkou a mužem, který se milostný vztah mezi předcházející dvojicí snaží zničit a téměř ve všech dílech se objevuje jako záporná postava. Na následujících řádcích se tedy pokusíme srovnat jednotlivé postavy milostného trojúhelníku z Krysaře Viktora Dyka s postavami jim podobnými z jiných děl s blízkým námětem. Dykův Krysař Nejprve se zaměříme na hrdiny v Dykově Krysaři. Tato novela má dvě dějové linie, v nichž se postava krysaře objevuje a které jsou v jejím závěru propojeny. Jedná se o linii milostnou, jež je pro tento text stěžejní, a linii zrady či podvodu, rozvíjející se poté, když krysař za svoji práci není dle předchozí dohody náležitě oceněn. Obě linie jsou propojeny závěrečnou krysařovou pomstou, ta pramení jak z nešťastné lásky, tak ze zrady obyvateli města. Milostnou rovinou Dykova novela začíná. Autor pro první odstavce využil dialogu dvou protagonistů. V něm se nám představuje hlavní hrdina, který rozmlouvá s ženskou postavou: A vaše jméno? Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař (DYK 2011: 9). Dyk v milostné linii pracuje s prvky typickými pro romantismus a romantické hrdiny. Krysaře zobrazuje jako cizince s podivným a jímavým přízvukem a tajemnou bezejmennou postavu. Krysař nevypadá
nebezpečně: Jeho ruce byly drobné a jemné jako ruce paní. Neměl při sobě zbraně, ani hole, [ ] Svíral zato něco dlouhého a ozdobného, co budilo zvědavost ženy, s kterou hovořil (Tamtéž: 10). Žena stojící ve dveřích, která se později krysaři představí jako Agnes, se o nově příchozího cizince z počátku zajímá snad hlavně ze zvědavosti, postupně je však krysařem okouzlena natolik, že mu podá jasmínovou větvičku:,ano, řekla. A bylo zřejmé, co znamenalo toto ano. Bylo zcela nahé, bez ostychu a bez výhrad. A děvče ve dveřích podalo krysaři snítku jasmínu (Tamtéž: 12). Dykův motiv jasmínu, symbolu lásky a nevinnosti, dovršuje skrytou vášeň rozvíjející se v úvodní kapitole. Autor k jejímu naznačení používá i jiných motivů: planoucí oči, doteky, horký dech a další. Tomuto páru nezabrání v lásce ani postava Agnesina milence Kristiána. S tím však vypravěč seznamuje čtenáře až ve čtvrté kapitole. Na rozdíl od krysaře je Kristián bohatý, zato však průhledný. Obě postavy spojuje jejich důvěra k Agnes, které se často svěřují. Agnes miluje krysaře, který ji přímo uchvátil. Jeho hněv se milence zdá krásný. Oproti tomu Kristiánova hněvu se obává: Agnes naslouchala. Péčí její bylo, aby Kristián nevěděl o krysaři (Tamtéž: 16). Hlavní hrdina mladou obyvatelku hanzovního města Hameln vždy okouzlí, v jejích očích reprezentuje bezprostřední a přítomný vroucí cit, po kterém v dané chvíli touží více než po jistotách, jež jí nabízí mladý měsťan: Milovala také dlouhého Kristiána? Snad ho milovala včera. Snad ho bude milovat zítra. Ale nyní ho nebylo v této síni. A v jejím srdci ho nebylo (Tamtéž: 29). Má-li Agnes volit mezi krysařem a dlouhým Kristiánem, je její volba jednoznačná. Ačkoliv se snaží svůj vztah s tajemným cizincem před Kristiánem utajit, přeci jen postava třetího vrcholu milostného trojúhelníku něco tuší. Mezi oběma nápadníky dojde k několika drobným střetům. Krysař si však počíná před žárlivým Kristiánem obratně, dokonce ho nepovažuje ani za rovného soupeře. Krysař začíná milovat: Nikdy se mu Agnes nezdála tak krásnou; a nikdy necítil, jak lehko porušitelnou a mizivou je krása ženy (Tamtéž: 33). A láska k Agnes je také důvodem k rozhodnutí nepomstít se měšťanům za nedodržení slova: Celá jeho touha rozletěla se k Agnes. Na všechno pozapomenul v své touze; na zradu konšelů Hameln (Tamtéž: 53). Město Hameln by tedy bylo díky lásce mladé ženy od zkázy ušetřeno. Zvrat nastává, když Agnes zjistí, že je těhotná. Dítě ale není jejího milého krysaře, nýbrž Kristiána. Z vypravěčova, často ironického, zprostředkování příběhu se nedozvíme žádné konkrétní podrobnosti. Můžeme si je pouze domýšlet. To se týká i Agnesina těhotenství. Není možné s jistotou říct, zda byla Kristiánem znásilněna či zda dítě mohlo být počato ještě před krysařovým příchodem do města Hameln. Když se krysař dozvídá o nechtěném těhotenství své milé, mění na svého soka v lásce názor: Krysař nepocítil nikdy žárlivosti; Kristián připadl mu něčím neškodným a marným, čím se zbytečno zabývat. Ale té chvíle ranila ho ta myšlenka. Jeho hrdost utrpěla krutou ránu (Tamtéž: 54). Pro Agnes je tato situace velice tíživá, negativně se podepíše na její psychice a přivede ji až k šílenství. Nechce již dále žít a krysařovi říká:,zab mne, zab mne! Nechci jeho dítě! Nechci je, nechci je! a se svým milým se také rozchází:,jdi krysaři. Jdi kamkoli. Zapomeň. Já (a zde její 2
hlas zněl zcela tiše a měkce, jako doznívající hudba), já, krysaři, nemohu! (Tamtéž: 56 58). Krysař rozchod nebere za definitivní, chce se posléze vrátit. Agnes se ale mezitím rozhodne vše vyřešit a spáchá sebevraždu: Někdo přichází k řece znaveným a váhavým krokem. Jde smutný a tichý. Usedne na břeh a dlouho pozoruje vody. A vody míjejí a míjejí [ ]. A stín člověka, ne člověk sám, zdvihne se náhle rozhodnut. Tam, kde je řeka nejhlubší, vrhne se do konejšivých vln. Vrhne se do nich, aby jich ševelem umlčel hoře. (Tamtéž: 53) Po ztrátě své lásky se rozhodl krysař k radikální pomstě a všechny občany města Hameln, mimo nechápavého rybáře Seppa Jörgena a novorozeněte, včetně sebe svrhl pomocí své píšťaly do propasti. Dykova novela tak pro všechny postavy milostného trojúhelníku dopadá tragicky. Krysař, který chtěl být vždy svobodný, volí sebevraždu z nešťastné lásky. Právě láska mu brala pocit odcizení. Na světě byl někdo, kdo se ho poprvé neštítil, kdo jím poprvé nepohrdal a koho byl k sobě ochoten pustit také on sám. Agnes si jej získala svou bezprostředností, naivitou a zvláštním druhem čistoty. To vše však kvůli Kristiánovi zaniklo a její láska ke krysaři nemohla dospět ke šťastnému konci. Muzikálový Krysař Muzikál Daniela Landy, který z Dykova díla vychází, není tragický (LANDA 1996). I zde se nachází milostná rovina a rovina zrady, do které autor promítl téma sociální a ekonomické nerovnosti mezi obyvateli města. Msta v tomto díle nepřichází od krysaře, nýbrž od městské chudiny. Ta se vzbouří a rozhodne se povraždit majetné obyvatelstvo. Nechce ušetřit ani Agnes, dceru starosty. O její život usiluje především rybář Jakub. Jedná se o postavu, která milostnému vztahu špinavého krysaře a bohaté krásné panny nepřeje. Muzikál, na rozdíl od Dykovy novely, končí pro ústřední pár happyendem, což se nedá tvrdit o vzbouřené chudině, která povraždila majetné obyvatele města a proti níž se krysař rozhodne svou píšťalu použít. Jediný obyvatel, který nezemřel při vraždění chudiny a odolá písni krysařovy píšťaly, je Agnes. V závěru muzikálu se objevuje postava Osudu, která z krysaře snímá jeho břímě, bere mu píšťalu, a hrdina se stává obyčejným člověkem. Účinek a síla krysařovy píšťaly jsou v této hudební inscenaci odlišné. Zatímco v ostatních dílech píšťala ovládala krysy a poté i lidské bytosti, tady zvuk píšťaly zabíjí. Pro obě verze, Dykova Krysaře i muzikál Krysař, je společné zobrazení píšťaly jako předmětu, který představuje dar i prokletí. Krysař mezi dětmi Zpracování Krysaře pro dětské recipienty se často liší. Hlavní roli při zpracování knihy hraje věk dítěte. Pokud je text určen pro nejmenší čtenáře, je Krysař zpracován v obrázkové knize, kde text 3
tvoří minimum minimum (viz např. LANGER 1991). V pracích pro starší děti pak obrázky ustupují a do popředí se dostává právě text (srov. TUČKOVÁ 2012: 30). Pohádková adaptace staroněmecké legendy však zaujme pouze předškoláky a děti na prvním stupni základní školy. Starší děti pohádku často postupně opouštějí a jejich hlavním čtenářským zájmem se stává příběhová próza ze života dětí a mládeže, ve které se mohou ztotožnit s hlavní postavou. V knihách pro děti nenajdeme nijak zvlášť rozvinutou milostnou tematiku. Recipienty by její případná složitost pravděpodobně mátla (srov. URBANOVÁ 2003: 56). V tomto typu literatury převládá didaktická funkce. Krysař se rozhodne proti nespravedlnosti bránit, na tóny své píšťaly naláká po utopení krys i děti, které odvede za město. Obyvatelé města si u starosty stěžují a chtějí své potomky vrátit. Starosta, který se krysaři při nevyplacení odměny smál, teď hlavního hrdinu pokorně prosí za odpuštění. Krysař dostává svoji odměnu a do ulic města se opět vrací dětský smích. Na první místo je postavena rodičovská láska obyvatel města. Její zobrazení nastoluje v dětském recipientovi základní jistoty. Případný milostný vztah, navíc ještě tragický, by tyto jistoty mohl narušit. Přesto se i v krátkém textu můžeme dočíst o skoro dospělé dceři starosty, v níž by bylo možno spatřovat Agnes. Stejně tak ale existují i klasičtější verze pohádky těsněji navazující na lidovou slovesnost, kde k navrácení dětí nedochází (srov. Krysař z města [2005]) Netradičního zpracování postavy krysaře pro děti se chopilo i studio Dreamworks. Tento hrdina se objevuje ve čtvrtém dílu animované pohádky Shrek: Zvonec a konec. Název dětského filmu se zelenou obludou si při zběžném popsání postavy krysaře v dnešní době vybaví více dětí než klasické zpracování literární látky krysaře 1 (srov. Shrek: Zvonec a konec 2010). I v tomto filmovém zpracování se objevuje milostný trojúhelník. Autoři Shreka ale spoléhají na vyšší věk dětských diváků a jejich znalosti klasických pohádek, k nimž celá série odkazuje a také je v mnohém paroduje. Milostný vztah se zde nerozvíjí mezi krysařem-cizincem a obyvatelkou města, ale mezi ústředním párem zlobrů. Krysař zde působí jako klín, který chce šťastný vztah zelených příšerek rozbít. V podstatě má mnohem více společného s postavou Fausta či spíše Mefistotela, který zmanipuluje důvěřivého Shreka právě procházejícího jakousi krizí středního věku, aby se zřekl svého dosavadního rodinného štěstí a vrátil se ke staromládeneckému způsobu života. Po podpisu smlouvy ale zcela ztratí svoji lásku, která ho v novém světě nepoznává, a také svobodu. O tu musí spolu se svou manželkou z minulého světa, nyní spolubojovnicí Fionou, bojovat proti skřítkovi Rampelníkovi, jenž pomocí kouzelné píšťaly nutí zlobry tančit, což působí humorně. Nakonec ale vše skončí šťastně, Shrek se vrací do starého světa a svoji krizi překonává. V tomto zpracování tak postava odkazující na krysařovský mýtus nevystupuje jako kladný hrdina, ale hraje roli záškodníka snažícího se centrální dvojici ublížit. 1 Toto tvrzení vychází z vlastního pozorování. Na zmíněný film jsem byl upozorněn v debatě s dětmi přímo jedním žákem 5. třídy za hromadného souhlasu jeho spolužáků. 4
Příběh krysaře vycházející ze staroněmecké pověsti je oblíbenou a v nejrůznějších obměnách často zpracovávanou literární a uměleckou látkou. Tato postava se objevuje v dílech určených recipientům nejrůznějšího věku. Zatímco v pracích pro dospělé čtenáře, diváky a posluchače je zdůrazněna milostná rovina a s ní spojený problém milostného trojúhelníku, v textech a filmech pro děti, zvláště pro ty nejmenší, převládá spíše didaktický aspekt. Svébytné zpracování této tradiční látky, které tvoří určitý přechod mezi výše naznačenými póly, pak představuje integrace krysařovských motivů do moderního animovaného filmu. Ten se neomezuje pouze na jednu věkovou kategorii diváků a rovinu didaktickou i milostnou spojuje s humorem a svým způsobem tak klasický příběh krysaře paroduje. Text vznikl přepracováním seminární práce vzniklé v rámci kurzu Jak číst českou literaturu 1. poloviny 20. století. 5
Seznam použité literatury a zdroje Primární : DYK, Viktor 2011. Krysař. Vyd. 19., v nakl. Maťa 3. Praha: Maťa. 78 s. ISBN 978-80-7287-157-5. VOJTĚCHOVSKÁ, Kateřina 2003. Krysař z Hameln. Světové pohádky, bajky a legendy. Vyd. 1. Praha: Aventinum. 72 s. ISBN 80-903284-2-3. LANGER, S. 1991. Kouzelný svět pohádek. Bratislava: Slovart. Nestránkováno. ISBN 80-85163-32-2. LANDA, Daniel 1996. Krysař [muzikál]. Režie Miriam Landa. Praha: Divadlo Kalich. [2000] [2005]. Krysař z města Hameln [online]. Pohadky.org [Cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: http://pohadky.org/index.php?co=pohadka&pohadka=204 2006. Krysař. 1. vyd. Praha: Sun. [16] s. Harlekýn. ISBN 80-86965-71-6. 2010. Shrek: Zvonec a konec [film]. Režie Mike Mitchell. USA: Dreamworks. Sekundární: TUČKOVÁ, Kateřina 2012. K výtvarné podobě současné české knihy pro děti a mládež In Česká literatura pro děti a mládež (2000 2011). Praha: Ministerstvo kultury České republiky, s. 30 38. ISBN 978-80-87546-03-1. URBANOVÁ, Svatava 2003. Meandry a metamorfózy dětské literatury. V Olomouci: Votobia. 363 s. ISBN 80-7198-548-1. 6