Přednáška #7. Základy mikroekonomie OLIGOPOL A MONOPOLISTICKÁ KONKURENCE

Přednáška #7 Základy mikroekonomie OLIGOPOL A MONOPOLISTICKÁ KONKURENCE 7.11.2012

V minulé přednáškách jsme si vysvětlili, co je to monopol a jak se liší od dokonalé konkurence Při monopolistickém uspořádání na trhu existuje pouze jediná firma (monopol), a pro zboží, které nabízí, neexistuje blízký substitut. Oproti tomu při dokonalé konkurenci je na trhu nekonečné množství firem, jejichž výrobky přestavují pro spotřebitele substituty. Firma v režimu dokonalé konkurence je cenový příjemce - není schopna cenu na trhu nijak ovlivnit. Monopol si cenu stanovuje, jediné, čím se musí řídit, je jeho vlastní technologie a poptávka na trhu.

V minulé přednáškách jsme si vysvětlili, co je to monopol a jak se liší od dokonalé konkurence Monopol i firma v konkurenčním prostředí maximalizují svůj zisk: určují optimální prodané množství. V případě monopolu toto optimální množství určuje optimální cenu na základě křivky poptávky. V případě firmy v konkurenčním prostředí se cena rovná mezním nákladům a její zisk je nulový. Monopol požaduje cenu vyšší, než jsou jeho mezní náklady, a proto dosahuje nenulového zisku.

V dnešní přednášce si vysvětlíme, co je to oligopol a monopolistická konkurence Oligopol jako tržní uspořádání stojí mezi monopolem a režimem dokonalé konkurence. Při oligopolistickém uspořádání na trhu existuje několik málo firem, které spolu soutěží. Takováto situace vzniká zejména existují-li významné překážky pro vstup na trh. V rámci oligopolu musí každá firma sledovat chování svých konkurentů a reagovat na něj. V režimu monopolistické konkurence překážky pro vstup na trh neexistují, počet firem je však omezen výší jejich nákladů a schopností diferenciovat své produkty.

Kartel Oligopol - Cournotův model Oligopol - Stackelbergův model Oligopol - Bertrandův model Monopolistická konkurence

Pokud firmy v rámci oligopolu nesoutěží, ale raději spolupracují, vytváří kartel V rámci kartelové dohody mohou firmy spolupracovat tak, že všechny sníží svou produkci, což vede k vyšším cenám a k vyšším ziskům pro všechny firmy. Kartel se týká většinou oligopolisticky uspořádaných trhů, ale teoreticky se může vytvořit i v režimu dokonalé konkurence. V rámci karetelové dohody musí produkci snížit všechny firmy, aby byl výsledný dopad na tržní cenu dostatečně výrazný a vedl ke zvýšení zisku. Pokud by produkci snížila pouze jedna firma, cenu by prakticky neovlivnila a přišla by tak o zisk.

V rámci kartelové dohody firmy spolupracují a uměle snižují svou produkci, což vede k vyšší ceně p,c k kartel dk dokonalá konkurence MC AC p,c k kartel dk dokonalá konkurence S p k p k p dk p dk MC k MC k D MR q k q dk q Q k Q dk q

Vlády se snaží vzniku kartelů legislativně bránit a chránit tak spotřebitele Kartelová dohoda vede k suboptimální produkci a zvýšené ceně, což snižuje přebytek spotřebitele. Za účelem ochrany spotřebitele má většina zemí tzv. antitrustové zákony, které tvorbu kartelů zakazují. V USA byl prvním antitrustovým zákonem Sherman Antitrust Act z roku 1890, v EU je podpora konkurenčního prostředí zakotvena v Římské smlouvě z roku 1957. I přesto se i nadále s kartely setkáváme, a to zejména pokud se jedná o kartely mezinárodní, zejména na úrovni států (např. OPEC), finanční postih odhalené kartelové dohody je výrazně nižší, než zisk z ní plynoucí, dohodu nelze prokázat.

Podaří-li se prokázat kartelovou dohodu, mohou být firmy odsouzeny k vysokým pokutám V roce 2004 zažalovala modelka Carolyn Fears deset nejvýznamnějších modelingových agentur v NY za uzavírání kartelových dohod. Agentury se dohodly na vyžadování provizí ve výši 20% jak od modelek, tak od těch, kteří si je objednávali. Na základě rozsudku pak agentury musely vyplatit milionové odškodné.

Kartelovou dohodu může být náročné udržet kvůli vlivům z venku i zevnitř kartelu Kartel může podlehnout konkurenci ze strany firem, které nejsou členy kartelu, pokud je dostatečně silná. Pro každého člena kartelu je výhodné kartelovou dohodu jednostranně porušit. Pokud ostatní členové produkují méně a tím uměle drží cenu vysoko, je pro každou jednotlivou firmu výhodné za tuto zvýšenou cenu zvýšit produkci. Zachová-li se však takto každý člen kartelu, cena se snižuje a výhoda kartelu se vytrácí.

Pro každého člena kartelu je výhodné kartelovou dohodu jednostranně porušit p,c MC AC p,c k kartel dk dokonalá konkurence S p k p k p dk MC k MC k Optimální porušení dohody D MR q k q * q Q k Q dk q

Kartelovou dohodu je možné udržet, pokud mají členové kartelu možnost odhalit a potrestat její porušování Členové kartelu si mohou navzájem ukazovat své účetní knihy. Kartel si může rozdělit jednotlivé regiony tak, že každá firma operuje pouze ve vymezené oblasti. Kartel může vyžadovat, aby jeho členové poskytovali svým zákazníkům tzv. doložku nejvyšších výhod : Ustanovení, kterým se firma zavazuje poskytnout v dané oblasti minimálně stejné výhody, které před uzavřením smlouvy poskytla jiným zákazníkům, nebo kdykoliv po uzavření smlouvy dalším zákazníkům poskytne.

Kartelovou dohodu je možné udržet, pokud mají členové kartelu možnost odhalit a potrestat její porušování V jistých případech mohou tvorbě kartelů napomáhat i vlády tím, že jistá odvětví vyjmou z antitrustových zákonů. Například v NHL se mohou majitelé klubů domlouvat na maximálních platech hráčů, na systému draftování nových posil, mohou i kolektivně vyjednávat o vysílacích právech. Udržení kartelů také nahrávají omezení vstupu na trh. V menším množství firem je snazší uhlídat dodržování dohodnutých pravidel.

Místo kartelových dohod se firmy mohou spojovat při fůzích Je-li firmám zabráněno uzavírat kartelové dohody, můžou se pokusit spojovat do větších firem pomocí fúzí. Proto většina zemí legislativně omezuje nebo alespoň kontroluje možnosti slučování firem. Posuzování spojování soutěžitelů je třetím pilířem ochrany hospodářské soutěže. Fúze firem jsou v hospodářské soutěži běžným jevem. Větší hráči skupují menší s cílem získat na trhu ještě vlivnější postavení. Antimonopolní úřady proto posuzují ty největší fúze, ke kterým na jednotlivých trzích dochází. Tam, kde by v důsledku zamýšleného spojení mohlo dojít k narušení hospodářské soutěže jsou přijímány závazky ze strany fúzujících firem. Teprve potom je fúze povolena. (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže)

V oligopolistickém uspořádání používáme několik různých modelů vedoucích k různým ekvilibriím Jestliže firmy v oligopolu nespolupracují v kartelu ale soutěží proti sobě, mohou tak činit různým způsobem. Tyto různé způsoby reprezentujeme různými modely, a to, který je nejvhodnější, závisí na charakteristikách daného trhu. Cournotův model: firmy zároveň určují produkované množství. Stackelbergův model: vůdčí firma určí množství, poté ho určují ostatní firmy. Bertrandův model: firmy zároveň určují ceny, za které budou prodávat.

V oligopolistickém uspořádání používáme několik různých modelů vedoucích k různým ekvilibriím Všechny tři modely si představíme napřed ve zjednodušeném případě, kde: všechny firmy mají stejné náklady a produkují stejné zboží oligopol je redukován na duopol - na trhu jsou pouze dvě firmy každé rozhodnutí je děláno pouze jednou a neopakuje se v následujích periodách. Modely porovnáme pomocí ekvilibrií, ke kterým vedou. Ekvilibrium definujeme jako situaci, kdy, pokud se nemění rozhodnutí ostatních firem, žádná firma nemůže změnou svého rozhodnutí dosáhnout vyššího zisku.

Kartel Oligopol - Cournotův model Oligopol - Stackelbergův model Oligopol - Bertrandův model Monopolistická konkurence

V Cournotově modelu firmy zároveň určují produkované množství Cournotův model vysvětluje, jak se oligopolistické firmy chovají, pokud se zároveň rozhodují, jaké množství zboží produkovat. Firmy se rozhodují nezávisle a mají úplnou informaci o svých konkurentech. Každá z firem si musí zvolit produkované množství předtím, než se dozví, kolik produkují ostatní. Produkce každé firmy ovlivňuje zisk ostatních, protože tržní cena závisí na celkovém vyprodukovaném množství. Při výběru strategie, která má maximalizovat zisk, tak firma musí vzít do úvahy svůj odhad, jak se budou chovat ostatní.

Základní myšlenka Cournotova modelu je založena na tzv. reakčních křivkách. Uvažujme duopol, kde spolu soutěží firmy A a B. Reakční křivka firmy A (q (q )) popisuje optimální reakci (produkované množství q ) firmy A na každou možnou úroveň produkce (q ) firmy B. Firma A tedy musí vzít v potaz každé možné rozhodnutí firmy B (které ovlivňuje tržní cenu a tím i situaci firmy A) a určit, jaká bude její optimální produkce v případě takového rozhodnutí. Firma B postupuje stejným způsobem a určuje tak svou optimální reakční křivku q (q ). Cournotovo ekvilibrium nastává v průsečíku těchto dvou křivek.

Reakční křivky získáme jako řešení maximalizačních úloh obou firem Označíme celkovou produkci jakou součet produkce firem A a B: Q = q + q. Cena na trhu závisí na této celkové produkci: p(q). Firma A maximalizuje svůj zisk: max π (Q) = max q p(q) C(q ) Nutná podmínka optima pak udává vztah MR = q dp(q) dq + p(q) = dc(q ) dq = MC.

Reakční křivky získáme jako řešení maximalizačních úloh obou firem Vezmeme-li v úvahu, že dp(q) dq = dp(q) dq dq = dp(q) dq dq 1 = dp(q) dq, dostáváme podmínku q dp(q) dq + p(q) = dc(q ) dq, ze které snadno vyjádříme reakční křivku q (q ). Obdobně vyjádříme reakční křivku q (q ) z úlohy max π (Q) = max q p(q) C(q ) a pak nalezneme Cournotovo ekvilibrium jako bod průniku.

Pro lineární případ má Cournotův model duopolu jednoduché řešení Uvažujeme-li jednoduchou lineární poptávku p = a bq a náklady rovny C(q) = mq pro obě firmy, dostáváme podmínky bq + a b(q + q ) = m bq + a b(q + q ) = m a z toho reakční křivky q = q = a m 2b a m 2b q 2 q 2.

Pro lineární případ má Cournotův model duopolu jednoduché řešení Průsečík těchto křivek je pak v bodě q = q = a m 3b Tomuto bodu odpovídá cena p = a + 2m 3.. q B q B =(a-m)/(2b)-q A /2 (a-m)/(3b) q A =(a-m)/(2b)-q B /2 (a-m)/(3b) q A

Jednoduchý Cournotův duopol lze analogicky rozšířit na případ oligopolu s n firmami Rozšíříme-li Cournotův model z duopolu na obecný monopol s n identickými firmami, můžeme ukázat, že z maximalizační podmínky každé z nich vyplývá následující vztah mezi mezními příjmy a mezními náklady: MR = p 1 + 1 = MC, nε kde ε je elasticita poptávky. Vidíme tak, že pro n = 1 dostáváme model monopolu. Naopak pokud výraz nε roste do nekonečna (nekonečné množství firem nebo dokonale elastická poptávka), dostáváme model dokonalé konkurence.

Cournotův model s identickými firmami lze též rozšířit na případ firem s různými náklady Jsou-li firmy v Cournotově modelu identické (mají stejné náklady), musí být jejich reakční křivky symetrické. V takovém případě je symetrické i ekvilibrium (obě firmy produkují stejné množství. q B q B * Reakční křivka firmy B Reakční křivka firmy A q A * q A

Cournotův model s identickými firmami lze též rozšířit na případ firem s různými náklady Sníží-li se v Cournotově modelu mezní náklady firmy A, je schopná při každé úrovni produkce firmy B produkovat větší množství než dříve. q B V takovém případě se reakční křivka firmy A posouvá a ekvilibrium již není symetrické. q B * q B * Firma A vyrábí víc, než firma B. q A * q A * q A

Firma v oligopolu se může snažit odlišit svůj produkt od produktu konkurentů Náklady nejsou jediným aspektem, ve kterém se mohou firmy v oligopolu lišit. V některých případech můžou firmy produkovat tzv. diferenciované produkty - tedy produkty, které nejsou identické nebo je zákazníci alespoň jako identické nevnímají. Dovede-li firma svůj produkt odlišit od produktů ostatních firem, posouvá křivku poptávky doprava a činí-ji méně elastickou. V takovém případě firmy v oligopolu produkují za různé množství a za různé ceny.

Firma v oligopolu se může snažit odlišit svůj produkt od produktu konkurentů

Snaha diferenciovat produkty vede k více či méně inovativním řešením Od minulého roku Ford vybavuje svá auta automatickým parkovacím asistentem, který nemá žádné z aut v této třídě.............................................................

Snaha diferenciovat produkty vede k více či méně inovativním řešením Poté, co firma Kimberly-Clark uvedla na trh plenky Huggies v džínovém designu, následoval nárůst tržeb o 15%.

V některých případech může být direrenciace produktu spíše pouze otázkou marketingu Podle průzkumu z roku 2010 se 53% obyvatel USA obává, že voda z kohoutku není nezávadná a dává přednost vodě balené. Firma PepsiCo následně přiznala, že její balená voda značky Aquafina pochází ze stejného veřejného zdroje jako voda kohoutková.

Kartel Oligopol - Cournotův model Oligopol - Stackelbergův model Oligopol - Bertrandův model Monopolistická konkurence

Stackelbergův model předpokládá, že firmy se nerozhodují o produkci simultánně Stackelbergův model vychází z modelu Cournotova, modifikuje jen časovou posloupnost rozhodnutí firem. V Stackelbergově modelu přepokládáme, že jedna firma (vůdce) má možnost rozhodovat první a druhá firma (následník) se pak již musí tímto rozhodnutím řídit a optimálně reagovat. Vůdce ví, že následovník musí reagovat na jeho rozhodnutí, zná jeho reakční křivku, a může toho využít při maximalizaci svého zisku. Označíme-li firmu A za vůdce, definujeme její optimalizační úlohu jako max π (Q) = max q p (q + q (q )) C(q ).

Pro lineární případ má Stackelbergův model duopolu jednoduché řešení Pro výše uvedný příklad lineární poptávky a nákladů máme p(q + q ) = a b(q + q ) a C(q ) = mq a odvodili jsme, že q (q ) = a m 2b což vede k maximalizaci výrazu max q a b q + a m 2b q 2, q 2 mq Tento výraz je maximalizován pro q =, tomu pak odpovídá q = a cena p =.

Stackelbergovo ekvilibrium vede k vyššímu přebytku spotřebitele než Cournotovo ekvilibrium Ve Stackelbergově ekvilibriu je produkce vůdce dvojnásobná oproti produkci následníka. Celková produkce je vyšší ve Stackelbergově ekvilibriu než v Cournotově ekvilibriu a výsledná cena je nižší. Spotřebitelé proto preferují Stackelbergovo ekvilibrium oproti Cournotovu. Stackelbergerova ekvilibria lze dosáhnout pouze pokud se firmy rozhodují skutečně sekvenčně.

Při simultánním rozhodování lze Stackelbergerova ekvilibria dosáhnout vládní intervencí Při simultánním rozhodování je možné dosáhnout pouze Cournotova ekvilibria: I pokud by firma deklarovala, že bude Stackelbergerovým vůdcem a bude produkovat více, není tato hrozba pro firmu věrohodná. Pokud by firma produkovala množství odpovídající Cournotovu ekvilibriu, pak bude Stackelbergerova míra produkce pro firmu nevýhodná, a proto i firma musí produkovat množství odpovídající Cournotovu ekvilibriu. V případě, že firmy A a B jsou ze dvou různých zemí, může vláda v jedné ze zemí pomoci své firmě přidělením dotace a učinit z ní tak Stackelbergerova vůdce. Rozhodnutí o dotaci v takovém případě musí být jednostranné (pouze v jedné zemi), musí předcházet rozhodování firem a musí být věrohodné.

Vlády mohou pomáhat firmám v mezinárodních oligopolech prostřednictvím dotací V roce 1992 USA a EU podepsaly dohodu o omezení dotací leteckého průmyslu. Následovalo zvýšení cen letadel o 3.7%, odpovídající zvýšení mezních nákladů firem Airbus a Boeing o 5%. Zároveň před Světovou obchodní organizací probíhají vleklé spory o nedodržování těchto úmluv.

Kartel Oligopol - Cournotův model Oligopol - Stackelbergův model Oligopol - Bertrandův model Monopolistická konkurence

V Bertrandově modelu oligopolu firmy zároveň určují, za jakou cenu budou prodávat Na minulé přednášce jsme si ukázali, že monopolista může maximalizovat svůj zisk jak rozhodnutím o optimálním množství, tak rozhodutím o optimální ceně. Oba způsoby vedou ke stejnému výsledku. V případě oligopolu se firmy též mohou rozhodovat o množství nebo o ceně, oba způsoby však nevedou ke stejnému výsleku. V Cournotově a Stackelbergově modelu se firmy v oligopolu rozhodují o optimálním množství. V Bertrandově modelu se rozhodují o optimální ceně. Joseph Bertrand představil svůj model s argumentem, že firmy se rozhodují o cenách a zákazníci se pak rozhodují o množství, které si za tyto ceny koupí.

Bertrandův model není vhodný pro vysvětlení oligopolistického uspořádání v případě identických firem Bertrandův model předpokládá, že se firmy současně rozhodují o ceně, kterou budou požadovat, a to tak, aby maximalizovaly svůj zisk. Produkují-li firmy stejné výrobky, jsou spotřebitelé indiferentní ohledně toho, od které firmy si produkt koupí. Proto kterákoli z firem lehce sníží cenu, získá pro sebe veškerou tržní poptávku a zvýší tak svůj zisk. Postupným snižováním ceny se tak firmy na takovém trhu dostanou až na své mezní náklady. Bertandův model v případě identických firem vede ke stejnému výsledku jako režim dokonalé konkurence a proto není vhodný pro vysvětlení oligopolistického chování v takovém případě.

Bertrandův model je optimální tam, kde jsou výrobky diferenciované a firmy za ně požadují různé ceny Bertrandův model však dává dobré výsledky tam, kde považujeme výrobky za diferenciované. Pro takové trhy se určování ceny a nikoli množství zdá být intuitivnějším chováním. Na trhu s diferenciovanými výrobky je přirozené, že firmy stanovují různé ceny. Označíme-li cenu produktu firmy A jako p a cenu produktu firmy B jako p, pak poptávky po příslušných produktech jsou v lineárním případě q = a b p + c p q = a b p + c p.

Bertrandův model také využívá myšlenky reakčních křivek, tentokrát jako funcí cen Firma A řeší optimalizační úlohu max a to vede k podmímce π = max p q mq π p = q + (p m) q p = 0. Z této podmíny lze vyjádřit p jako funkci p. Dostáváme tak reakční křivku firmy A: p (p ). Obdobně získáme reakční křivku firmy B: p (p ). Bertrandovo equilibrium je pak v průsečíku těchto dvou křivek.

Bertrandův model také využívá myšlenky reakčních křivek, tentokrát jako funcí cen p B Reakční křivka firmy A Reakční křivky v Bertrandově ekvilibriu jsou rostoucí. Čím více firma A zvýší cenu, tím více ji může zvýšit i firma B. p B * Reakční křivka firmy B p A * p A

Diferenciace má i přes zvýšení cen pozitivní dopad na celkový blahobyt V Bertrandově ekvilibriu vede diferenciace produktů k vyšším cenám a k pozitivním ziskům firem. I přesto má diferenciace pozitivní dopad na přebytek spotřebitele. Ten je sice snížen kvůli vyšším cenám, nicméně spotřebitelé si cení většího výběru. Tím, že jsou spotřebitelé ochotnější za větší výběr více platit, se přebytek spotřebitele (rozdíl mezi cenou, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit a cenou skutečnou) zvyšuje i přes zvýšenou cenu.

Kartel Oligopol - Cournotův model Oligopol - Stackelbergův model Oligopol - Bertrandův model Monopolistická konkurence

Monopolistická konkurence je uspořádání s volným vstupem na trh a direfenciovanými produkty V oligopolistickém modelu jsme předpokládali, že je počet firem na trhu omezený, jelikož existují překážky bránící vstupu. V takovém uspořádání firmy dosahují pozitivních zisků. V modelu monopolistické konkurence předpokládáme, že překážky bránící vstupu neexistují a na trh tak mohou vstupovat firmy tak dlouho, dokud mohou dosahovat nenulových zisků. Rozdíl mezi monopolistickou konkurení a dokonalou konkurencí je v tom, že firmy v režimu monopolistické konkurence čelí klesající (nikoli horizontální) poptávce. V režimu monopolistické konkurence není na trhu nekonečně mnoho firem a firmy vyrábí diferencované produkty.

V režimu monopolistické konkurence je vstup na trh omezen pouze náklady firem Firmy v režimu monopolistické konkurence maximalizují své zisky, a proto platí podmínka, že mezní příjmy se rovnají mezním nákladům: MR = MC. Zároveň na trh vstupuje tolik firem dokud nejsou jejich zisky nulové. To nastavá, pokud se cena rovná průměrným nákladům: p = AC. Pokud by byla cena vyšší než průměrné náklady, mohly by na trh vstoupit další firmy, protože by měly kladný zisk. Pokud by byla cena nižší, firmy by byly ve ztrátě a musely by trh opustit.

V režimu monopolistické konkurence je vstup na trh omezen pouze náklady firem p,c MC AC p MC=MR D r MR q q

V této přednášce jsme si vysvětlili, jak funguje oligopol a monopolistická konkurence Tato tržní uspořádání popisují situace mezi protipóly monopolu a dokonalé konkurence. V případě oligopolu je na trhu menší množství firem, protože existují překážky vstupu na trh. Různé modely oligopolu vedou k různým ekvilibriím, ve všech firmy dosahují nenulových zisků. V režimu monopolistické konkurence je množství firem (produkujících diferenciované výrobky) omezené pouze jejich náklady a tyto firmy dosahují nulových zisků.

Čerstvě nabyté znalosti budeme dále rozvíjet a procvičovat :) Na cvičení si ukážeme příklady právě předvedených konceptů: ukážeme si na konkrétních numerických příkladech, jak se liší ekvilibria pro jednotlivé modely oligopolu, srovnáme si tuto situaci s výsledky monopolositkého uspořádní a s výsledky dokonalé konkurence. Na přednášce příští týden si vysvětlíme základy teorie her.