Reprodukce starých map
Reprodukce starých map Reprodukcí nějakého psaného v našem případě grafického díla, myslíme rozmnožení, tj. zhotovení kopií.
Historický vývoj tiskových technik Dřevořez (dřevoryt) Mědirytina Litografie (kamenotisk) Ofsetový tisk (plochý ofset) Ofsetový tisk (rotační ofset) Bezvodý ofset (suchý) Digitální tisk
Dřevořez (dřevoryt) nejstarší reprodukční technika byl používán v 14. 15. stol. obraz mapy se nakreslil stanově obráceně na dřevěnou desku a to tam kde byla léta, nadbytečný materiál se odřezával patří mezi grafické techniky: tisk z výšky touto technikou byla vyhotovena např.: Klaudiánova mapa Čech z roku 1518 Helwigova mapa Slezska z roku 1561, vydání z roku 1655
Helwigova mapa Slezska z roku 1561 Klaudiánova mapa Čech z roku 1518
Mědirytina vynalezena v 15. stol. vyryje se nebo vyleptá výjev do měděné destičky, poté vetře barvu do vyrytých či vyleptaných míst a tlakem lisu obtiskne výjev na papír patří mezi grafické techniky: tisk z hloubky touto technikou byla vyhotovena např.: Fabriciova mapa Moravy z roku 1569 Müllerova mapa Čech z roku 1720
Fabriciova mapa Moravy z roku 1569
Müllerova mapa z roku 1720
Litografie (kamenotisk) vynalezena 18. stol. Aloisem Senefelderem Její podstatou je jemně vyhlazený kámen, druh vápence. Na jeho povrch se ručně mastnou tuší přenese kresba písma nebo obrazu. Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu, jsou to tedy místa tisknoucí. Místa netisknoucí se navlhčí vodou, aby barvu nepřijímala. patří mezi grafické techniky: přímý tisk z plochy touto technikou byly zhotoveny reprodukce map stabilního katastru do 1908
negativ litografické desky a hotový výtisk
Rydla používaná k rytí do kamene, mědi nebo dřeva
Ofsetový tisk (plochý ofset) vynalezen v roce 1905 v USA patří mezi grafické techniky: nepřímý tisk z plochy
Ofsetový tisk (rotační ofset) vynalezen v 1. pol. 20. stol.
Bezvodý ofset (suchý) zaveden koncem 20. století tisková forma má vrstvu fotopolymeru a silikonového kaučuku má vysokou rozlišovací schopnost tiskového bodu
Digitální tisk přelom 20. a 21. stol. předloha musí být digitální nepoužívá se tisková forma ale obraz se vytváří na tiskovém válci s polovodivou vrstvou pomocí počítačem řízeného laserového paprsku na principu elektrografie
Technologie reprodukce katastrálních map V historii reprodukce map našeho území lze zaznamenat 4 technologie, které byly použity v průběhu existence katastrálních map: Při první technologii byly otisky pořizovány tzv. mokrou cestou, používalo se jí od založení Vídeňského litografického ústavu od r. 1818 do 1861. V roce 1861 byla použita druhá technologie kdy se otisky pořizovali tzv. suchou cestou. S touto technologií se pracovalo až do 1908. Od 1908 do 1932 se používalo 3. technologie, která využívala k vyhotovení tiskové formy kopírovacích technik na principu fotochemie. V 1932 se použila 4. technologie, která se opírala o reflexní kopírování Jednotlivé technologie se vzájemně lišily v přenosu kresby originálu na tiskovou formu, v přípravě tiskové formy a samotným tiskem.
TECHNOLOGIE REPRODUKCE MAP STABILNÍHO KATASTRU DO ROKU 1861 Otisky vznikaly tak, že se nad kreslícím stolem upevnila ve vodorovné poloze(na stojanech v rozích stolu) deska solenhofenského vápence, na jejíž vyhlazenou plochu dosahoval rycí hrot pantografu. Opačným kreslicím hrotem pantografu se objížděla kresba originální mapy ležící na stole a současně rycí hrot pantografu ryl do vápence tentýž obraz, ale zrcadlově obrácený. Poté se rytina zdokonalila ostrou jehlou a všechny popisy a značky se na desku vyryli též zrcadlově obráceně. Do prohlubenin se vetřela pomocí kožených válců tiskařská čerň a obraz se přenášel pomocí lisu na navlhčený papír, aby přenos barvy byl co nejlepší. Tento způsob se nazývá reprodukce mokrou cestou. Nevýhoda reprodukce mokrou cestou: je značná srážka vysychajícího papíru pantografický přenos.
Pantograf
TECHNOLOGIE REPRODUKCE MAP STABILNÍHO KATASTRU DO ROKU 1861 do 1908 Kresba se přenesla opět pantografem a vyryla se do kamene, vytiskla se však na suchý papír. Podstatný rozdíl nové technologie tkvěl v přípravě formy tisku. Rytéčáry byly vymaštěny a vyplněny barvou. Poté byl povrch poprášen jemným asfaltovým práškem, který ulpěl jen na barvě rytiny. Opatrným nahřátím kamene se asfalt roztavil a vytvořil s barvou v prohlubních rytých čar po vychladnutí tuhý mastný podklad. Tento postup bylo nutno opakovat, tak dlouho, až byla rytina tuhou, mastnou hmotou zcela vyplněna a dokonce nepatrně vyvýšena. Povrch kamene se naválel po předchozím vlhčení tiskovou barvou; ta ulpěla jen na mastném podkladě, který naopak vodu odpuzoval. Po usušení se tiskl náklad v průtahovém lisu na suchý papír. Nevýhoda metody suchou cestou: pantografický přenos deformace způsobené tiskem byly podstatně menší než u předchozích technologií, neboť barva se přenášela z kamene na suchý papír. Tlakem tříče nastávalo sice roztažení papíru, ale většinou nedosahovalo ani 0,2 %
TECHNOLOGIE REPRODUKCE MAP STABILNÍHO KATASTRU DO ROKU 1908 do 1932 Mapový obraz se začal přenášet novým způsobem - fotochemicky. Způsob rytiny byl však zachován. Kresba katastrální mapy se vykopírovala pozitivně a stranově převráceně na zinkovou, později hliníkovou desku jako citlivé vrstvy bylo použito roztoku arabské klovatiny a dvojchromanu amonného. Původní katastrální mapy nebo otisky katastrálních map byly při rekonstrukci dočasně zprůsvitněny. Reprodukce z katastrálních map Kresba katastrální mapy neměla většinou dostatečnou sytost (krytí) a samotná mapa byla zašpiněná. Při samotném kopírování se mapa do-časně zprůsvitnila, tak že se potřel rub mapy citró-novým olejem. Zprůsvitněná mapa se přiložila kresbou na citlivou vrstvu nanesenou na kovové desce a kontaktně se vykopírovala. Při kopírování docházelo utvrzení koloidní vrstvy v místech, které zasáhly světelné paprsky po průchodu dočasně průsvitným papírem. Kopie se vyvolala vodou, čímž se z míst kresby odplavila neosvětlená vrstva. Na kopii byly ovšem všechny čáry, které byly na původním otisku, tedy jak čáry platného stavu, tak čáry neplatného stavu. Před rytím platného stavu se kopie pokryla čistou citlivou vrstvou a znovu se osvětlila. Obraz mapy na kopii byl dobře patrný i skrze tuto vrstvu. Rytinou byl obnažen a mělce prohlouben kov desky, rytéčáry byly vymaštěny. Před tiskem bylo nutno odstranit utvrzenou vrstvu. Po úplném odstranění vrstvy zůstala na tiskové formě vyrytá a zamaštěná kresba polohopisu, přijímající mastnou barvu. Vyvýšení a stmelení barvy se provádělo obdobným způsobem jako u předešlé technologie. Tisklo se v průtahovém lisu na suchý papír. Reprodukce z nových map katastrálních Tiskové formy pro reprodukci nových map katastrálních se též vyhotovovaly rytinou do kovu, kam se předtím nakopírovaly z pozitivního originálu. Rytina byla vsak snadnější, neboť nebylo třeba rozlišovat platný a neplatný stav. Nevýhody Většina chyb pramenila z velké deformace papíru, na který se zobrazovalo a musel se zprůsvitnit.
Období po 2.sv.válce až do současnosti Nejvíce se používala reprodukční fotografie a plastické hmoty. Tiskové formy jsou hliníkové, příp. bimetalické. Nejčastěji se tiskne v archových vícebarevných ofsetových strojích. Reprodukční fotografie umožnila rychlé kopírování obrazů. Negativ zhotovený na dokonalém fotoreprodukčním přístroji, umožňuje přesné zobrazení reprodukované mapy na materiálu, který dalším zpracováním na pozitivní obraz dává reprodukční podklad pro zhotovení kopií pro ofsetový tisk. V dnešní době se používají metody popsané již na začátku jako je tisk rotačním ofsetem, bezvodým suchým ofsetem a pravděpodobně nejvíce používaný je digitální tisk.