VY_32_INOVACE_Z1.18 Název vzdlávacího materiálu: Stavba Zem a litosféra. Autor: Mgr. Martin Kovaka Pedmt: Zempis Roník: 6. Tematický celek: Stavba Zem a litosféra. Struný popis aktivity: Zápis a studijní materiál pro Stavbu Zem a litosféru. asová náronost: 3 4 vyuovací hodiny Metodické poznámky: Materiál lze rozložit na více ástí a použít ve více vyuovacích hodinách. Materiál sloužící k osvojení a zapamatování uiva. Materiál lze využít jako zápis po výkladu nebo materiál rozdat žákm ped výkladem, bhem výkladu si žáci v textu podtrhávají a dopisují vlastní poznámky. Ovení: 29. 1. 2013 (6. B)
Stavba Zem - zemská kra (pevninská 6-70km, oceánská 6-8km) - zemský pláš (svrchní, stední, spodní) - zemské jádro (teplota asi 3000 C, složení železo (Fe) a nikl (Ni)) Litosféru tvoí zemská kra a svrchní zemský pláš, je rozlámána na litosférické desky, které se pohybují po tekuté vrstv plášt (Mohoroviiiova plocha).
Dno oceánu 1) Pevninský šelf - okraj pevniny zatopený moem (pevninská zemská kra) - hloubka moe do 200 m - nalezišt ropy a zemního plynu 2) Pevninský svah - prudké klesání do hloubky (až 2500 m) 3) Oceánské pánve - plochá rozsáhlá území na dn oceánu - zaínají v 1500 až 3000 m, mohou dosahovat hloubky až 5000 m 4) Stedooceánské hbety - nejdelší pohoí na Zemi - dosahují výšky okolo 3000 m od dna oceánu - oddlují od sebe oceánské pánve - tam, kde vylézají nad hladinu, tvoí ostrovy (nap. Havajské ostrovy) - zde vzniká oceánská kra 5) Hlubokooceánské píkopy - protáhlé sníženiny (nejhlubší místa oceánu) - nejhlubší Mariánský píkop (asi 11 km) - zde zaniká oceánská kra
Zemtesení - pi pohybu litosférických desek vzniká mezi jednotlivými deskami naptí pokud dojde k jeho uvolnní, vznikne zemtesení - místo, kde zemtesení vzniká, se nazývá ohnisko - zemtesení se od ohniska šíí všemi smry pomocí zemtesných vln - Sopená innost - v místech zlom, mezi litosférickými deskami, se roztavené horniny zemského plášt a zemské kry pesouvají k povrchu, zde dochází k sopené innosti - roztavené horniny pod povrchem magma, roztavené horniny na povrchu láva - pi výbuchu sopky se uvoluje láva, kameny, plyny, prach, popel, pára - podpovrchová voda ohívaná pomocí sopené innosti se na povrch dostává v podob gejzír - sopenou inností mohou vzniknout celá pohoí R: Doupovské hory, eské stedohoí, hora íp, Bezdz Vznik pohoí 1) Sopená pohoí vzniknou z pvodních sopek, které už vtšinou vyhasly 2) Vrásová pohoí - dv litosférické desky se pohybují proti sob, vzniká naptí, deska se ohne a vytvoí vrásu - sedlo (vyklenutá ást vrásy), koryto (ást vrásy prohnutá dol)
3) Kerné pohoí - dv litosférické desky se pohybují proti sob, vzniká naptí, deska praskne, protože se nemže ohnout, vzniknou kry a mezi nimi zlomy - kry se zanou posouvat nahoru a dol podél zlom Zvtrávání Vtšina pohoí vzniká vrásnním a zlomy zárove. - rozpad hornin na menší ásti, tím vznikají zvtraliny (balvany, štrk, písek, prach) Pírodní initelé zpsobující zvtrávání: 1) Dešová voda proniká do hornin zvlhnou ztrácejí pevnost zvtrávají 2) Teplota vzduchu teplem se horniny roztahují, chladem smršují postupn se rozpadají 3) Led voda proniká do hornin led má vtší objem než voda tlak ledu rozšiuje praskliny 4) Koeny rostlin pronikají do trhlin rozšiují je a naleptávají 5) Vítr unáší písek a prach obrušuje skály a balvany, prach a písek se nkde ukládá a tam vytváí pesypy
Psobení povrchové tekoucí vody - íní voda protéká korytem (eky) - obroušené kameny v ekách nazýváme valouny Každá eka má 3 ásti: 1) Horní tok - na zaátku je pramen - v horských oblastech, eka je velmi prudká a má velkou sílu - eka pohybuje i velkými kameny a obrušuje je valouny 2) Stední tok - eka není tak prudká jako na horním toku - nehýbe kameny, ale odnáší velké množství malých kamínk a písku 3) Dolní tok - eka tee skoro po rovin a velmi pomalu, tvoí asté zatáky - eka penáší písek, který také ukládá - místo, kde eka vtéká do jezera nebo moe (nebo jiné eky) se nazývá ústí - pokud má ústí tvar trojúhelníku delta Dlení a názvosloví pro zemský povrch 1) Podle rozdílu mezi nejnižším a nejvyšším místem v dané oblasti - roviny (rozdíl do 30 m) - pahorkatiny (rozdíl do 150 m) - vrchoviny (rozdíl do 300 m) - hornatiny (rozdíl do 600 m) - velehory (rozdíl nad 600 m) 2) Podle nadmoské výšky - nížiny (do 200 m n.m.) - vysoiny (nad 200 m n.m.)