Hana Pavlištová se umí zeptat Česká informační agentura

časopis pro firemní zákazníky společnosti T-Mobile IK NA 02 2013 Naše tipy na mobilní aplikace pro fi rmy Hana Pavlištová se umí zeptat Česká informační agentura Média na rozcestí Efekt Motejlkových křídel Bezpečnost v cloudu: data přístupná odkudkoliv, ne komukoliv Hlídejte si reputaci své fi rmy na internetu

Umíš si vychutnat život? Dva přední stereo reproduktory Živá hlavní obrazovka Tvoje živá galerie Copyright 2013 HTC Corporation. Všechna práva vyhrazena. htc.com THE OFFICIAL SMARTPHONE

STARTÉR Milí čtenáři, Tváří čísla nové IKONY je milá a optimistická Hanka banka, tedy Hana Pavlištová, ředitelka České informační agentury. Proč volíme tuhle roztomilou přezdívku, se dozvíte v článku. V PŘÍBEHU ZÁKAZNÍKA bude ale řeč i o mnohem vážnějších tématech, třeba o bulvarizaci médií a zaměstnávání starších lidí. Médiím se věnujeme i dále. Pokud třeba znáte pana Motejlka, který vede web s předplatným 14 000 Kč měsíčně, určitě si přečtete příběh o jeho cestě médii. Zákulisní informace a dobré kontakty ho dovedly k myšlence velmi neobvyklého informačního servisu. Sekce TRENDY nabídne mimojiné téma virtuální měny bitcoin, více se o něm dozvíte ve videorozhovoru s Pavlem Koutským. Ten najdete krom dalších bonusů v ELEKTRONICKÉ VERZI IKONY (více na straně 50). V části T-MOBILE vám ukážeme, že používání rychlého internetu technologie LTE může učinit vaše podnikání pružnějším. Pak trochu zvážníme, protože bezpečnost vašich dat v našem cloudu je pro vás důležitá. A pro nás o to víc. Marek Konečný, šéfredaktor informace jsou naše řemeslo. Spojování hovorů, přenášení velkých objemů dat, zálohování, budování infrastruktury. Všechno děláme pro to, aby vaše data, vaše informace, dotekly tam, kam mají. Co nejrychleji a beze ztrát. Za jejich doručení ručíme, za jejich kvalitu nikoliv. Přesně na opačném břehu informační řeky je Česká informační agentura, firma tohoto čísla. Ta za kvalitu svých informací naopak ručí stoprocentně, taky to totiž je její řemeslo. Ale ČIA ručí nejen za kvalitu, ale samozřejmě a především za výběr informací. Na kvalitním ekonomickém zpravodajství je nejcennější, že šetří váš čas. Dozvíte se jen to podstatné. Je sítem, které odděluje informace každodenní pěny dní a informace, které budou hýbat ekonomickým oceánem. Pokud tohle všechno víte a dobře zrealizujete, ke kvalitnímu zpravodajství nezbývá než maličkost: rychlost. A od toho jsme tady právě my. Komunikaci, na které každé zpravodajství stojí, zajišťuje pro Českou informační agenturu právě T-Mobile. A jsme hrdi na to, že můžeme být partnerem tak dynamicky se rozvíjející firmy, pro kterou je kvalita našich služeb skutečně rozhodující. Vážení čtenáři, naše informační řemeslo nás baví stejně jako agenturu ČIA. A snad bych se měl poopravit v přirovnání, my nejsme na druhém břehu informační řeky, my jsme spíš nad ní. Nejen pro ČIA jsme mostem, tím, kdo spojuje. Příjemné počtení nového čísla Ikony. Miloš Mastník ředitel marketingu pro business segment ikona@t-mobile.cz Vydává: T-Mobile Czech Republic a.s. Redakce: Tomíčkova 2144/1, 149 00 Praha 4 e-mail: ikona@t-mobile.cz Časopis pro T-Mobile připravuje: GODS s.r.o., www.gods.cz Registrace MK ČR: 13664 Číslo vychází: červenec 2013 V elektronické podobě ke stažení na: www.t-mobile.cz/ikona Foto: Radovan Šubín 2 3

připravila.. Ludmila Hamplová Tady * Jsme připraveni. Připraveni informovat. * [čija], Czech Information Agency, Česká informační agentura 4 5

PŘÍBĚH ZÁKAZNÍKA Hana Pavlištová se věnovala bankovnictví, byla ve vedení Českoněmecké obchodní komory. A každý den četla zprávy České informační agentury ze světa fi nancí. Když před osmi lety dostala nabídku, aby se stala její výkonnou ředitelkou a současně jednatelkou, neváhala ani chvíli. Byla přesvědčena, že poskytování kvalitního ekonomického zpravodajství má velkou perspektivu. Nemýlila se

D o České informační agentury jste přišla z pozice členky představenstva BawagBank (dnes LBBW). V čem to bylo jiné? Naprosto ve všem. Když sedíte v představenstvu, máte k dispozici několik asistentek a celé týmy lidí, takže jen řídíte a jste v pravém slova smyslu manažer. Navíc banky byly v té době prostředím, kde zhýčkaní úředníci sotva zvedli tužku, pokud jim za tento úkon nedorazila na konto příslušná částka. V ČIA jsem ale po svém příchodu neměla ani asistentku a mnoho věcí jsme museli vybudovat úplně od začátku. Lidé tu pracovali za několikanásobně menší platy, ale s nadšením. V tom jsem měla štěstí na výborný tým. Byla před námi hodně tvrdá práce, ale měli jsme cíl: chtěli jsme se v ekonomickém zpravodajství stát pojmem. Také nás těší, že jsme respektovaným partnerem zahraničních agentur, jako jsou např. Dow Jones, Internet Securities či APA. Jaké změny jste v ČIA udělala? Sama jsem ještě v bance byla klientem ČIA a četla zpravodajství z financí, se kterým jsem byla velmi spokojená. Když přišla nabídka na toto místo, neváhala jsem. Věděla jsem, že máme co nabídnout a šanci na úspěch. Museli jsme ale mít jasnou vizi a postupně odbourat služby, které nebyly rentabilní. Rozhodli jsme se nabízet pouze kvalitní ekonomické zpravodajství a to se vyplatilo. Nemusíme soupeřit s mediální sférou, která se především snaží obsahem co nejvíce vyhovět svým klientům, totiž inzerentům. Jak se změna strategie projevila? Podařilo se nám zkvalitnit zpravodajství a současně vzrostlo množství vydávaných zpráv. Nyní jich vydáváme přes 2000 měsíčně a zhruba polovina jsou naše exkluzivní zprávy. Tyto zprávy pak nabízíme formou online deníků, týdeníků a měsíčníků v češtině a angličtině, plus zhruba 40 % produkce nabízíme i v němčině. Reagujeme pružně na poptávku, pátráme totiž po tom, jaké informace budou pro naše čtenáře přínosné a užitečné. A proto neustále roste počet našich abonentů. Když jsem přišla, měli jsme v portfoliu 120 firem, nyní jich máme okolo 700. Naši čtenáři jsou lidé ze středního a vyššího managementu. Jsem přesvědčena, že nezávislá tisková agentura je jediným profesionálním garantem zpracování informací pro strategický marketing a management firem. i Hanka banka a České hnutí speciálních olympiád ČIA je díky Haně Pavlištové, které roztomilou přezdívku dali sami sportovci, propojena s Českým hnutím speciálních olympiád (ČHSO). To navazuje na program speciálních olympiád pro mentálně postižené, jenž byl založen v 60. letech Eunice Kennedyovou-Shriverovou, sestrou prezidenta Johna F. Kennedyho. V České republice se program oficiálně rozvíjí od roku 1990, dnes sdružuje ve zhruba 140 klubech na 1500 sportovců. ČHSO organizuje národní hry speciálních olympiád, národní i mezinárodní turnaje v jednotlivých sportech a zajišťuje účast českých sportovců na světových a mezinárodních akcích. Z letošních Světových zimních her speciálních olympiád z korejského Pchjongčchangu, kde se bude konat zimní olympiáda v roce 2018, přivezli sportovci ČHSO 19 zlatých, 10 stříbrných a 9 bronzových medailí, celkem tedy 38 ocenění. Byli jste první, kdo byl před 15 lety schopen nabídnout elektronický deník. Jak se vám tento zpravodajský produkt osvědčil? V průměru náš online deník CzechAM/Tschechien am Morgen čte 20 tisíc čtenářů. Toto stručné zpravodajství z byznysu, ekonomiky a politiky ve formátu dvou stránek A4 lze snadno zobrazit ve všech chytrých telefonech. Uvědomujeme si, jak je pro naše klienty důležité, aby byli informováni v reálném čase, a měli tak přehled o všem podstatném, co se týká jejich oboru. Pro mě osobně je vždy velmi milé vidět naše klienty, jak si na chytrém telefonu nebo tabletu ukazují zprávy od ČIA. Mimochodem, můj první ranní rituál je pevný: na svém Blackberry otevřu náš online deník, i když večer předtím procházím jeho návrh. V čem se liší vaše zpravodajství od ostatních médií? Specializujeme se na ekonomiku a trhy v České republice a máme jasně zacílenou klientelu. Ta od nás očekává, že získá informace, které jinde nenajde, a ve formátu, který vyhovuje časovému vytížení manažera. Umíme se totiž zeptat. A také se ptáme na to, co ostatní média nezajímá. Samozřejmě, že se ve výsledkové sezóně překrýváme s jinými médii, protože jejich redaktoři byli na stejné tiskové konferenci. My ale vypíchneme to podstatné a současně jsme schopni nabídnout podrobnější informace v širším kontextu. Naši klienti se tedy dostanou ke všemu, co potřebují vědět, díky několika kliknutím. Zásadním rozdílem také je, že se nevěnujeme kauzám. Bulvarizace médií je tedy to, co se nás opravdu netýká. Jsem přesvědčena, že čtenáři hledají kvalitní ekonomické zpravodajství a rádi za ně zaplatí. V čem se od běžných médií liší váš redakční tým? Prakticky neustále nabíráme nové lidi, protože mnoho našich redaktorů u nás začalo pracovat během studia. Zůstávají u nás, a jakmile získají dojem, že vše umějí, odcházejí. Někdy tomu říkám, že jsme školící centrum pro ostatní média, pak totiž často sleduji, jak se kdo z nich uchytil. Stále častěji ale přijímáme i lidi okolo padesátky, kteří mají bohaté novinářské zkušenosti a přehled, ale pro běžná média nejsou atraktivní, protože ta sahají po mladších. Samozřejmě že potřebujeme lidi s ekonomickým rozhledem a zároveň schopné ve velmi krátkém textu zformulovat vše podstatné a to není vždy obvyklá novinářská dovednost. Ve svém zpravodajství máte dobré zprávy. Co vás k tomu vedlo? Na začátku byla moje osobní zkušenost s dobrovolnictvím pro Czech Special Olympics, což je organizace, která se stará o mentálně postižené sportovce. Naráželi jsme a stále narážíme na to, že média tyhle naše zprávy jednoduše nezajímají, i když máme sportovce na špičkové světové S T-Mobilem, vlastně ještě Paegasem, jsem od jeho začátku. Je pro mě důležité, že jsem mobilní číslo po léta nezměnila. 6 7

PŘÍBĚH ZÁKAZNÍKA i Telefonní číslo je částí mého já Hana Pavlištová vždy měla k informačním technologiím blízko a osobně si pamatuje, jak do tehdejšího Československa přišly úplně první mobilní telefony. Sice se tomu přístroji říkalo mobilní telefon, ale jen samotná baterie vážila 4 kg a nezbytný byl speciální kufřík, aby telefon vůbec bylo možné někam odnést, vzpomíná s úsměvem. Několik let jí samotné sloužila legendární Nokia 5110, která sice měla jen minimum funkcí, ale byla prakticky nezničitelná. Po letech s finskou značkou ale v roce 2006 přestoupila na Blackberry a na ni nedá dopustit. Ke své práci potřebuji chytrý telefon, ale nevyhovuje mi současný trend dotykových displejů, navíc se mi líbí, že tyto telefony mají své šifrování a jen tak někdo se do nich nedostane, dodává. S T-Mobilem, vlastně tehdy ještě Paegasem, je od jeho začátku a zůstala mu věrná. Mobilní číslo považuji za důležitou součást svého já, proto je pro mě důležité, že jsem ho po léta nezměnila, s úsměvem přiznává. úrovni a za jejich úspěchem je vždy tvrdá práce v podobě pravidelných tréninků. Jenže mentálně postižení jsou v naší společnosti stále tabu, i když jsou součástí společnosti stejně jako my. Tak jsem si řekla, že vytvořím prostor pro dobré zprávy v našem nejčtenějším deníku Czech AM. Musím říct, že se nám to velmi osvědčilo. Každý pracovní den dostanou naši čtenáři jednu dobrou zprávu. A všichni rádi dostáváme dobré zprávy, ne? Bulvarizace médií se nás netýká. Čtenáři hledají kvalitní ekonomické zpravodajství a rádi za ně zaplatí. Co vás osobně motivovalo k tomu, abyste se stala dobrovolníkem? Před patnácti lety, když jsem ještě působila v bankovní sféře a hledala jsem nějaký CSR projekt (Corporate social responsibility), mne k Českému hnutí speciálních olympiád přivedl Vlastimil Harapes, čestný prezident a zaujatý podporovatel. Jakmile jsem se osobně setkala se sportovci s mentálním postižením, bylo rozhodnuto. Velmi rychle jsem dostala přezdívku Hanka banka, která mi zůstala dodnes. Tihle sportovci jsou neuvěřitelně milí a bezprostřední, při osobním setkání vás snadno okouzlí. Proto

i teď, když pomáhám hledat partnery a sponzory, se snažím manažery a ředitele firem osobně přivést na naše turnaje. Musejí vidět, co konkrétně děláme a jak hodně to mentálně postiženým pomáhá. Díky sportu získávají nové dovednosti, roste sebevědomí jejich i jejich nejbližších a oni se cítí opravdu lépe. Mnoho českých firem se už naučilo podporovat různé projekty sociální odpovědnosti, ale jak jsou na tom sami jejich pracovníci? Kdysi jsem byla na fóru o CSR projektech, kde manažeři velkých firem popisovali, co všechno jejich společnosti podporují. Ale jakmile jsem se jich zeptala, co konkrétně dělají oni, mlčeli. To je chyba. Pokud si za nějakým projektem jako firma stojíme, měli bychom si za ním stát i my osobně. Být dobrovolníkem je dobrá protiváha mnohdy tvrdému světu byznysu, navíc rychle a hmatatelně cítíte výsledky své práce, což rozhodně není málo. Proto i my v ČIA pomáháme nejen psaním zpráv, ale i každoroční aukcí dárků, které přicházejí na adresu našich redaktorů během roku. Zásadně nepřijímáme dary od firem, abychom si udrželi nezávislost, a proto dary dražíme. Dnes už je to tak, že nám mnoho firem, mezi nimi i T-Mobile, posílá věci do aukce zcela záměrně, a my jim za to moc děkujeme. Mimochodem, začínáme dražit i na částkách okolo padesátikoruny a třeba výtěžek poslední aukce byl dvacet tisíc korun. i Nejlepší kancelářská budova světa roku 2011 Díky laskavosti našeho zákazníka, společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., jsme mohli Hanu Pavlištovou, jednatelku firmy čísla, fotit v budově, která je výjimečná. Budova se chladí 1200mm podzemním potrubím, v němž protéká Vltava z Těšnovského jezu do Libeňských doků. Budova automaticky stíní okna a automaticky reguluje vnitřní umělé osvětlení podle přítomnosti zaměstnanců v místnostech. Ti se na krátké vzdálenosti pohybují pomocí elektrokol. Nejsou zde jen počítače, servery, telefony a pořadače na šanony, ale také galerie, kde vystavujeme díla z naší sbírky, velmi příjemná kavárna a další veřejně přístupná místa. Chceme se stát jedním z center kulturního a společenského života v této části Prahy, dodává Martin Diviš, generální ředitel pojišťovny Kooperativa. i Česká informační agentura ČIA je česká soukromá tisková agentura se specializací na ekonomiku a trhy České republiky, poskytuje aktuální marketingové zpravodajství přímo pro management firem a institucí. Systematicky sleduje vývoj trhů a segmentů české ekonomiky a také regionu střední Evropy. Měsíčně přináší více než dva tisíce nových zpráv. Vydává elektronické deníky a týdeníky v české, anglické a německé jazykové verzi. 8 9

PŘÍBĚH ZÁKAZNÍKA Stále častěji přijímáme i lidi okolo padesátky. Mají novinářské zkušenosti i přehled, ale pro běžná média nejsou atraktivní. Firmulář: Česká informační agentura Založena: 14. května 1997 2005 (ředitelkou ČIA se stává Hana Pavlištová) 2013 Počet zaměstnanců: 60 Počet zaměstnanců: 50 Počet klientů: 120 Počet klientů: 700 Počet čtenářů: 5 000 Počet čtenářů: 20 000 Počet publikovaných zpráv měsíčně: 950 Počet publikovaných zpráv měsíčně: 2 000 Počet zpravodajských produktů: 75 Počet zpravodajských produktů: 120

připravil.. Leoš Kyša Síla informace Stačí jedna jediná věta nebo jedna jediná fotografie a kácí se trhy, padají vlády a státy prohrávají války. M asová média dávají informacím ještě větší sílu než dřív. Jeden tweet oběhne svět za několik minut, zasáhne stovky milionů lidí a ovlivní jejich myšlení a chování. Ale musí to být ten správný tweet. Ne o tom, co jste měli včera k obědu. Spíš něco ve stylu zprávy: Dvě exploze v Bílém domě a Barack Obama je zraněn. Tato zpráva se objevila ve druhé půlce dubna na twitterovém účtu zpravodajské agentury AP. Nešlo o omyl, ale o práci hackerů. Během dvou minut, než byla zpráva stažena a dementována, dokázaly automatizované prodejní systémy prodat akcie za zhruba 200 miliard dolarů, tedy čtyři biliony korun. Index Dow Jones se propadl do ztráty spolu s dalšími indexy, jako je Nasdaq. Nepadaly ale jenom akcie. Dolů šla i ropa. Ještě štěstí, že česká burza není na zprávy podobného typu tak citlivá. Na začátku vládní krize způsobené sérií zatčení bývalých poslanců ODS a také šéfky premiérova kabinetu se na falešném facebookovém účtu prezidentovy dcery, ovšem s důvěryhodným názvem Kateřina Zemanová oficiální stránka, objevila zpráva věštící brzký pád vlády: Tak já myslím, že už je předem více než jasné, že současná vláda padne. Taťka už jedná s vedením ČSSD o dalších krocích. Zprávu musela obratem dementovat prezidentova mluvčí. Zdá se, že podobné události, jako byl výprodej akcií po falešné zprávě o bombách v Bílém domě, nám mohou hrozit stále častěji. Na začátku dubna totiž došlo k rozhodnutí, že společnosti s akciemi obchodovanými na amerických trzích mohou pro zveřejňování zpráv důležitých pro investory využívat Twitter, Facebook a další sociální sítě. Jen je třeba předem nahlásit které. Obratem se tak začalo řešit, jak budou tyto účty zabezpečeny, aby nedošlo k masivnímu šíření falešných zpráv. 10 11

SÍLA INFORMACE Fotka, která prohrála válku Také v Česku máme bohaté zkušenosti s tím, co dokáže jedna jediná falešná informace. Stačí si vzpomenout na kauzu mrtvého studenta Martina Šmída. Dodnes jde o jednu z velkých záhad české porevoluční historie. Zprávu o mrtvém studentovi přinesla vrátná na vysokoškolských kolejích Drahomíra Dražská, která ji předala disidentu Petru Uhlovi. Ten ji pak předal rádiu Svobodná Evropa. Zpráva vysílaná důvěryhodným zahraničním rozhlasem vzbudila velké pohoršení a urychlila pád komunistického režimu v Československu. Sílu měnit svět ovšem nemají jen slova, ale i informace v obrazech. Jedním z nejtypičtějších příkladů je fotografie Eddieho Adamse, která vznikla během války ve Vietnamu. Na přelomu ledna a února 1968 spustily severovietnamská armáda a jednotky Vietkongu ofenzívu známou jako Tet. V Saigonu se komunističtí povstalci zabarikádovali v buddhistické pagodě v čínské čtvrti. Mariňákům se podařilo je porazit a přeživší zajatce Žena v červeném. Jasné sdělení celému světu: turecká policie jde tvrdě po civilistech. Čestný generál popravil kapitána teroristů. Na fotce to ale neuvidíte. vyvedli na ulici. Tam si jihovietnamský generál Nguyen Ngoc Loan vybral jednoho z vězňů, známého jako Bay Lop, a popravil ho střelou do hlavy. Fotograf Adams jej při tom vyfotil. Fotka popravy muže v kostkované košili, který vypadal velmi zranitelně a nevinně, obletěla celý svět a v USA rozpoutala protiválečné běsnění, které nakonec donutilo Spojené státy vycouvat z konfliktu, a to znamenalo zkázu Jihovietnamské republiky. I tato foto.. Eddie Adams informace byla svým způsobem falešná. Nešlo totiž o žádnou zlovolnou popravu. Generál Nguyen Ngoc Loan byl naopak čestný muž a ten, kterého popravil, byl kapitánem teroristické skupiny, jež měla podle všeho na svědomí vraždy policistů, a dokonce i vyvraždění celé rodiny jednoho z jihovietnamských důstojníků. Z jiného soudku je nedávná fotografie Ženy v červených šatech. Na ní 28. května zachytil fotograf Osman Orsal univerzitní studentku Ceydu Sungarovou, jak v ruce drží obyčejnou plátěnou tašku a otáčí se směrem od policisty v plynové masce, který na ni stříká slzný plyn. Tato fotka se stala symbolem letošních tureckých protestů. Hlavně pro lidi ze zahraničí se stala velmi srozumitelným poselstvím o tom, že demonstrace nepořádají islamisté, ale naopak lidé, kteří touží po svobodě, a proti nim nasazuje turecká vláda ozbrojenou sílu. Kvůli falešnému tweetu se během dvou minut prodaly akcie za 4 biliony korun. Dvakrát ověř. Pak panikař Fotografie a zprávy dokázaly měnit svět i v časech před internetem, a to bez ohledu na to, zda jsou pravdivé, nebo falešné. Je ovšem jasné, že v dnešní době platí ještě mnohem více než dříve, že každou zprávu, která by mohla mít sílu cokoliv ovlivnit, je důležité ověřit. Internet je plný falešných účtů, falešných profilů a samozřejmě hackerů, kteří sledují různé cíle včetně toho prostého: na něčí úkor se pobavit. A navíc ve světě, kde se zpravodajové bojí, že je někdo s jejich zprávou předběhne, se jen málokdo namáhá si svou informaci ověřit opravdu pečlivě. Dříve procházely zprávy v médiích poměrně slušným sítem kontrol, dnes je nejdůležitější, zda jsou zprávy zajímavé a zda je dané médium dokáže rychle dostat ven. Pro firmy, které takové zprávy mohou ovlivnit, proto dnes víc než kdykoliv předtím platí: Dvakrát ověřuj a až pak panikař.

12 13 připravil.. Leoš Kyša

MÉDIA NA ROZCESTÍ Těžké začátky digitalizace Tablety měly zachránit světový mediální byznys. Prodeje papírových novin se řítí raketově dolů a všichni doufali, že přechod do digitální podoby přinese návrat prodejů, a tedy i zisků. Digitalizace tradičních médií ale zatím vypadá dost rozpačitě. T omu projektu snad drželi palce všichni. Konkurenční boj šel stranou, protože každý doufal, že mediální magnát Rupert Murdoch, kterému dřív vycházelo všechno, na co sáhl, prorazí a ukáže ostatním cestu, jak dělat mediální byznys v elektronickém věku. A hlavně naučí čtenáře platit za digitální obsah. Jeho vydavatelství New Corp. v únoru roku 2011 spustilo s velkou slávou první deník určený pouze pro ipad. The Daily měl na sto dvacet zaměstnanců a disponoval veškerou finanční a mediální podporou Murdochova impéria. Patnáctého prosince loňského roku vyšel tabletový deník naposledy. The Daily se ukázal jako ambiciózní, ale pekelně ztrátový podnik. Podle propočtů potřeboval tento deník dobrého půl milionů předplatitelů, aby se uživil. Za dva roky jich měl ale jenom něco na sto tisíc. A to je na noviny pro celé Spojené státy zatraceně málo. Přitom ceny byly nastaveny velmi nízko. Asi dvacetikoruna za předplatné na týden nebo 800 korun ročně. Titul se dal číst kromě ipadu i na iphonech. Přechod na digitální formu se příliš nedaří ani českým vydavatelům. Nejambicióznějším projektem u nás zatím zůstává deník Insider spojený se serverem Aktuálně.cz. Ten odstartoval v prosinci 2011. Vychází vždy v 16:00 a dá se číst na telefonech i ve čtečkách. Nedávno vydal mobilní aplikaci pro telefony iphone. Vydavatelé uvádějí, že deník má skoro 1400 předplatitelů, měsíčně si jej přečte šestnáct a půl tisíce lidí a denně je to něco přes tři tisíce kupujících. Jedno vydání stojí devět korun a roční předplatné je za 990 korun, takže je jasné, že celý projekt musí být dosud výrazně ztrátový. Ani investigativní žurnalistika, zdá se, nedokáže zatím lidi v digitální podobě příliš zaujmout. Navzdory obecně slabým prodejům elektronických mediálních produktů u nás vzniklo vydavatelství Tablet Media, které se chce zaměřovat jen a pouze na digitální tituly. Společnost i Chléb náš digitální Jak se daří deníkům? Ne úplně dobře na tom jsou s prodejem digitálních verzí také tradiční deníky. Nejlépe si vedou Hospodářské noviny, které ke konci loňského roku hlásily přes tři tisíce prodejů jednoho svého vydání v digitální podobě. Ostatní za nimi zaostávají velmi výrazně. Mladá fronta Dnes ke konci roku prodávala na sedm stovek digitálních kopií denně, Lidové noviny necelé čtyři stovky a regionální Deníky jen něco málo přes stovku. Týdeníky na tom nejsou o moc lépe. Týden prodává digitálně okolo sto padesáti kusů týdně. Za zmínku stojí snad jen Respekt, který dosáhl na konci roku přes tisíc pět set prodaných výtisků v digitální podobě na vydání.

V Lidových novinách prý už nepracuje nikdo, kdo by si pamatoval dobu jejich prosperity. oficiálně zahájila provoz na začátku letošního roku a chce vydávat časopisy prostřednictvím tabletů, jako jsou ipady s operačním systémem ios společnosti Apple, tablety pracující na systému Android, jako jsou Samsung Galaxy, Google Galaxy, Asus, Sony Xperia a další, a také nové tablety pracující s operačním systémem MS Windows 8. Prvním projektem je společensko-publicistický týdeník Dotyk. Pro prezentaci obsahu využívá tabletové platformy, články jsou doplněny interaktivními grafy, videem či audioukázkou. Časopis vychází každý pátek v poledne. Ke stažení je zdarma v App Store a Google Play. Financovat ho má inzerce. Letošní rok, zdá se, bude podobným tabletovým projektům přát. V květnu se objevilo první číslo měsíčníku zaměřeného na architekturu Architual, který je také výhradně pro tablety, a ten samý měsíc spatřil světlo světa i tabletový dvouměsíčník Adam, lifestyle magazín zaměřený na muže. Snad budou mít tyto a další projekty delší a úspěšnější život než The Daily. Ambiciózní The Daily v číslech: 120 zaměstnanců, 20 korun na týden, 800 na rok Vydržel 23 měsíců. Kdo prodělá víc? Mediální byznys v Česku je každým rokem ve stále složitější situaci. Nejstabilnější jsou, zdá se, majitelé a provozovatelé soukromých rádií. Nejhůře jsou na tom naopak vydavatelé tisku, hlavně deníků. Většina z nich už řeší jenom to, jak moc prodělává. ydavatel deníku Právo, společnost Borgis, je už dva roky po sobě ve V ztrátě. V roce 2012 vykázala ztrátu necelých deset milionů korun, zatímco předloni to bylo 12,6 milionu. Borgis přitom není žádná malá rybka na mediálním trhu. Deník Právo je dlouhodobě třetí nejprodávanější deník v zemi, po Blesku a Mladé frontě Dnes, a navíc ve spolupráci se Seznam.cz Borgis provozuje nejčtenější zpravodajský server Novinky.cz a úspěšný bulvár Super. cz. Navzdory tomu firma není zisková. V dobré kondici není ani vydavatelství Economia, tradiční vydavatel odborných časopisů a také Hospodářských novin. Ty se potýkají s nekončícím odlivem čtenářů. Pomineme-li komunistický deník Haló noviny, jde aktuálně o nejméně prodávané noviny na trhu. Economia také na počátku roku zavřela šest odborných časopisů Trend Marketing, Sign, Hotel & Spa Management, Sport & Wellness Management, Regal a Čerpací stanice. V jakžtakž dobré kondici je zatím alespoň Mafra, a. s., která vydává deník Mladá fronta Dnes a provozuje web idnes.cz. Firma s sebou ale také táhne prodělečný deník Lidové noviny, o kterém se říká nepěkný bonmot: v těchto novinách prý už nepracuje nikdo, kdo by si pamatoval dobu, kdy Lidové noviny ještě alespoň něco vydělávaly. Další dosud prosperující firmou je vydavatel bulvárního deníku Blesk, společnost Ringier. O Ringieru ale poslední měsíce kolovaly zprávy, že je na prodej a kupuje ho Andrej Babiš. Ten však nakonec koupil mediální skupinu Mafra. Špatná ekonomická situace vlastníků médií je špatnou zprávou i pro čtenáře jejich deníků a týdeníků. Šetření vždy znamená zhoršení kvality informací, které prodělávající média provází. 14 15

MÉDIA NA ROZCESTÍ Válka (médií) v regionech Regionální tisk. Mnozí v něm cítí zlatý důl, budoucnost mediálního byznysu. Velcí hráči si na něm ale zatím vylámali zuby. íž a níž padají každý měsíc prodeje regionálních Deníků z vydavatelství Vltava-Labe-Press. Projekty postavené N na sítích regionálních týdeníků jako Naše Adresa nejbohatšího Čecha Petra Kellnera či bezplatná síť regionálních médií Sedmička vydavatelství Mladá fronta po sobě zanechaly nejen pachuť ukončených projektů, které měly velké plány, ale hlavně obrovské finanční ztráty. U Naší Adresy se počítaly ve stamilionech. Přesto regionální tisk stále láká investory. Na rozdíl od národních deníků má totiž pořád punc něčeho, na čem se dá vydělat. Stačí jen zjistit, jak na to. Průběžně 1:0 AGF Media (Babiš) : Vltava-Labe-Press 1 000 000 : 180 000 Velká malá domů Tam, kde velkolepě pohořel Petr Kellner, se teď třeba snaží uspět Andrej Babiš, nejbohatší Slovák a druhý nejbohatší muž s českým občanstvím. Jeho nová mediální společnost AGF Media rozjela na začátku roku 2012 vlastní síť regionálních týdeníků s názvem 5 + 2 dny. Nedávno se týdeníky v rámci relaunche přejmenovaly na 5plus2 a rozjely i vlastní zpravodajský web. AGF Media nyní vydává 71 regionálních týdeníků, které se rozdávají zdarma. Jejich celkový náklad je milion výtisků. Už jenom toto číslo samo o sobě poráží konkurenci placených regionálních deníků z Vltava-Labe-Press, které podle výzkumu Media Projektu měly ve druhé půlce loňského roku 780 tisíc čtenářů při necelých 180 tisících prodaných výtisků denně. AGF Media by ale jenom těžko mohly být ziskovým podnikem, kdyby si inzerci v týdenících 5plus2 nepořizovaly ostatní Babišovy firmy z Agrofert Holdingu. I tak se ale Babišovým lidem daří získávat i inzerci jiných firem a ohledně své budoucnosti hýří firma optimismem. Stejně optimisticky se zatím tváří i síť bezplatných regionálních médií s názvem Český domov. Jde o inzertní projekt, který sdružuje lokální média, ať už jsou to radniční zpravodaje, nebo jiná obdobně zaměřená média po celé České republice. Přibližně 50 % z nich vydává společnost Strategic Consulting, druhou polovinu tato firma mediálně zastupuje v rámci mediálního zastupitelství, kdy jednotlivá média vlastní jiní, primárně drobní vydavatelé. Opavská cesta Při pohledu na rozvoj sítí bezplatných regionálních médií a postupný pokles prodejů regionálních Deníků sítě Vltava-Labe-Press by se mohlo zdát, že v regionech nemají placená média šanci. Některé úspěšné projekty ovšem ukazují, že to tak rozhodně není. V bývalém okrese Opava například funguje neuvěřitelně úspěšný regionální týdeník Region Opavsko s týdenním prodaným nákladem mezi třinácti až patnácti tisíci výtisků. Jeho šéfredaktor a dlouholetý regionální novinář Roman Konečný si vrásky z bezplatné konkurence nedělá. Za dobu naší existence se objevilo několik takovýchto titulů a skoro všechny jsou už minulostí. Samozřejmě z počátku jsme netušili, co to se čtenáři a inzerenty udělá. Jenže naštěstí máme jak věrné čtenáře, tak i inzerenty, a nejenže při vstupu těchto tiskovin na trh u nás nedošlo k poklesu, ale naopak dále rosteme. Navíc tyto zdarma rozdávané tituly mají jednu obrovskou slabinu: regionální noviny nemohou dělat lidé, kteří v tom regionu nikdy nebyli. Člověk z Českých Budějovic nemůže říkat Krnovu, co má číst, a naopak, říká šéfredaktor Regionu Opavsko Roman Konečný. Podle něj totiž i regionální čtenář ocení kvalitní žurnalistiku. Za tu je pak ochoten si zaplatit. Regionální tiskoviny zdarma mají zpravidla strašlivou úroveň. Autoři textů v nich ví, že nemusí bojovat o čtenáře na stánku a nemají většinou ani moc velkou ambici psát dobré a velké věci, protože jejich produkt se stejně rozdá zdarma, ať tam bude článek o korupci na magistrátě, nebo text o tom, jaké kytičky rostou v parku, tvrdí Konečný. Rozdíl kvality mezi placenými a neplacenými regionálními médii podle něj cítí i inzerenti, kteří vědí, že kvalitní regionální týdeník si přečte víc lidí než noviny zdarma. Velkou roli navíc může hrát subjekt, který za regionálním médiem stojí. V Opavě byl velice úspěšný týdeník Region, který koupila společnost Vltava-Labe-Press a transformovala jej na Opavský a hlučínský Deník. Jeho prodeje dnes představují zlomek prodejů původního týdeníku. Za projektem týdeníku Region Opavsko naopak stojí místní podnikatelé, kteří svůj tehdejší produkt prodali Vltava-Labe-Press. Jestli nějaký typ tiskovin má šanci, jsou to právě ty regionální, ale poctivě dělané, ne inzertní letáky s pár články, zdarma házené do schránek. Ty se možná udrží, ale dokud nepochopí, že bez kvalitní žurnalistiky to nejde, tak nám nikdy konkurovat nebudou, říká rezolutně Roman Konečný.

také na luxusní doplňky? Zatímco v módě zní hlavní heslo rychle, rychle, připravuje se jedna kolekce za druhou a žijete v neustálém časovém předstihu, v oblasti špičkového designu tohle heslo neplatí. Naopak, každý nový produkt se připravuje pečlivě a dlouho ve spolupráci s marketingem, technologickým vývojem i vedením firmy. Tak Zhanna Belskaya popisuje svou zkušenost ze stáží u Kenza a Cartier. Jasná volba Každému to znělo jako hodně hloupý nápad. I když měl jeho nositel v novinařině slušný krepřipravila.. Ludmila Hamplová Efekt Motejlkových křídel Psal to Motejlek. Tahle věta se mezi lidmi z byznysu a politiky začíná stále více používat jako důkaz důvěryhodnosti. Fenomén Miroslava Motejlka, muže, jehož informace mají cenu, už pět let otřásá českou mediální scénou. J aký je vlastně základní rozdíl v práci pro věhlasný módní dům a ještě slavnější šperkařskou firmu, zaměřující se dit, každý čekal, že projekt jeho vlastního webu s exkluzivními informacemi, které budou dostupné jen předplatitelům, musí zákonitě zkrachovat a skončit na smetišti elektronických dějin. Nestalo se. Informační one man show slavilo úspěch a ve světě, kde informace nekontrolovaně kolují po internetu, to dalo novou sílu umírající víře: za dobré informace jsou lidé pořád ochotni zaplatit. Bez servilních šéfů Ekonomické žurnalistice se věnuji od roku 1997. Postupně jsem prošel Lidovými novinami, Týdnem a Českým rozhlasem. Impulsy k rozjetí vlastního média přišly právě z posledních dvou angažmá. Chování vydavatele Týdne i nadřízeného managementu Českého rozhlasu neslo zjevné stopy servilnosti k místním ekonomickým a politickým elitám a různým šíbrům, což mi dost vadilo. Měl jsem o psaní vlastní představy a za ta léta jsem za sebou cítil i docela silnou komunitu loajálních čtenářů. Tak jsem to zkrátka v říjnu 2008 risknul a zadal si do Googlu dotaz: jak se dělá web. A bylo to, vysvětluje radikální přechod k podnikání na vlastní noze Miroslav Motejlek. Rozjezd webu motejlek.com ho stál asi dvacet tři tisíc korun a přes systém Webnode si ho vytvořil sám. Primární příjem serveru motejlek. com tvoří předplatitelé, kteří za rok zaplatí předplatné. To je na české poměry neuvěřitelné, totiž 14 000 korun bez DPH. Na první pohled je to neuvěřitelná částka, ale motejlek.com nemá o předplatitele nouzi. Naopak. Počet předplatitelů i čtenářů neuzamčených textů roste. Motejlkovy velmi přímé a často břitké komentáře hodnotící český byznys i politiku sleduje na Facebooku víc než čtyři a půl tisíce lidí, což je jen pro srovnání víc než polovina facebookových fanoušků internetové verze Lidových novin. Vyprodané jsou tak i inzertní plochy webu. Efekt motýlích křídel vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu. Otevřená encyklopedie Wikipedie, heslo Motýlí efekt Obsah (jako vždy) králem Pro velké mediální domy, kterým se pořád nedaří vytvořit funkční model prodeje elektronických verzí deníků a časopisů a jejichž prodeje elektronických předplatných jsou pořád velmi malé, je Motejlkův úspěch trošku záhada. Jak to, že jemu se daří to, co gigantům moc nejde? Obsah je relevantní, aktuální a u zcela zásadních byznysových témat je už téměř dobrým zvykem, že je naši předplatitelé u nás najdou jako vůbec první v České republice. Navíc máme přesah i do okolních zemí, jako je Slovensko, Polsko nebo Německo. To je asi největší konkurenční výhoda stránek motejlek.com. V oblasti byznysu se pohybuji už od roku 1997. Mám po léta budované kontakty a díky nim množství informací i podrobný přehled o dění. Zejmé- 16 17

EFEKT MOTEJLKOVÝCH KŘÍDEL i Miroslav Motejlek (1969) Ekonomický novinář, provozovatel informačního projektu motejlek.com. Vystudoval ekonomii na UK v Praze a působil jako finanční ředitel strojírenské společnosti. Svou žurnalistickou praxi začal v Lidových novinách. Působil v Týdnu a Českém rozhlase. na o tom zákulisním. Zřejmě i proto jsem pro mnoho předních postav našeho byznysu víc než jenom žurnalista. Spíš něco jako partner do diskuze. A to s sebou přináší spoustu zajímavých informací. Mám docela často přehled i o probíhajících jednáních nebo plánech akvizic velkých hráčů. Být o krok napřed je zásadní, vysvětluje Miroslav Motejlek. Opravdu ale tyhle exkluzivní informace stojí za ty peníze? Pro běžného čtenáře otevřených zpráv je jejich přínos hlavně v rovině všeobecného přehledu o stávajícím byznysu v naší zemi, pro předplatitele je to podle Motejlka naopak chce mít aktuální informace v předstihu. A mít díky tomu prostor reagovat v případě, že se naše informace nějak bezprostředně dotýkají jeho byznysu, říká Motejlek. Webové stránky s předplatným 14 000 Kč měsíčně?! Nová cesta médií? Ve stopách Miroslava Motejlka se vydal i jiný dlouholetý novinář Aleš Borovan, který sbíral zkušenosti v Hospodářských novinách i E15. Ve druhé půlce loňského roku spustil web borovan.cz, který se zaměřuje na exkluzivní zpravodajství i zákulisní informace ze světa showbyznysu. V principu je náš projekt otázkou specializace. Otázkou oddělení se od mainstreamu, kterého je přetlak, má možná desetitisícinásobně více konzumentů, jejich kupní síla je však limitována. Mainstream navíc netlačí na kvalitu, jeho pointou je kvantita za nízkou cenu. My cílíme na vybranou skupinu, která je malá, avšak bonitní a dokáže ocenit přísun relevantních byznys informací v pravý čas, vysvětluje princip svého úspěchu Miroslav Motejlek, podle kterého by se podobných projektů, jako je motejlek.com či borovan.cz, mohlo klidně časem uchytit víc.

BODNUTÍ STANISLAVA KOMÁRKA Kolik stojí dobrá rada, která je drahá? i Profi l Prof. Stanislav Komárek, filozof, biolog a esejista. Přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. To, co je na vývoji společnosti skutečně podstatné, v médiích téměř není. P očátkem devadesátých let mi můj intelektuální guru Zdeněk Neubauer opáčil na jakousi moji poznámku o tom, že dobrá rada je drahá, zcela věcně: Kolik? V hledání odpovědi na tuto otázku ponechme teď stranou rady expertů v praktickém životě, tedy třeba rady právní a lékařské. Zamysleme se spíš nad tím, co vlastně kupujeme byť ne zas tak příliš draze pod hlavičkou informace v běžných médiích. Podíváme-li se do nich, zejména na jejich titulky, sotva zjistíme, co že se to vlastně kolem nás děje. Ponechme teď stranou silnou bulvarizaci většiny médií a skutečnost, že horké letní měsíce tvoří na severní polokouli samy o sobě jakousi okurkovou sezónu. Skutečně zajímavé procesy ve společnosti totiž probíhají příliš pomalu, než aby si jich někdo povšiml trochu jako vrásnění Himálají, které se také každoročně o nějaký ten centimetr zvýší. I společenské posuny tohoto druhu jsou jaksi málo sexy je to příliš nedynamické. Takovýmto dlouhodobějším souhrnům se v nejlepším případě věnuje sem tam nějaký ten komentátor zpráv by tak vznikla tak setina z toho, kolik se očekává. Paradoxně se tak z jistého hlediska neděje skoro nic, z jiného se naopak svět mění tak rychle jako nikdy v historii. Je to trochu jako zpravodajství z lesa: letos narostlo opět o čtyři procenta listí víc než loni Produkce žaludů ovšem stagnuje Datel nekoncesovaně tesal dutiny Rvačka veverek vzbudila všeobecný rozruch A kdo je odpovědný za vysokou červivost hříbků? A tak dále. Jednou za mnoho let ovšem dorazí vichřice či dřevorubecká parta a stromy, pro které už pomalu nebylo vidět les, z větší části za ohlušujícího praskotu popadají. Nebo přijde kůrovcová či mnišková kalamita (ta poslední u nás byla v roce 1929, podobně jako začátek velké krize) a dobrá rada je drahá. Nemusí nikoho překvapovat, že to, co je na vývoji skutečně podstatné, v médiích téměř není ke všem podstatným věcem se v životě musíme nějak propracovat sami. V případě informací je ovšem otázka jak. Má důvěra v elektronický svět dostala nejhorší ránu před lety v Íránu, kde údajně proběhlo obrovské zemětřesení s epicentrem v okolí Mešhedu. Vzhledem k tomu, že jsme tam právě pobývali, bombardovali po zhlédnutí televizních záběrů naši příbuzní, kteří už se cítili pozůstalými, českou ambasádu v Teheránu zoufalými dotazy. Mohu při svém vousu odpřisáhnout, že v Mešhedu a širším okolí tou dobou nespadl ani kozí chlívek a sebemenší záchvěv nebyl patrný. Jak podobný mediální fenomén vzniká, mohu podnes jenom hádat a záhadu jsem nikdy nerozřešil. Nakonec vlastně nezbývá nežli se na médii popisované události a místa alespoň výběrově a občas podívat vlastníma očima. Člověk se pak většinou nestačí divit a může si mnohou zprávu jakžtakž zkorigovat. My starší v tom máme z minulého režimu jistou praxi. Jak to? Vždyť tehdy bývala totalita a dnes přece můžeme referovat svobodně?! To jistě ano, ale každá doba si vytváří předpřipravené obrazy o tom i o onom. Co je, či lépe řečeno má být, v Tibetu či v Libyi? To dávno víme, potřebujeme si to jen v nové obměně zase zpřítomnit, podobně jako kdysi bylo zvykem rituálně připomínat, že vrazi z Pentagonu zase připravují další válku, jak už ostatně po desítky let odpovídá jejich zvrhlé přirozenosti. I leták o pohanském Turkovi musel v 17. století vypadat v hlavních rysech vždycky stejně včetně ilustrace, na které na nás s tasenou šavlí cválá. Médii, ať už starodávnými, nebo nejmodernějšími, ostatně stejně listujeme vždycky s nepřiznaným cílem najít tam, co už dávno víme: Mámo, podívej, vždycky jsem to říkal čti! Je to tady Za vším jsou Baskové (templáři, zahrádkáři apod.). 18 19

20 Měnová reforma pro 21. století Virtuální měna bitcoin nemá centrální banku ani fyzická platidla. trendy 21 Střílí, jako když tiskne Zbraň, která se dá stáhnout z internetu a vytisknout. Malá plastová pistole vzbudila velký zájem médií a nelibost politiků. 22 Hlídejte si reputaci firmy na internetu Někdo o vás nebo o vaší firmě na internetu lže? Řešení má jméno Online reputation management. 28 Insider: Pracujte s informacemi efektivně Jaké aplikace vám proklestí cestu houštinami informací? Základem úspěchu je určit si workflow, průběh práce.

připravil.. Jiří Suchomel Měnová reforma pro 21. století Rychle na web Bitcoinu poskytuje několik uživatelů najednou. V tomto případě jde o historii transakcí a přehled o oběhu měny. Místo jedné banky tak funguje dohled na velkém množství počítačů zároveň. Síť uživatelů se dělí na dvě skupiny: jedna prostě využívá měnu k platbám, druhá kromě toho věnuje velký výpočetní výkon na ověřování transakcí a zároveň těží nové bitcoiny. V tom tkví další zajímavost měny. Její objem má dopředu daný strop, hodnotu tedy určuje nabídka a poptávka. Množství bitcoinů by se mělo zastavit u 21 milionů. I proto se oproti běžným měnám používá dělení na osm desetinných míst, které se časem může rozšířit. U naší koruny by takové dělení odpovídalo miliontinám haléře. Digitální měna má řadu výhod a samozřejmě i nevýhod. Přesuny peněz nejsou kontrolované státem a jsou víceméně anonymní. Takže není divu, že se bitcoiny využívají pro obchodování na černém trhu. Jinak ale fungují zejména jako alternativa plateb na internetu nebo posílání peněz mezi zeměmi. Bitcoiny se však neobejdou bez připojení k internetu a jsou vázané na digitální podpis. Ten se dá ukrást nebo ztratit, takže o virtuální peníze můžete přijít stejně jako o ty skutečné. Ukázalo se také, že je přeci jen potřeba zavést nějaké formální mechanismy. Vznikla proto nadace s cílem bitcoiny propagovat a podporovat. A vznikají také konkurenční projekty, které se snaží myšlenku ještě více zdokonalit. Předloni se k bitcoinům přidaly litecoiny s důrazem na rychlost, vloni PPcoiny s přísnějšími pravidly pro těžení. Zatím můžeme tyto digitální peníze považovat spíš za experiment, který ještě potřebuje dozrát. Ale třeba si najdou místo vedle současných světových měn. Ostatně není náhodou, že historického maxima dosáhly bitcoiny během kyperské krize. foto.. Bitcoin Project Jako jedna z příčin současných problémů světové ekonomiky se zmiňuje to, že peníze už nejsou kryté zlatem nebo jinou komoditou. Virtuální měna bitcoin si s tím hlavu neláme a opouští i jiné principy nemá centrální banku ani fyzická platidla. ávrh digitální decentralizované měny zveřejnil Satoshi Nakamoto v roce N 2008. O rok později se začala utvářet síť, která uvedla jeho myšlenku do praxe. Stačily dva roky a bitcoiny se dostaly na hodnotu 30 dolarů za kus. Tehdy na sebe poprvé upoutaly pozornost. Kurz se ale záhy změnil a cena postupně spadla až na 2 dolary. Další velký výkyv přišel letos v dubnu, kdy se bitcoin vyšplhal na svoje maximum 266 dolarů. Zájem investorů byl najednou tak velký, že vedl dokonce k přetížení infrastruktury. A také k dalšímu pádu. Dnes se bitcoiny drží okolo stovky dolarů, tedy zhruba dvou tisíc korun. Záleží na množství a způsobu platby. A v čem je vlastně bitcoin revoluční? Využívá principy podobné sdílení souborů, kdy data Pátrání po autorovi Skutečná identita autora bitcoinů dodnes není známa, Satoshi Nakamoto je jen pseudonym. Možná se za japonským jménem skrývá mladý student kryptografie z Irska. Nebo skupina vývojářů, jejíž členové jsou podepsáni pod řadou patentů z oblasti šifrování a přihlásili je nedlouho před registrací internetové adresy bitcoin.org. Nebo jde skutečně o člověka z Japonska? Podle posledních dohadů by za nápadem mohl stát matematik Shinichi Mochizuki. Ať je pravé jméno jakékoli, autor bitcoinů se jim prý už nevěnuje. O fungování měny se stará komunita a podpis guvernéra není potřeba. Stejně by nebyl na co dát. 20 21