Podnože pro révu vinnou

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta Podnože pro révu vinnou Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Radek Sotolář Vypracovala Jana Rohrerová Lednice 2008

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Podnože pro révu vinnou vypravovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne Podpis

Poděkování Tímto děkuji vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Radku Sotolářovi za cenné informace a odborné rady.

OBSAH 1. Úvod..7 2. Cíl práce..10 3. Současný stav řešené problematiky..11 3.1. Historie používání podnoží 11 3.2. Mšička révokaz..14 3.3. Významní čeští šlechtitelé podnoží...15 3.3.1. Kraus Vilém, Prof. Ing...15 3.3.2. Kraus Vilém, Doc. Ing., CSc.15 3.3.3. Křivánek Václav, Ing.15 3.3.4. Palička Břetislav, Ing.16 3.3.5. Unger Rudolf.16 3.3.6. Votruba Karel 16 3.3.7. Zatloukal František, Ing.17 4. Podnožové odrůdy révy...17 4.1. Botanické druhy rév používané jako první podnože...17 4.1.1. Vitis riparia Michx.17 4.1.2. Vitis rupestris Scheele...17 4.1.3. Vitis berlandieri Planchon.18 4.1.4. Vitis cinerea Engel.18 4.1.5. Vitis labruska L..18 4.1.6. Vitis aestivalis Michx 18 4.1.7. Vitis amurensis Rupr.19 4.2. Význam podnoží 20 4.3. Genetické zdroje rezistence a jejich šlechtitelské zhodnocení 21 4.4. Šlechtitelské zhodnocení některých vybraných druhů rév..24 4.4.1. Kříženci s Vitis rotundifolia Michx 24 4.4.2. Kříženci s Vitis amurensis Rupr 25

4.4.3. Kříženci s Vitis labrusca L.26 4.4.4. Kříženci s Vitis aestivalis Michx 26 4.4.5. Kříženci s Vitis cinerea Engel 27 4.5. Dělení podnoží dle obsahu volného Ca v půdě 27 4.6. Dělení podnoží podle vzrůstnosti 28 4.7. Výběr podnoží podle půdních podmínek a způsobu vedení 29 4.8. Popis jednotlivých podnoží používaných ČR..30 4.8.1. Kober Teleki 5 BB...30 4.8.2. Kober Teleki 125 AA..30 4.8.3. Teleki 5C 31 4.8.4. Oppenheim SO4.32 4.8.5. Craciunel 2.32 4.8.6. Schwarzmann.33 4.8.7. Aripa..33 4.8.8. Geisenheim 26...33 4.8.9. Le K/1.34 4.8.10. Amos..34 4.8.11. Börner 35 4.8.12. Ferkal.35 4.8.13. Georgukon 28 36 4.8.14. Teleki 8B 36 4.8.15. Binova.37 4.9. Nové druhy podnoží.37 5. Přehled šlechtitelských pracovišť.38 6. Závěr 41 7. Souhrn..42 8. Summary.43 9. Použitá literatura..44 10. Přílohy..46

1. Úvod Evropské odrůdy révy vinné mají původ v Zakavkazské oblasti. Podle objevů botaniků a archeologů se zde víno pěstovalo už před 8 000 lety. Rod Vitis, z něhož Réva vinná pochází, je však mnohem starší. Otisky listů, semen a pylu dávných předchůdců Révy vinné byly objeveny v třetihorních a čtvrtohorních sedimentech. Dokázala přežít dvě doby ledové na řadě území, jako třeba na severu Afriky, ve Španělsku, Itálii, Řecku, Balkáně a především v Zakavkazsku. Réva vinná byla původně popínavá rostlina, která šplhala po listnatých stromech až do výšky 20 metrů. Nejvíce se jí dařilo v oblastech s teplým a vlhkým létem. Dohromady se na Zemi vyskytuje více než 60 druhů rodu Vitis, ale jen jeden z nich Vitis vinifera se užívá k výrobě vína. Moderní vinařství vzniklo ve chvíli, kdy lidé začali révu vinnou pěstovat a záměrně kultivovat. Nejdříve se pěstovala jako keř nebo se rostlina nechala pnout po přirozené opoře např. kmeny stromů (jehličnanů), jak je tomu dodnes v oblasti Kappadokie. Nejstarší stopy vinařství byly nalezeny v Zakavkazsku ( oblasti Arménie, Gruzie a Ázerbajdžánu ) a v Mezopotamii, kde se réva vinná pěstovala již 6 000 let před Kristem, velmi pravděpodobně i na výrobu vína. Archeologické nálezy z neolitického obydlí v Hajji firuz tepe, kde bylo objeveno šest džbánů na víno, se datují do doby 5 400 až 5 000 let před naším letopočtem. Chemickým rozborem v nich byly zjištěny stopy zaschlého vína a pryskyřice. Zda byla pryskyřice přidávána do vína kvůli konzervaci, se neví. Proto je možné, že samotné hrozny jí obsahovaly velké množství, neboť vyrůstaly na stejné půdě jako jehličnany, po kterých se pnuly. Kolem roku 3 500 před Kristem se již v Mezopotamii s vínem čile obchodovalo. Zajímavá je také skutečnost, že se víno vyrábělo dříve v Egyptě než v Řecku, ačkoliv se na jeho území Réva vinná v přírodě nevyskytovala. Historikové tvrdí, že se sem víno dostalo obchodem přes Palestinu. Stopy vinařství zde sahají nejméně do doby 2 700 let před našim letopočtem. Na egyptských vinných nádobách se objevují hieroglyfy označující jejich původ. Podle historiků to jsou první vinařské etikety na světě. Vinařství bylo velmi oblíbené, jak dokazují četné nálezy nástěnných maleb s motivy révy vinné. Rostliny se pěstovaly na konstrukcích podobných pergolám, známe i systém zpracování a uchovávání vína. Ta byla zřejmě velmi koncentrovaná

s vysokým podílem alkoholu a se zbytkovým cukrem, což znamenalo, že měla poměrně dlouhou životnost. V Řecku se již pěstování révy vinné povzneslo na umění. Víno a vše s ním spojené, bylo zdrojem inspirace pro básníky, umělce, filozofy a malíře. Do pevninského Řecka se dováželo z ostrovů, ale i z Egypta a Středního východu. Každý ostrov produkoval velmi odlišná vína, za zmínku stojí nejznámější z nich, Chios, Samos nebo Lesbos, jejichž produkce se záhy velmi proslavila. Z Řecka se vinařství rozšířilo do Itálie, na Sicilii, do Španělska a do Černomoří. Také další osídlenci Středomoří, Féničané, zakládali rozsáhlé vinice v severní Africe. Když začali zakládat své osady v jižní části Francie, byly jejich přirozenou součástí i vinice, a tak se i místní Galové naučili pěstovat révu vinnou. Rovněž Keltové uměli vyrábět víno. Již před 2 500 lety Druidové sbírali bobule popínavých rostlin a vyráběli z nich povzbuzující nápoj. Římané pak rozšířili pěstování révy vinné po celé své ohromné říši, a tak se pravděpodobně dostalo víno i k nám. Již staří Egypťané značili původ vína výrobcem, ročníkem a vinicí, Řekové pak hodnotili barvu color a vůni odor vína a Římané zavedli ještě vzhled sapor. Vína se pila především hojně ředěná vodou ( slanou i sladkou) z důvodu vyššího obsahu alkoholu. Toho se dosahovalo přidáváním medu a rybízu do moštu během výroby. Pro zjemnění chuti, se pak přidávaly různé aromatické látky jako bylinky, koření, pepř, kůra a ovocné šťávy. Po pádu Římské říše bylo evropské vinařství téměř zničeno. S příchodem islámské nadvlády byly ničeny vinice plodící hrozny vhodné pro výrobu vína a byly nahrazovány odrůdami poskytujícími hrozny stolní pro přímou konzumaci. Od úplného zániku vinařství zachránila katolická církev, která vysazovala révu vinnou po celé Evropě a to nejen k výrobě mešního vína. Ke konci středověku již byla známá řada vinařských oblastí ve Francii, v Itálii, Španělsku a Německu. Vinařství se i nadále potýkalo s nesnázemi jako např. války, neúroda apod. ale tradice již byla založena. Z této doby pochází většina slavných vín, jako italské Piemonte, vína z Burgundska, španělské Riojy a malaga, řecká commandaria či portugalská madeira. V 18. století začíná výroba brandy. V Anglii stoupá obliba druhotně kvašených vín šampaňských. Vzniká také první oficiální právní ochrana označení původu vín. Víno se stává oblíbeným nápojem nižších vrstev, což přispívá značně rozvoji výroby. Zatím poslední velký otřes zažilo vinohradnictví na konci 19. století, kdy

mšička révokaz ( Phylloxera vastatrix) zničila téměř všechny Evropské vinice révy vinné - Vitis vinifera. Americká réva byla naštěstí odolná, takže naroubované sazenice révy vinné opět obsadily zdecimované vinice. Jedinou obranou se ukázalo být štěpovaní evropské révy na americké podnože. Ve 20. století dochází k zavedení mechanizace a nových postupů, čímž se lepší kvalita hroznů i samotného vína. Vznikají šlechtitelské stanice, zakládají se izobáty Perná, Lednice a dle zákona se musí používat osvědčený množitelský materiál.

2. Cíl práce Cílem práce bylo prostudovat dostupné literárních zdroje pojednávající o podnožích révy a seznámit se s danou problematikou v podmínkách České republiky. Dále stručně popsat stávající stav dané problematiky v ČR. Součástí této bakalářské práce je charakteristika nejpoužívanějších podnoží, jejich pěstitelské zhodnocení, popis základních vlastností a způsobu používání ve šlechtění podnoží. Práce stručně popisuje i některé nové podnožové odrůdy světového sortimentu, které dosud nejsou registrované v ČR.

3. Současný stav řešené problematiky 3.1. Historie používání podnoží Při pohledu hluboko do historie narazíme na údaj PLINIA STARŠÍHO o významu žlutého prášku jako zúrodňující látky u datlí a COLUMELU, který již v roce 50. po Kr. psal o potřebě výběru lepšího dřeva při množení rostlin, čímž položil základ pozdějšímu selekčnímu šlechtění. Ke stejným závěrům přišel i MAGNUS o tři sta let později. Podobných postřehů a návodů bylo ve středověku určitě více, ale bohužel upadly v zapomnění. K jejich znovuobjevení a prohloubení docházelo zejména v 18. 19. století. Tak např. zmiňovanou pohlavnost rostlin přesvědčivě prokázal až C. LINNÉ v pol. 18. století (NEČÁSEK a kol., 1979). Se šlechtěním révy vinné se plně začíná již koncem 18. století, zejména v Německu, Rakousko-Uhersku, Francii a Itálii, kdy se šlechtitelé zaměřili na hybridizaci a nutnou selekční činnost pomocí individuálního výběru (J.ENGELBERTH, G.A.FROELICH, W.RASCH, D.BLANKENHORN, H.GOETHE, a další). Zejména zavlečením houbových chorob a révokaze do Evropy, začíná mnoho odborníků z různých vinařských států se šlechtěním metodou mezidruhového křížení (P.Ch.OBERLIN, L.RAVAZ, I.COSMO, C.GRIMALDI, F.BACO, A.SEIBEL, B.SEYVE-VILLARD, C.BÖRNER, aj.). Rozvoj evropského šlechtění se nepochybně odrazil i v našich zemích. Nejvýznamnějšími osobnostmi začátku šlechtění révy u nás byli J. SEDLÁČEK (1759-1827) a CH.C. ANDRÉ (1763-1831). ANDRÉ přišel na Moravu ze Saska a působil zde jako pedagog. V roce 1816 založil v Brně Ovocnický spolek a jeho členům doporučil šlechtit ovocné druhy křížením. Poukazoval na nutnost prověřování dovážených zahraničních odrůd a kritizoval pěstitele, kteří již tehdy upřednostňovali množství úrody před její kvalitou. Později však musel pro liberální názory monarchii opustit, usadil se ve Stuttgartu a stal se členem Knightovy zahradnické společnosti v Londýně. Na jeho počest pojmenovali šlechtitelé z ŠSV ve Velkých Pavlovicích svoji novou modrou moštovou odrůdu názvem André. SEDLÁČEK působil jako ředitel Státních statků v Brně, kde roku 1820 založil velkou sbírku odrůd révy vinné. Jeho zásluhou se realizoval i výsev 54 000 semen révy, přivezených zejména ze Španělska. Věřil, že nové odrůdy, které vyselektuje, budou již dobře přizpůsobené našemu prostředí. Jeho práci převzal opat starobrněnského kláštera F.C. NAP (1792-1867), který nad klášterem později založil Ústav pro pokusné šlechtění révy. Mezi

důležitá jména té doby patří i F. SCHWARZMANN (1848-19??), který ve Bzenci roku 1891 z volného opylení V. riparia Michaux získal podnož Schwarzmann (POSPÍŠILOVÁ a KORPÁS, 1998). Propagátorem šlechtění na Slovensku byl P. OLEXÍK (1801-1878). Zabýval se zejména šlechtěním okrasných rostlin a v r. 1852 uspořádal v Brně velkou výstavu, jejíž součástí byla i kolekce různých odrůd révy vinné. Patřil i mezi blízké přátele J.G. MENDELA (1822-1884). Další významnou osobností byl MATHIÁZS JÁNOS (1838-1921). Narodil se v Mošarove u Prešova. Působil jako písař v Košicích, kde r. 1866 založil sbírku odrůd révy (území dnešní košické botanické zahrady). Studoval jejich synonyma a snažil se zavést do odrůdové nomenklatury pořádek. Odrůdy dále selektoval a prováděl různá křížení. Jeho nejznámější odrůdou se stala Ezeréves Magyarország emléke (Tisícileté výročí Maďarska). V roce 1890 z obavy před zničením svého šlechtitelského materiálu mšičkou révokazem, prodal veškerý majetek v Košicích a přestěhoval svůj sortiment na imunní písky do Kecskemétu. Stagnace, způsobená první světovou válkou, skončila činností F. FRIMMELA (1888-1957), který praktickou šlechtitelskou práci podložil genetickou teorií. Upozorňoval na nevyhnutelnost, zásady a způsoby udržovacího šlechtění a křížení zaměřoval na zvýšení jakosti, ale i na mezidruhové křížení pro posilnění rezistence odrůd. Pozornost věnoval i genetickým analýzám populací ze samoopylení různých odrůd révy, mutačnímu šlechtění a CH. DARWINEM propagované vegetativní hybridizaci (štěpování). Působil jako vedoucí Výzkumného šlechtitelského ústavu J.G. Mendela v Lednici na Moravě. Po roce 1920 se šlechtění révy přeneslo na šlechtitelské pracoviště do Znojma, jehož ředitelem byl R.A. STUMMER (1882-1972). Po něm vedl šlecht. stanici až do vypuknutí druhé svět. války C. MÍŠA (1896-1977). Z jeho materiálu byla jako první československá odrůda zapsána do registru povolených odrůd bílá moštová odrůda Veritas (r. 2001 opětovně povolena). Hned po druhé světové válce se na Moravě vybudovala síť šlechtitelských stanic, jejichž cílem byla selekce materiálu, udržovací šlechtění a novošlechtění. Mimo Znojma to byly šlechtitelské stanice v Mutěnicích (zal. r. 1902), Polešovicích (1922), Velkých Pavlovicích (1945) a Perné (1946). Mezi významné osobnosti tohoto období patřil J. BLÁHA (1900-1994), působil v Mutěnicích a Polešovicích, zabýval se studiem odrůd a selekcí révy a v roce 1952 vydal první československou ampelografii. Významným šlechtitelem se v Polešovicích stal V. KŘIVÁNEK (*1927), jeho doménou bylo udržovací šlechtění ušlechtilých i podnožových odrůd révy, klonová selekce,

novošlechtění a ozdravování množitelského materiálu. Z jeho rukou vzešly modré stolní odrůdy Olšava, Vitra a Pola, bílá moštová odrůda Muškát moravský a podnožová odrůda Amos. Dlouholetým vedoucím ve Velkých Pavlovicích byl J. HORÁK (1922-1994) a za jeho působení zde vznikla vzpomínaná odrůda André. Šlechtitelskou stanici v Perné vedl J. VEVERKA (1922-2006) a jeho zásluhou zde vznikly dvě bílé moštové odrůdy Pálava a Aurelius (MÍŠA a kol., 2005). V Čechách později vznikly další dvě stanice Karlštejn a Velké Žernoseky. Výzkumná stanice vinohradnická a vinařská v Karlštejně se pod vedením T. DOHNALA (1903-1993) a později V. HUBÁČKA (1926-2008) se zabývala udržovacím šlechtěním, selekcí odrůd a tvorbou genofondu. Šlechtitelská stanice ve Velkých Žernosekách se pod vedením F. SVOBODY, V. KRAUSE a L. SVOBODOVÉ mimo jiné zabývala i zvýšením rezistence révy proti mrazu a mutačním šlechtěním. Rezistentnímu šlechtění se V. KRAUS věnoval nadále i po příchodu do Lednice, kde spolu s M. MICHLOVSKÝM dali vzniknout prvním českým mezidruhovým odrůdám Malverina (povolena r. 2001), Laurot (povolena r. 2004), Nativa, Cerason, aj. Z jeho rukou vzešly i dvě modré moštové odrůdy barvířky Neronet a Rubinet a také podnožová réva LE-K 1. V neposlední řadě nelze zapomenout ani na L.GLOSE z Moravské Nové Vsi, jenž je autorem modré moštové odrůdy Cabernet Moravia a L. MICHLOVSKÉHO s F. ZATLOUKALEM z Perné, jenž jsou autory nově uznaných odrůd Agni, Ariana a Lena. Na Slovensku vznikly první šlechtitelské stanice až v letech 1968-1970, a to v Šenkvicích, Opatovské Nové Vsi (Veľký Krtíš) a v Orechovej (Sobranka), jejichž centrem se stal Výzkumný ústav vinohradnický a vinařský v Bratislavě. Mezi významné šlechtitele patří D. POSPÍŠILOVÁ, I. NOVÁK, D. SEKERA, V. BOBEKOVÁ, J. KÉPES, T. RUMAN a O. KORPÁS, který ve Strekove (Rúbaň) vybral z velkého množství kříženců nejvhodnější typy a začal je množit. Z moštových bílých odrůd jsou to především Děvín a Aromína, z modrých moštových Váh, Nitra, Hron, Dunaj a Rubín a ze stolních odrůd Diamant, Dóra, Achát, Ametyst, Opál, Rubanka a Jupiter (POSPÍŠILOVÁ a KORPÁS, 1998). I když naše země nepatří mezi vinohradnické a vinařské velmoci (co do kvantity), svojí úrovní a odbornou vyspělostí patří mezi přední vinařské země. Ostatně i historie pěstování révy vinné u nás tuto skutečnost názorně dokumentuje, zejména pak svými výsledky ve dvacátém století. Vinohradnictví a vinařství u nás je nejen neodmyslytelnou součástí zemědělské výroby, ale samy vinice se nezastupitelně začleňují do utváření charakteru krajiny a ochrany životního prostředí.

Podstatnou měrou k naplnění těchto úkolů se budou podílet i nové odrůdy, které jsou opět výsledkem činorodé, experimentální činnosti člověka šlechtitele. 3.2. Mšička révokaz (Phylloxera vastatrix Planchon, Viteus vitifolii Shimer, Dactylosphaera vitifoliae Fitch.) Pochází se Severní Ameriky. Patří mezi nejnebezpečnější škůdce. Tato mšice na přelomu 19. a 20. století zdecimovala vinice v celé Evropě. Nejdříve se objevila ve Francii, kam byla kolem roku 1860 zavlečena z Ameriky, nejpravděpodobněji spolu s okrasnou americkou révou (Vitis labrusca L.). Později se révokaz rozšířil po celém kontinentu, na Moravě se objevil poprvé v roce 1890 v Šatově. Má listovou i kořenovou formu. Kořenová forma : vytváří světlé podlouhlé nodosity na mladých kořenech a tmavé tuberosity na starších kořenech. Přezimují nymfy na kořenech. Má 5 6 generací. Listová forma: na spodní straně listů americké révy i podnožích se vytvářejí hálky se mšičkami uvnitř. Na horní straně listů se objevují skvrny s malými otvůrky. Přezimují vajíčka na listech, má 3 4 generaci (ACKERMANN a kol., 2008) Jedinou ochranou je pěstování na odolných amerických podnožích a jejich mezidruhových křížencích. Škodí méně na lehkých písčitých půdách. V podnožových vinicích se používají olejové preparáty v předjaří a za vegetace to jsou organofosfáty. Protože jsou vinice stále révokazem napadeny i v současnosti, je nutné používat sazenice, které jsou vůči němu odolné. Mšička révokaz je v současnosti karanténním druhem.

3.3. Významní čeští šlechtitelé podnoží 3.3.1. Kraus Vilém, Prof. Ing. (*1924) Univerzitní profesor na Zahradnické fakultě MZLU Brno v Lednici na Moravě a přední odborník, specialista na vinohradnictví a vinařství. Patří mezi špičkové odborníky ve vinohradnictví, kteří v období 50. 80.let minulého století koncipovali budování a rozvoj českého, moravského a slovenského vinohradnictví. Propracoval a pomáhal do praxe zavádět nové pokrokové technologické poznatky pěstování a ošetřování révy vinné. Byl činný i v propagační činnosti přednáškami, semináři a instruktážemi. Hodně publikoval jak v odborných a vědeckých časopisech, tak v knižních publikacích a vysokoškolských učebních textech. Vynikl i jako šlechtitel. Je autorem modré odrůdy ušlechtilé révy vinné Neronet a spoluautorem podnožové odrůdy LE-K1. Propracoval možnosti a metody šlechtění tzv. interspecifických odrůd, které mají za cíl dát praxi odolné odrůdy vůči abiotickým a biotickým činitelům a snížit chemické ošetřování. Před svým nástupem na VŠ v roce 1965 pracoval jako hlavní šlechtitel (v letech 1949-1964) na ŠS Velké Žernoseky (SALAŠ a kol., 2007; Sokolář, 2008). 3.3.2. Kraus Vilém, Doc.Ing., CSc. (*1950-2006) Vysokoškolský pedagog vinohradnictví a vinařství na zahradnickém oboru České zemědělské univerzity v Praze. Syn známého vinohradnického odborníka Prof.Ing.Viléma Krause,CSc. z Lednice na Moravě. Vedle své pedagogické činnosti řídí soukromou firmu Bacchus na Mělníce s výrobou školkařského materiálu a produkcí odrůdových vín. Byl jediným množitelem klonů odrůd a novošlechtění z Geisenheimu v České republice. 3.3.3. Křivánek Václav, Ing. (*1927) Vynikající vinohradnický a vinařský odborník, šlechtitel. Je autorem a spoluautorem několika našich původních ušlechtilých odrůd a odrůd podnoží révy vinné. Byl žákem a odchovancem školy Doc.Dr.Ing.Josefa Bláhy. Po ukončení VŠZ Brno v roce 1951 působil nejdříve na Výzkumné a šlechtitelské stanici v Mutěnicích. Od roku 1954 pak až do svého odchodu do důchodu (v roce 1989) pracoval a šlechtil na ŠS v Polešovicích. Je autorem jedné moštové odrůdy révy vinné Muškát Moravský a jedné stolní odrůdy Olšava, spoluautorem stolní odrůdy Vitra a dvou podnožových odrůd LE-K/1 a Amos. Vedle toho se podílel

na vyšlechtění více než 30 klonů ušlechtilé a podnožové révy vinné. Intenzivně pracoval na ozdravování révových šlechtitelských materiálů a experimentoval s provokačními pokusy. Vypracoval instrukční metodiku udržovacího šlechtění, která byla závazná pro celou bývalou Československou republiku. Koordinoval jako zkušený a erudovaný odborník rozmnožování odrůd a klonů na všech pokusných vinicích bývalého Československa. 3.3.4. Palička Břetislav, Ing. (*1950) Absolvent vysokoškolského zahradnického učení v Lednici na Moravě. Od roku 1984 pracuje ve výzkumné stanici KVÚVV Bratislava v Mutěnicích. Podílí se na šlechtění klonů odrůd révy vinné a na udržovacím šlechtění ušlechtilých i podnožových odrůd. Je vedoucím výzkumné stanice vinařské v Mutěnicích (od roku 1986). Je představitelem Českomoravské vinohradnické a vinařské unie se sídlem v Mutěnicích. 3.3.5. Unger Rudolf (*1866 1934) Byl ředitelem Rolnicko-vinařské školy v Mikulově. Nějakou dobu řídil i tehdejší vinařské pracoviště ve Znojmě. Zabýval se šlechtěním révy vinné se záměrem na odolnost. Z jeho křížení vznikly hlavně Franko-americké kultivary, u kterých byla krev jeho šlechtěnců, vzniklých z křížení Vitis riparia x Vitis berlandieri a jeho další vlastní odrůdy označené Aw, údajně odolné vůči peronospoře. Spolupracoval také s profesorem Frimmelem a dalšími vinařskými odborníky té doby. Podílel se na rozvoji jihomoravského vinohradnictví a jeho šlechtění. 3.3.6. Votruba Karel (*1883 1938 40?) Vinařský odborník, ve své době průkopník nových směrů v tehdejším moravském (1908 1919) a později v československém vinohradnictví (1920 1938). Zasloužil se o obnovu vinic v období po révokazové kalamitě. Redaktor časopisu Vinařský obzor. V letech 1916-1918 řídil vinařské pracoviště ve Znojmě ( na dálku ) z Hodonína.

3.3.7. Zatloukal František, Ing. (*1941) Šlechtitel vinař na ŠS Perná u Mikulova od roku 1962. Od roku 1985 do roku 1990 byl vedoucím ŠS. Spolupracoval s Ing.J.Veverkou na šlechtění odrůd a klonů. Spolupodílel se i na šlechtění interspecifických odrůd. Spolupracoval s Doc.Ing.Michlovským a Prof.Ing.Krausem. Ve spolupráci s Ing.Křivánkem ze ŠS Polešovice sledoval podnožové pokusy, zejména na vápenitých půdách různého stupně. 4. Podnožové odrůdy révy 4.1. Botanické druhy rév používané jako první podnože 4.1.1.Vitis riparia (Michx.) Réva pobřežní, pochází ze Severní Ameriky, je zde rozšířená především ve vlhčích oblastech (kolem řek) od Mexika až po Kanadu. Tento druh je velmi odolný proti révokazu, proti houbovým chorobám je dobrá, má dobrý kořenový systém odolný proti zimním mrazům. Hůře snáší vyšší obsah vápníku v půdě ( do 6 %) i sucho. Proti háďátkům je odolná středně, k virovým chorobám je středně odolná. Má krátkou vegetační dobu, řízky zakořeňují dobře, ale kořenový systém se vyvíjí nehluboko pod povrchem půdy. Řadí se k hlavním druhům, které se používají pro tvorbu podnoží křížením. S většinou evropských odrůd srůstá dobře. U nás je nejvíce rozšířená selekce Vitis riparia Portalis. V minulosti se používala především pro malé tvary keřů révy (hlava) v husté výsadbě. Na ní naštěpované odrůdy plodí brzy a hojně, snižuje se náchylnost ke sprchávání. Hodí se hlavně pro stolní odrůdy pěstované na malých tvarech, protože podporuje velikost bobulí. Dříve posloužila k získávání přímoplodých hybridů Charvát, Clinton, Othello, Baco noir, Leon Milot, Marechal Foch. 4.1.2. Vitis rupestris Scheele Réva skalní, byla nalezena v jižní části Severní Ameriky. Zakořeňuje velmi dobře, má dlouhou vegetační dobu a bujný růst. Suchu odolává méně, snáší více aktivního vápníku v půdě ( do 12 %). Révokazu i houbovým chorobám odolává velmi dobře. Mrazu odolává dobře. Prodlužuje vegetaci i zrání hroznů naštěpovaných odrůd. Nejvíce se používala selekce Vitis rupestris du Lot, hlavně v jižních vinohradnických

oblastech, ale pro severní vinohradnické oblasti se vůbec nehodí. Tvoří základ pro většinu podnoží, především v minulosti byla používána při získávání francouzských přímoplodých hybridů Coudercem, Seibelem a rodinou Seyve-Villard. 4.1.3. Vitis berlandieri Planchon Réva vápnomilná, pochází z Texasu a ze severu Mexika. Špatně zakořeňuje, není odolná k zimním mrazům, proto se nedá používat jako podnož. Má dlouhé vegetační období, dobře snáší sucho i vyšší obsah aktivního vápníku v půdě (do 40 %). Roste středně bujně, odolnost proti révokazu je o něco nižší než u předchozích dvou druhů, houbovým chorobám odolává dobře. Má malou slučitelnost s evropskou révou. Je hojně využívána v křížení podnoží. Byla také užívána na produkci hroznů panem Seibelem. 4.1.4. Vitis cinerea Engel. Byla nalezena v jižní části dnešních USA. Koření špatně, nemá ráda vápník v půdě. Je rezistentní vůči révokazu, odolnost k houbovým chorobám je vysoká. Používá se ve šlechtění, při získávání podnoží odolných proti révokazu a háďátkám. 4.1.5. Vitis labrusca L. Tento druh americké révy se vyskytuje téměř na celém území USA i v Kanadě. Nesnáší vápník v půdě, špatně koření, ale má vysokou mrazuvzdornost. K révokazu odolná není, stejně tak i houbovým chorobám. Hrozny mají slizovitou dužninu a zvláštní příchuť, tzv. liščinu ( příchuť po jahodách, malinách, borůvkách či ostružinách). Její geny jsou například v odrůdách Isabella, Concord, Catawba, později vznikli i hybridy, např. Othello a Charvát. Význam této podnože klesá a pro další šlechtění nemá význam. 4.1.6. Vitis aestivalis Michx. Nachází se ve východní části USA. Dříve se používalo označení např. Vitis lincecumii, Vitis bicolor a Vitis bourquina. Zakořeňuje špatně a stejně snáší vápník v půdě. Proti révokazu i houbovým chorobám je odolná středně. V minulosti vzniklo hodně hybridů Jacquez, Herbemont, Black-July. Dnes se už téměř nepoužívá.

4.1.8. Vitis amurensis Rupr. Patří do oblasti při pobřeží řeky Amor v jižní Sibiři, severní Číně a Koreji. Dobře koření, ale nemá ráda vápník v půdě a též špatně odolává suchu. Je rezistentní na mráz ( až 40 o C ). Není odolná na révokaz, málo odolává houbovým chorobám. Používá se v křížení na mrazuvzdornost u interspecifických odrůd. Obr.č.1:..(Sedlo, 2006)

4.2. Význam podnoží V minulosti bylo rozmnožování révy velmi snadné, množilo se hřížením, nebo řízkováním. Dnes musíme brát do úvahy hned několik ovlivňujících faktorů. Některé podnože odpuzují háďátka, jiné snáší vyšší obsah Ca v půdě, nevadí jim těžké půdy nebo jsou odolné proti chlorózám. V dnešní době můžeme rozmnožovat jen uznaný množitelský materiál, který je testovaný na virové choroby (svinutka révy). Révokaz Háďátka Bakteriální nádorovitost Intenzita růstu Kvalita hroznů Výběr podnožové odrůdy Afinita Možnosti rozmnožování Půdní podmínky -ph - Obsah vápna a aktivního vápna - Snášenlivost k suchu Pozitiva: Biologický boj proti révokazu Ovlivnění růstové intenzity naštěpované odrůdy Ovlivnění zrání hroznů a vyzrálosti dřeva Ovlivnění plodnosti naštěpované odrůdy Přizpůsobení naštěpované odrůdy k podmínkám klimatu, různým půdním poměrům a zejména na vysoký obsah vápna Snížení možnosti napadení háďátky Tolerance k suchu či podmáčení Schopnost kvalitního prokořenění Negativa: Vyšší náklady na výrobu množitelského materiálu Nebezpečí přenosu virových chorob pomocí vegetativního rozmnožování Možné problémy s afinitou

Tab. Č. 1 : Šlechtitelské cíle OBECNÉ CÍLE PŘI ŠLECHTĚNÍ RÉVY Vysoká kvalita stolních hroznů Odolnost k abiotickým vlivům Odolnost k biotickým vlivům (chorobám a škůdcům) Zlepšení - zimní mrazy Houbové choroby - chuti - jarní mrazy - plíseň révová - barvy - sucho - padlí révové - charakteru dužniny - chlorózy - plíseň šedá - pevnosti slupky Živočišní škůdci - velikosti hroznu - mšička révokaz - velikosti bobule - háďátka - bezsemennost Bakteriální choroby Virové choroby 4.3. Genetické zdroje rezistence a jejich šlechtitelské zhodnocení Za nejčastější zdroje (donory) rezistence proti biotickým vlivům (zejména mšička révokaz, padlí révové a plíseň révová) se dříve používaly americké botanické druhy a první kříženci mezi nimi a V. viniferou L. Je to dáno tím, že právě americké druhy révy byli během svého vývoje nejvíce konfrontovány s houbovými chorobami, které většinou pochází právě ze Severní Ameriky. Nejpoužívanějšími druhy byly: V. aestivalis Michx.(1803), V. labrusca L.(1753), V. lincecumi Buck.(1861), V. riparia Michx.(1803), V. rupestris Scheele (1848) a V. berlandieri Planch.(1880). Obr.2 3 : Botanické druhy rév V. riparia Michx. a V. aestivalis Michx. Druhy rostoucí v severních oblastech Ameriky jsou cenné navíc i svou dobrou mrazuvzdorností: V. aestivalis Michx., V. labrusca L., V. cinerea Engl., V. riparia Michx., V. cordifolia Michx., V. rupestris Scheele; ale také i asijské druhy jako V. amurensis Rupr. a V. yenshanensis Shen. Vysokou rezistenci proti houbovým chorobám, zejména proti padlí a plísním mají druhy jižnější: V. berlandieri Planch., V. monticola Buckl., V. candicans Engel., V. rupestris Scheele, V. rotundifolia Michx., V. aestivalis Michx., V. palmata

(Vahl.)Baker, a V. labrusca L. Proti červené spále např.: V. cinerea Engl., V. rupestris Scheele, V. palmata, V. cordifolia Michx., V. longii Prince, V. riparia Michx., atd. (DOKUPIL, 1989). Nejvíce šlechtitelsky hodnotné jsou druhy s vyšší odolností k houbovým chorobám a navíc disponující i tzv. komplexní odolností vůči jiným biotickým a abiotickým činitelům. To znamená, že tyto druhy mají vždy více kladných vlastností. Názornější přehled o vlastnostech některých druhů rév ukazuje tabulka č. 6. (Sotolář, 2008). Sotoláíř, R.: Botanické druhy rév, Disertační práce, 2008. Tab.č. 2: Vlastnosti některých druhů Vitis spp. z hlediska využití zdrojů odolnosti proti chorobám, škůdcům a nepříznivým činitelům prostředí (sestaveno podle He a Wang, 1986; Becker a Soop, 1990; Li a kol., 1996; Moore a Ballington, 1990; Zhang a kol, 1990 a WALKER, 1994). Škodlivý a stresový činitel Plíseň révová (Plasmopara viticola) Padlí révové (Uncinula necator) Plíseň šedá (Botrytinia fuckeliana) Červená spála (Pseudopeziza tracheiphyla) Kořenová háďátka druhu Meloidogyne spp. Háďátka druhu Xiphinema spp. Mšička révokaz (Dactulosphaira vitifoliae) Bakteriální nádorovitost (Agrobacterium vitis) Roncet révy vinné (Grapevine fanleaf virus) Vyšší obsah volného Ca v půdě Zasolení půd Sucho Zimní mrazy Vitis spp. vhodné jako zdroje rezistence V. riparia, V. rupestris, V. lincecumii, V. rotundifolia, V. flexuoza, V. yenshanensis, V. psedoreticulata, V. piasezkii, V. romanetii, V. bryonifolia V. aestivalis, V. cinerea, V. riparia, V. berlandieri, V. rotundifolia, V. candicans, V. monticola, V. labrusca V. riparia, V. rupestris, V. amurensis, V. vinifera V. vinifera, V. cinerea, V. riparia, V. rupestris, V. chantinii, V. palmata, V. chantinii, V. candicans, V. rotundifolia V. rotundifolia, V.cinerea, V. rufotomentosa V. riparia, V. rupestris, V. berlandieri, V. cinerea, V. chantinii, V. rotundifolia V. amurensis, V. labrusca V. rotundifolia, V. arizonica, V. rufotomentosa, V. candicans, V. riparia V. chantinii, V. candicans, V. berlandieri, V. monticola, V. cinerea V. berlandieri, V. chantinii, V. acerifolia V. vinifera, V. rupestris, V. chantinii, V. berlandieri V. amurensis, V. riparia, V. vulpina, V. labrusca, V. acerifolia, V. yenshanensis, V. adstricta, V. aestivalis, V. cordifolia, V. rupestris V současném šlechtění proti houbovým chorobám se již převážně nepoužívají klasické původní (nativní) druhy rév, ale využívá se širokého počtu mezidruhových kříženců vycházejících zejména z francouzských přímoplodících hybridů. První takové hybridy vznikaly křížením amerických hybridů s evropskými odrůdami.

První americké hybridy přivezl do Evropy (konkr. Francie) PLANCHON v roce 1873, jednalo se o odrůdy: Clinton, Noah, Taylor, Viala, York Madeira, Jacquez, aj. Křížením těchto hybridů s evropskými odrůdami vznikaly první přímoplodící hybridy (ZWEIGELT a STUMMER, 1929). Mezi dodnes nejpoužívanější donory rezistence můžeme řadit křížence Seibela a Seyve-Villarda (viz. tab.č.7). Tyto elity se vyznačují vysokou všeobecnou i specifickou kombinační schopností, dávají poměrně větší počet rezistentních a přitom i poměrně kvalitních semenáčků (Cypko, 1982). Tabulka č.3: Nejpoužívanější kříženci Seibela a Seyve-Villarda jako zdroje rezistence proti houbovým chorobám (sestaveno podle Zweigelt a Stummer, 1929). Seibel Albert Seyve-Villard Bertille Nejpoužívanější hybridi Seibela a Seyve-Villarda Název hybrida Křížení Aurore ( S 5 279 ) S 788 x S 29 Cascade ( S 13 053 ) S 7 042 x S 5 409 Gloire de Seibel ( S 5 409 ) S 867 x S 452 Chancellor ( S 7 053 ) S 5 163 x S 880 Plantet ( S 5 455 ) S 867 x S 2 524 Rayon d Or ( S 4 986 ) S 405 x S 2 007 Rougeon ( S 5 898 ) S 880 x S 4 202 Subereux ( S 6 905 ) S 4 595 x S 4 199 Seibel 6 468 S 4 614 x S 3 011 Seibel 13 666 S 5 455 x S 6 468 Dattier de Saint-Vallier ( SV 20 365 ) Panse x SV 12 375 Garonnet ( SV 18 283 ) S 7 053 x S 6 905 Muscat de Saint-Vallier ( SV 20 473 ) SV 12 129 x Panse Perle noire ( SV 20 347 ) Panse précoce x SV 12 358 Pierelle ( SV 20 366 ) Panse x SV 12 375 Roucaneuf ( SV 12 309 ) S 6 468 x S 6 905 Seyval ( SV 5 276 ) S 5 656 x S 4 986 Valerien ( SV 23 410 )? Varousset ( SV 23 657 ) S 4 668 x S 6 705 Villard blanc ( SV 12 375 ) S 6 468 x S 6 905 Villard noir ( SV 18 315 ) S 7 053 x SV 12 375 Seyve Villard 172 S 4 986 x BS 450 Zpětným křížením s kvalitními evropskými odrůdami dochází ke zvýšenému zastoupení druhu V. vinifera L.(55-65%), čímž se podstatně zvyšuje kvalita, ale bohužel dochází také ke snížení počtu rezistentních semenáčků v dané kombinaci. Geneticky kontrolované rekombinace mezidruhových kříženců vedou k tomu, že v každé nové generaci se vytváří jedinci více a více podobní rodičům (rodičovským partnerům). Z toho se dá usuzovat, že zpětné křížení je třeba uskutečňovat s takovými odrůdami, jejichž vlastnosti vyžadujeme u nové odrůdy. Avšak stále se

opakujícím zpětným křížením dochází k eliminaci pozitivních genů, a proto je nutné, dialelní křížení vybraných elit mezi sebou (MICHLOVSKÝ, 1987). Podstatnou úlohu při šlechtění hraje výběr vhodných rodičovských komponentů, jak donorů rezistence, tak i kvality. I u donorů kvality je třeba brát na vědomí všechny vlastnosti těchto odrůd. Např. pro tvorbu stolních odrůd maximálně využívat velkoplodé odrůdy východní skupiny (proles orientalis) vyznačující se poutavým vzhledem hroznu a bobulí; dobrou transportabilností a skladovatelností; žádanými chuťovými vlastnostmi atd. Pro tvorbu moštových odrůd používat jen novošlechtěnce plně adaptované k podmínkám našich vinařských oblastí, dosahující požadované rezistence a technologické kvality, dosahující vyšší cukernatosti, odpovídající chuťovým požadavkům konzumentů, popř. s originálními aromatickými látkami (POSPÍŠILOVÁ a KORPÁS, 1988). 4.4. Šlechtitelské zhodnocení některých vybraných druhů rév Při šlechtění nových interspecifických moštových, stolních i podnožových odrůd odolných proti houbovým chorobám se dnes nejvíce uplatňují: 4.4.1. Kříženci s Vitis rotundifolia Michx. V. rotundifolia Michaux. se vyskytuje na jihu USA, Mexiku a Guatemale, je známa svou dobrou rezistencí k houbovým chorobám (DAI a kol., 1994), imunitou vůči révokazu a Piercově chorobě (DEARING a CHARLES, 1948) a také tolerancí k háďátkům (WALKER, 1994). Původní odrůdy V. rotundifolia Michx. jsou dvoudomé, proto je nutné vysadit i opylovače (rostliny se samčím květem), odrůdy jsou pak opylovány větrem a včelami (DEARING a CHARLES, 1948). Zdroj dále uvádí i nejpěstovanější odrůdy (se samičím květem), např.: Black Beauty, Black Fry, Darlene, Jumbo, Sugargate, Summit, Supreme a Sweet Jenny s velmi velkými hrozny a vysokou cukernatostí. Dnešní odrůdy jsou již většinou oboupohlavné (např.: Carlos, Noble, Redgate, Regale drobnoplodé; a Cowart, Dixieland, Dixie Red, Magnolia, Nesbitt, Sterling s velkým hroznem a vyšší cukernatostí), jejich bobule mají dobrou chuť a aroma. U odrůdy Fry Seedless se dokonce projevuje i partenokarpie (SAMPSON a kol., 2001).

Mimo samotného praktického využití odrůd V. rotundifolia Michx., se tyto odrůdy poměrně často využívají v kříženích s odrůdami jiných druhů, nejčastěji V. vinifera L. První komerčně hojně využívané hybridy mezi těmito druhy získal OLMO v Kalifornii. Tyto hybridy se vyznačují vysokou rezistencí k houbovým chorobám a háďátkům (WALKER, 1994). Také LU a kol. (2000) hodnotili nově získané hybridy mezi V. vinifera x V. rotundifolia a tvrdí, že mnohé hybridy vykazovaly rezistenci k Piercově chorobě, antragnóze a plísni révové. V novější práci popisují WALKER a JIN (2000) úspěšné křížení mezi V. rupestris x V. rotundifolia, vysektované semenáčky se používají zejména jako podnože rezistentní k háďátku Xiphinema index Thorne & Allen a roncetu révy vinné (GFLV - Grapevine fanleaf virus). KOZMA a DULA (2003) ve své práci popisují využití V. rotundifolia jako zdroje rezistence proti padlí révovému ve složitém křížení mezi druhy V. rotundifolia x V. vinifera x Frankoamerický hybrid x V. amurensis. V. rotundifolia Michaux v dnešní době patří mezi významné donory rezistence a uplatňuje se v složitých mezidruhových kříženích zaměřených na komplexní odolnost proti mnohým biotickým činitelům. 4.4.2. Kříženci s Vitis amurensis Rupr. Vitis amurensis Ruprecht se vyskytuje od Kavkazu až po Čínu a vytváří mnoho biotypů s velmi rozdílnými vlastnostmi. Pro naše podmínky je nutné hledat typ s vyšší mrazuvzdorností a současně se zvýšenou odolností proti plísni révové; typ který tyto vlastnosti bude dobře odevzdávat do potomstev bez toho, aby byla ovlivněna (snížena) jakost vína; typ s přiměřeným obsahem kyselin a charakteristickou ovocnou aromatikou. Těmto požadavkům se nejvíce blíží biotypy ze Severní Číny (např. V. amurensis Peking ). První kříženci byly vytvořeny už I.V. Mičurinem. Jeho následovníci (F.L. Meleško, I.A. Kostrikin, J.I. Potapenko, aj.) dosáhli využíváním tohoto mrazuodolného asijského druhu značné úspěchy. V minulosti byla nejvíce používána odrůda Severnyj (semenáč odrůdy Malingre x V. amurensis), pro dobrou mrazuvzdornost, odolnost proti plísni a padlí révovému; pro samičí květy a velmi dobrou kombinační schopnost (DOKUPIL, 1989). V dnešní době se nejčastěji používají odrůdy: Zarja Severa, Pamjať Mičurina, Severnyj, Amur, Saperavi severnyj, Mičurinec v Rusku; Alfold, Kunbarát, Kunleany, Krystal Bibor v Maďarsku; Zlata, Petra,

Rani rizling v bývalé Jugoslavii; Solaris, Bronner, Rondo v Německu atd. (POTAPENKO, 1995; KOZMA, 2000; CINDRIČ a kol. 2000; BECKER, 2002). V ČR je registrována podnožová odrůda Amos. 4.4.3. Kříženci s Vitis labrusca L. Vitis labrusca Linné se vyskytuje po celé severní polokouli Ameriky. Ve kříženích s V. viniferou L. zvětšuje bobule, zvyšuje odolnost k padlí, přednostně přenáší své typické aroma, ale žel ve víně se následně vyskytuje tzv. liščina fox. Přesto díky ní vznikají především stolní chuťově velmi zajímavé odrůdy (i bezsemenné): jako Alden, Venus, Lakemont seedless, Remaily seedless, Vincent, Ventura, aj. Aromatická látka zodpovědná za fox se nazývá furaneol (2,5-dimethyl-4-hydroxy- 2,3-dihydro-3-furanon). Je senzoricky zjistitelná již i v malém množství cca 30-40 ppb. (DOKUPIL, 1989). Americké labruscoidy (hybridy mezi Vitis sp. x V. labrusca) přivezl do Evropy, konkr. Francie, PLANCHON již v roce 1873: Clinton, Noah, Taylor, aj. (ZWEIGELT a STUMMER, 1929). Dalšími odrůdami byly Isabella, Dalaware, Othello, Catawba, Concord, Russkij Konkord, Champion, Ontario, atd. Některé z těchto odrůd se v malém měřítku (zahrádkářsky) pěstují i v ČR dodnes. 4.4.4. Kříženci s Vitis aestivalis Michaux Vitis aestivalis Michaux se vyskytuje na jihovýchodě Severní Ameriky a má tři variety: aestivalis, bicolor a lincecumi. Přičemž zejména ta posledně jmenovaná se nejvíce objevuje i v křížení tzv. prvních přímoplodých hybridů (např. Couderc noir od šlechtitele G.Couderce, Aramon petit od A.Seibela, aj.). DOKUPIL (1989) uvádí, že tato réva je odolná proti houbovým chorobám, zejména proti padlí, plísni a červené spále. Geny této révy můžeme najít např. v těchto moderních odrůdách: Aron, Bianca, Malverina, Nero, Orion, Phoenix, Prim, Suzi, Zalagyöngye, aj.

4.4.5. Kříženci s Vitis cinerea Engel. Vitis cinerea Engelmann má vyšší odolnost až rezistenci vůči plísni révové, červené spále, padlí i mrazu a dobře snáší volný vápník v půdě (Dokupil, 1989). Tento druh se v kříženích plně využívá až posledních 60 let zejména v Německu. Známá je především podnožová odrůda Börner svou vysokou odolností k mšičce révokazu. Vzešla z křížení V. riparia 183 G x V. cinerea Arnold. Podnož vyselektoval Helmut Becker v Geisenheimu z Naumburgských semenáčů po Carlu Börnerovi (1880-1953). BECKER (2000) dále navíc uvádí že genetická odolnost chrání chemicky neošetřovaná novošlechtění (konkr. Börner, Rici, Cina ) proti infekci k plísni révové, padlí révovému i plísni šedé, v přinejmenším stejné míře, jako vynaložené, ale ne vždy termínově správně použité ošetření fungicidy ve stejných stanovištních podmínkách. Závěrem: dříve se ve šlechtění více využívaly druhy jako V. rupestris Scheele, V. riparia Michaux, V. berlandieri Planchon, V. aestivalis Michaux a V. labrusca Linné. V dnešní době jsou to zejména druhy jako V. rotundifolia Michaux, V. amurensis Ruprecht, V. cinerea Engelmann a v neposlední řadě se hlavně američtí šlechtitelé pokouší využít některé další novější druhy jako např. V. candicans (Engelm.) Gray (syn.: Vitis mustangensis Buckley). 4.5. Dělení podnoží dle obsahu volného Ca v půdě Zejména v našich vinařských oblastech je významné rozdělení podnoží podle snášenlivosti celkového obsahu vápna a aktivního vápníku v půdě, protože mnoho našich viničních půd právě vyšším obsahem vápna disponuje. Vztah mezi obsahem vápna v půdě, podnožovou odrůdou a naštěpovanou odrůdou je významný z pohledu možného výskytu chlorózy jako fyziologické poruchy. Pod pojmem celkový obsah vápna v půdě se rozumí v půdě obsažené vápno (CaCO 3 ). Ve viničních půdách se tento obsah pohybuje mezi 15 50 %. Obsahem aktivního vápníku v půdě se rozumí pro révu přijatelný podíl z celkového vápna v půdě, tj. podíl vápenatých částic pod 0,002 mm. (Pavloušek, 2003) Tab. Č. 4

Aktivita vápna Obsah celkového Vápna v % Obsah aktivního Vápna v % Podnože Nízká 15 % 10 % V. riparia, Aripa 143 A Střední 30 % 15 % Teleki 5C, Börner, 101-14 MG, 3309C, Rici, Cina Vysoká 40 % 20 % Kober 5 BB, SO 4, R 27, Binova, Teleki 8B, Kober 125 AA, Ge 26, 420 A, 110 R, 1103 P, CR 2 Velmi vysoká 60 70 % Nad 20 % 41 B, Ferkal, 140 Ru, 420 A Snášenlivost k aktivnímu Ca v půdě Georgikon 28 Börner Fercal CR 2 Binova SO 4 125 AA T C 5 BB LE-K1 Amos Schwarzmann Vysoký obsah nad 30% nad 20% 15-20% 10-14% Nízký obsah 7-8% 4.6. Dělení podnoží podle vzrůstnosti Na vzájemné kombinaci podnože, odrůdy a půdních podmínek závisí optimální spon výsadby. Sponem výsadby můžeme ovlivnit kvalitu sklizně, odolnost k houbovým chorobám, odolnost k suchu apod. Bujnost růstu štěpovanců na podnožích 5 BB LE-K1 Börner CR 2 125 AA Binova Amos SO 4 T 5C Schwarzmann Aripa Velmi bujně rost. Bujně rostoucí Středně bujně rostoucí Slabě rost. Velmi slabě rost.

4.7. Výběr podnoží podle půdních podmínek a způsobu vedení Výběr podnože do vinice je základem zdravého révového keře a tím může téměř odbourat chemickou ochranu vinice. Tato tabulka přehledně popisuje, použití podnoží do lehkých, středních a těžkých půd, dále pak do půd suchých i zavlažovaných a na střední a vysoké tvary vedení. 1. Půdy lehké (písčité, štěrkovité, kamenité) Obsah aktivního vápníku Půdy sušší Půdy vlhké (závlaha) Střední tvary Vysoké tvary Střední tvary Vysoké tvary 0-10% Schw, Amos, CR 2 LE-K/1 Schw, Amos CR 2, 5 BB, LE-K/1 11-18% Binova, CR 2, 125 AA Börner 125 AA, SO 4, Binova CR 2, 5 BB, Börner 18% a více CR 2, 125 AA, Börner Börner Binova, Fercal, G 28 CR 2, Börner 2. Půdy střední (hlinité, písčitohlinité a sprašovité) Obsah aktivního vápníku Půdy sušší Půdy vlhké (závlaha) Střední tvary Vysoké tvary Střední tvary Vysoké tvary 0-10% Schw, Amos, CR 2, SO 4 CR 2, LE-K/1, 5 BB 5 C, Amos, SO 4 CR 2, 5 BB, LE-K/1 11-18% SO 4, CR 2, 125 AA CR 2, 5 BB, Börner 5 C, SO 4, Binova CR 2, 125 AA, 5 BB 18% a více CR 2, Binova, G 28 5 BB, Börner 5 C, SO 4, Binova, G 28 Gm 26, Börner 3. Půdy těžké (jílovitohlinité a jílovité) Obsah aktivního vápníku Půdy sušší Půdy vlhké (závlaha) Střední tvary Vysoké tvary Střední tvary Vysoké tvary 0-10% SO 4, 125 AA, CR 2 CR 2, 5 BB 5 C, S0 4, Binova CR 2, 125 AA, 5 BB 11-18% 5 C, SO 4, 125 AA, CR 2 CR 2, 125 AA, 5 BB 5 C, 8 B, S0 4, Binova CR 2, 125 AA, 5 BB 18% a více SO4, Binova,125 AA, CR2 CR 2, 125 AA 8 B, S0 4, Binova 125 AA, CR 2

4.8. Popis jednotlivých podnoží 4.8.1. Kober-Teleki 5 BB ( Vitis berlandieri x Vitis riparia) Vznik této odrůdy patří na počátek 20. století v Klosterneuburgu, zde byla vyšlechtěna panem F. Koberem. Povolena od roku 1979. Charakteristika: List je velký, hladký, třílaločnatý, spíše celokrajný. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený. Vrcholek letorostu je ohnutý, jemně ochlupený s narůžovělými okraji. Je středně hluboce kořenící, růst má bujný, stejně jako odrůdy na ní naštěpované. Má kratší vegetační dobu a zejména z jara a bohužel i v době květu, má dost silný růst. Přednostně čerpá z půdy dusík a fosfor na úkor draslíku a hořčíku, což má za následek špatný odkvět naštěpovaných kultivarů. Podnož je vhodná do strukturních půd (zejména hlinitopísčité) s dostatečnou zásobou draslíku, není vhodná do vápenitých, těžkých a zamokřených půd. Snáší jen 10 % aktivního vápníku v půdě. Podnož není vhodná pro odrůdy náchylné ke chloróze, sprchávání květenství a příliš pozdní odrůdy ( Sieger, Tramín, Neuburgské a Ryzlink rýnský). Celkově je vhodná pro slaběji rostoucí odrůdy ( vhodná pro Ryzlink vlašských, Irsai Olivek, Neronet, Modrý Portugal, André a Malverina, v chudších půdách a na vyšším vedení i pro rodinu Rulandských odrůd, Chardonnay, Děvín, Miller Thurgau aj.). Nejpoužívanější je v severních vinohradnických oblastech, především v Rakousku, Německu, Maďarsku, u nás a na Slovensku. Klon : MO XVI/50 (Sedlo, 1994) 4.8.2. Kober-Teleki 125 AA (Vitis berlandieri x Vitis riparia) Jedná se o rakouskou podnožovou odrůdu, vzniklou selekcí údajného křížení amerických rév Vitis berlandieri x Vitis riparia. Podnož vyselektoval F. Kober v Klosterneuburgu z materiálu A. Telekiho. Povolena od roku 1983. Charakteristika: List je velký, hladký, tří až pětilaločnatý, s mírnými laloky. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený, někdy lehce překrytý. Vrcholek letorostu je hustě ochlupený s narůžovělými okraji. Je středně hluboce a silněji kořenící, je bujnější než Kober 5 BB, ale naštěpovaným kultivarům dává jen středně bujný růst. Odolnost vůči mrazu je jen

střední, vzdornost k suchu je střední až nízká. Vzdornost proti révokazu i vyššímu obsahu vápníku v půdě je dobrá. Není shodná do mělkých, suchých a příliš kamenitých půd. Naopak snese i půdy težší až jílovité a až 20 % aktivního vápníku v půdě. Je třeba nehnojit velkými dávkami dusíku ( nutno rozložit dávky), protože se tak potlačuje příjem draslíku. Podnož je vhodná zejména do horších půdních podmínek a pro vyšší tvary. Afinita je dobrá se všemi uznanými odrůdami. Je vhodná i pro odrůdy velmi plodné. Osvědčená je pro Müller-Thurgau, Malverínu, Muškát Ottonel, Tramín červený, Sylvánské zelené, Ryzlink rýnský, Zweigeltrebe, Rulandské modré, aj. Nejvíce se používá v Rakousku, Německu, u nás a na Slovensku. Klon : PO 0/3 4.8.3. Teleki 5 C (V. berlandieri x V. riparia) Jedná se o maďarskou podnožovou odrůdu, vzniklou údajným křížením amerických rév Vitis berlandieri x Vitis riparia. Podnož vyselektoval A. Teleki počátkem 20. století ze semen poslaných z Francie. V ČR povolena od roku 1983. Charakteristika: List je velký, hladký, tří až pětilaločnatý, s mírnými laloky. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený, někdy lehce překrytý. Vrcholek letorostu je mírně ohnutý, jemně ochlupený, světlezelený. Růst je středně bujný, naštěpované odrůdy na ní rostou středně bujně až slabě. Bujné odrůdy tak oslabuje v růstu. Je mělčeji kořenící, ale za to hustě. Je vhodná pro většinu půd, snese i více sucho než Kober 5 BB, vhodná je zejména do hlinitých půd. Nevhodné jsou jílovité, studené a zamokřené půdy. Je citlivější na chlorózu, snese asi jen 17 % aktivního vápníku v půdě. Není vhodná pro vyšší tvary a velké zatížení keřů. Vhodná je pro bujně rostoucí odrůdy a odrůdy citlivé na sprchnutí květenství, zejména pro : Rulandské odrůdy, Ryzlink rýnský, Tramín červený, Chardonnay, Pálavu, Sauvignon, Cabernet Moravia, Cabernet Sauvignon, Svatovavřinecké, Modrý Portugal a Frankovku. Nejpoužívanější je v Německu, Maďarsku, Rakousku, u nás a na Slovensku. Klon : PO 3/7, v severních vinohradnických oblastech se používají německé klony 6 Gm a 10 Gm.

4.8.4. Oppenheim SO 4 ( V. berlandieri x V. riparia) Byla vyšlechtěna v Oppenheimu panem Rodrianem selekcí z podnože Teleki 4. Má středně bujný vzrůst, vyrovnaný příjem živin, je vhodná pro odrůdy náchylnější ke sprchnutí. Podporuje středně bujný růst u naštěpovaných odrůd. Není vhodná do suchých, vysychavých a na živiny chudých půd. Vhodné jsou půdy humózní, snáší i půdy těžší a vápenité, kolem 20 % aktivního vápníku v půdě. Ukončuje vegetaci dříve než Kober 5 BB a tak urychluje dozrávání pozdních odrůd a zlepšuje tak i mrazuodolnost (vyzrávání réví). Je méně vhodná pro vyšší tvary a příliš plodné odrůdy. Hodí se pro Děvín, Chardonnay, Muškát Ottonel, Neburské, Pálava, Rulandské odrůdy, Ryzlink rýnský i vlašský, Sauvignon, Tramín červený, Veltlínské odrůdy, Sylvánské zelené, Alibernet, Frankovka, Modrý Portugal, Svatovavřinecké. Především se používá v Německu, Rakousku, méně už v Maďarsku, u nás a na Slovensku. Klon : PO 0/7 4.8.5. Craciunel 2 ( V. berlandieri x V. riparia) Odrůda byla vyšlechtěna v polovině 20. století ve šlechtitelské stanici Craciunel V Rumunsku selekcí z podnože Kober 5 BB. V ČR povolena od roku 1983. Charakteristika: List je středně velký, tří až pětilaločnatý s mělkými výkroji. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený. Vrcholek letorostu je ohnutý, slabě ochlupený, zelenohnědý s růžovými okraji. Je ještě ranější než Kober 5 BB, urychluje dozrávání hroznů a vyzrávání dřeva. Také snese více sucha i větší podíl vápníku v půdě, má lepší afinitu k naštěpovaným odrůdám. Podnož je vhodná především do hlinitých, hlinitopísčitých, písčitých až štěrkovitých půd. Nehodí se do těžkých slínů a jílů. Hodí se pro plodné odrůdy i vyšší tvary. Vhodná je zejména pro Irsai Oliver, Malverinu, Muškát Ottonel, Neburské, Ryzlink vlašský, Veltlínské červené, André, Cabernet Sauvignon, Zweigeltrebe. Nejrozšířenější je v severní části Rumunska, Slovenska a u nás. Klon : PO - 0/6