Znalost kardiopulmonální resuscitace a použití automatizovaného externího defibrilátoru učiteli základních škol ve Vyškově

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie Znalost kardiopulmonální resuscitace a použití automatizovaného externího defibrilátoru učiteli základních škol ve Vyškově BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Zdeňka Kubíková, Ph.D. Vypracoval: Michal Šafařík MAN (MCR) BRNO, 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem uvedenou bakalářskou práci vypracoval samostatně, pouze s využitím uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně, v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům..... Podpis

Poděkování: Děkuji své vedoucí bakalářské práce Mgr. Zdeňce Kubíkové, Ph.D., za odborné vedení a rady při konzultaci, kterými přispěla ke zpracování této bakalářské práce Mgr. Jiřímu Neubauerovi, Ph.D., děkuji za pomoc při statistickém zpracování dat. BRNO, 2012 Michal Šafařík

Obsah Úvod.6 1 Základní východiska práce 7 1.1 Definice a cíl první pomoci... 7 1.2 Dělení první pomoci... 7 1.2.1 Technická první pomoc... 8 1.2.2 Laická první pomoc... 8 1.2.3 Odborná zdravotnická pomoc... 9 1.3 Zákonné poskytnutí první pomoci... 9 1.4 Přivolání odborné zdravotnické pomoci... 10 1.4.1 Telefonicky asistovaná první pomoc... 11 1.4.2 Instruktáž operátora při telefonicky asistované první pomoci... 11 1.4.3 Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace... 12 1.4.4 Instruktáž operátora při telefonicky asistované neodkladné resuscitaci... 13 1.5 Historie neodkladné resuscitace... 15 1.6 Definice a cíl neodkladné resuscitace... 18 1.7 Dělení neodkladné resuscitace... 19 1.8 Zásady neodkladné resuscitace... 20 1.9 Automatizovaný externí defibrilátor... 20 1.10 Kardiopulmonální resuscitace s použitím automatizovaného externího defibrilátoru... 21 1.11 Kardiopulmonální resuscitace u dospělých... 24 1.12 Kardiopulmonální resuscitace u dětí... 26 1.13 Kardiopulmonální resuscitace bez umělých vdechů... 28 2 Cíle a úkoly práce.29 2.1 Cíl práce... 29

2.2 Výzkumné otázky... 30 2.3 Úkoly práce... 31 3 Metodika práce.32 3.1 Charakteristika výzkumného souboru... 32 3.2 Tvorba dotazníku a organizování práce... 33 3.3 Použité metody získání a zpracování dat... 34 4 Výsledky a diskuze...36 4.1 Výsledky testového dotazníku... 36 4.1.1 Výsledky rozdělené dle věkových skupin respondentů... 45 4.1.2 Výsledky rozdělené dle doby od posledního školení respondentů. 47 4.1.3 Výsledky znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru rozdělené dle věkových skupin respondentů... 48 4.1.4 Výsledky znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru rozdělené dle doby od posledního školení respondentů... 50 4.2 Diskuze k získaným výsledkům... 51 5 Shrnutí a závěr.55 5.1 Shrnutí... 55 5.2 Závěry... 55 Seznam použité literatury 57 Seznam použitých zkratek Seznam použitých tabulek Seznam použitých obrázků Přílohy Resumé

Úvod Lidský život je z morálního pohledu nejcennější věcí na tomto světě a proto bychom si jich měli vážit. Čas od času se stane, že je život v ohrožení a kdokoliv, i my, budeme muset poskytnout první pomoc. Správně provedená první pomoc, ať už prvotní od laika, až po vyškoleného zdravotníka mnohonásobně zvyšuje možnost přežití postiženého a rozhoduje o kvalitě života přeživšího. Všichni bez výjimky jsme potenciálními svědky kolapsu či zranění jiného člověka. A přitom stačí jediná osoba se znalostí správných postupů poskytnutí první pomoci a kardiopulmonální resuscitace. On může v jediném okamžiku přispět k záchraně lidského života. I já jsem byl ve svém životě několikrát svědkem autonehody i náhlého kolapsu. Svědectví těchto událostí se ve mně zformovalo vnitřní nutkání o poznání všech postupů, které mohou pomoci ostatním a jež by mi v případě obdobných situací v budoucnu pomohly rychleji, lépe a přesněji reagovat. Existují profese, kde je pravděpodobnost těchto incidentů vyšší. Patří mezi ně veškeré pedagogické profese a to zejména na základních a středních školách, kde má jeden pedagogický pracovník pod svým dohledem desítky žáků v jednom okamžiku. Mým cílem je pokračovat ve studiu a stát se učitelem. To mě přivedlo k myšlence výzkumných otázek, jež se týkají kantorů a jejich znalostí tohoto tématu. Metody poskytnutí první pomoci se neustále vyvíjejí a mění. Poskytnout alespoň nějakou pomoc je správné, avšak při každé modernizaci postupů je pomoc snazší a účinnější. Proto je vhodné znát nejnovější postupy při záchraně života a způsoby jejich aplikace v praxi. Rozhodl jsem se proto zjistit, jak dobře znají poskytnutí první pomoci a metody kardiopulmonální resuscitace učitelé, u kterých by tyto znalosti měly být na vysoké úrovni. 6

1 Základní východiska práce V následující kapitole se seznámíme s pojmy, které se týkají první pomoci a jejího správného poskytnutí, metodiky a postupů při kardiopulmonální resuscitaci. 1.1 Definice a cíl první pomoci První pomoc je souborem postupů a opatření majících zamezit nebo zmírnit ohrožení zdraví či života u postiženého do chvíle převzetí postiženého do péče zdravotnického odborníka. Jejím cílem je zabránit zhoršení zdravotního stavu postiženého, zrychlit proces uzdravení a záchrana života. Odborníci definují první pomoc a její cíle takto: První pomoc je definována jako soubor účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení. (Bydžovský, 2004) Laická první pomoc je poskytována všemi občany na místě události pomocí dostupného vybavení, jako jsou lékárničky v domácím prostředí, autolékárničky v konkrétních situacích a jiné. První pomoc je souborem jednoduchých a účelných opatření, jež mohou být poskytnuta kdekoliv a kdykoliv a která slouží k bezprostřední pomoci při náhlém postižení zdraví. Cílem první pomoci je poskytnout první pomoc tak, aby následky pro postiženého i společnost byly co nejmenší, aby se předešlo komplikacím. (Dvořáček, Hrabovský, 1989) 1.2 Dělení první pomoci Základní dělení první pomoci: - technická první pomoc, - laická první pomoc, - odborná zdravotnická první pomoc. (Bydžovský, 2004) 7

1.2.1 Technická první pomoc Technická první pomoc má za úkol odstranit příčiny úrazu a vytvořit podmínky pro poskytnutí následné první pomoci. Tím rozumíme vyprošťování zraněných hasiči či zásahem dalších složek integrovaného záchranného systému, popřípadě záchranu svépomocí. (Srnský, 2002) V případě záchrany svépomocí rozumíme technickou první pomocí vyproštění z vozidla, odstranění předmětů, které brání poskytnutí první pomoci. Mezi technickou první pomoc řadíme i uhašení postiženého dekami, vodou nebo jinými dostupnými prostředky, dále vynesení postiženého ze zakouřeného prostředí či prostředí s obsahem nebezpečných látek a tím zamezení působení škodlivého účinku toxických látek. (Srnský, 2002) U úpalu či úžehu je technickou první pomocí chápáno přenesení postiženého do stínu a přikládání studených zábalů. U popálenin zamezíme dalšímu působení tepla např. uhašením, svlečením hořícího oděvu, sundáním šperků z důvodu sekundárního působení tepla a útlaku cév a nervů z důvodu otoku částí těla při popáleninách. (Srnský, 2002) V případech podchlazení je v technické první pomoci zahrnut přesun do teplého prostředí nebo alespoň do závětří, výměna studeného či mokrého oděvu za suchý a aplikace izotermických fólií nebo přikrývek. (Srnský, 2002) Při poskytování technické první pomoci po úrazu elektrickým proudem je technickou první pomocí odstranění působení elektrického proudu. Tím rozumíme vypnutí elektrického zdroje nebo přerušení kontaktu elektrického proudu se zasaženým nevodivým předmětem. Pokud postižený po úrazu hoří, uhasíme jej. V případech úrazu proudem dbáme zvýšené pozornosti při záchraně s ohledem na vlastní bezpečnost. (Srnský, 2002) 1.2.2 Laická první pomoc Laická první pomoc je soubor postupů a opatření, které jsou poskytovány bez odborného vybavení zachránců současně s přivoláním odborné zdravotnické, popřípadě technické první pomoci. V laické první pomoci je obsažena péče 8

o postiženého do doby převzetí odborným zdravotnickým personálem. (Bydžovský, 2008) 1.2.3 Odborná zdravotnická pomoc Odborná zdravotnická pomoc zahrnuje soubor diagnosticko-léčebných metod a přednemocničních opatření prováděných zdravotnickým týmem, jako jsou například aplikace léků, defibrilace, transport do zdravotnického zařízení aj. (Bydžovský, 2004) Transport do zdravotnických zařízení zprostředkovává zdravotnická záchranná služba. Mezi nejdůležitější typy výjezdových posádek jsou zahrnuty: - rychlá zdravotnická pomoc, jež se skládá z dvoučlenné posádky - řidiče a sestry pro intenzivní péči nebo zdravotnického záchranáře, - rychlá lékařská pomoc, kde tým tvoří atestovaný lékař, nejlépe anesteziolog, zdravotnický záchranář nebo sestra pro intenzivní péči a řidič, - rendez-vous - v tomto případě je dopravním prostředkem osobní automobil, který nezajišťuje převoz pacienta do zdravotnických zařízení; výhodou je však vyšší dostupnost lékaře, (Bydžovský, 2008) - letecká záchranná služba - v rámci České republiky je ustanoveno 10 středisek letecké zdravotnické záchranné služby a její síť je uspořádána tak, aby rádius dosahu nepřekročil 50 70 km; tým letecké zdravotnické záchranné služby je tvořený pilotem nebo dvěma piloty, záchranářem a lékařem. (Územní středisko záchranné služby Moravskoslezského kraje, 2012) Pro úplnost dodáváme ještě další existující typy zdravotnické záchranné služby, kterými jsou lékařská služba první pomoci a doprava raněných, nemocných a rodiček. V některých případech se můžeme setkat také s názvem dopravní zdravotnická služba. (Bydžovský, 2008) 1.3 Zákonné poskytnutí první pomoci Poskytnutí první pomoci je povinné pro každého občana dle jeho schopností a možností, vyjma případu, kdy by ohrozil sám sebe 9

nebo někoho dalšího. Neposkytnutí první pomoci je definováno jako trestný čin dle 150 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku takto: (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (Zákon č. 40/2009 Sb.) (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (Zákon č. 40/2009 Sb.) Za trestný čin se také považuje neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle 151 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, který zní: Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti. (Zákon č. 40/2009 Sb.) 1.4 Přivolání odborné zdravotnické pomoci Odborná zdravotnická pomoc se volá, pokud jsme svědky náhlého a neočekávaného zhoršení zdravotního stavu, závažného úrazu nebo jiného poškození zdraví. Voláme též v případě, kdy si nejsme zcela jisti, nedošlo-li k poškození zdraví či úrazu. Odbornou zdravotnickou pomoc přivoláme zatelefonováním na číslo 155. Telefonát na linku 155 je bezplatný. Odbornou zdravotnickou pomoc zkontaktujeme též hovorem na číslo 112. Tím se ovšem dovoláme do operačního střediska integrovaného záchranného systému. Hovor na číslo 112 se tedy vyplatí v případě většího počtu zraněných, například při požáru nebo autohavárii, kdy se lékařská pomoc dostaví i s ostatními složkami integrovaného záchranného systému. 10

Při hovoru s operátorem na lince 155 i 112 musíte sdělit, kdo volá a kde se nacházíte. Nejlépe je sdělit přesnou adresu, popsat příjezdovou cestu a při více zachráncích jednoho vyslat, aby čekal na příjezd záchranné zdravotnické služby. Dalšími informacemi sdělovanými operátorovi je počet postižených, jejich stav, mechanizmus úrazu, v rámci možností i popis zranění a jeho závažnost. Dále odpovídáme na případné dotazy dispečera. Při hovoru je důležité zachovat klid a nikdy nepokládat telefon jako první. (Petržela, 2007, Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje, 2007) 1.4.1 Telefonicky asistovaná první pomoc Telefonicky asistovaná první pomoc (TAPP) je telefonická instruktáž operátora zdravotnického operačního střediska zachránci o poskytnutí první pomoci postiženému. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) TAPP se indikuje v nečekaných situacích, jako jsou bezvědomí se spontánní ventilací, dušnost, dechová insuficience z důvodu obstrukce, autohavárie, pády a jiná traumata. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) 1.4.2 Instruktáž operátora při telefonicky asistované první pomoci Instrukce od operátora v případech ztráty vědomí se spontánní ventilací: Pokud bezvědomí předcházel kolaps: - otočení pacienta na záda s hlavou v přirozené poloze, - vyžaduje-li to stav, mírný záklon hlavy pro uvolnění dýchacích cest, - pokud je ventilace dostatečná, otočit do zotavovací polohy z důvodu odstranění rizika vdechnutí žaludečního obsahu. V jiných případech, pokud se ventilace jeví dostatečnou, nechat ho v poloze v jaké byl nalezen. Pokud pozorujeme nevolnost s možností zvracení, uložíme do zotavovací polohy. Instrukce od operátora v případě, že je dušení způsobeno uzávěrem dýchacích cest, zahrnují manévry pro vypuzení cizího tělesa z dýchacích cest (pět úderů mezi lopatky, Heimlichův manévr), zajištění průchodnosti dýchacích 11

cest (přizvednutí brady, záklon hlavy) a umělé vdechy. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) 1.4.3 Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (TANR) je instruktáž od operátora zdravotnického operačního střediska zachránci v případě náhlé zástavy oběhu nebo podezření na náhlou zástavu oběhu postiženého (NZO) či bezdeší, popř. gaspingu. Obrovským pozitivem TANR je, že laik zachránce dostává odbornou asistenci a informace o prováděných postupech, psychickou podporu a motivaci při základní neodkladné resuscitaci. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Studie z Prahy a Stockholmu prokázaly až 50% zvýšení úspěšnosti záchrany osob s NZO. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) TANR není zahajována v případech: - hrozí-li zachránci nebo dalším osobám reálné riziko při záchraně, - má-li zachraňovaný traumata neslučitelná se životem (dekapitace), - při jistých známkách smrti (hnilobné stádium aj.), - u osob, které trpí nevyléčitelným onemocněním či v terminální fázi (pokud máme tyto informace spolehlivě potvrzeny, například jedná-li se o rodinného příslušníka), - pokud není volající na místě události, tzv. hovor z třetí ruky, - u zachránců, jež nejsou fyzicky schopni poskytnout první pomoc (zachráncem je například paraplegik), - mentálně handicapovaného zachránce. V dalším kontraindikačním případě, kdy volající nechce poskytnout první pomoc nebo má strach z neznalosti první pomoci a resuscitace, je potřeba, aby operátor odstranil zachráncovy psychologické bariéry uklidněním a motivací. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) 12

1.4.4 Instruktáž operátora při telefonicky asistované neodkladné resuscitaci Operátor TANR spolu se zachráncem vyhodnotí vědomí a stav dýchání postiženého a v případě bezvědomí, bezdeší nebo gaspingu vysílá nejvhodnější výjezdovou skupinu zdravotnické záchranné služby. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Operátor má taktéž možnost vyslat tzv. first respondera. First respondery jsou označovány ty osoby, které prodělaly kurz první pomoci na vyšší úrovni. Mohou to být dobrovolníci nebo členové integrovaného záchranného systému. First responder má mnohdy větší šanci dostat se na místo určení dříve než zdravotnická záchranná služba a tím zvyšuje šanci postiženého na přežití díky včasnému poskytnutí první pomoci a provedení kardiopulmonální resuscitace. (155ka.cz, 2011) Dalším postupem operátora poskytujícího TANR je zajištění dostatečného množství zachránců prostřednictvím volajícího. V případě, že je zachránce sám, na zvážení přivolání dalších zachránců do časového intervalu jedné až dvou minut. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Poté, je-li možné ve více lidech, otočíme postiženého šetrně na záda a hlavu ponecháme ve fyziologickém postavení. Následně zahájí laičtí zachránci komprese hrudníku dle instrukcí operátora. Ten navádí zachránce ke správné pozici rukou u kardiopulmonální resuscitace (tedy uprostřed hrudníku, v úrovni prsních bradavek), uvádí frekvenci, ve které mají být komprese prováděny (tzn. 100 120 krát za minutu), a také minimální hloubku stlačení (tj. 5 6 cm u dospělých a 1/3 hloubky hrudníku u dětí. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Operátor instruuje zachránce k nepřerušovaným kompresím hrudníku až do příjezdu ZZS a střídání zachránců v kardiopulmonální resuscitaci po minutě až dvou bez ohledu na jejich fyzickou zdatnost. (Prakticus, 2011) V průběhu KPR, pokud je na místě události více zachránců, operátor zvažuje použití AED, pokud je dostupný, upozornění na zajištění prostoru a cesty 13

pro tým ZZS nebo first respondera (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Následným krokem je instrukce k ověření průchodnosti dýchacích cest a jejich případné uvolnění záklonem hlavy a přizdvihnutím brady za kontinuální KPR. V těchto vypjatých a stresujících situacích je nezbytná neustálá motivace zachránců a uklidňování, že pomoc je již na cestě. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Nachází-li se na místě události laický zachránce proškolený v poskytování umělého dýchání anebo zdravotník, je možné kombinovat stlačování hrudníku a umělých vdechů v poměru třiceti stlačení ku dvěma vdechům. Pokud se v průběhu resuscitace vyskytne gasping, jsou umělé vdechy kontraindikovány. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) TANR se ukončuje v případech obnovení spontánní ventilace, reakcí na vnější podněty či obnovení vědomí. V případě, že postižený je v bezvědomí, ale má zachovalé spontánní dýchání, operátor instruuje zachránce ke kontinuálnímu a pečlivému sledování stavu vědomí a dýchání. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) 14

1.5 Historie neodkladné resuscitace První zmínka o umělém dýchání pochází již z Bible, ze Starého zákona, pojednává o porodní bábě Puah, která přivedla k životu porozené dítě, které nedýchalo, přiložením jejích úst k ústům novorozence, který se následně rozplakal. (Bydžovský, 2008) První zmínka o možné endotracheální intubaci, která se dnes používá v rozšířené neodkladné resuscitaci k definitivnímu zajištění dýchacích cest, byla zaznamenána v roce 960 muslimským filozofem Íbn Sína Avicennem, který prohlásil: V případě potřeby má být hrdlem zasunuta zlatá nebo stříbrná trubička k podpoře dýchání. (Bydžovský, 2008) Okolo 15. století v Itálii byly u novorozenců bez adekvátní spontánní ventilace aplikovány umělé vdechy porodními bábami. Avšak v době osvícenství byla tato metoda zamítnuta z důvodu kontaktu rtů. (Bydžovský, 2008) Ne vždy se pokusy o poznání nových metod v poskytování první pomoci a resuscitace ubíraly správným směrem. Pro ilustraci uveďme švýcarského fyzika, alchymistu a lékaře Paracelsa, který praktikoval vhánění horkého vzduchu a kouře do těl mrtvých s pomocí dmýchacích měchů, (Bydžovský, 2008) což je ale v přímém rozporu s poznatky moderní medicíny z důvodu hypoxie, jež je jedním z důvodů příčin náhlé zástavy oběhu. (Franěk, 2005) Taktéž v 16. století proběhy pokusy Andea Vesalia, jenž úspěšně oživil psy s asfykcií (tedy s nedostatkem kyslíku v organismu) pomocí dmýchacích měchů, snad též při intubaci. Roku 1732, William Tossah, skotský chirurg, popsal své oživovací metody u horníka po závalu dolu. Horník spontánně nedýchal, měl nehmatný tep a na jeho kůži byly známky cyanózy. Tossah prováděl umělé vdechy spojené se stiskem nosu horníka a po hodinu trvajících pokusech o oživení vykazoval horník spontánní reakce a byl při vědomí. V období kolem roku 1740 nebyl tento pokus o oživení jedinečný, objevilo se mnoho zpráv o podobných metodách oživení a to mělo za následek rostoucí zájem o oživování u určitých lidí, většinou lékařů a nadšenců této problematiky. (Bydžovský, 2008) 15

První známý záznam o ambuvaku je datován rokem 1755, kdy John Hunter experimentoval s resuscitací utonulých, při kterém využíval vak, jímž nejen vháněl vzduch do dýchacích cest, ale zajišťoval prostřednictvím vaku odsání vzduchu z dýchacích cest. (Bydžovský, 2008) Od roku 1766 je znám poznatek, že hypotermie, tedy podchlazení organismu, má příznivý vliv na úspěch při oživování. (Bydžovský, 2008) Tento zjištěný fakt se promítá do poresuscitační péče i v dnešní době, kdy jsou pacienti řízeně podchlazováni, což zajišťuje zachování mozkových funkcí. (Aberlová, Šenková, 2012) V roce 1767 vznikla Holandská společnost pro uzdravení zdánlivě mrtvých, která se snažila zachraňovat utonulé a lidi bez známek krevního oběhu a dýchání. Za svou čtyřletou existenci dokázali členové této společnosti zachránit přes 150 životů. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Doba temna pro resuscitaci přišla v období po osvícenství, kdy i přes velký progres metod oživování vyvstala otázka správnosti těchto postupů. Tyto názory byly ovlivněny soudobou situací ve společnosti, která byla výrazně ovlivněna tlakem církve a tehdejších náboženských předsudků. (Bydžovský, 2008) Carlo Matteucci předvedl a prokázal, že funkce srdce je řízena slabými elektrickými signály. Tento poznatek je užíván i v dnešní době, kdy je srdeční rytmus monitorován za pomoci elektrokardiografu (EKG). (Bydžovský, 2008) Od roku 1858 se využívala technika nepřímého umělého dýchání, což byl pohyb horních končetin, kterými se utonulému stlačoval hrudník. Tato metoda je známá jako Silvestrova metoda. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) V roce 1865 Jan Fr. Osiander detailně popisuje umělé dýchání, při kterém klade důraz na záklon hlavy a stlačení nosu. Téhož roku bylo v USA zřízeno první centrum záchranné zdravotnické služby armádou Spojených států amerických. (Bydžovský, 2008) 16

Konec 19. století přinesl Borschovu aktualizaci Silvestrovy metody. Dále byla v Praze použita první endotracheální intubace. Nejvýznamnějším objevem byla léčba komorové fibrilace za pomocí elektrického proudu, (Bydžovský, 2008) což je používáno i v dnešní době, kdy se fibrilace komor léčí defibrilací prováděnou defibrilátorem automatizovaným nebo manuálním. (Franěk, 2000) Až od poloviny 20. století začala éra jednoduché techniky dýchání z úst do úst, ačkoliv poznatky o ní byly známé již delší dobu. Ukázalo se, že podpora a náhrada základních životních funkcí (dýchání a krevního oběhu) dokáže snížit úmrtnost. (Franěk, 2011) V roce 1958 Safar dokázal, že v porovnání se starší Silvestrovou metodou je umělé dýchání z úst do úst vhodnější a má lepší výsledky. Díky této znovuobjevené technice se počet zachraňovaných i zachránců výrazně rozšířil. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) Techniku nepřímé srdeční masáže obnovující krevní oběh vypracovali Knickerbocker, Jude a Kouwenhoven v 60. letech 20. století. Poté Safar dokázal, že kombinací nepřímé srdeční masáže a umělého dýchání výrazně zvyšujeme šanci zachraňovaného na přežití. Safar taktéž v USA vydal příručku Kardiopulmonální resuscitace, ve které definoval svou resuscitační abecedu, jež stále zůstává, i přes drobné úpravy na základě nově zjišťovaných informací, základem definujícím priority a zásady v neodkladné resuscitaci. (Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2011) V letech 1970 1980 byla založena Československá společnost pro anesteziologii a resuscitaci. V rámci celého Československa byla utvořna síť výjezdových stanovišť zdravotnických záchranných služeb. American Heart Association určila a standartizovala principy základní a rozšířené neodkladné resuscitace. V USA ve Phoenixu byl poprvé užit a dokumentován TANR. (Bydžovský, 2008) 17

Od roku 1983 byly vyvinuty poloautomatizované defibrilátory schopné analyzovat komorovou fibrilaci nebo komorovou tachykardii a při zjištění těchto arytmií byly schopné doporučit výboj. (Bydžovský, 2008) Ve spolupráci resuscitačních rad ERC, ILCOR a AHA byly v roce 2000 vydány resuscitační manuály guidelines, které definovaly nové postupy a sumarizovaly nové poznatky, jako jsou frekvence masáže hrudníku, poměry kompresí ku vdechům a postupy při vypuzení cizích těles z dýchacích cest. Definovaly také postupy a principy rozšířené neodkladné resuscitace, kde byl hlavní důraz kladen léky užívané při resuscitaci. (Bydžovský, 2008) Reaktualizace guidelines byly vydány v roce 2005. Ty zanesly nové postupy a poznatky do již dříve definovaných postupů. Obdobná situace nastala po 18. říjnu 2010, kdy byly vydány guidelines 2010. Tyto nové směrnice a doporučení kladou důraz na nepřímou srdeční masáž v ALS i BLS, rovněž nově řeší problematiku umělých vdechů a popisují důležitost včasné defibrilace ať už odborné, či laické za pomocí manuálního defibrilátoru, respektive AED. Přináší taktéž nové direktivy pro operátory TAPP a TANR. (Bydžovský, 2008) 1.6 Definice a cíl neodkladné resuscitace Neodkladná resuscitace je souborem na sebe navazujících léčebných postupů sloužících k neprodlenému obnovení oběhu okysličené krve u osoby postižené náhlým selháním jedné nebo více základních životních funkcí (vědomí, dýchání, krevní oběh) s cílem uchránit před nezvratným poškozením zejména mozek a myokard. (Pokorný, 2003) V literatuře se můžeme setkat s více názvy kardiopulmonální resuscitace. Dle Bydžovského je názvovým ekvivalentem kardiopulmonální resuscitace (KPR) i kardiopulmocerebrální resuscitace (KPCR), kdy je do názvu procesu zahrnuto i oživení mozku cerebra, neodkladná resuscitace (NR) nebo též reanimace. (Bydžovský, 2008) 18

1.7 Dělení neodkladné resuscitace Neodkladná resuscitace se dělí na základní neodkladnou resuscitaci neboli basic life support, tzn. BLS, a rozšířenou neodkladnou resuscitaci neboli advanced life support, tzv. ALS. Základní neodkladná resuscitace se skládá z resuscitační abecedy, pravidla ABC, nově ABCD. Jedná se o základní postup a sled úkonů podpory životních funkcí u BLS. (Bydžovský, 2008) Resuscitační abeceda pro BLS se skládá z: - A Airways (zprůchodnění dýchacích cest, což je zákon hlavy a přizdvihnutí brady), - B Breathing (umělé dýchání z úst do úst, popřípadě s použitím resuscitační roušky či dýchací masky), - C circulation (komprese hrudníku ve frekvenci 100 120 krát za minutu do hloubky nejméně 5 cm), - D defibrilation (použití automatizovaného externího defibrilátoru, což je novinkou oproti dříve známé formě resuscitační abecedy ABC). (Bydžovský, 2008) 19

1.8 Zásady neodkladné resuscitace Indikacemi k nezahájení kardiopulmonální resuscitace (dále jen KPR) jsou: - jisté známky smrti, - reálné ohrožení života zachránce, - terminální fáze či nevyléčitelná choroba (v případech, kdy o těchto skutečnostech naprosto bezpečně víme, jedná-li se například o rodinného příslušníka). (Dobiáš a kol., 2006, Franěk, 2011) V ostatních případech a v případě nejistoty zahajujeme KPR vždy. KPR lze ukončit v případech: - dojde-li k obnovení základních životních funkcí, - při naprostém vyčerpání zachránců, - předání postiženého kvalifikované zdravotní osobně, - pokud KPR začne ohrožovat život nebo zdraví zachránce či jiných osob. (Dobiáš a kol., 2006, Franěk, 2011) 1.9 Automatizovaný externí defibrilátor Automatizované externí defibrilátory jsou přístroje určené k obnovení pravidelné činnosti srdce pomocí elektrických výbojů v případě některých typů NZO. (Franěk, 2011) Tyto přístroje jsou automatizovány a jsou samy schopné rozhodovat, kdy je impuls potřeba. Automatizovaný externí defibrilátor (AED) smí užít osoba proškolená pro jeho použití, ale i laická veřejnost, která se řídí textovými a hlasovými pokyny AED. (Bydžovský, 2008) Jejich dostupnost na veřejných místech je spjata s předpokladem použití AED alespoň jednou v intervalu dvou let. Vhodné je jejich užití na veřejných místech, kde je vysoká koncentrace pohybu osob, a v místech, kde lidé vyvíjejí zvýšenou fyzickou aktivitu, respektive v místech, kde je předpoklad větší časové 20

prodlevy příjezdu integrovaných záchranných složek, tedy letiště, obchodní centra, sportoviště, školy, koupaliště, letadla a další. (Franěk, 2011) 1.10 Kardiopulmonální resuscitace s použitím automatizovaného externího defibrilátoru Postup použití AED při kardiopulmonální resuscitaci je dle guidelines 2010 následující: - kontrola vědomí oslovení, mírné zatřesení s postiženým, - v případě, že nereaguje na předchozí podněty, uvolníme dýchací cesty záklonem hlavy a přizdvihnutím brady, zhodnotíme dýchání pohledem, poslechem a pocitem, ne však déle než deset sekund, - v případě apnoe či gaspingu voláme 155, respektive 112, dalšího zachránce pověříme přinesením AED, je-li v dosahu, - okamžitě zahajujeme KPR (viz kap. 1.11, a 1.12 a 1.14), - po přinesení AED pokračujeme v KPR, druhý zachránce aktivuje AED a přilepí nalepovací elektrody dle návodu na obrázku elektrod a řídí se dleinstrukcí, během přilepovaní nepřerušujeme komprese hrudníku, - odstoupíme od zachraňovaného v případech analýzy srdečního rytmu přístrojem AED a při defibrilačním výboji, - resuscitaci ukončíme v případě, kdy dojde k obnovení základních životních funkcí. Tedy pokud postižený dýchá, hýbe se, otevírá oči, reaguje), a pokud normálně dýchá, otočíme jej do Rautekovy zotavovací polohy (obr č. 1, č. 2, č. 3 a č. 4). Další důvody k ukončení KPR jsou popsány v kapitole 1.8. 21

Obr. č. 1: Rautekova zotavovací poloha první fáze (European resuscitation council, 2010) 22

Obr. č. 2: Rautekova zotavovací poloha druhá fáze (ERC, 2010) Obr. č. 3: Rautekova zotavovací poloha třetí fáze (ERC, 2010) Obr. č. 4: Rautekova zotavovací poloha čtvrtá fáze (ERC, 2010) 23

1.11 Kardiopulmonální resuscitace u dospělých Principy a postup při KPR u dospělých jsou následující (obr. č. 5): - kontrola vědomí hlasitým oslovením, mírným zatřesením (mírným z důvodu možného poranění spinálních obratlů) a bolestivým podnětem, - v případě zjištění vědomí: - zavoláme lékařskou pomoc telefonátem na 155 či 112, zavoláme pomoc okolí, v případě více zachránců pověříme jednoho vyčkáním a koordinací příjezdu ZZS, - pozorujeme postiženého a ponecháme ho v pozici, v jaké byl nalezen, - monitorujeme jeho vitální funkce, - komunikujeme s ním a čekáme na příjezd ZZS; - v případě nulové reakce na zevní podněty: - zavoláme o pomoc okolí, - otočíme postiženého šetrně na záda, - zprůchodníme jeho dýchací cesty záklonem hlavy a přizdvihnutím brady a zhodnotíme kvalitu dýchání; pokud dýchá fyziologicky, otočíme postiženého do zotavovací polohy, sledujeme jeho stav vědomí a dýchání a voláme 155 nebo 112, - v případě gaspingu nebo apnoe voláme ZZS a zahajujeme KPR. - KPR se provádí 30 kompresemi hrudníku ve frekvenci 100 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm na středu hrudníku, - následně obejmeme ústa zachraňovaného svými rty, plynule do nich vdechneme, a až postiženému poklesne hrudník (vzduch se dostane z těla), provedeme druhý vdech, - pokračujeme v KPR, - KPR lze ukončit v případech popsaných v kap. 1.8. (Česká resuscitační rada, 2010) 24

Obr. č. 5: Základní neodkladná resuscitace a automatizovaná externí defibrilace (Česká resuscitační rada, 2010) 25

1.12 Kardiopulmonální resuscitace u dětí Jednotný postup kardiopulmonální resuscitace u dítěte postiženého náhlou zástavou oběhu v souladu s aktuálními doporučenými postupy Evropské rady pro resuscitaci doporučuje (obr č. 6): KPR má přednost před tísňovým voláním, tzn., že zachránce nejprve zahájí resuscitační postup (cca 1 minutu) a poté volá na tísňovou linku 155; po nahlášení situace na tísňovou linku pokračuje v KPR do příjezdu ZZS. (Předlékařská první pomoc do škol, 2012) Postup při KPR u dětí je podobný s postupem KPR u dospělých s některými specifiky: - provést kontrolu vědomí dítěte, - v případě nulové reakce na zevní podněty: - zavoláme o pomoc okolí, v případě dostupnosti AED pověříme někoho jeho donesením a postupujeme tak, jak bylo uvedeno v kap. 1.9, - otočíme dítě šetrně na záda, - zprůchodníme jeho dýchací cesty záklonem hlavy (u dětí do 1 roku pouze mírný záklon hlavy) a přizdvihnutím brady a zhodnotíme kvalitu dýchání; pokud dýchá, otočíme postiženého do zotavovací polohy, sledujeme jeho stav vědomí a dýchání a voláme 155 nebo 112, - v případě gaspingu nebo apnoe provedeme pět úvodních vdechů, - znovu zkontrolujeme stav vědomí a sledujeme známky života, - pokud dítě nejeví známky života, zahajujeme komprese hrudníku v poměru 30:2 při frekvenci 100-120 stlačení za minutu, - po jedné minutě resuscitace voláme ZZS a pokračujeme v resuscitaci do převzetí dítěte ZZS. - KPR můžeme ukončit pouze v případech popsaných v kap. 1.8. (Česká resuscitační rada, 2010) 26

Obr. č. 6: Základní neodkladná resuscitace dítěte (Česká resuscitační rada, 2010) 27

1.13 Kardiopulmonální resuscitace bez umělých vdechů KPR bez umělých vdechů (obr. č. 7) (nebo-li hands only CPR ) je nejzákladnější metodou poskytnutí kardiopulmonální resuscitace. Spočívá pouze v kompresích hrudníku, což je dostatečné pro proudění krve cévním řečištěm. Toto řešení KPR je vhodné jak pro naprosté laiky neznalé zásad KPR s ventilací, tak i pro vyškolené zachránce, kteří nechtějí poskytovat umělé vdechy z hygienicko-estetických důvodů. Samotná resuscitace bez umělých vdechů se skládá pouze z kompresí hrudníku ve frekvenci 100 120 stlačení za minutu do hloubky 5 6 cm u dospělého a 1/3 těla u dětí. Obr. č. 7: Kardiopulmonální resuscitace bez umělých vdechů (European resuscitation council, 2010) 28

2 Cíle a úkoly práce 2.1 Cíl práce 1. Zjistit stav znalostí o kardiopulmonální resuscitaci a použití automatizovaného externího defibrilátoru u učitelů základních škol ve Vyškově 2. Zjistit vliv věku a doby od posledního školení na znalosti první pomoci, kardiopulmonální resuscitace a znalost použití automatizovaného externího defibrilátoru 29

2.2 Výzkumné otázky 1. Má věk učitelů vliv na znalosti první pomoci a kardiopulmonální resuscitace? 2. Má věk učitelů vliv na znalost použití automatizovaného externího defibrilátoru? 3. Má doba uplynulá od posledního školení učitelů v první pomoci vliv na znalosti první pomoci a kardiopulmonální resuscitace? 4. Má doba uplynulá od posledního školení učitelů v první pomoci vliv na znalost použití automatizovaného externího defibrilátoru? 30

2.3 Úkoly práce Pro dosažení cíle jsme naplánovali následující úkoly práce: 1. Prostudovat literaturu zabývající se danou problematikou 2. Oslovit ředitele škol s žádostí o spolupráci při předložení dotazníků učitelům na jejich školách 3. Sestavit vědomostní dotazník 4. Realizovat sběr dat 5. Statistickými metodami vyhodnotit získaná data 6. Ze získaných informací vyvolat diskuzi a následně vyvodit závěry. 31

Počet respondentů 3 Metodika práce 3.1 Charakteristika výzkumného souboru Respondenty jsou výhradně učitelé základních škol ve Vyškově, konkrétně působící na nižším stupni Gymnázia Vyškov, ZŠ Morávkova, ZŠ Nádražní 5, ZŠ Purkyňova a ZŠ Tyršova 4. Bylo rozdáno 166 dotazníků v pěti školách, z nichž se nám vrátilo 107 vyplněných. Návratnost dotazníků byla tedy 64,45%, což je výrazně vyšší návratnost, než je běžná u tištěných forem dotazníků. Jako příčinu tohoto pozitivního jevu lze označit osobní kontakt a domluvu s řediteli i některými učiteli. Z důvodu zmatečného a neúplného vyplnění jsme museli vyřadit tři vyplněné dotazníky. Zpracováváme tedy v konečné fázi 104 odpovědních archů. Počet respondentů je zobrazen v grafu na obr. č. 8. Rozdělení souboru respondentů podle účasti z jednotlivých vyškovských škol 40 30 20 10 0 Gymnáziu m Komenské ho ZŠ Purkyňova ZŠ Tyršova 4 ZŠ Nádražní ZŠ Morávkov a Počet respondentů 11 23 22 29 19 Obr. č. 8: Rozdělení souboru respondentů Podle údajů vyplněných v dotazníku jsme zjistili, že většina respondentů jsou ženy (77%), věkové rozmezí osob ve výzkumném souboru je v 25 57 let - zobrazeno v grafu (obr. č. 9), jejich průměrný věk je 40,2 roku. Doba od posledního školení se pohybuje od méně než jednoho roku do více než pěti let (viz. obr. č. 10). 32

Počet respondentů ve věkových skupinách 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Počet respondentů ve věkových skupinách 25-35 let 36-46 let 47-57 let 34 41 29 Obr. č. 9: Počet respondentů rozdělený dle věkových skupin Počet respondentů ve skupinách dle doby od posledního školení 60 50 40 30 20 10 0 Méně, než 2 roky 2-4 roky Více než 4 roky Počet respondentů ve skupině 44 55 5 Obr. č. 10: Počet respondentů rozdělený dle uplynulé doby od posledního školení 3.2 Tvorba dotazníku a organizování práce Při tvorbě testového dotazníku jsme zvolili otázky, jež se dají rozdělit na dvě části. První část obsahuje dotazy na znalost KPR a použití AED, ve druhé 33

části jsou otázky identifikační, zaměřené na zjištění informací o testovaných osobách. První část dotazníku se skládala z uzavřených otázek, kdy odpovídající zvolili jednu správnou odpověď ze tří možných. V této části testu byla na každou otázku pouze jedna správná odpověď. Ve druhé části byly otázky otevřené i uzavřené. Otázky v dotazníku jsme se snažili položit co nejsrozumitelněji tak, aby mohl odpovídat i naprostý laik. Z tohoto důvodu nejsou v dotazníku žádné zkratky, které by mohly respondenty zmást. Dotazník jsme před realizováním výzkumu rozdali malé skupince učitelů Gymnázia Vyškov a na základě jejich připomínek a konzultace s vedoucí práce jsme vytvořili finální verzi. Předání dotazníku respondentům bylo provedeno v dubnu roku 2012 předložením testu ředitelům jednotlivých škol. Ti následně dotazníky rozdali mezi učitele a po týdnu je vybrali zpět. 3.3 Použité metody získání a zpracování dat Při zpracování dat jsme použili program Statistica, jehož výhodou je přehlednost při ručním zadávání výsledků do databáze a snadné převedení logickou funkcí na číselné vyjádření dat, se kterými se lépe pracuje. Po exportování databáze dat ze Statisticy byl použit tabulkový procesor Microsoft Excel, v němž se snadno vyjadřují grafická zobrazení výsledků. Ke zpracování dat a určení závislosti věku učitelů, doby od jejich posledního školení na vědomostní znalosti a znalost použití AED byla použita statistická metoda testu nezávislosti v kombinační tabulce neboli chí kvadrát test. Výsledek chí kvadrát testu je určen kritickou hodnotou, která závisí na hladině významnosti (která je nejčastěji volena 5%) a stupních volnosti. Stupně volnosti zjistíme podle vzorce v = (m - 1) * (n - 1), kde m je počet sloupců v kombinační tabulce a n je počet řádků. Pro výpočet testového kritéria, 34

sestrojíme identickou tabulku, ve které budou zobrazeny teoretické četnosti, které by nastaly v případě absolutní nezávislosti dvou sledovaných jevů. (Seger, Hindels, 1995) Teoretické četnosti jsou určeny vztahem:, kde n i je celkový součet v i-tém sloupci a n j je součet v j-tém řádku a n je součet všech prvků v tabulce. Testové kritérium vypočítáme dle vztahu teoretických a reálných četností (Seger, Hindels, 1995): ( ) Pro usnadnění výpočtů jsem se svolením Mgr. Jiřího Neubauera, Ph.D. použil algoritmus v Excelu, jehož je autorem, který po zadání potřebných dat sám vyhodnotí testové kritérium, kritickou hodnotu a určí statistikou závislost. 35

4 Výsledky a diskuze V této kapitole představujeme výsledky získané z vyhodnocených dotazníků. Nejdříve budeme prezentovat výsledky odpovědí na jednotlivé otázky obsažené v dotazníku. Dále bude prezentována celková úspěšnost odpovědí souboru respondentů, úspěšnost odpovědí a znalosti použití AED respondentů rozdělených dle věku a doby uplynulé od posledního školení. 4.1 Výsledky testového dotazníku 1. zadání otázky: Stojíte před školou a náhle zpozorujete, jak žena před vámi padá na zem. Přiběhnete k ní, ujistíte se, že vám ani jí nehrozí žádné nebezpečí a postupujete následovně. Správnou odpověď (možnost b) vybralo Chybně odpovědělo 72 respondentů. 34 respondentů. Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 11) a tabulce (tab. 1) 1. otázka 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Správně Chybně Všichni respondenti 69,23% 30,77% Obr. č 11: Úspěšnost odpovědí respondentů na 1. otázku 36

Tab. 1: Odpovědi na 1. otázku Odpovědi Rozsah Správně Chybně Celkem Všichni respondenti 72 32 104 2. zadání otázky: Následně? (navazuje na 1. otázku) Správnou odpověď (možnost b) vybralo Chybně odpovědělo 62 respondentů. 42 respondentů. Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 12) a tabulce (tab. 2) 2. otázka 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Správně Chybně Všichni respondenti 59,62% 40,38% Obr. č 12: Úspěšnost odpovědí respondentů na 2. otázku Tab. 2: Odpovědi na 2. otázku Odpovědi Rozsah Správně Chybně Celkem Všichni respondenti 62 42 104 3. zadání otázky: Pokud pozorujete u ženy lapavé dechy (tzn. gasping), provedete? Správnou odpověď (možnost a) vybralo Chybně odpovědělo 20 respondentů. 84 respondentů. 37

Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 13) a tabulce (tab. 3) 3. otázka 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Správně Chybně Všichni respondenti 19,23% 80,77% Obr. č 13: Úspěšnost odpovědí respondentů na 3. otázku Tab. 3: Odpovědi na 3. otázku Odpovědi Rozsah Správně Chybně Celkem Všichni respondenti 20 84 104 4. zadání otázky: Kardiopulmonální resuscitaci provádíte v poměru? Správnou odpověď (možnost c) vybralo Chybně odpovědělo 39 respondentů. 65 respondentů. 38

Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 14) a tabulce (tab. 4) 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% 4. otázka Správně Chybně Všichni respondenti 37,50% 62,50% Obr. č 14: Úspěšnost odpovědí respondentů na 4. otázku Tab. 4: Odpovědi na 4. otázku Odpovědi Rozsah Správně Chybně Celkem Všichni respondenti 36 65 104 5. zadání otázky: Umělé vdechy při resuscitaci Správnou odpověď (možnost c) vybralo Chybně odpovědělo 60 respondentů. 44 respondentů. Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 15) a tabulce (tab. 5) 5. otázka 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Správně Chybně Všichni respondenti 57,69% 42,31% Obr. č 15: Úspěšnost odpovědí respondentů na 5. otázku 39

Tab. 5: Odpovědi na 5. otázku Odpovědi Rozsah Správně Chybně Celkem Všichni respondenti 60 44 104 6. zadání otázky: V kardiopulmonální resuscitaci již dále nepokračujete v případě Správnou odpověď (možnost c) vybralo Chybně odpovědělo 75 respondentů. 29 respondentů. Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 16) a tabulce (tab. 6) 6. otázka 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Správně Chybně Všichni respondenti 72,12% 27,88% Obr. č 16: Úspěšnost odpovědí respondentů na 6. otázku Tab. 6: Odpovědi na 6. otázku Odpovědi Rozsah Správně Chybně Celkem Všichni respondenti 75 29 104 40

7. zadání otázky: V případě, kdy je poblíž automatický externí defibrilátor, pověříte dalšího člověka, aby pro něj zašel, a vy pokračujete v kardiopulmonální resuscitaci. Při nepřestávající kardiopulmonální resuscitaci druhá osoba přiloží elektrody na postiženého. Automatizovaný externí defibrilátor vyhodnotí situaci a doporučí výboj. Po výboji postupujete následovně? Správnou odpověď (možnost b) vybralo 36 respondentů. Chybně odpovědělo 68 respondentů. 41

Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 17) a tabulce (tab. 7) 7. otázka 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Správně Chybně Všichni respondenti 34,62% 65,38% Obr. č 17: Úspěšnost odpovědí respondentů na 7. otázku Tab. 7: Odpovědi na 7. otázku Odpovědi Rozsah Správně Chybně Celkem Všichni respondenti 36 68 104 8. zadání otázky: Náhle vás upozorní žák, že jeho spolužák (předpokládáme dítě do 15 let) leží na chodbě a nehýbe se. Co uděláte? Správnou odpověď (možnost b) vybralo Chybně odpovědělo 41 respondentů. 63 respondentů. 42

Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 18) a tabulce (tab. 8) 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 8. otázka Správně Chybně Všichni respondenti 39,42% 60,58% Obr. č 18: Úspěšnost odpovědí respondentů na 8. otázku Tab. 8: Odpovědi na 8. otázku Odpovědi Rozsah Správně Chybně Celkem Všichni respondenti 41 63 104 9. zadání otázky: Dýchací cesty uvolňujete u dětí Správnou odpověď (možnost b) vybralo Chybně odpovědělo 74 respondentů. 30 respondentů. Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 19) a tabulce (tab. 9) 9. otázka 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% Správně Chybně Všichni respondenti 71,15% 28,85% Obr. č 19: Úspěšnost odpovědí respondentů na 9. otázku 43

Tab. 9: Odpovědi na 9. otázku Odpovědi Rozsah Správně Chybně Celkem Všichni respondenti 74 30 104 10. zadání otázky: Automatizovaný externí defibrilátor u dětí smíte použit? Správnou odpověď (možnost b) vybralo Chybně odpovědělo 27 respondentů. 77 respondentů. Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 20) a tabulce (tab. 10) 10. otázka 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Správně Chybně Všichni respondenti 25,96% 74,04% Obr. č 20: Úspěšnost odpovědí respondentů na 10. otázku Tab. 10: Odpovědi na 10. otázku Odpovědi Rozsah Správně Chybně Celkem Všichni respondenti 27 77 104 44

Otázka proškolení (znalosti) v použití AED: Byl(a) jste proškolen(a) v použití automatizovaného externího defibrilátoru? Odpověď ano vybralo Odpověď ano vybralo 18 respondentů. 86 respondentů. Výsledek je znázorněn v grafu (obr. č. 21) a tabulce (tab. 11) Proškolení v použití AED 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Ano Ne Všichni respondenti 17,31% 82,69% Obr. č 21: Odpovědi respondentů na otázku proškolení v použití AED Tab. 11: Odpovědi na otázku proškolení v použití AED Odpovědi Rozsah Ano Ne Celkem Všichni respondenti 18 68 104 4.1.1 Výsledky rozdělené dle věkových skupin respondentů Respondenti rozdělení do tří skupin (obr. č. 9) odpověděli na otázky: 1. skupina - 25 35 let z celkem 340 odpovědí 172 správně 168 chybně 2. skupina - 36 46 let z celkem 410 odpovědí 198 správně 212 chybně 3. skupina - 47 57 let z celkem 290 odpovědí 136 správně 154 chybně 45

Výsledky si můžeme prohlédnout v grafu (obr. č. 22) a tabulkách (tab. 12 a 13). 54,00% 52,00% 50,00% 48,00% 46,00% 44,00% 42,00% Úspěšnost odpovědí na všechny otázky testu všech respondentů s přihlédnutím k jejich věkovému rozvrstvení 25-35 let 36-46 let 47-57 let Správně 50,59% 48,29% 46,90% Chybně 49,41% 51,71% 53,10% Obr. č 22: Úspěšnost odpovědí v celém zkoumaném souboru respondentů dle věkového rozvrstvení Tab. 12: Procentuální vyjádření úspěšnosti odpovědí souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení Úspěšnost odpovědí (v %) Věková skupina Správně Chybně 25-35 let 50,59% 49,41% 36-46 let 48,29% 51,71% 47-57 let 46,90% 53,10% Tab. 13: Odpovědi souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení Odpovědi (počet) Věková skupina Správně Chybně Celkem 25-35 let 172 168 340 36-46 let 198 212 410 47-57 let 136 154 290 46

4.1.2 Výsledky rozdělené dle doby od posledního školení respondentů Respondenti, rozdělení do tří skupin podle doby roků do jejich posledního školení, (obr. č. 10) odpověděli na otázky: 1. skupina méně než 2 roky celkem 440 odpovědí 240 správně 200 chybně 2. skupina 2 4 roky celkem 550 odpovědí 243 správně 307 chybně 3. skupina více než 4 roky celkem 50 odpovědí 23 správně 27 chybně Výsledky si můžeme prohlédnout v grafu (obr. č. 23) a tabulkách (tab. 14 a 15). 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Úspěšnost odpovědí respondentů v závislosti na době, uplynulé od posledního školení Méně než 2 roky 2-4 roky Více než 4 roky Správně 54,55% 44,18% 46,00% Chybně 45,45% 55,82% 54,00% Obr. č 23: Úspěšnost odpovědí v celém zkoumaném souboru respondentů dle doby od posledního školení 47

Tab. 14: Procentuální vyjádření odpovědí souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení Doba od posledního školení Úspěšnost odpovědí (v %) Správně Chybně méně než 2 roky 54,55% 45,45% 2-4 roky 44,18% 55,82% Více, než 4 roky 46,00% 54,00% Tab. 15: Odpovědi souboru respondentů na všechny otázky dle věkového rozvrstvení Odpovědi (počet) Doba od posledního školení Správně Chybně Celkem Méně než 2 roky 240 200 440 2-4 roky 243 307 550 Více let 23 27 50 4.1.3 Výsledky znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru rozdělené dle věkových skupin respondentů Respondenti byli rozděleni do tří skupin podle jejich věku (obr. č. 9) a jejich odpovědi byly následující: 1. skupina - 25 35 let Znalost použití AED Ano 9 Ne 34 2. skupina - 36 46 let Znalost použití AED Ano 7 Ne 39 3. skupina - 47 57 let Znalost použití AED Ano 2 Ne 27 48

Grafické znázornění odpovědí (obr č. 23) a tabulkách (tab. 16 a 17) : 100,00% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% Znalost respondentů použití AED s přihlédnutím k jejich věkovému rozvrstvení 25-35 let 36-46 let 47-57 let Ano 26,47% 17,07% 6,90% Ne 73,53% 82,93% 93,10% Obr. č 24: Znalost respondentů použití AED s přihlédnutím k jejich věkovému rozvrstvení Tab. 16: Procentuální vyjádření odpovědi souboru respondentů na otázku znalosti AED dle věkového rozvrstvení Odpověď (v %) Věková skupina Ano Ne 25-35 let 26,47% 73,53% 36-46 let 17,07% 82,93% 47-57 let 6,90% 93,10% Tab. 17: Odpověď souboru respondentů na otázku znalosti použití AED dle věkového rozvrstvení Odpověď (počet) Věková skupina Ano Ne Celkem 25-35 let 9 25 34 36-46 let 7 34 41 47-57 let 2 27 29 49

4.1.4 Výsledky znalosti použití automatizovaného externího defibrilátoru rozdělené dle doby od posledního školení respondentů Respondenti byli rozděleni do tří skupin podle jejich věku (obr. č. 9) a jejich odpovědi byly následující: 1. skupina méně než 2 roky Znalost použití AED Ano 18 Ne 26 2. skupina 2 4 roky Znalost použití AED Ano 0 Ne 55 3. skupina více než 4 roky Znalost použití AED Ano 0 Ne 5 Grafické znázornění odpovědí (obr č. 24) a tabulkách (tab. 18 a 19): 100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Znalost respondentů v použití AED dle doby od posledního školení Méně než 2 roky 2-4 roky 4 a více let Ano 40,91% 0,00% 0,00% Ne 59,09% 100,00% 100,00% Obr. č 25: Znalost respondentů v použití AED rozdělené dle doby od posledního školení 50

Tab. č. 18: Procentuální vyjádření odpovědi souboru respondentů na otázku znalosti AED dle doby od posledního školení Proškolení (v %) Doba od posledního školení Ano Ne méně, než 2 roky 40,91% 59,09% 2-4 roky 0,00% 100,00% Více, než 4 roky 0,00% 100,00% Tab. č. 19: Odpověď souboru respondentů na otázku znalosti použití AED dle doby od posledního školení Proškoleni (počet) Doba od posledního školení Ano Ne Celkem méně, než 2 roky 18 26 44 2-4 roky 0 55 55 Více, než 4 roky 0 5 5 4.2 Diskuze k získaným výsledkům V celém dotazníku byla velmi vysoká proměnlivost úspěšnosti odpovědí na dané otázky. Nejhůře z tohoto pohledu dopadla otázka č. 3, která je zaměřena na problematiku lapavých dechů, což lze hodnotit jako alarmující neznalost, která může výrazně ovlivnit další rozšířenou resuscitaci a následnou poresuscitační péči ve zdravotnickém zařízení. Je důležité rozeznávat rozdíl mezi spontánní, dostatečnou ventilací a lapavými dechy. Podobně malá úspěšnost byla identifikována u otázky č. 10, což vzhledem k profesi dotazovaných naznačuje neznalost problematiky, která s výkonem pedagogické profese souvisí. Vzhledem k neustálému dozoru nad skupinou dětí by měl kantor znát možnost využití AED a vědět, zda jej smí použít. Správnou frekvenci a poměr stlačení a uvolnění při KPR zná necelých 40% pedagogů, což není také uspokojivý výsledek. Správný poměr vede k efektivnímu nasávání a vypuzování krve ze síní a komor srdce, což zajišťuje alespoň minimální prokrvení životně důležitých orgánů, jako jsou mozek a srdce. 51