UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra asijských studií BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Komentovaný překlad knihy Kandžigaku Secumon kaidži no sekai Commentated translation of the book Kanjigaku Setsumon Kaiji no Sekai OLOMOUC 2010 Takayuki Watanabe Vedoucí diplomové práce: Mgr. David Uher, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré použité prameny a literaturu. Olomouc, 2010... Takayuki Watanabe
Anotace Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra asijských studií Název práce: Komentovaný překlad knihy Kandţigaku Secumon kaidţi no sekai Autor práce: Takayuki Watanabe Počet znaků: cca 113 000 s mezerami Počet příloh: 2 Počet titulů pouţité literatury: 13 Klíčová slova: 漢字学 説文解字の世界, 説文解字, 説文解字注, 許慎, 段玉裁, znaky, písmo, radikál, etymologie, kosmologie znaků Práce si za cíl klade pořídit komentovaný překlad knihy 漢字学 説文解字の世界 (Kandţigaku Secumon kaidţi no sekai) od japonského autora 阿辻哲次 (ACUDŢI, Tecudţi) do českého jazyka. V Japonsku se v případě této knihy jedná o první publikaci zabývající se významnými knihami 説文解字 (Secumon kaidţi) a 説文解字注 (Secumon kaidţi čú) pojednávajícími o čínském znakovém písmu, které jsou velmi důleţité při detailním studiu znakového písma. Práce poskytuje českojazyčnou verzi překládané knihy, která je uţitečná pro studenty sinologie i japanologie. Vyjadřuje se i k problematice psaní znaků na počítači.
Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu mé diplomové práce Mgr. Davidu Uhrovi, Ph.D. za uţitečné rady a trpělivost.
Obsah Ediční poznámka 7 1. Úvod 8 2. Text překladu knihy 漢字学 説文解字 の世界 9 Předmluva 9 První část Úvod znaky a studium o písmu v dvoutisícileté tradici Číny 11 Prehistorie 説文解字 (Secumon kaidţi) doba praktického studia písma 22 Zákulisí knihy 説文解字 許慎 (Kjo Šin) a jeho doba 42 説文解字 systematické uspořádání písma a jeho způsob 68 Základ pochopení významu znaků 小篆 (Šóten) 70 Základ pochopení významu znaků 六書 (Rikušo) 87 Obsahy knihy 説文解字 kosmologie písma 111 Druhá část Výzkum o knize 説文解字注 (Secumon kaidţi čú) od autora 段玉裁 (Dan Gjokusai) 136 Zákulisí knihy 説文解字注 段玉裁 a jeho doba 140 Knihy 説文解字注讀 (Secumon kaidţi toku) a 汲古閣説文訂 (Kjúkokaku secumon tei) cesta ke knize 説文解字注 156 Způsob v knize 説文解字注 177 Abychom četli knihu 段注 (Dančú) 208 Doslov 221 3. Závěr 223 4. Resumé v anglickém jazyce 228 5. Seznam literatury 229 6. Příloha 1 230 7. Příloha 2 235 6
Ediční poznámka U čínských jmen a názvů tyto ponechávám v původních čínských znacích. V závorce u nich uvádím japonské čtení, pro které pouţívám českou transkripci. Výslovnost je uvedena u první zmínky daného pojmu v příslušné kapitole. U čínské výslovnosti přepsané latinkou jinak neţ v české transkripci se jedná o transkripci pořízenou autorem překládané knihy. Vlastní jména uvádím v pořadí příjmení jméno. Číselné odkazy ke stránkám psané kurzívou se týkají stran v japonském originálu knihy, proto neodpovídají stranám překladu. Poznámky pod čarou jsou překladem poznámek v japonském originálu knihy, nejedná se o poznámky autora překladu. 7
Úvod Cílem této práce je pořídit komentovaný překlad knihy 漢字学 説文解字の世界 (Kandţigaku Secumon kaidţi no sekai) od japonského autora 阿辻哲次 (ACUDŢI, Tecudţi) do českého jazyka. Jedná se o publikaci zabývající se studiem čínských znaků, konkrétně knihami 説文解字 (Secumon kaidţi) a 説文解字注 (Secumon kaidţi čú). První uvedená kniha od autora 許慎 (Kjo Šin) je povaţována za vůbec první slovník čínských znaků a pochází z roku 100 našeho letopočtu. Dá se říct, ţe všechny znakové slovníky, včetně těch vydaných v Japonsku, jsou touto knihou ovlivněny a víceméně z ní vycházejí. Z dnešního lingvistického hlediska sice obsahuje některé chybné pasáţe, ale abychom mohli pochopit svět znakového písma, potřebujeme se také detailně seznámit s touto knihou. I z těchto chybných pasáţí lze navíc porozumět filozofii tehdejších lidí. Tato kniha vlastně znamená počátek studia znaků. Druhá uvedená kniha od autora 段玉裁 (Dan Gjokusai) z 19. století vychází z předchozí knihy 説文解字 a rozšiřuje ji o mnohé vysvětlivky. Uvádí příklady pouţití různých významů daného znaku a tyto příklady čerpá z děl klasické čínské literatury. Tato kniha znamená vrchol studia knihy 説文解字. Pro správné pochopení knihy 説文解字 je důleţité znát i tuto publikaci. V Japonsku do doby vydání knihy 漢字学 neexistovaly ţádné publikace, které by se zabývaly oběma výše uvedenými knihami. Lidé se zájmem o znaky věděli o existenci těchto dvou knih, ale neznali detailně jejich obsah. Sinolog 阿辻哲次 věděl o tomto problému a rozhodl se napsat knihu, která by tento problém pomohla vyřešit proto, aby se i japonští zájemci o znaky mohli dozvědět více o této problematice. I kdyţ jsem v Japonsku nestudoval sinologii, věděl jsem o knize 説文解字. Přečetl jsem hodně knih týkajících se znaků, ale v těchto knihách byla kniha 説文解字 pouţita jenom jako zdroj příkladů a nedozvěděl jsem se, co přesně tato kniha vlastně obsahuje. Doufám, ţe i díky práci na tomto komentovaném překladu 漢字学 se detailněji seznámím s oběma knihami, kterými se tu autor zabývá. I přes nedokonalý překlad doufám, ţe moje práce by mohla být uţitečná pro studenty sinologie i japanologie, kteří se zabývají studiem znakového písma. 8
Text překladu knihy 漢字学 説文解字 の世界 Předmluva Znaky jsou pro nás Japonce velice blízké písmo. My je pouţíváme jako komunikační prostředek a v různých situacích kaţdodenního ţivota je čteme a píšeme. Lze říct, ţe znaky jsou nenahraditelné pro náš ţivot stejně jako vzduch. Od té doby, kdy přišly znaky do naší země, Japonci ţijí neustále do teď se znaky, ale kdy zrovna přišly znaky do Japonska? Pravděpodobně se naši předci stýkali s Číňany a zároveň se i znaky mnohem dříve, neţ je oficiální příchod znaků, který je napsán v písemných dokumentech. V roce 100, kdy bylo v Japonsku ještě období Jajoi, byla vytvořena v Číně jedna kniha. Jmenuje se 説文解字 (Secumon kaidţi). 説文解字 je vůbec první kniha, která zkoumá detailně znaky. 説文解字 si vzal jako materiál pro subjektivní analýzu znaky, které byly do té doby povaţovány pouze za symbol vyjařudující jazyk. Tímto vzniklo studium znaků, coţ je 漢字学 (Kandţi gaku). Na základě tradic národu, který povaţuje písmo za důleţité, se postupem času vyvíjelo dál a v roce 1815 vrcholilo zhotovením jedné knihy. Byla to kniha 説文解字注 (Secumon kaidţi čú) od autora 段玉裁 (Dan Gjokusai). Jeho kniha přidává komentáře a vysvětlení k textu knihy 説文解字, tímto způsobem se pochopí různé fáze znaků a ukazuje nejdokonalejší forma studia znaků. Zajímavé je, ţe ve stejném roce, kdy byla vydána kniha 段玉裁, v naší zemi byla napsána kniha 蘭学事始 (Rangaku kotohadţime = začátek studia z Holandska). Jak dobře víte, ţe v Japonsku po revoluci Meidţi přijímali hodně věcí ze západní kultury, ale to, co udělalo důleţitý první krok ke změně, bylo, ţe se začala příjímat kultura s vodorovně psaným písmem v situacích zahlcených kulturou se znaky, byla kniha 蘭学事始. To, ţe tyto dvě knihy jsou vydány ve stejném roce, se mi zdá, ţe naznačuje nějak obsahově rozdíl mezi kulturami japonskou a čínskou. Japonci, kteří přijali znaky do svého jazykového systému, vytvořili z nich kanu かな a zároveň plně vyuţívali a i teď vyuţívají znaky, časem začali i šikovně vyuţívat i vodorovně psané písmo (latinku), ale v domově znaků v Číně pouţívali stále pouze znaky a vytvářeli vysoce kvalitní kulturu. Role znaků v dějinách čínské kultury je neporovnatelně velká. Na ni se samozřejmě odrazí z rubu dlouholetá láska Číňanů ke svému písmu. 9
Ve znacích je shromáţděna spousta moudrostí starověkých lidí. V této knize bych chtěl objasnit, jakými způsoby Číňané v minulosti zkoumali znaky. To je tématem, o kterém znovu důkladně přemýšlíme my Japonci, kteří jsou potopeni v záplavě kultury s latinkou. 10
Úvod znaky a studium o písmu v dvoutisícileté tradici Číny Kdysi jsem přečetl v jednom novinovém článku, ţe kdyţ udělali anketu, řekněte jeden svůj nejoblíbenější znak, nejvíc lidí odpovědělo znak 愛 (ai). To je zpráva, která odpovídá na tzv. dobu laskavosti, myslím si, ţe někteří z vás budou v lehkém šoku, kdyţ uslyší rovnou z úst někoho slovlo 愛, ale kaţdopádně tato anketa má význam v tom, ţe umoţní odpovědět jeden znak. Předpokládáme-li, ţe se ptáme v podobné anketě na nejoblíbenější jedno latinské písmeno nebo jeden z 仮名 (Kana). Samozřejmě lze odpovědět jakékoli písmeno například písmeno M nebo い (i) apod., ale tyto odpovědi M nebo い jsou ve skutečném významu úplně odlišné od odpovědi znak 愛. M nebo い apod. si vybírají z důvodů, které se netýkají podstaty těch písmen, například ţe opticky vypadají hezky, nebo ţe je mají ve svém jmenu, atd. Ale u znaku 愛 není vybrán samotný znak, ale význam tohoto znaku. Ignorujeme-li způsoby čtení znaků sinojaponské nebo japonské, lze spoustu znaků číst Ai, ale byl vybrán zrovna znak 愛 a nikoli ani 藍 (ai - s), 哀 (ai - s), 相 (ai - j), ani 合 (ai - j). Kaţdý znak má svůj význam, který tvoří se samým znakem vztah jako rub a líc jedné věci, a proto kdyţ nám řeknou, abychom si vybrali jeden znak, vybírame si význam skrytý za znakem, aniţ bychom si to uvědomili. Něco pobobného se nemůţe podstatně stát při výběru písmena latinky nebo 仮名. Znaky jako písmo s významem 仮名 v naší zemi a abecedy se pouţívají jako písmo se zvukem. Jednotlivá písmena uţ dnes nemají svůj vlastní význam a pouţívají se jenom jako jednotky symbolu zvuků, aby se psal mluvený jazyk. Oproti tomu jednotlivé znaky mají svůj vlastní význam a jsou písmo s významem. Je sice málo případů, kde se pouţívají znaky jako písmo se zvukem, kdyţ se přepíšou cízí slova, názvy místa či jména například 幽黙 (Júmoa = humor), 倫敦 (Rondon = Londýn) nebo 雷根 (Régan = Reagan) atd., ale jsou výjimečné a obvykle se pouţívají podle významu znaků, kterému se říká 字義 (Dţigi). Jeden znak obvykle vyjadřuje jedno slovo. Znaky nejsou písmo, které uchopí mluvený jazyk ve fázi spojení několika zvuků, ale písmo, které je konkrétně zkristalizováno z jednotlivých slov jako nejmenší celek s významem. 11
形 (Kei, tvar), 音 (On, zvuk) a 義 (Gi, význam) znaků V jednom znaku jsou 3 prvky 形, 音 a 義. Jsou tvar znaku, díky kterému je stabilní jako psaní jazyka, zvuk znaku, který spojuje mluvený a psaný jazyk, a význam znaku, který plní komunikační funkci. Tyto 3 prvky vzájemně pevně souvisí jako organismus a tímto existují znaky. Proto ve studiu znaků se musí zkoumat kompletně spojení tří prvků tvar, zvuk a význam. Kdyţ ztratí v tom rovnováhu, vznikne směšný příběh. Literát z období 北宋 (Hokusó) známý jako jeden z 唐宋八大家 (Tó só hači taika, osm velkých literatů) 王安石 (Ó Anseki, 1021-1086) měl koníčka přemýšlet o tom, jak vznikly znaky, a na základě toho dokonce napsal knihu 字説 (Dţisecu, vysvětlení o znacích). Kdysi se ho zeptal 蘇軾 (So Šoku, 東坡 (Tóba)) na původní význam znaku 波 (Ha), 王安石 odpověděl : 波 je kůra/kůţe(= 皮 ) vody(= 水 = 氵 ). Pak se prý 蘇軾 znovu zeptal (pravoděpodobně s úsměvem): To znamená, ţe je 滑 kost(= 骨 ) vody? 1 王安石 myslel, ţe 皮 pravá část znaku 波 je prvek s významem (říka se tomu 意符 (Ifu) či 義符 (Gifu)), a proto se mu smál 蘇東坡. ve skutečnosti pravá čast 皮 je jen 音符 (onpu = 声符 (seihu)), který ukazuje zvuk. Z hlediska studia písma znak 波 je 形声文字 (Keisei modţi), ale 王安石 omylem pochopil, ţe je 会意文字 (Kaii modţi)(o 形声 a 会意 viz str. 118 ). 小学 (Šógaku) Studiu znaků se říká podle tradičního čínského názvu 小学 a je rozděleno podle toho, čím se zabývá hlavně tvarem, zvukem nebo významem, do studia 文字学 (Modţi gaku, písma), 音韻学 (On in gaku, fonetiky) a 訓詁学 (Kunko gaku, významů). V Číně v minulosti, kde byl státním náboţenstvím konficianismus, byly důkladně zkoumány knihy 経書 (Keišo, nejdůleţitější knihy pro konficianismus), které byly povaţovány za povinnou četbu pro kaţdého. Studium zabývající se 経書, coţ je 経学 (Kei gaku), bylo povaţováno za nejdůleţitější ze všech studií a aby rozuměli 経書 co nejlépe a nejdetailněji, během 2000 let byly zkoumány ze všech moţných stran. 1 字説 od 王安石 není dosud zachováno a tento citovaný příběh je z knihy 鶴林玉露 (Kakurin gjokuro) 13. svazku od autora 羅大経 (Ra Taikei) z období 宋. 東坡 se zeptal 荊公 : Proč se tomu říká 波? Řekl : Je to 皮 vody. 坡 řekl : V takovém případě je 滑 kost(= 骨 ) vody? V některých knihách je citovaný stejný příběh a píše se 坡 místo 波, ale 波 je pro tento příběh vhodnější. 12
小学 mělo v rámci toho 経学 pozici základní studium. I 経書 jsou knihy napsány znaky, a proto musí vycházet ze studií lingvistického a filologického, aby jim rozuměli co nejhlouběji. Z tohoto důvodu 小学 mělo v rámci toho 経学 pozici základní studium. 経学 rozkvetlo nejvíc v období dynasie 清 (Šin). Proti studiu 宋学 (Só gaku, z období 宋 ) = 朱子学 (Šuši gaku, zaloţil 朱子 ), které dávalo přednost logickému myšlení před správným čtením a pochopením těch 経書, vědci z období 清 vycházeli z textové kritiky a dokonalé rozumění 経書 kladli za cíl. Podle jejich atmosféry studia se říká 考証学 (Kóšó gaku), vědci z 考証学 pouţívali při zkoumání 経書 jako silnou zbraň právě toto 小学. Spolu s rozvojem 経学 i studium 小学 dosáhlo rozkvětu, jaký dosud neměl obdoby. Kniha 説文解字 Na úplném rozkvětu 小学 v období 清 mělo velký podíl zkoumání knihy 説文解字 (zkráceně se říká teké 説文 ) od autora 許慎 (Kjo Šin) z období 後漢 (Gokan), která je základní bod pro zkoumání písma. 説文解字 je nejstarší znakový slovník v Číně, který napsal 許慎 z období 後漢 a ve kterém vysvětluje vznik jednotlivých zhruba 9,000 znaků, objasňuje 本義 (hongi = původní význam znaku) a rozděluje je do skupin podle principu 部首法 (Bušu hó, dle radikálů). Říká se, ţe byla zhotovena v roce 100, to znamená, ţe je to uţ více neţ 1,800 let stará kniha. 説文解字 je první kniha zabývající se studiem písma, ve které zkoumá celkově všechny tři prvky znaku, tvar, zvuk a význam, a vědci z 考証学 správně pochopili její hodnotu. Zkoumání 説文解字 nezůstalo jen ve pomocné roli pro studium 経学, ale vyvíjelo se 小学 jako samostatné studium a výsledkem toho vzniko několik tlustých a vynikajících knih jedna za druhou v čele s knihou 説文解字注 od autora 段玉裁, které se říká vrchol studia 説文, a také 説文解字句読 (Secumon kaidţi kutó) od 王筠 (Ó In) a 説文解字通訓定声 (Secumon kaidţi cúkun teisei) od 朱駿声 (Šu Šunsei) apod. 王鳴盛 (Ó Meisei) jeden z vědců 考証学 napsal v předmluvě knihy 説文解字正義 (Secumon kaidţi seigi) od autora 陳鱣 (Čin Tan): Co se týče znaků, určitě by měl být základem pan 許. Tak se nejdříve naučí písmo a pak bude znát dobře i 訓詁. Proto 説文 je nejdůleţitější kniha na celém světě. I kdyţ přečetl všechny knihy na světě, kdyby nečetl 説文, vypadalo by to, jako by ještě nic 13
nečetl. Kdyţ zná dobře jenom 説文, i kdyby nečetl ţádnou jinou knihu, nemohli bychom mu říct, ţe není znalcem konficianismu. 2 Opravdu byla kladena té knize 説文解字 skoro absolutní autorita. Do nové éry V roce 1911 po revoluci 辛交 (Šingai) zanikla dynastie 清 a vznikla Čínská republika( 中華民国 ). Říse se státním náboţenstvím konficianismem a pozice 経書 byla ztracena a uţ nebyla, jak bývala svatá. 小学 se vyvíjelo jako základní věda pro hlubší porozumění obsahu 経書. Ale tehdy, kdy hodnota 経書 spadla úplně dolů, 小学 mělo v sobě obrovské mnoţství výsledků studia jako celkový systém studia. 小学 uţ tehdy mělo systém, na základě kterého mohla vzniknout samostatná lingvistika. Ve vědeckém světě po vzniku Čínské republiky se vydala na vlastní cestu jako nová lingvistika. Teď se uţ moc nepouţívá název 小学, ale jeho tři odvětví 文字学, 音韻学 a 訓詁学 se rozvíjí dodnes jako studium, které uchopí na základě tradičních způsobů zkoumání různých fází čínského jazyka z nového úhlu. Objev 甲骨文字 (Kókocu modţi) Stal se příleţitostí pro výrazný rozvoj tohoto nového studia písma objev 甲骨文字 zhruba z roku 1900. I do té doby existovalo od období 宋 studium starého písma, které se zabývalo písmem( 金文 ) odlévaným na starých bronzových nádobách, ale objev 甲骨文字 byla velká událost, která poţadovala úplné přehodnocení výsledků studia písma do té doby. 甲骨文字 je písmo napsané na krunýřech ţelv či kostech zvířat, které pouţívali na věštění v období 殷 (In), a je zhruba z doby kolem roku 1,300 před naším letopočtem. Je to písmo asi 3,300 let staré, ale má docela rozvinutý psací systém jazyka, a proto není v ţádném případě prvotní písmo. Ale kdyţ počítáme roky od doby knihy 説文解字, je 1400 let staré písmo, a proto spolu s pokrokem zkoumání 甲骨文字 se začali dozvídat, ţe mezi vysvětleními znaků v knize 説文解字 je několik případů, ve kterých nejsou úplně správné původní tvary i významy znaku. 2 O knize 説文解字正義 od autora 陳鱣 je napsáno v knize 海昌備志 (Kaišóbiši) od autora 銭泰吉 (Sen Taikicu), že otcem 璘 (Rin) rozepsanou knihu dopsal po jeho smrti syn 鱣. Ale neviděl jsem původní knihu. Předmluva od 王鳴盛 je citovaná z knihy 説文解字詁林 (Secumon kaidži korin) předního svazku části 補遺 (Hoi) od autora 丁福保 (Tei Fukuho). 14
O znaku 東 (tó/higaši = východ) Tady máme znak 東. V knize 説文解字 je takové vysvětlení: 弸 動也 從木 官溥説 從旣在木中 東 znamená 動, podle stromu, podle teorie 官溥 : slunce( 旣 ) je ve stromě( 木 ). (6. svazek horní 66b) O tom, jak se má číst 説文解字, budu vysvětlovat detailně v pozdějších kapitolách a tady napíšu hrubý význam toho textu (texty 説文解字 citované v této knize budou z knihy 説文解字注 od autora 段玉裁, kdyţ nebudou poznámky, a na konci citace uvedu číslo papíru z verze 経韻楼本 (Keiinró bon). Zvláštní znaky pouţívané autorem 段玉裁 nechám v citaci a pak v japonsky přepsané větě budu měnit v normální znaky). První znak 弸 je znak 東 (tó) v rodině písma 小篆 (Šóten), která se v knize 説文解字 pouţívá jako základní tvar znaku. Podle legendy 小篆 byla stanovena za vlády Prvního císaře (na trůně 246 210 před naším letopočtem) dynastie 秦 a to znamená, ţe i pro 許慎 bylo starověké písmo. Další část : je 動 (dó) je tzv. 訓詁, který 許慎 dal tomu znaku jako původní význam. Důvody, proč znak 東 je vysvětlen pomocí znaku 動, jsou dva. O 声訓 (Seikun) První důvod je to, ţe 東 (podle psaní výslovnosti v moderní čínštině dõng) a 動 (dòng) mají stejnou nebo úplně podobnou výslovnost. Takovému způsobu, ţe se význam některého znaku vysvětluje pomocí jiného znaku, který ma stejnou nebo podobnou výslovnost, se říká 声訓 a byl to hodně pouţívaný způsob hlavně v období 後漢. I v 説文解字 je pouţíván pro několik znaků kromě znaku 東 a kniha 釈名 (Šakumjó) od autora 劉熙 (Rjú Ki) z trochu pozdějšího období neţ 許慎 je známá tím, ţe je v ní vyvětleno hodně znaků vyuţitím tohoto způsobu 声訓. Z lingvistického hlediska se musí říct, ţe způsob 声訓 je docela nebezpečný, protoţe má tendenci vzniknout svévolné vysvětlení. Například věty v knize 釈名 : 土 (to = hlína) je 吐 (to), protoţe zvrací ( 吐 ) a rodí všechny věci (ze svazku 釈地 (Šakuči) ) nebo 山 (san = hora) je 産 (san), protoţe rodí ( 産 ) věci (ze svazku 釈山 (Šakuzan) ), jsou úplně nesmyslná vysvětlení. V podstatě není ţadný rozdíl od lidové etymologie skoro jako nějaký vtip, například v japonštině lze říct, ţe kočka(neko) je často spící(ne) dítě(ko). 15
Avšak kdyţ o tom dobře ví a s tímto se dívá na 声訓 (vysvětlení pomocí výslovností), občas se tam nečekaně objeví chápaní světa či přírody lidí ze starověku a nesmíme zapomenout, ţe v tomto významu bude uţitečné vysvětlení. Ve svazku 釈水 (Šakusui) v knize 釈名 je vysvětlení : 海 (kai = moře) je 晦 (kuwai), protoţe přijímá hlavně špínu a jeho barva je černá a temná( 晦 ). Tato věta nám ukazuje, jakou představu měli tehdější Číňani o moři. Díky této větě se lze dozvědět, ţe na rozdíl od Japonska obklíčeného mořem ze všech stran v Číně převáţně větší část obyvatelstva v celém ţivotě nikdy neuvidí moře a pro takové lidi je moře chápáno jako něco temného a strašícího. 声訓 má takovou výhodu. Teorie 亓行 (Gogjó, pět prvků) Druhý důvod, proč se vysvětluje znak 東 pomocí znaku 動, pochází z teorie 亓行, která byla ve starověké Číně nejzákladnější a nejvšeobecnější filozofií. Teorie 亓行 je, jednoduše řečeno, filozofií, která zkusí pochopit a předpokládat různé jevy celého světa postupnými změnami a oběhem pěti prvků 木 (strom), 火 (oheň), 土 (země), 金 (kov ) a 水 (voda) tvořících svět. Detaily najdete na obrázku na straně 168 a v teorii 亓行 jsou vyjádřeny směry i časy pomocí prvků 木火土金水 (mokkadogonsui), směr východ( 東 ) patří prvku stromu( 木 ) a z ročních období je tam umístěno jaro. Jaro je období pohybu( 動 ), kdy se znovu začínají pohybovat všechny věci a růst stromy a tráva. Z tohoto důvodu můţe platit vysvětlení 東 = jaro = 動. Vysvětlení podle mýtu Po větě 東 je 動 je věta 從木 (podle stromu). To znamená, ţe znak 東 má v sobě znak 木 jako 意符 (část znaku, která ukazuje sféru významu), ale co se týče tohoto znaku, jak budu vyvětlovat později, nejedná se o strom obyčejný, ale o zvláštní strom z mytologie. 許慎 cituje teorii od 官溥 a vysvětluje vznik znaku 東. Teorie tohoto 官溥 (Kan Ho) jsou citovány na dalších třech místech 3, ale o něm se skoro nic neví. V knize 説文解字 je často citována v rámci 説解 (Secukai = vysvětlení o jednotlivých znacích od autora 許慎 ) teorie předchozích vědců. 3 Teorie 官溥 je citována ve vysvětlení znaků, 糞 (oba jsou ve 4. svazku dolní části) a (v 5. svazku horní části). 16
Podle vysvětlení 官溥, se kterým zároveň souhlasí i 許慎, se znak 東 skládá z částí 旣 a 木 a ukazuje, ţe je slunce ve stromě. Ale ten strom není obyčejný strom, ale mytologický strom napsaný 扶桑 (Fusó) nebo 榑桑 (Fusó). Podle čínského mýtu slunce nejdříve vyleze na strom ve východním moři a pak se objeví nad horizontem, jinak řečeno bude východ slunce. V knize 淮南子 (Enandţi) je vysvětlen pohyb slunce : Slunce se objeví v údolí 暘谷 (Jókoku), koupe se v rybníku 咸池 (Kanči) a přijde ke stromu 扶桑, tomu se říká úsvit 晨明 (Šinmei). Vyleze 扶桑 na strom, tedy poprvé začíná vycházet, tomu se říká východ slunce 昢明 (Haimei). (ze svazku 天文訓 (Tenmon-kun) ) a také : Ráno se vyjde ze stromu 榑桑 a slunce vejde na 落棠 (Rakutó).(ze svazku 覧冥訓 (Ranmei-kun) ) 淮南子 je velice zajímavá unikátní kniha, kterou napsal 淮南王劉安 (Wainanó Rjú An) z období 前漢 (Zenkan) takovým způsobem encyklopedie, ţe shromáţdil různé teorie od různých lidí bez ohledu na školu, a znamá tím, ţe v ní je zachována spousta částí ztracených mýtů. V poznámkách této knihy je napsáno : 榑桑 je místo, odkud vychází slunce, 落棠 je název hory a místo, kam zapadá slunce. Mimochodem to, ţe Japonsko má jiný název 扶桑, je proto, ţe Japonsko leţí na východ od Číny, kde vychází slunce, a mysleli, ţe je na místě, kde by zhruba měl být strom, odkud vychází slunce. Vraťme se k vysvětlení znaku 東. Znak 東 se skládá z částí 旣 (=slunce) a 木 (= 扶桑, na který slunce vylézá při východu), ukazuje situaci, ţe je slunce ve stromu 扶桑, a z toho vzniká význam směr východ. 東 patří jaru a jaro je období pohybů( 動 ) všech věcí, takto vykládá autor 許慎. Tvar 小篆 (Šóten) To bylo vysvětlení znaku 東 z knihy 説文解字. Avšak jak jsem se předtím zmínil, písmo, které bylo v knize 説文解字 vyuţívano jako základ vysvětlení, byl typ písma 小篆. Toto písmo bylo pro 許慎 uţ starověké a 許慎 vyuţil nejlepší tehdy dostupný materiál. My v současnosti můţeme pouţít mnohem starší písmo neţ 小篆 jako studijní materiál. Ani není třeba říct, ţe čím pouţíváme starší písmo jako materál, tím budou lepší výsledky, abychom zkoumali původní tvar a význam znaků. Proto v dnešní době, kdy lze vyuţívat písmo 甲骨, se musí úplně přehodnotit teorie, jejímţ základem zkoumání je písmo 小篆. To je stanovisko moderního studia písma. 17
Znak 東 z 小篆 lze chápat rozdělením do částí 旣 a 木, ale tvar z 甲骨, který je mnohem blíţ k původnímu tvaru znaku, 東 nevypadá jako kombinace slunce se stromem. Z tohoto důvudu lze říct, ţe vysvětlení v knize 説文解字 neodpovídá původnímu tvaru i významu znaku 東. 東 木 旣 小篆 弸 嵢 患 甲骨 東 木 日 Vysvětlení znaku 東 podle tvaru z 甲骨. V současnosti je obecné, ţe podle tvaru z 甲骨 pochopit, ţe původní tvar znaku 東 je 橐 (taku), coţ je jeden z typů tašek. Na toto vysvětlení poprvé přišel 徐中舒(Dţo Čúdţo)4 a říká : 東 je 橐 ze staré doby. V knize 埤蒼(Hisó) je napsáno : co má dno, je 嚢(nó), a co nemá dno, je 橐. V knize 蒼頡篇(Sókecu hen) je napsáno : 橐 je 嚢, ale beze dna5. Do 嚢 nacpe věci a pak sváţe oba jeho konce. Znak 東 ukazje tento tvar. Znak 重 ve větě na nádobě 鼎(Kanae) je tvořeno jako 人東. Tvar člověka, který nosí na zádach tašku 嚢. 橐 se pouţívalo na skládání věcí. Věci(物) se později říkalo 東西(tonši). Toto tonši je změněná výslovnost od taku(橐). Kdyţ vysvětlím zjednodušeně jeho teorii, pan 徐 vychází z vět o taškách 橐 a 嚢 ve starých slovnících 埤蒼 a 蒼頡篇. 橐 i 嚢 jsou tašky, ale 橐 má na obou stranách otevřené konce jako roura a pouţívá se tím, ţe se cpou dovnitř věci a pak sváţí oba konce. 嚢 má na jedné straně zavřené dno a na druhé straně otevřený konec, který se potom sváţe šňůrou. Mimochodem ve větě na nádobě 鼎, jinak řečeno v 金文 na starověkých bronzových nádobaćh, se píše slovo těţký jako 人東, a tento tvar tvaruje člověka, který nosí na zádech věci v tašce, a z toho vznikl význam těţký. Pravá část znaku 人東 je velice podobná znaku 東, a proto lze říct, ţe 4 Teorie 徐中舒 je citována v knize 説文闕義箋(Secumon kecugisen) (vydavatelem Ústřední výzkumný ústav dějin a jazyka) od autora 丁山(Tei San), ale v této knize se těžko hledá. V knize 甲骨文字集釈(Kókocu modži šúšaku) (vydal Ústřední výzkumný ústav sekce historických jazyků) od autora 李考定(Ri Kótei) z Tchaj-wanu, který shromáždil vysvětlení výkající se písma 甲骨 a seřadil podle jednotlivých znaků, je citována teorie 徐 a teď už lze snadno najít. 5 Tato citace od 蒼頡篇 se i v knize od 丁山 i v knize od 李考定 píše : 嚢 je 橐, ale beze dna a neodpovídá logice teorie. Když hledáme v zachovaných kouscích knihy 蒼頡篇, je správně citovaná věta 嚢之無底者也 v knize 一切 経音義(Issaigjó ongi) 12. svazku vysvětlení slova 苦橐 od autora 玄応(Gen Ó). Asi buď pan 徐 nebo pan 丁 citoval chybně. 18
znak 東 byl původně 橐 z písma 象形文字, které tvaruje to, ţe se do tašky cpaly věci a svázaly se její oba konce. To, ţe toto písmo znamená východ, o tom se nezmínil v tomto vysvětlení pan 徐, je proto, ţe tehdy slovo vyjádřující východ a slovo 橐 měla stejnou nebo úplně podobnou výslovnost, proto si půjčili znak s významem 橐, aby vyjádřili směr východ. Jinak řečeno, pouţití znaku 東 pro význam východ je jen fonetický ekvivalent. Abstraktní jev jako směr východ se nelze lehce tvarovat a z tohoto důvodu se občas vyjadřuje jiným znakem se stejnou či podobnou výslovností. Takovému způsobu, ţe se nějakým znakem vyjadřuje jiné slovo se stejnou výslovností, se říká způsob 仮借(Kaša). Ale 東西(dōngxi), co napsal pan 徐 na konci, znamená v moderní čínštině zboţí a neznamená východ a západ, ale je nesmyslné, ţe vysvětluje vznik tohoto slova z písma 甲骨. Důvod, proč se píše slovo zboţí ve znacích 東西, musí pochopit doslova tak, ţe zboţí výsledkem obchodování chodí z východu na západ či opačně6. Studium písma 甲骨 a 説文解字 Co se týče vysvětlení, jaký původní tvar a význam měl znak 東, teorie 徐中舒 na zakladě písma 甲骨 je mnohem logičtější a vědečtější. Znak 東 je pouze jeden z mnoha příkladů, hodně vysvětlení znaků v knize 説文解字 se přepsalo zásluhou studia 甲骨. Písmo 甲骨 se objevilo najednou na počátku 20. století. Do té doby nikdo ani netušil existenci takového starověkého písma. Skutečnost, ţe lze písmo 甲骨 po pouhých několika desítkách let po objevu skoro všechno přečíst, je ve srovnání s tím, ţe se písmo starověkého Egypta podařilo přečíst teprve po šťastné náhodě objevem kamene Rosettská deska při Napoleonově výpravě do Egypty, opravdu podivuhodná. Samozřejmě se to podařilo hlavně díky tomu, ţe znaky jsou od jejich vzniku neustále písmem vyjádřujícím význam a celkový systém jazyka se znaky se v podstatě vůbec neměnil aţ do současnosti, jinými slovy i písmo 甲骨 je jenom jedna z variant psaní znaků, ale také nesmíme zapomenout, ţe v době objevu písma 甲 骨 byla shromáţděna spousta výsledků zkoumání ve studii 小学. Ti, kteří se zabývali písmem 6 Zkoumání slova 東西 lze najít v knize 通俗編(Cúzoku-hen) 26. svazku od autora 翟灝(Teki Kó) : Věci pochází ze všech čtyř směrů světa, přesto se tomu zkráceně říká jen 東西, to je stejně jako dějiny, které zaznamenávají čtyři roční období, přesto se zkráceně říká jenom 春秋(Šunžú). Ale u starých příkladů má o trochu větší význam, právě mělo stejný význam jako věc z fráze majtel věcí v japonštině. Věta 好南北無東西(hāo nán běi wú dōngxi) z knihy 逌 旃璅言(Júsensógen) (v knize 説郛続(Secufuzoku) ) má dvojí význam 南北 a 电輩(nán bèi), to znamená 好电輩 無東西, jinak řečeno, fešák nemá ani peníze ani moc, a proto v této větě 東西 znamená majetek a peníze. 19
甲骨 a mají zásluhy na výsledku základních zkoumání, byli všichni vědci, kteří dobře znali knihu 説文解字. Vědci zabývající se písmem začali orat na novém studiu písma 甲骨 hlavně na základě studia 説文解字. Na základě jeho výsledků pak opravovali naopak studium 説文解字. Teď na špičce zkoumání starověkého písma si začali myslet, ţe je 説文解字 pozůstatkem z minulosti. Autorita studia písma 甲骨 pan 胡厚宣 (Ko Kósen), který pracoval jako asistent s 董作賓 (Tó Sakuhin), jenţ měl velkou zásluhu na dnešním rozvoji studia 甲骨, a zůstal v Čínské lidové republice po rozdělení národní a komunistické strany a vedl tamní studia, napsal v roce 1951 jako součást souhrnu padesáti let po vykopání 甲骨 : Díky objevu a zkoumání písma 甲骨 jsme se dozvěděli, ţe se alespoň 2 aţ 3 desetiny vysvětlení v knize 説文解字 musí opravovat. Protoţe v knize od 許慎 je plno pověr zabarvených náboţenskými myšlenkami a názorů tvořených filozofickými subjektivními pohledy. Například vysvětlení čísel a 干支 (Kanši) od 許慎 jako by tvořilo skoro dokonalou teorii 陰陽亓行.(.) O jeho knize lze říct, ţe určuje hranice mezi nebeským a lidským světem, zná změny z minulosti k současnosti a tímto můţe vytvořit svou vlastní teorii, ale rozhodně nelze říct, ţe je vědecká kniha studia písma. 7 Synchronní hledisko To, co napsal 胡厚宣, je docela pochopitelný názor na hodnocení 説文解字 z hlediska vědce, který je v popředí studia 甲骨. Pokud se studium písma zabývá tím, ţe prozkoumá původní tvar a význam znaku a z toho také zjistí proces historické změny, 説文解字 uţ nemůţe stát na nejpřednější frontě. Ale i proto můţeme 説文解字 uplně zlikvidovat? Z dnešního hlediska, jak říká pan 胡, moţná je kniha 説文解字 nevědecká a plná pověr. Ale v době, kdy vznikla tato kniha, byla důleţitá hodnota právě mezi věcmi nevědeckými i pověrami. Kritizovat věci v minulosti z dnešního hlediska je jednoduché. Důleţité však je pochopit věci z minulosti v tehdejším prostředí a správně pochopit tehdejší hodnotu těchto věcí. Kdysi významný lingvista Saussure stanovil dva hlavní způsoby na zkoumání jazyků, historický a synchronní. Dnešní způsob lze popsat tak, ţe zkoumají 説文解字 v rámci 7 胡厚宣, 亓十年甲骨学発現的総結 (Souhrn 50 let od objevu písma 甲骨 ), 上海商務印書館 (Šanhai šómu inšokan), 1951, str. 2. Podle poznámky té knihy prý 胡厚宣 také napsal práci 説文解字的批判 (Kritika ke knize 説文解字 ). 20
historického studia jazyka. I tam jsou některá vysvětlení z 説文解字 stále aktuální a z tohoto hlediska můţeme hodnotit kladně, ţe 説文解字 má do jisté míry význam i dnes. Ale takový způsob je pouze činnost vyuţívat 説文解字 a není jejím celkovým pochopením. Abychom správně hodnotili klasiku, která vedla skoro 2,000 let základní vědu tradičního studia, musíme umístit 許慎 a 説文解字 v rámci období dynastie 漢 v čínských dějnách kultury a tímto získat pohled na písmo ve starověku, jinak řečeno potřebujeme teď zkoumat 説文解字 synchronním způsobem. Znak 東 prý měl původně tvar jako taška 橐. Ale znak 東 se opravdu pouţívá jako slovo, které má význam směr, odkud vychází slunce, a tento směr pro lidi symbolizuje období pohybů jara, kdy se po dlouhé a kruté zimě znovu začínají všechny věci pohybovat a růst stromy a tráva. Pohled na svět lidí ze starověku, kteří přijali systém změny přírody do své filozofie a chápali vesmírné konstrukce pomocí prostých mýtů, je zkondenzován ve vysvětlení toho znaku 東. Právě kdyţ pochopíme 説文解字 ve smyslu, jak říkal pan 胡厚宣, ţe určuje hranice mezi nebeským a lidským světem, zná změny z minulosti k současnosti a tímto můţe vytvořit svou vlastní teorii, můţeme správně hodnotit knihu 説文解字. Kniha 説文解字 se dosud příliš pouţívala jen pro vysvětlení jednotlivých znaků. Jinými slovy se pouţívala jako slovník. Ale kdyţ se na ni podíváme jako celek, můţeme v ní vidět pohled na svět opatrně vytvořený písmem a poznat vývoj Kosmologie starověké Číny. 説文解字 je filozofická kniha napsaná způsobem vysvětlení znaků. Je tam vytvořen jeden soběstačný vesmír. Proto i kdyţ ji srovnáme s písmy 甲骨 nebo 金文, pro podstatné pochopení knihy 説文解字 ţádné plus mít nemůţe. Hodnotu knihy 説文解字 v rámci knihy 説文解字 a hodnotu písma 甲骨 v rámci písma 甲骨 musíme hodnotit ve všech jiných sférách. V této knize hodlám z takového hlediska uchopit knihu 説文解字. 21
Prehistorie 説文解字 (Secumon kaidţi) doba praktického studia písma Politika Prvního císaře( 始皇帝 ) z dynastie 秦 (Šin) Král 政 (Sei) ze státu 秦, pozdější První císař, který sjednotil Čínu po válečném období 戦国 (Sengoku), kdy bojovalo o moc hodně malých i velkých států, začal velkou reformu, aby vytvořil první centralizovaný stát v čínských dějinách. Rozdělil svět do 36 prefektur nazývaných 郡 (Gun) a na nich umístil vysoké úředníky 守 (Šu), 尉 (I) a 監 (Kan) z centra. Aby zlikvidoval zbytky místní vojenské síly, provedl velkolepě lov mečů. Rozpustil tehdy sbírané zbraně, vytvořil prý z toho 12 soch člověka nazvaných 金人 (Kindţin) a umístil je ve svému paláci. První císař vykonával jednu důleţitou politiku za druhou, aby zpevnil základ nově sjednoceného císařství, aby fungovalo hladce. Sjednocení měřících jednotek 度 (Do = délka) 量 (Rjó = objem) 衡 (Kó = váha) V období 戦国 se pouţívaly různé měřící jednotky ve všech státech a pro obchodování a vybírání daní vevnitř jednotlivých států to bohatě stačilo, ale jakmile se začalo rozvíjet mezistátní obchodování, nesjednocené jednotky byly uţ nevyhovující. První císař proto vytvořil nové normy na základě norem měřících jednotek, které uvedl v platnost v rámci ekonomické reformy 商鞅 (Šó Ó), jenţ byl ekonomickým poradcem 孝公 (Kó kó, na trůnu 361 338 př.n.l) vládce státu 秦 zhruba 100 let předtím, a uvedl je v platnost na celém území. Aby se tyto normy rozšířily, nechal vyrábět bronzová měřítka základních jednotek 権 (Ken = váha), 量 (Rjó = objem) a 尺 (Šaku = délka) apod., na nich vytesat císařské slovo a rozdával je po celém státu. Hodně těchto měřítek se vykopalo v pozdějších obdobích, uţ bylo se zmíňují v období 宋 (Só) v knize studia 金石文 (Kinsekibun texty na kovových nádobách a kamenných deskách) a spolu s fotografiemi 尺 z období 戦国 jejich fotografie jsou vytištěné v knize 中国古代度量衡図集 (Sbírky fotografií měřících jednotek ve staré Číně) (1981, Peking, nakladatelství 文物出版 (Bunbucu šuppanša)). Sjednocení měřících jednotek bylo nezbytný krok pro celostátní provedení důleţitých činností, výstavbu velké čínské zdi, různých paláců v čele s palácem 阿房宮 (Abó kjú), ruční výrobu, obchodování, zemědělství a vybírání daní. Sjenocení 車軌 (Šaki, šířka mezi koly) Jako další opatření pro hladké fungování sjednoceného státu První císař sjednotil 車軌. 車軌 znamená šířka mezi koly, jinak řečeno šířka koleje. Pro dnešní lidi, kteří jsou zvyklí na 22
jízdu autem na asfaltovém povrchu vozovky, není úplně jasné, jaký význam mělo toto opatření, ale stačí si představit, jak bude vypadat cesta bez asfaltu po dešti. Stopy po autu, které jezdilo po ještě nevysušené vozovce, viditelně zůstávají jako dvě čáry. Aţ uschne povrch, zůstanou pevné prohlubně jako koleje tramvají. Kdyţ na nich jezdí další a další vozy s jinými šířkami mezi koly, není těţké představit si, jak to bude vypadat. Navíc v Číně je podél řeky 黄河(Kóga) oblast 黄土(Kódo, ţlutá hlína, spraš), kde se nakládal ţlutý písek z pouště na západu. Tento ţlutý písek je opravdu jemný prach skoro jako koloid a kdyţ na místě, kde se shromáţdil tento písek, prší, jenom chodit po něm je obrovský problém, protoţe nohy se ponoří do bláta. Sjednocení šířky mezi koly byla nutná podmínka spolu s důleţitějším krokem výstavby dálniční sítě po celém území, aby se umoţnilo rychlé jeţdění vozem. Sjednocení písma První císař Číny provedl další důleţitá opatření, ale tady se musíme zabývat tím sjednocením písma. I kdyţ řekneme sjednocení písma, systém samotných znaků se nemění, a proto tady znamená sjednocení stylů psaní znaků. Co se týče písma, stejně jako měřící jednotky se pouţívaly různé varianty znaků v období 戦国. 古文(Kobun, staré písmo), které je v současnosti zachováno v knize 説 文 解 字, je stručná varianta, která se pouţívala ve východních státech 斉(Sei) a 魯(Ro). Varianta, která byla pouţívána v 秦, byla pravděpodobně 籀文(Čúbun) 1 a podle vykopávaných důkazů je známo, ţe se na jihu kolem státu 越(Ecu) pouţívala vysoce ozdobná varianta 鳥 書 (Čóšo) 2. Kdybychom to si představili tak, ţe v Japonsku v oblasti 関東(Kantó) pouţívají 草書体(Sóšo tai) a v oblasti 関西(Kansei) pouţívají 楷書体(Kaišo tai), pochopili bychom lépe.takto se v oblastech pouţívaly jiné varianty znaků, to bylo pro sjednocený stát velmi nevýhodné. A proto si První císař vybral jako normu variantu 1 Ve předmluvě knihy 説文解字 je napsáno : Až 籀, který byl úředníkem 太史 za vlády krále 宣王, napsal 大篆 s 15 kapitolami. Je jiné než 古文. 孔子 napsal 六経 a 左丘明 napsal vysvětlení ke knize 春秋, pak všichni psali stylem 古文. (15. horní 8b). Podle toho se myslelo, že nejstarší styl byl 古文 a po něm nově vznikl styl 籀文. Ale 王国 維(Ó Kokui) porovnal písmo na vykopaných bronzových nádobách s 古文 a 籀文 v knize 説文解字 a důkladně je analyzoval. Výsledkem toho byl závěr, že rozdíl těchto dvou stylů není časový, ale regionální. Tato jeho teorie se může číst v práci 戦国時秦用籀文六国用古文説(teorie použití 籀文 v 秦 a 古文 v 6 ostatních státech v období 戦国), v sborníku 観堂集林(Kandó šúrin) 7.svazek). Viz str.96 2 鳥書 je styl ozdobený motivy různých ptáků (občas i tygra, psa, draka apod.) a používalo se hlavně na zbraních např. na mečích. Nejvíce se vykopalo v bývalé oblasti 越(Ecu) a také bylo nalezeno oblastech 呉(Go) a 楚(So). 23
小篆 (Šóten), kterou vytvořil premiér 李斯 (Ri Ši) na základě varianty 籀文 (říká se jí také 大篆 (Daiten)), a varianty znaků neodpovídající normě zrušil. Vytesaný kámen na hoře 泰山 (Taizan) a 小篆 První císař vystavěl celostátní dálniční síť a po ní jezdil na prohlídku svého území. Tomu se říká 巡狩 (Ţunšu, lov na cestě). Odedávna byla tradice, ţe se jezdí na prohlídku po území pod označením lov, a První císař ji také dodrţoval. V roce 28 své éry(219 př.n.l.) jel na východ a dostal se k hoře 鄒嶧山 (Súeki zan), tam se domlouval s tamními konfuciány a na hoře 泰山 (Tai zan) vykonal slavnost 封禅 (Hózen, uctívat nebe). Slavnost 封禅 je dovolena jenom tomu, kdo dostal od nebe poslání a vládne zemi. První císař, který dokončil tuto nejvyšší slavnost dovolenou pouze opravdovému panovníkovi země, tam postavil kamenný pomník a na něm nechal vytesat text chválící morálku dynastie 秦 a svoje úspěchy. Tomu se říká 泰山刻石 (Taizan kokuseki). Text tohoto kamene je citován v kronice 史記 (Šiki) svazku 始皇本紀 (Šikó hongi) a začíná větami: Jakmile Císař nastoupil na trůn, stanovil systém státu, vyjasnil zákony a vazalové se začali chovat lépe. Po 26 letech teprve sjednotil celý svět a nebyl nikdo, kdo mu neslouţil. Jezdil laskavě navštěvovat své lidi i do daleka, vystoupil právě na tuto horu 泰山 a pohlédl na nejvýchodnější část světa. Text byl plný sebedůvěry a úspěchů. První císař postavil takový kamenný pomník s větami kromě nahoře uvedené 泰山 na místech 鄒嶧山, 琅邪台 (Rójadai), 之罘 (Šofu), 碣石 (Kesseki), 会稽 (Kaikei), 東観 (Tókan) atd. Těch originálních pomníků se po 2,000 letech do dnešní doby zachovalo jen málo, ale lze se na to dívat v kopiích 拓本 (Takuhon =+ ) ze starých období a ručně okopírovaných textech citovaných v odborných knihách studia 金石文, například v knize 金石萃編 (Kinseki suihen, Sbírky textů 金石 ) od autora 王昶 (Ó Čó) z období 清. Varianta znaků na těch pomnících je právě 小篆. 小篆, jak uţ jsem výše napsal, byl zjednodušená varianta od 籀文 ( 大篆 ) tehdy pouţívaného ve státu 秦. Podle legendy ji prý vytvořil 李斯. Schopný poradce Prvního císaře je neustále silně kritizován jako člověk, který navrhl notoricky známé 焚書 (Funšo, spalování knih), na druhé straně v nedávné Číně byl během velké kulturní revoluce při hnutí 批林批孔 (Hirin hikó -- kritizovat 林彪 (Rin Pjó) a 孔子 (Kóši, Konfucius) a 儒法斗予 (Ţuhó tósó, boj proti konfuciánským zákonům) vysoce hodnocen jako reprezentující osoba, která se snaţila prosadit 24
filozofii školy 法家 (Hóka), ale ve studii písma či dějinách kaligrafii 李斯 byl a stále je vysoce hodnocen svými úspěchy. Úspěchy jsou vytvoření písma 小篆 a knihy 倉頡篇 (Sókecu hen). 倉頡篇 = učebnice znaků 倉頡篇 je učebnice pro učení znaků. Znaky nejsou zvukové písmo jako abeceda a hiragana, ale kaţdý znak má svůj význam a jsou písmo vyjadřující význam, a proto se potřebuje více znaků, aby je bylo moţné dobře pouţívat a psát nějaké věty. Navíc jednotlivé znaky jsou ve srovnání s písmeny latinky mnohem sloţitější a hůř se zapamatují. Proto se v Číně odedávna psaly zvláštní učebnice, aby se děti naučili znaky. Jejich obsah teď vysvětlím na základě knihy 千字文 (Seindţimon, věta s tisícem znaků) od autora 周興嗣 (Šú Kóši, do roku 521) z období dynastie 梁 (Rjó), protoţe tato kniha byla u nás v Japonsku hodně pouţívána. 千字文 začíná větami : a končí větami : 天地玄黄 宇宙洪荒 旣月盈昃 辰宿列張 寒來暑往 秋収冬蔵 矩歩引領 俯仰廊廟 束帶衿荘 徘徊瞻眺 孤陋寡聞 愚蒙等誚 謂語动者 焉哉乎 也 Byl vytvořen plnohodnotný text z 1000 znaků rozdělených do 250 čtyřznakových frází pod pravidlem, ţe se ţádný znak neobjeví 2krát a také má rytmus rýmováním(znaky označené a se rýmují), aby se dobře zapamatovalo. Kdybychom si představili, ţe to je znaková verze naší básně いろは (i ro ha), asi by to bylo pochopitelnější. Báseň いろは samozřejmě nemá rýmování, ale místo toho je vytvořena v rytmu 5 7, aby se lépe pamatovala. Legenda o 倉頡 (Só Kecu) tvůrci znaků 倉頡篇 byla nejstarší učebnice znaků, o které jsem psal na základě příkladu 千字文. 倉頡 z jejího názvu se také píše 蒼頡 a je to jméno jednoho kulturního hrdiny, o kterém se říká, ţe vytvořil poprvé znaky. Podle legendy 倉頡, který byl historikem za vlády legendárního císaře 黄帝 (Kó-tei), pozoroval prý stopy ptáků a zvířat, poznal, ţe jiné druhy mají jiné tvary stop 3, a podle toho vytvořil znaky. V knize 論衡 (Ronkó) od autora 王充 (Ó Ţú, 27 kolem 110) 3 Ve předmluvě 説文解字 o legendě tvoření znaků píše, : 倉頡 ve funkci 史 za vlády 黄帝 se díval na stopy ptáků a zvířat, poznal, že každé jsou odlišné od ostatních, a pak teprve vytvořil písmo 書契 (Šokei). 25
z období 後漢, je napsané, ţe 倉頡 měl čtyři oči (ze svazku 骨相篇 (Kossó-hen)). Pravděpodobně si lidé mysleli, ţe mu nestačila schopnost na pozorování z pouhých dvou očí, protoţe byl tím tvůrcem znaků. Na obraze tohoto 倉頡 na hrobu, který byl vykopán ve městě 沂南 (Ginan) v provincii 山西 (Sansei) v roce 1959, byly malovány čtyři oči 4 a svědčí o tom, ţe legenda, kterou zaznamenal 王充, byla tehdy docela široce rozšířena. Samozřejmě však není moţné, ţe vytvářel znaky jeden člověk 倉頡, a tuto legendu o 倉頡 bychom měli pochopit jako jednu z mnoha čínských legend svatých 5, kteří vytvořili něco nového. Na druhé straně o legendě či mýtu si tehdejší lidé mysleli, ţe to byla skutečná historie. Jinak řečeno autor knihy 倉頡篇 určitě věřil, ţe znaky vytvořil starodávný 倉頡, a o tom ani neměl pochybnost. V tom, ţe v názvu knihy je pouţívané jméno tvůrce znaků (to znamená, ţe se jeho jméno v tomto případě objevuje na začátku celé knihy, detailní vysvětlení bude později), lze vidět neobvykle silná vůle autora 李斯, ţe chce vytvořit novou kulturu. Pověsti o knize 倉頡篇 Podle kroniky 漢書 (Kanţo) svazku 芸文志 (Geimon-ši), která je seznam knih napsaných v období 漢 a zároveň náčrt vědy z období 漢, nejdříve napsal 李斯 knihu 倉頡篇 se sedmi kapitolami, 趙高 (Čó Kó) s funkcí 中車府令 (Čúša furei, staral se o vozy) v dynastie 秦 napsal knihu 爰歴篇 (Enreki-hen) se šesti kapitolami a 胡毋敬 (Kobu Kei) z funkce 大史令 (Taiširei, stará se o pozorování hvězd a měsíce a o kalendář) napsal knihu 博学篇 (Hakugaku hen) se sedmi kapitolami. Aţ v období 漢 soukromá škola pro děti (v originále je napsáno 閭里の書師 (Rjori no šoši)) dala tyto 3 knihy dohromady a tento celek nazýval znovu 倉頡篇. Šedesát znaků tvořilo jednu kapitolu a těch bylo celkem 55, celkem bylo 3300 znaků. I poté bylo napsáno hodně učebnic znaků jednu za druhou, ale v originální 倉頡篇 z období 秦 bylo hodně starých znaků a postupně se ztrácel správný způsob čtení 6. 4 viz obrázek č. 52 v knize 沂南古画像石墓発掘報告 (1956, nakladatel. 南京博物院 a spol.) 5 O této legendě tvoření znaků se nedávno objevila nová teorie. Pan 貝塚茂樹 (KAIZUKA, Šigeki) napsal ve své práci 漢 字の起源 (Kandži no kigen) ( v knize 中国の漢字 3. svazku ze série 旣本語の世界, nakladatel. 中央公論社 ), že slovo 蹌蹌 (sósó, přídavné jméno ve významu, že pečlivě pohostí pitím a jídlem) znamená i kroky ptačích i zvířecích tanců a znaky 蹌 a 倉 mají stejnou výslovnost, a proto 倉頡 tancoval s ptáky i zvířaty na večírcích u vysokých šlechticů ve starověku a z toho pravděpodobně vznikla tato legenda, že 倉頡 vytvořil znaky podle stop ptáků a zvířat. (str. 8 té knihy) 6 Podle svazku 芸文志 z kroniky 漢書 vypadalo, že tehdy v knize 倉頡 bylo hodně starých znaků a obyčejní učitelé ztratili jejich čtení, a proto za vlády 宣帝 pozvali z oblasti 斉 lidi, kteří ještě uměli číst 倉頡篇 a nechal 張敞, aby se pod nimi učil. 26
Po polovině období 前漢 za vlády 元帝 (Gen-tei, na trůně 48 33 př.n.l.) jeden eunuch 史游 (Ši Jú) vytvořil učebnici znaků 急就篇 (Kjúšú hen), která měla něco přes 2000 znaků a odpovídala poţadavkům tehdejších lidí, a tato učebnice se začala široce pouţívat místo 倉頡篇 s mnoha starými znaky. Avšak po té, co mnohem později byla vytvořena 千字文, která se stala nejpouţívanější učenicí, a staré učebnice včetně 倉頡篇 z období 秦 a 漢 byly ztraceny kromě zachovalé 急就篇. Například o tom, co bylo napsáno v 倉頡篇, jsme mohli vědět pouze díky mála citovaných vět z 倉頡篇 ve knihách z období, kdy ještě na světě byla ta kniha 倉頡篇, a na základě těch mála citovaných vět jsme museli odhadnout obsahy celé 倉頡篇. Objev Hedina Ale v současnosti se my můţeme podívat na materiály, které ţivě ukáţou situaci, jak se skutečně učily pomocí těch učebnic 倉頡篇, 急就篇 apod. v období 漢. V roce 1930 výprava s názvem The Sino-Swedish Expedition vedená Swenem Hedinem udělala archeologický výzkum v severozápadních pohraničních oblastech Číny a objevila u města Khara Khoto u dolní části řeky Ezina celkem aţ 10000 dokumentů z období 漢. Mezi nimi bylo také několik kusů dřeva, které asi byly část 倉頡篇. V době, kdy ještě nebyl vynalezen papír nebo kdy byl vzácný, se psalo na různé věci. Například papyrus z Egypta a deska z hlíny z Mezopotámie jsou docela známé a také je známo, ţe se vytesaly v Číně ve starověku na krunýře ţelvy nebo na kosti krav či na bronzové nádobí. Ale to jsou výjimečné případy a v Číně se psalo obvykle na tenké dřevěné či bambusové desky nebo na látku. Text na látce se nazývá 帛 (Hakušo) a na dřevě a bambusu se nazývá podle tvarů 簡 (Kan) nebo 牘 (Toku). To, ţe se dopisy nazývají 書簡 (Šokan), je pozůstatkem tohoto. Výprava Hedina, respektive člen výpravy Bergmam našel 360 kusů dokumentů napsaných na dřevě v místě Boronconč na jihu od Khara Khoto, to bylo v červnu 1930. Poté během jednoho roku se na tomto místě vykopalo aţ 10,000 starověkých dokumentů a místo objevu bylo místo, kde bylo v období 漢 město 居延城 (Kjoen ţó), a proto se nazývají tyto dokumenty 居延漢簡 (Kjoen kan kan). Nedávno jsme se mohli dívat na pohled kolem města Karahoto v pořadu NHK Hedbávná stezka. Mohli jsme vidět v televizi z obývacího pokoje oblasti, kudy cestovaly s potíţemi ve ţhavém horku a úplnému suchu dříve karavany a v současnosti výpravy archeologů. Pohled tzv. 西域 (Saiiki, západní oblasti) v televizi vypadal jenom jako kus opuštěné pouště, bylo pochopitelné, ţe název Khara Khoto původně znamenal 27
město smrti 7. Ale na druhé straně díky tamnímu extrémnímu suchu 2000 let staré dokumenty na dřevě byly dobře zachovány. 居延漢簡考釈 (Kjoen kan kan kóšaku) analýza těchto dokumentů 居延漢簡, který odnesl Hedin do Pekingu, poté byl přemístěn do Ameriky, a proto čínští vědci museli pokračovat v jeho analýze pouze pomocí negativů. 中央研究院 (Čúó kenkjúin, Centrální výzkumný ústav), který je státní Akademie věd, byl se spoustou kulturních památek přemístěn do vnitrozemí, aby se vyhnuli tehdy vzniklé válce kvůli invazi Japonska, ale 労榦 (Ró Kan) z tamního Ústavu dějin a lingvistiky po nepopsatelné potíţi a námaze vydal knihu 居延漢簡考釈 a tímto předloţil výsledky studia na základě vykopaných dokumentů v oblasti studia dějin období 漢, který do té doby záleţel jen na knihách. Poté 労榦 dokončil analýzu těch negativů a vydal knihu 居延漢簡図版 (Kjoen kan kan zuhan, obrazy těch dokumentů). Potom Ústav archeologie z čínské Akademie věd v Pekingu vydal knihy 居延漢簡甲篇 (Kjoen kan kan zuhan kóhen, první část) a 居延漢簡乙篇 (Kjoen kan kan zuhan ocuhen, druhá část), které doplňují 居延漢簡図版 od 労榦. Dřevěné destičky z období 漢 se v poslední době hodně vykopávaly nejen na úplném okraji Číny jako ve městě 居延, ale také uprostřed kontinentální Číny, například ve městě 雲夢 (Unbó) v provincii 湖北 (Kohoku) se objevila spousta kusů 秦簡, ve kterých byly napsány zákony dynastie 秦 apod. Nyní nelze mluvit o dějinách období 秦 a 漢 bez těchto vykopaných historických dokumentů. 倉頡篇 objevená mezi 居延漢簡居延漢簡 jsou dokumenty, které byly napsány ve městě 居延城 pevnosti v severozápadní tehdejší Číně dynastie 漢. Časově od roku 3. éry 征和 (Seiwa, rok 90 př.n.l.) za vlády císaře 武帝 (Bu tei) aţ po roce 7. éry 建武 (Kenbu, rok 31) za vlády 光武帝 (Kóbu tei) ze začátku období 後漢, coţ je doba, kdy se říše 漢 snaţila rozšířit své území na západ a v pohraničních oblastech byl umístěn úřad 都尉府 (Toi fu) vedený 都尉, který měl podobnou funkci jako 太守 (Taišu) z prefektury 郡, a pod ním byl úřad 候官 (Kókan). 望楼 (Bóró, věţ, bašta), které byly umístěny v hradbách velké čínské zdi po několika stech metrech, byly řízeny přímo tímto úřadem 候官 a většina těch dokumentů z 居延 byla posílána buď mezi 望楼 a 候官 anebo mezi 候官 a 都尉府. 7 延居 je název jedné prefektury v oblasti 張掖郡 v období 漢, tomuto místu se později říkalo mongolsky Khara Khoto a v překladu do čínštiny 黒水城, což znamená zřícené město. 28
Jednoduše řečeno tyto dokumenty jsou dokumenty vojenské administrativy ve vzdálené pohraniční oblasti. Je zajímavé, ţe mezi 居延漢簡 byly nalezeny také učebnice písma 倉頡篇 a 急就篇. Na konci eseje 延居漢簡考証 (Enkjo kankan kóšo, z knihy 居延漢簡考釈 ) od 労榦 je část nazývaná věty učebnic 倉頡篇 a 急就篇 a je tam 20 kusů s větami z 倉頡篇 a 4 kusy z 急就篇 z 居延漢簡. Ale jak poznal, ţe na těch dřevěných kusech jsou napsány věty právě z 倉頡篇 a 急就篇? Co se týče 急就篇, je i dnes zachována jako kniha, a proto bez problému lze posoudit porovnáním, ale jak uţ jsem napsal, kniha 倉頡篇 je ztracena a nelze ji vidět. Vypadá to, ţe není moţné porovnat věty na dřevěných kusech s knihou 倉頡篇. Avšak to nebylo nemoţné. 労榦 mezi větami, které jsou citovány z 倉頡篇 na jiných knihách, našel stejné věty na těch dřevěných kusech a podle toho posoudil věty, které jsou napsány po čtyřech znacích, nevypadají jako administrativní dokumenty a nejsou citovány z 急就篇, ţe jsou z 倉頡篇. Na 延居漢簡 jsou věty: / 嗣幼子承詔謹慎敬戒 /(178)168.4(číslo z knihy 図版 od 労氏 ) 計幼子承詔 (447)260.18( 背 ) označuje nečitelný znak. /označuje ztracenou část věty a není jasné, kolik znaků tam chybí. Tyto obě dvě věty mají 4 znaky 幼子承詔 (Jóši šó šó malé dítě dostalo od císaře pokyn ) a právě tyto 4 znaky jsou citovány v předmluvě knihy 説文解字, kde 許慎 kritizoval chyby tehdejších konfuciánů. Původní věta vypadá: 又見倉頡篇中幼 子 承 詔 因曰古帝之所作也(15. svazek horní část str. 20b) Také říkají, ţe právě tu knihu 倉頡篇 vytvořil starověký císař, protoţe v ní našli část věty 幼子承詔. Tyto 4 znaky 幼子承詔 byly v knize 倉頡篇, na kterou se díval 許慎, a proto lze potvrdit, ţe na těch dvou kusech jsou napsány věty z 倉頡篇. Podobných případů je víc. Kniha 顔氏家訓 (Ganši kakun) od autora 顔之推 (Gan Šisui) z rodu 顔, který byl významný v období od 六朝 do 唐, byla napsána, aby sdělili rodové principy po generacích, ale pro nás je také důleţitá tím, ţe nám ukáţe různé věci tehdejší doby. V její části 書証篇 (Šošó hen) je napsáno, ţe je hodně starých knih, do kterých připsali lidé z pozdějším období a je uvedena jako jeden z důkazů tato kniha 倉頡篇. Ta část vypadá : 倉頡篇 napsal 李斯, ale říká : 漢兼天下 海内并廁 豨黥韓覆 畔討滅残 29