Konference Evropské příležitosti regionu Ostrava, 29.10.2009 FENOMÉN DISPARIT V REGIONÁLNÍM MANAGEMENTU Doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc. Ekf VŠB-Technická univerzita Ostrava Katedra regionální a environmentální ekonomiky alois.kutscherauer@vsb.cz Předmětem mé přednášky je fenomén disparit v kontextu regionálního managementu. Z osmi interpretací pojmu management v češtině uplatním dva: využití informací o disparitách v regionálním řízení, využití informací o disparitách řídicími pracovníky. Zaměřím se na čtyři okruhy problematiky disparit: 1
Úvodem Disparity jako fenomén jsou frekventovaným pojmem posledního desetiletí. Důvodem vedoucím k tomu, aby se teoretická fronta zabývala disparitami, je velká variabilita tendencí vývoje společnosti, projevující se odlišnostmi vývoje rozpoznatelných jevů a probíhajících procesů. To se projevuje v jejich rozdílnosti či nerovnosti - říkáme, že mezi nimi vznikají. Vývoj společenských subjektů se vždy odehrává v čase a prostoru. V tomto smyslu jde o minulost, současnost a budoucnost vývoje subjektu, tedy o jako faktor jeho vývoje, nebo o tohoto vývoje. Spolu s vývojem subjektů a jejich částí dochází také k vývoji jejich disparit. Proto také. Výzkum disparit vedoucí k jejich hlubšímu poznání je proto potřebný a jeho výsledky mohou přispět k celkovému zvýšení stavu poznání problematiky disparit i ke zkvalitnění regionálního managementu. 2
Pojetí disparit a regionálních disparit Za považujeme rozdílnost, resp. nerovnost znaků, jevů či procesů, jejichž identifikace a srovnávání má nějaký racionální smysl. pak je rozdílnost nebo nerovnost znaků, jevů či procesů majících jednoznačné územní umístění, vyskytující se alespoň ve dvou entitách vymezeného území. Dosud převažující pojetí regionálních disparit je chápe jako neopodstatněnou rozdílnost nějakým způsobem retardující rozvoj regionu, kterou je třeba eliminovat, nebo alespoň zmírnit. Pokud chápeme disparitu jako neopodstatněnou rozdílnost, pak musíme tuto neopodstatněnost blíže definovat, což samotné činí veliké obtíže. Rozdílnosti či nerovnosti mezi regiony vyplývají z různých příčin. Některé z nich nebude nikdy možné či účelné zmírňovat, vždy však budou existovat rozdílnosti či nerovnosti, které by měly být ovlivňovány směrem k jejich zmírnění či eliminaci. 3
Přístupy k identifikaci disparit Jsou dva základní důvody, proč zjišťujeme relevantní znaky subjektů, jako nositelů jistých vlastností, vzájemně je srovnáváme a zkoumáme, jako předmět našeho poznání, naší činnosti či našeho zájmu. Prvním důvodem je potřeba zjistit, v čem jednotlivé subjekty zaostávají, a jaký to má vliv na jejich změny, zejména systémové. Jde dosud o natolik dominantní přístup, že se často zjišťování těchto negativních znaků označuje jako disparitní přístup. Druhým, dosud daleko méně častým důvodem je zkoumání rozdílnosti subjektů vedoucí k poznání jejich jedinečnosti, schopnosti účelně a efektivně se odlišit od ostatních subjektů a také zjistit jejich komparativní výhody. Tedy schopnosti plnit jistou pozitivní roli (obecně ve vymezené množině subjektů, specificky pak ve společenství zemí, regionů, obcí apod.). Tyto dva odlišné pohledy vedou k označení disparit jako a. 4
Zjištěná disparita a priori o sobě nevypovídá zda je negativní nebo pozitivní, teprve určení vztažné roviny dá tuto odpověď. Vztažnou rovinou může být např. průměrná hodnota HDP/obyvatele EU27, průměrná hodnota za ČR, průměrná hodnota za kraje ČR, normativně stanovený limit apod. Z řečeného je patrné, že může jedna a tatáž zjištěná disparita být podle účelu užití považována za pozitivní i negativní. Pro deskripci disparit je možná analogie se dvěma aspekty SWOT analýzy - slabými a silnými stránkami subjektu. Negativní disparity je potom možno chápat jako slabé stránky a pozitivní disparity jako silné stránky subjektu. mohou vyústit až do fatálních zranitelností subjektu, a spočívají zpravidla v chybějících zdrojích a chybějících kompetencích využívat zdroje. obvykle vyústí do komparativní, resp. konkurenční výhody subjektu a spočívají zpravidla v unikátních a hodnotných zdrojích a v kompetencích subjektu tyto zdroje využívat. 5
Negativní regionální disparity a regionální management Negativní disparity mají úzkou vazbu na koncepci. V teorii regionální polarizace se zdůrazňují rozdíly mezi regiony a popisují mechanismy, které vedou k regionální polarizaci, zatímco v neoklasické teorii odklon od rovnováhy vyvolává procesy, které znovu vedou k rovnováze. Podle teorie polarizace tržní mechanismus nevede k vyrovnání, ale k zesílení regionálních disparit, a proto je potřebná státní regionální politika, která by vedla k vyrovnání, resp. která by rozdíly mezi regiony nedovolila příliš zvětšovat. Negativní regionální disparity jsou základem tradiční regionální a kohezní politiky Evropské unie. Je založena na solidárním principu pomoci méně rozvinutým regionům, na solidaritě rozvinutějších regionů s méně rozvinutými. To předpokládá určení intervenovaných oblastí, podpůrných prostředků a území, kam mají podpůrné prostředky směřovat. 6
Takto pojatý regionální management se snaží snižovat disparity v zájmovém území (politický vyrovnávací cíl) a současně efektivně využívat diverzifikovaný prostorový rozvojový potenciál (růstový cíl). I když z dlouhodobého hlediska jsou oba cíle spíše v konfliktu, z krátkodobého hlediska může být vztah obou cílů komplementární, tj. že podpora hospodářsky slabých regionů přispívá současně k posílení celkového hospodářského růstu. Pozitivní regionální disparity a regionální management Pozitivní disparity mají svůj odraz v teorii pólů růstu a center růstu. Hodnocení rozvojového procesu: teorie polarizace - dopad disparit negativní, teorie pólů růstu - dopad disparit pozitivní. Při dostačující hospodářské síle centra dominují konvergentní efekty nad divergentními efekty. Poznané disparity pak sehrávají pozitivní roli při identifikaci relevantních regionů, pólů rozvoje a rozvojových center. 7
Pozitivní role regionálních disparit v tomto přístupu spočívá v tom, že disparita může být motorem rozvoje a zdrojem komparativní výhody. Regionální management se zde orientuje na využití šancí a mobilizaci místních zdrojů. 8
Informační hodnota identifikovaných disparit Určující pro volbu přístupu k identifikaci a hodnocení disparit je, do jaké míry přinášejí uživateli informací nové poznání a v jakém směru může toto poznání být využito, tedy jaká je jejich. Informace o zjištěných disparitách mohou mít pro příjemce informace hodnotu: poznávací, rozhodovací, motivační, operační. Poznávací hodnota disparit Poznávací hodnota zjištěných disparit spočívá v tom, že informuje uživatele o širším kontextu relevantních znaků zkoumaných subjektů, zvyšuje stav poznání příjemce informací bez konkrétních požadavků na způsob jejich dalšího přímého využití. Zvýšení stavu poznání je nejčastějším důvodem, proč jsou disparity zjišťovány, analyzovány a vyhodnocovány. 9
Rozhodovací hodnota disparit O rozhodovací hodnotu informací o disparitách jde tehdy, když vyhodnocení změn relevantních znaků zkoumaných subjektů a anticipace jejich žádoucího vývoje v budoucím období vede příjemce informací k přijetí rozhodnutí. Poskytnout informace pro rozhodování je druhým nejčastějším důvodem, proč jsou disparity zjišťovány, analyzovány a vyhodnocovány. Zpravidla jde o východiska pro strategická rozhodnutí, tvorbu strategických plánů, identifikaci subjektů pro dlouhodobou spolupráci, zásadní rozhodnutí o alokaci investic apod. Motivační hodnota disparit Informace o disparitách mohou vytvářet množinu pohnutek, které na bázi změn relevantních znaků zkoumaných subjektů podněcují příjemce informací k určité činnosti, motivují jej k určitému jednání. Cíli zkoumání a hodnocení disparit ve smyslu jejich motivačních účinků mohou být např.: vyhledávání lokalit pro kvalitní život a bydlení, vyhledávání území pro umístění investic, vyhledávání a rozvíjení turistických aktivit apod. Také tato forma užití informací nemá za následek řídící zásah, má za následek vyvolání určitého chování uživatele informací, určitých činností, jejichž účinky mají obvykle dlouhodobý charakter. 10
Operační hodnota disparit Operační hodnotu informací o disparitách lze chápat jako změny relevantních znaků subjektů mající takový charakter, že vyvolají jednání, resp. reakci na vzniklou či měnící se situaci. Jako příklad mohou sloužit např. reakce na: intervence vlády do některých regionů, nárůst jevů sociální patologie a rasových projevů v některých regionech. Užití informací o vzniklých disparitách zde bude mít zpravidla za následek operativní řídící zásah cílený ad hoc na vzniklou situaci, s očekáváním bezprostředně následujícího účinku tohoto zásahu. Informace o disparitách mající poznávací resp. rozhodovací hodnotu je třeba mít disponibilní trvale. Informace o disparitách mající motivační či operační hodnotu jsou potřebné ad hoc. Pro všechny typy užití však je třeba mít vedenu časovou řadu indikátorů, z níž je možné daný typ informací vytvořit. K tomu byl navržen, jehož provozovatelem by se měl stát již existující informační systém RIS. 11
Klasifikace regionálních disparit Hledisek klasifikace regionálních disparit může být celá řada, např. hlediska: věcné, příčin regionálních disparit, způsobu vzniku regionálních disparit, užití informací o regionálních disparitách, ovlivnitelnosti regionálních disparit, dopadů regionálních disparit, časové. Přesto, že jde o multidimenzionální problematiku, není reálné tuto multidimenzionalitu zavádět do klasifikačních hledisek. Pro ovlivňování disparit regionálním managementem je zapotřebí přijmout takovou klasifikaci, která je prakticky uchopitelná. Pro námi navrženou klasifikaci je proto použito jedno základní hledisko a ostatní uvedená hlediska jsou považována za atributy disparity, identifikované podle základního hlediska. 12
Regionální disparity klasifikované podle věcného hlediska klasifikace disparit koresponduje s klasifikací dle dimenzí soudržnosti (koheze), která je vyjádřením přístupu k řešení nerovností v rámci Evropské unie. Klasifikace disparit podle je vyjádřením premisy, že disparity jsou výrazem úrovně soudržnosti. Přijmeme-li tuto premisu, pak můžeme v pojetí EU základní věcné členění disparit provést ve třech dimenzích soudržnosti, jako : určenou rozvojem lidského potenciálu, určenou rozvojem ekonomického potenciálu, určenou rozvojem územního potenciálu. Z toho lze odvodit základní věcné členění regionálních disparit jako: sociální disparity, ekonomické disparity, územní disparity. 13
jsou disparity v kvalitě a kvantitě stavu a vývoje lidského potenciálu, projevující se zejména v důchodech, úrovni sociálního zajištění a v celkové životní úrovni obyvatelstva. jsou disparity v kvalitě a kvantitě stavu a vývoje ekonomického potenciálu, projevující se zejména v regionálním výstupu. jsou disparity spojené s infrastrukturou a s geografickými a přírodními podmínkami, projevující se zejména dostupností trhů, vzdělání, práce, služeb apod. 14
Metody hodnocení regionálních disparit a regionální management Regionální disparity jsou v ČR zpravidla hodnoceny pomocí komparačních metod, kde regiony jsou srovnávány na základě zkušeností a znalostí, nebo pomocí různých statistických metod. Regionálním managementem ČR je při hodnocení regionálních disparit nejčastěji využívána, kde jsou na základě předchozí analýzy porovnávány jednotlivé regiony a procesy, které uvnitř těchto regionů probíhají, s cílem nalézt společné a odlišné rysy v jejich vývoji. 15
Tato metoda je zaměřena na srovnávání struktur regionů a na komparaci vybraných ekonomických, sociálních a environmentálních indikátorů poukazujících na možné územní nerovnosti. Metoda má určitá úskalí, mezi něž patří především obtížná časová a věcná srovnatelnost informací o disparitách, nízká kvalita a špatná dostupnost informací, či působení vedlejších faktorů snižujících objektivnost realizovaných analýz. Jejím výstupem jsou zpravidla analýzy, v jejichž rámci dochází pouze k verbálnímu hodnocení regionálních disparit. Společně s metodou meziregionální komparace bývá v ČR často využívána také, kde geografická data jsou prezentována v podobě různých map. Tyto metoda od sebe odděluje prezentační a ukládací funkci map a současně k těmto dvěma základním funkcím přidávají celou řadu dalších možností, k nimž lze zařadit například prostorovou analýzu dat. 16
K sofistikovanějším metodám měření regionálních disparit pak patří použití či. Jako inspirativní lze označit využití metody zaměřené na hodnocení územních nerovností pomocí. Jeho konstrukce vychází z expertně definovaného souboru indexů, které charakterizují konkurenceschopnost jednotlivých regionů. V modelu jsou tak obsaženy indexy, k jejichž výpočtu jsou využívány hnací faktory regionálního rozvoje i faktory kvality života. Výsledné indexy jsou zaneseny do pavučinových grafů umožňujících komparaci jednotlivých regionů. V rámci výzkumného úkolu Regionální disparity v územním rozvoji ČR byly jako potenciálně využitelné metody hodnocení disparit navrženy některé další metody. Jako metody zvládnutelné regionálním managementem byly navrženy: Škálovací techniky Metoda semaforu Průměrná odchylka Bodová metoda Metoda normované proměnné Metoda vzdálenosti od fiktivního bodu Metoda souhrnného indexu Klady a zápory výše uvedených metod jsou stručně shrnuty v tabulce 3. 17
Zdroje přednášky Kutscherauer, A., Hučka, M., Skokan, K. a kol.: Teorie, identifikace, klasifikace a hodnocení regionálních disparit, Výzkumná zpráva, Ostrava: VŠB-TUO 2008, Dostupná z WEB: http://disparity.vsb.cz/vysledky/02_vyzkumna_zprava_1.pdf Kutscherauer, A. a kol.: REGIONÁLNÍ DISPARITY, Teorie, klasifikace, systémová dekompozice a mezinárodní srovnání, Výzkumná zpráva, Ostrava: VŠB-TUO 2009, Dostupná z WEB: http://disparity.vsb.cz/vysledky/06_vyzkumna%20zprava_2.pdf 18