ZAKLÁDÁNÍ POROSTŮ ŘEPKY A JEJÍ HNOJENÍ BĚHEM PODZIMNÍHO RŮSTU Ing. Pavel Růžek, CSc., Ing. Helena Kusá, Ph.D. a Ing. Radek Vavera, Ph.D. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. v Praze Ruzyni Vzhledem k pozdější sklizni obilnin se předpokládá v letošním roce větší podíl porostů řepky založených minimalizačními technologiemi zpracování půdy, popř. se setím do čerstvé orby. Rozhodující může být termín setí a omezení ztrát vody při zpracování půdy před setím. Kde byly dosaženy vysoké výnosy zrna a slámy u předplodiny, bude třeba věnovat větší pozornost hnojení dusíkem na slámu a přihnojení rostlin během podzimní vegetace. Přitom po minimalizaci vzhledem k menšímu uvolňování živin z půdy mineralizací má hnojení minerálními a statkovými hnojivy zpravidla větší efekt než po orbě. Správné zpracování půdy Při orbě je zejména na těžších půdách a v oblastech s většími srážkami při dozrávání předplodiny třeba věnovat pozornost správné hloubce, abychom na povrch nevyorali nestrukturní těžko zpracovatelnou vrstvu půdy. Před orbou či hlubší podmítkou je vhodné udělat rýčem nebo polní lopatkou řez půdním profilem a podle toho zvolit optimální hloubku zpracování. Dno brázdy by nemělo končit v převlhčené a utužené vrstvě, ale v hloubce s lepší strukturou půdy a vyhovující drobivostí. Jak orbu, tak i podmítku je vhodné po zaschnutí (nenechat přeschnout) přikulit, čímž se podpoří vzcházení výdrolu a omezí tvorba hrud. Při zapravení slámy je vzhledem k jejímu většímu množství v letošním roce nutné kvalitní rozdrcení při sklizni a rovnoměrné zapravení do půdy. Kde byly dosaženy vysoké výnosy u obilních předplodin a byl dobrý zdravotní stav rostlin, je v půdě po sklizní většinou nízká zásoba minerálního dusíku a proto je třeba dusík dodat v minerálních nebo statkových hnojivech. Přestože většina porostů ozimé řepky je zakládána po orbě, podíl bezorebných technologií zpracování půdy se v ČR rok od roku zvyšuje. V letošním roce po opožděné sklizni ozimé pšenice v řadě podniků nestačí včas provést kvalitní orbu a část porostů řepky bude zakládána bezorebně. Častou chybou pak je, že porosty po minimalizaci jsou seté jako poslední, přestože vzhledem k pozvolnějšímu následnému růstu rostlin, většímu omezení růstu rostlin výdrolem po předplodině a menšímu uvolňování živin z půdní zásoby mineralizací než po orbě by měly být seté dříve. V sušších oblastech s častými přísušky v době setí řepky jsou většinou stabilnější výnosy semen po minimalizaci než po orbě. Na grafech 1 a 2 jsou znázorněny výnosy semen ozimé řepky dosažené v letošním roce a v letech 2005-13 na stanovišti v Praze-Ruzyni po různém zpracování půdy. Víceleté průměrné výnosy byly negativně ovlivněny zejména velmi suchým podzimem 2009, kdy byla na jaře 2010 přiseta jarní řepka a dosažené výnosy se pohybovaly jen okolo 2 t/ha (u orby jen 1,7 t/ha). Určitým překvapením jsou výnosy dosažené na půdě bez zpracování (od roku 1995), kde bylo vzhledem ke stejnému způsobu setí řepky (secí stroj Acord, vzdálenost řádků 25 cm) provedeno jen povrchové zpracování do hloubky 2 3 cm rotačními branami. U této varianty bylo v loňském roce nejvíce vyrovnané vzcházení rostlin a jejich podzimní růst. K zajímavostem u této varianty patří zahnutí kořenů u většiny rostlin, které do hlubších vrstev půdy pronikají biopóry po makroedafonu, které vytváří velmi hustou síť v důsledku dlouhodobého ponechání půdy bez zpracování. Porosty řepky založené minimalizačními technologiemi většinou velmi dobře reagují na hnojení při setí a přihnojení dusíkem během podzimního růstu.
Graf 1a 2: Výnosy semen ozimé řepky po různém zpracování půdy (Ruzyně) výnos [t/ha] 2013 O M BZ výnos [t/ha] 2005-13 O M BZ O = orba, M = minimalizace, BZ = bez zpracování Hnojení při setí řepky Čím méně zpracováváme půdu před setím a čím více zůstává slámy po předplodině, tím větší musíme věnovat pozornost hnojení ozimé řepky dusíkem i dalšími živinami před setím nebo při setí řepky. Po orbě nebo hlubokém kypření půdy se v důsledku intenzivnější mineralizace organických látek v půdě zpřístupní pro rostliny řepky během srážkově normálního konce léta a podzimu více živin než po mělkém zpracování (např. u dusíku o 10 40 kg N/ha). Silný a přitom nepřerostlý porost řepky je schopen do zimy přijmout 80-100 kg N/ha i více, proto pod takovou ozimou řepkou nacházíme na konci listopadu a následně pak po zimě většinou jen nízké obsahy nitrátového a amonného dusíku v půdě (zpravidla do 30 kg N/ha do hloubky 0,6 m). Při hnojení dusíkem na slámu nebo strniště před setím řepky patří stále k těm nejlepším postupům aplikace krystalického síranu amonného nebo kejdy prasat a její následné zapravení do půdy. Pro rozklad slámy je velmi důležité, aby hnojivo na ní ulpělo a co největší část dusíku zůstala co nejdéle v amoniakální formě, která není v půdě pohyblivá a je nejvhodnějším zdrojem dusíku pro mikroorganismy. Proto se zejména do tekutých minerálních i statkových hnojiv (DAM, kejda apod.) s amoniakální i amidickou formou dusíku přidávají inhibitory nitrifikace (např. Piadin), které zpravidla na dobu 3 6 týdnů omezí přeměnu amoniakální formy dusíku na nitrátovou a tím vytváří lepší podmínky pro rozklad slámy. Jestliže k rozkladu slámy nedojde během podzimu, může pokračování rozkladu slámy půdními mikroorganismy v jarním období konkurovat rostlinám v dostupnosti dusíku a v menší míře i dalších živin. Před setím řepky je možné kromě již uvedených hnojiv použít i další minerální hnojiva (močovina, LAV, amofos, NPK atd.). Často se zapomíná, že stejně jako dusíku, potřebují rostliny řepky také draslíku, který má mimo jiné spolu s fosforem vliv na mrazuvzdornost rostlin. Řepka také ocení dostatek vápníku, který často chybí na začátku jarní regenerace rostlin, proto je nutné v osevních sledech s řepkou ozimou zařadit vápnění nejlépe dolomitickým vápencem. V posledních letech při absenci vápnění dochází zejména na lehčích půdách k výraznějšímu okyselování podorničí, což vede u kukuřice, řepky i dalších plodin k omezení hloubky prokořenění a s tím souvisejícím menším využitím živin (nitráty, sírany, Mg apod.) a vody z hlubších vrstev půdy. Řepka je známá svou náročností na hnojení sírou, v podzimním období je vzhledem k nízkému příjmu rostlinami, zásobě reziduální síry v půdě po předplodinách a mineralizaci S z organických látek v půdě potřeba hnojení sírou malá a většinou nemá význam hnojit vyšší dávkou než 15 kg S/ha (např. AmisaN, LOVOSAN, SAM, kieserit apod.). Pro jarní vegetaci řepky je vhodnější dodat síru na začátku jara, protože ve vodě rozpustné sírany se obdobně
jako nitráty přes zimu mohou vyplavit do spodních vrstev půdy a přitom s nimi se vyplaví i některé kationy. V posledních letech se při setí řepky rozšířila lokální aplikace hnojiv vedle, popř. pod řádkem s osivem, což je vhodné zejména pro hnojení dusíkem, který se postupně zpřístupňuje rostlinám. Čím blíže je hnojivo aplikováno k osivu, tím vhodnější je použití hnojiva UREA stabil, u kterého je podstatně nižší riziko poškození klíčících semen. Při hnojení fosforem (např. amofos, superfosfát) je vhodnější vzhledem k jeho nízké pohyblivosti v půdě plošná aplikace nejlépe již před zpracováním půdy po předplodině. Jen na půdách, kde je velmi nízká zásoba fosforu nebo může být příjem fosforu blokován (např. při nevhodném ph půdy) a při setí řepky do širokých řádků lze doporučit lokální aplikaci (např. hnojení pod patu ). Z mikroelementů je poměrně rozšířená aplikace bóru v listových hnojivech, což má mimo jiné také příznivý vliv na přezimování rostlin. Místo paušálních dávek dusíku před setím nebo při setí je vhodnější především při časnějším setí aplikovat N v případě potřeby v průběhu podzimní vegetace rostlin, což může ušetřit náklady na aplikaci morforegulátorů růstu a fungicidů při přerůstání řepky. Přihnojení řepky během podzimní vegetace Hlavní předností hnojení řepky během podzimní vegetace je možnost reagovat na skutečný stav rostlin. Při plánovaných výnosech semen okolo 4 t/ha a více je třeba již v podzimním období vytvořit silný porost řepky, který do zimy odebere podle pěstované odrůdy minimálně 50 70 kg N/ha, na jaře rychle regeneruje a vytváří výkonný listový aparát. Při dostatečné výživě rostlin dusíkem se zvyšuje rychlost fotosyntézy, což má příznivý vliv na lepší růst nadzemní části rostlin, ale i kořenů, kde je ukládáno větší množství vytvořených zásobních látek potřebných pro dobré přezimování rostlin a rychlý růst na začátku jarní vegetace. Pro hnojení slabých porostů do 4. listu během měsíce září jsou zpravidla nejvhodnější ledky (např. LAV, LAD), zatímco při pozdějším hnojení v průběhu října je vhodná močovina aplikovaná před deštěm nebo při nejistých srážkách hnojivo UREA stabil, ale i u něj je třeba, aby min. 5 mm srážek přišlo nejlépe do 2 týdnů. Odrůdy řepky určené pro rané setí přihnojujeme nejlépe do 10. října, zatímco odrůdy vhodné pro pozdní výsevy do 20.10. Při aplikaci hnojiv na bázi močoviny ulpívá část granulek na listech, ze kterých může být po rozpuštění dusík přijímám formou listové výživy, což se příznivě projeví zejména při nedostatku srážek. Při hnojení v říjnu je třeba, aby se převážná část dusíku po srážkách dostala ke kořenům rostlin, což umožňuje v půdě pohyblivá amidická forma N a přitom se před zimou výrazněji nezvýšil příjem nitrátů rostlinami, k čemuž by došlo například po hnojení ledky. Dusík z nepřeměněné močoviny se po srážkách dostává ke kořenům rostlin, kde se vzhledem k dosud teplé půdě a stále vysoké aktivitě enzymu ureázy poměrně rychle přeměňuje na amoniakální formu, která je přijímána kořeny rostlin a využívána půdními mikroorganismy na rozklad slámy. Dusík přijatý kořeny podporuje jejich růst, sílu kořenového krčku a vzhledem k již omezené nitrifikaci v půdě část nepřijatého dusíku zpravidla zůstane v okolí kořenů v amoniakální formě pro jarní regeneraci rostlin. Na rozdíl od nitrátového dusíku je amoniakální forma metabolizovaná v kořenech, kam jsou translokovány energeticky bohaté uhlíkaté látky z listů, což vytváří dobré předpoklady pro přezimování a jarní regeneraci rostlin. Po přihnojení hnojivy síran amonný, Alzon, DASA apod. se na většině našich půd nemobilní amoniakální forma dusíku váže na sorpční systém v povrchové vrstvě půdy a ke kořenům se N dostává až ve formě nitrátů, k čemuž může dojít například až před zimou, což nemusí být příznivé. Při příjmu nitrátového ionu rostlinná pletiva zpravidla obsahují více vody než při příjmu amonného ionu. Na grafu 3 je znázorněno využití dusíku z různých hnojiv značených izotopem 15 N řepkou ozimou během suchého podzimu 2012 (stanoviště Ruzyně, setí 21.8., hnojení 18.10.
v dávce 40 kg N/ha, odběr rostlin 28.11.). Z uvedených výsledků vyplývá, že z močoviny s inhibitorem ureázy (např. UREA stabil ) a z dusičnanu amonného (obdobně LAV, LAD) bylo rostlinami využito podstatně více dusíku než ze síranu amonného. Přitom z forem dusíku byla rostlinami nejvíce využita nitrátová (35 %) a nejméně amonná (15 %). I přes relativně nízké využití dusíku z aplikovaných hnojiv rostlinami (srážky až 3 týdny po aplikaci hnojiv) mělo hnojení příznivý vliv na stav rostlin před zimou. Všechna hnojiva byla aplikována z metodických důvodů v kapalné formě, takže při interpretaci výsledků je třeba brát v úvahu i rozpustnost granulovaných hnojiv, která může mít vliv zejména v sušším období na dostupnost dusíku pro rostliny. Z tohoto důvodu byl založen kromě maloparcelkového pokusu s aplikací hnojiv značených izotopem 15 N klasický výživářský pokus s použitím běžných granulovaných hnojiv a tato hnojiva byla aplikována rovněž v jarním období. Také v tomto pokusu byl stav rostlin před zimou po hnojení UREA stabil a LAV lepší než po hnojivech síran amonný, močovina a Alzon. Po hnojení na začátku jarní vegetace (15.3., 80 kg N/ha v různých hnojivech) byl při odběru rostlin na začátku prodlužovacího růstu (17.4.) zjištěn nejlepší stav rostlin a největší odběr dusíku (graf 4) po podzimním a jarním hnojení hnojivy UREA stabil a LAV, zatímco po hnojení močovinou, Alzon a kombinací hnojiv SA + LAV byl odběr dusíku rostlinami menší. Následující atypický průběh jara s nadprůměrnými srážkami na konci května a v červnu se projevil prodloužením vegetace rostlin a srovnáním rozdílů mezi variantami hnojení (graf 5). Na rozdíl od výsledků obdobných pokusů v minulých letech nebyly v letošním roce zjištěny výnosové rozdíly mez variantami hnojení podzim + jaro a jen jaro. Mírně nižší výnos byl zjištěn jen u varianty hnojené na podzim a na začátku jara močovinou. Výsledky byly získány za finanční podpory MZe ČR, projektu č. 0002700604 Graf 3: Využití dusíku z hnojiv rostlinami ozimé řepky při podzimní aplikaci (40 kg N/ha, Ruzyně 2012) DA=dusičnan amonný, SA=síran amonný Mou=močovina s inhibitorem ureázy
Graf 4: Odběr dusíku rostlinami v prodlužovacím růstu (17.4.) po regeneračním a podzimním hnojení (Ruzyně, 2013) Graf 5: Výnos semen ozimé řepky při různém způsobu hnojení (Ruzyně, 2013) Výnos [t/ha] 1 2 3 4 5 6 7 Popis variant ke grafům 4 a 5 aplikace 18.10.2012 15. 3. 2013 18.4.2013 Var. N hnojivo N hnojivo N hnojivo (kg/ha) (kg/ha) (kg/ha) 1 0 80 LAV 100 LAV 2 0 80 UREA stabil 100 UREA stabil 3 40 LAV 80 LAV 60 LAV 4 40 UREA stabil 80 UREA stabil 60 LAV 5 40 Močovina 80 Močovina 60 LAV 6 40 SA 80 LAV 60 LAV 7 40 Alzon 80 Alzon 60 LAV