Srovnání výhodnosti pořízení osobního automobilu pro podnikání formou leasingu a úvěru

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání Srovnání výhodnosti pořízení osobního automobilu pro podnikání formou leasingu a úvěru The comparison of an acquisition of a car into business financed by leasing and bank loans Diplomová práce Adéla Myšková Vedoucí práce: Ing. Petr Valouch Brno, duben 2007

Jméno a příjmení autora: Adéla Myšková Název diplomové práce: Srovnání výhodnosti pořízení osobního automobilu pro podnikání formou leasingu a úvěru Název práce v angličtině: The comparison of an acquisition of a car into business financed by leasing and bank loans Katedra: financí Vedoucí diplomové práce: Ing. Petr Valouch Rok obhajoby: 2007 Anotace Předmětem diplomové práce Srovnání výhodnosti pořízení osobního automobilu pro podnikání formou leasingu a úvěru je porovnat, jaká forma pořízení vozidla pro podnikání je výhodnější zda leasing nebo úvěr. V první kapitole jsou rozebrány zdroje dlouhodobého financování. Druhá a třetí kapitola podrobně vysvětluje pojem leasing a úvěr se zaměřením na účetní a daňové aspekty těchto forem financování. V poslední části je provedeno praktické srovnání konkrétního leasingu a úvěru. Annotation The goal of the submitted thesis: The comparison of an acquisition of a car into business financed by leasing and bank loans is to compare which form of an acquisition of a car into business is more advantageous leasing or bank loan. Firstly the sources of long-term funding are described. The second and the third chapter explicate the terms leasing and bank loan in detail and are focused on accounting and tax aspects of this forms of funding. In the last part of this work a practical comparison of specific leasing and bank loan is carried out. Klíčová slova leasing, finanční leasing, úvěr, daňové zákony, daňově uznatelné náklady, současná hodnota, úroková míra Keywords leasing, financial leasing, bank loan, tax laws, tax costs, present value, interest rate

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Srovnání výhodnosti pořízení osobního automobilu pro podnikání formou leasingu a úvěru vypracovala samostatně pod vedením Ing. Petra Valoucha a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 27. dubna 2007 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Petru Valouchovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji paní Ing. Blance Švecové z Komerční banky v Hlinsku a panu Tomáši Kondýskovi ze společnosti Auto s.r.o. ve Žďáru nad Sázavou za poskytnuté informace a konzultace.

Obsah OBSAH...7 ÚVOD...9 1. ZDROJE DLOUHODOBÉHO FINANCOVÁNÍ...11 2. LEASING...14 2.1. DEFINICE LEASINGU...14 2.2. LEASING V ČESKÉ REPUBLICE...14 2.3. ZÁKLADNÍ TYPY LEASINGU...15 2.3.1. Operativní leasing...15 2.3.2. Finanční leasing...16 2.4. PRÁVNÍ ÚPRAVA LEASINGU...18 2.4.1. Občanský zákoník...18 2.4.2. Obchodní zákoník...20 2.4.3.Daňové zákony...20 2.5. LEASINGOVÁ CENA...20 2.6. LEASINGOVÁ SMLOUVA...22 2.7. VÝHODY A NEVÝHODY LEASINGU...24 2.8. ÚČETNÍ A DAŇOVÉ ASPEKTY LEASINGOVÉHO FINANCOVÁNÍ...25 2.8.1. Zákon o daních z příjmů...26 2.8.1.1. Časové rozlišování nájemného...26 2.8.1.2. Akontace...30 2.8.1.3. Daňové odpisy...32 2.8.1.4. Finanční leasing...32 2.8.1.5. Nestandardní ukončení finančního leasingu...35 2.8.1.6. Postup při dodatečném zjištění daňové neuznatelnosti nájemného...38 2.8.2. Zákon o dani z přidané hodnoty...39 2.8.2.1. Novelizace zákona o dani z přidané hodnoty...39 2.8.2.2. Zdanitelné plnění a daňové doklady v případě leasingu...40 2.8.2.3. Sazby DPH u leasingu...42 2.8.2.4. Zálohy u leasingu...43 3. ÚVĚR...45 3.1. POJEM ÚVĚR...45 3.2. FUNKCE ÚVĚRU...46 3.3. CENA ÚVĚRU...46 3.3.1. Úroky...46 3.3.2. Úroková míra...48 3.3.3. Způsoby úročení úvěrů...51 3.3.4. Způsoby splácení úvěrů...51 3.4. ČLENĚNÍ ÚVĚRŮ...52 3.5. ÚVĚROVÁ SMLOUVA...54 3.6. ÚČETNÍ A DAŇOVÉ ASPEKTY ÚVĚRŮ...54 4. LEASING VERSUS ÚVĚR...56 4.1. SOUČASNÁ A BUDOUCÍ HODNOTA PENĚZ...56 4.2. ROČNÍ PROCENTNÍ SAZBA NÁKLADŮ...57 4.3. FINANČNÍ LEASING OD SPOLEČNOSTI ŠKOFIN S.R.O....59 4.3.1. Proces uzavření leasingové smlouvy...59 4.3.2. Právní důsledky vyplývající z leasingu...61 4.3.3. Finanční aspekty leasingového financování...62 4.4. PROFIÚVĚR OD KOMERČNÍ BANKY...64 4.4.1. Proces uzavření úvěrové smlouvy...64 4.4.2. Právní důsledky vyplývající z úvěru...66 4.4.3. Finanční aspekty financování úvěrem...67 4.5. POROVNÁNÍ FINANČNÍHO LEASINGU OD ŠKOFINU A PROFIÚVĚRU OD KB...67 4.5.1. Metoda diskontovaných výdajů na leasing a úvěr...68 4.5.2. Metoda čisté výhody leasingu...70 ZÁVĚR...75

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...77 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK...79 SEZNAM OBRÁZKŮ...79 SEZNAM TABULEK...79 SEZNAM PŘÍLOH...80

Úvod V současnosti se pro většinu firem stalo používání automobilu naprosto běžnou záležitostí, mnoho z nich by ani bez tohoto dopravního prostředku nemohlo vykonávat svou podnikatelskou činnost. Podnik se však musí rozhodnout, jakým způsobem bude užití vozidla pro podnikání financovat, aby mu to přineslo co nejmenší zatížení. Jistě se lze shodnout na tom, že pořízení osobního automobilu je dlouhodobou investicí, neboť se předpokládá, že vozidlo bude používáno po dobu delší než jeden rok. A právě v oblasti dlouhodobého financování se podniku nabízí několik způsobů, jak investovat do dlouhodobého majetku. V případě pořízení osobního automobilu je možností koupě za hotové, na úvěr, forma splátkového prodeje či leasing. Existuje velké množství aspektů, které musí podnik zvážit, než učiní své rozhodnutí ohledně formy financování. V první řadě je nutné porovnat, jak je určitá varianta finančně náročná. Jde tedy o prosté porovnání nákladů jednotlivých možností. Jelikož každý podnik vyvíjí svou činnost v určitém daňovém systému, který v důsledku ovlivňuje jeho zisky, měl by i při rozhodování o formě pořízení automobilu zohlednit daňové dopady svého počínání. Klíčový je tedy zákon o daních z příjmů a zákon o dani z přidané hodnoty. V neposlední řadě hraje roli i administrativní náročnost při pořizování osobního automobilu, neboť i čas strávený zařizováním není zanedbatelný. Nejfrekventovanější formou pořizování osobního automobilu je v dnešní době leasing a koupě na úvěr. Obliba obou forem financování v posledních letech narůstá a s ní narůstá i množství poskytovatelů a nabídek. Je stále těžší se v široké paletě produktů zorientovat. S rostoucím počtem leasingových společností a stále větší pestrostí jejich nabídek se i banky musí snažit, aby jimi nabízené úvěry byly konkurenceschopné a atraktivní pro potenciální zájemce. Oběma formám financování dlouhodobého majetku podniku budu ve své práci věnovat pozornost. Leasing i úvěr mají mnoho společného. Existují však podstatné odlišnosti, které nelze opominout. Jako nejdůležitější bych uvedla fakt, že v případě leasingu vlastně nelze hovořit o pořízení majetku, neboť majetek zůstává plně ve vlastnictví pronajímatele a nájemce pouze získává právo tento majetek užívat. Naopak u úvěru jde o koupi daného majetku, který je následně zařazen do aktiv podniku, podnik s ním může disponovat dle svého uvážení a provádí též odpisy. Budeme hovořit především o finančním leasingu, protože právě ten je s pořízením majetku na úvěr srovnatelný po jeho ukončení dochází k převodu tohoto majetku do vlastnictví podniku. Důležitými aspekty při pořízení osobního automobilu k podnikání jsou účetní a daňové předpisy. Za poslední léta došlo k významným změnám v obou oblastech tedy účetní i daňové. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie bylo nutno účetní i daňové předpisy harmonizovat s právem EU. Změny probíhaly postupně a nebylo jednoduché se zorientovat, co každá novela zákonů přináší a co mění. Daňové zákony se mění prakticky 9

každý rok. Proto bych chtěla soustředit pozornost právě na účetní a daňová hlediska. Z daňových zákonů se zaměřím na zákon o daních z příjmů a zákon o dani z přidané hodnoty. Cílem této práce je rozebrat formy financování leasing a úvěr především z hlediska účetního a daňového a na konkrétním příkladu porovnat výhodnost pořízení osobního automobilu k podnikání právě formou leasingu a úvěru. Pozornost bude zaměřena větší měrou na leasing, a to na pohled ze strany nájemce. Porovnání výhodnosti spočívá jednak obecně v náročnosti celé akce, v daňovém pohledu (tedy především hledisko daňové uznatelnosti nákladů spojených s financováním) a v čistě finančním vyjádření (tedy porovnání finančních toků obou variant). V úvodu práce jsou popsány zdroje dlouhodobého financování. Druhá kapitola se věnuje leasingu, a sice vysvětlení tohoto pojmu, jednotlivým typům leasingu, je nastíněna právní úprava leasingu, leasingová cena a leasingová smlouva a jsou uvedeny základní výhody a nevýhody leasingu. Jádrem této části práce jsou účetní a daňové aspekty leasingového financování. Ve třetí kapitole jsou popsány základní informace o úvěru, o jeho funkcích, ceně, členění úvěrů, úvěrové smlouvě a účetních a daňových aspektech úvěrů. Poslední kapitola je zaměřena na samotné porovnání dvou konkrétních forem financování finančního leasingu od společnosti ŠkoFIN a Profiúvěru od Komerční banky. Pro porovnání obou způsobů financování, tedy pořízení na úvěr a formou leasingu, použiji metody finanční matematiky metodu diskontovaných výdajů na leasing a úvěr a metodu čisté výhody leasingu. 10

1. Zdroje dlouhodobého financování 1 Dlouhodobé financování znamená financování investic podniku. Tyto investice mají podobu různých forem dlouhodobého majetku. Financování investic potom představuje prvotní pořízení majetku, jeho obnovu nebo rozšíření. Dlouhodobým je financování investic nazýváno proto, že přeměna tohoto majetku na peněžní formu trvá déle než u oběžného majetku a peněžní prostředky jsou v tomto majetku vázány delší dobu. Dlouhodobé financování můžeme rozdělit na dvě části: - střednědobé financování jeho rozsah je 1 rok až 5 let, - (vlastní) dlouhodobé financování financování majetku, jehož životnost je delší než 5 let. Dlouhodobé financování nezahrnuje však jen investice do dlouhodobého fixního majetku, ale i investice do té části oběžného majetku, která má trvalý charakter. V této souvislosti je třeba zmínit zlaté bilanční pravidlo, což je zásada, která by měla být uplatňována při finančním řízení a rozhodování podniku. Toto pravidlo říká, že dlouhodobý majetek by měl být kryt dlouhodobými zdroji, zatímco krátkodobý majetek může být financován i zdroji krátkodobými. Graficky lze zlaté bilanční pravidlo znázornit takto: Obrázek 1: Financování majetku podle zlatého bilančního pravidla Majetek v Kč Krátkodobá (přechodná) část oběžného majetku Krátkodobý kapitál Trvalá část oběžného majetku Dlouhodobý kapitál Dlouhodobý majetek Fixní majetek Čas Pramen: [10] 1 Zpracováno dle [10]. 11

Pokud by se podnik tímto pravidlem neřídil, mohlo by dojít ke dvěma extrémním situacím. Prvním případem by bylo, kdyby financoval dlouhodobý majetek z krátkodobých zdrojů, jako jsou např. krátkodobé úvěry, krátkodobé obligace apod. Během životnosti dlouhodobého majetku by musel krátkodobé zdroje neustále doplňovat, tzn. musel by několikrát žádat o nové úvěry nebo emitovat nové obligace, protože transformace dlouhodobého majetku na peníze by trvala déle, než je splatnost krátkodobých zdrojů. Podnik by se tím mohl dostat do finančních obtíží při zajišťování splatnosti krátkodobých závazků. Druhým extrémem by byla situace, kdyby byl krátkodobý majetek financován dlouhodobými zdroji. To je pro podnik v zásadě neefektivní, protože náklady dlouhodobého kapitálu jsou vyšší než náklady krátkodobého kapitálu. Při dlouhodobém financování investic podniku by měly být sledovány tři základní cíle: a) zajistit na předpokládané investice takovou výši kapitálu, aby splňovala požadovanou míru výnosnosti, b) dosáhnout pokud možno minimálních průměrných nákladů kapitálu na požadované investice, c) nenarušit finanční stabilitu podniku (nijak podstatně nezvýšit finanční riziko firmy). Následující tabulka ukazuje, jak různorodé mohou být zdroje dlouhodobého financování podniku. Tabulka 1: Hlavní zdroje dlouhodobého financování akciové společnosti A. Interní zdroje B. Externí zdroje 1. Odpisy 1. Kmenové akcie 2. Nerozdělený (zadržený) zisk 2. Prioritní akcie aj. 3. Dlouhodobé finanční rezervy (rezervní 3. Obligace fondy, penzijní fondy) 4. Dlouhodobé úvěry finančních institucí 5. Dlouhodobé úvěry dodavatelské 6. Finanční leasing 7. Finanční podpora státu či jiných institucí 8. Ostatní externí zdroje (různé druhy finančních inovací, rizikový kapitál) Pramen: [10] Na tomto místě je důležité vysvětlení pojmů, vztahujících se ke zdrojům financování: 1. Interními zdroji dlouhodobého financování podniku jsou takové finanční zdroje, které vznikají vnitřní činností podniku. 2. Vlastní finanční zdroje zahrnují nejen interní zdroje, ale i část externích zdrojů v podobě vkladů vlastníků (např. akcie, členské vklady apod.). 12

3. Cizí zdroje jsou částí externích zdrojů bez vkladů vlastníků. Cizími zdroji tedy jsou obligace, dlouhodobé úvěry, finanční leasing apod. Z výše uvedeného je patrné, že tyto pojmy nelze zaměňovat, neboť každý z nich má svůj význam. Tato práce je zaměřena na srovnání leasingu a úvěru, což jsou dle výše uvedeného schématu externí cizí zdroje dlouhodobého financování investic podniku. 13

2. Leasing 2.1. Definice leasingu Leasing je možné definovat jako pronájem různých částí majetku (strojů, budov, výrobků dlouhodobé spotřeby, nehmotného majetku, práv) pronajímatelem za úplatu nebo jiné nepeněžní plnění nájemci. Ten získává právo danou věc nebo právo v průběhu doby leasingu používat. Leasing je nástrojem využívání majetku po určitou dobu, aniž se majetek stává podnikovým vlastnictvím. Užívání majetku je odděleno od jeho vlastnictví. 2 Po celou dobu pronájmu je pronajímaný majetek ve vlastnictví pronajímatele, který jej také odepisuje. Při leasingu pronajímatel na základě smlouvy umožňuje obvykle nájemci nejen užívání předmětu, ale často i poskytnutí servisních služeb, spojených s nájmem (např. údržby, opravu) nebo přenechání předmětu po určité době bezplatně do jeho vlastnictví. Z finančního hlediska pohlížíme na leasing jako na speciální formu financování dlouhodobých potřeb podniku s využitím cizího kapitálu. Tato forma vznikla jako alternativa nákupu, resp. prodeje na úvěr. Slovo leasing pochází z anglického slova lease, což znamená pronájem. Počátky leasingu sahají do 18. a 19. století, kdy do vztahu mezi prodejcem či výrobcem určité věci a zájemcem o její užívání vstupuje specializovaný subjekt (investor), který věc pořizuje do svého vlastnictví a přenechává ji do užívání nájemci. V období masové spotřeby po 2. světové válce vzniká leasing jako plnohodnotná alternativa úvěrového financování a zájem o něj projevují nejen podnikatelské subjekty, ale i drobní spotřebitelé. Původně se uplatňoval u pozemků a budov, dnes lze však pořizovat formou leasingu jakoukoli část fixního majetku v podniku, např. automobily, počítače, stroje apod. Leasing je velmi pružným nástrojem financování, který podniku umožňuje poměrně rychlé zavedení nejnovějších poznatků vědy a techniky do praxe. Leasing je rovněž prostředkem podpory odbytu, neboť se díky němu zkracuje cyklus obnovy některých druhů zboží, např. automobilů, počítačů apod. V USA se odhaduje, že okolo 25 40 % nových zařízení pro podnikání je pořizováno prostřednictvím leasingu. 3 Pronajímateli jsou především podniky vyrábějící různá zařízení, banky a speciální leasingové společnosti. Leasingová společnost je v roli zprostředkovatele a ve vztahu k výrobci pronajímaného předmětu vystupuje jako kupec, a tím výrobci usnadňuje odbyt. Ve vztahu k nájemci (uživateli) je v postavení vlastníka a pronajímatele daného majetku. 2.2. Leasing v České republice Na leasingovém trhu v ČR funguje velké množství společností poskytujících leasing. Aby byly schopné prosazovat společné zájmy, založily roku 1991 Asociaci leasingových 2 viz [10] 3 viz [9] 14

společností ČSFR. V září 1992 vzniklo samostatné zájmové sdružení českého leasingu. V následujících letech se začalo zabývat i jinými finančními produkty a počet členů se rozrostl o některé poskytovatele spotřebitelských úvěrů, prodejů na splátky a factoringu. Postupným vývojem činností tedy došlo i k patřičné změně názvu; od 24. ledna 2005 se používá název Česká leasingová a finanční asociace (dále jen ČLFA). Asociace vykonává nejrůznější funkce. Podílí se na přípravě právních předpisů, které souvisejí s nebankovními finančními produkty a s postavením společností poskytujících leasing, spotřebitelské úvěry, splátkové prodeje a factoring. Vypracovala všeobecné podmínky leasingu. Pomáhá svým členům při výkladu a aplikaci platných právních předpisů. Podává též informace o svých členech zájemcům o uzavření konkrétních obchodů (leasingových, splátkových a úvěrových). ČLFA je členem Evropské federace leasingových asociací (LEASEUROPE), kde zastupuje své členy ve vztazích se zahraničními sdruženími a i jinými subjekty. V současnosti má ČLFA 65 členů, kteří realizují cca 97 % objemu všech tuzemských leasingových obchodů a většinu nebankovních úvěrů i prodejů na splátky pro spotřebitele. Statistiky za rok 2006 potvrzují vysoký stupeň koncentrace na našem leasingovém trhu a prohlubování tohoto trendu. Podíl vedoucích pěti společností na leasingu movitých věcí v ČR dosáhl v roce 2006 51,7 % (v r. 2005 52,3 %). Podíl vedoucích patnácti společností na trhu movitých věcí v ČR byl v roce 2006 80 % (v r. 2005 79,6 %). Náš leasingový trh zůstává nadále největším trhem mezi zeměmi střední a východní Evropy. 4 Většina leasingových společností má univerzální charakter nespecializuje se na určité komodity. 2.3. Základní typy leasingu Nejčastěji se rozlišují dva základní typy leasingu: operativní (provozní) a finanční leasing. 2.3.1. Operativní leasing Operativní leasing je charakterizován jako krátkodobý pronájem, u něhož je doba pronájmu kratší než doba ekonomické životnosti majetku. Souhrn splátek od jednoho nájemce zahrnuje jen určitou část pořizovací ceny pronajímaného majetku. Nájemce nemá právo na koupi najatého majetku; po skončení doby pronájmu dochází k vrácení pronajatého majetku pronajímateli. Náklady spojené s údržbou, opravami a servisními službami pronajatého majetku hradí většinou pronajímatel, ačkoli i tuto povinnost lze smluvně přenést na nájemce. Leasingová smlouva je vypověditelná a pronajímatel nese všechna rizika, která plynou z vlastnictví majetku. Předmětem leasingu může být i poskytnutí různých dodatkových služeb (např. pronájem letadla je spojen se zajištěním posádky). Účelem operativního leasingu je zajistit pro podnik potřebný majetek (někdy i včetně obsluhy, údržby), pro který však není trvalé, dostatečné využití po celou dobu jeho životnosti 4 viz [20] 15

a který proto není vhodné koupit do svého vlastnictví (např. dočasná potřeba speciálních strojů pro plnění některých zakázek, dočasná zvýšená potřeba dopravních prostředků apod.). 5 ČLFA uvádí následující definici leasingu 6 : Smlouva, podle níž jedna strana s podnikatelským záměrem a za úplatu poskytne druhé straně - tzv. leasingovému nájemci - jím vybraný předmět do užívání, za účelem dočasného používání předmětu bez a) přenosu většiny rizik a užitků spojených s vlastnictvím předmětu leasingu a b) jakéhokoliv smluvního nároku na možný přechod vlastnictví předmětu leasingu na nájemce. 2.3.2. Finanční leasing Finanční leasing představuje dlouhodobý pronájem majetku, kdy pronajímatel obvykle smluvně převádí na nájemce některá rizika, výnosy a povinnosti spojené s fungováním zařízení (údržba, opravy, servisní služby). Doba pronájmu se v podstatě kryje s dobou ekonomické životnosti pronajímaného majetku a leasingové splátky pokrývají pořizovací cenu pronajatého zařízení (včetně event. úroku za úvěr leasingové společnosti od banky) a ziskovou marži pronajímatele. Daňové zákony většinou stanoví minimální dobu trvání finančního leasingu (blíže je o této problematice pojednáno v další části této práce). Leasingová smlouva nemůže být za normálních podmínek vypověditelná. Pronajímatel neposkytuje vedle finanční služby žádné další služby. Starost o servis, opravu, údržbu a pojištění přechází na nájemce. Přesto jsou stále více vyžadovány a poskytovány také leasingové služby, což jsou většinou služby odborné povahy, které svých charakterem přesahují běžné schopnosti a znalosti nájemce jako finálního uživatele (např. plnění různých hospodářských funkcí, kontrola či řízení investiční výstavby pronajímané nemovitosti apod.). V rámci jedné smlouvy je pak nájemci poskytnut celý komplex služeb. 7 Pokud tyto služby nevykonává leasingová společnost sama, zadává je odborným podnikům. Finanční leasing se podobá úvěru pro nájemce znamená de facto okamžitý peněžení příjem, neboť nemusí zaplatit za požadovaný majetek. Nájemce se zároveň zavazuje splácet pravidelné platby během trvání smlouvy. V obou případech (leasingu i úvěru) dochází u nájemce k rozšiřování peněžních prostředků v současnosti a splácí je později. Na rozdíl od úvěru se však pořízený majetek nestává vlastnictvím podniku a podnik jej většinou neodepisuje. Definice finančního leasingu podle ČLFA zní 8 : 5 viz [10] 6 viz [20] 7 viz [8] 8 viz [20] 16

Smlouva, podle níž jedna strana s podnikatelským záměrem a za úplatu poskytne druhé straně - tzv. leasingovému nájemci - jím vybraný předmět do užívání, za účelem dlouhodobého užívání předmětu leasingu s a) přenosem rozhodující části nebo i všech rizik a užitků spojených s vlastnictvím předmětu leasingu na nájemce a b) s právem či povinností převodu vlastnictví předmětu leasingu na nájemce za cenu obvykle podstatně nižší než tržní nebo s právem uzavření další leasingové smlouvy za podstatně výhodnějších podmínek. V rámci finančního leasingu rozlišujeme další typy leasingu. Jedná se o přímý, nepřímý a leverage leasing. Přímý finanční leasing spočívá v tom, že předmětem leasingu je nový majetek, který si vybere sám nájemce. Pronajímatel koupí požadovaný majetek od výrobce a na základě leasingové smlouvy pronajme tento majetek nájemci. Nájemce si může určit, od jakého dodavatele má být majetek pořízen, za jakých podmínek a za jakou cenu. V případě nepřímého finančního leasingu (prodej a zpětný pronájem sale and lease back) si nájemce požadovaný majetek pořídí sám a hned ho obratem prodá za tržní cenu pronajímateli (leasingové společnosti), který tento majetek pronajme nájemci. Fyzicky zůstává majetek na původním místě, tedy u nájemce, který ho pořídil. Nájemce pak hradí leasingové splátky, jejichž součet zahrnuje nejen onu tržní cenu majetku, ale i náklady a zisk leasingové společnosti. V důsledku pak nájemce zaplatí více, než kdyby si zakoupený majetek ponechal, což můžeme brát jako nevýhodu. Výhodou však je, že zpětným prodejem získá peněžní prostředky, které může využít ve své činnosti, ať už jako reinvestici nebo prostředek ke zvýšení likvidity, a že dále využívá majetek, který je již ve vlastnictví někoho jiného. Leverage leasing (někdy se používá název úvěrovaný leasing) je typem finančního leasingu, který je hojně využíván u rozsáhlejších investic, neboť organizace a průběh leasingu jsou poměrně náročné. Např. v USA se 85 % finančního leasingu uskutečňuje tímto způsobem. 9 Od finančního leasingu v klasickém (obvyklém) pojetí se odlišuje pouze tím, že pronajímatel nekryje pořízení daného majetku do svého vlastnictví plně ze svých zdrojů, ale částečně (či úplně) financuje majetek zapůjčením peněz od věřitele (většinou od banky). Valach ve své publikaci uvádí, že pronajímatel většinou vkládá 20 40 % tržní ceny (americká praxe); zbytek tvoří vklad věřitele. 10 Je to tedy třístranný vztah mezi nájemcem, pronajímatelem a věřitelem. Finanční leasing může mít v praxi mnoho alternativ. 11 Podle zůstatkové ceny rozlišujeme leasing s plnou amortizací a leasing s částečnou amortizací (leasing se zůstatkovou cenou). 9 viz [10] 10 viz [10] 11 viz [10] 17

Podle možnosti odkupu majetku na konci leasingu je rozlišován leasing bez nároku na koupi a leasing s nárokem na koupi. Podle charakteru splátek lze rozlišovat celou řadu variant leasingových smluv, které se mohou pružně přizpůsobovat požadavkům pronajímatele a nájemce. Existují pravidelné stejné splátky, postupně rostoucí splátky (jako ochrana před vývojem inflace), nepravidelné splátky (přizpůsobené toku peněžních prostředků u nájemce), splátky odvozené od náběhové křivky produkce, splátky respektující sezónnost výroby, navýšená první splátka s následujícími splátkami různého typu (považuje se jako určitá forma zajištění pronajímatele), koncentrace několika splátek v den uzavření smlouvy v kombinaci s nulovými splátkami ke konci nájmu či záruční depozitum před začátkem leasingu s následujícími splátkami různého charakteru. Pro nájemce i pronajímatele má podstatný význam i interval leasingových splátek může být měsíční, čtvrtletní nebo pololetní. Méně obvyklé jsou roční splátky. Delší interval splátek je výhodný pro nájemce, přináší však větší rizika neplatičů pronajímateli. Toto zvýšené riziko se pak projevuje ve výši leasingových splátek a celkové leasingové ceně. 2.4. Právní úprava leasingu 12 V českých právních předpisech není leasing výslovně definován. Leasing není uveden mezi zvláštními smluvními typy ani v občanském, ani v obchodním zákoníku, ani v jiném zvláštním předpisu. Jelikož však známe podstatu leasingu (jde o nájem, pronájem či výpůjčku), můžeme na něj aplikovat některá ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění. 2.4.1. Občanský zákoník Nájemní smlouva V případě operativního leasingu můžeme použít hlavu sedmou občanského zákoníku ( 663 až 723), která pojednává o nájemní smlouvě. Obecná ustanovení nájemního vztahu jsou uvedena v 663 670. Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat. Nájemce je oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě; nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel je oprávněn požadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda nájemce užívá věc řádným způsobem. Nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak (tomu říkáme subleasing). Dá-li nájemce věc do podnájmu v rozporu se smlouvou, pronajímatel má právo odstoupit od smlouvy. 667 670 uvádějí podrobnosti ohledně změn a oprav prováděných na najaté věci. 12 Zpracováno dle [11], [12], [13], [16], [17] a [20]. 18

671 675 konkretizují nájemné. Nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Právo na prominutí nebo na poskytnutí slevy z nájemného musí být uplatněno u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebude-li uplatněno do šesti měsíců ode dne, kdy došlo ke skutečnostem toto právo zakládajícím. Nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Zrušit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu lze pouze výpovědí, nedojde-li k dohodě pronajímatele s nájemcem. 685 716 upravují zvláštní ustanovení o nájmu bytu, 717 a 718 nájem obytných místností v zařízeních určených k trvalému bydlení, 719 uvádí podnájem bytu (části bytu) a 721 723 specifikují zvláštní ustanovení o podnikatelském nájmu věcí movitých. Nájem a podnájem nebytových prostor je upraven zvláštním zákonem, a sice zákonem č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Nebytovými prostory jsou: a) místnosti nebo soubory místností, které podle rozhodnutí stavebního úřadu jsou určeny k jinému účelu než k bydlení (zákon uvádí příklady), ale za nebytové prostory se nepovažují příslušenství bytu, prádelny, sušárny, kočárkárny a půdy, b) byty, u kterých byl udělen souhlas k jejich užívání k nebytovým účelům. Nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy. Musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení a, nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Není-li dohodnuto jinak, nájemce je oprávněn přenechat nebytový prostor nebo jeho část do podnájmu pouze na dobu určitou a jen s předchozím písemným souhlasem pronajimatele; smlouva o podnájmu musí mít písemnou formu. Nájem sjednaný na dobu určitou skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Jak nájem tak i operativní leasing jsou totožné z hlediska ekonomických a právních charakteristik. Existují však i některé rozdíly. Ustanovení části osmé hlavy sedmé občanského zákoníku předvídají pouze nájem věcí. Předmětem operativního leasingu však bývají i jiné majetkové hodnoty (např. počítačové programy). Leasingová společnost v operativním leasingu nepředává vždy předmět leasingu ve stavu způsobilém k obvyklému užívání, ale je možná i jiná dohoda smluvních stran, např. o montáži nebo o instalaci příslušné věci příjemcem leasingu. V případě subleasingu je nájemce vázán vždy na výslovný předchozí souhlas leasingové společnosti. Po skončení operativního leasingu je příjemce leasingu povinen předat předmět leasingu zpět leasingové společnosti. Nepřichází v úvahu aplikace ustanovení 676 odst. 2 občanského zákoníku o automatickém prodlužování nájemní smlouvy. 19

Smlouva o výpůjčce Občanský zákoník uvádí rovněž v 659 662 smlouvu o výpůjčce. Ta ovšem v praxi nebude v případě leasingových smluv využita, neboť u výpůjčky se jedná o právo věc po dohodnutou dobu bezplatně využívat, což u leasingu není obvyklé předmět leasingu je poskytován k užívání za úplatu. 2.4.2. Obchodní zákoník Smlouva o nájmu podniku Obchodní zákoník (dále jen ObchZ) uvádí v 488b 488i smlouvu o nájmu podniku. Smlouvou o nájmu podniku se pronajímatel zavazuje přenechat svůj podnik nájemci, aby jej samostatně provozoval a řídil na vlastní náklad a nebezpečí a aby z něj pobíral užitky. Nájemce se zavazuje zaplatit pronajímateli nájemné. Ve smlouvě musí být dohodnuta výše nájemného nebo způsob jejího určení. Smlouva o nájmu podniku musí mít písemnou formu. Podnik nelze přenechat do podnájmu. Nájemcem může být jen podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku, který má příslušné podnikatelské oprávnění, jinak je smlouva neplatná. Smlouva o nájmu dopravního prostředku V 630 637 ObchZ nalezneme úpravu smlouvy o nájmu dopravního prostředku. Smlouvou o nájmu dopravního prostředku se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit úplatu (nájemné). Smlouva vyžaduje písemnou formu. Nestanoví-li smlouva něco jiného, nesmí nájemce přenechat užívání dopravního prostředku jiné osobě. Smlouva o koupi najaté věci 489 496 ObchZ uvádějí, že smlouvou o koupi najaté věci si strany ujednají v nájemní smlouvě nebo po jejím uzavření, že nájemce je oprávněn koupit najatou věc nebo najatý soubor věcí během platnosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku. Smlouva o koupi najaté věci vyžaduje písemnou formu. Tato ustanovení jsou použitelná z hlediska finančního leasingu. 2.4.3.Daňové zákony Problematika leasingu je upravena v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a zákonem č. 234/2004 Sb., o DPH v platném znění. Více o daňových aspektech pojednává tato práce v části 2.8. Účetní a daňové aspekty leasingového financování. 2.5. Leasingová cena Rozhodování podniku o pořízení majetku formou leasingu je závislé především na velikosti leasingové ceny a leasingových splátek, které musí postupně hradit pronajímateli. Leasingová cena zahrnuje pořizovací cenu majetku, leasingovou (ziskovou) marži pronajímatele a ostatní náklady pronajímatele spojené s pronájmem majetku (hlavně úroky 20

z úvěru, který si pronajímatel bere na pořízení pronajímaného majetku, poplatky bance za vedení úvěrových účtů a jiné správní náklady). Leasingová cena je tedy souhrnem všech splátek placených nájemcem během doby leasingu pronajímateli. Úrok z úvěru a leasingová marže se někdy souhrnně označují jako leasingové úročení. Jeho výše je závislá na různých faktorech, např. na úrokové sazbě za úvěr (braný na pořízení pronajímané věci), době leasingu, intervalu a četnosti splátek, navýšení první splátky či na odkupní ceně. V souvislosti s výpočtem leasingové ceny mluvíme dále o rekapitalizaci či dekapitalizaci. Rekapitalizace může leasingovou cenu zvyšovat, dekapitalizace naopak snižovat. Rekapitalizace znamená, že leasingová společnost musela např. dopředu poskytnout zálohu dodavateli na pořízení majetku. O dekapitalizaci hovoříme v případě, kdy nájemce poskytuje pronajímateli dopředu zálohy na odkupní cenu. Procento rekapitalizace či dekapitalizace se odvozuje od úroku z úvěru na refinancování. Vztah mezi leasingovou a pořizovací cenou majetku se nazývá tzv. leasingový koeficient. Ten udává, o kolik je leasingová cena vyšší oproti pořizovací ceně (příp. pořizovací ceně zvýšené o rekapitalizaci či snížené o dekapitalizaci). Leasingový koeficient tedy říká, jaký násobek pořizovací ceny pronajatého majetku zaplatí nájemce za celou dobu trvání leasingové smlouvy. Poskytuje nám tedy hrubou orientaci pro zhodnocení jednotlivých nabídek leasingových společností. Při interpretaci leasingového koeficientu je nutno rozlišit, zda se jedná o operativní nebo finanční leasing. U operativního leasingu platí, že jeden nájemce v leasingových splátkách splatí v době trvání leasingového vztahu pouze část pořizovací ceny pronajatého majetku. Doba trvání nájemní smlouvy je totiž kratší, než je ekonomická životnost majetku. Zbytek pořizovací ceny splácí další nájemci. U finančního leasingu většinou leasingové splátky jednoho nájemce pokryjí celou pořizovací cenu pronajatého majetku. Výpočet leasingové ceny, leasingových splátek a leasingového koeficientu vysvětlí následující příklad. Příklad č. 1: Společnost KOVONA s.r.o. pořizuje lis formou finančního leasingu. Pořizovací cena včetně dopravy a montáže činí 1 500 000 Kč. Dodavatel vyžaduje zálohu ve výši 500 000 Kč 3 měsíce před uvedením přístroje do provozu. Leasingová společnost získá na refinancování akce úvěr od banky s úrokovou sazbou 18 % a požaduje leasingovou marži 6 %. V prvním měsíci bude uhrazena první zvýšená leasingová splátka ve výši 218 750 Kč. Leasingové splátky budou lineární, hrazeny na konci měsíce po dobu 5 let (tedy 59 měsíců). Odkupní cena se předpokládá nulová. Rekapitalizační procento se uvažuje ve výši 15 %. Jaká je leasingová cena lisu, kolik budou činit měsíční splátky a jaká je výše leasingového koeficientu? 21

1. Pořizovací cena včetně dopravy a montáže 2. Rekapitalizace zálohy: 500 000 * 0,15 * 3/12 1 500 000 18 750 Kč Kč 3. Rekapitalizovaná cena 1 518 750 Kč Leasingové splátky musí být určeny tak, aby pronajímateli uhradily pořizovací cenu, za kterou koupil příslušný majetek, úrok z úvěru na refinancování a kalkulovanou leasingovou marži. Při lineárních splátkách, s navýšením první splátky a bez odkupní ceny po ukončení leasingu se leasingové splátky stanoví pomocí umořovatele (předp. rovnoměrné splátky koncem měsíce): S m = P u kde: S m P u i u splátka koncem měsíce, pořizovací (rekapitalizovaná) cena snížená o první navýšenou splátku, umořovatel pro příslušný počet měsíců a pro požadované měsíční leasingové procento, úroková míra (vypočítá se jako součet úrokové sazby z úvěru a leasingové marže). V našem případě je to 18 % + 6 % = 24 % za rok, měsíční úroková sazba pak činí 2 %. Konkrétní výpočet umořovatele bude vypadat takto: i ( 1+ i) ( 1+ i) = n n 0,02 = 1 ( 1+ 0,02) 59 ( 1+ 0,02) 1 59 = 0,029022433 Kolik činí výše měsíční splátky, kterou musí nájemce pravidelně hradit pronajímateli? S m = (1 518 740 218 750) * u (59 měsíců, 24/12 %) S m = 1 300 000 * 0,02 * (1+0,02) 59 /((1+0,02) 59-1) S m = 1 300 000 * 0,029022433 = 37 729 Kč Součet leasingových splátek za celou dobu leasingu činí 59 * 37 729 = 2 226 011 Kč. Jestliže známe měsíční leasingovou splátku, můžeme určit leasingovou cenu jako součet zvýšené první splátky a součtu leasingových splátek: 218 750 + 2 226 011 = 2 444 761 Kč Leasingový koeficient je poměr leasingové a pořizovací ceny zvýšené o rekapitalizaci: Leasingový koeficient = 2 444 761 / (1 500 000 + 18 750) = 1,61 V průběhu 5 let trvání leasingového vztahu zaplatí společnost KOVONA s.r.o. v leasingových splátkách celkem 161 % pořizovací ceny lisu zvýšené o rekapitalizaci. 2.6. Leasingová smlouva Jak bylo uvedeno již v oddílu 2.4. Právní úprava leasingu, nejsou pojmy leasing a potažmo ani leasingová smlouva v českých právních předpisech výslovně definovány. Chceme-li tedy uzavřít leasingovou smlouvu, která bude v souladu s platnými právními předpisy, musíme 22

postupovat dle výše zmíněných právních předpisů při respektování ustanovení obchodního zákoníku v 273, kde je uvedeno: (1) Část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. (2) Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1. (3) K uzavření smlouvy lze užít smluvních formulářů užívaných v obchodním styku. 263 ObchZ navíc říká, že se strany mohou odchýlit od ustanovení týkajících se výše zmíněných smluv (smlouva o nájmu podniku, smlouva o nájmu dopravního prostředku, smlouva o koupi najaté věci), jsou zde však uvedeny i některé výjimky, které se však netýkají nájmu dopravního prostředku. Pokud je však zákonem předepsána písemná forma smlouvy, nelze se této povinnosti vyhnout. Důležité je též ustanovení 269 odst. 2 ObchZ, které uvádí, že účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřená není. ČLFA vypracovala za účelem prohloubení právní jistoty účastníků leasingových operací všeobecné obchodní podmínky jako doporučení. Leasingová smlouva pak může obsahovat odkaz na tyto podmínky. Na internetových stránkách ČLFA 13 nalezneme několik druhů všeobecných podmínek lišících se předmětem a druhem leasingu. Jsou tu uvedeny Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů, Všeobecné podmínky operativního leasingu movitých předmětů, Všeobecné smluvní podmínky finančního pronájmu (leasingu) automobilů, Všeobecné podmínky finančního leasingu nemovitostí a Všeobecné podmínky postoupení leasingových smluv na jiného pronajímatele. Pro účely této práce jsou relevantní Všeobecné smluvní podmínky finančního pronájmu (leasingu) automobilů. Zde nalezneme všeobecná ustanovení ohledně předmětu leasingové smlouvy a určení smluvních stran, dále jsou upraveny následující oblasti: předání a převzetí předmětu leasingu (dále jen PL), vlastnictví a užívání PL, záruční a servisní podmínky, pojištění PL, výše a úhrada splátek nájemného, důsledky porušení povinností stran leasingové smlouvy, postoupení leasingové smlouvy (změna nájemce), nabytí vlastnictví PL nájemcem, ukončení leasingové smlouvy a závěrečná ustanovení. Nájemce může požádat pronajímatele, aby do smlouvy zahrnul další ustanovení, která jsou dle jeho názoru relevantní pro tento konkrétní leasingový vztah. Vždy je nutné se seznámit s všeobecnými podmínkami dané leasingové společnosti, dříve než dojde k podpisu smlouvy. 13 viz [20] 23

2.7. Výhody a nevýhody leasingu Hodnocení kladů a záporů leasingového financování není nikdy univerzální. Záleží na tom, kdo toto hodnocení provádí, zda nájemce či pronajímatel. Posuzování výhodnosti by se mělo vždy provádět v konkrétních podmínkách, tedy podle konkrétní leasingové smlouvy a v konkrétním ekonomickém a právním prostředí (jaká je situace na kapitálovém trhu, jaké daňové zákony platí atd.). Jelikož je tato práce věnována pohledu ze strany nájemce, budou níže uvedené výhody a nevýhody leasingu také platné ze strany nájemce. Výhody - leasing umožňuje podniku získat a užívat majetek, aniž by musel vynaložit své prostředky na jednorázovou investici. Tyto prostředky tak může užít k jinému účelu. - díky leasingu může podnik používat nejnovější výsledky výzkumu a vývoje, zavádět technologické inovace, a tím zvyšovat konkurenceschopnost podniku. Podnik tak může využívat majetek nejvyšší úrovně, tedy nejproduktivnější a nejvýnosnější (tato výhoda se uplatní především u leasingu výrobních prostředků). Omezuje se možnost morálního zastarání fixního majetku. - leasing vytváří stabilní základnu pro finanční kalkulaci tím, že je splácen v předem dohodnutých splátkách, které jsou většinou pevně stanovené. Odstraňuje se tím tak nejistota ohledně výdeje peněžních prostředků v budoucnosti. - s leasingem bývají spojovány další služby (leasingové služby), které mají odbornou povahu a pro nájemce tak představují určité ulehčení. - financování leasingem je velmi flexibilní. Nájemce si může s pronajímatelem dohodnout konkrétní výši a rozložení splátek tak, aby to nájemci vyhovovalo. Toto může být odvozeno např. od náběhové křivky výnosů z výroby či ze sezónnosti výroby. Může tedy formou leasingových splátek vydávat jen tolik prostředků, kolik svou výrobou vytvoří. Tím se snižuje riziko, že se podnik dostane do platebních potíží. Může lépe zajišťovat svoji likviditu. - nájemce si může leasingové splátky zahrnovat do nákladů (ovšem při respektování všech ustanovení zákona o daních z příjmů více v části této práce věnované právě daňovým aspektům), a tím si snižovat základ daně. Námitkou k této výhodě by mohla být skutečnost, že i při financování úvěrem lze zahrnout do nákladů odpisy (protože se podnik stává vlastníkem předmětu a tudíž ho může odepisovat) a úroky z úvěry, čímž také dojde ke snížení základu daně. Zde je potom nutné posoudit konkrétní situaci vzhledem k leasingovému úročení, rozložení splátek v čase, metodě odpisování majetku a úrokovým sazbám. 24

- nájemce může v případě leasingu využívat majetek, aniž by podstupoval riziko spojené s jeho pořízením např. prodloužení výstavby, zvyšování ceny investice, nesplnění očekávaných parametrů investičního projektu apod. - formální výhodou je, že leasing nezvyšuje míru zadlužení podniku. Formální proto, že se neobjevuje jako dluh v bilanci podniku. Důležité však je posoudit celkovou výši závazků, tedy i těch, které nejsou zachyceny v rozvaze, ale podnik je musí uvádět např. v příloze k účetní závěrce. Nevýhody - základní nevýhodou jsou poměrně vysoké náklady na leasing, tedy nájemné. Toto platí většinou pro firmy s dobrou finanční pozicí, s vyšší rentabilitou, s dobrou perspektivou růstu. Tyto firmy pak mají jako dlužníci důvěru od věřitelů, mají vyšší bonitu a mohou tedy získat poměrně snadno a výhodně úvěry od banky. Nebo jsou tyto firmy natolik silné, že mají dostatek vlastních finančních zdrojů a nepotřebují si vypůjčovat zdroje cizí. Z toho však vyplývá skutečnost, že výše nákladů na leasing je u různých firem různá, nutné je proto posuzovat konkrétní podmínky. - u finančního leasingu bychom mohli nevýhodu spatřovat v tom, že po jeho ukončení přechází do vlastnictví nájemce téměř odepsaný majetek. Podnik tedy nemůže počítat s daňovou úsporou u tohoto majetku v podobě odpisů. - další nevýhody jsou spjaty s faktem, že skutečným vlastníkem předmětu je pronajímatel, a s tím jsou spojena některá omezení pro nájemce. Užívací práva nájemce může pronajímatel omezit v leasingové smlouvě. V případě potřebných úprav na majetku mohou nastat obtíže, protože je nutný souhlas pronajímatele (např. rekonstrukce, modernizace). - v případě bankrotu pronajímatele by mu musel být majetek vrácen a nájemce by musel absolvovat různá jednání o vyrovnání leasingových splátek, o náhradě škody, která mu vznikla odejmutím majetku atd. Jak je patrné, některé výhody leasingu jsou zároveň nevýhodami v případě úvěru a naopak. Nebylo by však správné tyto výhody a nevýhody zobecňovat, je vždy nutné zhodnotit konkrétní nabídku jak leasingu, tak úvěru. 2.8. Účetní a daňové aspekty leasingového financování 14 Majetek pronajatý formou leasingu ani závazky v podobě leasingových splátek se neuvádějí v rozvaze podniku. Zkresluje se tím vypovídací schopnost rozvahy o výši a struktuře majetku a zdrojů (kapitálu) podniku. Na první pohled je tak zadluženost podniku podhodnocena, podíl dluhů na celkovém kapitálu je nižší, než je tomu ve skutečnosti. Při hodnocení rizika a finanční situace podniku je tedy nutné zohlednit veškerý majetek, tedy i ten, který podnik 14 Zpracováno dle [11], [12] a [13]. 25

nevlastní, ale užívá ho ke své činnosti. Neuvážené rozšiřování leasingu může podstatně ovlivnit finanční riziko a stabilitu podniku. Stále více sílí tendence, aby byl finanční leasing zachycen v bilanci nájemce. V ČR má nájemce povinnost (dle vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb.) v případě finančního leasingu uvést v příloze k účetní závěrce součet leasingových splátek za celou dobu pronájmu, skutečně uhrazené splátky ke dni účetní závěrky a rozpis částky budoucích leasingových splátek podle faktické doby splatnosti. V ČR je patrná snaha stále více implementovat Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) do české účetní legislativy. Mluvíme-li o leasingu, je důležitý standard IAS 17 Leasingy. Dle tohoto standardu lze použít způsob účtování o leasingu, jaký je v ČR, ale pouze pro případ leasingu operativního. Jestliže je majetek pořízen formou finančního leasingu, je nutné postupovat dle IAS 17 a tento majetek zařadit přímo do aktiv v rozvaze a tomu odpovídající závazek z pronájmu do pasiv v rozvaze. Tento způsob účtování se velmi podobá účtování o pořízení majetku formou úvěru. Lze předpokládat, že toto ustanovení IAS 17 o finančním leasingu bude v budoucnu platné i v ČR. Z hlediska daňových zákonů se můžeme setkat se dvěma definicemi finančního leasingu jsou uvedeny v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH) a v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP). ZDP mluví o finančním leasingu jako o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci. Klíčová jsou ustanovení v 24 odst. 2 písm. h), odst. 4 až 6 a 25 odst. 1 písm. za). V této práci bude zaměřena pozornost především na nájemce v případě finančního leasingu, budou ovšem zmíněny i ostatní související aspekty. 2.8.1. Zákon o daních z příjmů V souvislosti s daňovými aspekty leasingu patří mezi nejdůležitější pojmy daňová uznatelnost nájemného, tedy zda a kdy nájemné ovlivňuje daňový základ. V zákoně o daních z příjmů je uvedena celá řada podmínek, které musí být splněny, aby bylo možné nájemné považovat za výdaj (náklad) vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. V dalším textu budou tyto podmínky podrobně rozebrány. 2.8.1.1. Časové rozlišování nájemného Nejprve se podívejme na problematiku časového rozlišování splátek nájemného. Znamená to, že jako daňový náklad lze u nájemce v daném zdaňovacím období uznat pouze takovou část nájemného, která s daným obdobím časově souvisí. S časovým rozlišováním se setkáváme v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, konkrétně v 3 odst. 1, podle něhož je každá účetní jednotka povinna účtovat o skutečnostech do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. Přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí. Z výše uvedeného vyplývá, že účetní jednotky jsou povinny časově 26

rozlišovat veškeré náklady a výnosy a je tedy lhostejné, zda se jedná o nájemné finančního či operativního leasingu. V případě nájemce vedoucího daňovou evidenci podle 7b ZDP je důležité ustanovení 24 odst. 2 písm. h) bod 2 ZDP, které říká, že povinnost časově rozlišovat nájemné má pouze nájemce v případě finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku; pro případ operativního leasingu není zákonem stanovena žádná povinnost ohledně časového rozlišování nájemného u nájemce vedoucího daňovou evidenci. U subjektů, kteří vedou daňovou evidenci, se uznávají daňové příjmy a výdaje v okamžiku jejich skutečné úhrady a vlastní předpis (např. zaúčtování faktury) není rozhodující. Neméně důležitou skutečností v oblasti časového rozlišování nákladů a výnosů je určení okamžiku, od kterého lze nájemné považovat za položku ovlivňující daňový základ. Jde o okamžik, kdy je předmět nájmu přenechán nájemci ve stavu způsobilém obvyklému užívání okamžik podepsání smlouvy nebo úhrady první splátky nájemného tedy nehraje v tomto případě roli. Problematiku časového rozlišování nájemného lze shrnout takto: Pokud se jedná o operativní leasing a nájemce i pronajímatel vedou daňovou evidenci, nemá ani jeden z nich povinnost časově rozlišovat splátky nájemného. U finančního leasingu tuto povinnost má nájemce vedoucí daňovou evidenci. Jakmile je nájemce nebo pronajímatel účetní jednotkou, má automaticky povinnost časového rozlišování a je podružné, zda se jedná o operativní nebo finanční leasing. Příklad č. 2: Pan Kaplan si jako podnikatel chce pronajmout osobní automobil formou operativního leasingu. S pronajímatelem leasingovou společností AB Leasing s.r.o. uzavřel nájemní smlouvu, ve které je sjednána doba pronájmu 18 měsíců, začíná běžet dnem předání auta nájemci ve stavu způsobilém obvyklému užívání (1.3.2006) a po skončení doby nájmu bude auto vráceno pronajímateli (31.8.2007). Celkové nájemné činí 225 000 Kč. Nájemce vede daňovou evidenci a není plátcem DPH. Smlouva obsahuje rozpis plateb nájemného: Splátky Datum Částka (Kč) 1. splátka 1.3.2006 100 000 2. splátka 1.9.2006 50 000 3. splátka 1.1.2007 50 000 4. splátka 1.5.2007 25 000 a) Jak bude nájemce evidovat nájemné a v jaké výši budou splátky nájemného daňově uznatelným výdajem v jednotlivých letech? b) Jak se změní řešení v případě, že nájemce bude účetní jednotkou? 27

c) Jaké bude řešení, když nájemné bude hrazeno pouze v jedné splátce ve výši 225 000 Kč, a to k 1.3.2007? d) Jak bude situace řešena v případě, že nájemce bude splácet nájemné v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12 500 Kč? Řešení: ad a) Jedná se o operativní leasing, splátky nájemného jsou nepravidelné a nestejně vysoké. Jelikož nájemce vede daňovou evidenci, povinnost časově rozlišovat splátky nájemného zde pro něj nevzniká. Má však povinnost podle 7b ZDP (daňová evidence) vést údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně, a o majetku a závazcích. 15 Daňovým výdajem bude pro nájemce skutečně uhrazené nájemné a bude o něm účtovat následujícím způsobem: Datum Operace Peněžní prostředky Daňové příjmy Daňové výdaje Příjem Výdaj 1.3.2006 Úhrada nájmu 100 000 100 000 1.9.2006 Úhrada nájmu 50 000 50 000 Celkem za rok 2006 150 000 150 000 1.1.2007 Úhrada nájmu 50 000 50 000 1.5.2007 Úhrada nájmu 25 000 25 000 Celkem za rok 2007 75 000 75 000 ad b) Z hlediska ZDP nás tedy budou zajímat daňově uznatelné náklady (ne výdaje). Zákon o účetnictví 16 ukládá nájemci povinnost časově rozlišovat náklady, a to od okamžiku skutečného přenechání předmětu nájmu nájemci ve stavu způsobilém obvyklému užívání. Zde tedy může nájemce zahrnovat náklady jako položky ovlivňující základ daně od 1.3.2006 (případné předchozí platby by se evidovaly na účtech časového rozlišení nebo na účtu záloh). Jako daňově uznatelný náklad lze uvést jen poměrnou část z uhrazených splátek připadající na dané zdaňovací období. Doba nájmu je od 1.3.2006 do 31.8.2007, tedy 18 měsíců. Součet jednotlivých splátek je: 100 000 + 50 000 + 50 000 + 25 000 = 225 000 Kč. Poměrná část nájemného připadající na 1 měsíc nájmu je: 225 000 Kč : 18 měsíců = 12 500 Kč. Na rok 2006 připadá 10 měsíců doby nájmu, daňově uznatelným nákladem tedy bude částka 10 * 12 500 Kč = 125 000 Kč. V roce 2007 je to 8 měsíců, poměrnou částí nájemného tedy 15 viz [12] 16 3 odst. 1 a 7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví viz [14] 28