7 1. 0 Úvod Již od dávných věků byly nedílnou součástí potravy našich předků plody planě rostoucích stromů a keřů. Se zvyšujícími se nároky na výživu vznikla postupem času potřeba tyto plané rostliny zlepšovat v kvalitě plozeného ovoce. Proto jako specializované odvětví rostlinné výroby vzniklo ovocnářství, které se zabývá pěstováním a šlechtěním ovocných dřevin s cílem zajistit produkci ovoce. Význam ovocnářství je také v tom, že ovocné výsadby působí hygienicky, mikroklimaticky a také esteticky. Ovoce má v lidské výživě velmi důležitou úlohu. Přispívá k lepšímu využití ostatních potravin, proto by mělo být nedílnou součástí denní stravy, která odpovídá potřebám racionální výživy. Ovoce ve výživě nelze nahradit jinou potravinou. Jeho význam je dán obsahem jednotlivých látek cukrů, organických kyselin, vitamínů, minerálních látek, vlákniny, pektinových látek, biologických látek, atd. Ovoce má pozitivní vliv na tvorbu žaludečních šťáv, peristaltiku střev a snižuje hladinu cholesterolu. Ovoce se dělí na čtyři hlavní skupiny: jádroviny, skořápkoviny, drobné ovoce a peckoviny. Jádrové ovoce se skládá ze slupky, dužniny a pětipouzdrého jádřince se semeny. Do této skupiny patří například jablka, hrušky, kdoule a mišpule. Pro skupiny skořápkovin je typická suchá a dřevnatá skořápka, která kryje vlastní semena. Zástupci této skupiny jsou vlašské a lískové ořechy, mandle či pistácie. U drobného ovoce jsou semena uložena ve šťavnaté dužnině. Tato skupinu se dělí na pravé bobule (angrešt, rybíz, borůvka), složené bobule (malina, ostružina) a nepravé bobule (jahodník). Poslední skupinou je peckovité ovoce, které se skládá ze slupky, dužniny a pecky. Semeno má tvrdou skořápku. Sem patří meruňky, slivoně, broskve, třešně a také dřín, kterému je věnována tato práce. Dřín obecný (Cornus mas L.) z čeledi dřínovitých (Cornaceae) je jeden z původních evropských druhů. V dnešní době má malé zastoupení v ovocných výsadbách a to i přesto, že jeho pěstování pro chutné plody se tradovalo již ve starověku. Nejvýznamnější důvod pěstování je právě produkce plodů s vysokou biologickou hodnotou, protože dřín je velmi významným zdrojem především vitamínu C.
8 Dřín má své zastoupení v sadech i v parcích. Plody je možné použít pro přímý konzum v čerstvém stavu, ale i pro zpracovatelské účely. Pro své nesporné kladné vlastnosti lze předpokládat, že bude narůstat zájem o jeho pěstovaní.
9 2.0 Literární část 2.1 Význam pěstování Nejdůležitější význam pěstování dřínu je z hlediska produkce plodů. Plody je možno konzumovat v čerstvém stavu a nebo je použít pro výrobu velké škály výrobků s vysokým obsahem ochranných látek. Jak uvádí Šimánek (1977), dřínky mají v porovnání s ostatními ovocnými druhy vysoký obsah vitamínu C, a to 100 až 200 mg %, podle některých jiných autorů dokonce až 300 mg %. Pokud porovnáme obsah vitamínu C v kompotu s obsahem vitamínu C v citrónové šťávě, zjistíme že obsah v dřínovém kompotu je značně vyšší, než v čerstvé šťávě z citrónu. I přes tepelné zpracování dřínu můžeme nalézt vitamín C i v džemech a dalších výrobcích. Jedna z předností dřínu je, že založená výsadba je i při minimálním ošetřování dlouhověká. Rodí pravidelně každý rok a to i tehdy, když v některých letech bývá totální nedostatek ostatního ovoce. V plné plodnosti navíc přečká mnoho generací. Ty výhody mohou využít nejen drobní, ale i velkovýrobní pěstitelé. Sklizeň se může provádět jak ručně, tak i za pomocí mechanizace. Dřín kvete žlutými květy, a to v měsíci březnu, kdy ještě mnohé dřeviny jsou ve stádiu vegetačního klidu. V této době je svým kvetením a tvorbou velkého množství pylových zrn důležitou oporou včelám, které potřebují při prvních jarních přeletech vydatnou potravu. Estetický dojem nemáme pouze z rozkvetených keřů, ale i z živých plotů. Keře poskytují úkryt pro hnízdění ptactva, plody jsou jejich zdrojem potravy. Živý plot slouží také jako zábrana proti větru a hluku. Je možnost vysazovat dříny i v ekologicky poškozených oblastech, kde by bezesporu přispívaly ke zlepšení životního i přírodního prostředí. Dřín navíc patří do skupiny ovocných dřevin zabraňující erozi půdy. Důvodem je bohatý kořenový systém umožňující zpevňování půdy zvláště na svazích. Mezi další výhody dřeviny patří odolnost proti chorobám i škůdcům. Využití najde též tvrdé a velmi kvalitní dřínové dřevo a to k výrobě násad a rukojetí. Jelikož se navíc dřínové dřevo dobře leští, lze z něho vyrábět užitkové a ozdobné předměty ( Šimánek a kol.,1977).
10 2.2 Původ a rozšíření Tento druh ovocné dřeviny původně pochází z podhůří Kavkazu a odtud se postupně rozšířil přes Turecko, Rumunsko a Bulharsko do jižní Evropy. A odtud dále do severní Francie, Švédska, České republiky, Slovenské republiky a Maďarska. Rod Cornus je dnes rozšířený poměrně na velké ploše. Některé druhy rostou v západní Asii, Evropě, jiné druhy se nacházejí v tropické Africe a také v Severní Americe. Jako zahradnickou specialitu uvádějí dřín i v Holandsku a Rakousku (Šimánek a kol., 1977). S pěstováním dřínu jako ovocné plodiny začali i pěstitelé v České republice. Největší intenzitu pěstování můžeme pozorovat na jižní Moravě, na střední Moravě a v severních a středních Čechách (Český kras, České středohoří, dolní Povltaví). Na území Slovenska se může setkat s výsadbou na plantáži Středoslovenských konzerváren a lihovarech v Klačně. I když Klačno nemá ideální podmínky, zejména půdní, keře tam dobře rostou a plodí bez jakýchkoliv agrotechnických zásahů, což svědčí o jejich adaptabilitě. Jak uvádí Šimánek a kol. (1977) na Šlechtitelské a výzkumné stanici v Bojnici dosáhli částečně pozitivních výsledků. Z divoce rostoucích keřů z rozlišných lokalit se vytvořila pozitivní selekce. Vybrané jedince hodnotili po dobu 5 let. Nejlepší z nich se vegetativně rozmnožují a jejich pěstování je velmi perspektivní. Výskyt dřínu se na Slovensku člení na 7 větších lokalit - Strážecká hornatina, Vihorlatské vrchy, Bílé Karpaty, Slánské vrchy, Jihoslovenský kras, Moravská a Silická předhoří (Šimánek a kol.,1977). 2.3 Biologické charakteristiky 2.3.1 Habitus Dřín se vyskytuje ve formě keře nebo stromu. Keř je nezahuštěný, s kulatou korunou, dorůstající do výšky 2,8-3,5 m a netrpí poleháním. Pro strom je typická hustší, pravidelná a široce vejčitá koruna. Jeho výška se pohybuje v rozmezí 3-8 metrů. Na povrchu kmene se nachází tenká, tmavohnědá až šedohnědá borka s mělce brázditou strukturou, odlupující se v tenkých šupinkách.
11 2.3.2 Větve a výhonky Pokud najdeme na stromě tenké, zelené a zároveň na slunečné straně načervenalé výhonky jedná se o jednoletý obrost. Pro letorosty je typická tenká borka. Starší výhonky mají hnědou barvu s odlupující se borkou. Bočný obrost bývá kratší nebo i delší, někdy také převislý. Hlavní větve jsou dlouhé a nepoléhavé. 2.3.3 Listové a květní pupeny Pupeny drží na krátkých přeslenovitých stopkách anebo přisedají těsně na rodivý obrost. Listové pupeny se vyznačují tím, že jsou tenké a jemně špičaté a mají délku okolo 6 mm. Největší výskyt květních pupenů najdeme na jednoletých výhonech. Pro květní pupen je typický elipsovitý až hruškovitý tvar, a má délku 5 mm a šířku 6 mm. U květního pupene se vyskytují celkem čtyři oválné šupiny. Dvě z nich při úplném uzavření téměř úplně obepínají celý květní pupen a další dvě jsou viditelné až po rozvinutí pupenu. 2.3.4 Listy Listy najdeme v protistojném postavením a řapík má délku 2-5 mm. Barva listů je tmavozelená a má podélnou žilnatinou. Tvar elipticky protáhlý a k vrcholu výrazně zašpičatělý. Okraj může být zvlněný i rovný. 2.3.5 Květ a květenství Dřín má stopkaté žluté květy umístěny v okolíkových svazečcích s podepírajícími čtyřmi vypouklými šupinami. V okolíku najdeme 25-40 oboupohlavních, samosprašných květů s malým spodním semeníkem. Okvětní plátky mají tvar protáhlý až špičatý. Potom se v květu vyskytují pylové váčky na úrovni zelenožluté blizny s velkým množstvím žlutých pylových zrn. Pestík je 1-2 mm dlouhý. 2.3.6 Plod Plodem jsou dvousemenné peckovičky s červenou dužninou v různých odstínech. Některé varianty mají dužninu žlutou anebo bělavou, tyto se však u nás vyskytují velmi málo. Slupka je karmínově červená, pružná, středně silná a lesklá. Plody začínají dozrávat začátkem srpna až do září záleží na dané
12 odrůdě. Dřínky mají tvrdou jemně rýhovanou pecku krémové barvy podlouhlého tvaru. 2.3.7 Kořenový systém Dřín se vyznačuje bohatou kořenovou soustavou, která ho udržuje v půdním podkladu. Hlavní kořen má kulový tvar a zasahuje obvykle velmi hluboko. Pokud se jedná o boční kořeny, jsou také dlouhé a bohatě rozvětvené. Proto dochází k nasávání vody i z větších hloubek (Šimánek a kol.,1977). 2.3.8 Chemické složení ovoce Voda - v ovoci je obsažena jednak volná tak i vázaná na koloidy. Ve volné vodě jsou rozpuštěny cukry, kyselina. Poměrně vysoký obsah volné vody v potravinách je příčinou jejich kažení (Cerevitinov, 1952). Voda je tedy velmi důležitým prostředím pro chemické reakce a v organismech plní funkci transportu živin a zplodin metabolismu ( Vacík, 1995). Vláknina tvoří hlavní výztuž rostlinných pletiv. Sacharidy můžeme rozdělit do tří skupin: monosacharidy (glukóza, fruktóza), oligosacharidy (sacharóza) a polysacharidy (škrob, celulóza, hemicelulóza, pektiny). Glukózu známe také pod názvem hroznový cukr. V organismu je významným zdrojem energie, která se uvolňuje při její enzymatické oxidaci. Jak uvádí Cerevitinov (1952) dřín obsahuje 4,1 4,5 % glukózy. Fruktóza - ovocný cukr patří k nejsladším sacharidům. Tvoří podstatnou složku včelího medu a jeho obsah v dříncích se pohybuje 4,1 4,7 %. Sacharózu dřín neobsahuje vůbec. Pektiny jsou složité polysacharidy, přítomné zejména v mladých rostlinných pletivech. Jsou příčinou tvrdosti nezralého ovoce. Vitamín C - kyselina askorbová je nejvýznamnějším vitamínem ovoce a zeleniny. Obsah vitamínu C je však dán současnou přítomností kyseliny nejen askorbové, ale i dehydroaskorbové, které teprve společně představují oxidačně
13 redukční systém s antiskorbutickou účinností. Hlavní podíl vitamínu C v ovoci a zelenině tvoří kyselina askorbová, v menší míře je zde přítomna kyselina dehydroaskorbová (Kopec, 1998). Vitamín C je vitamínem pouze pro člověka a několik dalších živočichů. Podílí se především na významných hydrooxidačních reakcích probíhajících v organismu. Je významným oxidačním činidlem, inhibuje tvorbu nitrosoaminů a působí jako modulátor mutageneze a karcinogeneze. Vitamín se neukládá do zásoby. V současné době se doporučuje denní příjem pohybuje v rozmezí 60-200 mg. Veškerá potřeba je kryta vitamínem z potravy, ovoce je zdrojem z 35 % (Velíšek, 1999). Deficit vitamínu C se projevuje řadou nespecifických příznaků, nejčastěji tzv. jarní únavou, po kterou je charakteristická bolest hlavy, časté infekce, viklání zubů atd. Při akutním nedostatku se projevuje nemoc nazvaná kurděje (skorbut) (Brázdová, 2000). Příznaky skorbut jsou krvácení z dásní, únava, náchylnost k chorobám, srdeční potíže a při dlouhotrvající avitaminóze až smrt. Při správném zásobení organismus vitamínem C se zvyšuje činnost mozku a urychluje se nervově svalová reakce (Kopec, 1998). V lidském těle je kyselina askorbová nezbytná pro obranyschopnost organismu, napomáhá správné funkci pojivové tkáně, ovlivňuje krvetvorbu a pružnost cévních stěn. Má pozitivní vliv na metabolismus cholesterolu, štěpí látku zvanou histamin, která slouží jako přenašeč pocitu bolesti a alergických reakcí. Zvyšuje bělost organismu. Vitamín C má v těle ještě mnoho dalších, vysoce specifických funkcí, které z něj dělají esenciální vitamín a s účinky hojivými, protibolestivými, protinádorovitými, protikurdějovými, protistresovými a protiinfekční (Brázdová, 2000). Kyselina jablečná se vyskytuje ve všech druzích ovoce kromě citrusových plodů klikvy. Kyselina jablečná je v dřínu zastoupená okolo 2,5 % a to v závislosti na odrůdě. Kyselina salycilová se vyskytuje v malém množství u jahod a také u dřínu v množství 0,0040 kg. Třísloviny se vyskytují nejen v plodech ale i v listech, kořenech a v kůře. Způsobují u plodů silně svírající trpkou chuť. Vlastní chutnost plodu je
14 způsobena vzájemným poměrem množství cukru, kyselin a tříslovin. Hodnota tříslovin dle Cerevitinova (1952) je 0,606 %. Dusíkaté látky mohou být rozděleny na bílkoviny, aminokyseliny, dusíkaté soli, amidy aminokyselin, soli amoniaku, kyseliny dusičné. Z této skupiny je pro nás nejdůležitější bílkoviny, které obvykle v ovoci přesahují i obsah ostatních dusíkatých látek. Tab 1. Obsah dusíkatých látek v čerstvém ovoci (Cerevitinov, 1952) Obsah látek gramů na 100 ml šťávy Celkové množství N 0,0366 Dusík ve formě srážejících bílkovin Dusík ve formě čistých bílkovin Dusík ve formě srážejících se bílkovin s alkoholem 0,0000 0,0056 0,0086 Dusík ve formě amidů 0,0053 Dusík ve formě amoniaku 0,0032 Kyselost přepočtená na kyselinu vinnou 0,8800 Obsah a složení popelu V tabulce Tab. 2 je udáno průměrné složení plodů dřínu ( v % váhy popela ). Tab. 2 Složení popelu (Cerevitinov, 1952) Dřínky Popel K 2 O Na 2 O CaO MgO Fe 2 O 3 P 2 0 5 SO 3 SiO 2 CO 2 Cl [%] 0,74 49,37 2,74 7,61 3,04 0,40 6,58 9,34 0,61 20,09 0,59
15 2.4 Stanovištní podmínky Dřín patří do skupiny teplomilných ovocných dřevin. I přesto se vyznačuje vysokou mrazuvzdorností v období květu. Dřínu se dobře daří na výslunných a sušších rovinatých i svažitých plochách, které se pro jiné ovocné druhy nehodí. S úspěchem lze tuto ovocnou dřevinu pěstovat i v nadmořské výšce okolo 600 m.n.m., zvláště jde-li o mikroklimaticky příznivou polohu (Dolejší, Kott, Šenk, 1991). Nejlépe mu vyhovují otevřené polohy, a to na jihovýchodních, jižních a jihozápadních svazích. Půda má být písčitohlinitá až hlinitopísčitá s neutrální až alkalickou reakcí. Nedaří se mu však na chladných a kyselých půdách. Nesnáší zastínění ani polostín a při zastínění slabě plodí nebo neplodí vůbec. Z tohoto důvodu když najdeme dřín u vysokých zdí, jsou zde keře řídké a neplodící. Roste na převážně suchých svazích a proto vzniká dojem, že není náročný na vláhu. Dřín však potřebuje značné množství vody, zejména v období dozrávání plodů. Tuto vodu si umí obstarat ze spodní půdní vrstvy, protože velmi hluboko zakořeňuje. Hlubokou kořenovou soustavou také umí odolávat nerovnoměrnému rozdělení dešťových srážek (Šimánek a kol., 1977). 2.5 Agrotechnika pěstování Pokud se bude vysazovat dřín na dané stanoviště, je dobré vzít v potaz, že zde bude pěstován dlouhodobě a to několik desítek roků. Proto musíme půdu před vysazením důkladně připravit. I když dřín dobře roste na půdách chudých na živiny, přesto velmi citlivě a kladně reaguje na hnojení zejména organickými hnojivy (Šimánek a kol.,1977). Nejvhodnější jsou úplná hnojiva jako NPK, Cererit a podobně. Pokud máme k dispozici chlévský hnůj, i ten můžeme použít (Dolejší, Kott, Šenk, 1991). Nejdříve povrch pozemku kultivačně upravíme. Větší spon volíme na úrodnějších půdách a při kmenových tvarech. Jámu vykopeme v rozměrech 40 x 40 x 60 cm. Do každé jámy dáme 4 kg dobrého kompostu, aby sazenice v prvních letech po vysazení měly přístup k živinám a současně tím zadržujeme vláhu. V dalších letech můžeme udržovat černý úhor a podle potřeby zde aplikujeme organická a průmyslová hnojiva.
16 Pokud se jedná o přihnojování, tak se používají dusíkatá hnojiva. Při keřovém tvaru se ponechává 4-5 hlavních výhonů a jiné zásahy se neprovádějí. Při pěstování kmenného tvaru je ponechána korunka ve výšce 60 cm. V koruně se ponechává stejný počet větví jako při tvaru keře. Vzhledem k dlouhému životnímu cyklu se zmlazovací řez neprovází (Kutina, 1992). Okusem zvěře ani vážnějšími chorobami či škůdci dřín netrpí (Šimánek a kol., 1977). 2.6 Množení, způsoby dopěstování sadby Existuje několik způsobů množení : generativně - pomocí semen vegetativně - štěpování, dřevitými řízky, oddělky, hřížením, řízkováním Rozmnožování dřínu není jednoduché. Běžnou metodou, dřevitými řízky v období vegetačního klidu jako u rybízu, se nedá zakořeňovat. Při rozmnožování potřebuje určité podmínky. Především jde o půdu písčitohlinitou až hlinitopísčitou s neutrální až alkalickou reakcí, teplo, dostatek vláhy a živin. Rozmnožování semeny je obtížné, protože potomstvo z pecek bývá různorodé. Navíc je semeno přeléhavé (s tzv. dvojitou dormancí - mechanickou i fyziologickou), takže klíčí dvousemenná peckovička až v druhém roce po jednoroční stratifikaci. Pecky sejeme do lehčích půd a to v době první vegetace. Z plochy s vysetými semeny je nutné odstraňovat vzcházející plevel. Na počátku druhé vegetace semena vyklíčí. V době, kdy vytvoří dva dobře vyvinuté listy, rozsadíme semenáče na vzdálenost 15 x 30 cm. Po rozsazení je třeba udržovat v půdě vlhkost, aby semenáče nezavadly. V budoucím roce v srpnu se roubuje za kůru. Rouby se odebírají z vyselektovaných jedinců. Z toho můžeme usoudit, že generativní rozmnožování má význam jen pro získání podnožového materiálu. Do kořenového krčku se roubuje tehdy, když chceme získat keříčkový sadbový materiál. Pokud chceme dopěstovat kmenové tvary, tak o rok později roubujeme v požadované výšce, a to do boku za kůru v měsíci srpnu anebo v předjaří kopulací. Do této doby odstraňujeme na podnoži boční obrost a necháváme jen jeden terminální výhon.
17 Dřín je možné rozmnožovat i odkopky z mateřských keřů. Výhony potom potápíme a nahrnujeme. Na podzim odebíráme zakořeněné odkopky, které ještě přeškolkujeme, aby do dalšího podzimu dostatečně zesílily. Z jednoho výhonku můžeme získat přiměřeně 10 zakořeněných odkopků. Dobrých výsledků při získávání sadbového vegetativního materiálu bylo dosaženo na Krymské ovocnické stanici s využitím růstových stimulátorů. Ujalo se 90-96 % populace. V našich podmínkách dosahujeme dobrých výsledků roubováním na kořenovém krčku, roubováním do boku v srpnu a roubováním družením v období vegetačního klidu (Šimánek a kol.,1977). 2.6.1 Předpoklady úspěšného roubování Obě řezné plochy musí k sobě těsně přilnout, aby došlo k vytvoření kalusu a propojení spojovacích cévních svazků. Řezná plocha podnože i roubu musí být hladká, rovná, raději delší než kratší. K roubování požíváme nejlépe vyzrálé a nenarašené rouby. Podmínkou úspěchu je pevné zavázání obou komponentů. Na ošetření použijeme štěpařský vosk, kterým zatřeme okraje řezné rány a konec roubů. Úspěch roubování v určité míře závisí na prostředí a na zručnosti štěpaře. 2.6.2 Družení Při družení používáme roub i podnož o stejné síle. Řezná rána by měla být trojnásobně delší než průměr roubu. Správný kopulační řez se podobá protáhlé elipse. Kopulační řezy mají být přibližně stejné. 2.6.3 Zlepšené roubování za kůru Roub upravíme řezem na sedélko nebo kopulací. Bok řezné rány roubu seřízneme po celé délce řezu. Podnož upravíme shodným způsobem jako pro obyčejné roubování za kůru. Odchlípneme jen jednu stranu kůry, tak abychom
18 mohli zasunout roub za kůru. Postranní seříznutá plocha roubu musí přiléhat s neodchlípnutou plochou. 2.6.4 Anglická kopulace Roub i podnož používáme o shodné síle. V 1/3 řezné plochy provedeme zářez směrem k jeho vrcholu. Zářez má sahat od 1/3 do 2/3 celkové délky řezné plochy. Hloubka jazýčkového zářezu zasahuje do 1/3 síly roubu. Roub na podnož nasadíme tak, aby se jazýčky do sebe vklínily. 2.7 Sklizeň Optimální sklizňové období je charakterizované takovým stupněm zralosti, ve kterém sklizené plody nejlépe snášejí transport i skladování a současně dosahují nejlepší kvality. Stupně zralosti: 1. Fyziologická zralost je fáze, ve které končí dělení buněk plodů. Buňky se dále jenom zvětšují. 2.Technologická zralost je taková fáze, v které jsou plody vhodné pro daný způsob zpracování. 3. Obchodní zralost je taková fáze, ve které musíme sklízet ovoce určené na prodej, přičemž ovoce dosáhne požadovaného stupně zralosti během transportu, distribuce. 4. Konzumní zralost nastává, když ovoce dosáhne správného poměru jednotlivých nutričních a biologických složek. 5. Sklizňová zralost, tj. stupeň zralosti nejvhodnější pro sklizeň plodů, i když obsah látek v plodech často není optimální pro konzum nebo zpracování (Ivičič, 1985). Plody odebíráme vždy v technologické zralosti kdy jsou již plody vybarvené a typicky aromatické. Obírají se jednoduše a rychle. Stačí plody z keřů ručně setřepat na podložené široké pásy PVC fólie anebo na plachty. Otřesem plody opadají a při včasné sklizni jsou bez příměsi listí. Nesprávné je tvrzení, že dřínky se mají obírat až po prvých mrazech. Takové plody jsou mrazem znehodnocené, ztrácejí značné množství obraných látek a na
19 zpracování jsou méně vhodné. Vyselektované klony dozrávají od srpna do poloviny října. V příznivých podmínkách můžeme z dospělých keřů nebo stromů pravidelně sklízet 30-40 kg ovoce ročně (Šimánek a kol.,1977). 2.8 Zpracování a využití sklizně Plody se dají v domácnosti všestranně upotřebit. Můžeme z nich zhotovit různé výrobky, kombinovat je s jinými méně hodnotnými ovocnými druhy, jako jsou padavky hrušek, jablek apod. Nejčastěji z nich vyrábíme kompoty. Plody roztřídíme dle velikosti a barvy, umyjeme pod proudem tekoucí vody a nasypeme do sklenic. Nejvhodnější jsou omyté sklenice s menším obsahem. Svaříme cukr s vodou, na 1 litr vody 0,50 0,60 kg cukru. Po vychladnutí nálevu plody ve sklenicích zalijeme, poháry uzavřeme a 25 minut sterilizujeme při teplotě 90 C. Dalším výrobkem může být džem. Na jeho přípravu použijeme čisté, ještě tvrdé dřínky. Ty musíme zbavit pecky podobně jako u višní a třešní. Hmotu mírně podlijeme vodou a přivedeme do varu. Potom odstavíme a na 1 kg hmoty dáme 0,5 až 0,8 kg cukru. V malých dávkách krátce povaříme a dáme do malých sklenic. Dřínky lze upotřebit na výrobu marmelády. Dřínky posbíráme a necháme 3 dny odležet, potom je i s peckou mírně podlijeme vodou a povaříme. Po vychladnutí přepasírujeme přes vhodné síto nebo přes bavlněnou látku. Na 1 kg přepasírované hmoty déme 0,6-0,8 kg cukru a vaříme do zahuštění. Na dřínkový čaj budeme používat usušené dřínky, které byly sušeny při teplotě 35 C až 40 C. N ěkolik hodin před vařením namočíme dřínky do vlažné vody a potom 10-15 minut vaříme. Po odstavení hned necedíme, ale dřínky necháme ve vodě. Takto připravený čaj má pěknou barvu a příjemnou kyselou chuť. Na dřínky v lihu budeme potřebovat čerstvé dřínky. Ty vrstvíme do sklenice s cukrem, a to v poměru 1:1. Potom zalijeme čistým lihem a necháme dva až tři měsíce vyluhovat. Po uplynutí dané doby scedíme dřínový likér.
20 Na dřínové víno budeme potřebovat čerstvé dřínky, které necháme nejdříve uležet. Po odležení je rozmixujeme a na 1 kg rozmixované hmoty dáváme 2 l vody. Potom na každý litr dáme 0,25 0,30 kg cukru a v demižonu s kvasnou zátkou necháme kvasit (Šimánek a kol., 1977). A poslední možný způsob konzervace plodů je sušení nebo zmražení.
21 3.0 Experimentální část 3.1 Cíl Cíl práce byl zaměřen na studium a zhodnocení růstových a sklizňových údajů dřínu v genofondové výsadbě na pokusné ploše ŠZP Žabčice. U vybraných souborů dřínu byla hodnocena plodnost, sklizeň, její velikost i kvalita. 3.2 Metodika hodnocení Během vegetace bylo hodnocení zaměřeno na následující údaje: Růstové: Do růstových hodnot patří celková délka, počet přírůstku a velikost kubatury keře. Sklizňové: Do sklizňových hodnot patří počet a hmotnost sklizených plodů, parametry plodů i pecek. Laboratorní: U laboratorních parametrů se stanovovala hodnota vitamínu C, kyseliny jablečné a tříslovin. Růstové údaje byly hodnoceny v době vegetačního klidu a to v polovině měsíce února. Byla stanovena veškerá délka jednoletých přírůstků, jejich počet a vypočtena jejich kubatura koruny keře podle Heumannova vzorce. Heumannův vzorec: V k = P 2 p. v. 1,91 [m 3 ] (1) kde P p - průměrná šířka koruny v - výška koruny keře P p = (S 1 +S 2 ) / 2 (2) S 1 - šířka koruny ve směru S - J S 2 - šířka koruny ve směru V - Z
22 Sklizňové údaje byly hodnoceny v době zralosti plodů. Zralé plody byly sklízeny a následně byl stanoven jejich počet a hmotnost celkové sklizně. Následovalo detailní hodnocení plodů i pecek. Laboratorní stanovení probíhalo z odebraných vzorků plodů u jednotlivých odrůd. o stanovení vitamínu C o stanovení obsahu organických kyselin o stanovení obsahu tříslovin Stanovení vitamínu C Stanovení bylo provedeno ve 3 analytických opakování z konzumní části ovoce. Použita byla přímá jodometrie, s využitím odměrného roztoku jodu jako oxidačního činidla ve slabě kyselém nebo neutrálním prostředí. Vzorky k analýze byly extrahovány směsí kyseliny metafosforečné a ledové octové kyseliny po dobu 15 minut a do 1 hodiny bylo provedeno stanovení vitamínu C. Stanovení obsahu organických kyselin (kyseliny jablečné) Vzorek ovoce byl extrahován v destilované vodě ve vodní lázni při teplotě 80 C. Organické kyseliny byly stanoveny alkalimetrick y s vizuální indikací bodu ekvivalence. Obsah přítomných organických kyselin byl vyjádřen pomocí kyseliny jablečné. Stanovení obsahu tříslovin Ke stanovení byla použita manganometrie. Třísloviny spolu s dalšími látkami jsou oxidovány roztokem manganistanu draselného v kyselém prostředí. Ve druhé fázi se třísloviny společně s rostlinnými barvivy odstraní adsorpcí na aktivním uhlí a z rozdílu obou stanovení se určí obsah tříslovin. Pro vyjádření množství tříslovin v % byl použít empirický faktor pro rostlinný materiál (0,000365).
23 3.3 Charakteristika výsadby Výsadba dřínu založená na pokusném a demonstračním pozemku Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin zahradnické fakulty MZLU Brno, Lednice, umístěna na ploše ŠZP Žabčice. Výsadba byla vysazena v polovině října 2000. Jedná se o pásovou výsadbu ve sponu 4,0 x 2,5 m, tvarem je keř se 4-6 kosterními větvemi. V meziřadí je udržován černý úhor, který je kypřen 5-6 krát za vegetaci. K výsadbě bylo použito štěpovaného výsadbového materiálu, pěstovaného na podnoži dřínu obecného. Ve výsadbě se nachází odrůdy: Jaltský Elegantní Lukjanovský Vyšegorodský Vydubecký Fruchtal Jolico Každá odrůda je vysazena ve 3 opakováních. Agrotechnika je zaměřena na řezové práce a výživu. Řez má charakter asanačního zásahu, kde jsou odstraněny zaschlé, polámané, nevhodně rostoucí partie a některé podrůstající letorosty z podnoží. Pravidelně každý rok se aplikuje hnojivo Cererit Z v dávce 35 g.m 2 s následujícím povrchovém zapravením do půdy. Dlouhodobě se hodnotily tyto odrůdy: Elegantní, Fruchtal, Jaltský, Lukjanovský, Vyšegorodský a Vydubecký. Další odrůdy - Děvín, Titus a ekotypy Brněnský a Olomoucký budou hodnoceny až v dalších letech. 3.4 Odrůdová skladba 3.4.1 Odrůda Jaltský Habitus: Roste bujně, tvoří řídký široce pyramidální tvar keře. Dorůstá do výšky 2,5 metrů. Roste zdravě, tvoří řadu dlouhých přírůstku, výrazné jsou kosterní větve.
24 Plod: Je dvousemenná peckovička rubínové barvy, oválného, protáhlého tvaru. Pěstuje se nejčastěji ve tvaru keře nebo s nízkým kmínkem a založenou korunou. Období zrání: Zraje v druhé polovině srpna, plody dozrávají postupně. Plodnost : Je pozdější, dosahuje nižší až střední velikosti. Odolnost: odrůdou vůči chorobám i škůdcům. 3.4.2 Odrůda Elegantní (vznikla křížením z vyselektovaných typů 422 a 9-15 -2) Habitus: Keř nebo strom roste do výšky 3,7 m a tvoří spíše stromovitý tvar s užší řidší korunou. Listy: Tvar celokrajný, celkový tvar oválný až protáhlý, barva zelená s výrazným žilkováním, spodní strana listu je na místech spojení nervatury ochmýřená. Stopka: Dosahuje délky 13,0-15,0 mm. Plod: Plody mají tvar baňkovitý s protáhlým krčkem a dosahují vyrovnané velikosti i tvaru. Dorůstají střední velikosti, okolo 3,4-4,0 g o délce plodu 28,0-30,0 mm, šířce 13,0-15,0 mm. Pro zralé plody je typická tmavě červená až višňová barva, šťavnatá dužnina s dřínovým aroma. Pecka: Tvar elipsovitý, drobnější, krémové barvy o délce 17,0-20,0 mm, šířce 3,7-4,4 mm. Období zrání: Dozrává středně od 10. srpna do 15. září. Plodnost: Pravidelně každý rok plodí. V 15. roce pěstování dosahuje sklizeň okolo 30 kg na keř. Odolnost:Odolnost vůči poklesům teplot a suchovzdornost je vysoká. Chemické složení - obsah: cukry 5,6-7,2 % kyseliny 1,09-2,35 % pektiny 0,57-1,02 % vitamín C 68,5-99,0 mg % antokyany 102 mg %
25 3.4.3 Odrůda Lukjanovský (vznikla výběrem se semenáčů z volného opylení) Habitus: Keř nebo strom dorůstá do výšky 3,3 m, tvoří vzpřímenou korunu se středním zahuštěním. Listy: Lístky mají tvar celokrajný, celkový tvar oválný až protáhlý, barva světle zelená, ze spodní strany v místech spojení nervatury je ochmýření. Stopka: Dosahuje délky 15,0-17,0 mm. Plod: Tvar baňkovitý i hruškovitý, dužnina šťavnatá, tmavě červená se specifickým aroma. Dosahují velké hmotnosti 5,5-6,0 g, délky 34, 0-30,6 mm a šířka 15,0-16,5 mm. Pecka: Tvar vřetenovitý, zašpičatělý, krémové barvy o délce 18,5-19,9 mm a šířce 6,6 7,2 mm. Období zrání: Dozrávání probíhá zhruba v termínu od 20. srpna do 15. září. Plodnost: Plodí pravidelně s téměř každoroční vyrovnanou sklizní. V 7. roce pěstování se sklizeň pohybuje od 12,0 do 22,0 kg na keř. Odolnost: Odrůda je vysoce odolná vůči poklesům teplot a suchu. Chemické složení - obsah: cukry 6,8-7,2 % kyseliny (celkový) 2,0-2,3 % pektiny 0,6-1,12 % vitamín C 70,7-95,3 mg % antokyany 102,0 mg % 3.4.4 Odrůda Vyšegorodský (vznikla výtrusem ze semenáčů typu 9-15 - 1) Habitus: Keř nebo strom dorůstá do výšky 3,8 m, s oválně pyramidální tvarem koruny se středním zahuštěním. Listy: Okraj celokrajný, celkový tvar oválný až protáhlý, barva světle zelená s výraznou nervaturou a v úžlabí nervatury je typické ochmýření. Plod: Pro tuto odrůda je typický oválný až válcovitý tvar plodu. Střední velikosti, dosahující hmotnosti 3,5 g, délka plodu 22,0-23,0 mm, šířka 13,5-14,9 mm.
26 Zralé plody mají tmavě višňové barvu s lesklou tenkou slupkou, kyselosladké chuti. Pecka: Má tvar elipsy o délce 15,5-16,0 mm a šířce 5,6-6,0 mm. Tvoří v průměru 11,1 % z celkové váhy plodu. Období zrání: Dozrává velmi brzy koncem července a začátkem srpna. Plodnost: Plodí pravidelně každý rok. Sklizeň v 8. roce pěstování dosahuje okolo 18 kg na keř. Odolnost: Je vysoce odolnou odrůdou vůči poklesům teplot. Chemické složení - obsah: cukry 5,8-6,8 % kyseliny 1,5-1,7 % pektiny 0,60-0,85 % vitamín C 75, 0-85, 0 mg % antokyany 208,0 mg % 3.4.5 Odrůda Vydubecký (vznikla křížením místních typů 6-3 - 9 a 9-12 - 2) Habitus: Výška keře dosahuje okolo 3,7 m, tvoří spíše keřovitý široce rozložený tvar střední hustoty. Listy: Okraj celokrajný, celkový tvar oválný až protáhlý, barva světle zelená s výraznou nervaturou. Spodní strana listu v místech spojení nervaturou ochmýřená. Stopky: Délka se pohybuje od 15,0 do 17,0 mm. Plod: Odrůda se vyznačuje oválně hruškovitým tvarem plodů. Dosahují hmotnosti 4,0-4,8 g, délka plodu 26,0-28,0 mm, šířka 14,0-15,0 mm. Jejich barva je jemně červená s lesklou slupkou a šťavnatou dužninou. Pecka: Vřetenovitého tvaru, jemně zašpičatělá a krémové barvy. Průměrná délka je 17,5-18,5 mm a šířka 5,6-6,2 mm. Období zrání: Patří mezi rané odrůdy a přímo zato odrůda zraje od 5. srpna do 10. září. Plodnost: Nástup do plodnosti je pozvolný, plně plodí až v 10. roce pěstování a dosahuje výnosu 15-20 kg na keř.
27 Odolnost: Vůči poklesům teplot i suchu je vysoce odolnou odrůdou. Chemické složení - obsah: cukry 5,6-7,2 % kyseliny 1,5-1,7 % pektiny 1,0-1,2 % vitamín C 93,8-100,7 mg % antokyany 100,1 mg % 3.4.6 Odrůda Fruchtal Habitus: Keř roste slabě a dorůstá pouze do výšky 1,5 metru. Typické pro tuto odrůdu je kratší plodný obrost s zahuštění a tvořící rozložité, ploší tvary keře. Nejčastěji se pěstuje ve tvaru keře nebo s nízce vytvořeným kmínkem. Plod: Plodem této odrůdy je dvousemenná peckovička s rubínově červenou a elipsovitého tvaru. Požadavky na stanoviště: Vyžaduje lehčí půdy s vyšším obsahem vápníku. Nesnáší zamokřené těžké půdy. Období zrání: Zraje postupně od konce srpen do poloviny září. Plodnost: je pravidelná, mimořádně vysoká, plody jsou rovnoměrně rozmístěny v celém prostoru keře. Odolnost: Je zdravě rostoucí odrůdou, vyznačuje se odolností vůči chorobám a škůdcům. 3.4.7 Odrůda Jolico Habitus: Roste středně bujně, dorůstá do výšky 2 m, vytváří ploší kulovitou korunu. Plod: Je dvousemenná peckovička, tmavě červené barvy a oválného tvaru. Požadavky na stanoviště: Vhodnější jsou půdy s neutrální až slabě zásaditou reakcí. Pěstuje se ve tvaru keře nebo nízkokmene. Období zrání: Zraje pozdě, ke konci měsíce září, někdy i později. Vyžaduje teplé stanoviště a delší vegetační období. Plodnost: Je pravidelná, vysoká, plody jsou soustředěny ve shlucích.
28 Odolnost: Vůči poklesům teplot je mimořádně odolnou odrůdou. Netrpí chorobami ani škůdci. 3.5 Půdní klimatické podmínky Pokusný areál je součástí ŠZP Žabčice. Jedná se o rovinný terén v nivní poloze ve střední části Dyjsko - svrateckého úvalu. Nachází se v nadmořské výšce 179 metrů. Výrobní typ kukuřiční, subtyp ječný. Klimatické poměry: Území je zařazeno do teplé oblasti, suché podoblasti. Zima je zde mírnější, sluneční svit kratší ( ve vegetačním období pod 1500 hodin). Lednová teplota se pohybuje v průměru nad -3,1 0 C. Oblast se vyznačuje velmi dlouhým a suchým létem s velmi krátkým přechodným obdobím, s teplým jarem a podzimem a s velmi krátkou, teplou, suchou až velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Nejteplejším měsícem je červenec (18,9 0 C ), nejchladnější je leden ( - 2,3 0 C). Průměrná roční teplota vzduchu je 9,0 0 C a za vegetačního období od dubna do září 15,5 0 C. Hlavní vegetační období s průměrnou roční teplotou nad 10,0 0 C začíná 18. května a končí 11. říjnem s průměrnou délkou 177 dní. Oblast Žabčice patří k nejsušším, neboť roční úhrn srážek za období 1961-2001 činí v průměru 489 mm, během vegetačního období 317 mm. Půdy pokusného objektu řadíme do půdního typu regozemě. Jedná se o půdy hlinitopísčité až písčitohlinité s obsahem humusu od 1,2-1,7 s hlubokou hladinou spodní vody. Agrochemický rozbor vzorků půdy ( Mehlicha III. ): ph/h 2 O = 7,75 ph/kcl = 7,07 Obsah prvků: Fosfor = 157,0 mg.kg -1 (dobrý) Draslík = 242,0 mg.kg -1 (dobrý) Hořčík = 240 mg.kg -1 (dobrý) Vápník = 1420,0 mg.kg -1 Dusík (N - NO 3 ) = 29,7 mg.kg -1
29 Stanovištní podmínky půdní i klimatické ve většině odpovídají nárokům pěstovaného méně náročného ovocného druhu - dřín obecný. Pomocí klimadiagramů a uvedených údajů ( Tab. 3, Tab. 4) se vyhodnotil průběh počasí od roku 2001 až 2005. V roce 2001 byla nejvyšší hodnota srážek v měsíci září a nejnižší v únoru. Pokud se jedná o teplotu, tak nejvyšší byla v měsíci srpnu a nejnižší v prosinci. Kritické období nastalo v měsíci říjnu (Graf 1). Z údajů z roku 2002 vyplývá, že nejvíce srážek bylo naměřeno v červnu a nejméně v lednu. Kulminace teploty proběhla na přelomu července a srpna. Nejchladnější teplota byla naměřena v prosinci. Z grafu klimatických poměrů (Graf 2) je dobře patrný vyrovnaný průběh teplot. Kritické období nastalo v měsíci dubnu. V roce 2003 byl naměřen nejnižší údaj o teplotě a to v měsíci únoru a nejvyšší teplotní údaj v měsíci srpnu. Největší množství srážek připadá na měsíci duben a nejmenší srážkový úhrn na únor. Celkový průběh v tomto roce byl nevyrovnaný a kritické období proběhlo v měsíci březnu (Graf 3). V roce 2004 byla nejvyšší teplota naměřena v měsíci srpnu a mráz byl v měsíci lednu. Největší výskyt srážek připadá na měsíci říjen a nejnižší na měsíc prosinec. V tomto roce nastaly dvě kritická období a to v měsíci květnu a červenci. Což mohlo ovlivnit kvantitu i kvalitu produkce (Graf 4). V roce 2005 byla naměřena nejvyšší teplota v měsíci červenci a nejnižší v únoru. Srážkově silný měsíc připadl na měsíc červenec a srážkově slabý na měsíc březen. Kritické období nastalo v měsíci říjnu (Graf 5).
30 4.0 Dosažené výsledky Hodnocení růstových parametrů Soubor dřínů obsahuje 6 hodnocených odrůd Jaltský, Elegantní, Lukjanovský, Vyšegorodský, Vydubecký a Fruchtal a to ve třech opakování. Nová výsadba odrůd a genotypů (Gruševidna, Guševidnovo N2, Kyjevský, Titus, Děvín, Olomoucký, Jolico, Sokolnický) dosud nebyla zařazena do komplexního hodnocení z důvodu nízkých růstových i sklizňových hodnot. Rok 2001 Tab. 5 Nejvyšší délka přírůstku byla zaznamenána u odrůdy Jaltský (5,26 m), potom následovaly odrůdy Elegantní (5,19 m), Lukjanovský (3,92 m), Vyšegorodský (2,96 m), Fruchtal (2,63 m) a nejnižší přírůstek byl naměřen u odrůdy Vydubecký (1,95 m). U měření počtu letorostů byla největší hodnota naměřena u odrůdy Jaltský (27,80 ks), dále Elegantní (20,86 ks), Vyšegorodský (20,53 ks), Lukjanovský (17,53 ks), Vydubecký (16,30 ks) a nejmenší počet měla odrůda Fruchtal (10,36 ks). Nejvyšší hodnota průměrné délky byla 0,24 m a to u odrůd Elegantní a Fruchtal, dále následovala odrůda Lukjanovský (0,22 m), Jaltský (0,18 m), Vyšegorodský (0,13 m) a na posledním místě se umístila odrůda Vydubecký (0,12 m). Při hodnocení výšky keře se na prvním místě umístila odrůda Vyšegorodský (1,17 m), dále Jaltský (1,04 m), Vydubecký (0,96 m), Elegantní (0,73 m), Lukjanovský (0,62 m) a nejnižší hodnotu měla odrůda Fruchtal (0,54 m). Rok 2002 Tab. 6 Nejvyšší délka přírůstku byla zaznamenána u odrůdy Lukjanovský (7,27 m), dále následovala odrůda Jaltský (7,25 m), Elegantní (6,45 m),
31 Vyšegorodský (5,44 m), Vydubecký (4,46 m) a na posledním místě se umístila odrůda Fruchtal (4,19 m). Při měření počtu letorostů byla největší hodnota naměřena u odrůdy Elegantní (90,23 ks), dále se umístila odrůda Jaltský (62,03 ks), Lukjanovský (59,25 ks), Vyšegorodský (43,40 ks), Vydubecký (37,89 ks) a nejnižší počet byl opět zaznamenán u odrůdy Fruchtal (4,19 ks). Nejvyšší hodnota průměrné délky byla odrůdy Fruchtal (0,14 m). Další hodnota byla 0,12 m a tu měly tyto odrůdy Jaltský, Lukjanovský, Vyšegorodský, Vydubecký. Nejmenší hodnota byla naměřena u odrůdy Elegantní (0,07 m). Po zhodnocení výšky keře se na prvním místě umístila odrůda Jaltský (1,26 m), hned za ní se umístila odrůda Vyšegorodský (1,25 m), Vydubecký (1,06 m), Elegantní (0,80 m), Lukjanovský (0,74 m) a na posledním místě se umístila opět odrůda Fruchtal (0,69 m). Rok 2003 Tab. 7 Nejvyšší délka přírůstku byla zaznamenána u odrůdy Lukjanovský (9,53 m), potom se umístila odrůda Jaltský (9,55 m), Vyšegorodský (8,88 m), Elegantní (7,20 m), Vydubecký (4,97 m) a opět poslední místo obsadila odrůda Fruchtal (4,82 m). U měření počtu letorostů byla největší hodnota naměřena u odrůdy Elegantní (108,70 ks), dále Jaltský (84,87 ks), Lukjanovský (55,00 ks), Vyšegorodský (46,83 ks), Vydubecký (45,93 ks). Nejmenší počet letorostů měla odrůda Fruchtal (35,43 ks). Nejvyšší hodnota průměrné délky byla zjištěna u odrůdy Vyšegorodský (0,19 m), dále následovala odrůda Lukjanovský (0,17 m), Fruchtal (0,14 m), Jaltský (0,11 m), Vydubecký (0,10 m) a s nejnižší hodnotou byla zaznamenána odrůda Elegantní (0,06 m). Po zhodnocení výšky keře se na prvním místě umístila odrůda Jaltský (1,49 m), Vyšegorodský (1,42 m), Vydubecký (1,28 m), Elegantní (1,07 m), Lukjanovský (0,91 m) a opět poslední místo obsadila odrůda Fruchtal (0,83 m).
32 Rok 2004 Tab. 8 Nejvyšší délka přírůstku byla zaznamenána u odrůdy Elegantní (13,45 m), Vydubecký (13,10 m), Lukjanovský (12,06 m), Jaltský (11,37 m), Vyšegorodský (11,15 m) a nejnižší hodnotu má odrůda Fruchtal (8,35 m). Při měření počtu letorostů byla zjištěna největší hodnota u odrůdy Elegantní (94,10 ks), dále Lukjanovský (98, 60 ks), Vyšegorodský (76,23 ks), Jaltský (73,50 ks), Vydubecký (72,35 ks) a nejméně letorostů měla odrůda Fruchtal (68,30 ks). Nejvyšší hodnota průměrné délky byla zjištěna u odrůdy Vydubecký (0,18 m), dále Jaltský (0,15 m), Elegantní a Vyšegorodský mají stejnou délku (0,14 m), Lukjanovský (0,13 m), a nejmenší hodnotu má odrůda Fruchtal (0,12 m). Po zhodnocení výšky keře se na prvním místě umístila odrůda Jaltský (1,35 m), Vyšegorodský (1,32 m), Vydubecký (1,23 m), Lukjanovský (1,12 m) a nejmenší výšku keře měla odrůda Fruchtal (0,76 m). Rok 2005 Tab. 9 V roce 2005 navíc ještě byla zařazena do komplexního hodnocení odrůdu Jolico. Nejvyšší délka přírůstku byla zaznamenána u odrůdy Elegantní (18,32 m), Lukjanovský (15,32 m) a Jaltský (13,11 m). Nízké hodnoty pod 10 m celkových přírůstků byly zjištěny u odrůd Vyšegorodský (8,36 m) a Jolico (7,42 m). Vydubecký (5,74 m) dosáhl nejnižší hodnoty. U měřených letorostů byl největší počet naměřen u odrůdy Elegantní (79,23 ks), Lukjanovský (78,16 ks), Vyšegorodský (66,50 ks), Jaltský (58,50 ks), Fruchtal (53,40 ks), Vydubecký (44,46 ks) a nejméně kusů měla odrůda Jolico (41,20 ks). Nejvyšší hodnota průměrné délky byla zjištěna u odrůdy Jaltský (0,33 m), Elegantní (0,23 m), Fruchtal (0,20 m), Lukjanovský (0,19 m), Jolico (0,15 m), Vydubecký (0,13 m) a na posledním místě se umístila odrůda Vyšegorodský (0,12 m).
33 Po zhodnocení výšky keře se na prvním místě umístila odrůda Jaltský (1,72 m), Vyšegorodský (1,55 m), Vydubecký (1,36 m), Elegantní (1,33 m), Lukjanovský (1,22 m ), Jolico (1,05 m) a na posledním místě se umístila odrůda Fruchtal (1,02 m). Poslední růstovou hodnou měřenou u souboru dřínu byla kubatury keře. První místo obsadila odrůda Jaltský (3,93 m 3 ), potom odrůda Lukjanovský (2,78 m 3 ), Elegantní (2,41 m 3 ), Vyšegorodský (1,99 m 3 ), Vydubecký (1,06 m 3 ), Fruchtal (0,96 m 3 ) a nejnižší kubatura měla Jolico (0,81 m 3 ). Graf 6 Při celkovém hodnocením došlo k nárůstu délky přírůstku a to u odrůd Jaltský, Elegantní, Lukjanovský a Fruchtal. U odrůd Vyšegorodský a Vydubecký došlo také k navyšování přírůstku, ale jen do roku 2004, potom nastal pokles. Graf 7 Z grafu plyne, že odrůda Jaltský a Elegantní měla největší počet letorostů v roce 2003. V roce 2004 to ovšem byly odrůdy Lukjanovský, Vyšegorodský, Vydubecký, Fruchtal. Graf 8 Z celkového hodnocení vyplývá, že došlo k největšímu nárůstu výšky keře v roce 2005 a to u všech měřených odrůd. Hodnocení laboratorních parametrů Laboratorní stanovení bylo zaměřeno na zjištění obsahu vitamínu C, kyseliny jablečné a tříslovin. Obsah vitamínu C byl stanoven jodometricky titračně, ve třech opakování u každé odrůdy.
34 Rok 2003 Tab. 10 Nejvyšší hodnotu vitamínu C byl zaznamenám u odrůdy Elegantní (695,593 mg.kg -1 ), dále následuje odrůda Jaltský (608,108 mg.kg -1 ), Vyšegorodský (607,557 mg.kg -1 ), Vydubecký (342,050 mg.kg -1 ), Lukjanovský (321,235 mg.kg -1 ), a nejnižší hodnota byl zaznamenán u odrůdy Fruchtal (300,018 mg.kg -1 ). Pokud se jedná o kyselinu jablečnou nejvyšší hodnota byla zaznamenána u odrůdy Vyšegorodský (0,344 %), dále odrůda Vydubecký (0,322 %), Jaltský (0,313 %), Elegantní (0,301 %), Lukjanovský (0,296 %), a na posledním místě se umístila odrůda Fruchtal (0,281 %). Rok 2004 Tab. 11 Nejvyšší hodnotu vitamínu C byl zaznamenám u odrůdy Elegantní (359,125 mg.kg -1 ), Lukjanovský (340,625 mg.kg -1 ), Vyšegorodský (321,980 mg.kg -1 ), Fruchtal (311,728 mg.kg -1 ), Jaltský (308,627 mg.kg -1 ) a nejnižší hodnotu měla odrůda Vydubecký (301,728 mg.kg -1 ). Největší obsah kyseliny jablečné byl zaznamenán u odrůdy Vyšegorodský (0,0756 %), Vydubecký (0,0754 %), Jaltský (0,0721 %), Elegantní (0,0703 %), Fruchtal (0,0694 %) a nejnižší hodnota byla u odrůdy Lukjanovský (0,0672 %). Další hodnocený parametr byl obsah tříslovin. Nejvyšší hodnota byla stanovena u odrůdy Lukjanovský (0,9212 mg.kg -1 ), Vyšegorodský (0,9717 mg.kg -1 ), Jaltský (0,8974 mg.kg -1 ), Vydubecký (0,8942 mg.kg -1 ), Elegantní (0,8450 mg.kg -1 ) a poslední místo obsadila odrůda Fruchtal (0,8126 mg.kg - 1). Rok 2005 Tab. 12 Stanovení zaměřené na zjištění vitamínu C dosáhlo nejvyšší hodnoty u odrůdy Elegantní (378,437 mg.kg -1 ), následuje odrůda Lukjanovský, kde bylo zjištěno množství (349,621 mg.kg -1 ), Jolico (336,821 mg.kg -1 ), Fruchtal
35 (319,548 mg.kg -1 ), Jaltský (318,642 mg.kg -1 ) a nejmenší obsah měla odrůda Vydubecký (312,896 mg.kg -1 ). Největší obsah kyseliny jablečné byl zaznamenán u odrůdy Vyšegorodský (0,0781 %), dále Vydubecký (0,0766 %), Fruchtal (0,0756 %), Jaltský (0,075 %), Jolico (0,0698 %), Elegantní (0,0693 %) a nejnižší hodnota byla naměřena u odrůdy Lukjanovský (0,0679 %). Poslední hodnocený parametr byl obsah tříslovin. Nejvyšší hodnota byla stanovena u odrůdy Vyšegorodský (0,9647 mg.kg -1 ), Lukjanovský (0, 9517 mg.kg -1 ), Vydubecký (0,8978 mg.kg -1 ), Elegantní (0,8961 mg.kg -1 ), Jaltský (0,8862 mg.kg -1 ), Fruchtal (0,8542 mg.kg -1 ) a na posledním místě se umístila odrůda Jolico (0,8138 mg.kg -1 ). Graf 9 Z celkového hodnocení obsahu vitamínu C v plodech vyplývá, že nejvyšší hodnoty byly naměřeny v roce 2003 a to u odrůd Jaltský, Elegantní, Vyšegorodský a Vydubecký. Zbývající dvě odrůdy a to Lukjanovský a Fruchtal měly naměřený obsah kyseliny askorbové největší v roce 2005. Graf 10 Z grafu, kde jsou uvedeny výsledky o obsahu kyseliny jablečné za všechny hodnocené roky plyne, že nejvyšší obsah kyseliny byl naměřen v roce 2003 a to u všech odrůd. Hodnocení sklizňových parametrů Rok 2003 Tab.13 První hodnoceným parametrem byl počet plodů. Nejvyšší hodnota byla naměřena u odrůda Vydubecký (127,00 ks), Jaltský (35,66 ks), Lukjanovský (29,00 ks), Vyšegorodský (26,33 ks), Fruchtal (24,00 ks) a na poslední místě se umístila odrůda Elegantní (15,66 ks). Hmotnost sklizně byla nejvýznamnější u odrůdy Vydubecký (606,49 g). Dále u odrůd Fruchtal (124,14 g), Lukjanovský (122,54 g), Jaltský (115,76 g),
36 Vyšegorodský (94,82 g) a nejmenší hmotnost sklizně byla u odrůdy Elegantní (58,41 g). Největší průměrná hmotnost plodu byla u odrůdy Fruchtal (5,2 g), dále Vydubecký (4,73 g), Lukjanovský (4,23 g), Elegantní (3,75 g), Vyšegorodský (3,62 g) a nejmenší hmotnost byla zvážena u plodů odrůdy Jaltský (3,26 g). Rok 2004 Tab. 14 Největší počet plodů byl naměřen u odrůdy Fruchtal (186,40 ks), dále Vydubecký (138,50 ks), Vyšegorodský (127,30 ks), Lukjanovský (96,70 ks), Jaltský (84,65 ks) a nejmenší počet byl u odrůdy Elegantní (79,50 ks). Hmotnost sklizně byla o hodně vyšší než předešlém roce. Na prvním místě se umístila odrůda Fruchtal (699,00 g), dále Vydubecký (667,57 g), Lukjanovský (478,66 g), Vyšegorodský (464,64 g), Elegantní (306,07 g) a na posledním místě se umístila odrůda Jaltský (283,57 g). Průměrná hmotnost plodu byla největší u odrůdy Lukjanovský (4,95 g), dále Vydubecký (4,82 g), Elegantní (3,85 g), Fruchtal (3,75 g), Vyšegorodský (3,65 g) a nejnižší byl průměr u odrůdy Jaltský (3,53 g). Hmotnost pecky byla největší u odrůdy Vydubecký (0,58 g), dále Elegantní (0,48 g), hodnotu (0,47 g) měly dvě odrůdy a to Vyšegorodský a Fruchtal, Lukjanovský (0,45 g) a nejmenší hmotnost byla u odrůdy Jaltský (0,42 g). Poměr pecky k dužnině byl celkem vyrovnaný,až na odrůdu Lukjanovský (9,09 %). Největší poměru byl u odrůdy Vyšegorodský (12,88 %), Jaltský (12,54 %), Fruchtal (12,53 %), Elegantní (12,47 %) a Vydubecký (12,03 %). Rok 2005 Tab. 15, Graf 11 Zrání plodů u jednotlivých odrůd probíhalo od 31. srpna do 29. září 2005.
37 V termínu 31.8 plodila nejvíce odrůda Lukjanovský (1076,66 g), dále Vyšegorodský (727,33 g), Elegantní (393,30 g), Fruchtal (341,21 g), Jaltský (278,71 g), Vydubecký (174,62 g). Odrůda Jolico vůbec neplodila. V termínu 13.9 byla největší sklizeň u odrůdy Elegantní (2173,33 g), Lukjanovský (1597,64 g), Fruchtal (1440,90 g), Vyšegorodský (1316,51 g), Jolico (720,30 g), Vydubecký (589,20 g). Odrůda Jaltský už v tomto termínu neplodila. V termínu 29.9 byla největší u odrůdy Jolico (1476,50 g), dále Vydubecký (1318,20 g) a Vyšegorodský (182,06 g). Ostatní odrůdy už neplodily. U odrůdy Jolico je typická pozdní sklizeň zato ranná sklizeň u odrůdy Jaltský. Nejvyšší kumulační sklizeň byla dosažena u odrůd Lukjanovský (2674,30 g), dále odrůdy Elegantní (2566,63 g), Vyšegorodský (2225,90 g), Jolico (2196,80 g), Vydubecký (2082,02 g), Fruchtal (1782,11 g) a výrazně nejnižší hodnota byla naměřena u odrůdy Jaltský (278,72 g). Nejvyšší počet plodů byl u odrůdy Lukjanovský (529,56 ks), dále následuje odrůda Vyšegorodský (499,08 ks), Elegantní (483,35 ks), Fruchtal (436,79 ks), Jolico (360,72 ks) a Vydubecký (340,19 ks) a výrazně malý počet plodů byl zjištěn u odrůdy Jaltský (80,55 ks). Graf 12 Po zhodnocení údajů o počtu plodů ze sledovaného období bylo zjištěno, že nejvyšší hodnoty byly naměřeny v roce 2005 a to u odrůd Elegantní Lukjanovský, Vyšegorodský, Vydubecký, Fruchtal a Jolico. Výjimkou byla odrůda Jaltský, která plodila nejvíce v roce 2004. Graf 13 Průměrná hmotnost plodu se zvyšovala a dosáhla nejvyšších hodnot v roce 2005 a to u odrůd Jaltský, Elegantní, Lukjanovský, Vyšegorodský a Vydubecký. Jedinou výjimkou byla odrůda Fruchtal, která měla střídavé údaje a největší hmotnost plodů v roce 2003.
38 Graf 14 Při celkové hodnocení bylo zjištěno, že celková hmotnost sklizně každý rok postupně narůstala. Avšak markantnímu nárůstu celkové hmotnosti došlo teprve až v roce 2005 a to u všech odrůd, kromě odrůdy Jaltský. Tab.16 Největší délku měla odrůda Vydubecký (31,10 mm), Vyšegorodský (30,70 mm), Lukjanovský (29,80 mm), Elegantní (28,70 mm), Jolico (25,60 mm), Fruchtal (21,50 mm) a nejmenší délku byla naměřena u odrůdy Jaltský (20,40 mm). Největší šířku jsem zaznamenali u plodů odrůdy Jolico (19,80 mm), Vydubecký (19,01 mm), Elegantní (18,80 mm), Vyšegorodský (18,76 mm), Lukjanovský (18,63 mm), Fruchtal (18,00 mm) a nejnižší šířka byla změřená u odrůdy Jaltský (15,60 mm). Další měřený údaj byl hmotnost pecky. Největší hmotnost byla zjištěna u odrůdy Jolico (5,59 g), dále u odrůd Vydubecký (5,42 g), Elegantní (5,31 g), Vyšegorodský (4,46 g), Lukjanovský (5,05 g), Fruchtal (4,08 g) a nejnižší hmotnost byla u odrůdy Jaltský (3,46 g). Největší hmotnost pecky byla zjištěna u odrůdy Jolico (0,65 g), Vydubecký (0,56 g), Lukjanovský (0,47 g), Elegantní a Vyšegorodský měly stejnou hodnotu pecky a to (0,45 g), Fruchtal (0,35) a nejnižší hmotnost byla u odrůdy Jaltský (0,31 g). Posledním zjišťovaným údajem byl poměr pecky k dužnině. Nejlepším poměrem byla hodnocena odrůda Jolico (11,62 %), dále Vydubecký (10,33 %), Vyšegorodský (10,08 %), Lukjanovský (9,30 %), Jaltský (8,95 %), Fruchtal (8,57 %) a nejmenší poměr byl zaznamenán u odrůdy Elegantní (8,47 %). Tab.17 Tyto získané podrobné údaje vypovídají o průběhu hmotnosti plodů v daných termínech sklizně. Souhrn těchto hodnot je již zpracován v tabulce Tab.16.
39 Tab.18 Tyto podrobné údaje vypovídají o délce plodu v průběhu sklizně. Opět jejich zpracování došlo v tabulce Tab.16. Tab.19 sklizně. Tyto podrobné údaje vypovídají o měření obvodu plodů v průběhu Na základě hodnocených znaků lze za perspektivní odrůdy doporučit: Lukjanovský, Vyšegorodský, Vydubecký. Odrůda Jaltský je raná a silně rostoucí, hodí se do poloh s kratším vegetačním obdobím. Naopak odrůda Jolico vyžaduje dlouhé vegetační období, plody musí dokonale vyzrát, aby získaly požadovanou kvalitu. Pozornost si zasluhují některé odrůdy v nové výsadbě, kdy sklizňové údaje byly mimořádně vysoké, včetně hmotnosti plodů a jednalo se o odrůdu Jolico. Rovněž i jejich chuťové vlastnosti v rámci senzorického hodnocení jsou vysoce ceněné.