Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat. Vliv poruch chodivosti na mléčnou užitkovost dojnic Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Vliv poruch chodivosti na mléčnou užitkovost dojnic Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Daniel Falta, Ph.D. Vypracovala: Bc. Lenka Liprtová Brno 2013

zadání

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv poruch chodivosti na mléčnou užitkovost dojnic vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta..

PODĚKOVÁNÍ Na prvním místě bych chtěla poděkovat především rodičům za umožnění studia a podporu při něm. Vedoucímu diplomové práce Ing. Danielu Faltovi, Ph.D. děkuji za odborné vedení a připomínky. Panu Ing. Ludvíku Peškovi děkuji za umožnění provedení pokusu na Farmě Papůvka. Velký dík patří Ing. Janu Blahovi za pomoc při samotné realizaci pokusné části. Osloveným odborníkům věnujícím se onemocněním paznehtů děkuji za konzultace, které mi poskytli.

ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo zhodnocení vlivu poruch chodivosti tzn. onemocnění paznehtů na mléčnou užitkovost dojnic. K dané problematice byl zpracován literální přehled. Pokusná část byla provedena na Farmě Papůvka v Pňovicích u dojnic plemene holštýnského a montbeliard. Mezi sledované parametry mléčné užitkovosti bylo zařazeno množství nadojeného mléka, obsah tuku, bílkovin, laktózy, tukuprosté sušiny a z technologických vlastností hustota mléka, aktivní kyselost, syřitelnost a kvalita sýřeniny. U kulhavých dojnic byla provedena diagnostika onemocnění paznehtů. Na základě dosažených výsledků lze konstatovat, že onemocnění paznehtů má vliv na množství nadojeného mléka a obsah tuku v mléce (P<0,01). Statistická průkaznost byla potvrzena i u vlivu onemocnění paznehtů na obsah bílkovin v mléce (P<0,05). Klíčová slova: dojnice, kulhání, onemocnění paznehtů, mléčná užitkovost ABSTRACT In this graduation theses was evaluate influence of locomotion defects (illness of hoofs) on milk production. To the problem was processed review of literature. Evaluation was realised on the base of analysis of cow milk, which is came from holstein breed and montbeliard breed which are kept in Papůvka farm in Pňovice. Monitored parameters were follows: amount of milk, content of fat, content of protein, lactose content, solids non fat content. Chosen technological properties were: density of milk, active, rennet coagulation time and quality of curd. Hoofs of lame cows were diagnosed. Based on the results can be stated that illness of hoofs had influence on amount of milk and fat content of milk (P<0.01). We also found that there was statistically conclusive (P<0.05) effect of hoofs illness on protein content of milk. Keywords: cow, lame, illness of hoofs, milk yield

OBSAH 1 ÚVOD... 8 2 CÍL PRÁCE... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 10 3.1 Anatomická stavba paznehtu... 10 3.2 Vlivy působící na onemocnění paznehtů... 11 3.2.1 Vliv výživy... 11 3.2.1.1 Bachorová acidóza... 12 3.2.1.2 Minerální látky a vitamíny... 12 3.2.2 Vliv technologie ustájení... 13 3.2.3 Vliv zoohygienických podmínek... 15 3.2.4 Vliv šlechtění a genetická predispozice... 15 3.2.5 Péče o paznehty... 16 3.2.6 Užitkovost a věk dojnice... 18 3.2.7 Vliv zdravotního stav dojnice... 18 3.2.8 Management koupelí končetin... 18 3.3 Nejčastější onemocnění paznehtů skotu... 19 3.3.1 Rozdělení onemocnění paznehtů... 19 3.3.2 Dermatitis digitalis (DD, jahoda, Mortellaro)... 19 3.3.3 Nekrobacilóza... 21 3.3.4 Hniloba patek (patkové eroze)... 21 3.3.5 Tylom (meziprstní mozol)... 22 3.3.6 Laminitis (schvácení paznehtů, zánět škáry paznehtní)... 22 3.3.7 Chodidlový vřed (Rusterholzův vřed)... 23 3.3.8 Dvojité chodidlo (dvojitá stěna)... 24 3.3.9 Nemoc bílé čáry... 24 3.3.10 Rozštěp rohové stěny... 25 3.4 Ekonomické ztráty způsobené onemocněním paznehtů... 25 3.5 Prevence onemocnění paznehtů... 26 3.5.1 Technické provedení koupele... 27 3.5.2 Desinfekční prostředky a frekvence použití dezinfekčních koupelí... 27 3.6 Metody hodnocení kulhání... 29 3.6.1 Hodnocení pohybu zvířete (Locomotion Score)... 29

3.6.2 Hodnocení úhlu osy mezipaznehtní zadní končetiny a osy páteře (Foot Score)... 30 4 MATERIÁL A METODIKA... 31 4.1 Charakteristika podniku... 31 4.2 Specifika provozu a jednotlivých operací... 31 4.3 Vlastní metodika... 32 5 VÝSLEDKY A DISKUSE... 35 5.1 Výskyt onemocnění... 35 5.2 Přehled postižení jednotlivých končetin... 36 5.3 Zhodnocení kulhavosti stáda... 37 5.4 Vliv onemocnění paznehtů na množství nadojeného mléka... 39 5.5 Vliv onemocnění paznehtů na složení mléka... 41 5.5.1 Vliv onemocnění paznehtů na obsah tuku a bílkovin v mléce... 41 5.5.2 Vliv onemocnění paznehtů na obsah laktózy a tukuprosté sušiny v mléce... 41 5.6 Vliv onemocnění paznehtů na technologické vlastnosti mléka... 42 5.7 Vliv diagnostikovaných onemocnění paznehtů na mléčnou užitkovost dojnic 44 5.7.1 Vliv onemocnění kůže prstu na mléčnou užitkovost dojnic... 45 5.7.2 Vliv meziprstního mozolu s dermatitis interdigitalis na mléčnou užitkovost dojnic... 46 5.7.3 Vliv Rusterholzova vředu na mléčnou užitkovost dojnic... 47 5.7.4 Vliv ostatních onemocnění paznehtů na mléčnou užitkovost dojnic... 48 6 ZÁVĚR... 50 7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY... 52 8 SEZNAM TABULEK... 58 9 SEZNAM OBRÁZKŮ... 59 10 SEZNAM ZKRATEK A SYMBOLŮ... 60 11 PŘÍLOHY... 61

1 ÚVOD Živočišná výroba byla v historii neodmyslitelnou součástí každého zemědělského podniku. S příchodem řady ekonomických problémů však byly mnohé podniky nuceny od chovu zvířat upustit. Tam kde byl chov zvířat zachován, muselo dojít k nemalým investicím, aby bylo možné pro zvířata se stále se zvyšující užitkovostí zajistit odpovídající podmínky. Chov skotu by však měl i nadále zůstat součástí živočišné výroby a zemědělství jako celku, protože jeho produkty jsou nejen maso a mléko, ale také chlévská mrva a kejda, což jsou nenahraditelná hnojiva, díky nimž je udržována neustálá vazba mezi rostlinnou a živočišnou výrobou. V chovu dojnic se stalo přelomovým bodem zrušení vazného ustájení přechod na volné ustájení. Tento krok s sebou přinesl spoustu výhod, ale postupem času se začaly projevovat i zápory tohoto ustájení. Jedním z problémů, který vznikl po zvýšení užitkovosti, změnách v krmení a ustájení bylo, navýšení počtu kulhajících krav vlivem onemocnění paznehtů. Stavba končetin skotu byla vývojově přizpůsobena pohybu po pastvinách, tzn. měkkému podkladu. Betonové či roštové podlahy volného ustájení neodpovídají fyziologickým potřebám končetin skotu a spolu s dalšími, i nepatrnými vlivy tak došlo k rozvoji onemocnění paznehtů. Někteří chovatelé si, ani v této ekonomicky nepříznivé době, pro chov skotu neuvědomují dopad onemocnění paznehtů na rentabilitu chovu, a veškerá jejich snaha řešit tento problém končí detekcí kulhavých krav a zavoláním paznehtáře. Dobrý zdravotní stav končetin a paznehtů je důležitým předpokladem úspěšného a ekonomicky přijatelného chovu dojnic, protože dojnice trpící bolestí končetin tráví více času ležením, tím pádem přijme méně krmiva, vyprodukuje méně mléka, ztrácí na hmotnosti a začnou se u ní objevovat problémy s reprodukcí. V chovech mléčného skotu se řadí kulhání spolu s mastitidami a poruchami reprodukce k nejrozšířenějším tzv. produkčním onemocněním. Je všeobecně známo, že velkou část nákladů v chovu dojnic tvoří také náklady na odchov mladého skotu jalovic. Pokud se z telete podaří vychovat zdravou a prospívající jalovici, tedy budoucí vysokoužitkovou dojnici, je vhodné nepodceňovat ani onemocnění paznehtů a věnovat se prevenci, která tento problém udržuje na přijatelné hranici. 8

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo zhodnocení vlivu poruch chodivosti na mléčnou užitkovost dojnic ve vybraném podniku. V experimentální části byla provedena diagnóza onemocnění paznehtů a analýza mléčné užitkovosti u dojnic se špatnou chodivostí resp. s výskytem onemocnění paznehtů a srovnána s dojnicemi bez poruch chodivosti. Analýza mléčné užitkovosti zahrnovala množství, složení a technologické vlastnosti mléka. 9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Anatomická stavba paznehtu Paznehtem je u skotu označován prstový orgán konce třetího a čtvrtého prstu (Rytina, 2006). Skládá se z rohového pouzdra a orgánů v něm uzavřených. V rohovém pouzdře paznehtu jsou uloženy kosti tvořící kostru paznehtu, šlachy, podkoží, tukový polštář a škára (Urban et al., 1997). Zezadu na spěnkovém kloubu jsou umístěny paznehtky, které slouží k mírnému zvýšení opory při chůzi v měkkém podkladu (Bečvář et al., 2002). Hlavní funkce rohového pouzdra spočívá v ochraně konce prstu před mechanickými, chemickými a biologickými vlivy prostředí (Bečvář, 2012). Znalost stavby a funkce paznehtu skotu je důležitá pro správnou úpravu paznehtů, léčbu onemocnění a preventivní kroky, které mohou omezit problémy s nimi spojené (Bečvář et al, 2002). Obr. 1: Stavba paznehtu (Urban et al., 1997) 10

3.2 Vlivy působící na onemocnění paznehtů Onemocnění paznehtů patří, spolu s poruchami reprodukce a mastitidami, mezi nejčastější zdravotní problémy v chovech mléčného skotu (Doktorová, 2005). Jedná se o polyfaktoriální problém (Veselý, 2001). Mezi vlivy působící na onemocnění paznehtů patří: 1) výživa 2) technologie ustájení 3) zoohygienické poměry ve stáji (Bečvář, 2000) 4) šlechtění (Kalchreuter, 2004) 5) genetická predispozice 6) péče o paznehty (Veselý, 2001) 7) užitkovost a věk dojnice (Stěhulová, 2012) 8) zdravotní stav dojnice 9) management koupelí končetin (Bečvář, 2006) 3.2.1 Vliv výživy Nedostatek, ale i nadbytek jednotlivých živin a minerálních látek v krmné dávce, je příčinou vzniku řady onemocnění, které negativně ovlivňují zdraví zvířat a tím i ekonomiku chovu dojnic (Veselý, 2001). Rohovina paznehtu přirůstá o 2 až 3 mm za měsíc a vzniká transformací živých kožních buněk na buňky rohoviny. Její zdravý růst je možný, jen pokud je příslušná tkáň kůže paznehtu pro tvorbu rohoviny zásobena krví s dostatečným obsahem živin a minerálních látek. Výdej minerálních látek z krve do mléka je pevně fixován šlechtěním. Tím je dána nerovnoměrnost jejich rozdělení v organismu, což má vliv na kvalitu kůže a rohovinu paznehtu (Kalchreuter, 2004). Mikrobiální protein je nezbytným zdrojem methioninu, který je základním stavebním kamenem rohoviny paznehtu. Nadbytek proteinů v krmné dávce však způsobuje rychlejší tvorbu rohoviny a vznik prasklin paznehtního pouzdra (Veselý, 2001) a je tak rizikovým faktorem pro vznik kožních onemocnění prstů skotu (Bečvář, 2000). 11

3.2.1.1 Bachorová acidóza Pro vysokou produkci mléka je potřeba vysoký příjem energie. Je tedy nezbytně nutné dodávat v krmné dávce energetické koncentráty, protože samotné objemné krmivo není schopné tyto nároky pokrýt. Energie je dodávána ve formě lehce fermentovatelných sacharidů (Šichtař et al., 2007), při jejichž fermentaci jsou v bachoru vytvářeny těkavé mastné kyseliny (TMK). Pokud je tvorba TMK vyšší než pufrovací kapacita slin, je jejich vstřebávací schopnost stěnou bachoru snížena a dochází k jejich hromadění v bachoru, poklesu ph a následnému vymírání přirozené mikroflóry bachoru. Přeživší laktobacily produkují kyselinu mléčnou, čímž dochází k dalšímu poklesu ph, až pod 5,6 (Šterc, 2010). Tímto dochází ke vzniku biogenních aminů, hlavně toxického histaminu namísto mikrobiální bílkoviny, který uvolňuje zavěšení paznehtní kosti. Stejné problémy způsobuje i ketóza, silné záněty, zkrmování zaplísněných senáží nebo nedokvašených kukuřičných siláží (Bečvář et al., 2002). Čím vyšší dojivost požadujeme, tím více koncentrátu musíme přidávat, ale vždy pouze tolik, aby bylo udržováno stále ph bachoru (Šichtař et al., 2007). Metabolická acidóza vede k narušení metabolismu fosforu a vápníku, což zapříčiňuje vznik osteoporózy, prošlápnutí spěnky a rozšíření mezipaznehtní štěrbiny (Veselý, 2001). Negativní vliv má i vysoký podíl jádra v krmné dávce dojnic po porodu, který je však nezbytný pro doplnění energie (Šterc, 2006). Proto se doporučuje kravám a vysokobřezím jalovicím, od tří týdnů před porodem, podávat stejnou krmnou dávku jako produkčním dojnicím, ale bez přídavku jadrných krmiv. Zvyšování dávky koncentrátů po otelení by mělo být rozvrženo do dvou až tří týdnů, a neměla by v krmné dávce chybět vláknina pro podporu přežvykování a pufrace bachorového obsahu (Rytina, 2006). 3.2.1.2 Minerální látky a vitamíny Se stoupající užitkovostí dojnic je rohovina paznehtu citlivější na nedostatek minerálních látek v krmivu. Mikroby bachoru je produkován biotin (vitamín H), který pozitivně ovlivňuje kvalitu rohoviny paznehtu. Podílí se na keratinizaci paznehtu a pro dojnice je nepostradatelný zvláště na začátku laktace. Proto je vhodné jej přidávat již 12

v době před otelením (Výmola, 2004). Při jeho nedostatku pak dochází k tvorbě nekvalitní rohoviny a prasklinkám paznehtního pouzdra. Pro zpevňování rohovinové struktury je důležité dostatečné ukládání vápníku. Zejména na počátku laktace má organismus dojnic zvýšené požadavky na přísun vápníku, který je nezbytný pro aktivaci enzymu, jež řídí zrání buněk rohoviny (Ježková, 2012). Pokud je v krmné dávce nedostatek fosforu nebo nesprávný poměr Ca:P, dochází ke změkčení paznehtu na chodidlové ploše, což vede k bolestivosti, opatrnému pohybu zvířat a obtížnému vstávání z lehacích boxů (Kalchreuter, 2004). Zinek a měď jsou nezbytné pro syntézu keratinu. U skotu s nedostatkem mědi dochází k prasklinám patek paznehtů (Ježková, 2012) a pokud se k tomuto ještě přidá nedostatek selenu, dochází k narušení imunitních reakcí organismu (Bečvář et al., 2002). Zinek je nepostradatelný pro tvorbu kůže a rohoviny, má hojivé účinky na kůži v okolí paznehtu a je významný pro funkčnost imunitního systému. Jeho nedostatek se projevuje změnami na kůži a zmenšením pružnosti a pevnosti rohoviny paznehtů. Při nedostatku manganu dochází k poruchám pohybových funkcí, strmým postojům zadních končetin a dírám v chodidle. Vitamín D řídí ukládání vápníku do kostí a zpětné čerpání do krve, čímž řídí jeho hladinu v krvi. Při jeho nedostatku tak nedochází k dostatečnému využívání vápníku z krmiva. Vitamíny A a E jsou potřebné k udržení imunologických funkcí organismu (Kalchreuter, 2004). Mezi základní principy správné péče o končetiny z hlediska výživy patří zkrmování kvalitních krmiv s vyváženou krmnou dávkou, vyvarování se náhlým změnám krmných dávek (Šichtař et al., 2007) a dohled nad velikostí částic krmiva, aby nedocházelo k přebírání krmiva dojnicemi (Ježková, 2012). 3.2.2 Vliv technologie ustájení Onemocnění končetin se vyskytuje ve všech typech ustájení. Přechod z vazného na volné ustájení zajistil dojnicím dostatečný pohyb. Dochází k částečnému obrušování rohoviny, ale zároveň jsou končetiny vystaveny nadměrné zátěži (Veselý, 2001). K mechanickému přetížení škáry dochází při nadměrné chůzi nebo stání na tvrdém podkladu - betonové podlaze stáje. I nadměrný přirozený obrus může způsobit narušení pevnosti a následné promáčknutí chodidla (Bečvář, 2006). 13

Ke změnám ustájení dochází ve velké míře v období kolem porodu, kdy suchostojné dojnice a vysokobřezí jalovice bývají ustájeny na hluboké podestýlce či pastvě (měkký podklad). Převodem na porodnu a následně do produkční stáje dochází k přechodu na tvrdé betonové nebo roštové podlahy (Novák, 2010). S počátkem laktace se také zvyšuje pohybová aktivita dojnic a snižuje se doba ležení, dojnice tráví více času chůzí a stáním v krmišti (Bečvář et al., 2002). Pevný a suchý povrch podlah má na paznehty příznivý vliv. Naopak na vlhké betonové podlaze se paznehty obrušují rychleji (Doktorová, 2005), což by mělo vést chovatele k vyšší frekvenci odklizu hnoje a kejdy z chodeb stájí. Optimální je odkliz 2krát, lépe však 3krát za den (Veselý, 2001). Pozornost musí být věnována i šířkám chodeb ve stájích, protože úzké chodby vedou ke zvýšené agresivitě zvířat (Doktorová, 2005), čímž vzniká možnost vyššího výskytu poranění končetin. Optimální šířka krmiště je 3 m a hnojná chodba mezi boxy by neměla být užší než 2,5 m. Přímý vliv na onemocnění paznehtů má i povrch chodeb. Jejich hladký povrch vede ke zlomeninám pánevních kostí a k mikrotraumatům v interdigitálním prostoru paznehtů. Tento problém lze rychle a účinně odstranit vyfrézováním povrchu chodech. Ani příliš drsný povrch však není vhodný, protože způsobuje rychlejší obrušování rohoviny paznehtu (Rytina, 2006). Dle Veselého (2001) dochází při roštovém ustájení dojnic k nefyziologickému a nepřirozenému zatěžování paznehtů. Vliv na zdravotní stav paznehtů má i nadměrný mechanický stres působící na chodidlovou plochu paznehtu způsobený velkou vzdáleností dojírny od produkční stáje, dlouhá doba stání dojnic v čekárně před dojírnou, nedostatek krmných míst ve skupině, nepohodlné lehací boxy či boje o postavení ve skupině společně ustájených prvotelek a starších krav (Novák, 2010). Při přesunech se postižené krávy drží na konci skupiny, nejdéle stojí v čekárně, do dojírny přicházejí neochotně a jsou neklidné. Při použití dojících robotů dochází k jeho méně častému využití (Stěhulová, 2012). Nedodržení kapacity skupin a stájí, společně s působením teplotního stresu dochází ke snížení doby ležení, tzn. jejich pohodlí, a to bývá často jedním ze spouštěcích mechanismů problémů s paznehty (Bečvář, 2006). Stresovaní jedinci mají vyšší požadavky na množství potřebné energie a dochází tak k nedostatku energie potřebné pro produkci (Bečvář et al., 2002). Dojnice leží až 12 hodin denně. Tomu by mělo být přizpůsobeno i boxové lože. To by mělo umožňovat jednoduché zalehávání a vstávání, aby nedocházelo k postávání 14

krav na chodbách a v boxech a zamezilo se tak mechanickému přetěžování paznehtů. Boxy musí tedy splňovat optimální šířku 1,25 m, délku 2,5 m a materiál uvnitř boxu musí být pro krávy dostatečně měkký (Rytina, 2006). Ve stelivovém ustájení by se mělo přistýlat 2 až 3 kg slámy za den. 3.2.3 Vliv zoohygienických podmínek Vliv vnitřního prostředí stáje má vliv na frekvenci a výskyt onemocnění paznehtů i celých končetin (Doktorová, 2005). Nevhodná hygiena se projevuje například dojnicemi stojícími a pohybujícími se ve výkalech, k čemuž dochází při nedostatečném odklizu hnoje nebo v případě krátkého stání (Veselý, 2001). Hromadění výkalů a moči na podlahách ovlivňuje mikroklima stáje. Dochází ke zvýšené koncentraci stájových plynů (Rytina, 2006) a maceraci končetin ve výkalech. Takovéto prostředí snižuje pevnost rohoviny o 10 až 20 %, a aniž by došlo k poranění, je vytvořena vstupní brána pro infekci (Bečvář et al., 2002). Nejčastějším problémem mikroklimatu stáje je vysoká teplota v letních měsících, zvýšená koncentrace stájových plynů a vysoká relativní vlhkost v zimních měsících. Nevyhovující mikroklima je často zapříčiněno nedodržením minimálního parametru stájové kubatury 6 m 3 na 100 kg živé hmotnosti a plochy přívodu vzduchu minimálně 0,2 m 2. Nedostatečné odklízení chlévské mrvy se projevuje zvýšením obsahu NH 3 ve stáji a zvýšením relativní vlhkosti přes 85 % (Bečvář et al, 2002). K dosažení kvalitní ventilace postačuje otevření bočních stěn stájí s regulovatelnými proti průvanovými plachtami (Rytina, 2006). 3.2.4 Vliv šlechtění a genetická predispozice Při šlechtění na užitkovost by měl být kladen důraz i na výběr rodičů se správným držením těla, postavením končetin, kvalitou paznehtů a odolností proti onemocněním (Rytina, 2006). Velikost a tvarové vlastnosti paznehtů jsou znaky s vysokým koeficientem dědivosti (0,51 až 0,7). Střední dědivostí (0,31 až 0,5) se vykazují znaky spojené s kvalitou paznehtu, jako je tvrdost a rychlost růstu rohoviny. Nízký koeficient dědivosti (do 0,3) mají všechny ostatní poruchy utváření paznehtu. U všech výše vyjmenovaných znaků bychom neměli opomenout také velmi patrný vliv prostředí 15

(Bečvář, 2012). Jednoduše řečeno, pokud je v chovu plemenice s problémovými končetinami, použijeme ke tvorbě rodičovského páru vhodného plemeníka, který danou vlastnost u jejich potomka zlepší (Rytina, 2006). Uplatnění genetických metod na eliminaci onemocnění paznehtů a problémů s končetinami by mělo sloužit pouze jako podpůrný prostředek. Vyřazování dojnic s onemocněním paznehtů tedy nemá význam bez úpravy faktorů, které na onemocnění působí. Při selekci býků může být nepříznivý tvar a vysoký výskyt poruch v utváření paznehtů, u samotného býka i jeho dcer, důvodem k vyřazení býka z inseminace (Bečvář et al., 2002), protože nepravidelné paznehty mají vyšší sklon k onemocnění než paznehty pravidelné (Bečvář, 2012). 3.2.5 Péče o paznehty Péčí o paznehty se rozumí pravidelná a odborně provedená úprava paznehtů, včasná detekce a efektivní léčba kulhavých jedinců a prevence vzniku onemocnění paznehtů (Bečvář et al., 2001). Pravidelná a správně provedená úprava paznehtů spočívá v odstranění přebytečné rohoviny a provedení korektury paznehtu. Zvyšuje užitkovost dojnic a snižuje riziko vzniku onemocnění rohového pouzdra (Rothová & Bečvář, 2009). Klidný a zkušený přístup, spolu s odborností a šikovností paznehtáře jsou základními předpoklady správné úpravy paznehtů. Při této činnosti jsou zvířata více či méně stresována a proto musí být zacházení s nimi klidné, trpělivé a rychlé (Bečvář, 2000). Nesprávně provedená úprava paznehtů se stává rizikovým faktorem, který může vyvolat kulhání i u celého stáda (Novák, 2010). Přerostlé a deformované paznehty způsobují bolest a nepohodlí, v horším případě se může vyvinout chronické poškození kloubů (Doležal & Němečková, 2006). Cílem úpravy je zachování přirozeného tvaru paznehtů a zajištění rovnoměrného rozložení hmotnosti mezi oba paznehty téže končetiny (Rytina, 2006). Nejčastěji používanou metodou úpravy paznehtů je tzv. holandská metoda. Byla vyvinuta v roce 1977 Dr. E. Touuaint Ravenem jako standardizující tzv. funkční úprava paznehtů. Provádí se v několika krocích a jejím cílem je: korekce rovnoměrného zatížení podélné rohoviny paznehtu (v rámci jednoho paznehtu) 16

korekce rovnoměrného zatížení obou paznehtů jedné končetiny a obou končetin jednoho páru (příčná rohovina) snížení negativních mechanických vlivů a vlivů prostředí na patky a meziprstní prostor (Rothová & Bečvář, 2009) Krok 1: V pravém úhlu k chodidlu se kleštěmi zkrátí špička paznehtu (délka stěny 7,5 cm od korunky). Chodidlová plocha se seřízne tak, aby probíhala kolmo na osu kosti záprstní (šířka rohoviny 5 až 7 mm) (Urban et al., 1997). Patková oblast by měla zůstat zachována co nejvyšší. Krok 2: Srovnáním délky a výšky vnějšího paznehtu podle vnitřního, docílíme vyrovnání a odlehčení vnějšího, často většího paznehtu. Tímto krokem zajišťujeme, aby dojnice stála na dvou stejně velkých a stejně vysokých chodidlech. Váha je tak rozložena pravidelně na chodidlovou plochu a nosný okraj. Krok 3: V zadní části chodidla, při vnitřním okraji, se pro odlehčení vytváří axiální miska. Nejen, že se takto zajišťuje odstraňování nečistot z meziprstního prostoru paznehtu, ale dochází tak i k podpoře pružného mechanismu paznehtní kosti uvnitř paznehtu. Miskovité odlehčení by nemělo přesáhnout ¼ délky axiální stěny. Při nedodržení rozměru může vzniknout nestabilní pazneht. Krok 4: Odstraní se všechny viditelné defekty v chodidlové a stěnové rohovině. Případné nepravidelnosti rohoviny se odřezávají tak, aby byl přechod do zdravé rohoviny pozvolný. Volná rohovina v oblasti patek se také odřezává, aby se předcházelo vzniku hniloby patek (Rothová & Bečvář, 2009). V meziprstním prostoru se zkontroluje kůže, aby se včas odhalil vznik zánětů nebo meziprstního mozolu. Na závěr se zabrousí ostré hrany a paznehtky se zkrátí na délku, která odpovídá jejich šířce (Bečvář, 2000). Dle Šterce (2010) by bylo ideální provádět úpravu paznehtů při zaprahnutí dojnice, jeden až dva měsíce po porodu a na vrcholu laktace. Pokud se úprava paznehtů provádí ve stádě celoplošně, 2krát za rok, je nutné mezitím vyhledávat kulhající kusy. Bečvář et al. (2002) jsou toho názoru, že by k ošetřování mělo docházet plošně po pěti až sedmi měsících. Mezitím by měla probíhat prevence proti chorobám a léčba jednotlivých jedinců. Co chovatel, paznehtář a veterinář, to jiný názor na frekvenci úpravy paznehtů. 17

3.2.6 Užitkovost a věk dojnice Dojnice s vysokou užitkovostí jsou predisponovány k vyššímu výskytu onemocnění paznehtů. Nejčastější výskyt onemocnění paznehtů lze pozorovat v prvních třech měsících laktace, protože zde dojde ke kombinaci několik predispozičních faktorů. V prvé řadě jde o negativní energetickou bilanci u dojnic po porodu, na kterou v důsledku nedostatku energie a přítomnosti metabolických poruch navazuje narušení metabolismu minerálních látek, což vede i k narušení imunity. V rámci mobilizace tukových rezerv se pak navíc zmenšuje i tukový polštář na chodidlové ploše paznehtní kosti (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). Dle Stěhulové (2012) mají dojnice mezi 7. a 8. rokem života sklony k vyšší frekvenci výskytu onemocnění paznehtů. Obecně zhoršená schopnost hojení se projevuje od porodu do vrcholu laktace (Bečvář, 2000), což se může projevit komplikacemi během léčby. 3.2.7 Vliv zdravotního stav dojnice Celkový zdravotní stav dojnice má také vliv na vznik onemocnění paznehtů. Narušení imunitní schopnosti stáda, z jakýchkoliv důvodů, je řazeno mezi jednu z mnoha příčin, které vedou ke vzniku problémů s paznehty (Šterc, 2006). Nejrazantnější vliv mají metabolické poruchy, hlavně bachorová acidóza (Šterc, 2010). V průběhu infekčních chorob jako je např. IBR a BVD, vznikají v organismu biogenní aminy a endotoxiny, které mají negativní vliv na prokrvení škáry paznehtu. Metritida, mastitida a ketóza mohou nepřímo vést ke vzniku onemocnění paznehtů, anebo mohou být jeho spouštěcím impulzem (Rytina, 2006). Tato onemocnění navíc zpomalují proces hojení (Bečvář, 2006). 3.2.8 Management koupelí končetin Promyšlený systém pravidelného koupání končetin v desinfekčních roztocích a přítomnost koupacích van by mělo být samozřejmostí všech podniků zabývajících se chovem dojeného skotu. Desinfekční koupele se používají jak k preventivním tak i léčebným účelům (Šterc, 2010). Pravidelné koupele končetin v desinfekčních roztocích snižují počty onemocnění kůže prstu a meziprstního prostotu (Král, 2001). Více ke koupelím končetin v kapitole 3.5 Prevence onemocnění paznehtů. 18

3.3 Nejčastější onemocnění paznehtů skotu Od dojnice dosáhneme očekávané produkce mléka jen v případě, že je zdravá. Její pocit pohody je velkou měrou ovlivněn zdravotním stavem končetin. Onemocnění paznehtů jsou z 90 % příčinou kulhání (Bečvář, 2011). 3.3.1 Rozdělení onemocnění paznehtů Dle strategie prevence se onemocnění paznehtů dělí do dvou skupin: Infekční onemocnění kůže: digitální dermatitida, interdigitální dermatitida a nekrobacióza. Neinfekční onemocnění: všechna onemocnění rohového pouzdra a škáry paznehtní (Bečvář, 2006). Dle místa výskytu se onemocnění paznehtů rozdělují takto: Onemocnění kůže prstu: digitální dermatitida, interdigitální dermatitida a nekrobacióza. Onemocnění rohového pouzdra: hniloba patek, rozštěp rohové stěny. Onemocnění meziprstní štěrbiny: interdigitální dermatitida, meziprstní mozol. Onemocnění škáry paznehtní: laminitida, chodidlový vřed, nemoc bílé čáry, dvojitá stěna. Jednotlivá onemocnění spolu souvisí a často se vyskytují společně, proto je třeba rozdělení považovat pouze za orientační (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). 3.3.2 Dermatitis digitalis (DD, jahoda, Mortellaro) V chovech s volným ustájením patří dermatitis digitalis k nejčastějším onemocněním. Jako predispoziční faktory působí neoptimální hygiena stájového prostředí, nedostatečná péče o paznehty a mechanická traumatizace paznehtu, kdy dochází k infekci na patkách (Doktorová, 2005), a veškeré faktory podmiňující snížení obranyschopnosti organismu (Šterc, 2010). Její výskyt je podmíněn přítomností původce Treponema ssp. z rodu Spirocheta ve stájovém prostředí a podmínkami umožňujícími projev tohoto onemocnění, které jsou při tradičním ustájení dojeného skotu uvnitř stájí optimální (Rothová & Bečvář, 2009). Dle Bečváře (2000) je vyšší 19

výskyt dermatitis digitalis pozorován u mléčných plemen, a to zejména u jalovic zařazených do chovu před otelením a krátce po něm (Bečvář, 2000). Dermatitis digitalis (Obr. 2) je bolestivé onemocnění kůže prstu, nejčastěji lokalizované na pánevních končetinách v kožní řase mezi patkami, méně často nad obrubou paznehtů a v okolí paznehtku (Matějíček, 2009). Existují dvě formy: akutní (erozivní) forma a chronická (papilomatózní) forma (Bečvář et al., 2002). Akutní forma se projevuje cirkulárními ložisky o průměru 0,5 až 4 cm s typickou červenou granulací, která svým vzhledem připomíná jahodu. Je ohraničená bělavým epiteliálním lemem a pokryta vzpřímenými dlouhými chlupy, které později vypadávají (Šterc, 2010). Chronická forma vzniká epitelizací léze s postupným vytvořením tvrdých výrůstků, které už nekrvácejí (Šterc, 2006). U takto postižené dojnice nedochází k otoku končetiny a ani celkový zdravotní stav dojnice nebývá narušen. Typickým projevem tohoto onemocnění je přešlapování dojnice a odlehčování postižené končetiny. Při dlouhodobějším prodlení léčby dojnice našlapuje pouze na špičku paznehtu, aby předešla bolesti. Tím však dochází k přeúhlování paznehtu a vzniku tupoúhlého paznehtu. Následkem je nepohoda dojnice, snížení přijmu krmiva s navazujícím poklesem užitkovosti a hubnutím dojnice (Bečvář, 2000). Pokud se zánět typický pro DD objeví na kůži v meziprstí paznehtu, pak se jedná o interdigitální dermatitidu (ID) (Matějíček, 2009). Po úpravě paznehtů se postižená kůže omyje vodou a aplikují se lokální antibiotika ve formě masti, spreje (Šterc, 2010), tablet (Bečvář, 2000) nebo zásypu. Podle charakteru preparátu, velikosti postiženého místa, jeho vlastností a ustájení postiženého jedince, se rozhoduje o použití obvazu či nikoliv (Bečvář, 2006). Při plošném výskytu může být použita léčba postižené skupiny zvířat hromadnou koupelí v desinfekčním roztoku. Léčba papilomatózní formy spočívá v seříznutí léze, následné desinfekci a přiložení obvazu. Při výskytu DD v chovu je nutné se zabývat úrovní stájovou hygieny a podniknout kroky, které budou vést ke zlepšení stavu (Bečvář et al., 2002). Je nutno podotknout, že i při vynikajících hygienických podmínkách stáje a pravidelně prováděném ošetření paznehtů není možné toto onemocnění z chovu úplně odstranit (Westendorf & Kořínek, 2001). Vliv výživy na výskyt DD je stále předmětem výzkumů, nicméně je nesporné, že obranyschopnost kůže je podmíněna především zastoupením zinku, selenu, vitamínu A a vitamínu E v krmné dávce ve formě dostupné pro organismus (Bečvář, 2000). 20

3.3.3 Nekrobacilóza Zatímco dermatitis digitalis a interdigitalis jsou povrchové záněty kůže, u nekrobacilózy (Obr. 3) jde o hluboký zánět, který se z kůže meziprstí rychle šíří do hluboké struktury paznehtu (Bečvář, 2006). Původci tohoto sporadického onemocnění jsou Fusobacterium necroforum a Dychylobacter melaninogenicus, které pro svůj růst a projev onemocnění potřebují porušení celistvosti mezipaznehtní kůže (Davídek, 2009). Dojnice postižené nekrobacilózou zpravidla vykazují změny celkového zdravotního stavu, což se projevuje zvýšením tělesné teploty (Matějíček, 2009), omezením příjmu potravy a poklesem užitkovosti (Davídek, 2009). Postižená končetina je značně oteklá a velice bolestivá. Krávy končetinu nejprve odlehčují, ale později dochází k výraznému kulhání, kdy končetinu vůbec nezatěžují (Šterc, 2006). V pokročilém stádiu se v meziprstí nachází mazlavá silně zapáchající hmota, po jejímž odstranění se objeví znekrotizovaná kůže. Rozpad tkáně můžeme pozorovat v nejhorších případech až ke kosti prstu (Bečvář et al., 2002). Léčba nekrobacilózy se provádí individuálně i u lehkých případů náhodně objevených při strouhání paznehtů a musí být vždy ošetřena celkovou aplikací antibiotik s lokálním ošetřením postižené plochy (Bečvář, 2006). Obvazování končetiny dle hygienických podmínek stáje a názoru paznehtáře nebo veterináře. Pravidelnými koupelemi v desinfekčních roztocích lze tomuto onemocnění předejít. 3.3.4 Hniloba patek (patkové eroze) Pokud jsou dojnice vystaveny maceraci paznehtů ve výkalech (zvýšená hladina amoniaku a vlhkost) a není u nich pravidelně prováděna úprava paznehtů, vznikají na patkách hluboké rýhy, které jsou vyplněny nečistotami. Ty začnou hnít a přeměňují se na páchnoucí načernalou mazlavou hmotu (Urban et al., 1997). Tím dochází k narušení souvislosti rohoviny a následuje její rozpad. Na patkách se vytvoří kruhovité prohlubně či hluboké šikmé žlábky probíhající ve tvaru písmene V a vzniká hniloba patek (Obr. 4). Nedojde-li k poškození škáry, zvířata nekulhají (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). Toto onemocnění většinou nezpůsobuje vážné problémy, ale informuje nás o úrovni zoohygieny v daném chovu (Bečvář et al., 2002). Základem léčby je důkladné očištění, 21

odstranění volné rohoviny a úprava paznehtů tak, aby byly patky odlehčeny (Šterc, 2006). Poškozená místa se potírají dezinfekčními preparáty s vytvrzujícím účinkem např. dehtovým nátěrem (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). 3.3.5 Tylom (meziprstní mozol) Tylom (Obr. 5) je zbytnělé vazivo meziprstí paznehtu, které v extrémních případech může roztahovat paznehty od sebe a tím způsobovat bolest (Šichtař et al., 2007). Predisponovaná jsou starší a těžká zvířata. Častěji se vyskytuje na pánevních končetinách. Meziprstní mozol vzniká chronickým drážděním měkkých tkání v meziprstí nebo jako následek chybné úpravy paznehtů či chronické laminitidy (Bečvář et al., 2002). Jeho výskyt je častý, ale pokud nezpůsobuje kulhání a nepřekáží při chůzi, je považován pouze za kosmetickou vadu a není nutné je odstraňovat (Šterc, 2010). Při stálém mechanickém dráždění může dojít k infekci (Westendorf & Kořínek, 2001). Infikované mozoly a ty, které způsobují kulhání se musí chirurgicky odstranit s následným lokálním ošetřením antibiotiky a obvázáním postižené končetiny (Šichtař et al. 2007). Jako prevence slouží správná a pravidelná úprava paznehtů (Bečvář et al., 2002). Dle Westendorfa & Kořínka (2001) se jedná o genetickou vadu a zvířata je možno vyloučit z chovu. 3.3.6 Laminitis (schvácení paznehtů, zánět škáry paznehtní) Laminitida je aseptický zánět škáry paznehtní, který vzniká v důsledku uvolňování toxických látek do krevního oběhu (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). Je zpravidla důsledkem nesprávné výživy a metabolických poruch, jako je acidóza, ketóza a steatóza (Urban et al., 1997). Pod pojmem nesprávná výživa se rozumí především zkrmování vysokých dávek snadno fermentovatelných sacharidů, které vyvolávají bachorovou acidózu (Frydrych, 2004). Ta je totiž považována za nejčastější příčinu laminitidy u skotu (Novák, 2010). Predisponovaná jsou i zvířata, která prodělala závažnější infekce jako metritidy a mastitidy (Šterc, 2010). Dalším rizikovým faktorem jsou změny v období kolem porodu. Dojnicím a vysokobřezím jalovicím je v tomto období měněna krmná dávka a často dochází i ke změně ustájení. Z hluboké podestýlky, či pastvy jsou 22

převáděny na porodnu a následně do produkční stáje na tvrdé betonové podlahy (Novák, 2010). Ačkoliv je laminitida skotu nejčastěji popisována u dojnic, byla zaznamenána u všech věkových kategorií obou pohlaví (Novák, 2010). Nejzávažnější je, zřídka diagnostikovaná, akutní forma, kdy dojnice vykazuje bolestivost všech čtyř končetin, neochotně se pohybuje, stojí s rozkročenými pánevními končetinami a zkříženými hrudními končetinami. Tato forma je doprovodným příznakem jiného celkového onemocnění organismu (Bečvář et al., 2002). Druhá forma, označována jako chronická laminitida s nevýraznými, často přehlédnutelnými, příznaky (Šterc, 2010) se projevuje především změněným tvarem paznehtního pouzdra. Dle Westendorfa & Kořínka (2001) je to způsobeno náhlým přechodem na krmivo s vysokou koncentrací energie. Třetí forma je nejčastější a je označována jako subklinická. Tato forma je bez viditelných příznaků a k jejímu odhalení dochází až při úpravě paznehtů (Bečvář et al., 2002). Zánět škáry paznehtní je primárně spojen s poruchou jejího krvení. V kapilárách se vyskytují krevní sraženiny, které způsobují jejich praskání a vznikají krevní hemoragie. Při dlouhé chůzi může dojít až k odštípnutí patek paznehtů a různým deformacím (Rytina, 2006). Dojnice, které opakovaně prodělávají laminitidu, jsou ve stádě snadno rozeznatelné podle nahrbeného postoje. Může u nich dojít i k trvalé deformaci páteře (Bečvář et al., 2002). Při schvácení je nutná úprava paznehtů tak, aby došlo k obnovení správného úhlení paznehtu a hmotnost těla zvířete byla přenášena na celou chodidlovou plochu (Urban et al., 1997). 3.3.7 Chodidlový vřed (Rusterholzův vřed) Vřed se na chodidle může vyskytnout kdekoliv (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). Vznik chodidlových vředů je komplexní problém, ale za nejdůležitější faktor jejich vzniku se stále považuje laminitida. Dalšími faktory mohou být neupravené paznehty nebo jejich chybná úprava, chybné úhlení paznehtu nebo celé končetiny. V místě, kde se na paznehtní kost upíná šlacha hlubokého ohybače, dochází ke vzniku Rusterholzova vředu (RV). Ten většinou vzniká na vnějších paznehtech pánevních končetin a jeho místo výskytu je značně ovlivněno utvářením paznehtní kosti (Bečvář et al., 2002). Vyvíjí se přes několik stádií, od skrytého (bez klinických příznaků), přes stádium neotevřené (hemoragické inhibice) až k otevřeným jednoduchým a komplikovaným 23

stádiím, kdy vznikají hnisavé a nekrotické záněty škáry až celého prstu (Šterc, 2010). Podle stadia poškození paznehtu u dojnice dochází k projevům kulhání. Rusterholzův vřed (Obr. 6) patří spolu se záněty kůže k nejčastějším příčinám kulhání v chovech ČR (Bečvář et al., 2002). Při ošetření se provede funkční úprava paznehtu a odstraní se rohovina okolo vředu. Vyhřezlá šedočerná škára musí být seříznuta, postižené místo se musí vydesinfikovat a zakrýt přiložením obvazu. Mělo by následovat podkování sousedního paznehtu, pro odlehčení postiženého paznehtu a urychlení hojení (Šterc, 2006). Pro zajištění sucha a čistoty v místě onemocnění, se může postižená končetina zakrýt plastovým návlekem (Bečvář et al., 2002). Ne vždy dojde k úplnému zhojení a může tak vzniknout mírné chronické kulhání zvířete. V takovém případě je vhodná častější úprava paznehtů 3krát až 4krát ročně (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). Šterc (2010) i Bečvář et al. (2002) se shodují v tom, že pokud se zvíře jednou setká s tímto onemocněním, je predisponované k jeho opakovanému výskytu na dalších laktacích. 3.3.8 Dvojité chodidlo (dvojitá stěna) Dvojité chodidlo vzniká při úplném přerušení tvorby rohoviny. Stará chodidlová rohovina se oddělí od nové rohoviny a vznikne mezi nimi dutina (Bečvář, 2001). Tato porucha může být zapříčiněna laminitidou nebo přehřátím škáry během úpravy paznehtů brusným kotoučem. Po obnovení tvorby rohoviny se vytvoří dutina mezi vrstvami rohoviny, která je často vyplněna nečistotami. Volná rohovina se musí odstranit, škára vydesinfikovat, překrýt obvazem a podle potřeby odlehčit postižený pazneht podkováním sousedního paznehtu (Bečvář et al., 2002). 3.3.9 Nemoc bílé čáry Při onemocnění bílé čáry (Obr. 7) dochází ke změně barvy rohoviny v oblasti bílé čáry, která může být poškozena v celém svém průběhu nebo pouze lokálně (Rytina, 2006). Dochází ke krváceninám a drolícím se lézím s možnou přítomností kamínků a nečistot (Šterc, 2010). Příčinou vzniku nekvalitní rohoviny bílé čáry jsou poruchy krevního zásobení vzniklé následkem laminitidy (Bečvář et al., 2002). Léčba spočívá ve funkční úpravě paznehtu a odstranění postižené rohoviny. V případě hnisání je nutná desinfekce (Šterc, 2006) a zamezení kontaktu s nečistotami přiložením obvazu. 24

3.3.10 Rozštěp rohové stěny Rozštěpem se označuje porušení celistvosti rohového pouzdra ve směru růstu rohoviny. Takto jsou postihovány spíše starší dojnice s nekvalitní, vyschlou nebo tvrdou rohovinou (Bečvář et al, 2002). Rozštěp (Obr. 8) začíná na korunkovém okraji a pokračuje až k nosnému okraji. Podle rozsahu postižení rohového pouzdra se dělí na částečné a probíhající. Podle hloubky poškození se dělí na povrchové a hluboké (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). Rozštěpy, které nezpůsobují kulhání není nutné léčit (Šterc, 2010). Pokud je postižena škára, je vhodné ošetření zvířete veterinářem (Bečvář et al., 2002). U infikovaných rozštěpů je třeba drenáže, aby došlo k odtoku sekretu s následnou desinfekcí a zakrytím obvazem (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). 3.4 Ekonomické ztráty způsobené onemocněním paznehtů Dle Nováka (2010) je onemocnění paznehtů jedno z nejčastěji se vyskytujících, ale zároveň nejnákladnějších onemocnění dojnic. Různým stupněm kulhání bývá podle Stěhulové (2012) postiženo až 70 % dojnic ve stádě. Každý chovatel by si měl při pohledu na kulhající krávu uvědomit finanční ztráty s tímto spojené. Bečvář (2006) uvádí, že z pokusů, které byly provedeny ve Velké Británii, představovaly ekonomické ztráty na jedno zvíře v přepočtu až 9 800 Kč. Finanční ztráty jsou spojeny především s poklesem mléčné užitkovosti. Jejich výše závisí na stupni bolestivosti a závažnosti probíhajícího onemocnění (Veselý, 2001). Podle Šterce (2010) mohou ztráty v poklesu užitkovosti dosahovat až 1 000 kg mléka za laktaci. Šichtař et al. (2007) poukazují na možný pokles užitkovosti za laktaci až o 15 %. I pouze přerostlé paznehty mohou vést ke snížení produkce mléka až o 6 %. Velikosti ztrát jsou závislé i na fázi laktace. Nejvyšších ztrát je samozřejmě dosahováno na jejím vrcholu. Pokud dochází k celkové léčbě dojnice antibiotiky, musí být mléko vyřazeno z dodávek pro mlékárnu, čímž opět dochází k ekonomickým ztrátám (Veselý, 2001). Dojnice trpící bolestí při chůzi se méně pohybují, déle leží a přijímají méně krmiva. Nejen, že dojnice méně dojí, ale ztrácí i na hmotnosti, což se projeví nižší cenou při zpeněžování jatečných zvířata na jatkách (Novák, 2010). Při komplikovaném onemocnění paznehtů může úbytek na živé hmotnosti dosáhnout až 1 kg za den 25

(Veselý, 2001). V souvislosti s úbytkem hmotnosti dochází i k úbytku tuku v těle, což se projevuje, mimo jiné, i zmenšením tukového polštáře v podpůrném aparátu mezi paznehtní kostí a chodidlovou škárou. Důsledkem je možný vznik vředů (Jelínková, 2011). Onemocnění paznehtů úzce souvisí s reprodukčními problémy. Stres, způsobený bolestí vede ke snížení hladiny progesteronu v krvi, nastupují tiché říje, dochází k rané embryonální mortalitě, prodloužení servis periody a mezidobí u postižených dojnic (Stěhulová, 2012). Předčasným vyřazením dojnice z důvodu stále se opakujících nebo nevyléčitelných onemocnění končetin dochází ke ztrátám genetického potenciálu (Bečvář et al., 2002) a je také zvýšen požadavek na přísun jalovic do chovu. V krajních případech je nutné přistoupit k nákupu nových zvířat, což zvyšuje náklady a nese s sebou rizika zavlečení nákaz do chovu. Častější ležení a nejisté vstávání vede ke zvýšenému výskytu mastitid, poranění struků, vzniku proleženin, otlaků a zánětů kloubů (Šterc, 2010). Nemalý ekonomický význam mají pro chovatele i náklady spojené s léčbou a ošetřováním postižených kusů. Mezi ně se řadí cena léčiv, náklady na veterinárního lékaře či paznehtáře a čas chovatele, který musí věnovat zvýšené péčí o dojnici (Veselý, 2001). Dle Šichtaře et al. (2007) může zvýšení nákladů dosáhnout i více než 20 %. 3.5 Prevence onemocnění paznehtů Omezení působících vlivů na onemocnění paznehtů v chovu lze dosáhnout kombinací vhodných zoohygienických podmínek, kvalitní výživou, pravidelnou péčí o paznehty (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008), nákupem zvířat z prověřených chovů (Bečvář et al., 2002), pravidelnou kontrolou zvířat ve stáji a vedením evidence, kde se zaznamenávají čísla dojnic a diagnostikované onemocnění. Nejúčinnější a nejméně nákladné je soustředit se na prevenci (Šichtař et al., 2007). Podstatou prevence onemocnění paznehtů je snižování množství původců a infekčního tlaku prostředí ve stáji (Rothová & Bečvář, 2009), protože problémy s paznehty nelze ze stáda úplně odstranit, pouze lze eliminovat jejich rozsah a následný dopad. K tomuto účelu se využívá koupelí paznehtů v desinfekčním roztoku. 26

3.5.1 Technické provedení koupele Před vstupem zvířat do desinfekční vany by se jim měly být očištěny paznehty od výkalů (Šterc, 2010), neboť znečištění paznehtů snižuje účinnost desinfekčního roztoku. Nejvhodnější je podle Bečváře et al. (2002) použití sprch na dojírně. Tímto však může dojít k rozšíření bakterií. Průchozí vana s vodou umístěná před desinfekční koupelí je vhodná pouze pro menší chovy, jelikož dochází k jejímu rychlému znečištění. Průchozí desinfekční vana je organizačně nenáročný systém vhodný do volných ustájení s větším počtem krav (Bečvář et al., 2002). Její nevýhodou je zvýšená spotřeba desinfekčního roztoku. Většinou se umisťuje v odchodové uličce za dojírnou. Pro správnou funkčnost je důležité dodržení rozměrů, a to délky 3 m a hloubky 20 cm, protože výška hladiny roztoku musí být alespoň 10 cm (Šterc, 2006). Šířka vany se volí podle šířky uličky, aby se jí dojnice nevyhýbaly. Stání v desinfekčním roztoku je další možností provedení koupele. Kapacitně by vany k tomuto určené, měly být přizpůsobeny velikosti jedné skupiny. Používají se pro preventivní i léčebné koupele (Šterc, 2010). Nespornou výhodou tohoto systému je velmi dobrý výsledek desinfekce. Při použití formaldehydu při léčbě dermatitid touto metodou je i konečný léčebný účinek na velmi dobré úrovni. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena a vyšší nárok na prostor (Bečvář et al., 2002). Použití desinfekčních rohoží a individuálního postřiku na končetiny pomocí zahradnických postřikovačů vykazuje horší výsledky než předešlé metody. Jejich použití je ojedinělé (Šterc, 2006). Výhodou dezinfekčních rohoží je snadná manipulace s dezinfekčním roztokem a jeho nízká spotřeba. Lepšího efektu lze docílit umístěným dvou rohoží za sebou (Bečvář et al., 2002). 3.5.2 Desinfekční prostředky a frekvence použití dezinfekčních koupelí Nejvíce používaný je formaldehyd v koncentraci 3 až 5 %. Jeho výhodou je udržení desinfekčních vlastností i v přítomnosti organických látek (Šterc, 2006). Má baktericidní účinky a sráží bílkoviny. Mimo farmacii a chemický průmysl se používá jako konzervační a desinfekční prostředek. Dodává se v roztoku o koncentraci 30 až 40 % s přídavkem 6 až 15 % methylalkoholu, který se přidává jako stabilizátor proti polymeraci. Minimální teplota pro použití v koupeli je 13 C (Bečvář et al., 2002). 27

Negativní vlastností je fakt, že se jedná o protoplazmatický jed nebezpečný pro člověka a zvířata. Dráždí oči, kůži a sliznice horních dýchacích cest a jsou mu přičítány karcinogenní a mutagenní účinky. Po jeho použití by si krávy neměli 30 minut lehnout, aby nedošlo ke kontaktu s vemenem (Šterc, 2010). Při používání formaldehydu je nutné dodržovat několik pravidel: smí být používán pouze v dostatečně větraném prostředí dojnice nesmí procházet desinfekční koupelí před dojením nesmí dojít ke kontaminaci spodních ani povrchových vod lidé manipulující s formaldehydem musí používat ochranné pomůcky a dodržovat pravidla bezpečnosti práce (Bečvář et al., 2002) Desinfekce formaldehydem v průchozích vanách by se měla opakovat tři dny po sobě, ráno a večer každé tři týdny. Ke stání celé skupiny v koupací vaně se používá 3% roztok 1krát denně jednou za tři týdny po dobu 30 minut (Šterc, 2006). I přes jeho nevýhody je formaldehyd stále hodně používán (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). V desinfekčních koupelích při problémech s infekcemi kůže prstu a meziprstí je používán i síran měďnatý. Pro člověka a zvířata není tak nebezpečný jako formaldehyd, ale jeho účinek je nižší (Bečvář et al., 2002). Kromě desinfekčních účinků zpevňuje rohovinu paznehtu a lze provádět koupele i v zimním období (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). V průchozích vanách se používá 2 až 3krát týdně, ráno i večer, jeho 5% roztok. Pro stání v desinfekční vaně je vhodný 10% roztok použitý 1krát za tři týdny po dobu 30 min (Šterc, 2010). Jako desinfekční prostředek k preventivní desinfekci ve vaně i rohožích je možné použít 2% roztok pedelinu. Jež je složen z glutaraldehydu, síranu měďnatého, síranu hlinitého a benzylkonium chloridu. Jeho účinky jsou srovnatelné s formaldehydem, ale s minimem nežádoucích účinků (Šterc, Haloun & Kopřiva, 2008). Terapeutická koncentrace do desinfekčních van je 5 až 10 % (Šterc, 2006). Alternativou desinfekčních roztoků je pěna, která se napouští do brodících van a při průchodu se zachytí na paznehtech a může tak působit delší dobu (Šichtař et al., 2007). 28

3.6 Metody hodnocení kulhání Pro detekci kulhavých dojnic a analýzu stád je vypracováno několik metod. Díky těmto metodám a času, který chovatel tráví analyzováním stáda, dochází ke včasnému zachycení onemocnění a následnému odstranění příčin jeho vzniku. Hodnocení kulhavosti stáda by mělo být prováděno stejnou osobou a na stejném místě, aby bylo možné výsledky mezi sebou porovnávat. Nejvhodnější je hodnotit při příchodu a odchodu krav z dojírny, protože se dojnice pohybují po rovném a pevném povrchu. Nejvíce používaná je metoda hodnotící pohyb zvířete (Locomotion Score) a hodnocení úhlu mezipaznehtní osy zadní končetiny a osy páteře (Foot Score). Pro posouzení kulhání dojnic je také možné použít analýzu zatížení jednotlivých končetin v dojírně. Je posuzováno rozložení hmotnosti mezi jednotlivé končetiny pomocí zátěžových desek (force plates). Pomocí termokamery lze srovnávat povrchovou teplotu končetin, protože rozdíl mezi postiženou a zdravou končetinou je značný a na termokameře lehce viditelný (Stěhulová, 2012). 3.6.1 Hodnocení pohybu zvířete (Locomotion Score) U zvířete, které se potýká s bolestí končetin, dochází k prohnutí páteře (hrbení). Při začátku onemocnění a menší bolestivosti, dochází k hrbení zvířete pouze při chůzi. V pokročilejším stádiu a tedy i větší bolestivosti, je zvíře nahrbené i při stání (Hulek, 2007). Hodnocení pohybu (LMS Locomotion Scoring) je založeno na podobném principu jako bodové hodnocení kondice (BCS Body Conditioning Scoring). Pracuje se s pěti úrovněmi, podle toho, jak se zvíře projevuje při chůzi, tzn. jak zvíře při pohybu drží hřbetní linii (číslo 1 = pohyb bez obtíží, 5 = zvíře těžce kulhá) (Dukes, 2009). Tato metoda je časově náročná a v případě lehčího kulhání může být i nespolehlivá (Stěhulová, 2012). Pokud se průměr stáda po zhodnocení LMS nachází nad hodnotami 1,4; znamená to, že více než 10 % dojnic bylo zařazeno do 3. a vyšší kategorie (Hulek, 2007). 29