ROZHOVOR s Vladimírem Špidlou, eurokomisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti 3 TÉMA 4-7 DISKUSE 8-9 Vzdělávání Nadbyteční ve vlastní zemi 2 0 0 9 ROZVOJOVKA 2 VZDĚLÁVÁNÍ
K A L E I D O S K O P K 2 text Kaleidoskop JANA MACHÁLKOVÁ Člověk v tísni ZUZANA SLÁDKOVÁ FoRS foto Kaleidoskop MARKÉTA KUTILOVÁ foto titulní strana: ARCHIV WELT HUNGER HILFE/ ALLIANCE 2015 Střípky» Priority švédského předsednictví V červenci začalo Švédsko předsedat Radě Evropy. Ohledně rozvojové spolupráce si Švédi zvolili tři priority: klimatické změny, podporu demokracie ve vnějších vztazích EU a EU jako globální rozvojov ý hráč. Švédská platforma nevládních organizací zabý vajících se rozvojem Concord Sweden však má poněkud jiný názor. Ve svém manifestu platforma vytyčila čtyři oblasti, na které by se podle ní švédské předsednictví mělo zaměřit. Jde o koherenci politik pro rozvoj, rozvojovou pomoc, která zamezí chudobě, klimatické změny a EU a lidská práva.» Poprvé od eurovoleb zasedal Výbor pro rozvoj Poprvé od červnov ých voleb do Evropského parlamentu se 21. července sešel Výbor pro rozvoj (DEVE). Nový výbor má třicet členů. Z česk ých europoslanců v něm jako náhradník působí Jan Zahradil (ODS). Hlavními tématy zasedání byla otázka řešení k limatick ých změn v rozvojov ých zemích a také rozpočet na rozvojovou spolupráci na příští rok. Europoslanci se dohodli, že finanční strop pro rok 2010 bude činit téměř osm miliard eur. K prioritám bylo nově přidáno financování následků klimatických změn a řešení finanční a hospodářské krize v rozvojových zemích.» Nový komisař pro rozvojovou a humanitární pomoc Karl de Gucht, bývalý ministr zahraničních věcí Belgie, se stal nov ý m eurokomisařem pro roz vojovou a humanitární pomoc. Pozici bude zastávat dočasně, a to do ukončení současného volebního období Evropské komise, které končí v listopadu 2009. Guchtův předchůdce Louis Michel odchází, protože byl v červnu zvolen europoslancem. Michel je členem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věc. Je také náhradníkem ve Výboru pro rozvoj. Farmaceutický gigant dá miliony na HIV/AIDS Světová farmaceutická dvojka GlaxoSmithKline plánuje v průběhu příštích deseti let investice ve výši 97 milionů dolarů, a to především do výzkumu a vývoje léků proti AIDS. Část peněz chce společnost věnovat na zpřístupnění léčby HIV pozitivním Afričanům. Štědrého finančního daru se mají dočkat i nevládní organizace, které se zabývají prevencí přenosu viru HIV z matky na dítě. Farmaceutický koncern navíc plánuje umožnit výrobu generických léků díky sdílení svých patentů. Tyto záměry zveřejnil výkonný ředitel firmy Andrew Witty během své návštěvy v Keni, a to na základě nátlaku aktivistů a některých afrických vlád Jinou strategii zvolila v boji proti HIV/AIDS Botswana, kde je nemocí nakažena až třetina dospělé populace. Botswanská vláda rozhodla, že téměř půl milionu mužů absolvuje obřízku. Rozhodnutí vychází z vědecké studie, která tvrdí, že u obřezaných mužů je pravděpodobnost přenosu viru HIV 2-3krát nižší, než u mužů neobřezaných. Vláda chce muže k podstoupení zákroku přesvědčit pomocí kampaně v médiích. Botswana je první africkou zemí, která už od roku 2003 poskytuje antiretrovirální léčbu všem svým nemocným obyvatelům. na farmaceutické společnosti. Kritici firmy žádali, aby se více angažovaly na zabezpečení přístupu k životně důležitým lékům pro nejchudší obyvatele subsaharské Afriky. GlaxoSmithKline je zatím jedinou velkou farmaceutickou společností, která se rozhodla sdílet své patenty. Botswanští muži půjdou povinně na obřízku Publikace je financována z fondů Evropské unie. Za obsah publikace nese plnou odpovědnost společnost Člověk v tísni, názory v ní obsažené nelze interpretovat jako stanovisko donora. ROZVOJOVKA 2/2009 Zdroj: Alertnnet V sousední JAR dlouho převažovala strategie popírání a zlehčování epidemie HIV/AIDS, a to zejména na té nejvyšší politické úrovni. Nyní je JAR zatím jedinou africkou zemí, která proti smrtelné nemoci vyrábí vlastní léčiva. Tuto praxi by chtěl do zbytku Afriky rozšířit nový ředitel UNAIDS Michel Sidibé první Afričan zastávající funkci uvnitř OSN. Podle něj by africké státy měly vyrábět vlastní generické verze léků proti HIV/AIDS. Většina z 33 milionů celosvětově nakažených totiž žije právě v Africe. Publikace vznikla v rámci mezinárodního projektu To Act You Have to Know realizovaného společností Člověk v tísni. Zdroj: Reuters Vydavatel Člověk v tísni, o. p. s., Sokolská 18, 120 00, Praha 2 Telefon +420 226 200 443, fax +420 226 200 401 E-mail rozvojovka@clovekvtisni.cz Na přípravě publikace se podílely Michala Hozáková, Jana Machálková a Blanka Medková Design Pavel Lukšan, elements ds (www.elementsgroup.cz) Sazba Zoran Bonuš zaregistrujte si novinky na www.rozvojovka.cz
I jedno pracující dítě je příliš Pokud má činnost firem nějaké sociální nebo environmentální důsledky, měly by to nahlašovat, říká český eurokomisař Vladimír Špidla. R O Z H O V O R R 3 V prosinci 2006 byl schválen návrh Evropské komise o podpoře strategií, postupů a programu důstojné práce v zemích EU i mimo ni. Co koncept důstojné práce zahrnuje? Je to velice důležitý koncept, který ženám a mužům umožňuje pracovat v podmínkách svobody, rovnosti, bezpečnosti a lidské důstojnosti. Podle Mezinárodní organizace práce důstojná práce zahrnuje možnost zvolit si svobodně povolání za spravedlivou odměnu. Součástí je i bezpečnost při práci a sociální ochrana rodin, svobodné vyjadřování zájmů zaměstnanců, možnost účastnit se rozhodování, které má vliv na jejich životy. Aktivní podpora konceptu důstojné práce je nedílnou součástí evropské sociální agendy. Koncept důstojné práce je zásadním způsobem spojen s agendou Rozvojových cílů tisíciletí. Jak se tato skutečnost odráží v jednáních a spolupráci s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi? Agenda důstojné práce je opravdu úzce spojena s Rozvojovými cíly tisíciletí. Hraje důležitou roli při plnění cílů usiluje například o odstranění chudoby, podporuje vzdělání, zdraví a rozvojovou spolupráci. Evropská komise v ý- znamným dílem podporuje udržitelný rozměr globalizace a agendu důstojné práce. Skutečně se jedná o důležitý prvek strategie EU v oblasti rozvoje, obchodu, vnějších vztahů a rozšiřování, stejně tak sehrává v ýznamnou roli v regionálních a bilaterálních dialozích s partnerskými zeměmi. Podle odhadů Mezinárodní organizace práce na světě pracuje 218 milionů dětí. Existuje systém, který by po evropských firmách požadoval reportování o výskytu dětské práce a který by spotřebitele informoval o původu výrobků? Připouštím, že navzdory mezinárodnímu úsilí odstranit dětskou práci je tato v některých částech světa pořád realitou. Legislativa EU dává společnostem možnost ohlásit sociální a environmentální problémy, nejedná se ale o povinnost. Evropská komise považuje za žádoucí, aby firmy ohlašovaly jejich obchodní operace, které mají sociální a environmentální důsledky. Dětská práce upírá dětem právo na vzdělání. Co činí EU proto, aby zabezpečila kvalitní vzdělání pro všechny děti? I jedno pracující dítě je příliš. Výzkumy poukazují na skutečnost, že dětská práce přispívá k zachování kruhu chudoby, ve které pak vězí celé generace, navíc se zjevným negativním dopadem na lidský a ekonomický kapitál celé země. I na individuální úrovni je smutným faktem každé dítě bez přístupu ke vzdělání a tedy bez práva na dětství - potenciál takového dítěte nebude nikdy plně využitý. Komise činí mnohé. Loni jsme představili Radě EU nový komunikační a akční plán pod názvem Zvláštní místo pro děti v rámci vnější činnosti EU. Plánujeme také studii na téma jak nejlépe v yužít naše stávající nástroje na odstranění dětské práce. Klademe taky důraz na bezplatné a univerzální základní vzdělání v našich rozvojových programech a politických diskuzích všude na světě. Kampaň Stop dětské práci, je lepší chodit do školy připravila Akční plán pro firmy, na jehož základě vzniklo několik doporučení pro EU. Celkovým rámcem je koncept Společenské odpovědnosti firem (CSR). Co a jak konkrétně dělá EU pro podporu tohoto konceptu? Evropská komise vnímá CSR jako souhrn aktivit splňujících sociální a environmentální cíle, které podstupují společnosti z vlastní vůle, dobrovolně a v rámci jejich obvyklých obchodních operací. Hlavní rolí EU je zvýšit povědomí o CSR, umožnit výměnu příkladů dobré praxe v rámci Evropy a vést diskuzi o jednotlivých aspektech CSR a iniciovat tak další postup. Konkrétněji zorganizovali jsme Evropské fórum zájmových skupin, kde se potkali zaměstnavatelé, zaměstnanci, nevládní sektor, akademici a sociálně zodpovědní investoři, aby se každé dva roky vzájemně informovali o svých CSR aktivitách a aby měli možnost vést debatu o dalším postupu. Jaká by měla být role členských států EU v prosazování konceptu důstojné práce a ochrany práv dětí ve vztahu k rozvojovým zemím? Pokud jde o pracovní podmínky, máme v EU vysoké standardy. Takže můžeme identifikovat dobrou praxi, ale stejně tak musíme být důslední v našich dialozích, obchodních jednáních a rozvojové spolupráci, abychom si byli jisti, že rozvojové země také respektují standardy důstojné práce. EU realizuje své projekty po celém světě od Pákistánu, kde usilujeme o odstranění dětské práce v domácnostech, autodílnách nebo ve zpracování odpadu, až po Brazílii, kde financujeme osvětové kampaně a podporu komunit. V některých regionech Indie financujeme programy usilující o eliminaci dětské práce zvýšením kvality a dostupnosti základního vzdělání. Financujeme také vzdělávací materiály o problematice dětské práce v Maroku anebo vzdělávací semináře pro děti v pásmu Gazy. přeložila PETRA WEISSOVÁ Rozhovor proběhl E-mailem foto archiv Vladimír Špidla
T É M A VZDĚLÁVÁNÍ T 4 Důraz na vzdělávání dívek pohne rozvojem Vzdělání je patrně jedním z nejdůležitějších základních kamenů k tomu, aby ženy mohly dosáhnout rovnosti s muži - aby byly schopny uplatňovat svá práva, rozhodovat o svém vlastním těle, o svém životě, o tom, čím by chtěly v životě být, kdy vstoupí do manželství, kolik dětí chtějí mít, v jaké profesi by se chtěly uplatnit. To vše závisí na tom, budou-li mít možnost získat vzdělání. Autorkou těchto slov je Graça Machel, mezinárodně uznávaná obhájkyně práv žen a dětí, původem z Mosambiku. Ve svém výroku se dotýká mnoha problémů, kterým ženy a dívky v rozvojovém světě čelí, a to především kvůli nedostatečnému vzdělání. Přitom ideální stav genderové rovnosti a zplnomocnění žen a dívek, dosažený mimo jiné prostřednictvím jejich vzdělávání, je i nadále jedním z nejdůležitějších základních předpokladů pro úspěšné a udržitelné potírání chudoby v rozvojových zemích. V přístupu ke vzdělání jsou na tom nejhůře dívky v zemích subsaharské Afriky. Podle údajů Světové banky například v Mosambiku dokončí základní vzdělání pouze 43 procent dětí, z toho jen 39 procent dívek. Překážek v přístupu ke vzdělání existuje v rozvojových zemích celá řada, například sociální a ekonomická situace, nedostatek škol, hluboce zakořeněné tradice nebo trvající konflikt v zemi. Negativních dopadů je stejně jako překážek mnoho: porušování lidských práv žen a dívek, porušování práv na zdravotní péči, nedostatek pracovních příležitostí a uvíznutí v bludném kruhu chudoby. Dívky jsou znevýhodněny Právo na vzdělání je už od roku 1948 zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv. I nyní, v 21. století, však na světě existují místa, kde toto právo uplatňováno není. V přístupu ke vzdělání jsou znevýhodněny ženy a dívky. Z globálního pohledu je míra gramotnosti sice na vzestupu, existují ale výrazné rozdíly mezi chudými regiony a zeměmi světa. Podle údajů Světové banky z roku 2009 tvoří dívky 55 procent ze 75 milionů dětí, které nechodí do školy. Znamená to, že celosvětově na každých 100 chlapců, kteří nechodí do školy, připadá 122 nevzdělávajících se dívek. V některých zemích je tento poměr ještě mnohem vyšší. Například v Jemenu připadá na každých 100 chlapců nedocházejících do školy 270 stejně postižených dívek, v Beninu je to 257 dívek, v Iráku 316 dívek a v Indii dokonce 426 dívek. Mezinárodní společenství si v rámci Rozvojových cílů tisíciletí stanovilo prosazovat genderovou rovnost a posílit postavení žen (cíl č. 3), přičemž jako indikátory dosažení tohoto cíle si určilo do roku 2005 odstranit rozdíly v přístupu mužů a žen k základnímu a vyššímu vzdělání a do roku 2015 dosáhnout téhož na všech úrovních vzdělání. V roce 2005 nebylo celosvětově stanoveného cíle dosaženo. Genderovou rovnost v základním vzdělání se však zatím podařilo prosadit v Latinské Americe a Karibské oblasti, ve východní Asii, Tichomoří a v zemích Společenství nezávislých států. Podle v ýroční zpráv y o plnění Rozvojových cílů tisíciletí za rok 2009 dosáhlo v roce 2007 genderové rovnosti v základním a vyšším vzdělání pouze 53 ze 171 zemí a rok 2015 zůstává nadále velkou výzvou. Přitom splnění cíle č. 3 úzce souvisí s dosažením dalších rozvojových cílů: snížit chudobu (č. 1), zpřístupnit základní vzdělání pro všechny (č. 2), omezit dětskou úmrtnost (č. 4), zlepšit zdraví matek (č. 5), bojovat proti HIV/AIDS a jiným nemocem (č. 6). Je tedy zřejmé, že bez důrazu na vzdělávání dívek se rozvoj dostává do začarovaného kruhu. Ženy mnohdy neznají svá práva V rozvojovém světě ženy a dívky často neznají svá základní práva nebo způsob, jak se bránit proti diskriminaci na základě pohlaví, jakou je například mrzačení ženských genitálií, různé formy sexuálního násilí, předčasné sňatky či břemeno neplacené práce. Podle odhadů UNICEF bylo například v Zimbabwe oddáno před osm-
náctými narozeninami 48 procent dívek se základním vzděláním. U dívek, kterým se základního vzdělání vůbec nedostalo, to bylo 87 procent. Zpráva Populačního fondu z roku 2003 pak uvádí, že dívky, které déle studují, se zpravidla později provdají a také později mají děti, což snižuje jejich zdravotní rizika a naopak zvyšuje jejich ekonomický potenciál. A zdravotní rizika jsou u dívek bez vzdělání značná, jde například o nákazu virem HIV. Na přímou souvislost mezi vzděláváním dívek a prevencí HIV poukazuje Jiří Preis z katedry geografie Zápa- navštívil vzdělávací projekt pro mladé dívky z rodin postižených AIDS. Projekt se jmenuje Bambejja School a nachází se v Kampale. Výuka je tu zaměřena nejen na informace o viru HIV, ale také na praktické věci týkající se hygieny, lidské sexuality nebo práce s počítačem. Projekt dívkám velmi prakticky pomáhá stavět se na vlastní nohy a být méně zranitelnější vůči zneužívání, sexuálnímu násilí a závislosti na mužích. V opačném případě by se totiž snadno mohlo stát, že se bude opakovat historie a příběhy jejich rodičů, říká Preis. a zároveň přispívá k postupnému odbourávání některých tradičních zvyklostí, které v zemi stále přetrvávají, jako je například ženská obřízka nebo únosy mladých dívek. Vzdělávání je prioritním tématem české zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS), zejména v zemích Afriky (Angola, Etiopie, Namibie) a dále v Moldavsku a v Afghánistánu. Nutno však upozornit, že vzdělávání dívek a obecně genderový aspekt je v rámci české ZRS víceméně přehlížen a není již ošetřeno, zda projekty přispívají k rovnosti pohlaví. T É M A VZDĚLÁVÁNÍ T 5 text MÍLA LUKÁŠOVÁ dočeské univerzity v Plzni. Čerpá přitom ze svých návštěv subsaharské Afriky. Podle údajů OSN pocházejí dvě třetiny lidí na světě nakažených HIV právě ze subsaharské Afriky, přičemž 60 procent z nich jsou ženy a dívky. Jiří Preis uvádí, že nejzranitelnější skupinou jsou mladé dívky a ženy ve věku 13 až 25 let. Během svého pobytu v Ugandě Preis Gender v české ZRS Podobné projekty jsou u české rozvojové spolupráce spíše ojedinělé. Jedním z nich je vzdělávací projekt společnosti Člověk v tísni v Etiopii, zaměřený na prevenci HIV a plánované rodičovství. Podle vedoucího mise Ondřeje Nádvorníka vzdělávání napomáhá dívkám uvědomit si možnosti plánovaného rodičovství Vzdělání dívek je nepochybně vstupní branou pro dosažení genderové rovnosti a zplnomocnění žen a dívek. Právě prostřednictvím vzdělání se mohou ženy více zapojit do veřejného života a plně uplatňovat svá práva, postavit se diskriminaci a změnit společenské konvence, které společnost brzdí v plnohodnotném rozvoji. Autorka pracuje v Centru ProEquality při Otevřené společnosti, o. p. s. foto: PETER DE RUITER
T É M A VZDĚLÁVÁNÍ T 6 Výuka v Mongolsku? Třeba vysílačkou Jakmile venkovské děti v Mongolsku dospějí do věku, kdy se začíná se školou, nezbývá jim než se přestěhovat do okresního internátu. Pro chudé rodiny je pak často problém udržovat se svými potomky pravidelný kontakt. Vláda se to snaží změnit, například podporou vzdělávání na dálku. text LUKÁŠ VOBORSKÝ Autor pracuje v organizaci Charita ČR foto ARCHIV CHARITA ČR V Mongolsku loni v září proběhla školská reforma. Počet let základní, předuniverzitní školní docházky byl z původních deseti let zvýšen na dvanáct. Mongolsko, jako země s nejnižší hustotou obyvatel na kilometr čtvereční (přesně 1,7 obyvatele na km 2 ), zvládá jen obtížně poskytovat vzdělání dětem z odlehlých venkovských komunit. Současná změna vzdělávacího systému však s sebou pro mongolský venkov přináší potenciálně vyšší riziko než přínos. Až do září 2008 nastupovaly do první třídy děti v osmi letech. Poté, co vešel v platnost nový školský zákon, do lavic zasedli už šestiletí prvňáčci. Úsilí Mongolska, kterým se snaží zvýšit vzdělanost populace, je jistě chvályhodné. Jenže jevy, které zavádění reformy provázejí, nemusí mít jen pozitivní dopad. Jedním z rizik je například zavedený internátní systém školství na venkově. Škola = odloučení Již před reformou fungoval systém internátů v mongolských somonech, což jsou administrativní jednotky státní správy přibližně na úrovni českých okresních měst. Když se děti dostaly do věku, kdy je třeba začít se školou, odcestovaly do internátu a začaly se tam vzdělávat. Potíž nastala ve chvíli, kdy se školáci chtěli vrátit domů za rodinou. Vzdálenost od okresního města k domovské obci dítěte se v průměru pohybuje mezi 40 až 80 kilometry a neexistuje tu žádné pravidelné dopravní spojení. A nejen to, pouhá cena benzinu pro přesun představuje leckdy i více než polovinu měsíčního platu. Děti tak zůstávají odloučeny od svých rodin po většinu školního roku. Současná praxe po zavedení reformy v tomto ohledu není a ani nemůže být jiná. Bohatší rodiny se systému přizpůsobují po svém a vysílají do somonů zpravidla prarodiče, kteří se pak o své vnuky a vnučky starají. Většinou je však pro venkovské obyvatele nemožné udržovat zdravý a pravidelný kontakt se svými potomky. Nová školská reforma sice není příčinou této situace, nicméně vzhledem ke snížení věkové hranice pro nástup do školy se celá záležitost ještě přiostřila. Psychosociální vývoj dětí je tak kvůli trvalejšímu odloučení od rodin ohrožen. Postupem času to může vést ke zvýšení v Mongolsku tolik obávané migrace do měst a vylidnění venkova. Jednou z odpovědí na tento problém jsou snahy mongolského ministerstva školství o větší využití neformálního vzdělávání. Distanční vzdělávání se celosvětově jeví jako vhodná metoda pro země s nízkou zalidněností. Stejně jako například v Kanadě nebo Austrálii se i v Mongolsku postupně rozvinul systém neformálního vzdělávání. Z rozhodnutí mongolské vlády v roce 1997 vzniklo Národní centrum pro neformální a distanční vzdělávání. Aktivity střediska pomáhají odstraňovat negativní projevy zmiňovaných problémů s odloučením dětí od rodin. Je tu cílená snaha zapojovat do výuky nejnovější poznatky z oblasti vzdělávání a využívat moderní technologie. Jde například vyučování přes radiové vysílačky. Venkovské obyvatelstvo se tak může vzdělávat, aniž by muselo opouštět své domovy. Neformální vzdělávání je cestou Domnívám se, že možnost neformálního vzdělávání je obecně vhodným polem pro rozvojovou spolupráci. Právě jiný druh myšlení a pohled z vnějšku společně s aktivitami zaměřenými na konkrétní dílčí změny, které vedou k jasně vykazatelným výsledkům, se jeví jako vhodné prostředky pro posílení kapacit v této oblasti. Někdy, a na příkladu současného Mongolska je to vidět obzvlášť dobře, je třeba ustoupit od vykazování statistických výsledků a soustředit se na hlubší příčiny. Nejde o to soudit postupy mongolské vlády, ale poukázat na dvousečnost některých opatření. Stávající situace v Mongolsku nepochybně povede k vyšší vzdělanosti, nicméně stojí za úvahu, zdali tento způsob s sebou neponese rizika, kterým bude i vzdělanější obyvatelstvo čelit s obtížemi. Mongolsko v současné době stojí v situaci, kdy musí vyhodnotit rizika spojená s přístupem ke vzdělání ve venkovských oblastech. Pokud jde o zvolení té nejvhodnější metody vzdělávání, jde o obtížný terén. Pro mongolské prostředí se však jeví větší důraz na neformální vzdělávání jako vhodná cesta.
Segregace chudých žáků T É M A VZDĚLÁVÁNÍ Školy v Jihoafrické republice si výši školného stanovují samy. Následkem toho řada chudých černošských rodin nemá na zaplacení kvalitní školy. Odborníci varují, že tento nový typ takzvané finanční segregace může vést k nepokojům a nesnášenlivosti. T Dodržování lidských práv se v JAR od pádu apartheidu a od prvních svobodných voleb v roce 1994 dlouhodobě zlepšuje. Lze to alespoň usuzovat z různých ukazatelů, jako je například poměr zastoupení jednotlivých etnických skupin ve vládě, vypracovaný agenturou OCHA (UN Office for the Coordination of Humanitarian Affairs). Podle této statistiky se zastoupení bělošského obyvatelstva mezi lety 1994 až 2006 snížilo téměř na polovinu, a začíná tak lépe odpovídat celkovému podílu bělochů v populaci. Následky dlouhodobého porušování lidských práv a téměř 50 let rasové segregace přesto na tamější společnosti zanechalo stopy. A zlepšení se zatím rozhodně neprojevuje ve všech oblastech. Jedním z problémů, jež se podle Komise pro lidská práva JAR v zemi v poslední době objevily, je finanční segregace. U té hrozí, že by v budoucnu mohla nahradit segregaci rasovou. Přestože jihoafrická vláda označuje za jednu ze svých priorit vzdělání, a to zejména univerzální základní vzdělání, mnoha rodinám v menších městech a na venkově hrozí, že si nebudou moci dovolit své děti do školy posílat. Státní školy v zemi si totiž i přes proklamovaný přístup vlády mohou nastavit vlastní školné, které jim slouží jako druhotný zdroj financování. na předměstí Johannesburgu přesahují polovinu průměrných měsíčních příjmů. Vzhledem k výši životních nákladů v JAR je tato situace pro řadu rodin finančně neúnosná. Podle BBC se na kvalitních školách ve městech platí ve srovnání s těmi venkovskými dokonce dvanáctkrát více. Na rozdílech ve kvalitě venkovských a městských škol se podepisuje řada faktorů. Hlavním z nich je vysoká úroveň negramotnosti, která v roce 2006 u dospělé populace dosáhla 24 procent. Negramotnost je na venkově výrazně vyšší a sekundárně se projevuje i v nedostatečné kvalifikaci vyučujících ve venkovských školách. Dalším faktorem je rozdíl v počtu studentů připadajících na jednoho vyučujícího. V soukromých, převážně městských školách, je to 18 žáků na jednoho kantora. Ve státních školách připadá na jednoho pedagoga 33 dětí. Od této skutečnosti se pak odvíjí i to, jak se obyvatelstvo podílí na dalším vzdělávání. Středoškolského a vyššího vzdělání v JAR dosáhne 65 procent bělochů, ale pouze 14 procent obyvatel černé pleti. Hrozí nepokoje Zaručení univerzálního vzdělání se nyní často označuje za jediný skutečně účinný prostředek boje proti chudobě. V souvislosti s velkými finančními rozdíly mezi jednotlivými etniky v JAR tak problematika vzdělávání zasahuje i do oblasti lidských práv a rasové diskriminace. Bez ohledu na to, co je dnešní příčinou této nerovnosti, lze při zachování statu quo v budoucnu očekávat další rozevírání pomyslných nůžek mezi bohatým bělošským a chudým černošským obyvatelstvem. Za dané situace hrozí i vypuknutí nepokojů a rasových nesnášenlivostí. V souvislosti s JAR má však vzdělávání ještě jeden rozměr boj proti HIV/AIDS. Virem HIV bylo v zemi v roce 2008 podle vládního průzkumu nakaženo 11 procent obyvatelstva, tedy přibližně 5,2 milionu lidí. To je nejvyšší absolutní číslo pro jednu zemi na světě. Vzhledem k nevyléčitelnosti této nákazy může ke zlepšení současného stavu vést pouze osvěta, ve které školy hrají nezanedbatelnou roli. Na problematiku vzdělávání se v rámci Rozvojových cílů tisíciletí zaměřila i OSN. Zatímco kvůli jejím intervencím a finanční podpoře se situace ve školství v mnoha nerozvinutých zemích postupně zlepšuje, Jihoafrická republika kráčí opačným směrem. To však může této zemi v budoucnosti přinést řadu zásadních potíží, ať už v oblasti ekonomiky, nebo lidských práv. 7 Vysoké poplatky Nedostatečné finanční zázemí tak v současné době nutí zejména děti z chudých černošských rodin, aby se spokojily s nižší úrovní vzdělání. Problém je, že tento kompromis ve svém důsledku vede k dalšímu prohloubení existujících sociálních i etnických nerovností. Situace už došla tak daleko, že některé školy, které byly v době apartheidu vyhrazeny pouze bělochům, údajně nastavují poplatky za docházku neúměrně vysoko. Chtějí tak zabránit ostatním etnikům v jejich navštěvování. Pro typickou rodinu z menšího města náklady na kvalitní školu pro dvě děti text ONDŘEJ KVAPILÍK Autor studuje žurnalistiku na FSV UK foto MARIÁN ČAUČÍK
D I S K U S E D 8 Nadbyteční ve vlastní zemi Původní obyvatelé tvoří jen pět procent světové populace, ale zároveň patnáct procent nejchudších obyvatel planety. I přes různé vládní závazky je jejich postavení stále problematické jejich práva bývají často porušována, mají zhoršený přístup k sociálním službám. Kichwa v Ekvádoru, Naga v Indii, Sanové v Botswaně. Na planetě žije až 350 milionů takzvaných původních obyvatel, kteří náležejí k pěti tisícům různých domorodých skupin. Roztroušeni jsou v 70 zemích světa. Podle definice OSN je původní obyvatelstvo skupinou lidí, která byla součástí daného území nebo státu v době jeho podrobení nebo kolonizace a která si zachovává své původní společenské, ekonomické, kulturní a politické instituce. Jejich postavení si svět připomíná 9. srpna, na kdy už od roku 1994 připadá Mezinárodní den původních obyvatel. Sanové, Malajci a spousta dalších Podobným problémům čelí příslušníci původního obyvatelstva téměř na všech kontinentech. Ve hře jsou zlaté, diamantové nebo měděné doly či těžba dřeva v Latinské Americe, Africe a Asii. Mediálně známým se stal spor Sanů (Křováků) s botswanskou vládou. Ta od poloviny 90. let Sany systematicky přesidlovala z centrálního Kalahári. Za vystěhováním stály diamanty, ačkoliv to vláda i tehdejší vlastník diamantového ložiska, společnost De Beer, popírali. I přes to, že Sanové Jak uvádí WHO, v některých regionech Austrálie trpí Aboriginové šestkrát vyšším výskytem cukrovky než zbytek obyvatelstva. Ve Vietnamu zase ženy patřící k etnickým menšinám mají dvojnásobně nižší přístup k prenatální péči než rodičky z majoritní populace. Ke špatnému zdraví původních obyvatel přispívá i přístup některých vlád. Původní obyvatelé obvykle žijí v izolovaných oblastech, kam politici neinvestují do základních sociálních služeb. Výsledkem je omezený nebo téměř nulový přístup původních obyvatel k nejen základní zdra- text BLANKA MEDKOVÁ Autorka pracuje ve společnosti Člověk v tísni foto USCHI TREFFER Patnáct let bojů o své Území obývané původními obyvateli bývá bohaté na nerostné suroviny, a jako takové se stává střediskem bezohledné těžby. Příkladem je kmen Kichwa, který obývá území s téměř nedotčeným pralesem na východě ekvádorské Amazonie. Lidé ze Sarayaku, historického centra šamanismu a politického hnutí Indiánů, již 15 let bojují proti působení těžebních společností na svém území. Těm na základě koncesí postupně připadla až osmina ekvádorského území. Z měst Lago Agrio a Coca, která jsou posledním bodem civilizace na cestě do Amazonie, vedou široké pásy proklestěné džungle. Jsou to pozůstatky působení ropného konsorcia Texaco, které tu těžbou v 70. a 80. letech způsobilo nenapravitelné škody. Proces vedený již pět let proti firmě Texaco, dnes ve vlastnictví americké firmy Chevron, by měl letos skončit. V případě prohry zaplatí Chevron pokutu v rekordní výši 27 miliard dolarů. nakonec spor vyhráli, nepodařilo se jim své původní území znovu osídlit. V Malajsii zase původní kmeny doplácí na rozšiřování plantáží palmového oleje. Plantáže této cenné exportní suroviny, která Malajsii pomohla vymanit se z asijské hospodářské krize, dnes zabírají již dvě pětiny půdy. Rychlé rozšíření plantáží se však podepsalo na vodních zdrojích a úbytku zvěře nebo ratanu, což byly tradiční komodity původních malajských obyvatel. Těm se nelíbí zejména to, že většinu plantáží ovládají jednotlivci, zahraniční korporace či státní autority, které nerespektují pozemková práva původních komunit. Projevuje se to i na zdraví Neférový přístup k původním obyvatelům nemá vliv jen na životní prostředí nebo chudobu, ale i na řadu dalších oblastí třeba na zdraví. Původní obyvatelé mají obecně horší zdravotní stav než příslušníci majoritní společnosti. votní péči, ale i ke vzdělání, spravedlnosti či participaci ve společnosti. Podle údajů Mezinárodního fondu pro rozvoj zemědělství tvoří původní obyvatelé zhruba pět procent světové populace, ale zároveň 15 procent nejchudších na světě. Postoj mezinárodního společenství Valné shromáždění OSN v roce 2007 schválilo Deklaraci o právech původních obyvatel. Prohlášení se podařilo prosadit i přes odpor USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu států s největším počtem původních obyvatel. Deklarace vyzývá členské státy OSN, aby původním obyvatelům přiznaly právo na sebeurčení, právo na půdu a na naleziště na jejich území. Prohlášení však nemá právní závaznost. Pak už dvacet let platí Konvence 169 Mezinárodní organizace práce. Ta chrání původní obyvatele i jejich pozemková práva a pro vlády, které ji ratifikovaly, je právně závazná. Konvenci zatím přijalo dvacet zemí.
Stále více Nepálců je nakaženo HIV/AIDS Šíření HIV/AIDS nabírá v Nepálu hrozivou rychlost. Během posledního desetiletí se počet nakažených téměř zdvojnásobil. Lidé nemají o prevenci ani léčbě dost informací. Řešení komplikuje častá migrace za prací a také neporazitelné tradice. D I S K U S E D 9 V Nepálu, království pod Himalájem, poslední dobou razantně přibývá nakažených HIV/AIDS. Netýká se to přitom jen nejvíce rizikových skupin obyvatelstva, jako jsou prostitutky, drogově závislí, homosexuálové nebo přistěhovalci. Komplikované situaci napomohla nestabilita země a také chudoba v kombinaci s nedostatečným vzděláním obyvatel. Nepálci mají o HIV/ AIDS velmi málo informací. Pacienti nakažení touto nemocí také obvykle čelí stigmatizaci a diskriminaci od zbytku tradiční, nábožensky založené společnosti. V roce 2001 evidovalo nepálské Národní centrum pro AIDS 36 tisíc nakažených. Tři tisíce lidí tento rok nemoci podlehlo. V roce 2007 už himalájský stát evidoval sedmdesát tisíc případů a skoro pět tisíc úmrtí. V dohledné době nelze očekávat zlepšení. Zatím nic nenapovídá tomu, že by se epidemii HIV/AIDS dařilo dostat pod kontrolu spíše naopak. Nejvíce nakažených žije v turisticky navštěvovaných a kosmopolitních oblastech Nepálu hlavně v údolí kolem hlavního města Káthmándú a v turistickém ráji Pokhary. Důvodem vysokého počtu nakažených není jen sexuální turistika, ale také vzrůstající uvolněnost sexuálního chování u mladých Nepálců a narušení původních rodinných vazeb. Nepálská společnost je silně orientovaná na tradice. Lidi, kteří trpí tak vysoce stigmatizujícím onemocněním, jakým HIV/AIDS je, nedokáže společnost přijmout. Za prací do Bombaje Chudoba nutí Nepálce odjíždět za prací do zahraničí. Nejčastějším cílem je Indie a její obchodní a průmyslová centra, například Bombaj. To je pro nepálské migranty místem, kde se relativně snadno dají vydělat peníze. Bohužel, lidi s nízkým vzděláním nebo zcela negramotné žádné růžové vyhlídky nečekají. Takoví ve skutečnosti nemají moc šancí, jak si v Bombaji slušně placené zaměstnání sehnat. Tato skupina migrantů se pak často uchyluje k prostituci, která není pro jejich rodinu ani komunitu doma přijatelná. Bombaj je městem proslulým vysokým počtem prostitutek nakažených virem HIV. Pokud se dívky rozhodnou prodávat v ulicích Bombaje své tělo, je nákaza spíše jen otázkou času. Statistika říká, že více než polovina nepálských dívek, které se tu živily prostitucí, je nyní HIV pozitivní. Studie z roku 2002 pak uvádí, že až u osmi procent všech Nepálců, kteří kdy v Bombaji pracovali, byl po návratu domů zjištěn virus HIV. I v turisticky atraktivním Nepálu představuje prostituce častý způsob obživy. Ačkoliv jsou zde silně zakořeněny rodinné vazby a platí, že dívka by panenství měla ztratit až po svatbě, mnoho mladých Nepálek se z existenčních důvodů přesto věnuje prostituci. Nepál není zemí, kterou by turisté vyhledávali primárně kvůli prodejnému sexu, ale poptávka tu existuje. Riziko nákazy je v zemi nižší, než v sousední miliardové Indii, ale i tak se pohybuje kolem nezanedbatelných sedmnácti procent. Kondom je proti tradicím Povědomí o tom, jak se nemoc roznáší i o tom, jak nemoc probíhá, je v Nepálu mizivé. Pro nepálské ženy je těžké získat o šíření nemoci či bezpečném sexu jakékoliv informace. A i kdyby je měly stále ještě jsou tu neporazitelné tradice. Kulturní zvyklosti například neumožňují, aby žena po muži žádala použití kondomu. Jakmile se ženy nakazí, možnost léčby nebo důstojného života je minimální. Společnost je obvykle vyloučí a možnosti legální ochrany nemocných v Nepálu prakticky neexistují. Sexuální chování se i v Nepálu pod vlivem západní kultury uvolňuje. Bohužel s rychlostí změny mravů nedrží krok informovanost o rizicích s nechráněným sexem spojených. Dívky, i když třeba mají informace o HIV/AIDS a dalších pohlavních chorobách, často nedokáží muže přimět k zodpovědnému a chráněnému sexu. Důvodem je jejich tradičně nízký sociální status. Nepálská vláda se i za podpory různých nevládních organizací snaží informace o nemoci šířit. V zemi nyní funguje kolem stovky organizacích, které se zabývají prevencí a bojem proti HIV/AIDS. Mnoho projektů se soustřeďuje zejména na vzdělávání terénních pracovníků, kteří pak budou schopni pracovat s rizikovými skupinami. Nepál se však stále potýká s nedostatkem finančních prostředků, které by byly pro účinné zvládnutí situace potřeba. text LADISLAV KUDLÁČEK Autor je spolupracovníkem společnosti Člověk v tísni foto LADISLAV KUDLÁČEK
P O H L E D Z E Z A H R A N I Č Í P 10 Nenechme Afriku za dveřmi Probíhající finanční, potravinová i energetická krize nejvíce dopadne na miliardu nejchudších obyvatel planety, kteří už dnes musí vystačit s pouhým dolarem na den. Pokud Afrika nyní zmizí z hledáčku světových lídrů, pokroky, které se v posledních desetiletích na kontinentě udály, mohou být ohroženy. Za jeden americký dolar toho v žádné z bohatých ekonomik mnoho nepořídíte. V chudé zemi, jako je Sierra Leone, odkud pocházím, ale může i půl dolaru zachránit život nebo nakrmit celou rodinu. Dnes se počítá každý pěťák, který se do Afriky a do její budoucnosti investuje. Experti jsou jednotní finanční, potravinová a energetická krize nejkrutěji dopadne na miliardu na dně, tedy nejchudší lidi z asi šedesáti zemí světa, kteří přežívají s pouhým dolarem na den. Nejedna africká země kvůli krizi nezvládne splnit termín Rozvojových cílů tisíciletí pro snížení chudoby, stanovený na rok 2015. Africký kontinent dosáhl za poslední desetiletí řady významných socioekonomických pokroků. Sám jsem se o tom přesvědčil během nedávných cest po Beninu, Ghaně, Etiopii, Egyptě, Namíbii, Nigérii, Senegalu a JAR. K těmto úspěchům patří mimo jiné tržní reformy, liberalizace ekonomik, neustálé vytváření podmínek vhodných pro podnikání, zlepšování postavení žen nebo vzdělávání. Většina těchto pokroků je teď ve vážném ohrožení. foto ZDENĚK BÁRTA text KANDEH K. YUMKELLA Autor je generálním ředitelem UNI- DO (Organizace OSN pro průmyslový rozvoj) Z angličtiny přeložil DAVID DADUČ Přehlížení povede k ještě větší krizi Finanční krize už zasadila ránu převodům peněz ze zahraničí. Migranti přicházejí o práci nebo je pro ně těžké naspořit peníze, které by pak poslali příbuzným domů. Nejnovější globální ekonomický výhled Světové banky tvrdí, že se objem těchto převodů, takzvaných remitencí, letos propadne o pět až osm procent. Zahraniční společnosti stahují kapitál, takže peníze pro import i export vysychají. Obchod uvadá. Míra nezaměstnanosti je závratná, zejména mezi znevýhodněnými skupinami mladými lidmi a ženami. Například v již vzpomínané Sieře Leone je momentálně bez práce 60 procent mladých lidí. Neposkytnutí pomoci miliardě na dně může vyvolat masovou migraci a narušení globální bezpečnosti. Přehlížet nejchudší státy znamená odsouvat do budoucna mnohem větší krizi, která povede k hladovění, nepokojům a masové migraci. Chudoba je také líhní nemocí a tok legálních i nelegálních migrantů je bude přenášet do bohatých států. Chudoba není pouze jejich problém. Je to také náš problém. Pokud se rozvojové země zhroutí, na brány nám budou tlouci miliony lidí. Jejich prvním cílem bude Evropa. Taková masová migrace
v některých zemích vážně poškodí už beztak napjaté vztahy a povede k nedozírným důsledkům. Jedině koordinovaná celosvětová reakce může zaručit, že lidé náležející k nejchudší miliardě nebudou v dlouhodobém výhledu Evropu navštěvovat jako uchazeči o azyl, ale jako turisté a obchodní partneři. Svůj díl práce musí odvést i Afrika. Potřebuje investice, aby se vymanila ze závislosti na agendě prosazované dárci a aby se odklonila od rolnického zemědělství. Musí se naučit konkurovat na globální úrovni. Prospěšná globalizace Industrializací a vytvořením jednotného trhu si Afrika může zajistit udržitelný růst. Musí propagovat výrobu a obchod, rozšířit zemědělské podnikání a zemědělská odvětví, vytvářet bohatství a nová pracovní místa. Rozvoj podnikání v zemědělství může stimulovat širší hospodářský růst, vzpružit regionální obchod a zároveň zlepšit potravinovou bezpečnost a zmírnit chudobu. Globalizace byla dosud pro mnoho lidí v rozvojovém světě prospěšná. V nynějším kritickém okamžiku nesmíme připustit, aby to přestalo platit. Musíme zajistit, že tento proces zahrne více lidí a dále že:»» do Afriky a do rozvojového světa budou vytrvale proudit finanční zdroje, aby se mohly nadále integrovat do globální ekonomiky,»» předejdeme protekcionismu a trhy zůstanou otevřené,»» nejchudší národy se budou moci vymanit z bídy prostřednictvím trhu,»» s přírodními zdroji se bude dobře hospodařit, aby docházelo k širšímu a ucelenějšímu rozvoji. Dostatek relevantních zkušeností z nově industrializovaných zemí v Asii i jinde může africkým zemím ukázat, jak své ekonomiky povzbudit a urychlit na kontinentu proces tvorby bohatství a úbytku chudoby. V neposlední řadě platí, že bez dostupné energie k rozvoji nedojde. Současná krize by mohla přispět k formulaci nového přístupu: pro zajištění udržitelného rozvoje je třeba posilovat nabídku spolehlivých, cenově dostupných a obnovitelných energetických služeb a propagovat energetickou účinnost. Pak bude zajištěno, že hospodářský růst nebude zvyšovat poptávku po energiích a stupňovat ničení životního prostředí, včetně změny klimatu. Desetina světové ropy je v Africe Afrika má skvělý hydroenergetický potenciál, který se dosud využívá jen ze sedmi procent. Africké zásoby zemního plynu tvoří asi osm procent celosvětových zásob. Kontinent má rovněž desetinu světové zásoby ropy. K zužitkování tradičních i obnovitelných zdrojů energie však budou zapotřebí významné investice. Je stále nejasné, jak přesně se do Afriky dostane bilion dolarů přislíbených na summitu G20 v Londýně. Právě proto musíme na čísla dohlížet a světovým lídrům neustále připomínat potřeby oby vatel rozvojového světa. Tím se vyjasní politické priority, do praxe se zavedou strategie k předcházení lidských katastrof a Afrika získá náležité místo u pomyslného stolu globální ekonomiky. Copyright: Project Syndicate / Europe s World, 2009. www.project-syndicate.org P O H L E D Z E Z A H R A N I Č Í P 11 Aktuality z projektů NOVÝ PROJEKT ZLEPŠÍ PŘEDŠKOLNÍ VÝCHOVU NA ŠRÍ LANCE Letos v červenci rozjela šrílanská mise společnosti Člověk v tísni ve spolupráci s německou organizací GTZ nový projekt. Ten je zaměřen na zlepšení komunikace mezi lidmi a místní samosprávou v okrese Battiacola.Obsahově se program, do kterého je zapojeno 30 vesnic, soustředí zejména na rozvoj předškolního vzdělávání, stavbu a rekonstrukci mateřských škol a doplnění potřebného vybavení. V rámci projektu se místní zastupitelé naučí, jak lépe komunikovat s občany své vesnice, jak společnými silami postavit školku s hřištěm a jak pro zařízení najít kvalitní pedagogy. Kromě zástupců místních samospráv se program zaměřuje třeba i na ženské organizace, jejichž členky se dozvědí, jak úřady žádat o poskytování různých služeb a jak se aktivně zapojovat do dění a rozvoje obce. Projekt potrvá do října 2010 a rozpočet činí 245 tisíc eur. Východní provincie Šrí Lanky, kde projekt probíhá, je zdecimovaná dlouhotrvajícím válečným konfliktem. To se vyznačuje nejen zničenou infrastrukturou, ale i nefunkčním institucionálním aparátem, který byl během konfliktu odříznut od zbytku správy země. Místní samospráva trpí nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců, prospěchářstvím mezi volenými zástupci a neznalostí rozdělení pravomocí mezi centrální a místní vládou. NEGRAMOTNÍ DOSPĚLÍ V ANGOLE DOSTALI ŠANCI NA VZDĚLÁNÍ Po 40 letech nestability žijí v Angole nejméně dvě generace dospělých, které neměly šanci chodit do školy. Doplnit si vzdělání pro ně není ani v současné době jednoduché škol i učitelů je nedostatek a přednost mají děti odpovídajícího věku. Především ve venkovských oblastech, kde chybí celková infrastruktura, se tak podíl negramotných dospělých pohybuje kolem 75 procent. Změnit se to snaží projekt společnosti Člověk v tísni, která v provincii Bié od roku 2008 pořádá alfabetizační kurzy pro dospělé. Nyní skončil první modul, kterým úspěšně prošlo 281 lidí, z toho 147 mužů a 134 žen. Druhý modul bude zahájen 13. srpna. Kurzy jsou intenzivní, vyučuje se každý den brzy ráno a výuka trvá jeden rok. Během této doby účastníci kromě výuky čtení a psaní absolvují 1. až 4. třídu základní školy. O vzdělávací kurzy je obrovský zájem. Lidé na ně stojí frontu a ti, na které se nedostane, se pak srocují před kostelem a snaží se vzdělávat alespoň samostudiem. Kurzy Člověka v tísni jsou uznané angolským ministerstvem školství. POCHODUJÍCÍ PROTI HLADU VYDĚLALI 108 TISÍC KORUN Začátkem června se v Praze uskutečnil již šestý ročník celosvětového Pochodu proti hladu. Ve stejnou hodinu se lidé ze všech časových pásem planety vydali na pět kilometrů dlouhý pochod a symbolicky tak obešli celou zeměkouli. Cílem je upozornit na celosvětový problém hladu a získat prostředky na boj proti dětské podvýživě. Podle odhadů na světě hladoví až miliarda lidí. Letošní ročník pražského pochodu uspořádala nezisková organizace ADRA. Během akce se vybralo 108 tisíc korun a dalšími 200 tisíci přispěli dva hlavní partneři pochodu, společnosti TNT a Unilever. Peníze budou použity na zajištění jídla pro školáky v rozvojových zemích v rámci Světového potravinového programu OSN. text Aktuality z projektů JANA MACHÁLKOVÁ, MICHALA HOZÁKOVÁ
Dívky bez základního vzdělání V současnosti nechodí téměř 75 milionů dětí do školy. To je více než počet všech obyvatel Francie nebo Turecka. Zásadní rozdíl existuje v počtu dívek a chlapců, kteří mají přístup alespoň k základnímu vzdělání. Státem, kde je největší procentuální podíl mezi dívkami a chlapci navštěvujícími základní školu, je Indie. Dívek zapsaných na základní školu je zde osmkrát méně než chlapců. Takový nepoměr je desetkrát vyšší než v kterémkoli jiném státě na světě. Další země s velkým procentuálním rozdílem dívek a chlapců na základní škole jsou Jemen, Čad, Benin a Niger. Velikost území odráží proporcionální poměr dívek a chlapců zapsaných na základní škole. Copyright 2006 SASI Group (University of Sheffield) and Mark Newman (University of Michigan). Zdroj: http://www.worldmapper.org