Obchodní vztahy EU a ČLR

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Obchodní vztahy EU a ČLR Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Jan Ostřížek Petr Bubeník Brno 2009

Tímto bych chtěl poděkovat panu Ing. Janu Ostřížkovi za odborné vedení práce a věcné připomínky, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat asistentu pana europoslance Libora Roučka panu Tomáši Petříčkovi za čas, který mi věnoval a za poskytnuté informace k dané problematice.

Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Ing. Jana Ostřížka a uvedl v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje. V Brně, dne 19. 5. 2009 Podpis

Abstrakt Tato práce se zabývá hospodářským vývojem Čínské lidové republiky (ČLR) od roku 1978 do současnosti a ekonomickými a politickými vztahy ČLR s Evropskou unií (EU). Na základě historického vývoje vzájemných vztahů popisuje problémy, které obě země zaznamenávají ve vzájemném obchodě a způsob jejich řešení. Poslední část se zaobírá faktory, které by mohly mít v budoucnu vliv na vzájemné vztahy ČLR a EU. Výsledkem této analýzy je návrh, jakým způsobem by v budoucnu měla EU vůči ČLR postupovat, aby zajistila stabilní a nekonfliktní vzájemné vztahy. Klíčová slova: Evropská unie, Čínská lidová republika, obchod, ekonomické vztahy, politické vztahy. Abstract This paper deals with economic development of People s Republic of China (PRC) since 1978 up to the present and with economic and political relations between PRC and the European Union (EU). Reflecting the historical development of mutual relations the paper gives a description of the problems in mutual trade and how to solve them. Finally the paper describes factors which could influence future relations between PRC and the EU. As a result of this analysis a proposal is presented how the EU should act towards PRC in order to ensure stable and non-conflict relations. Key words: the European Union, People s Republic of China, trade, economic relations, political relations.

Seznam použitých zkratek ČLOA Čínská lidově osvobozenecká armáda ČLR Čínská lidová republika EHS Evropské hospodářské společenství EK Evropská komise EU Evropská unie HDP Hrubý domácí produkt ICCPR Mezinárodní úmluva o občanských a politických právech (International Covenant on Civil and Political Rights) ICESCR Mezinárodní úmluva o ekonomických, sociálních a kulturních právech (International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights) KS Komunistická strana OSN Organizace spojených národů PCA Dohoda o spolupráci a partnerství (Partnership and Cooperation Agreement) PZI Přímé zahraniční investice SSSR Sovětský svaz socialistických republik USA Spojené státy americké (United States of America) ÚVK Ústřední vojenská komise ÚV KS Ústřední výbor komunistické strany VSLZ Všečínské shromáždění lidových zástupců WTO Světová obchodní organizace (World trade organisation) ZEZ Zvláštní ekonomická zóna

Obsah 1 Úvod...8 2 Cíl práce a metodika...9 3 Historie Číny...10 3.1 Vznik ČLR a vláda Mao Ce-tunga... 10 3.2 Počátek reforem... 13 3.3 Vznik zvláštních ekonomických zón (ZEZ)... 16 3.4 Populační politika... 18 3.5 Studentské kluby a snaha o politickou reformu... 21 3.6 Tchien-an-men, 1989... 22 3.7 90. léta rozkvět čínské ekonomiky... 23 3.8 Vstup do nového tisíciletí... 26 4 Historie vzájemných obchodních a politických vztahů...29 5 Problémy obchodování mezi EU a ČLR...36 5.1 Summity EU-Čína... 36 5.2 Obchodní deficit EU vůči Číně... 38 5.3 Čínský kurzový systém... 40 5.4 Boj proti padělkům a nebezpečným výrobkům... 42 6 Budoucí vývoj vzájemných vztahů...44 6.1 Dohoda o spolupráci a partnerství (PCA)... 44 6.2 Postoj USA... 44 6.3 Odliv přímých zahraničních investic (PZI)... 45 6.4 Dodržování lidských práv v Číně... 47 7 Diskuse...49 8 Závěr...53 9 Použitá literatura...56

1 Úvod Až se Čína probudí, země se zachvěje. Napoleon Bonaparte Ať si to chceme přiznat nebo ne, Čína se stává globální velmocí. Podle americké banky Goldman Sachs má být její ekonomika do třiceti let třikrát větší než ekonomika Spojených států amerických. V současném ekonomicky provázaném světě snad neexistuje žádná významnější země, která by v Číně nevyráběla nebo s ní alespoň neobchodovala. Probuzení tzv. čínského draka nastalo na konci 80. let minulého století a bylo velkolepé. Je otázkou, kde by se Čína nacházela nyní, kdyby si neprošla roky hrůzovlády a ekonomických experimentů Mao Ce-tunga. Nyní již mohla být globálním hráčem číslo jedna, ovšem na druhou stranu je možné, že už by taky nemusela existovat. Jedno je v současné době jisté Čína ještě dosud neřekla poslední slovo. Západní svět už si dávno všiml, že jeho další růst a blahobyt není bez Číny možný. To samé platí i naopak. Čína už si dobu mezinárodní izolace za vlády Maa vyzkoušela a sami Číňané nejlépe vědí, co jim přinesla hlad a chudobu. Proto si i vláda uvědomuje nutnost spolupráce a otevírání se Západu. Spolupráce mezi EU a Čínou je postavena na bázi strategického partnerství. Evropská unie (EU) je co do obratu největším zahraničním obchodním partnerem Číny a naopak Čína je dnes po Spojených státech druhým největším obchodním partnerem Evropské unie. Vzájemné vztahy těchto dvou stran ovlivňují téměř dvě miliardy lidí žijících na těchto územích. Obě strany si přejí silnou a bezproblémovou spolupráci především v ekonomické oblasti. Snahou EU je větší zapojení Číny do mezinárodního obchodu, standardizace vzájemných vztahů a také lepší dodržování lidských práv na čínském území. 8

2 Cíl práce a metodika Hlavním cílem práce je analýza vztahů mezi EU a Čínskou lidovou republikou (dále jen Čína) od navázání diplomatických vztahů až do současnosti a návrh možného přístupu EU k Číně v rámci vzájemných vztahů. Čína je jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů EU, jedna z nejdynamičtěji se rozvíjejících ekonomik světa a budoucí světová velmoc. Jaké problémy existují ve vzájemném obchodu EU a Číny? Čím jsou tyto problémy způsobeny a jak jsou řešeny? Jaké faktory budou v budoucnu ovlivňovat vzájemné vztahy EU a Číny? Na tyto otázky se práce snaží odpovědět. První polovina práce je zaměřena na historii Číny po roce 1978 a historii vzájemných politických a obchodních vztahů mezi EU a Čínou. Podkladem pro zpracování této problematiky byla především odborná literatura věnující se historii Číny. Informace týkající se politických a ekonomických vztahů mezi EU a Čínou byly získány především ze zpráv a dokumentů EU, Evropského parlamentu a Evropské komise. Tato část práce je popsána poměrně detailně a rozsáhle. To především z toho důvodu, aby si čtenář dokázal představit množství změn a obratů, kterými Čína prošla za pouhých šedesát letech svého vývoje. Během tvorby této práce byla několikrát kontaktována i čínská ambasáda v Praze, která ovšem nereagovala. Druhá polovina práce se zabývá problémy, které přetrvávají ve vzájemném obchodu mezi EU a Čínou i po vstupu Číny do WTO. Na základě doporučení pana europoslance Libora Roučka byly vybrány problémy, které jsou v současnosti nejdiskutovanější. Tato část práce se věnuje také faktorům, které budou vytvářet budoucí podobu vzájemných vztahů EU a Číny. Na základě výsledků této analýzy je navržen způsob, jakým by měla EU v budoucnu postupovat ve vzájemných vztazích s Čínou. Z informací získaných během zpracovávání bakalářské práce budu vycházet i při tvorbě své diplomové práce. 9

3 Historie Číny Historie Číny je stará snad jako lidstvo samo. Popisovat v této práci celé dějiny této země od prvních císařů přes nájezdy mongolských kočovníků po nástup Mao Cetunga by vydalo na několik set stran textu. Důležité pro tuto práci budou novodobé dějiny Číny, které se začaly psát po smrti Mao Ce-tunga. Období od vzniku ČLR (Čínské lidové republiky) do roku 1978 je shrnuto v podkapitole 3.1. 3.1 Vznik ČLR a vláda Mao Ce-tunga ČLR byla založena 1. října 1949 po bitvě o moc, kterou mezi sebou po konci 2. světové války vedly dvě strany Maova KS Číny a Čankajškův Kuomintang. Mao Ce-tung se svými stoupenci porazil Čankajškovu armádu a ta byla nucen přesídlit na Tchajwan, kde vznikla Čínská republika. Čankajšek byl přesvědčen, že vláda KS na pevnině nevydrží dlouho a on se za pár měsíců vítězoslavně vrátí jako spasitel na čínskou pevninu. Nestalo se tak. Ihned po nástupu k moci začal Mao Ce-tung uplatňovat komunistickou doktrínu vyhlásil pozemkovou reformu, znárodnil průmyslové podniky a začal se združstevňováním zemědělství. V roce 1950 Čína pomáhala komunistické Severní Koreji při korejské válce. V roce 1953 byl vyhlášen po vzoru SSSR první pětiletý hospodářský plán, který byl zaměřen především na hutě a těžký průmysl. V padesátých letech probíhaly v Číně různé kampaně na převýchovu inteligence. Jednou z nejznámějších byla v roce 1956 kampaň sta květů, která probíhala pod heslem ať rozkvétá sto květů, ať spolu soupeří sto škol. Během ní Mao vyzval ke kritice KS Číny a zaručoval kritizujícím absolutní bezpečnost. Což se ovšem nestalo. V roce 1957 označil v jednom ze svých projevů Mao Ce-tung kritizující inteligenci za kontrarevoluční živly a zahájil tzv. boj proti pravičákům. Nejdůkladněji se postupovalo proti členům KS, kteří se odvážili prezentovat své názory a kritizovat vedení strany. Všichni ti, kteří byli označeni za pravičáky, byli deportováni na venkov, kde je čekala převýchova prací. Tímto krokem Mao dosáhl naprosté poslušnosti nejvyšších stranických špiček a zlikvidoval vnitrostranickou opozici. 10

V roce 1958 měla začít druhá pětiletka. Čínští inženýři ve spolupráci se sovětskými spolupracovníky ovšem usoudili, že pro zemi bude místo plánovitého budování socialismu lepší budování skokové. Tímto byly položeny základy ekonomického experimentu zvaného Velký skok vpřed. Jelikož velká zemědělská družstva se v minulosti neosvědčila, začaly vznikat tzv. lidové komuny. Byly to ekonomické jednotky o velikosti zhruba 1000 obyvatel, které byly zcela zodpovědné za své výsledky. Cílem Maa a plánovačů bylo do budoucna zlikvidovat soukromé vlastnictví, peníze a rodinu. Vznikala celá řada absurdních nařízení, která měla zemi pozvednout na vyšší úroveň. Jedním z nich bylo například rozhodnutí, aby každá komuna měla postavenu vlastní vysokou pec a pomohla tak plnit plán výroby oceli stanovený ÚV KS Číny. Ze strany státu ovšem nebylo zajištěno zásobování železnou rudou ani palivem. Proto některé komuny musely pro výrobu oceli používat násady svých zemědělských náčiní. Je tedy zcela logické, že kvalita oceli nedosahovala ani průměrné úrovně a navíc rapidně poklesla zemědělská výroba, protože lidé neměli čím obdělávat pole. Přesto však nebyl tento směr přehodnocen. Snížení zemědělské výroby, nepříznivé počasí a roztržka se SSSR, která pro Čínu znamenala nutnost postavit se na vlastní nohy způsobily, že v některých oblastech se již v roce 1959 začal projevovat hladomor. Ten se v roce 1960 rozšířil prakticky do celé Číny a podle odhadů zemřelo v letech 1958 1961 hladem až 30 milionů lidí. Velký skok byl oficiálně ukončen roku 1961. Vliv Velkého skoku na čínskou ekonomiku byl obrovský. Jak vyplývá z tabulky 1, k růstu HDP došlo v Číně v letech 1959 a 1960. Ovšem v dalších letech HDP klesal a v roce 1962 se oproti roku 1958, kdy velký skok začal, snížil skoro o 12 %. Citelně byl v těchto letech ovlivněn také zahraniční obchod. Velký skok samozřejmě čínský dovoz a vývoz ovlivnil, ovšem větší vliv měla podle mého názoru roztržka se Sovětským svazem z roku 1960, kdy se čínské a sovětské vnímání socialismu rozdělilo a SSSR se rozhodl dále Čínu nepodporovat. Jelikož do té doby byl SSSR pro Čínu největším zahraničním obchodním partnerem, musel se tento krok logicky projevit v bilanci zahraničního obchodu. Jak je vidět v tabulce 2, hlavně propad dovozu o 22 % je obrovský, celkový obrat se snížil v roce 1962 oproti roku 1957 o 14 %. 11

Tab. 1: Změna HDP v Číně v období 1958-1962 Rok mld. Rmb Meziroční Změna oproti roku změna 1958 1958 130,7 - - 1959 143,9 10 % 10 % 1960 145,7 1 % 11 % 1961 122 16 % -7 % 1962 114,9-6 % -12 % Zdroj: http://www.chinability.com/gdp.htm Tab. 2: Zahraničního obchodu Číny v letech 1957 a 1962 (mld. $) Rok Export Změna Import Změna Obrat Změna 1957 1,6-1,5-3,1-1962 1,49-7 % 1,17-22 % 2,66-14 % Zdroj: http://www.chinability.com/trade.htm To nejtěžší období ovšem novodobou Čínu ještě čekalo. V roce 1966 vypukla Velká proletářská kulturní revoluce. Tato akce měla za cíl vymýtit ze strany kapitalismus a také Maovy odpůrce. K plnění těchto cílů vznikaly na školách mládežnické a dětské oddíly tzv. rudé gardy. Milionům žáků, studentů, ale i dělníků byl dán jediný úkol odhalovat a trestat buržoazní smýšlení svých učitelů, rodičů, sousedů, spolupracovníků a také ničit vše, co připomínalo minulost a život buržoazie (BAKEŠOVÁ, 2003). V tomto období bylo zničeno více památek čínské historie než za celou druhou světovou válku. Řádění rudých gard se ovšem vymklo veškeré kontrole. Gardisté vybaveni tzv. rudými knížkami (citáty předsedy Maa) a zbraněmi útočili na všechny, kteří byli jenom trošku podezřelí. Jako důkaz viny stačila obyčejná kniha nebo obraz v bytě. Jako konec kulturní revoluce je obvykle označována smrt Mao Ce-tunga v roce 1976. Ovšem jako konec největšího zla je vnímán rok 1969, kdy se situace po IX. sjezdu KS Číny značně zklidnila. V boji o moc, který začal po smrti Maa, zvítězila reformní skupina politiků vedená Teng Siao-pchingem nad tzv. bandou čtyř, ve které byla hlavní vůdčí osobností vdova po Mao Ce-tungovi Ťiang Čching. Tato skupina byla posléze obviněna z rozpoutání kulturní revoluce a členové odsouzeni k vysokým trestům. Velká kulturní revoluce neměla na ekonomiku Číny až takový drtivý dopad jako Velký skok vpřed a to z toho důvodu, že již nebyla prosazována úplná kolektivizace a rušení záhumenků. Jak plyne z tabulky 3, HDP sice klesalo, ale ne tak závratně jako v letech 1961-1962. Zahraniční obchod se stále ještě vzpamatovával 12

z rozchodu se SSSR v roce 1960 a čínské výrobky hledaly své uplatnění na jiných trzích. Tab. 3: Změna HDP v Číně v období 1966-1970 Rok mld. Rmb Meziroční změna 1966 186,8-1967 177,4-5 % 1968 172,3-3 % 1969 193,8 12 % Zdroj: http://www.chinability.com/gdp.htm 3.2 Počátek reforem Nástup pragmatického Teng Siao-pchinga a jeho ekonomických reforem v roce 1978 1 znamenal pro Čínu obrovský obrat. Reformy, které Teng prosadil, byly zcela oproštěny od ideologizace. Zavedl do do té doby neefektivní čínské ekonomiky základní tržní prvky, nebránil se přílivu přímých zahraničních investic, které byly zpočátku realizovány především Číňany žijícími v zahraničí atd. Tengova politika otevření vůči světu vycházela z poznání, že čínská ekonomika se může rozvíjet jen při větším přísunu technologie a kapitálu, získaného ze zahraničí (FAIRBANK, 1998). Oficiálně se sice nikdy nezřekl Maova učení ani socialismu, ale změny, které podporoval, byly velice liberální a protržní sám tento systém pojmenoval jako socialismus se specificky čínskými rysy. Legendární je jeho věta: Nezáleží na tom, jestli je kočka bílá nebo černá, hlavně když chytá myši. Zajímavostí je, že Teng nikdy po roce 1976 nezastával žádnou z nejvyšších stranických funkcí, přesto jako šedá eminence ze zákulisí prakticky řídil celý stát a hlavně jím navrhované reformy. Tengova věta: Je skvělé být bohatý! zněla Číňanům trochu jako z jiné planety. Heslem dob minulých totiž byla kolektivní chudoba. Země se za jeho vedení vymanila z politické izolace, navázala diplomatické styky s USA(1979) a upevnila spolupráci s EHS započatou v roce 1975. Abych byl přesný, tak styky byly spíše navazovány ze strany globálních velmocí, jelikož si hlavně Spojené státy dobře uvědomovaly, že čínský trh je nenasycený a dobré vztahy s Pekingem otevřou dveře možné hospodářské spolupráci. 1 Jeho koncepci definitivně schválilo až 3. plénum ÚV KS Číny po XI. sjezdu v prosinci 1978 13

Prvním nástrojem, který měl rozhýbat čínskou ekonomiku byl desetiletý plán čtyř modernizací (v zemědělství, průmyslu, vědě a technice a ve vojenství). Plán, který v roce 1978 nastartoval Chua Chuo-feng byl uskutečňován formou experimentů, od kterých bylo v případě neúspěchu upouštěno. Velkou výhodou všech reforem bylo stabilní politické prostředí komunistické diktatury, které v Číně vládlo. První verze plánu musela být již v roce 1979 přehodnocena. Tento proces byl postaven především na modernizaci průmyslu. Předpokládal výstavbu 120 obrovských průmyslových projektů. Zemědělství byla věnována mnohem menší pozornost. Předpokládalo se totiž, že zemědělství bude povzneseno na vyšší úroveň poté, co průmysl vytvoří podmínky pro jejich technizaci, elektrifikaci, vyšší úroveň zavodňování a maximální využití umělých hnojiv. Roční přírůstek zemědělské činnosti měl tudíž činit 4-5 %, zatímco roční přírůstek průmyslové výroby měl dle plánu činit 10 a více procent (BAKEŠOVÁ, 2003). Modernizace vědy a školství zdůrazňovala nutnost rozvíjení vztahů se zahraničím. Modernizace armády měla za cíl zeštíhlení a větší specializaci a obnovu. Jenže na plnění těchto ambiciózních plánu nebyly finance a také dostatečné množství kvalifikovaných odborníků. Proto většina projektů zůstala nezrealizována a ty, které se podařilo dokončit, se potýkaly s množstvím technických problémů (typickým příkladem je ocelárna vybudovaná ve spolupráci s Německem ve městě Wu-chan, která sice funguje, ale pouze na 2/3 plánovaného výkonu. Její odběr energie totiž byl tak vysoký, že téměř zruinoval celou provincii!). Teprve po tomto fiasku se mohla prosadit Tengova myšlenka založená na podpoře zemědělství hned v první fázi. Došlo k dekolektivizaci zemědělství a výrobní prostředky byly dány rolníkům do tzv. ekonomického pronájmu. Podle tohoto modelu rolníci odevzdávají určité procento produkce za předem dohodnutou cenu státu, další část produkce prodají a zbytek si mohou nechat. Pro obyčejné zemědělce to byla oproti Maově kolektivizaci obrovská změna. V době velkého skoku to byli paradoxně právě chudí vesničtí rolníci, kteří umírali hlady. Nyní už nebyli nuceni sdružovat se do komun a dostávat rýži a další plodiny na příděl. Záleželo na vůli, snaze a šikovnosti každého z nich. V současné době sice plat zemědělce nedosahuje ani třetiny nejnižšího platu ve městě (RAMPINI, 2008), ovšem alespoň po materiální stránce jsou vesničtí rolníci lépe zajištěni než v minulosti. Toto rozhodnutí sice mělo pozitivní dopad na zvýšení životní úrovně venkovského obyvatelstva a také na zlepšené zásobování měst, ale kvalita produkce odevzdávané rolníky státu byla ve většině případů nevalná. Je logické, že rolníci si 14

například kvalitnější rýži nechávali pro sebe a tu horší odevzdávali jako desátek státu (BECKER, 2002). Teprve po reformě zemědělství přišel na řadu průmysl. Státním podnikům bylo umožněno využívat výrobky, které byly vyrobeny nad určitý předem stanovený plán k tržní produkci. Tímto vznikl duální cenový systém, v němž měla plánovaná produkce regulované ceny vstupů i výstupů, ale ceny vstupů a výstupů pro trh žádným státním regulacím nepodléhaly. Se zvyšováním produktivity průmyslu se začal zvyšovat objem produkce určené pro trh, a tím začaly nabývat tržní síly na významu. Duální systém se tak začal postupně vytrácet (CIHELKOVÁ, 2001). Modernizace v oblasti vědy a techniky byla založena hlavně na využití zahraničních technologií a know-how, které do země začaly proudit spolu se zahraničními investicemi. Modernizace armády postupovala pomalu. Vzhledem k velikosti ČLOA byla velice náročná a byla dokončena až v devadesátých letech. Základem reformy byla redukce počtu vojáků a také modernizace zbraňových systémů. Obrovský ekonomický růst umožňuje Číně dávat velké množství finančních prostředků do armády, což značně znervózňuje Tchajwan, USA a celý západní svět. Celkový dopad čtyř modernizací je nutné hodnotit jako velice pozitivní. Nastartoval trvalý ekonomický růst trvající dodnes a také se podílel na snížení počtu osob žijících pod hranicí chudoby (viz graf 1). Jak je vidět z grafu 2, efekt reforem začal působit od roku 1981 a HDP rostl meziročně o více než 10 % prakticky až do konce 80. let. Teng také dokázal přilákat do země velké množství zahraničních investorů, kteří byli ochotni to tamější ekonomiky přinést nejen peníze, ale také technologie a know-how, které do té doby zaostalá Čína neznala. 15

Graf 1: Počet obyvatel žijících pod hranicí chudoby [ %] v letech 1981-2001 Zdroj: RAVALLION, CHEN.: Learning from success, 2004 Roční růst HDP [%] 16 14 12 10 8 6 4 2 0 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 Graf 2: Roční růst HDP Číny v % v letech 1978-1984 Zdroj: http://www.chinability.com/gdp.htm 3.3 Vznik zvláštních ekonomických zón (ZEZ) Jako důkaz pochybovačům a hlavně vnitřní opozici ve straně nechal Teng v roce 1979 zřídit tzv. zvláštní ekonomické zóny (ZEZ). V těchto oblastech měly být vytvořeny ideální podmínky pro zahraniční investice a zóny se měly stát inkubátory ekonomického růstu a ukázkou dalšího směřování socialismu se specificky čínskými prvky. Podnikání v těchto oblastech bylo vládou podporováno 16

a zvýhodňováno pomocí daňových a celních úlev, výhodných cen nájmů, ale třeba i atraktivitou pronajímaných pozemků (blízkost Hongkongu a Tchaj-wanu). Původně byly vybrány 4 oblasti: Šen-čen, Ču-chaj, Šan-tchou a Sia-men (viz obr. 1). 2 Tyto oblasti nebyly vybrány náhodou. První tři zóny leží těsně u Hongkongu a Sia-men na pobřeží přímo proti ostrovu Tchaj-wan. Tyto zóny si Teng vydobyl navzdory nelibosti zasloužilých stranických kádrů vychovaných v prostředí tuhé kolektivizace Maovy vlády. Tento experiment se vydařil a k původním čtyřem ZEZ se přidala celá provincie Chaj-nan. Všechny 4 původní oblasti se změnily k nepoznání. Příkladem je původně rybářské město Šen-čen (viz. Obr. 2). Obr. 1: Zvláštní ekonomické zóny (ZEZ) a ekonomické a technické rozvojové zóny Zdroj: https://www.lib.utexas.edu/maps/middle_east_and_asia/china_specialec_97.jpg Vidina zbohatnutí a vysoká životní úroveň samozřejmě láká do těchto oblastí lidi z celé Číny. Proto zde platí přísná pravidla pro výběr kandidátů na jednotlivé 2 China in brief [online]. 2000, 2000-07-13 [cit. 2009-03-10]. Dostupný z WWW: <http://www.china.org.cn/e-china/openingup/sez.htm>. 17

pozice. Přistěhovat se sem totiž může pouze člověk, který zde již získal zaměstnání a to ještě k tomu vysoce kvalifikované zaměstnání. Většina uchazečů o práci jsou ovšem málo vzdělaní lidé. Ti mohou žádat o zaměstnání méně kvalifikované (např. pomocnice v domácnosti, stavební dělníci, atd.) a dostanou pouze dočasné povolení k pobytu, které trvá většinou jeden až dva roky. Hranice ZEZ jsou hodně podobné hranicím státním. Vstoupit mohou pouze osoby, které mají pobyt povolen, případně návštěvníci, kteří se ovšem musí po vypršení povolení k pobytu vzdálit (BAKEŠOVÁ, 2003). Obr. 2: Proměna města Šen-čen Zdroj: http://english.cri.cn/mmsource/images/2008/11/06/4380szcontrast5001.jpg 3.4 Populační politika Od počátku 80. let začala vláda prosazovat pro Západ možná poněkud drsnou formu populační politiky jeden pár jedno dítě. Dědictví zanechané Maovým 18

velkým skokem a kulturní revolucí, ke kterým bylo potřeba obrovského lidského potenciálu, tikalo jako časovaná bomba. Od svého vzniku v roce 1949 až do konce 70. let neměla Čína žádnou populační politiku. Čína byla donedávna nejpočetnějším státem světa (nyní ji předběhla Indie) s obrovským ročním nárůstem novorozenců (viz graf 3). Z obrázku je patrné, že porodnost (v obrázku jako birth rate) i úmrtnost (death rate) v Číně začala s jistými malými výkyvy klesat v první polovině 60. let. Je otázkou, jak by se populace v Číně vyvíjela nebýt velkého skoku (Great Leap Forward), který probíhal od roku 1958 do roku 1961. V tomto období byla v Číně větší úmrtnost než porodnost a celkový počet obyvatel (total population) se snížil o 13 milionů. Po roce 1961 se prudce zvýšila porodnost a naopak snížila úmrtnost obyvatel. Nárůst porodnosti se postupně zastavil a od roku 1965 začala porodnost klesat. Ovšem i tak byla průměrná porodnost v Číně obrovská do roku 1978 přes 20, zatímco světový průměr byl kolem 10. Počet obyvatel se tedy neustále zvyšoval a proto musel přijít radikální krok. Pravidlo jednoho dítěte platí pouze pro páry, které žijí ve městech. Lidé na venkově mohou mít dvě děti v případě, že prvorozená byla holčička. Hanové (původní a nejpočetnější skupina obyvatel) v řídce obydlených oblastech a také příslušníci menšin (Ujgurové, Mongolové, Tibeťané, ) mohou mít dětí více. To platí i pro manžele, kterým se narodilo postižené dítě nebo pro ty, kteří se vrátili ze zahraničí (BAKEŠOVÁ, 2003). Tato politika a její důsledné dodržování sklízí ovace ze všech stran. Ovšem její ekonomické a demografické důsledky budou v budoucnu pro Čínu obrovským problémem. Jak ukazuje graf 1, věková struktura obyvatelstva je podobná jako u zemí, které již prošly druhým demografickým přechodem. V případě Číny je patrné, že se základna pyramidy zužuje (početně nejslabší skupinou jsou děti ve věku 0-4 let), což dokazuje efektivitu politiky jednoho dítěte. Z grafu je také patrná početná generace pětatřicátníků až čtyřicátníků, kteří v současné Číně živí důchodce. Ovšem je otázkou, kdo bude živit v důchodu je. Tento problém nastane přibližně za 20 až 25 let a bude zajímavé sledovat, jak se s ním čínská vláda vyrovná. 19

Graf 3: Populační vývoj v Číně v letech 1950-1998 (Zdroj: http://geographyfieldwork.com/chinademographictransition.htm) Graf 4: Struktura populace Číny podle pohlaví a věku v roce 2006 Zdroj: http://www.stats.gov.cn/english/ 20

3.5 Studentské kluby a snaha o politickou reformu Nejbližším spolupracovníkem Tenga byl generální tajemník KS Číny Chu Jaopang, kterého během kulturní revoluce stihl stejný osud oba se stali oběťmi stranických čistek. Ovšem po Tengově návratu na výsluní se s ním často dostával do konfliktu. Dalo by se říci, že Chu byl daleko liberálnější než Teng. To se projevovalo například v pojetí reforem. Teng striktně prosazoval pouze hospodářské a politické reformy. Chu naopak na XII. Sjezdu KS Číny (1982) prohlásil, že se Čína nachází na počátku výstavby socialismu a je nutné reformovat nejen hospodářství, ale i politický systém. Tímto výrok přímo odporoval slovům Tenga, která přednesl na teoretické konferenci v roce 1979. Formuloval na ní totiž čtyři základní principy. Čína se musí držet: 1) cesty socialismu, 2) diktatury proletariátu, 3) vedoucí úlohy komunistické strany, 4) marxismu-leninismu a Mao Ce-tungova myšlení (FAIRBANK, 1998). Chuovi názory už od počátku jeho politické kariéry silně ovlivňovala skupina lidí, která se kolem něj vytvořila tzv. intelektuální dílna. Hlavně proti nim byla zaměřena tzv. kampaň proti duchovnímu znečištění odstartovaná v roce 1983. Podle kritiků byla tato kampaň podobná těm, které se odehrávaly za Maovi éry. Chu Jao-pangova intelektuální dílna se stala předobrazem studentských diskusních klubů, které vznikaly ve velkých městech a pro vládu (a potažmo stranu) znamenaly do budoucna velký problém. To se ukázalo již v roce 1986, kdy proběhla první vlna studentských demonstrací. Nejpočetnější demonstrace se konaly v Šanghaji. Odtud se protesty přelily do dalších měst například i do Pekingu. Jak rychle demonstrace v prosinci 1986 začala, tak taky na začátku roku 1987 skončila. Hlavním důvodem byla neochota politiků studentům naslouchat a hlavně malá podpora obyvatel měst. Teng označil za viníka demonstrací právě Chu Jao-panga, který s demonstranty sympatizoval a v lednu 1987 ho proto na místě generálního tajemníka KS Číny vystřídal Čao C -jang. Po Chuově odvolání se rozjela kampaň proti buržoazní liberalizaci namířená především proti inteligenci. Tresty ovšem nebyly nijak přísné (oproti trestům za Maovi éry). Kritizovaní lidé byli vyloučeni ze 21

strany a nějaký čas nesměli vystupovat na veřejnosti a publikovat (BAKEŠOVÁ, 2003). Názorové rozpory ohledně politických reforem uvnitř strany byly stále otevřenější. Nejednotnost se projevila na Všečínském shromáždění lidových zástupců (VSLZ) v březnu 1988. Na kandidátku se dostali lidé, kteří nebyli stranickými výbory prověřeni a naopak někteří vybraní kandidáti byli z kandidátek vyškrtnuti. Na základě těchto impulsů obnovilo na počátku roku 1989 svoji činnost studentské hnutí, jehož aktivita byla utlumena v roce 1986. Studenti sepisovali petice, které vyzývaly k urychlení politických reforem a k zavedení svobody slova. 3.6 Tchien-an-men, 1989 V květnu 1989 se v Pekingu konalo prestižní zasedání Asijské banky a politicky velmi důležitá návštěva M. S. Gorbačova. Nejenom vedení strany, ale i studenti si plně uvědomovali, že při těchto dvou událostech budou přítomni novináři z celého světa. Generální tajemník strany Čao C -jang proto žádal demonstranty, aby nepokračovali v pochodu městem a slíbil jim, že vláda s nimi povede dialog. Po těchto slovech se situace uklidnila, studenti sepsali své požadavky pro vedení dialogu a čekali na odpověď od vedení. Odpověď přišla 10. května 1989 a byla zamítavá. Proto byla 13. května stávka obnovena a navíc tisíce studentů vyhlásily hladovku (BAKEŠOVÁ, 2003). 17. května, kdy vrcholila Gorbačovova návštěva, drželo hladovku už něco přes 100 000 studentů a desetitisíce lidí je na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) přišli podpořit. Vedení KS Číny bylo rozděleno na dva tábory. Zatímco liberální křídlo vedené Čao C -jangem navrhovalo smířlivý postup, radikální křídlo v čele s premiérem Li Pchengem požadovalo rázný krok. Vnitřní diskuzi nakonec ovládl premiér, který do Pekingu povolal armádu a vyhlásil výjimečný stav. 2. června byl vydán rozkaz vyčistit náměstí. 4. června pak bylo náměstí po rychlé armády akci náměstí zcela zbaveno demonstrantů. 22

Obr.4: Zásah tanků na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men), červen 1989 Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/file:tianasquare.jpg Podle oficiálních čínských údajů zemřelo při těchto událostech po celé Číně 931 lidí a přes 20 000 jich bylo zraněno. Neoficiálně se ale hovoří až o 7000 obětí po celé Číně. Veřejností v demokratickém světě je masakr na náměstí Nebeského klidu obvykle vnímán jako krach nadějí na politickou liberalizaci v Číně (FÜRST, 2006). Jasným důkazem toho je, že vnitropolitická situace v Číně se po červnu 1989 stabilizovala a do dneška (2009) se ani náznak podobné revolty neopakoval. Násilné potlačení demonstrace vyvolalo ostrou kritiku západních zemí. USA a EHS přerušili s Čínou politické styky. Krátkodobý výpadek zahraniční spolupráce se projevil na poklesu růstu HDP (viz graf 5). Ovšem tento pokles měl pro Čínu i pozitivní prvky jako například snížení inflace pod 5 % (viz graf 8) nebo zklidnění přehřáté ekonomiky. 3.7 90. léta rozkvět čínské ekonomiky Po událostech na náměstí Nebeského klidu se všeobecně očekával brzký pád komunistického režimu stejně jako ve Východní Evropě a Sovětském svazu. Režim v Číně však žádné známky kolapsu nejevil, naopak se postupně stabilizoval a upevňoval (FAIRBANK, 1998). Po zákroku na Tchien-an-men byl odvolán generální tajemník KS Číny Čao C -janga a byl nahrazen bývalým šéfem strany v Šanghaji Ťiang Ce-minem, který se 23

stal prvním z takzvané třetí generace vůdců. Tato skupina funkcionářů je charakteristická tím, že v ekonomických otázkách je mnohem více otevřenější a liberálnější než generace předchozí, ale vidí komunistickou stranu jako jedinou možnou naději pro zachování budoucí jednoty státu. Toto období bylo pro Čínu klíčové i v tom, jakou cestou se bude vedení strany a potažmo celá země ubírat. Reformy z osmdesátých let slábly a ekonomika potřebovala nový impuls. Tím se stala slavná Tengova cesta na jih. Ta se uskutečnila počátkem roku 1992 a kromě Tenga se jí účastnily i další stranické a armádní špičky. Tato akce byla brána jako jakýsi postoj Teng Siao-pchinga k budoucímu směřování země. Teng a jeho stoupenci tvrdili, že budou nutné další reformy pro zvýšení čínské životní úrovně. Tyto kroky nemalým způsobem pomohly k definitivnímu vítězství reformního křídla a umožnily soustředit se na ekonomické reformy (např. daňová reforma v roce 1994, reforma centrální banky v letech 1995-1998, zavedení jednotného fixního kurzu vůči volně směnitelným měnám, atd.), které v první polovině poslední dekády 20. století přinesly obrovské tempo růstu HDP (viz graf 5) a také individuální životní úrovně (viz graf 6). Co se týče HDP na obyvatele, zůstává Čína stále jednou z chudých zemí (v roce 2008 obsadila 108. příčku). Roční růst HDP Číny [%] 16 14 12 10 8 6 4 2 0 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 Graf 5: Roční růst HDP Číny v % v letech 1978-2007 Zdroj: http://www.chinability.com/gdp.htm 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 24

V roce 1993 se stal Ťiang Ce-min prezidentem Číny, čímž došlo k plynulému předání moci ze strany Teng Siao-pchinga právě k Ťiangovi. Obrovský ekonomický růst a zlepšování životní úrovně obyvatel také zažehnal možnou snahu starých maoistů a odpůrců reforem o návrat k moci. Z úst nového prezidenta poprvé zazněla věta o nutnosti restrukturalizace státních průmyslových podniků a to různými způsoby (např. privatizací, vytvořením akciové společnosti, vstupem zahraničního kapitálu a v krajním případě i zavíráním nerentabilních povozů). Dalším důležitým Ťiangovým poselstvím byla nutnost pokračování KS Číny jako jediné politické moci v zemi, efektivnější potírání korupce a záměr modernizace a početní redukce ČLOA (FÜRST, 2006). Z ekonomického hlediska byl počátek devadesátých let ve znamení strmého růstu. V letech 1992-1993 rostl HDP rekordním tempem o skoro 14 % ročně a i když se v dalších letech snižoval, pořád dosahoval ročního růstu více než 8 %. Co Čínu v devadesátých letech trápilo nejvíce byla vysoká inflace, která byla částečně stlačena po roce 1989. Avšak v roce 1994 vystoupala dokonce na 25 % a reálně hrozilo přehřátí čínské ekonomiky (viz graf 8). Podle čínské vlády měla s růstem inflace souvislost liberalizace cen a mezd, která probíhala v Číně na počátku devadesátých let. Proto vláda jako reakci na vysokou inflaci zavedla opět kontrolu nad mzdami ve státních a soukromých podnicích. V následujících letech byly ceny opět postupně uvolňovány. Od 1. ledna 1994 byl zaveden jednotný kurz čínské měny vůči volně směnitelným měnám, byl to první krok k částečné reformě kurzového systému v Číně (více viz kapitola 5.3). Asijská krize, která tento kontinent zasáhla v letech 1997 a 1998, nedopadla na čínskou ekonomiku tak tvrdě jako okolní státy. 25

HDP na osobu [CNY] 17000 16000 15000 14000 13000 12000 11000 10000 9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 Graf 6: HDP na osobu [CNY] Zdroj:Čínský statistický úřad, http://www.stats.gov.cn/english/ 3.8 Vstup do nového tisíciletí 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 V roce 1999 byl jmenován Chu Jintao místopředsedou ústřední vojenské komise (ÚVK). Obecně byl tento krok v Číně chápan jako příprava k převzetí postu generálního tajemníka strany po Ťiang Ce-minovi (k tomu došlo na 16. sjezdu KS Číny v roce 2002). V tomto roce začala také státní kampaň otevírání západu. Hlavním cílem této akce bylo ekonomicky stabilizovat chudé provincie na západě země, a to formou rozvoje infrastruktury a také sociální stabilizací těchto oblastí, ve kterých žije vysoký počet nečínského obyvatelstva. Další důležitou událostí také bylo prohlášení Ťiang Ce-mina týkající se podpory soukromého podnikatelského sektoru. Dalšího výrazného úspěchu dosáhli podnikatelé v roce 2001, kdy KS Číny ústy Ťianga vyjádřila ochotu přijímat do svých řad právě podnikatele teorie tzv. trojí reprezentace (FÜRST, 2006). Nejdůležitější politickou akcí začátku nového tisíciletí v Číně byl po vstupu země do WTO (viz kapitola 4) 16. sjezd KS Číny konaný v listopadu 2002. Delegáti potvrdili očekávání a novým generálním tajemníkem strany zvolili Chu Jintaa. Ťiang Ce-min si ponechal post předsedy ÚVK a očekávalo se od něj podobně jako to ve své době dělal Teng Siao-pching řízení státu z pozadí. Tyto teorie vzaly za své již 26

v roce 2004, kdy se Ťiang vzdal své pozice předsedy ÚVK a nechal tak Chuovi samostatnost v rozhodování. Nástup Chu Jintaa znamenal zároveň i nástup tzv. čtvrté generace vůdců. Tito lidé byli v mládí ovlivněni především kulturní revolucí. Možná i z toho důvodu jsou pokládáni za velké patrioty, ovšem jejich rétorika není vyloženě protizápadní. Jejich vzdělání je vyšší než u generace předchozí, ale postoj k možnému politickému pluralismu se nemění. V březnu roku 2003 schválilo VSLZ změnu ústavy, která mimo jiné stanovovala nedotknutelnost soukromého vlastnictví a také důraz na ochranu lidských práv. Tento rok byl přelomový i v mediální prezentaci katastrof a různých dalších neštěstí. Do této doby byl stranický postup jednoznačný mlžit a zamlčovat informace do poslední možné chvíle. Kampaň proti epidemii SARS a otevírání tabuizovaných témat jako například boj proti AIDS dávají tušit možný směr dalšího vývoje v zemi. V roce 2008 se Čína dočkala pořádání XXIX. letních olympijských her. Před světem se prezentovala jako sebevědomá budoucí světová velmoc. Z hlediska ekonomiky znamenal začátek nového tisíciletí opětovný meziroční růst HDP o 8 a více procent. Tento růst podporuje především export, který od roku 1999 do roku 2006 vzrostl téměř pětkrát (viz graf 7). Z grafu 8 vyplývá, že na rozdíl od devadesátých let zůstávala inflace pod kontrolou a nebylo třeba chladit přehřátou ekonomiku. Růst exportu Číny 80000,0 70000,0 60000,0 50000,0 40000,0 30000,0 20000,0 10000,0 0,0 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Graf 7: Růst exportu Číny v letech 1999-2006 (100 mil.renminbi) Zdroj: Čínský statistický úřad, http://www.stats.gov.cn/english/ 27

30 25 20 15 10 5 0 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008-5 Graf 8: Vývoj inflace (změna indexu spotřebitelských cen) v Číně v letech 1989-2008 Zdroj: International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, 2009 28

4 Historie vzájemných obchodních a politických vztahů Čína v současné chvíli představuje druhou nejsilnější ekonomiku světa (podle parity kupní síly), třetího největšího a zároveň nejrychleji rostoucího exportéra a podle neoficiálních statistik čtvrtého největšího světového věřitele. Je v největším zájmu EU, aby s takovýmto partnerem udržovala vysoce intenzivní obchodní a samozřejmě také politické vztahy. Evropská unie je v současné době největším obchodním partnerem Číny a v roce 2006 představoval více než 19 % čínského zahraničního obchodu. Čína je po USA druhým největším obchodním partnerem EU. Obchodní výměna v roce 2007 čítala 301 miliard eur. 3 Základním smluvním dokumentem v hospodářské oblasti je Dohoda o obchodní a ekonomické spolupráci mezi Evropským hospodářským společenstvím a Čínskou lidovou republikou, která vešla v platnost 1.10.1985. První diplomatické styky mezi EU (tehdy ještě EHS) a Čínou byly navázány v květnu 1975, kdy zemi jako první z vysokých státníků navštívil Evropský komisař Christopher Soames. 4 2. května 1978 byla podepsána obchodní dohoda EHS Čína a zřízen Společný výbor (Joint committee), který poprvé jednal v Pekingu v roce 1979. Účelem Společného výboru je odhalovat a prověřovat nové možnosti pro rozvoj obchodu a hospodářské spolupráce a vypracovávat společná doporučení (CIHELKOVÁ, 2003). Společný výbor reprezentuje na jedné straně zájmy EHS a na druhé zájmy Číny. Institut Společného výboru zůstal zachován i v Dohodě o obchodu a hospodářské spolupráci mezi EHS a Čínskou lidovou republikou (EEC-China Trade and Economic Co-operation Agreement) platné od října 1985, která nahradila obchodní dohodu z roku 1978. Smlouva se skládá ze 4 kapitol: Obchodní spolupráce, Ekonomické spolupráce, Společný výbor a Závěrečná ustanovení. Tato dohoda je obnovována každých 5 let a je platná dodnes. V roce 1994 byla dohoda doplněna 3 Vztahy EU s Indií a Čínou [online]. 2003-2009, 16.07.2008 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: <http://www.euractiv.cz/print-version/link-dossier/vztahy-eu-s-indii-a-cinou>. 4 EU-China relations: chronology [online]. 2008 [cit. 2009-04-05]. Dostupný z WWW: <http://ec.europa.eu/external_relations/china/docs/chronology_2008_en.pdf>. 29

o politický dialog. Dohoda o obchodu a hospodářské spolupráci je velice stručná (má pouze 18 bodů), a proto v roce 2007 začalo intenzivní jednání o nové a podstatně podrobnější Dohodě o spolupráci a partnerství (PCA) viz kapitola 6.1. Jak již bylo zmíněno v třetí kapitole, po událostech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 se dostala Čína do mezinárodní izolace. Evropská komise stejně jako USA zmrazila vztahy s Pekingem a uvalila množství sankcí včetně zbrojního embarga trvajícího dodnes. Vzájemné vztahy mezi EU a Čínou se začaly stabilizovat v roce 1992, kdy byl ustanoven nový bilaterální politický dialog. V roce 1995 Evropská komise zveřejnila novou dlouhodobou strategii nazvanou Dlouhodobá politika pro čínsko-evropské vztahy (A long-term policy for China-Europe relations). Tento dokument se nezaměřil pouze na ekonomické a obchodní vztahy, ale také na lidská práva v Číně, budoucí přechod Hongkongu a Macaa pod čínskou správu i na vojenský význam Číny v regionu. Komise si tedy uvědomila nástup Číny jako budoucí komplexní světové velmoci, což také popsala v části tohoto dokumentu:..zatímco Japonsko se po druhé světové válce stalo značkou ekonomické síly a Sovětský svaz se vyznačoval vojenskou silou, Čína velmi rychle rostla v obou směrech, tzn. ve vojensko-politické i ekonomické sféře... 5. Ve stejném roce (1995) byly také zahájeny první rozhovory o dodržování lidských práv v Číně, které se konají dvakrát ročně (viz kapitola 6.4). Vzhledem k stále se zvyšujícímu vzájemnému obchodu a předpokládanému vstupu Číny do WTO se roku 1998 Evropská komise rozhodla ještě více prohloubit vzájemné vztahy s čínskou vládou. Proto schválila strategický dokument Budování komplexního partnerství s Čínou (Building a Comprehensive Partnership with China). V něm jsou definovány hlavní priority politiky EU vůči Číně: 1) zapojit Čínu více do mezinárodního společenství prostřednictvím rozšířeného politického dialogu, 2) podporovat přechod Číny k otevřené společnosti založené na vládě zákona a respektování lidských práv, 3) podpora další integrace Číny do světové ekonomiky, 4) lépe využívat evropských finančních zdrojů umístěných v Číně, 5 MEN, Jing. EU-China Relations: from Engagement to Marriage?. EU Diplomacy Papers [online]. 2008, no. 7/2008 [cit. 2009-03-15], s. 5. Dostupný z WWW: <http://www.coleurope.eu/template.asp?pagename=eudp>. 30

5) zvýšit prestiž EU v Číně (BAAR, 2006). Od tohoto roku se také začaly každoročně konat střídavě v Evropě a Číně summity EU-Čína (viz kapitola 5.1). 11. července 2000 navštívil čínský premiér Ču Žung-ťi Brusel, kde se jako první čínský premiér setkal s Evropskou komisí. V roce 2001 byla také vyhodnocena strategie Budování komplexního partnerství s Čínou z roku 1998 a 15. května 2001 Evropská komise zveřejnila dokument zvaný Strategie EU vůči Číně: Implementace sdělení z roku 1998 a budoucí kroky pro efektivnější politiku EU (EU Strategy towards China: Implementation of the 1998 Communication and Future Steps for a more Effective EU Policy). Cílem tohoto sdělení nebyla změna, ale rozšíření strategie z roku 1998. Dokument upřesňuje budoucí rozvoj vztahů EU a Číny tím, že vymezuje konkrétní a praktické krátkodobé a střednědobé aktivity tak, aby mohlo být dosaženo dlouhodobých cílů z roku 1998 (CIHELKOVÁ, 2003). 11. prosinec 2001 bylo pro Čínu klíčové datum. V tento den se totiž země stala 143. členem Světové obchodní organizace (WTO). Po patnácti letech vyjednávání se Čína plně začlenila do světové ekonomiky. Žádost o přijetí do WTO (tehdy ještě GATT) podala Čína již v roce 1986. Proč vyjednávání trvala tak dlouhou dobu? Jednou z podmínek vstupu do WTO jsou totiž bilaterální jednání mezi kandidátskou a každou členskou zemí prostřednictvím speciálně vytvořené pracovní skupiny. Jednání s jednotlivými zeměmi byla velice komplikovaná (zvláště po událostech na Tchien-an-men v roce 1989). Jako příklad složitosti vyjednávání můžeme uvést problém klasifikace čínské ekonomiky. Tato otázka totiž měla vliv na velikost zemědělských dotací. Jako rozvojová země by Čína měla právo dotovat svou zemědělskou produkci až do výše 10 % její hodnoty. Jako rozvinutá země by měla nárok pouze na 5 %. Nakonec byla vyjednána sazba 8,5 %. Další otázkou byl podíl zahraniční účasti v čínských firmách podnikajících například v oblasti služeb. Do vstupu Číny do WTO totiž platilo pravidlo 50% čínské účasti. Zde bylo vyjednáno přechodné období pěti let, během kterých se podíl zahraniční účasti v čínských firmách mohl zvyšovat. V roce 2006 už neexistovala žádná omezení (BAREŠ, 2005). Vstup Číny do WTO byl krokem do neznáma a velkým experimentem. Nikdy v historii totiž nebyla do WTO přizvána tak důležitá země s politickým systémem, který by byl tolik vzdálený ostatním členům. Ovšem dopad vstupu Číny do WTO na světovou ekonomiku byl neuvěřitelný. Ještě v roce 1999 byl čínský obchod se světem na úrovni Nizozemska. Na konci roku 2003 už byla Čína 31

druhým nejvýznamnějším partnerem EU. 6 Není proto zarážející, že rozšíření WTO o Čínu přivítala (a velice prosazovala) právě EU. Jednou z motivací pro EU bylo podnícení k otevření čínského trhu. Členství ve WTO zavazovalo Čínu k zrušení obchodních bariér a dramatickému snížení dovozních daní. Samozřejmě, mnoho netarifních překážek pořád existuje (jedná se například o podporu domácích výrobců, o tom více viz kapitola 5), ale i tyto problémy se snaží vyřešit vzájemná jednání a summity. Jak se vyvíjel zahraniční obchod Číny od roku 1978 až do roku 2006 je vidět v tabulce 4. Největší meziroční změna zahraničního obchodu byla v roce 1994. Zahraniční obchod se v tomto roce zvýšil o 80,8 % a export skoro o 100 %. V tomto roce totiž začala země znovu navazovat se Západem obchodní vztahy, které byly zmraženy po událostech v roce 1989. Naopak v roce 1998 se zahraniční obchod snížil o 0,4 %. Toto bylo způsobeno především asijskou finanční krizí. Ta sice Čínu nezasáhla takovým způsobem jako třeba Japonsko, ale silná vázanost čínské ekonomiky právě na japonskou se projevila. Japonsko je totiž podle statistik největším dodavatelem do Číny. Právě kvůli japonské krizi se snížil celkový import do Číny (o 1,5 %). Vstup Číny do WTO v roce 2001 měl na její zahraniční obchod zajisté také velký vliv. Rostl jak export, tak import a to o více než 20 %. Nejvíce byl tento nárůst viditelný v roce 2003, kdy celkový čínský obchod rostl o více než 37 % oproti roku 2002 a import se zvýšil o rovných 40 %. Tento nárůst je možné si vysvětlit větším otevřením čínského trhu zahraničnímu zboží a obecně většímu otevření celé čínské ekonomiky. Z tabulky také vyplývá, že od roku 1978, kdy odstartovaly Teng Siaopchingovy reformy, do roku 2006 se zvýšil zahraniční obchod Číny téměř čtyřistakrát! Tab. 4: Zahraniční obchod Číny (100 mil. renminbi) Meziroční Meziroční Meziroční Bazický Celkem Rok Import změna Export změna změna index export + import ( %) ( %) ( %) ( %) 1978 187,4 167,6 355,0 100 1980 298,8 271,2 570,0 161 1985 1257,8 808,9 2066,7 582 1990 2574,3 2985,8 5560,1 1566 1991 3398,7 32,0 3827,1 28,2 7225,8 30,0 2035 1992 4443,3 30,7 4676,3 22,2 9119,6 26,2 2569 1993 5986,2 34,7 5284,8 13,0 11271,0 23,6 3175 6 Evropský parlament. China and WTO The Impact of China s Accession. 2005. 34 s. 32

1994 9960,1 66,4 10421,8 97,2 20381,9 80,8 5741 1995 11048,1 10,9 12451,8 19,5 23499,9 15,3 6620 1996 11557,4 4,6 12576,4 1,0 24133,8 2,7 6798 1997 11806,5 2,2 15160,7 20,5 26967,2 11,7 7596 1998 11626,1-1,5 15223,6 0,4 26849,7-0,4 7563 1999 13736,4 18,2 16159,8 6,1 29896,2 11,3 8421 2000 18638,8 35,7 20634,4 27,7 39273,2 31,4 11063 2001 20159,2 8,2 22024,4 6,7 42183,6 7,4 11883 2002 24430,3 21,2 26947,9 22,4 51378,2 21,8 14473 2003 34195,6 40,0 36287,9 34,7 70483,5 37,2 19855 2004 46435,8 35,8 49103,3 35,3 95539,1 35,5 26912 2005 54273,7 16,9 62648,1 27,6 116921,8 22,4 32936 2006 63376,9 16,8 77594,6 23,9 140971,4 20,6 39710 Průměr 23,3 24,1 23,6 Zdroj: Čínský statistický úřad,2008 Dalším strategickým dokumentem, který Evropská komise vydala byl v září roku 2003 dokument nazvaný Vyzrálé partnerství: sdílené zájmy a změny ve vztazích EU-Čína (A maturing partnership: shared interests and challenges in EU- China relations). Tato zpráva aktualizuje dvě předchozí z let 1998 a 2001, popisuje míru dosažení cílů stanovených v těchto dokumentech a také je podkladem pro politiku EU vůči Číně v následujících dvou až třech letech. Hlavním cílem EU podle tohoto dokumentu je kombinace zájmu o stabilitu a rozvoj v ČLR a zájem na úspěšném přechodu ČLR ke stabilní, prosperující a otevřené demokratické zemi s tržními principy a vládou zákona (BAAR, 2006). Čína vydala v roce 2003 první a zatím poslední strategický dokument týkající se její politiky vůči EU. Je vztažen na období pěti let a hlavní cíle čínské politiky vůči EU jsou následující: 1) podporovat obsah a nepřetržitý vývoj vzájemných politických vztahů na základě principů vzájemné vážnosti a důvěry, hledání společné platformy při zachování rozdílů a přispět ke světovému míru a stabilitě, 2) prohloubit hospodářskou spolupráci a obchod Čína-EU na bázi principů vzájemného prospěchu a výhodnosti, pořádat konzultace na rovnoprávné bázi a podporovat společný rozvoj, 3) rozšířit vzájemné kulturní výměny s cílem vzájemného obohacení, společné prosperity a rozvoje, podpořit kulturní harmonii a pokrok mezi Východem a Západem (BAAR, 2006). Čína si v tomto dokumentu dává jako hlavní podmínku dalšího rozvoje vzájemných vztahů přistoupení EU k zásadě jedna Čína. To znamená podporovat čínský postoj vůči Tchajwanu, nenavazovat diplomatický 33

kontakt s tchajwanskými úřady a také nepodporovat tchajwanskou účast v jakékoliv mezinárodní organizaci vyžadující status státu. Čínská vláda je obecně znepokojena z vývoje situace na Tchajwanu. V roce 1949, po vítězství Mao Ce-Tunga a jeho komunistické revoluce, přesídlila na tento ostrov Čankajškova kuomintangská vláda a vyhlásila zde Čínskou republiku. Vláda považovala komunistickou revoluci pouze za dočasnou rebelii. Předpokládala budoucí návrat na pevninu a považovala se za jedinou správnou Čínu. V tomto postoji je podporoval Západ a hlavně USA, které v roce 1950 uznaly Čínskou republiku, zatímco ČLR zamítly vstup do OSN. Čínská republika tedy až do 70. let zastupovala v mezinárodních organizacích celou Čínu. Jakmile si svět uvědomil sílu ČLR, začal s ní navazovat diplomatické styky. A jelikož nebylo možné oficiálně uznávat obě čínské vlády, diplomatické styky s Tchajwanem byly většinou zemí vypovězeny. Ovšem polooficiální a neoficiální kontakty zůstaly. Příkladem může být stále platná smlouva mezi USA a Tchajwanem týkající se ochrany ostrova před invazí ze strany ČLR. V současné době mají s Čínskou republikou navázané diplomatické styky pouze 23 zemí (v Evropě je to pouze Vatikán). Kuomintang byl podobně jako KS na pevnině autoritativní strana. Do 70. let byl vývoj na Tchajwanu podobný tomu na čínské pevnině. Od roku 1970 jsou ovšem vidět snahy o demonopolizaci politiky, které vyvrcholily koncem 80. let. Po smrti Čankajška v roce 1985 nastoupil na jeho místo jeho syn Čank Čching-kchuo, který po více než 40 letech zrušil v zemi výjimečný stav, povolil návštěvy příbuzných na pevnině a také dal větší volnost a svobodu tisku. Vrcholem těchto snah bylo vytvoření oficiální opoziční Strany demokratického pokroku v roce 1986. Tchajwanské vládě se tedy povedlo postupně odbourat monopol vlády jedné strany a plynule přejít k demokratizaci společnosti bez vedlejších výkyvů a bojů o moc. Proto zůstává trnem v oku pekingské vládě. V dubnu 2004 navštívil Čínu tehdejší předseda Evropské komise Romano Prodi a na oplátku v květnu cestoval do sídla komise čínský premiér Wen Ťia-pao. Zde podepsal s evropskými protějšky nový dialog a inicioval vznik dokumentu Dohoda mezi Evropským společenstvím a vládou Čínské lidové republiky o spolupráci a vzájemné správní pomoci v celních otázkách (Agreement between the European Community and the Government of the People s Republic of China on cooperation and mutual administrative assistance in customs matters). Podepsána byla na 7. summitu EU-Čína v Haagu 8.12.2004. V této smlouvě se obě strany zavazují spolupracovat zejména: 34