Slohové útvary se zřetelem ke komunikační situaci (materiál pro hodnotitele PP z ČJL samostudium)
ÚVOD Tento metodický materiál je určen pro hodnotitele písemné maturitní práce z ČJL. V současné době vzniká příručka zabývající se slohovými útvary se zřetelem ke komunikační situaci. Příručka bude určena pro středoškolské učitele a studenty jako opora při výuce a přípravě k písemné části maturitní zkoušky. Bude obsahovat: a/ charakteristiku jednotlivých slohových útvarů, které jsou v rámci MZ zadávány, b/ konkrétní zadání k příslušným útvarům, c/ příklady konkrétních písemných prací z hlediska naplněnosti, resp. nenaplněnosti podstatných znaků slohového útvaru, d/ kritéria hodnocení písemné práce, e/ zadání a funkci výchozího textu, f/ příklady konkrétních písemných prací s revizemi, hodnocením a komentářem. Tento metodický materiál je výtahem z připravované příručky a slouží pouze k účelům projektu HOPP. Cílem tohoto materiálu není podat úplnou a výstižnou definici zadávaných slohových útvarů, ale poskytnout o nich základní informace tak, aby zjednodušily přípravu jednotlivých hodnotitelů na posuzování písemných prací z ČJL, a tak se částečně začal sjednocovat pohled právě na slohové útvary.
ZÁKLADNÍ ÚROVEŇ OBTÍŽNOSTI Soupis slohových útvarů pro zadání písemné práce vypravování úvahový text popis (popis prostý, popis odborný, subjektivně zabarvený popis, popis pracovního postupu) charakteristika (může být oborově zaměřená nebo zasazená do jisté komunikační situace, nebo v kombinaci s jiným útvarem) referát článek (s bližší specifikací komunikační situace, příp. typu periodika) libovolný text publicistického stylu (jedná se o text, který má splnit komunikační situaci a zároveň vykazovat typické rysy publicistického stylu) útvary administrativního stylu, v rámci oficiální komunikační situace (motivační dopis, oficiální dopis, doprovodný dopis k petici, úřední žádost, odvolání proti úřednímu rozhodnutí) zpráva Uvedené slohové útvary lze v zadání upřesnit specifikováním komunikační situace.
VYPRAVOVÁNÍ VYPRAVOVÁNÍ je založeno na vyprávěcím slohovém postupu, adresátovi je nastiňován nějaký děj. Cílem je prezentovat nějaký konkrétní příběh jako uzavřený celek s napínavým průběhem směřující k jasnému závěru. Autor zachycuje nejen událost, ale i prostředí, charaktery osob, jejich duševní vlastnosti, motivy jednání i jejich řeč. Proto může být vypravování prostoupeno jinými slohovými postupy než pouze vyprávěcím (popisný např. charakteristika postav, úvahový). Slovní zásoba vychází ze všech vrstev národního jazyka, vypravování nemusí být založeno na spisovném jazyce, pokud je zvolena jednotná stylová linka a jazykové prostředky jsou voleny funkčně a záměrně v jednotném stylu, ať už se jedná o vypravování jako celek, nebo o řeč postav, která je zachycena v přímé řeči. Na základní úrovni obtížnosti očekáváme, že práce splňuje znaky vypravování (dynamičnost, zápletka vedoucí k pointě, převládá vyprávěcí postup). Pokud v textu převládá popisný postup a jedná se spíše než o vypravování o dějový popis, hodnotíme na základní úrovni obtížnosti práci jedním bodem v kritériu 1B. ÚVAHA / ÚVAHOVÝ TEXT ÚVAHA je slohový útvar, v němž se autor zamýšlí nad určitým problémem či jevem. Zabývá se podmínkami vzniku jevů, jejich podstatou, vztahy mezi nimi, na základě svých úvah pak pisatel vyvozuje závěry. Důležitá je přesnost a logičnost úvahového procesu. Na rozdíl od výkladu vychází úvaha pouze ze zkušenosti autora. Typické pro úvahu jsou řečnické otázky, ale jejich přítomnost nemusí být známkou kvalitního úvahového procesu. Jazykové prostředky úvahy jsou spisovné, s převahou neutrálních výrazů, expresivní výrazy se objevují spíše ojediněle. Při hodnocení vyváženosti / nevyváženosti kladů a záporů z hlediska obsahu v písemné práci, např. u tématu Rub a líc používání mobilních telefonů vycházíme z toho, že z logiky věci bude vždy
převažovat buď klad, nebo zápor, podstatný je ale rys srovnání, to, že pisatel bere v úvahu obě strany problému. Problém kompoziční nevyváženosti ve výstavbě úvahy penalizujeme v kritériu 3B, nikoli v 1B. Nežádoucí jsou neopodstatněné generalizace a argumenty v podobě obsahově vyprázdněných obecných pravd a klišé (např. Já si myslím něco, ale je to jen můj subjektivní názor, někdo si může myslet něco jiného. Když si položíme tuto otázku, tak se snad každý zamyslí, jestli ano, či ne.). POPIS PROSTÝ Cílem POPISU je, aby adresát na základě textu získal celistvou představu popisovaného předmětu, krajiny, děje apod. Popis uvádí nápadné a podstatné znaky a vlastnosti, a to ve vhodném pořadí. Popis je vždy komponován odněkud někam. Při popisu využíváme neutrální jazykové prostředky, základem je spisovný jazyk. V dobrém popisu není nadužíváno sloveso být, ale je vhodně nahrazováno synonymy. Na základní úrovni obtížnosti jsou zadání koncipována spíše tak, aby byl subjektivně zabarvený popis považován za nadstandard. Např. v zadání pro základní úroveň obtížnosti: Zákoutí, kam se rád vracím (popis oblíbené části města nebo vesnice) se očekává popis prostý, ale s vyjádřením určité emoce (určení oblíbené, rád vracím), pokud žák vypracuje líčení, hodnotíme to pozitivně, pokud však pouze popis prostý, nelze jej penalizovat. POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU je slohový útvar, který má přiblížit adresátovi určitou činnost tak, aby si mohl učinit co nejnázornější a nejpřesnější představu o tom, z jakých úkonů je složena, v jakém probíhají pořadí, jak se mají dělat a jak spolu souvisejí. Součástí zadání jsou často obrázky nebo nákresy, na základě kterých má být popis pracovního postupu vypracován. Tato vizuální forma má být převedena do formy textové.
Činnosti se uvádějí v takovém pořadí, v jakém probíhají ve skutečnosti, protože popis pracovního postupu je obvykle i návodem, jak se má daná věc dělat. Jakákoli nejasnost a nepřesnost narušuje funkci textu, proto je důležitá přesná kompozice (číslování může zdůrazňovat závaznost pořadí úkonů). Některé popisy pracovního postupu vyžadují použití odborné terminologie. Lexikální prostředky jsou spisovné. Pro hodnocení je přijatelný i popis, jehož součástí je i bodový (nevětný) výčet. Součástí textu může být i náčrtek, graf, obrázek, pokud je jejich zařazení funkční (např. obrázek krmítka), nepenalizujeme, naopak vnímáme jako přidanou hodnotu. Zároveň však nelze započítávat popisky u těchto nevětných komponentů do celkového rozsahu práce. ODBORNÝ POPIS ODBORNÝ POPIS musí být přesný a vzhledem ke svému komunikačnímu záměru úplný, soustředí se na podstatné znaky popisovaného objektu. Důležitý je zřetel k adresátovi ve smyslu jeho předpokládaných odborných znalostí (odborný, populárně-naučný). Kompozice odpovídá celkovému cíli popisu, musí mít logiku, řád a systém, je možné používat výčty, částečné výčty nebo číslování jednotlivých částí. Odborný styl obecně je spisovný, precizní v kompoziční i syntaktické výstavbě a používá odbornou terminologii. Jazyk odborného popisu musí být přesný. V praxi může docházet k částečné záměně popisu za výklad. Je nutné, aby adresát získal přesnou představu o popisovaném objektu a zároveň byla zohledněna odbornost textu. CHARAKTERISTIKA CHARAKTERISTIKU vymezujeme jako útvar, který zahrnuje vnější charakteristiku (popis vzhledu osoby) i vnitřní charakteristiku (popisuje a hodnotí psychické vlastnosti, vlohy nebo zvyky člověka, které se projevují v jeho chování a jednání i v jeho postojích a názorech).
Kompozice by měla být logická a systematická, tzn. je zvolen způsob, jakým se postupuje, např. od vnější charakteristiky k vnitřní, nebo naopak. Základním jazykovým kódem je spisovný jazyk. Dobrá charakteristika se vyhýbá opakovanému použití sloves být a mít a nahrazuje je plnovýznamovými slovesy nebo přirovnáními. Ačkoli je charakteristika útvarem, který hodnotí popisovaný subjekt a často působí emocionálně, měla by, pokud zadání neurčí jinak, primárně přinášet informace o kladech i záporech popisované osoby. REFERÁT REFERÁT pojímáme jako text, který předkládá informace o problematice uvedené v zadání, autor při psaní bere v úvahu cílového adresáta svého referátu (komu je referát určen), podle toho volí i jazykové prostředky a referát koncipuje. Měl by být jasný, přehledně členěný a pro adresáta přijatelný. Referát lze pojímat jako mluvený nebo jako psaný, pokud v zadání není konkrétně uvedeno, o jakou formu referátu se jedná, lze akceptovat formy obě. Primární jazykový kód je spisovný jazyk. V praxi se často objevují práce, které přímo nezohledňují adresáta, neobracejí se na nikoho konkrétního, chybí kontaktové prostředky. Tento fakt řada hodnotitelů vnímá jako nesplnění požadavků 1. kritéria. Pokud je možné si představit výsledný text tak, že bude přednesen cílové skupině a ona porozumí hlavnímu komunikačnímu záměru, pak absenci kontaktových prostředků pouze v 1. kritériu zohledníme. LIBOVOLNÝ TEXT PUBLICISTICKÉHO STYLU pro základní úroveň obtížnosti V rámci publicistiky lze mluvit o třech základních komunikačních funkcích (informační, přesvědčovací a zábavné), které v různé míře ovlivňují jednotlivé texty. Významným stavebním prvkem libovolného textu publicistického stylu je titulek. Žák může použít titulek daný zadáním písemné práce nebo si může vymyslet na základě komunikační situace titulek svůj vlastní.
Jazykové prostředky jsou charakteristické dvěma tendencemi automatizací a aktualizací výrazových prostředků. Běžné je používání obrazných pojmenování, módních výrazů nebo frazeologie. Výběr jazykových prostředků (spisovnost, nespisovnost, obecná čeština, hovorové jazykové prostředky, dialekt apod.) závisí na stanovené komunikační situaci, např. do jakého typu periodika by měl být text určen a jaký je jeho předpokládaný adresát. Text musí vykazovat postupy publicistického stylu a/nebo být některým z konkrétních útvarů publicistického stylu, který splní dané zadání. Pokud je zadán i adresát nebo typ periodika, je nutné s těmito charakteristikami pracovat. Není nutné, aby text vykazoval všechny prvky publicistického stylu (připouštíme např. i texty spíše úvahového charakteru), autor však musí prokázat, že zná základní strategie publicistického stylu a orientuje se na adresáta textu. ZPRÁVA ZPRÁVA informuje čtenáře o události, která se stala. Měla by být aktuální, věcně správná a podávat všechny podstatné informace. Zpráva může událost také hodnotit. Primární jazykový kód je spisovný jazyk, v publicistickém stylu možnost použití automatizací a aktualizací. Zpráva je vždy o události, která již proběhla, na rozdíl od oznámení, které se vztahuje k události budoucí. Pokud má student napsat zprávu o události a zároveň událost zhodnotit, není přípustné, aby napsal pozvánku nebo oznámení. Žák by měl prokázat schopnost konstruovat text tak, aby obsahoval všechny náležité informace. MOTIVAČNÍ DOPIS MOTIVAČNÍ DOPIS je první vizitkou uchazeče o zaměstnání. Text by měl být stručný, ale obsahově přesný. Jeho součástí jsou i běžné náležitosti oficiálního dopisu (adresa zaměstnavatele nebo personální agentury, datum, oslovení, podpis, adresa uchazeče), pokud jsou uvedeny v zadání a je možné je při psaní motivačního dopisu v rámci maturitní písemné práce využít.
Motivační dopis prezentuje uchazeče, je součástí oficiální komunikační situace a podle toho by měly být voleny i jednotlivé jazykové prostředky. Jazykovým kódem je psán spisovný jazyk, neutrální jazykové prostředky, použití expresivních výrazů není žádoucí. V případě tohoto útvaru je minimální možný rozsah (150 slov) považován za dostačující, pokud je stručnost funkční a není na úkor kompozičních prvků a/nebo informací. Pokud ale pisatel nevyčerpá všechny možnosti, které mu zadání nabízí, pak nelze stručnost považovat za funkční. Jinak není nutné, aby si žák vymýšlel fiktivní adresu zaměstnavatele apod. OFICIÁLNÍ TEXT V RÁMCI ADMINISTRATIVNÍHO STYLU (úřední dopis, žádost, stížnost, reklamace, průvodní dopis k petici, otevřený dopis) Pro administrativní texty je typické objektivní vyjadřování. Důležitým faktorem je zřetel k funkci projevu, zdůraznění hlavního účelu textu a dodržování formálních pravidel (není nutné naprosto přesně dodržovat normu ČSN, ale text musí akceptovat formální a oficiální ráz tohoto druhu komunikace i jeho úzus/zvyklosti). Text by měl být stručný, ale obsahově přesný. Jeho součástí jsou i běžné náležitosti oficiálního dopisu (adresa adresáta nebo dané instituce, datum, oslovení, podpis, adresa příjemce), pokud jsou uvedeny v zadání a je možné je při psaní oficiálního dopisu v rámci maturitní písemné práce využít. Jazykové prostředky oficiálních dopisů administrativního stylu jsou charakteristické využíváním ustálených frází nebo syntaktických konstrukcí, formální zdvořilostí. Samozřejmostí jsou spisovné neutrální jazykové prostředky. Žák by měl ve svém textu využít informace dané zadáním. Pokud text nebude obsahovat hlavičku, např. adresu, která v zadání uvedena není a žák by si ji musel vymyslet, není to tak zásadní nedostatek jako nedodržení oficiálního rázu komunikační situace.
VYŠŠÍ ÚROVEŇ OBTÍŽNOSTI Soupis útvarů pro zadání písemné práce vypravování s uměleckými prvky / mikropovídka esej úvaha fejeton výklad recenze polemika s výchozím textem publicistický nebo odborný článek (jinak specifikovaný než na základní úrovni obtížnosti, např. článek populárně-naučného charakteru) líčení reportáž Uvedené slohové útvary lze v zadání upřesnit specifikováním komunikační situace.
VYPRAVOVÁNÍ S UMĚLECKÝMI PRVKY / MIKROPOVÍDKA MIKROPOVÍDKA nebo VYPRAVOVÁNÍ S UMĚLECKÝMI PRVKY je zadáváno pro vyšší úroveň obtížnosti se záměrem poskytnout co nejširší prostor pro volnost vyjádření, autorský styl, fikci, fantazii a uplatnění uměleckých prostředků v maturitní písemné práci. Stylistická nebo literárněteoretická terminologie běžně nerozlišuje vypravování a vypravování s uměleckými prvky, z označení vypravování vyplývá implicitně, že takový útvar prvky uměleckého stylu obsahuje. Pro účely písemné práce v rámci maturitní zkoušky však s tímto pojmem pracujeme, abychom dokázali postihnout rozdíl mezi základní a vyšší úrovní obtížnosti. Je možné využít široký rejstřík různorodých jazykových prostředků, vypravování s uměleckými prvky nemusí být založeno na spisovném jazyce, pokud je zvolena jednotná stylová linka a jazykové prostředky jsou voleny funkčně a záměrně v jednotném stylu, ať už se jedná o vypravování jako celek nebo o řeč postav, která je zachycena v přímé řeči. Hodnotitel přistupuje na pravidla fikčního světa i na to, jaký jazyk si pro své umělecké vyprávění žák zvolí. Hodnotitel by měl také přistoupit na kompoziční postup, který si žák zvolí, tj. není nutné, aby vyprávění kopírovalo standardní chronologický kompoziční postup nebo aby končilo zápletkou. Některá vyprávění naopak začínají rozuzlením příběhu, které je pak vysvětlováno apod. Podstatný je především umělecký účinek a estetická funkce textu. ESEJ Pro maturitní písemnou práci z českého jazyka a literatury pojímáme ESEJ jako specifický útvar, v němž se mísí prvky stylu uměleckého i odborného a v němž je dostatek prostoru pro autorský styl. Cílem eseje je zamyslet se do hloubky a osobitě nad problémem uvedeným v zadání. Autor ukazuje problém z mnoha stran, zabývá se i předpokládanými protiargumenty. Výstavba eseje se do jisté míry podobá úvaze, autor si ale při vyjádření skutečností může dovolit značnou subjektivitu, větší, než je tomu u úvahy. Je možné využít široké spektrum jazykových prostředků, nemusejí být pouze neutrální, je zde prostor pro uplatnění autorského stylu, a tedy i specifickou volbu jazykových prostředků.
Aspekty hodnocení V případě hodnocení eseje (stejně tak úvahy) je třeba nehodnotit názor autora a nepenalizovat ho za to. Hodnotitel se nesmí nechat ovlivnit svým souhlasem/nesouhlasem. Hodnotí se kvality textu v souvislosti s kritérii hodnocení, nikoli osobní postoje. ÚVAHA ÚVAHA je slohový útvar, v němž se autor zamýšlí nad určitým problémem či jevem. Zabývá se podmínkami vzniku jevů, jejich rozvojem, podstatou, následky a vztahy mezi nimi. Zamýšlí se nad nimi a vyvozuje závěry. Důležitá je přesnost a logičnost úvahového procesu. Na rozdíl od výkladu vychází úvaha pouze ze zkušenosti autora. Projevuje se v ní úroveň autorova myšlení, míra životní zkušenosti, subjektivní názory a postoje. Autor svými argumenty vede adresáta k zamyšlení nad vytyčeným problémem. Typické pro úvahu jsou řečnické otázky, ale jejich přítomnost nemusí být známkou kvalitního úvahového procesu. Nezbytné je přesné vyjadřování vztahů (důvod, podmínka, účel, přípustka, příčina, důsledek) a logických souvislostí. Jazykové prostředky úvahy jsou spisovné, co se expresivnosti týče, spíše neutrální. Důležitá je volba hodnotících výrazů (především adjektiv a adverbií), výrazy dokumentující myšlenkový proces (domnívám se, myslím si, jsem přesvědčen, věřím, že). Vyšší úroveň obtížnosti Úvaha na rozdíl od úvahového textu představuje ucelený, završený text, který je postaven na jedné výrazné tezi, která je argumentována, žák na ní zakládá celý text, dovede ji obsáhnout, jedná se o obtočení, obkroužení základní teze. Viz Základní úroveň obtížnosti. FEJETON FEJETON je krátký, ale sevřený text, na velmi malém prostoru je vyjádřeno autorovo sdělení, které je podáno nově a neotřele. Text je založený na pointě, na vyústění, které je překvapivé. Forma
fejetonu poskytuje prostor pro výrazné uplatnění autorského stylu, tj. nové nápady, ironie, originalita apod. Očekáváme primárně vyprávěcí a úvahový postup. V útvaru, jakým je fejeton, je možné využít široký repertoár jazykových prostředků - od spisovných přes nespisovné, s možností využít prostředků ze všech vrstev jazyka. Aspekty hodnocení Problém při hodnocení fejetonů může být srovnávání fejetonu žákova s ideální představou o fejetonu, kterou má hodnotitel. Hodnotitel by měl porovnávat žákův text s vymezenými požadavky na fejeton (šíře jazykových prostředků, směřování k pointě). VÝKLAD Cílem VÝKLADU je nastínit a vysvětlit určitou problematiku, příp. osvětlit podstatu nějakého problému adresátovi. Výklad problematiku zdůvodňuje, ukazuje její příčiny a vývoj, vysvětluje její podstatu, předvídá důsledky. Může uvádět konstatování do souvislosti s aktuálním nebo historickým stavem vědeckého poznání, pokud to umožňuje zadané téma. V tomto útvaru používáme spisovný jazyk a se zřetelem k tématu a komunikační situaci i odbornou terminologii. Vzhledem k pravidlům maturitní písemné práce (časová dotace, absence sekundární literatury) je předpokládaným výstupem výklad populárně-naučný. Pokud je některý z žáků schopen napsat odborný výklad, hodnotíme to jako nadstandardní výkon, není-li v konkrétním zadání komunikační situace uvedeno jinak. RECENZE RECENZE je text, který posuzuje umělecké dílo. Autor shrne základní informace o díle a přiblíží je čtenáři. Popíše základní problémy či nedostatky díla, ale i pozitiva uměleckého díla. Předpokládá se samozřejmě subjektivní hodnocení a vyjádření vlastního stanoviska k danému uměleckému dílu, které by ale mělo být dostatečně zdůvodněno.
Základní slohový postup je úvahový, objevuje se ale také informační a výkladový. Funkční styl je publicistický, komunikační situace může být přesněji vymezena v zadání, tj. pro jakého adresáta a jaké periodikum má být recenze určena apod. V recenzi používáme spisovné jazykové prostředky, jejich volba je také ohraničena konkrétní komunikační situací, která může být uvedena v zadání, např. pokud se bude jednat o recenzi pro určitou cílovou skupinu, např. fanoušky filmu nebo počítačových her, může autor použít specifické vyjadřování této skupiny. Předpokládá se, že pokud se nejedná o recenzi na fiktivní dílo, uvádí autor údaje věcně správné a pravdivé, součástí recenze je totiž i uvedení základních informací o díle. Např. pokud je recenzován film Lidice, není možné v recenzi tvrdit, že v něm nehraje Karel Roden. Recenze vychází z analýzy jednoho díla, toto dílo však může srovnávat s díly jinými. Srovnání v recenzi může být žádoucí, mělo by být ale jasně vymezeno, které z děl je dílem recenzovaným, které tvoří jádro recenze. POLEMIKA POLEMIKA je nesouhlasná reakce na názor uvedený ve výchozím textu zadání písemné práce. Zadání písemné práce pro polemiku bývá záměrně pojímáno provokativně, tak, aby se vůči němu mohl žák vymezit, aby vyvolalo nesouhlasnou reakci. Ve svém textu by se měl žák/autor s předloženým názorem konfrontovat, je možné zvolit útočnější a vyhrocenější tón polemiky, což by ale nemělo být na úkor logicky vystavěné kompozice s jasnou argumentační strategií. V polemice lze použít satiru, jízlivý vtip, ironii, což by ale nemělo vést k útokům osobního rázu. Žák má útočit na předložený názor, nikoli na osobnost, která je autorem tohoto názoru. Polemika využívá spisovného jazyka, mohou se ale objevit i funkčně použité expresivní prostředky. Cílem hodnocení není posuzovat názor pisatele, ale jeho schopnost se názorově vymezit, názor vyjádřit a argumentačně opřít. Hodnotitel by měl být vstřícný, pokud žák výchozí text pochopí jinak, než by si hodnotitel představoval.
PUBLICISTICKÝ ČLÁNEK / ANALYTICKÝ ČLÁNEK šíře chápaný text publicistického stylu pro vyšší úroveň obtížnosti PUBLICISTICKÝ ČLÁNEK je velmi široce pojímaný útvar. Pro maturitní písemnou práci z českého jazyka charakterizujeme článek jako publicistický útvar, který představuje a popisuje nebo analyzuje určitý problém (problematiku, myšlenku) jasně, věcně, srozumitelně a spíše objektivně. Subjektivní náhled autora může být vyjádřen výběrem a řazením informací. Jazykové prostředky jsou charakteristické dvěma protichůdnými tendencemi automatizací a aktualizací výrazových prostředků. Běžné je používání obrazných pojmenování, módních výrazů nebo frazeologie. Publicistický článek jako útvar nemá pevně stanovenou charakteristiku, hodnotitel by v tomto ohledu měl být vstřícný, především proto, že dnešní tisk nabízí s označením článek širokou plejádu textů, které leckdy spíše odpovídají úvaze. Žák by měl ovšem závazně pracovat s prostředky publicistického stylu (např. funkce informační, vzdělávací, zábavná či směřování k automatizaci/aktualizaci ve vyjadřování) a důsledně brát v úvahu zadání komunikační situace a s ním spojeného adresáta. LÍČENÍ (SUBJEKTIVNĚ ZABARVENÝ POPIS) LÍČENÍ (nebo také subjektivně zabarvený popis) je založeno na uměleckém popisu a na záznamu subjektivního dojmu. Podstatným rysem líčení je popis emoce, atmosféry apod., kterou by měl autor ve svém textu postihnout. Adresát na základě textu získává představu o viděném a prožitém nebo o dojmu z nějakého prostoru, objektu, atmosféry apod. Vytvořená představa může být vizuální i auditivní, text útočí na adresátovy smysly. Líčení je založeno na uměleckém vyjádření, žádoucí je využití širokého spektra jazykových prostředků, zejména obrazných pojmenování (metafory, metonymie, přirovnání apod.).
Při hodnocení líčení se může projevit různá míra citlivosti/tolerance hodnotitelů k předkládanému světu v textu. Je nutné přijímat zadání i metaforicky, pokud žák vymyslí něco, co je v souladu se zadáním, i když by to hodnotitele nenapadlo, není to chyba. Součástí hodnocení by nemělo být posuzování zachycené emoce, ale naopak posouzení naplnění útvaru líčení a zadaného tématu. REPORTÁŽ REPORTÁŽ je útvar publicistického stylu, který je založen na přímém záznamu nějaké události (akci, cesty apod.). Konstitutivním prvkem reportáže je autorova osobní účast, autor je očitým svědkem události, na tomto základě vtahuje adresáta/čtenáře do děje. Cílem reportáže je vyvolat u čtenáře názornou představu o referovaném jevu, události, adresát má získávat pocit, že je stejně jako autor při tom. Ve volbě jazykových prostředků je důležitá volba sloves, která dodávají dynamiku zobrazované situaci. Převládá jednoznačně spisovný jazyk, v nastínění řeči účastníků sledované situace lze využít v přímé řeči i jiné vrstvy jazyka (obecná čeština, dialekty apod.) Vzhledem k reálné situaci maturitní písemné práce se předpokládá, že reportáž bude primárně psaná, ale pokud není jednoznačně uvedeno, že je reportáž pro tištěné periodikum, akceptujeme i reportáž zprostředkovanou médii (TV, rozhlas), pokud jsou přítomny markantní prvky reportáže. Určení typu periodika, např. bulvární/nebulvární deník a s ním spojená funkce textu a cílová skupina ovlivňuje volbu jazykových prostředků.
KRITÉRIA HODNOCENÍ PÍSEMNÉ PRÁCE Jednotlivá kritéria hodnocení písemné práce kopírují jednotlivé jazykové roviny textu. Pokud písemná práce nesplňuje stanovený rozsah, dále se nehodnotí (pro základní úroveň obtížnosti je stanoven minimální rozsah 200 slov, pro vyšší úroveň obtížnosti je minimální rozsah 250 slov, je také stanovena tolerance 50 slov pro obě úrovně obtížnosti.) V případě, že malý rozsah textu je na úkor textové kompozice, tedy v textové koherenci (návaznosti textu), je žák penalizován v 3B. Požadavky na jazykové jednotky, které jsou ve středu zájmu jednotlivých kritérií, jsou určeny následovně: 1. kritérium: Vytvoření textu podle zadaných kritérií V tomto kritériu se soustředíme na text jako celek, jeho téma, na slohový útvar a jeho funkčně stylové a obsahové charakteristiky. Do procesu hodnocení písemné práce je začleněna vnitřní podmínka hodnocení: Pokud text nesplňuje požadavky na 1. kritérium, tedy požadavky na zadání, a to jak z hlediska požadavků na útvar a charakter komunikační situace, tak i z hlediska splnění daného tématu, text už dále nehodnotíme. Jednalo by se pak totiž o úplně jiný text. Žák má k dispozici deset zadání a měl by se vyjadřovat k tomu zadání, které si zvolil. 1A: sledujeme téma, resp. naplněnost tématu Hodnotíme 0 body: - text zadané téma vůbec nereflektuje, např. proto, že žák nepochopil podstatnou myšlenku v zadání 1B: sledujeme orientaci v komunikační situaci (respektování stylových charakteristik) a naplnění zadaného slohového útvaru Hodnotíme 0 body: - text prokazatelně nesplňuje požadavky na slohový útvar (př. žák napíše úvahu, přičemž byla zadána reportáž, jejíž prvky jsou přítomny pouze v opsaném výchozím textu) - text prokazatelně nereflektuje zadanou komunikační situaci (př. Vyšší tresty pro opilé řidiče! / průvodní text k petici, určený poslancům, požadující zvýšení trestů pro řidiče pod vlivem
alkoholu: žák nerespektuje oficiální ráz dopisu, který byl určen specifikací adresáta, píše svému spolužákovi) 2. kritérium: Funkční užití jazykových prostředků s ohledem na jazykovou normu V tomto kritériu se soustředíme na slovo nebo slovní spojení. 2A: sledujeme soulad s jazykovou normou, hodnotíme pravopis a tvarosloví (v rámci pravopisu do tohoto kritéria zahrnujeme také interpunkci) Konkrétní příklady: Kina jsou drahé? morfologie (střední rod) Tedy do té doby než na to příjdou. interpunkce a morfologie (kvantita vokálu) Tak tady to nesu. Zavolal jsem na ní. chybný zápis přímé řeči, morfologie (chybný tvar zájmena) S mamkou sme žili sami. morfologie (nespisovný tvar) U nás v České Republice pravopis (psaní velkých písmen) někde z hlouby stromu pravopis (chybná koncovka) 2B: sledujeme volbu adekvátních jazykových prostředků dané komunikační situaci: a) z hlediska variet jazyka (spisovná čeština, obecná čeština, nářečí) b) z hlediska zabarvenosti (hovorové, neutrální a knižní jazykové prostředky) c) z hlediska expresivity pojmenování (eufemismy x dysfemismy, vulgarismy, pejorativa, familiární výrazy aj.) d) z hlediska volby přiměřených pojmenování dané skutečnosti e) z hlediska sémantického (slovo použité ve významu, který mu odpovídá) f) z hlediska rozmanitosti použitého lexika (pestrost slovní zásoby, práce se synonymií) V některých útvarech je žádoucí využití všech možností jazyka (fejeton, vypravování), v jiných jsou naopak odchylky od neutrálního spisovného jazyka nežádoucí (úvaha, útvary administrativního stylu). Pokud žák zvolí např. pro vypravování jako základ nespisovnou mluvu, která je funkční, a tuto linii sleduje v celé práci, pak ho nelze penalizovat (např. postavu člověka na okraji společnosti může charakterizovat obecný jazyk, argotismy, postavu staré ženy z vesnice zase dialektismy). Zároveň je nutné upozornit, že se v praxi v písemných pracích objevují nefunkčně používané vulgarismy, vyskytující se ojediněle, stejně jako výrazy z obecné češtiny. V případech, kdy nelze hovořit o autorském záměru, narušují takové výrazy výstavbu textu, je tedy nutné tyto jevy penalizovat.
Konkrétní příklady: Jeho oči vyzařovaly pestrou barvu, která byla situována do modra. nevhodná pojmenování že to byl jen planý výjezd, který stojí město nemalé peníze nevhodné slovní spojení, zároveň nevhodné střídání slovesných časů (3A) Je usměvavá. Neustále nosí úsměv na rtech. opakování slov se stejným kořenem, práce se synonymií Na internetu je hodně individuálních lidí. nevhodné pojmenování 3. kritérium: Kompoziční výstavba textu V tomto kritériu se soustředíme na větu, odstavec a návazně celý text. 3A: sledujeme větnou syntax: a) slovosled, aktuální větné členění b) valence sloves c) výstavba větných celků a návaznost jednotlivých vět v souvětí d) užití adekvátních spojovacích výrazů e) způsoby odkazování v textu f) nemotivované odchylky od pravidelné větné stavby (zeugma, anakolut, kontaminace, atrakce) Konkrétní příklady: To, jak dokázala lidi ve svém okolí doslova nakazit svým optimismem, mě přesvědčila, že - anakolut Je 29 let stará. anglicismus, nevhodná výstavba věty Když jsme přišli, tak jsme ho uviděli. Když se na nás podíval, tak nám bylo jasné opakovaná stejná výstavba po sobě jdoucích větných celků, neadekvátní výběr spojovacích prostředků Ihned druhý den po městě jsem začal roznášet zprávu, že žebrák svoji chudobu předstírá. chybné aktuální členění větné 3B: sledujeme nadvětnou syntax/hypersyntax: a) kompozice textu b) strukturovanost a členění textu (např. funkčnost odstavců)
c) způsob vedení argumentace logika textu, souvislost, nebo nesouvislost uváděných informací d) srozumitelnost a přijatelnost pro adresáta e) čitelnost textu Konkrétní příklady: Mým názorem je, že by se měly lišit zločiny, jako právě například nelegální stahování a vražda. chybný způsob argumentace, zapříčiněný zčásti i chybnou výstavbou věty a nevhodným užitím slovesa lišit Jako téma mé maturitní práce jsem si vybrala Počítačové pirátství je zločin. nevhodný úvod písemné práce Počítačové pirátství je zločin, každý tu větu zná, ale bere to opravdu někdo jako zločin nebo obyčejnou každodenní věc? zcela nevhodná výstavba závěru, pouhé konstatování, prázdné zaplňování textu, souvisí i s kritériem 3A, přetížené souvětí Co je to ale čest? A co je sláva? Jsou to důležité věci? Nebo nejsou? snaha o řečnické otázky, prázdné zaplňování textu