2010 Radiodiagnostika Referátový výběr 2010 SVAZEK 56 ČÍSLO 1 NÁRODNÍ LÉKAŘSKÁ KNIHOVNA Radiodiagnostika 1/2010 (56) 0 ISSN 1214-5068
Referátový výběr z radiodiagnostiky 2010 SVAZEK 56 ČÍSLO 1 ISSN 1214-5068 Registrační číslo MK ČR E 1417 Odborný redaktor: Prof. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc. Do čísla 1/2010 (56) přispěli Medicinae universae doctores: Radiodiagnostika 1/2010 (56) 1
Obsah Seznam excerpovaných časopisů... 3 Skelet... 4 Nervový systém... 8 Hrudník, plíce, mediastinum, bránice... 10 Kardiovaskulární systém... 12 Gastrointestinální systém... 16 Játra, žlučové cesty... 19 Slezina, pankreas... 21 Uropoetický systém... 22 Genitální orgány... 28 Měkké tkáně, žlázy (včetně endokrinních)... 33 CT, US, MR, jiné modality technika... 40 Radiodiagnostika 1/2010 (56) 2
Seznam excerpovaných časopisů Amer.J.Radiol Brit.J.Radiol. Europ.J.Radiol. Invest.Radiol. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 3
Skelet SABHARWAL, T., KATSANOS, K., BUY, X. a ost.: Ablační léčení kostních nádorů řízené zobrazením. /Image-Guided Ablation Therapy of Bone Tumors../ Semin.Ultrasound CT MRI, 30, 2009, č. 2, s. 78-90. Ke kurativní eradikaci a paliativnímu léčení řady nádorů kosti a měkké tkáně je k dispozici běžně velké rozpětí metod tepelné a kryoablace. Byla vyvinuta radiofrekvenční ablace (RFA), mnohoúčelová pomůcka pro kosterní systém. Kryoablace má další výhody přímé vizualizace počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí (MR) a také monitorování výsledku léčení s malou bolestí v období kolem operace a po ní. Bezpečnost a účinnost těchto technik zvyšuje použití vhodných tepelných senzorů a technik odloučení/izolace, jako je insuflace CO 2. Ablaci kostí je vhodné doplnit konsolidací cementem. Autoři uvádějí přehled současného stavu léčení perkutánní ablací řízené zobrazením nádorů kosti a měkké tkáně, hodnotí výhody a omezení různých dostupných systémů a diskutují o možných nových aplikacích v budoucnosti. Ablační techniky a obecné zásady: Široce využívanými technikami ablace kosterního systému řízeným zobrazením jsou: tradiční instilace alkoholu, tepelné ablační metody, např. radiofrekvenční, mikrovlnná a laserová fotokoagulace, kryoablace s chladicími aplikátory nové generace a plastika metyl-metakrylátovým cementem. Plastiky cementem, která má také protinádorové vlastnosti, je možno použít buď jako individuálního léčení bolestivých zlomenin z nedostatečnosti nebo jako přídatné stabilizace po ablačních léčeních páteře a pánve. CT a fluoroskopie jsou nejdostupnějšími způsoby vedení výkonů na kostře. Tradiční fluoroskopie je velmi přizpůsobivá k vedení výkonů se zlepšenou prostorovou orientací a nízkým rizikem ozáření, ale může se také použít jako doplňková technika k CT a MR. CT může snadno prokázat lytické nebo blastické vlastnosti kostní léze a kvantifikovat demineralizaci kosti. To je důležité při rozhodování a doplňkové plastice cementem kostí k minimalizaci rizika patologických zlomenin. Nevýhodou CT je zvýšené riziko ozáření pacienta a expozice lékaře při CT-fluoroskopii; ta má bez kontrastní látky s jodem nedostačující kontrast a nedostatečně vizualizuje některé nádory nebo hodnotí nekrózu tkáně po léčení. MR je i přes vysokou nákladnost a další praktická omezení vhodným nástrojem a je metodou volby pro ablaci struktur kostry a měkké tkáně řízenou zobrazením. Má vynikající kontrast a prostorové řešení a nejsou rizika ionizujícího ozáření pacienta nebo lékaře. Uvádějí se podrobnosti. Oblastní anestezie se preferuje obvykle při termoablaci osteoidních osteomů, ale vzácně se užívá u bolestivých metastatických kostních depozit. Celková anestezie se obhajuje u technicky náročných výkonů s lézemi s obtížným přístupem nebo v blízkosti důležitých struktur. Obecné komplikace ablace kostních depozit: poranění okolních struktur, např. nervových kořenů, střeva a příznaky z měchýře, tvorba píštěle mezi nádorem a kůží, patologické zlomeniny nebo únik cementu při výkonech s cementovou plastikou. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 4
Ablace alkoholem: nejjednodušší a nejlevnější metodou perkutánní ablace nádoru je injekce etanolu. Dochází k nekróze nádoru přímo dehydratací buněk a nepřímo cévní trombózou a tkáňovou ischemií. K místní anestezii se nejprve injikuje směs kontrastu s jodem (25 %) a lidokainu 1 % (75 %). Podle velikosti nádoru se do nádoru instiluje 3-30 ml 96% etanolu za předpokladu, že nekomunikuje s cévami nebo okolními životně důležitými orgány nebo nervovými strukturami (Moser, T. a ost., J.Radiol., 89, 2009, s. 461-471 a 1 další citace). RFA: Byla poprvé použita k léčení nádorů jater kolem r. 1990 a je to t.č. nejrozšířenější a nejčastěji užívaná technika k perkutánní termoregulaci tuhých malignit (Ahmad, F. a ost., Surgery, 2008 v tisku a další 2 citace). Popisuje se postup. Teploty > 100 o C mění vodu v páru a mohou karbonizovat tkáně kolem elektrody a výsledkem je suboptimální účinek léčení. Účinnost RFA může být omezena okolními cévními strukturami s vysokým průtokem, působícím jako chlazení (fenomén snížení tepla heat-sink) a zvyšují impedanci tkáně při vaporizaci a/nebo zuhelnatění. Obecně musí mít kurativní léčení ablací nádoru okraj 0-5-1 cm zdravé tkáně kolem cílové léze k obliteraci jakýchkoli mikroskopických satelitních ložisek a aby se předešlo včasné místní recidivě. Při paliativní ablaci kostních metastáz je hlavním cílem RFA odstranit vnitřní plochu nádoru kosti, kde je primární zdroj bolesti. Aby se předešlo poranění nervu, neprovádí se obecně ablace velkých objemů blízko páteře a sacra. Uvádějí se technické podrobnosti s citací zdrojů. Laserová fotokoagulace: Využívá energie infračerveného světla k produkci tepla a ablaci nádoru. Světelná energie se přenáší optickým vláknem s holým koncem a dochází k fotokoagulaci (tj. denaturaci bílkovin a okamžité nekróze buněk); v cílové tkáni je účinek difuzní. Uvádějí se technické podrobnosti. Mikrovlnná ablace: Tato tepelná koagulace je nová technologie založená na aplikaci elektromagnetické vlny (kolem 900 MHz) anténovou elektrodou. Uvádějí se technické podrobnosti. Tato metoda má určité výhody před RFA, neboť pracuje nezávisle na jakémkoli rozvodu elektrického proudu a je méně ovlivněna variabilitami impedance tkáně a heat-sink fenoménem. Mikrovlnná ablace se postupně osvědčuje jako přizpůsobivější a účinná metoda tepelné koagulace, neboť je schopna dosáhnout větších teplot v nádoru a větší ablační zóny rychleji než RF. Kryoablace: Je to alternativní technika, která zmrazí léze do tvaru ledové koule (ice-ball). Je to nejstarší ablační metoda, ale považovala se za nepraktickou, protože potřebuje získat tekutý dusík. Začal o ni být zájem při zavedení miniaturizovaných aplikátorů argonu, jež je možno zavést perkutánně a navodit kontrolované zmražení tkáně při monitorovacím zobrazení CT nebo MR s menší bolestí během výkonu a po něm. Rychlá expanze argonu dosahuje teploty -100 o C během několika vteřin vlivem Joule-Thomsonova efektu. Dochází k nekróze buněk a osmóze při teplotě pod -20 o C ve tkáních, denaturují se bílkoviny a praskají buněčné membrány. Popisují se podrobnosti probíhajících změn. Přestože je metoda časově náročnější než RF, je možno zónu kryoablace snáze posoudit a monitorovat a umožňuje to léčit léze rozsáhleji bez rizika pro okolní tkáně. Vznikající ledová kulička má v průměru až 3 cm, může mít různý tvar podle použité sondy (obvykle sférické) a je možno ji okamžitě rozlišit jako hypodenzní oblasti pomocí CT bez zvětšení. Při současném použití několika kryosond (až do 25-17 G sond nové generace) může vzniknout Radiodiagnostika 1/2010 (56) 5
ledová koule velká kolem 8 cm. Uvedeny podrobnosti. Kryoablace také uchovává struktur nativní tkáně aniž by došlo k retrakci vláken kolagenu. Plastika cementem: Je možno použít perkutánní injekce cementu do kosti (polymetylmetakrylát) ke zmenšení bolesti při metastázách do obratlů. Uvedeny technické podrobnosti postupu. Předpokládá-li se patologická zlomenina, je možno alternativně kombinovat různé formy albace kosti s přídatnou profylaktickou plastikou cementem. Uvádějí se navržená kritéria zjišťování kostních lézí s vysokým rizikem patologické fraktury. Plastika cementem se neprovádí současně s ablací kosti, ale obvykle až další den. Výskyt závažných komplikací se uváděl na 0,9 % - závažný únik cementu nebo neurologické příznaky vyžadující operaci. Únik cementu je poměrně častý zjev (až v 41 %). Výskyt embolizace cementem je nepatrný (uvádí se 0,1 %) a případy s příznaky se omezují na kazuistiky (Yoo, K.Y. a ost., Spine, 2004, 29, s. 294-297). Paliativní ablace kostních metastáz: Jejím důležitým úkolem je rychlá úleva od bolesti k obnově funkce a kvality života. Pitvy potvrdily, že až u 85 % pacientů s onemocněním prsu, prostaty a plic jsou v době jejich smrti metastázy do kosti. Bolest vlivem kostních metastáz nezávisí na histologii, lokalizaci či velikosti nádoru, nebo počtu jeho depozit. Teoreticky ji působí kombinace napětí okostice expanzí nádoru, uvolňování cytokinetik buňkami nádoru, osteolýza a fragmenty zlomeniny pohybující se při tlaku a infiltrace nebo komprese nervů a měkkých tkání. Účinky zevního rtg ozáření jsou variabilní a přechodné a může trvat týdny než je účinné; není také schopno ulevit od bolesti u 20-30 % případů a nelze je opakovat pro omezení tkáně snášet ozáření. K úlevě od bolesti lze použít opiátů, nesteroidních protizánětlivých analgetik a k inhibici osteolýzy biofosfonátů. V podstatě je možno léčit těžkou bolest při metastázách perkutánní ablací, nejsou-li účinné jiné druhy léčení nebo působí pomalu nebo mají nepřijatelné vedlejší účinky. Uváděly se příznivé účinky injekce alkoholu do osteolytických metastáz pro paliaci bolesti. Uvádělo se významné zlepšení příznaků u 70 % případů a při kombinaci s RFA, ale být až 95 %. Bohužel nelze předvídat difuzi alkoholu do nádoru a okolních tkání a tak je omezeno toto léčení blízko citlivých struktur páteře. RFA je vhodná pro metastázy, kde je nevhodná ablace alkoholem. Uvádí se řada podrobností z citované literatury. Pro zmírnění bolesti při metastázách do kosterního systému je příslibem perkutánní kryoablace metastáz řízená zobrazením (Ullrick, S.R. a ost., Curr.Probl.Diagn.Radiol., 2008, 37, s. 39-48). Při zmírnění bolesti se zjistily podobné výsledky jako při RF. Uvádí se zmírnění nejhorší bolesti téměř o 40 %. Plastika lézí cementem mimo páteř se obecně navrhuje v případech hrozících zlomenin zatížených kostí (acetabulum, kosti pánve a DK). Měla by se potvrdit zlomenina obratle jako nejpravděpodobnější příčina bolesti pacienta, degenerativních změn a radikulopatie, o nichž by se mělo uvažovat a vyloučit je. Uvádějí se údaje z literatury. Depozita v acetabulu lze alternativně léčit nejprve RF nebo kryoablací a potom přídatnou profylaktickou plastikou cementem. Ablace benigních nádorů kosti: Hemangiomy páteře s příznaky: Bezpečné a účinné léčení je perkutánní plastika cementem nejen pro úlevu u zlomenin kosti vlivem malignity, ale také kompresních fraktur z osteoporózy u agresivních hemangiomů obratlů s neurologickým Radiodiagnostika 1/2010 (56) 6
postižením. Pro dlouhodobou úlevu od bolesti u hemangiomů s příznaky je plastika cementem jako jediné léčení pravděpodobně méně účinná než operace. Její význam je většinou omezen na případy kompresních zlomenin těla obratle než neurologických příznaků. Může se použít před operací ke konsolidaci těla obratle a k omezení rizika krvácení. Osteoidní osteomy (OO): Pro jejich kurativní minimálně invazivní eradikaci se stala perkutánní ablace léčením volby prvního sledu. Typická pro ně je vysoce cévnatá osteoblastická proliferace postihující hlavně metafýzu a diafýzu dlouhých kostí mladých dospělých. I když se tradičně užívá resekce malých nádorů (< 15 mm) je výhodné léčení RF v jediném sezení nebo ablace laserem. Perkutánní ablace OO je výhodnější než operace, protože obecně nepotřebuje hospitalizaci; má minimum komplikací a rychlou rekonvalescenci. Uvádějí se výsledky laserové fotokoagulace u velkého souboru s úspěšností téměř 100 % a s pozdní recidivou jen 5 %. Uvádějí se další výsledky z literatury. Chondroblastomy: Jde o benigní nádor chrupavky kosti. Metodou volby k zabránění progrese je chirurgická resekce. Může být technicky náročná a s komplikacemi. Nedávno byly publikovány malé soubory s povzbudivými výsledky při léčení RFA (Christie-Large, M. a ost., Skeletal Radiol., 2008 v tisku a další 2 citace). Teplo při RFA ale může poškodit blízkou kloubní chrupavku a funkci kloubu. U lézí v zatížených oblastech vede nedostatek náhrady kosti po RFA k mechanickému oslabení kosti a zvyšuje riziko mechanického selhání. Ablace nádorů měkké tkáně: Léčení sarkomů měkké tkáně vyžaduje synergii chirurgické resekce a rekonstrukce, radioterapii a ve vybraných případech chemoterapii. Je málo publikací o RFA u pacientů s neoperabilními a neresekovatelnými nádory jako jsou sakrální chordomy a sarkomy měkké tkáně. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 7
Nervový systém ANDIC, F., ORS, Y., NIANG, U. a ost.: Dozimetrické srovnání běžného ozáření celého mozku přílbicovým polem s trojrozměrnou radioterapií: homogenita dávky a pokrytí retroorbitální oblasti. /Dosimetric comparison of conventional helmet-field whole-brain irradiation with threedimensional comformal radiotherapy: dose homogenity and retro-orbital area coverage./ Brit.J.Radiol., 82, 2009, s. 118-122. Při léčení různých mozkových nádorů, včetně medulloblastomu a nádorů ze zárodečných buněk se užívá účinně ozáření celého mozku (WBI whole-brain irradiation) (Jakacki, R.I.: J.Neurosurg., 2005, 102, s. 44-52 a 1 další citace). Aplikuje se také profylakticky u pacientů s akutní lymfoblastickou leukemií a malobuněčným Ca plic (Pui, C.H. a ost., Lancet Oncol., 2008, 9, s. 257-268 a 1 další citace). Při tomto léčení, zvlášť u vysoce rizikového medulloblastomu a u případů leukémie dochází k vysokým počtům relapsu v CNS. Za tyto recidivy jsou zodpovědny nesprávný tvar pole a příliš nízké dávkování u mozkových plen (3 citace). Účelem této práce bylo srovnat dozimetrické údaje z běžného 2D WBI s helmicovým polem s údaji 3D-CRT (conformal radiotherapy) a zjistit možné výhody 3D-CRT jak vzhledem ke krycí dávce mozku a oblasti za orbitami (RO retro-orbital) a k ochraně čočky oka. Bylo použito simulace CT vyšetření u skupiny 30 pacientů. Při plánování 3D-CRT byly načrtnuty obrysy mozku, optických nervů, očních čoček, a RO oblasti. Byla použita dvě proti sobě postavená boční pole a byla přizpůsobena nedivergentně za očními čočkami. Nominální předepsaná dávka paprsku fotonu byla 1800 Gy v 10 frakcích s použitím 6 MV fotonů. Mozek a RO oblasti byly pokryty nejméně 95 % a 90 % předepsané dávky a maximální dávky byly omezeny na 110 % předepsané dávky. U běžného 2D plánování bylo použito téhož středu pole a úhlů jako u 3D-CRT rovin. Pole byla vytvořena pomocí digitálně rekonstruovaných rtg snímků a referenčními kostními značkami bez informace o kontuře struktur. Mozek, oční čočky a RO oblasti byly srovnávány pomocí histogramů kumulativní dávky objemu. Výsledky: Průměrné, minimální a maximální dávky mozku, očních čoček a RO oblastí jsou uvedeny v přehledu v tabulce. Průměrná hodnota minimálních dávek mozku byla u 3D-CRT rovin významně vyšší (p = 0,008) než u běžných 2D radiografických rovin: všichni pacienti dostali minimálně 95 % předepsané dávky. Průměrné dávky levých RO oblasti (p = 0,004) a pravých RO oblastí (p = 0,003) byly také vyšší u 3D-CRT rovin než u běžných 2D rovin. Všichni pacienti dostali minimálně 90 % předepsané dávky. Kromě toho byly průměrné hodnoty minimálních dávek u obou RO oblastí statisticky vyšší u 3D-CRT (p < 0,001). Závěr: Při srovnání s 2D radioterapií zlepšilo 3D-CRT plánování významně krycí dávku RO oblastí a homogenitu dávky u WBI i při ochraně očních čoček. Je třeba provést další studii srovnávající 3D-CRT plánování s IMRT (intensity-modulated radiotherapy), aby bylo možno zhodnotit vliv uniformity dávky na dlouhodobou kognitivní funkci a místní kontrolu u pacientů, u nichž lze předpokládat, že budou ještě dlouho žít. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 8
EDELMAN, R.R., DUNCLE, E., KOKTZOGLOU, I. a ost.: Rychlé zobrazení celého mozku magnetickou rezonancí s izotropním řešením při 3 Tesla. /Rapid whole-brain magnetic resonance imaging with isitropic resolution at 3 Tesla./ Invest.Radiol., 44, 2009, č. 1, s. 54-59. Izotropní zobrazení nabízí možnost zlepšené detekce lézí a účinnosti zobrazení tím, že umožňuje ortogonální přestavby obrazu bez ztráty prostorového řešení. I přes možnou klinickou užitečnost je jen málo publikací popisujících výhody izotropního zobrazení mozku, ani se tato technika nezačala rozsáhle používat v klinické praxi. To je možno zčásti vysvětlit delšími časy vyšetření, zvlášť u vyšetření celého mozku T1 váženými pulzními sekvencemi. Autoři proto použili optimalizované pulzní sekvence 3D SPGR (3-dimensional spoiled gradient-echo), která poskytuje vynikající T1 kontrast s rychlým krytím celého mozku. Metoda byla hodnocena se 3 Tesla pomocí 0,8 mm x 0,8 mm x 0,8 mm (0,51 mm) voxelů. Autoři testovali proveditelnost použití rychlého T1 váženého zobrazení celého mozku s využitím zlepšeného poměru signálu k šumu se 3 Tesla a s izotropními voxely. Metoda byla ověřována u zdravých dobrovolníků a pacientů. Systémem 3 Tesla MR bylo provedeno zobrazovací vyšetření 8 zdravých osob (z toho 6 M, stáří 26-58 let) před aplikací kontrastu a po ní. Byly získány T1 vážené 3D SPGR údaje s tloušťkou vrstvy 0,8 mm a rekonstruovány při 2mm tloušťce ve 3 ortogonálních orientacích. Doba vyšetření byla 4 minuty, 42 vteřin. Technika byla srovnávána se SPGR-IR (inversion recovery-prepared spoiled gradient echo) a 2D SE (spin echo) vzhledem ke srovnatelnému prostorovému řešení a době vyšetření. Byla pak také testována srovnáním se 2D SE v souborech 10 pacientů se zvětšenými lézemi mozku. Výsledky: Technika 3D SPGR poskytla přibližně dvojnásobný CNR (contrast-to-noise ratio) SPGR-IR a o 50 % větší CNR než 2D SE k rozlišení šedé a bílé hmoty. Hodnocení kvality obrazu při neparametrických analýzách byla také významně vyšší u 3D SPGR jak u dobrovolníků (p < 0,05) a pacientů se zvětšenými lézemi (p < 0,05). Hlavně bylo důležité vyloučení artefaktů pulzace cév po kontrastu, které se často objevovaly při 2D SE a jednotnější hypointenzita mozkomíšní tekutiny. Zvětšení lézí pacientů se významně nelišilo u 2D SE a 3D SPGR. Závěr: Výsledky autorů prokázaly proveditelnost rychlého izotropního zobrazení celého mozku při 3 Tesla pomocí submilimetrových voxelů. Artefakty byly minimální, zvláště při srovnání se 2D SE, zatímco CNR bylo 2x lepší než SPGR IR. Schopnost vytvořit reformované obrazy v ortogonálních orientacích z jediného izotropního získaného výsledku zlepšuje účinnost ve srovnání se 2D získáním v mnoha rovinách. I když je třeba další klinická studie u většího souboru pacientů, ukazují tyto počáteční výsledky značný klinický příslib této techniky. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 9
Hrudník, plíce, mediastinum, bránice OKADA, F., ANDO, Y., HONDA, K. a ost.: Srovnání nálezů při CT plic a hladin KL-6 v séru u pacientů s kryptogenní organizující pneumonií. /Comparison of pulmonary CT findings and serum KL-6 levels in patients with cryptogenic organizing pneumonia./ Brit.J.Radiol., 82, 2009, s. 212-218. KL-6 je glykoprotein podobný mucinu s vysokou molekulární vahou, vylučovaný pneumocyty typu II a buňkami respiračního bronchiolárního epitelu v normálních plicích. Hladiny KL-6 v séru jsou zvýšeny u různých respiračních a nerespiračních stavů, např. Ca prsu a pankreatu a DM. Většina pozornosti se ale zaměřila na KL-6 jako na diagnostickou a prognostickou pomůcku u respiračních onemocnění. Uváděny příklady s citacemi. Účelem práce bylo srovnat retrospektivně nálezy vysoce výkonné CT u pacientů s COP (cryptogenic organizing pneumonia) s normálními a zvýšenými hladinami KL-6. V době od dubna 1999 do dubna 2007 byly provedeny CT snímky hrudníku u 20 pacientů s COP s normální hladinou KL-6 (7 M, 13 Ž, průměrné stáří 51,5 let, rozpětí 21-75) průměr 282,1 U ml -1 (106-460 U ml -1 ) a u 17 pacientů s COP (9 M, 8 Ž, 56,5 let, 47-74) se zvýšenou hladinou KL-6 (průměr 1206,3 U ml -1 ; 502-3500 U ml -1 ); retrospektivně je hodnotili 2 radiologové se zaměřením na hrudník. Výsledky: CT nálezy u pacientů s COP buď s normální nebo se zvýšenou hladinou KL-6 zahrnovaly většinou konsolidaci (n = 17, resp. n = 13) a dále pak neprůhlednost matného skla (n = 11, resp. n = 13). Statisticky častější byly trakční bronchiektazie a porucha architektury u pacientů se zvýšenou hladinou KL-6 než u těch s normálními hladinami (n = 7 a n = 1; resp. n = 13 a n = 3) (p = 0,0077 a p = 0,00017). U kontrolních CT snímků se objevil relaps během 1 roku po počátečním léčení u 2/16 pacientů (12,5 %) s normální hladinou KL-6 a u 6/16 (37,5 %) se zvýšenou hladinou KL-6. U pacientů se zvýšenou hladinou KL-6 byla frekvence relapsu větší než u těch s normální hladinou KL-6; nezjistil se ale významný rozdíl mezi oběma skupinami (p = 0,103). Závěr: CT nálezy trakční bronchiektazie a poruchy architektury u pacientů s COP související se zvýšenými hladinami KL-6, které mohou být ve vztahu k relapsu po léčení. ARAKAWA, H., SHIDA, H., SAITO, Y. a ost.: Plicní malignita při silikóze: ukazatelem související s radiografickou detekcí. /Pulmonary malignancy in silicosis: Factors associated with radiographic detection./ Europ.J.Radiol., 69, 2009, č. 1, s. 80-86. Koncem 20. století se považoval krystalický křemen (silica) za lidský karcinogen. Avšak i přes ohlášené potvrzení této skutečnosti WHO, nebyly publikace schopny prokázat kauzální vztah s krystalickým křemenem, přestože se jeho karcinogenita u lidí stále publikovala (Mc Donald, A.D. a ost., Ann.Ocup.Hyg., 2001, 45/3, s. 193-199; Checkoway, H. a ost., Amer.J.Ind.Med., 2000, 37/3, Radiodiagnostika 1/2010 (56) 10
252-259). I přes tvrzení, zda krystalický křemen je či není lidský karcinogen, většina nedávných prací ukazuje, že je vysoká úmrtnost na Ca plic u pacientů se silikózou. Účelem práce bylo zjistit radiografické rysy plicních malignit a zjistit zamlžující ukazatele v jejich detekci. V době od r. 1982 do 2003 byl sledován soubor pacientů se silikózou (n = 501). U 54 pacientů (10,8 %) bylo patologicky potvrzeno 60 plicních malignit. Sériové rtg snímky těchto pacientů zkontrolovali 2 radiologové, aby zjistili radiografické rysy nádoru (velikost, okraj, uzlík nebo konsolidaci, lokalizaci, překrývající struktury) a silikózu (profuzní nebo pneumokoniozní opacity, progresivní masivní fibrózu - PMF, lymfadenopatii hilu). Výsledky: Radiograficky negativních bylo 11 nádorů. Na rtg snímcích bylo retrospektivně patrno 49 nádorů. Z nich bylo 15 nádorů zjištěno klinicky na rtg snímku, ale 25 se jich nezjistilo. Zbývajících 9 nádorů bylo radiologicky pozitivních po pozitivním cytologickém nálezu ve sputu. Nezjistily se rozdíly mezi nezjištěnými a objevenými uzlíky vzhledem k radiografickým nálezům. Průměrná velikost nádoru byla 30 mm (rozpětí 15-90 mm) a byly významně větší u pacientů s PMF nebo s lymfadenopatií hilu než u těch bez těchto nálezů (35 mm proti 24 mm, p = 0,006; 33 m proti 24 mm, p = 0,038). Nález koreloval s profuzí malých pneumokoniozních opacit (r = 0,433; p = 0,024). Retrospektivní hodnotící testy 3 radiologů prokázaly přesnou lokalizaci nádoru v 75 %, avšak pouze u 54 % byla zjištěna správná diagnóza s vysokou spolehlivostí. Závěr: Radiologická detekce malignity u silikózy se ukázala být obtížným úkolem a zjistilo se, že žádný jednotlivý radiografický nález nesouvisí s neobjeveným nádorem. Velikost nádoru při jeho detekci ovlivňuje PMF, lymfadenopatie hilu a profuze malých pneumokoniozních uzlíků. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 11
Kardiovaskulární systém OSZTIE, É., HANZÉLY, Z., ÁFRA, D.: Gliomy boční komory a centrální neurocytomy v diagnóze a perspektivách dospělých. /Lateral ventricle gliomas and central neurocytomas in adults diagnosis and perspectives./ Europ.J.Radiol., 69, 2009, č. 1, s. 67-73. U dospělých jsou gliomy v komorách vzácné, zvlášť pak ty, které vznikají v bočních komorách. Frekvence těchto nádorů je asi 1 % či méně ze všech nitrolebních neoplazmat. Vyrůstají z povrchu komory nebo ve spojení s ní, nebo ze septumpellucidum. Astrocytomy stupňů I-IV vznikají obvykle v nejbližším okolí komor a postupně vrůstají do jejich kavity, až nakonec značná jejich část je nádorem vyplněna. (International Agency for Research on Cancer, 2007). Centrální neurocytomy (CN) byly popsány Hassounem, J. a ost. v r. 1982 jako nezávislá entita, nicméně jsou ale často diagnostikovány jako ependymomy nebo oligodendrogliomy. Byla provedena kontrola údajů ze zobrazení nervového systému u gliomů boční komory a centrálních neurocytomů, diagnostikovaných na pracovišti autorů (Národní ústav neurochirurgie, Budapešť) a na pracovišti autorů (Národní ústav neurochirurgie, Budapešť) a tyto údaje byly srovnávány s údaji v literatuře. V této práci se hodnotí soubory nádorů boční komory, léčené v období 25 let (1980-2004). Zobrazovací charakteristiky CT a MRI obou typů nádorů jsou značně odlišné, jak u publikovaných případů, tak i v materiálu autorů. V souborech autorů byly komorové ependymomy (n = 8) většinou hyperdenzní (se zvětšenou hustotou) se zřejmou spotřebou kontrastu. Subependymomy (13 případů) měly sníženou hustotu, většinou bez zvětšení, ale příležitostně bylo možno zjistit lehké nebo střední zvětšení. Subependymální astrocytomy z obrovských buněk (n = 8) vypadaly také jako hypodenzní, vzácně pak hyperdenzní nebo se smíšenými charakteristikami zobrazení, a vždy vykazovaly značný stupeň zvětšení kontrastu. Centrální neurocytomy (n = 19) vykazovaly sníženou nebo smíšenou hustotu, ale většinou lehké až střední zvětšení. Charakteristiky ependymomů a anaplastických astrocytomů a glioblastomů byly podobné jako u stejných typů mimo komoru. V souborech autorů byly astrocytomy nízkého stupně, WHO I-II (Lous D.N., Ohgaki, H., Wiesler O.D., Canevee, W.K. WHO klasifikace nádorů CNS. Lyon: International Agency for Research on Cancer, 2007) hypodenzní bez spotřeby kontrastu. Údaje autorů podporují údaje předchozích studií v tom, že se zjistilo, že je MRI výhodnější než CT pro přesnější zobrazení gliomů boční komory. Je ale třeba dodat, že pro ověření nitrokomorového nádoru je CT dostačující. U 65 případů byly k dispozici údaje o přežívání; ty potvrdily příznivý výsledek u většiny pacientů se subependymomem, subependymálním astrocytomem z obrovských buněk, u CN nebo pilocytického astrocytomu. Přežívání pacientů s dalšími typy nádorů glie bylo podobné jako u pacientů s podobným nádorem, ale s lokalizací mimo komoru. YANAGAWA, M., TOMIYAMA, N., SUMIKAWA, H. a ost.: Tenký řez CT plic bez záznamu EKG: 64- detector row CT může značně omezit artefakt z pohybu srdce, který může napodobovat plicní Radiodiagnostika 1/2010 (56) 12
léze. /Thin-section CT of lung without ECG gating: 64-detector row CT can markedly reduce cardiac motion artifact which can simulate lung lesions./ Europ.J.Radiol., 69, 2009, č. 1, s. 102-107. Tenký řez CT plic se stal obecně přijatou metodou k přesnému zobrazení plicního parenchymu a také onemocnění plic (uvádějí se), ale kvalita obrazu je často zhoršena vlivem artefaktů z dýchacích pohybů nebo pohybu srdce. Velké pohyby při dýchání, které působí značné rozmazání obrazu, je možno omezit spoluprací pacienta se zadržením dechu, ale není možno omezit či potlačit artefakty vlivem pohybu srdce, jako jsou zdvojení plicních struktur na obraze, zdvojení či rozostření okraje srdce a pulzační artefakty z pohybu srdce. Dvojité zobrazení plicních cév nebo fisur může být důsledek malého pohybu vlivem přenášených srdečních pulzací. Pohybové artefakty, které mohou napodobit ztluštěnou stěnu bronchu a cystický vzhled bronchiektazií, představují možnou nástrahu v diagnóze intersticiálních či bronchiálních onemocnění. Účelem této studie proto bylo zhodnotit, zda umožňuje vyšetření 64-MDCT (64-detector row CT) omezení artefaktů vlivem dýchacích pohybů či pohybů srdce v oblasti plic při tenkém řezu CT bez záznamu Ekg a zjistit korelaci mezi artefaktem pohybu srdce a srdeční fekvencí. Studie se zúčastnilo 32 pacientů (13 M, 19 Ž, průměrné stáří 62 let, rozpětí 33-83 let) se suspektním difuzním plicním onemocněním, u nichž byla provedena vyšetření jak 8- a 64-4 MDCT ( gantry rotační doba, 0,5, resp. 0,4 s.). Byly měřeny hodnoty TF u dalších 155 pacientů (rozpětí 48-126 tepů/min., průměr 76/min.) bezprostředně před vyšetřením 64-MDCT a byly srovnávány se stupněm artefaktu z pohybu srdce. Dva nezávislí vyšetřující hodnotili artefakty na monitoru, aniž by znali důležitou klinickou informaci: 1) artefakty při 8- a 64-MDCT zobrazeních s 1,25 mm tloušťkou a ty při 64-MDCT zobrazeních s tloušťkou 0,625 mm u 32 pacientů. 2) artefakty při zobrazeních 64-MDCT s tloušťkou 0,625 mm u 155 pacientů. Výsledky: Zjistila se dobrá shoda mezi vyšetřujícími při hodnocení artefaktů zobrazení 8- MDCT s tloušťkou 1,25 mm (vážený Kappa test, k = 0,61-0,71) a zřetelná nebo špatná při dalších hodnoceních (k < 0,31). Dva hodnotící uvedli, že byly artefakty z pohybu srdce významnější při 8- MDCT než při 64-MDCT u všech 32 pacientů. Zjistily se statisticky významné rozdíly při různých srovnávacích bodech pouze při srovnání artefaktů mezi 8- a 64-MDCT s tloušťkou 1,25 mm (Wilkoxonův rank test, p < 0,0017). Artefakty z pohybu srdce při 64-MDCT nekorelovaly významně s tepovou frekvencí (Spearmanův korelační koeficient při rank testu). Závěr: Zdá se, že vysoce výkonné vyšetření 64-MDCT omezuje artefakty vlivem pohybu srdce, které mohou ovlivnit vyšetření plicního parenchymu s tenkou vrstvou. CANYIGIT, M., HAZIROLAN, T., KARCAALTINCABA, M. a ost.: Přemostění myokardu při hodnocení MDCT se 16 pořadími. /Myocardial bridging as evaluated by 16 row MDCT./ Europ.J.Radiol., 69, 2009, č. 1, s. 156-164. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 13
Přemostění myokardu (MB-myocardial bridging) je anatomická abnormalita koronárních tepen; je pro ni typické vložení těchto tepen v myokardu. Vložená tepna se nazývá tunelovaná tepna (Bourassa, M.G. a ost., J.Amer.Col.Cardiol., 2003, 41, s. 351-359, von Kodolitsch, Y. a ost., Z.Kardiol., 2005, 94, s. 1-13 a další 3 cit.). I přesto, že jde o vrozenou anomálii, jsou pacienti obvykle bez příznaků až do 30 let (Alegria, J.R. a ost., Europ.Heart, 2005, 26, s. 1159-1168). I když se tento fenomén považuje za benigní, může být také příčinou ischemie myokardu a jeho infarktu, stunning myokardu, dysfunkce LK, předčasné smrti po transplantaci srdce, komorové tachykardie a náhlé srdeční smrti (9 citací). Účelem práce je zjistit výskyt, vzhled a klinické příznaky MB pomocí MDCT koronarografie (CTA). V období od ledna do dubna 2006 bylo provedeno vyšetření CTA pomocí přístroje 16-MDCT vcelku 280 po sobě jdoucích pacientů (230 M, 50 Ž) s ICHS nebo zavedeným stentem po operaci a s kontrolou bypasu. Byla hodnocena krátká osa zobrazení v mnoha rovinách. Za MBs se považovalo úplné nebo neúplné přemostění vzhledem ke kontinuitě myokardu nad tunelovaným segmentem LAD (left anterior descending artery a. descendens anterior sinistra) v drážce mezi komorami a kritická hodnota byla 1,3 mm. Bylo provedeno opětné vyšetření CTA u pacientů s diagnostikovaným MB, u nichž byla provedena dříve angiografická vyšetření s katétrem se zaměřením na existenci MB. Výsledky: U 108 (38,5 %) pacientů se zjistilo 120 MBs (na LAD 98/81,6 %, 2 (1,6 %) na diagonální větvi, 11 (9,1 %) na tupém okraji 4 (3,3 %) na a. coronaria dextra, 5 (4,1 %) na ramus intermediaris arteriae). Úplných bylo 85 (70,8 %) přemostěných segmentů u 79 (28,2 %) pacientů a zbytek (35-29,2 %) u 34 12,1 % pacientů) bylo neúplných. U 12 pacientů se zjistily 2 MBs (buď na různých tepnách nebo na téže tepně). Délka přemostěných segmentů se měnila u pacientů s úplnými MBs mezi 4 50,9 mm (průměr 18 mm) a u neúplných MBs 4 37,3 mm (průměr 13,6 mm) a hloubka myokardu nad tepnou byla v rozmezí mezi 1-6,4 mm (průměr 2,3 mm) a 1 1,2 mm (průměr 1 mm). U 30 (27,7 %) ze 108 pacientů, u nichž se zjistila při CTA MB se retrospektivně zjistilo, že u nich byla provedena angiografická vyšetření s katétrem. Při opakované kontrole zkušeným kardiologem s intervenční praxí se zjistila na středním segmentu LAD MB u 4 pacientů (13,3 %). Závěr: MDCT koronární angiografie je neinvazivní, účinná metoda pro diagnózu MB a zabraňuje rizikům při výkonu, která se objevují při angiografii s katétrem. MDCT koronarografie umožňuje přímou vizualizaci samotného můstku, a může proto umožnit rozlišit mezi úplnými a neúplnými přemostěními myokardu. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 14
KLUMPP, B., HOEVELBORN, T., FENCHEL, M. a ost.: Zobrazení prokrvení myokardu magnetickou rezonancí první zkušenost s 3.0 T. /Magnetic resonance myocardial perfusion imaging First experience at 3,0 T./ Europ.J.Radiol., 69, 2009, č. 1, s. 165-172. Hlavní příčinou smrti v západní Evropě a v USA je ischemická choroba srdeční (ICHS). Zlatým standardem pro diagnózu ICHS je dnes invazivní koronární angiografie, umožňující detekci stenóz koronární tepny, ale nikoli zjištění jejich vlivu na prokrvení srdečního svalu pro zamlžovací ukazatele jako je kolateralizace a onemocnění malých tepen. V různých studiích byla ověřena schopnost MRMPI (magnetic resonance myocardial perfusion imaging (Nagel, E. a ost., Circulation, 2003, 108, s. 432-437 a další 2 citace). MRMPI má vysokou citlivost a specifičnost pro detekci hemodynamicky významných stenóz koronární tepny. Ve srovnání s 1,5 T má zobrazení prokrvení se 3.0 T určitý výhody. Účelem této studie bylo zhodnotit zobrazení prokrvení myokardu MR s 0,3 T. Se 3,0 T bylo vyšetřeno 12 pacientů (10 M, 2 Ž, s průměrným stářím 63,2 ± 12,0 let, rozpětí 34-75) se stabilní anginou pectoris a známou nebo suspektní ICHS. Prokrvení myokardu se zjišťovalo pomocí echa saturačního zotavovacího gradientu 2D sekvencí (TR 1,0 ms, FA 12 o ) s 0,05 mmol Gd-DTPA (Magnevist, Scherring, Berlín, Německo) na kg váhy těla při zátěži během injekce 140 μg adenosinu/kg váhy těla/min. a v klidu s orientací krátké osy. Hodnocení prokrvení bylo založeno na least square fit křivky signál/čas (intenzita nejvyššího signálu, sklon). Soubory prokrvení hodnotili 2 nezávislí pracovníci. Referenční metodou pro významné stenózy koronární tepny byla invazivní koronární angiografie. Dva zkušené pracovníci hodnotili koronární angiogramy v projekcích ve 2 rovinách se zaměřením na stupeň stenóz. Výsledky byly pak srovnávány s hodnocením prokrvení při MR. Výsledky: Všechna vyšetření MR bylo možno provést bezpečně a poskytovaly obraz vysoké kvality. U 8 pacientů se zjistila snížená perfuze vlivem zátěže (stenóza > 70 % při koronární angiografii). U 4 pacientů byla vyloučena snížená perfuze myokardu (stenóza < 70 %). Index rezervy prokrvení myokardu byl významně nižší u myokardu se sníženým prokrvením s hodnotou 1,9 ± 1,6 ve srovnání se 2,5 ± 1,6 u normálně prokrveného myokardu (p < 0,05). Při koronární angiografii se zjistila u 8 pacientů ICHS, zatímco u 4 pacientů byla ICHS vyloučena. Závěr: První výsledky autorů ukazují, že MRMPI se 3,0 T poskytne spolehlivě obraz vysoké kvality a diagnostické přesnosti. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 15
Gastrointestinální systém MATSUMOTO, T., YAMAGAMI, T., KATO, T: a ost.: Účinnost lymfangiografie jako metody léčení různých úniků žaludeční šťávy. /The effectiveness of lymphangiography as a treatment metod for various chyle leakages./ Brit.J.Radiol., 82, 2009, s. 286-290. Od doby, kdy se zlepšila diagnostická schopnost zobrazení CT a MRI, se začalo méně používat běžné lymfangiografie. Ta byla metodou volby k zobrazení lymfatických uzlin. Kromě toho byla cennou pomůckou k detekci různých úniků žaludeční šťávy, jako je chlothorax, chylozní ascites, chylurie a lymfatické píštěle. Nedávno byl publikován případ, kdy měla lymfangiografie důležitou úlohu nejen pro diagnózu, ale i jako přístup k léčení úniků chylu. Po retrográdní lymfadektomii zmizel spontánně po lymfangiografii chylozní ascites nereagující na konzervativní léčení. Účelem této práce je zjistit účinnost lymfangiografie jako léčení různých úniků chylu. Byla provedena lymfangiografie nohy (pedal) u skupiny 9 pacientů (6 M, 3, Ž, průměrný věk 59 let, rozpětí 34-83), u nichž nebylo pravděpodobné, že se vyléčí pouze konzervativním léčením dietou s triglyceridy se středně dlouhým řetězcem a nízkým obsahem tuku, celkovou parenterální výživou a zavedením drenážní sondy a u nichž nereagovaly chylothorax (n = 5), chylozní ascites (n = 2) a lymfatické píštěle (n = 2) na konzervativní léčení. Výsledky: U 7 z těchto 9 pacientů (78 %) mohli autoři zjistit místa úniku chylu. U 8/9 pacientů (89 %) se únik lymfy zastavil po lymfografii a nebylo nutno provést chirurgickou re-intervenci. V žádných případech nedošlo k recidivě úniku chylu během sledování (1-54 měsíců, průměr 18 měsíců). Závěr: Lymfangiografie je účinná nejen pro diagnózu, ale také jako léčení různých úniků chylu. Proto se doporučuje včasná lymfangiografie u pacientů s úniky chylu, kde není pravděpodobné, že by se vyléčily pouze konzervativně. Práce uvádí výsledky v 1 celostránkové tabulce, jeden 3dílný černobílý obrázek (chylothorax po ezofagektomii u 55leté pacientky) a 24 literárních citací (z toho je 5 prací z let 2001-2005; problematikou úniku chylu většinou chylothorax se zabývá 19 citovaných prací a 4 práce lymfangiografií). KUMAR, DOMJAN, J., BHANDARI, P. a ost.: Existuje vztah mezi střevní perfuzí a aktivitou Crohnova onemocnění? Studie o proveditelnosti při použití ultrazvuku se zvětšeným kontrastem. /Is there an association between intestinal perfusion and Crohn s disease activity? A feasibility study using contrast enhanced ultrasound./ Brit.J.Radiol., 82, 2009, s. 112-117. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 16
Crohnovo onemocnění (CE je chronický zánětlivý stav GI traktu, pro nějž jsou typické transmurální zánět a skokové (skip) léze. V UK se odhaduje výskyt CD v rozmezí 55-140/100 000 osob v populaci (Williams, J.G. a ost., Gut, 2007, 56, 1-113). Nejčastěji užívanými kritérii ke kategorizaci stavu onemocnění pacientů jsou CDAI (CD Activity Index) a vyšetření s bariem. U těchto metod vyšetření jsou ale trvalé neshody (Stange, E.F. a ost.., Gut, 2006, 55, s. 1-15). Různé studie se zaměřily při hodnocení aktivity onemocnění na vyšetření a. mesenterica superior Dopplerovskou sonografií. (Yekeler, E. a ost., J.Ultrasound Med., 2005, 24, 59-65). Nikdo ale neuvažoval o možnosti vyšetření CEUS (contrast enhanced ultrasound) při zjišťování vztahu mezi dobou průchodu cirkulace splanchnickou oblastí a aktivitou CD. Nedávná studie použila vyšetření CEUS k vyšetření hemodynamiky splanchniku (Marshall, M. a ost., Invest.Radiol., 40, 2005, s. 80-84). Tato studie zjišťuje, zda existuje vztah mezi aktivitou onemocnění a dobou průchodu oblastí splanchniku u pacientů se suspektním CD. Studie byla provedena ve velké hlavní krajské nemocnici v době od září 2004 do ledna 2005; bylo do ní prospektivně zařazeno 18 po sobě jdoucích pacientů se suspektním nebo potvrzeným CD (11 Ž, 8 M, průměrné stáří 40 let, rozpětí 23-69 let). V injekci do periferní žíly byla aplikována dávka kontrastní látky pro UZ a hodnotily se křivky doba-intenzita v a. a v. mesenterica superior. Byla vypočtena doba průchodu splanchnickou oblastí jako časový interval mezi zvýšením intenzity signálu na > 10 % nad výchozí hodnotu. Byly měřeny výchozí ukazatele průměrná doba maximální rychlosti a průřezová plocha a. mesenterica superior (SMA). K testování vztahů mezi různými numerickými měřeními bylo použito Pearsonových korelací a nezávislých vzorků t-testu ke srovnání hodnot mezi pacienty s aktivním a neaktivním onemocněním. Výsledky: Zjistil se slabý negativní vztah mezi dobou průchodu splanchnickou oblastí a hodnotou CDAI (CD aktivity index r = 0,42), který nedosáhl hranice statistické významnosti (p = 0,13), i když byla u aktivní skupiny průměrná doba průchodu nižší (4,0 s. proti 6,9 s.). Průtok SMA byl u aktivní skupiny významně vyšší (37 ml s -1 proti 22 ml s -1 ; Mann-Whitney U, p = 0,02). Závěr: Tato studie prokazuje, že je možno použít vyšetření CEUS jako způsobu k zhodnocení Crohnova onemocnění. Práce uvádí přehled výsledků ve 3 tabulkách, 2 černobílé obrázky, 3 barevné diagramy a 24 literárních citací (z toho je 11 prací z let 2001-2007; problematikou Crohnova onemocnění se zabývá 10 citovaných prací MEESON, S., ALVEY, C.M., GOLDING, S.J.: Vhodnost multidetekční CT u sepse břicha doba pro zhodnocení? /Justiying multidetector CT in abdominal sepsis: time to review?/ Brit.J.Radiol., 82, 2009, s. 190-197 Radiodiagnostika 1/2010 (56) 17
Nitrobřišní absces a infekce se projevují velmi různě. Podle příznaků a stavu pacienta, u něhož se zjišťuje diagnóza, je možno použít řadu mikrobiologických testů a zobrazovacích vyšetření, včetně UZ. Avšak ve většině případů je diagnostickou volbou u nitrobřišní sepse nebo abscesu CT břicha a pánve (Saber, A.A. a ost. WWW.emedicine.com/med/topic2702.htm 14.10.2008 a další 2 citace z r. 2008). CT doporučují i národní směrnice Americké radiologické společnosti (www guideline,gov. 14.10.2008). Při dalším vývoji MDCT (multidetector row CT) došlo ke změnám v aplikaci a technice vyšetření a bylo třeba zhodnotit úroveň a častost expozice vůči záření při MDCT. Účelem práce bylo provést přehled běžné literatury vzhledem k užívání MDCT k diagnóze břišní sepse a porovnat její použití s praxí autorů se zvláštní pozorností k expozici pacienta. Metodika: Byl proveden přehled literatury, jak ovlivnilo použití moderních přístrojů diagnózu a následná roční retrospektivní studie MDCT vyšetření pacientů s příznaky břišní sepse. Zjišťovala se diagnostická přesnost detekce příčin břišní sepse touto technologií. Vyšetření byla provedena systémem LightSpeed 16 (GE Healthcare Medical Systems, Slough UK a Milwaukee, WI). Klinické diagnózy byly podloženy chirurgickými a histopatologickými nálezy, výsledkem léčení a kontrolními vyšetřeními. Systém zaznamenaných dávek byly DLP (dose-lenght product) a index objemu dávky CT. Od doby běžné CT se významně nezměnila literatura zjišťující břišní sepsi. Do studie bylo zařazeno 94 pacientů (většina z nich > 45 let; bylo 53 M, průměrné stáří 58,9 ± 3,0 let; ženy 59,3 ± 2,9 let). Zjišťovaly se příčiny břišní sepse s citlivostí 0,95 a specifičností 0,91. Hlavním nálezem bylo opakované vyšetření a kumulativní expozice. Výsledky: Pacienti s abscesy a akutní pankreatitidou měli nejnižší počet návštěv, nejnižší kumulativní DLP a nejkratší dobu hospitalizace. Kumulativní dávku DLP ovlivnila délka vyšetření, jejich počet a velikost pacienta. Závěr: Údaje o diagnostické přesnosti údajů vyšetření MDCT pomocí 16 vrstev potvrzují, že CT je i nadále vhodným způsobem k zobrazení břišní sepse, ale existuje prostor pro ohrožení dávkou. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 18
Játra, žlučové cesty WANG, H., SUN, X., CHEN, F. a ost.: Léčení nádoru jater hlodavců combrestatin A4 fosfátem. Neinvazivní hodnocení léčení pomocí multiparametrického zobrazení magnetickou rezonancí v korelaci s mikroangiografií a histologií. /Treatment therapeutic evaluation using multiparametric magnetic resonance imaging in correlation with microangiography and histology./ Invest.Radiol., 44, 2009, č. 1, s. 44-53. Ve vývoji léků proti rakovině se ukázaly být slibné 2 přístupy proti cévám v pokusné a klinické onkologii: antiangiogenní látky omezují proliferaci nového prokrvení nádoru, zatímco VTAs (vascular targeting agents látky zaměřené na cévy) ničí selektivně stávající cévy nádoru jak protikancerózními vlivy při omezování dodávky krve nádoru a oslabením činnosti maligních buněk. Tyto látky prošly klinickými pokusy v různých fázích. Ze skupiny VTAs se získává CA4 (combrestatin A4) z kůry stromu vrby z jihoafrické buše, Combretum Caffrum. Má vysokou afinitu k tubulinu, jedinému cytoskeletonu k zachování plochého endotelu nádoru (tj. v ploché podobě). Vzhledem ke spotřebě v buňkách a k molekulárním interakcím CA4 depolymerizuje tubulin, což opět vede k destabilizaci a deformaci výstelky buněk endotelu s následnou okluzí mikrocirkulace v nádoru s následnou destrukcí nádoru. Jako ve vodě rozpustnější základ CA4, metabolizuje se CA4P (CA4 phosphate) na aktivní CA4 po spotřebě v buňkách. Účelem práce je dokumentovat tumoricidní příhody po i.v. aplikaci CA4P se zaměřením na cévy u jaterních nádorů hlodavců pomocí multiparametrického zobrazení MR (MRI v korelaci s mikroangiografií a histopatologií. Za 16 dní po implantaci do jaterních laloků 15 krysích samců (starých 14 týdnů s váhou 280-300 g) vzniklo 30 rhabdomyosarkomů v průměru 8-14 mm. Pomocí 1,5 T magnet and a 4-chanel wrist coil, T2-vážených zobrazení (T2WI), T1W1 (T1-weighted imaging) po aplikaci kontrastu se získalo DWI (difusion-weighted imaging) a DSI (dynamic susceptibility imaging) s relativním objemem krve (rbv) a mapami průtoku (rbf) na začátku, a za 1, 4 a za 48 hodin po i.v. injekci CA4P s dávkou 10 mg/kg a s nosičem u 9 léčených a 6 kontrolních krys. Byly korelovány údaje in vivo, včetně intenzity signálu (SI), objemu nádoru, ADC (apparent diffusion coefficient), rbv a rbf s ex vivo nálezy mikroangiografie a histopatologie. Výsledky: Nádory, na něž působil CA4P (n = 18) rostly pomaleji než ty u kontrol (n = 12; p < 0,05) s omezením cév patrným na CE-T1W1 za 1 hodinu, ale více prominovaly za 6 hodin. Avšak na okraji se objevil zvětšený lem za 48 hodin po léčení, což ukazovalo na novou vaskularizaci. ADC mapa umožnila rozlišit mezi nekrotickými a životaschopnými nádory. Hodnoty prokrvení nádoru rbv a rbf získané při DSI vykazovaly významné snížení od počátečních hodnot do 1 hodiny a dále se významně snižovaly do 6 hodin. K jejich částečnému zotavení došlo za 48 hodin po aplikaci CA4P. Mezi hodnotami za 1 a za 6 hodin nebyl významný rozdíl. K podobnému vývoji nedošlo nikdy u kontrolní skupiny. SI časové křivky odrážely různé reakce na léčení mezi nádorem a játry. MRI nálezy byly ověřovány technikami ex vivo. Radiodiagnostika 1/2010 (56) 19