Strategie trvale udržitelného turismu pro území Národního parku Šumava

Strategie trvale udržitelného turismu pro území Národního parku Šumava Pro Správu NP a CHKO Šumava zpracovala Pracovní skupina Cestovní ruch v regionu NP Šumava, vytvořená na základě doporučení Regionálního řídícího výboru v rámci projektu Krajinný integrovaný plán rozvoje Regionu NP Šumava 2011 www.sfzp.cz www.mzp.cz

Obsah 1) Několik slov úvodem 2) Popis území 3) Analýza současné situace východiska 4) SWOT analýza 5) Strategie rozvoje 6) Akční plán 7) Zásobník projektů 8) Možné zdroje financování 9) Monitoring úspěšnosti naplňování konceptu 2

1. Několik slov úvodem Cestovní ruch na Šumavě představuje ekonomickou aktivitu, jejíž rozsah je ve velké míře spjat s existencí velkoplošných chráněných území Šumavy národního parku a chráněné krajinné oblasti. Zatímco ve vlastním národním parku cestovní ruch v místních ekonomikách dominuje, v navazujícím území chráněné krajinné oblasti nebo jinak řečeno v nárazníkové a přechodové zóně biosférické rezervace Šumava, je tento potenciál zatím prakticky stále nevyužit. Zpracování tohoto konceptu cestovního ruchu, který vychází ze strategického dokumentu Cestovní ruch na Šumavě, Rozvojový koncept udržitelného cestovního ruchu, Akční plán nám opětovně ukázalo, že chceme li uchovat nesporné přírodní kvality národního parku i pro budoucí generace, je nezbytné nahlížet na území v komplexnějším pohledu, např. optikou biosférické rezervace. Není prostě možné vměstnat problematiku cestovního ruchu se všemi svými atributy včetně potřebné doprovodné infrastruktury do uměle vytvořených administrativních hranic. Stejně tak přírodní hodnoty národního parku mohou být ve stejném území sotva vyváženy kulturními hodnotami, jež jsou návštěvníky území stále více požadovány a jež v národním parku takřka nejsou nebo jenom v minimální míře. Jsou však téměř po ruce v bezprostřední blízkosti v kulturní, po staletí obývané krajině za hranicí národního parku, vyvažujíce přirozeně drsnost přírody národního parku. Koncept rozvoje cestovního ruchu pro NP Šumava je jedním z dílčích dokumentů, jež by měly společně s dalšími obdobnými vyústit v Krajinný integrovaný plán rozvoje regionu NP Šumava (KIPR). V souladu se zadáním se koncept zabývá přednostně územím národního parku, nicméně, jak již bylo uvedeno, širší pohled na území považují zpracovatelé za nezbytný a metodicky správný. Píšeme li tedy o Šumavě, máme na mysli celé širší území biosférické rezervace. Na jednotlivé aktivity v akčním plánu je pak nahlíženo z hlediska potřeby území, čili objektu. Jejich realizace, v akčním plánu popsaná jako příležitost je výzvou pro jednotlivé subjekty, tedy včetně Správy NP a CHKO Šumava. Zpracovatelé se zároveň přimlouvají za podstatné posílení monitorovacích a evaluačních aktivit, jež jsou dosud zcela nedostatečné vzhledem k objemu prostředků, obsaženém v cestovním ruchu i nezbytnosti uchování kvalitního přírodního prostředí, nejcennějšího kapitálu pro cestovní ruch na Šumavě. 3

4

2. Popis území Národní park Šumava, nazývaný také zelená střecha Evropy se rozprostírá v příhraniční oblasti jihozápadních Čech, na průsečíku tří historických zemí střední Evropy Bavorska, Horního Rakouska a Čech. V současném administrativním vymezení zasahuje tato významná turistická oblast do území okresů Klatovy, Prachatice a Český Krumlov. Z pohledu regionálního uspořádání je pak rozdělena do dvou krajů: Plzeňského a Jihočeského. Šumava zaujímá výhodnou dopravní polohu ve vztahu k hlavním poptávkovým vnitroregionálním centrům Praze, Plzni a Českým Budějovicím. Dobré napojení má nejen s bezprostředně sousedícími turistickými regiony v Bavorsku a Horním Rakousku, ale i se vzdálenějšími sídelními centry (Linec, Mnichov). Jedná se tedy o vysoce turisticky atraktivní oblast, která je z větší části dopravně poměrně dobře dostupná, a to jak pro turisty z ČR, tak pro návštěvníky ze střední a západní Evropy. Pohoří Šumava je jedním z nejstarších v Evropě. Některá žulová tělesa dosahují stáří až 350 miliónů let. Vedle žuly jsou nejrozšířenější ruly, doplněné vložkami krystalického vápence a břidlic. Na Šumavě hojně rozšířená rašeliniště jsou čtvrtohorního původu. Šumava je lesnaté pohoří se zaoblenými terénními formami s rozsáhlými náhorními plošinami. Severně od Všerubského průsmyku navazuje na Šumavu pásmo Českého lesa. Na jihovýchodě do území dále zasahují Novohradské hory; v celém průběhu pak sleduje linii pohoří Šumavské podhůří. Vlastní hornatina Šumavy se vyznačuje horským, avšak v porovnání s jinými pohořími v ČR, mírnějším mezoklimatem. Průměrné roční teploty v centrální Šumavě činí zhruba 3,5 5,0 stupně Celsia; průměrná teplota ve vegetačním období se pak pohybuje mezi 10 11 stupni Celsia. Průměrný úhrn srážek je dosti nevyrovnaný a obvykle se pohybuje mezi 1 100 až 1 300 mm. Sněhové podmínky jsou méně příznivé než v jiných českých či moravských horách. Sněhová pokrývka tu v průměru přetrvává 4 5 měsíců a dosahuje mocnosti o něco větší než 1 m. V nejchladnějších, srážkově dobře zásobených lokalitách (pohraniční rašeliniště šumavských plání) vydrží sníh až půl roku a výška sněhové pokrývky dosahuje až 2 m. Nicméně v posledních letech výška sněhové pokrývky klesá. Pohořím Šumavy probíhá evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Šumava je bohatá na vodní toky. Významnou a turisticky velice atraktivní řekou je Vydra s výrazně utvářeným balvanitým řečištěm. Celá oblast má značný vodohospodářský význam díky nadprůměrně příznivým hydrogeologickým poměrům. V historii byla vodnatost šumavských toků využívána na svou dobu mimořádnými technickými úpravami pro plavení dřeva (Schwarzenberský a Vchynicko Tetovský plavební kanál). Celá Šumava leží ve středoevropské květnaté oblasti. Základní typy přirozené vegetace tvoří květnaté bučiny, acidofilní doubravy a bučiny a klimaxové smrčiny. Vedle těchto tří hlavních typů se zde vytvořila celá řada přirozených společenstev i celých klimaticky azonálních ekosystémů (jedná se zejména o rašeliniště, údolní luhy, podmáčené smrčiny, reliktní bory a bezlesá kamenná moře, ekosystémy jezerních karů, vzácné relikty přirozeného, většinou mokřadního bezlesí, ekosystémy stojatých a tekoucích vod). Podrobnější výčet taxonů není předmětem tohoto konceptu, mezi nejznámější zástupce šumavské květeny je možno uvést hořec šumavský, kamzičník rakouský, oměj šalamounek, hořeček český či kapradinu žebrovici různolistou. K druhům vázaným na rašelinné prostředí patří bříza trpasličí, suchopýr pochvatý, masožravé rosnatky okrouhlolistá a anglická, kyhanka sivolistá a vlochyně bahenní. Unikátní je výskyt šídlatek ostnovýtrusné a jezerní v některých šumavských jezerech. 5

Většina druhů živočichů z období postglaciálu, s výjimkou velkých predátorů (z nichž populace rysa ostrovida byla znovu vysazena v 80.letech), se na Šumavě udržela až do dnešní doby. Tradiční je především spárkatá zvěř (jelení, srnčí, mufloní a černá zvěř), z dalších savců jsou rozšířeny lasicovité šelmy (kuna lesní, kuna skalní, tchoř, jezevec, hranostaj a lasice kolčava). Velmi bohatá je ptačí fauna, reprezentovaná zhruba 200 druhy (mezi typické šumavské ptáky patří ohrožené druhy kurů tetřev, tetřívek a jeřábek). Pro Šumavu jsou dále charakteristické některé druhy sov (sýc rousný, výr velký, kulíšek nejmenší), z mnoha dravců jsou zde zastoupeni např. orel křiklavý, ostříž lesní a sokol stěhovavý. Z nižších obratlovců je zde zastoupeno okolo 30 druhů ryb (mezi jinými pstruh potoční či lipan podhorní) a zhruba 15 druhů obojživelníků a plazů (např. čolek horský a velký, ropuchy, ještěrky, užovky a zmije obecná). Mezi druhově nejbohatší patří fauna bezobratlých, často se jinde v ČR nevyskytující (např. pavouci rašelinných biotopů a někteří měkkýši). Kvalitní šumavská příroda se pochopitelně stala i předmětem ochrany. Šumava tak dnes patří k nejrozsáhlejším chráněným územím v České republice, zároveň patří k těm nejdéle chráněným. Snahy o vyhlášení národního parku na Šumavě se datují od počátku 20. století. V roce 1963 zde byla vyhlášena chráněná krajinná oblast a od roku 1991 získaly její přírodně nejcennější partie statut národního parku. Kvalita šumavské přírody je důležitá i v mezinárodním měřítku. Proto byla Šumava v roce 1990 zařazena do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO. Celková rozloha Biosférické rezervace Šumava činí 1 670 km 2. Zahrnuje celý Národní park Šumava (690 km 2 ) a převážnou část Chráněné krajinné oblasti Šumava (980 km 2 ). Jako kategorie mezinárodní ochrany biodiverzity nemá ekvivalent v českém legislativním systému ochrany přírody. Nevytváří tedy žádné dodatečné limity pro využívání území. Je spíše mezinárodně uznávanou značkou jeho kvality. Krásná příroda, navíc certifikovaná statutem chráněného území je v současné době největším turistickým atraktorem území, tedy jeho rozvojovým potenciálem. Cílem ochrany přírody je vysokou kvalitu přírodního prostředí udržet, pokud ne zlepšit. Ochrana přírody se tedy stává garantem dlouhodobého turistického využívání území tím, že střeží kvalitu zdroje, na kterém je turismus založen. Fakt, že Šumava má statut národního parku, je zároveň limitem i komparativní výhodou. Sociálně ekonomický vývoj příhraniční oblasti Šumavy byl výrazně ovlivněn dopady desítky let přetrvávající izolace tohoto území, které byly způsobeny především důsledky existence železné opony a celkově nepříznivými následky vyplývajícími z periferní polohy oblasti v rámci tehdejšího státu. Negativním efektem neprodyšně uzavřené hranice byl na obou jejích stranách stagnující hospodářský vývoj, trvalé vylidňování příhraničního prostoru a 6

téměř neexistující přeshraniční spolupráce. Celkový dopad tohoto historického vývoje je na území Šumavy patrný dodnes. Šumavský region patřil tradičně mezi chudší horské a příhraniční oblasti s převažující zemědělskou a řemeslnickou malovýrobou. Z tradičních průmyslových oborů se zde uplatnily zejména činnosti spojené s využíváním místních přírodních zdrojů (např. těžba a zpracování dřeva, sklářský, těžba rašeliny, atd.). Pozitivní vývoj je patrný i v přínosech a kvalitativních změnách, které charakterizují dnešní situaci v oblasti cestovního ruchu, ve zlepšení životního prostředí, v nárůstu investic do veřejné technické a dopravní infrastruktury, v rozvoji institucionálních struktur, jakož i v nebývalém rozmachu přeshraniční spolupráce. Nelze si nepovšimnout progresivních změn zaměřených na kvalitu a regionální akcent, který s sebou přináší programy zaměřené na certifikaci regionálních produktů. Vedle zemědělských produktů a řemeslných výrobků se certifikují i služby v oblasti CR (ubytování, stravování). Tento pozitivní trend napomáhá i regionální profilaci Šumavy jako kvalitní destinace CR. Otevření hranic přineslo výrazný impuls pro rozvoj cestovního ruchu, jehož význam a pozice v regionální ekonomice se výrazně posílila. Návštěvnost, včetně zahraniční návštěvnosti jak krátkodobé (Německo, Rakousko), tak i dlouhodobé (především Nizozemí), představuje zvýšenou poptávku a zájem o turistické zajímavosti regionu, s příznivými dopady na rozvoj turistické infrastruktury, rozvoj podnikání, na zaměstnanost ve službách, dopravě, maloobchodu, na vývoj příjmů ve veřejném i soukromém sektoru. Podíl zahraničních návštěvníků nicméně nepřesahuje 5%. Šumavský region disponuje poměrně přijatelnou dopravní infrastrukturou, má relativně hustou silniční síť, poměrně dobré silniční spojení s hlavními centry ve vnitrozemí i propojení s Bavorskem a Horním Rakouskem. Stoupající motorizace, spojená s modernizací osobních automobilů, přináší s sebou vyšší mobilitu. Území národního parku se stalo novým cílem cest za rekreací a poznáním jak v letní, tak i zimní turistické sezóně. Jeho území je osobním autem dosažitelné i z velkých měst ve vnitrozemí v čase ne delším než 2 hodiny. Území národního parku protínají nebo po jeho okraji vedou po silnicích první třídy č. I/4 a I/27 mezinárodní dopravní koridory Praha Strážný (hraniční přechod SRN) a Klatovy Železná Ruda (hraniční přechod SRN). Regionální význam mají vybrané silnice II. třídy č.141: Vodňany Prachatice Lenora Houžná, č.145: Češňovice Vimperk Kašperské Hory Hartmanice Petrovice, č.190: Hartmanice Gerlova Huť Železná Ruda, č.169: N. Dvůr u Horažďovic Sušice Rejštejn Zhůří Kvilda, č.163: Volary Horní Planá Frymburk Vyšší Brod Horní Dvořiště. Silniční síť veřejných komunikací, vedoucích územím národního parku si podržela dopravní parametry, které měla před jeho vyhlášením. Současná hustota provozu rekreační osobní automobilové dopravy v místech soustředěného zájmu koliduje s narůstajícím cykloprovozem na komunikacích a může v budoucnu devalvovat rekreační hodnotu území. Páteřní cyklotrasa národním parkem budovaná Správou NP svědčí o tom, že Správa NP si je tohoto faktu plně vědoma. Rozlehlost území zatím dovoluje v letní sezóně zřejmě ještě únosný rozptyl vozidel. V zimní sezóně tato výhoda již přestává platit. Soustředěním zájmu při běžeckém lyžování hlavně na Kvildsko, se již vyčerpaly tamní současné parkovací možnosti. 7

Obdobně jako ostatní venkovské prostory v ČR je i dopravní obslužnost oblasti nedostatečná. Z pohledu návštěvníka využívajícího prostředky hromadné dopravy je zejména nevyhovující dopravní propojení napříč Šumavou, tedy uvnitř oblasti v podélném směru přes hranice krajů. Charakter železničního propojení v rámci regionu neumožňuje intenzivnější využití tohoto druhu přepravy pro cestovní ruch. Tento nedostatek částečně eliminuje v hlavní letní turistické sezóně ekologická autobusová doprava (tzv. zelené autobusy ) zajišťovaná Správou NP a CHKO Šumava ve spolupráci s regionálními partnery. Dopravní obslužnost také zlepšuje síť cyklobusů provozovaných v letní sezóně dalšími provozovateli. Mimo hlavní turistickou sezónu je frekvence spojů malá a dopravní dostupnost, zejména menších obcí velmi špatná. Stav a vybavenost území technickou infrastrukturou zásadním způsobem podmiňují jeho ekonomický rozvoj a kvalitu životních podmínek. Třebaže se v posledním desetiletí úroveň a kvalita vybavenosti technickou infrastrukturou v regionu výrazně zlepšila, a to zejména díky aktivitě obcí podporovaných státní a krajskou správou, využívajících i pomoci poskytované z fondů EU, zůstává na mnoha místech regionu zejména vodohospodářská infrastruktura díky své zastaralosti a nedostatečné kvalitě velkým problémem. Možnosti pro potřebný rozvoj infrastruktury jsou v oblasti obecně omezeny především vysokými investičními náklady vyplývajícími z řídkého osídlení a obtížných terénních podmínek. Úspěchem je uplatnění ekologických technologií využívajících obnovitelné zdroje energie pro vytápění obcí ležících v blízkosti NP Šumava (např. Nová Pec, Hartmanice, Borová Lada). 8

Současné ohrožení biodiverzity turismem a dalšími aktivitami Turismus je významným faktorem pozitivně ovlivňujícím ekonomiku regionu, který v mnoha aspektech příznivě ovlivňuje kvalitu života místních obyvatel. Na druhé straně může jeho neúměrně intenzivní rozvoj ohrozit přírodní kvalitu území, na níž je podnikání v turismu do značné míry závislé. Je tedy zcela legitimní zabývat se rozborem vlivů již realizovaných aktivit, možnými vlivy aktivit uvažovaných a hledáním potenciálu pro rozvoj takových forem turismu, které by přírodní prostředí Šumavy negativně neovlivňovaly. Existence Národního parku Šumava a Biosférické rezervace Šumava je z pohledu ochrany přírodních hodnot nesporným přínosem. Toto území ochraňuje přírodní potenciál, jež je hojně turismem využíván. Některá vysoce atraktivní místa však již vykazují známky stavu blížícího se dosažení limitu přírodní únosnosti. Stále nedokončená jednání o koncepčním směřování ochrany přírody na Šumavě a na ně navazující rajonizace území představuje značný handicap pro rozvoj turismu i výrazné riziko ohrožení kvality přírody způsobené překotným vývojem ve stylu dnešní vítěz bere vše, zítra může být jinak. Nepřímým ohrožením biodiverzity je i absence systémového a dlouhodobě realizovaného monitoringu aktivit souvisejících s turismem. Tato situace dlouhodobě výrazně snižuje kvalitu rozhodovacích procesů v oblasti turismu, kdy se diskuse redukují na prezentaci ekonomických přínosů ze strany investorů a neselektivní blokádu většiny projektů ze strany státní ochrany přírody. Ad hoc prováděná sledování nemohou tento dlouhodobý monitoring plně nahradit. Dalším rizikovým faktorem z hlediska kvality přírodního prostředí se ukazuje být živelná urbanizace krajinného prostoru mající za následek mizení rostlinných druhů, ať již přímou zástavbou nebo související intenzivní údržbou krajiny v zájmu její sportovně rekreační funkce nebo estetiky. Pro divoká zvířata toto znamená fragmentaci jejich životních areálů, u zvláště ohrožených druhů i nebezpečí jejich vymizení. Tyto trendy se na Šumavě projevují víceméně plošně, nejzřetelnější jsou v oblasti Lipenska a Železnorudska. Snahy o urbanizaci volného krajinného prostoru je však možné pozorovat i v centrální oblasti Šumavy uvnitř národního parku. Snahy o odlehčení již zatížených center (Železná Ruda) posílením dalších krystalizačních jader (Hojsova Stráž, Špičák) přinesly zvýšení atraktivity celého krajinného prostoru. Z hlediska ochrany přírody a krajiny však znamenaly pouze násobný efekt v zátěži prostředí. Rizikovým faktorem je i nedostatečný management návštěvnických toků v území. Zvýšená hustota pohybu návštěvníků v nejcitlivějších přírodních oblastech při absenci alternativy přesměrování turistů do méně exponovaných lokalit působí jako rušivý faktor na řadu 9

živočichů. Z ekologicky nesporně pozitivních způsobů pohybu návštěvníků v území jako je cykloturistika se při objemech překračujících stovky průjezdů stává aktivita ovlivňující negativně přirozené poměry v konkrétní lokalitě. Významnou zátěží pro přírodu je individuální automobilová doprava. Tuto skutečnost nevyvažuje ani poměrně úspěšný projekt veřejné autobusové dopravy provozovaný v centrální části území v období hlavní letní návštěvnické sezóny. Více než 85% hostů území použije ke své návštěvě osobní vůz se všemi negativními dopady na přírodu. Zplodiny výfukových plynů, parkování na nezpevněných plochách i nepovolené průniky do území společně s dosud ne zcela zvládnutou technologickou dopravou uživatelů pozemků jsou hlavními vlivy dopravy na šumavskou přírodu. Intenzivní zimní solení silnic v zájmu místních obyvatel i hostů území mění podstatným způsobem floristické složení mnoho desítek metrů od komunikací a umožňuje rozvoj vesměs nepůvodních slanomilných druhů. Některé další negativní průvodní projevy turismu, jakými jsou rizika eroze, průniky návštěvníků do citlivých oblastí (nejcennější komplexy šumavských slatí), hluk, nebezpečí ohně, zvýšený výskyt odpadů, zavlečení nepůvodních druhů podél stezek apod. jsou často se vyskytujícími průvodními jevy, které provázejí rozvoj turismu. Kvalitním plánováním, řádnou implementací plánů a uplatňováním pozitivního návštěvnického managementu je možno tyto jevy do značné míry eliminovat. V odůvodněných případech je nezbytné vymáhání práva v souladu s legislativou ve prospěch ochrany biodiverzity území. 10

3. Analýza současné situace východiska Atraktivity území Přírodní hodnoty Šumava je díky svým přírodním atraktivitám již dnes jednou z turisticky nejvyhledávanějších rekreačních oblastí cestovního ruchu. Turismu se v této souvislosti přisuzuje značný význam i do budoucnosti, jeho rozmach je spojen se zcela novými rozvojovými šancemi pro celé území Šumavy. NP Šumava představuje území, které je pouze velmi málo poznamenané negativními důsledky civilizačního vývoje a disponuje tedy vysoce atraktivním a hodnotným přírodním a krajinným potenciálem. Ve spojení s Biosférickou rezervací Šumava a s obdobně přírodně cenným vysoce zalesněným územím na protilehlé straně hranice v Bavorsku a Horním Rakousku, spoluvytváří turisticky nejvýznamnější region ve střední Evropě. Přistoupením ČR k Schengenskému prostoru nastal volný pohyb osob přes hranice, tím se rozšiřují možnosti pro vzájemné poznávání evropského regionu. V přírodně citlivém území NP Šumava je nezbytné nalezení kompromisu mezi volným pohybem osob a ochranou přírody. Oblíbené přírodní turistické cíle v NP Šumava: Březník Klostermannova vyhlídka u Srní Mrtvý luh Povydří Prameny Vltavy Stifterova vyhlídka nad Plešným jezerem Stožecká skála Trojmezí Vintířova skála Řeky: Křemelná, Otava, Vydra, Vltava Ledovcová jezera: Jezero Laka, Plešné jezero, Prášilské jezero Slatě: Chalupská slať, Jezerní slať, Modravské slatě, Tříjezerní slať Vrcholy: Luzný, Plechý, Poledník, Roklan, Trojmezná, Třístoličník Poznámka: Kompletní přehled cílů naleznete v příloze Turistická nabídka na Šumavě 11

Historické, kulturní a technické zajímavosti Území vlastního národního parku nedisponuje bohatou nabídkou kulturně historických atraktivit. Nabídka pro rodiny s dětmi a v případě špatného počasí je nedostatečná. Zde však více než kde jinde vystupuje do popředí úloha biosférické rezervace, kde v šumavském předhůří je velmi bohatá nabídka kulturně historických památek. Četné zastoupení mají hrady, zámky, tvrze i zříceniny (nejvýznamnější jsou např. Rabí, Klenová, Velhartice, Chudenice, Kašperk, Vítkův Hrádek), muzea a skanzeny (jako např. Železná Ruda, Hartmanice, Sušice, Kašperské Hory, Lenora, Horní Planá) a také historicky významná města s rozsáhlými soubory památkových objektů se zachovalou architektonickou a urbanistickou strukturou historických center (Kašperské Hory, Sušice, Volary). Významná je nabídka atraktivních technických památek, které skýtají možnosti pro rozvoj aktivních forem pěší turistiky či cykloturistiky s tématickým zaměřením (Schwarzenberský plavební kanál, Vchynicko Tetovský plavební kanál, elektrárna Čeňkova pila, hradlový most na Vydře (Rechle). Potenciál řešeného území je také významně rozšiřován památkami obdobného charakteru v Bavorsku a Horním Rakousku. O některé památky je pečováno společně, ať již přímo (Schwarzenberský plavební kanál) nebo formou finanční spoluúčasti zahraničních partnerů při záchraně zejména sakrálních objektů (kostely, hřbitovy). 12

Oblíbené turistické cíle v NP Šumava: Areál lesních her Kašperské Hory Archeopark Prášily Botanická zahrada Prášily Hauswaldská kaple Kostel sv. Vintíře na Dobré vodě Keltské hradiště Obří hrad Muzeum Dr. Šimona Adlera Dobrá voda Muzeum šumavských lokálek Muzeum Expo Kanál Jelení vrchy Návštěvnické centrum dřevařství Modrava Pomník Adalberta Stiftera nad Plešným jezerem Rechle (Hradlový most na Vydře) Rosenauerova kaple Rozhledna Poledník Schwarzenberský plavební kanál Stálá expozice Kvildy a Bučiny Stará Huť u Podlesí Stožecká kaple Turnerova Chata Venkovní geologická expozice Rokyta Vchynicko tetovský plavební kanál Vodní elektrárna Čeňkova pila Vodní elektrárna Vydra se stálou expozicí Šumavská energie Zřícenina hradu Kunžvart Žďárské jezírko zaniklé obce: Bučina, Hůrka, Knížecí Pláně, Pláně, Podlesí, Zhůří, Zlatá studna Poznámka: Kompletní přehled cílů naleznete v příloze Turistická nabídka na Šumavě 13

Volnočasové aktivity Nabídka území umožňuje veškeré formy turistiky v letní i zimní sezóně i v mimosezonách. Jsou zde možnosti pro aktivní pěší turistiku, cykloturistiku, hipoturistiku, vodní turistiku i turistiku zaměřenou na poznávání přírodních zajímavostí a tradic. Šumava má dostatečný potenciál pro provozování letních i zimních sportů, rozvinuté jsou i možnosti pro rybolov, myslivost a další sportovní aktivity. Vzhledem k ekologicky hodnotné přírodní krajině Šumavy se zde začíná rozvíjet i lázeňství (ve formě ozdravných pobytů a rehabilitační léčby na zdravém vzduchu) a wellness. Je zde namístě podotknout, že nabídka regionu se v současné době stále markantně omezuje na dvě hlavní sezónní období (letní a zimní sezóna), přičemž adekvátní nabídka pro mimosezónní období, kupříkladu v podobě dále zmiňované infrastruktury při nepříznivém počasí, ale také ve formě tzv. měkkých aktivit (programová nabídka, marketingová podpora mimosezón), doposud chybí. Vybavenost regionu infrastrukturou pro trávení volného času významně zvyšuje jeho turistický potenciál a stává se faktorem, který spolurozhoduje o výběru určité destinace. Význam existence odpovídající infrastruktury pro volný čas se navíc zvyšuje v případě nepříznivého počasí, kdy se nelze (nebo lze jen v omezené míře) věnovat venkovním aktivitám. Infrastruktura tohoto typu stále není vybudována v dostačující kapacitě, nabídka zařízení a aktivit vhodných za nepřízně počasí je nedostatečná a zdaleka nepokryje poptávku, totéž platí i pro infrastrukturu pro děti. Prvními vlaštovkami jsou nově vznikající interaktivní expozice, kde se návštěvníci mohou nejen seznámit s historií tradičních řemesel, ale také se aktivně zapojit a vytvořit svůj vlastní výrobek. Tyto zážitky nabízí například v Návštěvnickém centru dřevařství na Modravě. Stejné nedostatky vykazuje i infrastruktura pro děti, zatím ojediněle se začínají budovat dětské koutky a hřiště v přírodě. Infrastruktura při nepříznivém počasí a pro děti je posílena snadno dostupnou nabídkou v oblasti CHKO a Biosférické rezervace Šumava, avšak ani zde není tato nabídka zcela uspokojivá a dostatečná. 14

Pěší turistika Turistika, rozumějme činnost související s aktivním pohybem a pobytem v přírodě, je nejpřirozenějším způsobem dosažení přírodního prožitku. V souladu s posláním národního parku nalézá své stálé místo ve škále aktivit v území. Její trvale udržitelné provozování v sepětí s přírodou národního parku je základním smyslem aktivity. Za současných podmínek je pohyb návštěvníků v území vedle standardně obecně platných norem usměrňován zejména zákonem o ochraně přírody a návštěvním řádem NPŠ. Stávající normy poskytují poměrnou volnost pohybu pro pěší návštěvníky území NP a běžkaře. Pro všechny turistické aktivity společně platí, že v I. zónách NP jsou omezeny na pohyb po značených trasách. Zásadní roli v usměrňování návštěvnosti hraje aktivní pozitivní přístup Správy NP a dalších správců aktivit (obce, podnikatelé, KČT,..) a jejich vzájemná koordinace. Přirozeně nejrozšířenější turistická aktivita, ve spektru turistických aktivit je nejpřijatelnější forma pohybu v národním parku. Z legislativního hlediska je pohyb návštěvníků v přírodě národního parku omezen nad rámec obecně platných pravidel plošně pouze v I. zóně ochrany přírody, kde je možné chodit jen po turisticky značených cestách. K orientaci v terénu slouží síť turistických značených tras (TZT) pro pěší. Stávající síť TZT je výsledkem řady kompromisů mezi nezbytně nutnou ochranou území před nadměrnou návštěvností a přirozenou snahou člověka po navštívení celého chráněného území. Odráží dlouhodobou tradici turistického využívání území před 2. světovou válkou, zejména Klubem českých turistů, stejně jako snahy o kompletní obnovu sítě pěších TZT po r. 1989. Garantem značení v národním parku i chráněné krajinné oblasti je KČT. Stávající síť je až na několik málo přetrvávajících výjimek (přístup k Modrému sloupu a.j.) akceptována všemi rozhodujícími uživateli systému. Jednou z aktivit, která obohacuje regionální nabídku služeb v cestovním ruchu je projekt Průvodci krajinou, který realizovala Správa NP Šumava a v jeho rámci bylo proškoleno cca 80 místních lidí na průvodce, z nichž v současné době tuto činnost aktivně vykonává 30 osob. Návštěvníci Šumavy se mohou obracet na takto proškolené osoby místně znalé průvodce a sjednat si za úplatu jejich odborný doprovod. Průvodce krajinou a přírodou vysvětluje vztahy v přírodě a dává porozumět vzájemné interakci člověka s přírodou. V roce 2009 vzniklo sdružení těchto proškolených průvodců s názvem Průvodci Šumavou (www.pruvodcisumavou.cz). Jejich cílem je šíření a podpora turismu šetrného k přírodě. Významným přínosem pro rozvoj kulturního a poznávacího cestovního ruchu je síť naučných stezek a poznávacích okruhů: Naučná stezka Chalupská slať Naučná stezka Jezerní slať Naučná stezka Karla Klostermanna Naučná stezka Keltové na Šumavě Obří hrad Naučná stezka Medvědí stezka Naučná stezka Povydří Naučná stezka Schwarzenberský plavební kanál Naučná stezka Stožecká skála 15

Naučná stezka Tříjezerní slať Naučná stezka Vchynicko tetovský plavební kanál Naučná stezka Vintířova stezka Poznávací okruh Les Poznávací okruh Národní park Poznávací okruh Nelesní krajina Vycházková stezka Okolo Kostelního vrchu (Hauswaldská kaple) Zážitková stezka Duch pralesa Zážitková trasa Na Ztraceném Zážitková trasa Proměna horské smrčiny Poznámka: Kompletní přehled cílů naleznete v příloze Turistická nabídka na Šumavě Cykloturistika Národní park s navazující chráněnou krajinnou oblastí představují nesmírně přitažlivé území k provozování všech forem cykloturistiky. Legislativně je pohyb cyklistů v národním parku omezen zákonem na jízdu po silnicích, místních komunikacích a místech vyhrazených se souhlasem Správy NP Šumava. Na základě tohoto vymezení, vznikla po dohodě s ostatními uživateli systému, síť značených cyklotras v NP. Cykloturistika je na jedné straně příležitostí k relativně šetrnému způsobu pohybu v přírodě národního parku spojenou s poznáváním území, na druhé straně představuje potenciální a stále aktuálněji i reálné nebezpečí poškozování přírodního prostředí NP, mj. agresivním průnikem do jinak vzdálenostně obtížně dostupných území, stále více masovým charakterem aktivity a trvalou snahou o vyhledávání nových tras mimo systém stávajících značených cyklotras. Zároveň přináší řadu nových sociologických aspektů, jako jsou kontakt s dalšími uživateli území. V pozici silnějšího s pěšími turisty, v pozici slabšího s motorovými dopravními prostředky na veřejných i účelových komunikacích (lesnický management). Garantem za značení cykloturistických značených tras (CZT) je v NP Klub českých turistů. Dosavadní systém značení Správy NPŠ je nyní postupně nahrazován celostátně užívanou symbolikou KČT. Postupně se buduje páteřní cyklostezka propojující severozápadní a jihovýchodní části regionu, v současnosti jsou dokončeny dílčí úseky této trasy (cyklotrasa č. 33), přičemž v nejproblematičtějších lokalitách jsou cyklisté nuceni pro přesun využívat stávající motoristické komunikace. 16

Zimní sporty NP Šumava je významnou oblastí nabízející provozování zimních sportů, především pro zimní turistiku na běžkách jsou zde ideální podmínky. Počet kilometrů pravidelně strojově upravovaných běžeckých stop v rámci projektu Bílá stopa se stále zvyšuje. Značná část je vedena ve výšce okolo 1000 m n.m., v okolí šumavských hřebenů. Dobré podmínky existují ve vybraných lokalitách i pro sjezdové lyžování, sáňkování nebo pro další netradiční sporty, jako je snowtubing, snowkiting, chůze na sněžnicích a jízda se psím spřežením. Z legislativního hlediska je obdobně jako u pěší turistiky pohyb návštěvníků v přírodě národního parku omezen nad rámec obecně platných pravidel pohybu ve volné krajině plošně pouze v I. zóně ochrany přírody a v klidových územích, kde je možné chodit jen po značených cestách. Zimní specifika ve vztahu k ochraně zvířat však přinášejí navíc určitá místní a časová omezení. Běžecké lyžování Centrální Šumava je charakteristická rozsáhlými pláněmi, tj. územím se stálou nadmořskou výškou nad 1000 m., což jsou ideální podmínky pro rozvoj běžeckého lyžování, které je tu podporováno a bráno jako prioritní zimní sportovní aktivita. Lyžařská turistika, nezávislá na infrastruktuře vleků a svažitých terénech, se stále více přesouvá do sněhově jistější oblasti plání uvnitř národního parku, blíže k hraničnímu hřebeni. Má klidový charakter, který však v posledních letech nabývá v oblasti Kvild zejména o víkendech prvků masovosti. Na Šumavě se nachází nejrozsáhlejší síť udržovaných značených tras pro lyžaře u nás. Většina z více než 500 km tras udržovaných rolbou je situována do území Národního parku Šumava. Každoročně přibývají další nově udržované úseky, které napomáhají zatraktivnění území. Rozsáhlá předsezónní příprava tras počítá s úpravou dvojstopy, trasy na bruslení jsou upravovány zejména na Železnorudsku. Základem orientace v terénu národního parku jsou lyžařské značené trasy (LZT) s běžeckými stopami udržovanými obcemi za přispění dalších subjektů místních podnikatelů, Správy NP Šumava, fyzických osob atd. Jednotlivé aktivity vedoucí k rozvoji lyžařských tras v centrální Šumavě zastřešuje projekt Bílá stopa na Šumavě (www.bilastopa.cz). Cílem projektu je monitoring a koordinace systému údržby, ochrana krajiny, zlepšení podmínek životního prostředí, jednotná propagace, financování lyžařských tras (zimní i předsezónní údržba) a získávání finančních prostředků na ostatní aktivity (např. pořízení rolb, přístrojů GPS, značení tras). Kvalita stop a tím jejich přitažlivost pro většinu návštěvníků je poplatná objemu shromážděných finančních prostředků a iniciativě jednotlivých garantů úpravy stop. 17

Sjezdové lyžování Sjezdové lyžování patří mezi nejpopulárnější zimní sportovní aktivity. Většina šumavských lanovek, vleků a sjezdovek je soustředěna do 3 hlavních lyžařských středisek: Lipno Kramolín, Železná Ruda Špičák a Zadov Churáňov, jež leží vně NP Šumava. Velké areály doplňují mnohá menší zařízení pokrývající plošně téměř celou biosférickou rezervaci (Hartmanice, Kašperské Hory, Nezdice na Šumavě, Kubova Huť, Horní Vltavice aj.) Možnosti sjezdového lyžování v NP Šumava: Vlek u hotelu Vydra (Srní) Lyžařský vlek Modrava Lyžařský vlek Kvilda Lyžařský areál Strážný Ski areál České Žleby 18

Vodní sporty Významnou rekreační aktivitou je také vodní turistika na kanoích, kajacích či raftingových člunech, návštěvním řádem NP vymezena na část toků Otavy a Teplé Vltavy. Na rozdíl od suchozemských aktivit není v otázce vodní turistiky dosud dosaženo dlouhodobé shody uspokojující většinu partnerů vzhledem k podmínkám aktivity ohledně využívání dalších toků v národním parku k vodní turistice (Křemelná, Studená Vltava, Vydra). Režim splouvání na vymezených tocích je limitován sezónně, denní dobou a minimálním stavem hladiny pro splouvání. Na Vltavě je formou registračního systému realizován projekt řízeného splouvání. Horší je to s vybaveností regionu přírodními koupališti a venkovními i krytými bazény, nedostatek možností koupání mnoho návštěvníků jmenuje na prvním místě jako slabou stránku regionu. Opět podstatně lepší nabídka se ukazuje z pohledu biosférické rezervace. Hipoturistika Jízda na koních není v národním parku doposud významnou aktivitou zejména s ohledem na téměř nulové chovatelské zázemí v obcích NP. Z legislativního hlediska není jízda na koních s výjimkou I. zóny a klidových území limitována (obdobně jako u pěších a lyžařských tras). Doprovodné aspekty související s veřejně nabízenou aktivitou (narušení půdního krytu na trvalých stezkách, potenciální konflikty s dalšími uživateli stezek apod.) však přinášejí nutnost projednání podmínek provozování v řízeních ke konkrétním projektům. Páteřní hypostezka napříč národním parkem není prakticky využívána. S ohledem na minimální zázemí pro aktivitu uvnitř NP, jsou v současnosti nabízeny kratší několikadenní vyjížďky z chovatelského zázemí v předpolí NP v CHKO, či ještě dále z vnitrozemí. Způsob provozování aktivity a limity dohodnuté s provozovateli neznamenají ve své nynější podobě vážnější problém pro přírodu NP i pro ostatní návštěvníky území. Návštěvníci se sníženou mobilitou, senioři a rodiče s kočárky V NP Šumava není doposud realizován ucelený program pro zdravotně postižené návštěvníky a rodiče s kočárky, první řešení se objevila ve spolupráci Správy NP s firmou Trianon. Existuje však množství důležitých podmiňujících detailů jako vhodný základ pro vytvoření programu bezbariérový přístup do všech informačních zařízení Správy, upravené toalety, možnosti parkování na malých parkovacích plochách s blízkými vyhlídkami, popř. následnou dostupností přírodních atraktivit. Příznivé pro vozíčkáře jsou mnohé cesty. Pozitivní jsou aktivity ve formě organizování zájezdů hromadným dopravním prostředkem k vybraným přírodním atraktivitám mimo hlavní sezónu. Negativem zůstává nedostatečná garance vůči možnému ohrožení technologickými vozidly a v poslední době i cyklisty. 19

Táboření, hygienická zařízení Tábořit v národním parku je možné pouze na místech k tomu vyhrazených se souhlasem Správy NP Šumava. Tato možnost je v praxi reprezentována oficiálními tábořišti Antýgl a Zahrádky. Táboření pro nemotorizované návštěvníky je dále možné v lokalitě Paulina louka pod Čeňkovou Pilou. Množství tábořišť je situováno v dostupné vzdálenosti často v těsné blízkosti národního parku v CHKO (Nová Pec, Horní Planá, Radešov, Anín aj.). Provozovaná tábořiště v národním parku nejsou zdrojem zásadních problémů pro přírodu národního parku a jejich provoz, za předpokladu respektování obecných norem ochrany životního prostředí, je slučitelný s posláním národního parku. Částí návštěvnické veřejnosti byla dlouhodobě požadována možnost bivakování ve volné přírodě. Obecně je toto omezeno zákonem o ochraně přírody a návštěvním řádem NP na místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody. V roce 2008 Správa NP a CHKO Šumava vytipovala tato místa a zprovoznila síť nouzových nocovišť v blízkosti červené páteřní hřebenové turistické trasy v NP Šumava. Nouzová nocoviště jsou v ČR ojedinělá záležitost, kterou vyhledává a využívá stále více návštěvníků Šumavy. Nouzová nocoviště: Hůrka u Prášil GPS: 49 7'36.905"N, 13 19'42.604"E Poledník GPS: 49 3'52.018"N, 13 23'43.198"E Modrava GPS: 49 1'26.776"N, 13 29'26.37"E Bučina GPS: 48 58'16.615"N, 13 35'50.579"E Strážný GPS: 48 54'2.518"N, 13 42'40.812"E Nové údolí GPS: 48 49'46.716"N, 13 48'2.613"E Pod Plešným jezerem GPS: 48 46'45.783"N, 13 53'4.301"E 20