Komerční bankovnictví A 2-4 JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D., vedoucí katedry bankovnictví a pojišťovnictví VŠFS, předseda představenstva společnosti AKCENTA, spořitelní a úvěrní družstvo, externí odborný asistent katedry bankovnictví a pojišťovnictví VŠE Praha a předseda předsednictva SOS Dětské vesničky ČR, člen KDI Praha, AR 2010/2011
Obsah: Téma: Úvěrové produkty 1) Struktura úvěrových produktů 2) Úvěrový proces 1) smlouva o úvěru, 2) splácení úvěru 3) Úvěrové produkty I. část peněžní úvěry
ad 1) Struktura úvěrových produktů Velmi často jsou označovány za aktivní produkty, neboť se objevují na aktivní straně bilance banky. Jedná se tedy o poskytování peněžních prostředků klientům bank a jiných úvěrových institucí na principu návratnosti. Úvěrové obchody patří stále mezi nejrozšířenější typ obchodu komerčních bank a úvěrových družstev.
Úvěrové produkty lze členit z několika hledisek. Jejich členění může však být různé nejen banka od banky, ale také i v různých zemích. Parametry, podle kterých lze úvěry rozdělovat, můžeme označit níže: příjemce úvěru stát, municipalita nebo veřejnoprávní subjekt podnikatelský subjekt (další členění podle právní formy) fyzické osoby
forma poskytnutí úvěru peněžní úvěry jedná se o skutečné poskytnutí peněžních prostředků v likvidní formě, a to buď v hotovosti nebo v bezhotovostní formě (objevují se přímo v bilanci banky). závazkové úvěry a záruky není to bezprostřední získání likvidních peněz, banka pouze zajišťuje klientovi případné splnění závazku za něj, účtuje se o nich v podrozvaze (budoucí výnos). doba splatnosti úvěru úvěry krátkodobé (jeden rok) střednědobé (do pěti let) dlouhodobé (nad pět let)
podle účelu použití neúčelové úvěry, kdy účel není vymezen, striktně účelové úvěry, kdy podle smluvních podmínek musí být úvěr užit jen na určitý účel podle měny v měně tuzemské v měně zahraniční (např. EUR či USD apod.) podle způsobu zajištění úvěry zajištěné (v podmínkách je sjednaná forma zajištění) nezajištěné
ad 2) Úvěrový proces úvěrová smlouva Výchozí dokument pro banku, příp. další úvěrovou instituci, je žádost o poskytnutí úvěru. Může být ve formě formuláře banky nebo může být i nepísemné podobě (např. u nebankovních úvěrových poskytovatelů). Je to věcí dané instituce a jejich podmínek. Musí však být výslovná. Pokud existuje pak formulář úvěrové smlouvy, která musí mít vždy písemnou formu, pak může být žádost vznesena ústně. Pokud je smlouva uzavřena tak, že na základě žádosti jsou stanoveny jen úvěrové podmínky (viz dále), pak musí i žádost o úvěr mít písemnou formu (např. u kreditních karet to bývá obvyklé).
V žádosti o úvěr bývají uvedeny následující náležitosti: osobní údaje žadatele, předmět podnikání a doklad o tomto podnikání, pokud je, informace o současném stavu podnikatelské činnosti a doložení příslušných dokumentů (daňová přiznání, rozvaha, výsledovka, strategický plán apod.), účel, na který je úvěr požadován, výše úvěru a jeho měna, návrh na čerpání a splácení úvěru představa žadatele, prognóza vývoje v oblasti finanční a důchodové situace klienta, možnosti zajištění úvěru, jsou-li u klienta nebo jeho představa o tom, jak bude bance nebo jinému subjektu garantovat splácení.
V případě bankovních nebo družstevních úvěrů je lepší nejdříve osobní kontakt klienta z bankou. Podle toho, o jaký úvěr se jedná, je pak klientovi předán formulář žádosti nebo je s ním osobně žádost vyhotovena. V případě spotřebitelských úvěrů (tj. také úvěr poskytnutý z kreditní karty), může být vyhotovena jednoduchá žádost poměrně rychle.
Pokud je žádost v rámci tzv. předselekce vyhodnocena jako seriózní (zaručuje bance splnění základního principu, kterým je princip návratnosti), může být zahájena práce na sepsání tzv. úvěrové smlouvy. Jedná se o tzv. absolutní obchod, neboť je upraven podle Obch.Z. bez ohledu na to, jaká je povaha účastníků. Příjemce úvěru se nazývá dlužník a banka pak věřitelem. Podstatou (obsahem smluvního vztahu) je závazek banky, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité výše částky a na straně dlužníka pak závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úrok jako odměnu věřiteli.
Základní náležitosti smlouvy o úvěru jsou: jeho písemná forma, označení smluvních stran výše úvěru a měna, lhůta, ve které může dlužník čerpat (jednorázově nebo v postupně, příp. revolving apod.), účel úvěru doba splatnosti a způsob splácení, výše a způsob stanovení úrokové sazby, způsob zajištění úvěru.
Zánik smlouvy o úvěru: splněním smlouvy tehdy, splatí-li dlužník poslední splátku vč. úroku, dohodou mezi věřitelem a dlužníkem, avšak po splacení dlužné částky vč. příslušenství nebo vzájemném započtení pohledávek a závazků mezi věřitelem a dlužníkem, odstoupením od smlouvy např. pokud bylo skutečné užití úvěru v rozporu s účelem úvěru nebo účel úvěru není splnitelný nebo je dlužník v prodlení s vrácením alespoň dvou splátek. výpovědí dle smluvního ujednání nebo dlužník okamžitě a věřitel k poslednímu dni následujícího měsíce po měsíci, ve kterém došlo k výpovědi. Dluh vč. příslušenství však musí být splacen.
Splácení úvěru Jedná se o jednu ze základních podmínek smlouvy o poskytnutí úvěru. Základních způsobů splácení může být několik. Jednorázové v době splatnosti: Úvěr se poskytne na předem pevně sjednanou dobu splatnosti a po ní je najednou splacena celková částka úvěru. Úroky jsou však spláceny většinou v měsíčních intervalech, a to vždy z celé částky úvěru až do doby jednorázové splátky celého úvěru.
Po uplynutí výpovědní lhůty: Úvěr je poskytován na předem neurčenou dobu. Je však dohodnuta výpovědní lhůta pro jeho vypovězení. Zpravidla je dohodnuta také určitá minimální lhůta splatnosti, tj. doba, po kterou nesmí být úvěr vypovězen. Úvěr je pak splatný opět najednou, ve celé částce, po uplynutí této výpovědní lhůty od vypovězení úvěru. Opět i zde se úroky zpravidla platí měsíčně až do okamžiku splacení úvěru z celé částky.
Průběžné splácení: Za průběžné splácení lze označit takový způsob splatnosti úvěru, kdy klient úvěr splácí průběžně, ale nepravidelně ze svých příjmů. Tento způsob splácení bývá např. aplikován u tzv. kontokorentních úvěrů spojených s běžným nebo platebním účtem. Splatnost úvěru v pravidelných splátkách: Takový úvěr se splácí pravidelně v měsíčních nebo čtvrtletních splátkách (někdy pololetních nebo i ročních). Přitom je sjednána pevná částka splátky (absolutně daná) jako výše ročního úmoru. K této částce se vždy přičítá za dané období úrok, který je však klesající. Tudíž součet úmoru a úroku se stále snižuje.
V pravidelných anuitách: Úvěr takto splácený se splácí v pravidelných splátkách v tzv. anuitách. Výši roční anuity můžeme vyjádřit jako následující vztah: a p.a. = U x i p.a (1 + i p.a ) n / (1 + i p.a ) n 1 kde a p.a je roční výše anuity, U je výše úvěru i p.a je roční úroková sazba jako desetinné číslo n je doba splatnosti v letech
Pokud bychom počítali měsíční výši anuity, musíme vztah podělit počtem měsíců v roce. Pak dostaneme: a p.a. = U x i p.a (1 + i p.a )n (1 + i p.a ) n 1 12 12 12
Po matematické úpravě pak dostaneme: a p.a. = U x i p.m (1 + i p.m ) n x 12 (1 + i p.m ) n x 12 1 kde a p.m je měsíční výše anuity, U je výše úvěru i p.m je měsíční úroková sazba jako desetinné číslo n x 12 je doba splatnosti v měsících
ad 3) Úvěrové produkty peněžní úvěry Jedná se všechny ty úvěry, při kterých banka bezprostředně poskytuje likvidní peněžní prostředky. Kontokorentní úvěr Jedná se o nečastější krátkodobý bankovní úvěr. Jeho podstata spočívá v tom, že zůstatek běžného nebo platebního účtu může přecházet do debetu (tj. do záporného zůstatku). Maximální limit je stanoven ve smlouvě. Tento debetní limit je nepřekročitelný. Právní úpravu bychom hledali v Obch.Z.
KTK úvěr je v podstatě úvěr revolvingový. Co to znamená? Z podstaty produktu totiž vyplývá, že tento úvěr by měl být splacen do určité lhůty, a to do plné výše (nejpozději do roka od jeho čerpání). Následně je pak možno úvěr čerpat opět maximálně do daného limitu. Některé banky umožňují klientům i takto stanovený maximální rámec překročit, ale jen krátkodobě a za vyšší úrok. Zajištění úvěru nebývá obvyklé. Jistotou pro banku je znalost klienta a jeho dobrá platební morálka.
Cena KTK s skládá jednak ze samotného úroku za čerpané peněžní prostředky, ale také z úroku za tzv. rezervaci peněžních prostředků. Bývá stanovena jako nižší procento z nečerpané částky úvěrového limitu nebo i fixníčástka (např. u KTK pro občany). Tato cena vyjadřuje riziko banky za to, že klientovi jsou rezervovány peněžní prostředky k dispozici kdykoliv a banka v případě nečerpání na těchto penězích nevydělává. Je to cena za příležitost klienta mít peněžní prostředky kdykoliv k dispozici.
Celkové náklady na KTK mohou být následující: úrok ze skutečně čerpaného úvěru, úvěrová provize náklady na udržování úvěrového rámce (viz. výše), provize za překročení úvěrového rámce, obratová provize kryje náklady za vedení úvěrového účtu. Často se používá jen jedna,tzv. netto sazba, která pokrývá všechny výše uvedené nákladové položky nebo jejich většinu (vyjmuta bývá úvěrová provize).
Výhody a nevýhody: Pro klienta je výhodou rychlý přístup k peněžním prostředkům v případě operativní potřeby, pro banku zase možnost relativně vysokého zhodnocení dočasně volných krátkých peněz. Nevýhoda riziko likvidity vyšší nároky na jejířízení. Eskontní úvěr Jedná se opět o krátkodobý úvěr, který poskytuje banka na odkup (eskont) směnky před její splatností, přičemž se sráží úrok diskont za dobu od eskontu do dne její splatnosti. Banka si může tyto eskontované směnky ponechat až do doby splatnosti nebo je může na podobném principu opět dále reeskontovat.
Eskontuje-li banka směnku, stává se jejím majitelem se všemi právy, ale i povinnostmi. Tomu, kdo bance poskytl směnku, tak mu banka může poskytnout tento eskontní úvěr. Výše úvěru je dána výši směnečnéčástky a doba splatnosti úvěru pak dobou dospělosti (splatnosti) směnky. Úvěr je splacen v den splatnosti směnky směnečníkem. Splátku úvěru tedy neprovádí příjemce úvěru (dlužník), ale směnečník, který je třetí osobou, ale závaznou ze směnky.
Odkup směnky probíhá většinou tak, že banka stanoví úvěrový rámec, do kterého je ochotna směnky odkoupit a přikrýt eskontním úvěrem. Je to maximální objem směnečných pohledávek, které na banku daný klient může eskontovat. Rámec má obvykle revolvingový charakter. Banky si však často ponechávají možnost kdykoliv odmítnout odkup směnky od klienta, a to bez nároku na zdůvodnění. Důvodem ale často bývá kvalita dané směnky, tzn. kdo tu směnku vystavil.
Riziko z poskytnutého eskontního úvěru: Jednoznačně souvisí s kvalitou směnečného dlužníka (tzn. toho, kdo je ze směnky zavázán). Na druhé straně směnečné právo (dané zákonem č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový) dává však majiteli směnky celkem dobrý právní základ k vymahatelnosti práva plnění ze směnky. Proto se banky jiným způsobem již nezajišťují.
Úročení eskontního úvěru: Jedná se o smluvně dohodnuté podmínky mezi klientem a bankou. Do celkových nákladů vstupují: diskontní sazba dané banky, eskontní provize a další související poplatky a provize (výlohy). Diskontní sazba obchodní banky je odvozena od výše tržních úrokových sazeb a úvěrového rizika spojeného s dlužníky na směnce. Eskontní provize pak je náhradou za výlohy spojené s poskytnutím eskontního úvěru.
Výše diskontu lze stanovit: diskont = směnečnáčástka x zbytková doba splatnosti ve dnech x diskontní sazba v procentech 100 x počet dnů v roce
Výše eskontního úvěru pak určíme: Es.úvěr = směnečná x částka zbytková doba splatnosti ve dnech x diskontní sazba v procentech 100 x počet dnů v roce
Negociační úvěr Jedná se o obdobu eskontního úvěru, ale ve vazbě na zahraničí. Podstatou tohoto úvěru je odkup (negociace) cizích exportérem vystavených směnek určitou bankou negociační bankou. Ona tak činí na základě příslibu zaplacení od banky importéra. Negociační bance však nevzniká neodvolatelný závazek směnky od exportéra koupit.
Negociační úvěr se může vyskytovat ve dvou základních formách: authority to purchase je založen na skutečnosti, že na příkaz importéra se jeho banka zavazuje odkoupit proti předání stanovených dokumentů cizí směnku vystavenou exportérem na importéra. Tato banka pověřuje tímto úkonem svoji korespondenční banku v zemi exporétra, která pak provádí negociaci směnky. order to negotiate obdoba s tím, že banka importéra pověřuje zahraniční korespondenční banku odkupem cizí směnky, kterou na ni vystavil exportér. Výhoda exportér dodá zboží oproti hotovému placení, importér však platí až v době splatnosti směnky.
Hypotéční úvěr Je to jeden z klasických produktů současných bank, ale je nutné pro jeho realizaci mít zvláštní povolení od ČNB. Na územíčr se začal poskytovat až od roku 1995. Právní úpravu lze nalézt v zákoněč. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Základ hypotéčního bankovnictví vychází nikoliv z popisu hypotéčního úvěru, ale z možnosti vydávat hypotéční zástavní listy. Proto je v teorii i praxi nutno rozlišovat, jakými zdroji jsou vlastně hypotéční úvěry kryty zda je to výnosem z emise hypotéčních zástavních listů nebo jinými zdroji.
Za hypotéční úvěr lze považovat takový, jehož splacení vč. příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, která se musí nacházet na územíčr nebo státu EHP. Úvěr se považuje za hypotéční dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Současná právní úprava není u hypotéčního úvěru omezena na účel bydleníči jiných bytových potřeb. Je podtržena důležitost zástavy nemovitostí. Výše HÚ je závislá na minimálně dvou podmínkách: výše disponibilních zdrojů klienta ceny zastavené nemovitosti.
Způsob čerpání HÚ HÚ může být čerpán různě: jednorázové čerpání tam, kde je k HÚ použit na financování hotové nemovitosti nebo je zastavena jiná, již dříve hotová nemovitost (např. pro tzv. americkou hypotéku) postupné čerpání tehdy, pokud je z výnosu z HÚ budovaná nemovitost financována. V tomto případě dochází k přísné kontrole účelovosti použitých prostředků, zda jsou skutečně na tuto nemovitost použity.
Výše poskytnutých hypotéčních úvěrů nesmí převýšit 70 procent ceny zastavených nemovitostí. To se však vztahuje na součet všech HÚ a zastavených nemovitostí u jedné banky. Proto může u vybraného klienta činit výše úvěru i 100 procent ceny nemovitosti. Doba splatnosti je odvislá od schopnosti dlužníka tento úvěr splácet. Základní zásada délka splatnosti by neměla být delší než životnost daného objektu. HÚ se splácí většinou anuitním způsobem (viz výše i dále). Obsahuje v sobě tedy částku úmoru HÚ a úrok z úvěru. Nejdelší splatnost bývá dána kolem 25 až 30 lety od jeho poskytnutí. Je nutné si však uvědomit, že čím delší je splatnost, tím více dlužník zaplatí bance na úrocích.
HÚ může být splácen: jednorázová splatnost klient platí po dobu splatnosti pouze úroky z HÚ, přičemž samotné splacení celého HÚ je dohodnuto na určitý pevně stanovený termín. Souvisí to např. s ukončením stavebního spoření apod. Úroky z HÚ mohou být užity (prozatím) jako položka snižující daňový základ FO u dani z příjmu. Lze užít i v případě úmrtí klienta nebo zničení pojištěné nemovitosti. průběžné splácení anuitní splácení nejčastější forma splátek u HÚ. Obecně není vyloučena ani progresivní či degresivní forma splácení HÚ, ale v praxi se používá jen výjimečně.
Úroková sazba z HÚ Vzhledem k nižšímu riziku banky a dlouhodobým levnějším zdrojům na jejich krytí bývá úroková sazba nižší. Dále jsou příp. snižovány poskytovanými státními podporami, pokud trvají. Úroková sazba bývá pevná a je fixována na určitou dobu dohodnutou mezi klientem a bankou ve smlouvě o poskytnutí HÚ. HÚ je poměrně výhodný zdroj peněžních prostředků na krytí nemovitostí pro občany,neboť je podporován státem. Jde např. o: možnost odpočtu výše úroků z daně z příjmu až do výše 300 tis. Kč, osvobození úroků z HZL od dně z příjmu, příp. příspěvek k úrokům od státu byl zrušen..
Spotřebitelský úvěr Spotřebitelské úvěry jsou poměrně výrazným produktem těch bank a ostatních poskytovatelů úvěrů, kteří se zaměřují na fyzické osoby nepodnikatele, tedy na občany. Tyto úvěry, na rozdíl od podnikatelských, vykazují určité rozdíly: úvěrovaný objekt přímo neprodukuje finanční zdroje ke splácení úvěru, podkladové informace jsou méně kvalitní než u úvěru podnikatelských, objektivně nižší schopnost FO občana posoudit svoji schopnost splácet úvěr, tendence k předlužení, nižšíčástky úvěru než úvěry podnikatelské, přitom práce s nimi na straně banky je téměř shodná (podle vnitřních postupů to však může být rozdílné).
Právní úprava: Komerční bankovnictví A2-4 Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru Právní úprava vymezuje spotřebitelský úvěr negativně. Z toho lze posoudit, že za spotřebitelský úvěr není možné považovat následující (jen příklady ): poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti, sjednanou v podobě nájmu věci nebo leasingu, u nichž není sjednáno právo nebo povinnosi koupě předmětu smlouvy po uplynutí určité doby, poskytnutou bez úroku nebo jakékoli úplaty,
sjednanou v podobě průběžného poskytování služby nebo dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel může platit v průběhu jejich poskytování formou splátek, s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč, v podobě bezplatného odložení platby stávajícího dluhu, v podobě bezplatného odložení platby stávajícího dluhu a některé další skutečnosti.
sjednanou v podobě průběžného poskytování služby nebo dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel může platit v průběhu jejich poskytování formou splátek, s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč, v podobě bezplatného odložení platby stávajícího dluhu, v podobě bezplatného odložení platby stávajícího dluhu a některé další skutečnosti.
Jestliže je nabízen spotřebitelský úvěr nebo jeho zprostředkování reklamou, jejíž součástí je jakýkoliv údaj o jeho nákladech, musí reklama obsahovat jasným, výstižným a zřetelným způsobem formou reprezentativního příkladu informace. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr se rovná současné hodnotě všech nákladů spotřebitele sjednaných mezi věřitelem a spotřebitelem ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a počítá se na roční bázi podle vzorce stanoveného zákonem. Obsahuje nejen úrok, ale další náklady spojené s čerpáním a splácením spotřebitelského úvěru.
Spotřebitelský úvěr se poskytuje na základě uzavřené písemné smlouvy, která musí obsahovat náležitosti stanovené zákonem (viz dále). Spotřebitel může od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, odstoupit bez uvedení důvodů ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. Oznámení odstoupení od smlouvy musí být provedeno písemně, a to v souladu s informací uvedenou v této smlouvě.
Před uzavřením spotřebitelské smlouvy o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat zákonem předpokládané informace. Informace musí být v souladu s náležitostmi smlouvy. Smlouva o spotřebitelském úvěru vždy obsahuje: druh spotřebitelského úvěru, kontaktní informace o věřiteli a spotřebiteli, doba trvání, celková výše úvěru a podmínky pro jeho čerpání,
určení zboží či služby a jeho cenu za předpokladu, že by nebyl využit spotřebitelský úvěr, výpůjční úrokovou sazbu (výpůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru), výši, počet a četnost plateb, které má spotřebitel učinit, informaci o možnosti získat kdykoliv bezplatně výpis z účtu, úrok v případě opožděných plateb a náklady notáře, je-li to potřeba, požadavek ne případné zajištění nebo pojištění, informace o právu na odstoupení od smlouvy, informace o právu na předčasné splacení úvěru.
označení orgánu dozoru (u bank a spořitelních a úvěrních družstev je to ČNB), informaci o možnosti mimosoudního řešení sporů (u finančního arbitra ČR). Spotřebitel je oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru. V takovém případě má spotřebitel právo na poměrné snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru.
Spotřebitelské úvěry lze dělit na: přímé jsou poskytovány přímo bankou nebo jinou finanční institucí nepřímé jsou poskytovány prostřednictvím společností prodávajících zboží nebo poskytujících služby na spotřebitelský úvěr. Z hlediska způsobu lze tyto úvěry dělit na: jednorázové spotřebitelské úvěry, jsou čerpány najednou ve sjednané výši, revolvingové spotřebitelské úvěry (KTK nebo úvěrové karty) umožňují čerpat postupně, postupně splácet a znovu a znovu čerpat.
Z hlediska účelu je možné je dělit na: účelové úvěry, jsou poskytovány na konkrétní účel (např. pořízení auta, televize apod.), neúčelové úvěry, tzv. hotovostní, i když jejich výnos je bezhotovostně převáděn na účet spotřebitele (RPSN zde bývá vyšší než u účelových úvěrů), Z hlediska zajištění pak na: zajištěné bývají zajištěny, např. ručením třetí osoby nebo srážkami ze mzdy či platu, nezajištěné bez jakékoliv formy jištění.