Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/15.0316
letní semestr 2011/2012 Pěstované rostliny Cvičení téma 2. 27. února 2012 Vegetativní rozmnožování rostlin - řízkování Příklad: vinná réva
30 plodin nejdůležitějších pro lidskou výživu: 1. pšenice 2. rýže 3. kukuřice 4. brambory 5. ječmen 6. batáty Ipomoea batatas 7. cassava (maniok) - Manihot esculenta 8. hrozny (ovoce, víno) 9. sója 10. oves 11. čirok (Sorghum sp.) 12. cukrová třtina 13. proso (Panicum miliaceum) 14. banány 15. rajčata 16. cukrová řepa 17. žito 18. pomeranče 19. kokosový ořech 20. bavlník (semena) 21. jablka 22. yam (Dioscorea) 23. arašídy 24. vodní melouny 25. zelí 26. cibule 27. fazole 28. hrách 29. slunečnice 30. mango
vinná réva Vitis vinifera čeleď: Vitaceae původ: nejistý, je možné, že pochází z dnes již vymřelých třetihorních druhů, primární vývojové centrum: Střední Asie, Blízký Východ, Středozemí, kde byl druh domestikován nejstarší doklady o výrobě vína z Mezopotámie, jsou starší než 7500 let v současné době pěstována po celém světě latinské jméno rodu Vitis v přeneseném významu používané též pro pojem úponek ; druhový přívlastek vinifera vznikl sloučením kmenů latinských slov vinum (česky víno ) a ferens ( nesoucí ), ve významu přinášející víno.
využití: nápoje, ovoce (hrozinky), mladé listy obal pokrmů z rýže, vinný kámen: hydrogenvinan draselný - draselná sůl kyseliny vinné, jejímž vysrážením vzniká krystalický zákal ve formě jemné usazeniny; tato usazenina nemá vliv na kvalitu a chuť vína, ale působí negativně na estetický dojem z vína. vinný kámen vzniká ve víně reakcí silně disociované kyseliny vinné s draslíkem, používá se k výrobě prášku do pečiva, kys. vinná barvení látek nové trendy semena olej, přídavek do čokolády, mouka produkty z révy: vždy hodnoceny jako zdraví prospěšné
vytrvalá liána, až 35 m dlouhá, odlupující se kůra (na rozdíl od r. Parthenocissus) listy střídavé, dlanitě dělené plod bobule (bílá, žlutavá, fialová) planě rostoucí ve vlhčích lesích a na březích vodních toků významně se jej dotkla hybridizace a selekce přírodních mutantů 1C genom (veškerá DNA, která představuje jednu úplnou kopii dědičné informace organismu) - relativně malý, asi 480 Mbp. diploidní, existují ale také tri a tetraploidi 2n = 38 pro druhy rodu Vitis 2n = 40 pro Muscadinia rotundifolia (Vitis rotundifolia) hybridi V. rotundifolia a V. vinifera 2n = 39, páry chromozomů od13 do 19 (nízká fertilita) odrůdy - vysoce heterozygotní planě rostoucí: réva lesní V. vinifera subsp. sylvestris (dvoudomý druh), 1996 nalezena na soutoku Moravy a Dyje - kriticky ohrožený taxon květeny ČR)
planě rostoucí - V. vinifera subsp. sylvestris (resp.vitis sylvestris) dvoudomá rostlina V. vinifera subsp. vinifera - hermafroditní květy
Taxonomická poznámka V zahradnické, zemědělské a zejména vinařské literatuře je pro označování pěstované ušlechtilé révy rozšířeno používání jména Vitis vinifera subsp. sativa. Toto jméno v kategorii poddruhu zavedl do botanické nomenklatury ve svém obsáhlém mnohasvazkovém díle Illustrierte Flora Mitteleuropas německý botanik Gustav Hegi z mnichovské univerzity, které vyšlo v roce 1925. Protože však jím publikovaný poddruh odpovídá základnímu typu V. vinifera, popsanému Linnéem již v roce 1753, což automaticky podle současných pravidel botanické nomenklatury implikuje existenci všech základních infraspecifických kategorií a tedy i V. vinifera subsp. vinifera, je nutno Hegiho jméno, i když platně publikované, považovat za mladší synonymum a jako takové je odmítnout jako jméno nadbytečné (nomen superfluum). To platí i pro basionym Hegiho jména V. vinifera var. sativa z roku 1805.
Šlechtění: nejen vlastní odrůdy, ale také podnože šlechtitelské cíle: kvalita odrůd, odolnost vůči abiotickým faktorům (mráz), chorobám a škůdcům: padlí (Uncinula necator), peronospora (Plasmopara viticola), plíseň šedá (Botrytis cinerea), roztoči, vlnovník révový (Eriophyes vitis), mšička révokaz (Viteus vitifolii) révokaz: Francie - 1850-54, peronospora: Francie - 1879, konec zlatého věku evropského vinohradnictví mrazuvzdornost: křížení s V. amurensis, V. cordifolia, V. cinerea, V. riparia, V. rupestris P. viticola: V. rotudnifolia, V. riparia, V. rupestris, V. longii, V. aestiuvalis, V. linseconi, V. thunbergii U. necator: geny rezistence pravděpodobně v úzké vazbě na geny rezistence k P. viticola,; V. berlandieri, V. cordifolia, V. labrusca, V. rotundifolia, V. rupestris B. cinerea: polyfágní saproparazit: rezistenci kontroluje několik dominantních genů, zodpovědných za syntézu barevných látek a tříslovin; V. labrusca, V. riparia, V. rupestris, V. amurensis genofondové kolekce: Karlštejn, Lednice
množení vinné révy vegetativně (kombinace roubování a řízkování) mšička révokaz produkční plochy roubování na odolné podnože státní kontrola, certifikovaná sadba: 1. podnožová školka letorosty podnožové řízky 45 cm dlouhé (prosinec, leden) roubování leden až březen uložení v bednách, srůstání jaro výsadba a zakořeňování podnože
Regenerace v užším slova smyslu (základ pro řízkování) k obnově ztracených částí dochází růstem ze základů různých vnitřních pletiv (např. pericyklu nebo perikambia) vytvořených až po poranění 1. z kořene 2. ze stonku 3. z listu
Etapy vzniku a látkové nároky růstu adventivních kořenů komplexní proces: 1. vznik kořenových iniciál dediferenciací buněk primárních nebo sekundárních 2. dělení iniciál, podmiňujících vznik meristematického kořenového základu 3. histologická determinace kořenového základu 4. vyrůstání kořenového základu v adventivní kořen časové parametry jsou druhově specifické, ovlivnitelné vnějšími podmínkami
Polarita jako projev integrity rostliny = regenerace stonků a kořenů na izolovaných segmentech probíhá polárně polarita orgánu se skládá z polarity buněk molekulární příčinou jsou polárně uspořádané nosiče (např. nosiče auxinu v plazmatické membráně, také iontové nosiče např. Ca 2+ ) polarita lodyhy vyšších rostlin se projevuje topofýzou regulačních vlivů v lodyze a vzniká jako výsledek polárního transportu auxinu jednou indukovanou polaritu lze obtížně změnit
Fytohormony a zakořeňování řízků rostlin Dostál 1912 - hypotéza, že tvorba adventivních kořenů je podporována specifickými fytohormonálními vlivy, jež vycházejí z rostoucích axilárních pupenů rostoucí pupeny jsou významným zdrojem auxinů exogenně aplikovaná IAA podněcuje vznik adventivních kořenů (Thirmann a Went, 1934) zakořeňování řízků dřevin (ovocných, okrasných, lesních) Exogenní aplikace IAA rhizogenezi podporuje, exogenní aplikace giberelinu rhizogenezi potlačuje. Exogenní aplikace cytokininu většinou inhibuje vznik adventivních kořenů, může však podpořit jejich prodlužovací růst technika: namočení báze řízku do roztoku IAA nebo IBA po několik hodin, aplikace stimulačních pudrů (koncentrace IAA nebo syntetického auxinu 0,3 2 g v 1 kg talku/mastku/ nebo dřevěného uhlí) pozitivně působí postřik matečných rostlin asi 9 14 dní před odběrem řízků vliv druhu, odrůdy na úspěšnost zakořenění pozitivní vliv fenolické látky např. Populus alba pyrogallol, kys. salicylová (Bojarczuk a Jankiewicz, 1975) vitaminy thiamin, biotin, pyridoxin, riboflavin, niacin, kys. askorbová
Doporučená literatura: Procházka S., Macháčková I., Krekule J., Šebánek J. a kol., 1998. Fyziologie rostlin, Academia, Praha. Procházka S. a kol., 2005. Botanika, Morfologie a fyziologie rostlin, MZLU v Brně (skripta). Rozsypal S. a kol., 2003. Nový přehled biologie, Scientia, Praha. Bobák M. a kol., 1992. Botanika. Anatómia a morfológia rastlín, Slovenské pedagogické nakladateľstvo Bratislava Růžičková J. a kol., 1980. Sadovnictví, SZN, Praha. Houba M., Hosnedl V., 2002. Osivo a sadba, praktické semenářství, Nakladatelství Ing. Martin Sedláček Luža J., 1970. Škola ovocnáře, SZN Praha.
Téma cvičení podle instrukcí připravíme řízky z letorostů vinné révy, které správně ošetříme, vysadíme do vhodného substrátu a v množárně necháme zakořenit výsledky pokusu vyhodnotíme v závěrečném cvičení