S E M I N Á R N Í P R Á C E

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy S E M I N Á R N Í P R Á C E St. Program: Učitelství pro základní školy Zpracovala: Stavovčíková Alena St.obor: Učitelství pro 1.stupeň základní školy L06538 Typ studia: magisterský stavule@centrum.cz Forma studia: kombinovaná Ročník: III. Předmět:KHV/XDIH1 Didaktika hudební výchovy 1

1. Úvod Hodina hudební výchovy tvoří činnosti hudební výchovy důležité k celkovému rozvoji jedince pro všestranné rozvíjení hudebních schopností, tyto činnosti sestavujeme do hodiny, tak aby se vzájemně prolínali, doplňovali se a tím bylo dosaženo všestranného rozvoje hudebních dovedností. Při sestavování schématu hodin hudební výchovy musíme dbát na návaznosti všech stránek tj. hlasová výchova, intonace, rytmus, tanec, hudební nauka, seznamování se s hudebními skladateli a poslechem jejich skladeb. Hodiny by měli být zajímavé a pestré, kde se aktivizuje hlas v podobě zpěvu písní, učíme s hrát na Orffovy nástroje doprovody k písním pro děti velice zajímavá činnost, improvizujeme, seznamujeme se s hudebními dějinami a jejich souvislosti, posloucháme skladby, hrajeme hudebně pohybové hry, vytleskáváme, rytmus.. Jako první část hodiny HV zařazuji hudebně pohybovou hru nebo taneček. Někdy také rytmické cvičení s otázkou Dokážeš to také tak. Rytmus vytleskám, dupu, pleskám, ťukám prsty, děti opakují.. Druhá část hodiny je zaměřena na hlasovou výchovu, na dýchání. Učíme se dýchat, tak aby se nezvedaly prsa, ale aby šel vzduch do břišní dutiny.dýchání nepopisuji dětem jako příkazy, ale učíme se dýchat pomocí cvičení foukání do peříček, vítr fouká. Nácviku správného a uvolněného dýchání věnujeme dost času a energie, neboť pro správnou tvorbu hlasového tónu je velice důležitá. Snažíme se dětem vštípit správný postoj nebo správný sed na židli při zpěvu. Následuje nácvik a procvičování hlasového tónu a k jednotlivým hlasovým cvičením. Dalším jevem v hodinách hudební výchovy je procvičování rytmu, nejdříve pomocí rytmických slabik, hra na tělo, následuje náročnější hra na Orffovy nástroje. Rytmizace je příjemným zpestřením hodiny a pro děti velice zábavné, můžeme je zařazovat i v průběhu nácviku hlasové výchovy vytleskání rytmu nacvičované písně. Hodiny hudební výchovy jsou zařazeny jako poslední hodiny dne, nejsou tak náročné na logiku a psaní, snažíme se hodiny připravovat zábavně, zajímavě, aby děti našly cestu ke kráse hudby a jejího pohybového ztvárnění. 1. Hlasová výchova Cílem hlasové výchovy je vypěstovat přirozený a krásný tón v přiměřeném hlasovém rozsahu. Individuální hlasová výchova vychází z daných dispozic jedince. Ve větším kolektivu, jako je třída, vycházíme z nejpřirozenější a tím z nejpříznivější polohy a kvality hlasu většiny žáků. Základ hlasové výchovy je položen již v rodině. Zpívající matka si mnohdy neuvědomuje, jaký vklad dává dítěti tím, že k vyjadřování myšlenek a citu využije i zpěvu a že také dítě ke zpěvu podněcuje. Zpěv je pro dítě faktorem upevňující jeho zdraví. Prohlubuje jeho dýchání, posiluje dýchací svalstvo hrudní i břišní. Pěvecké dýchání přivádí do plic větší

množství kyslíku, čímž dochází k lepšímu okysličování mozku i k dokonalejšímu trávení. Zpívání přispívá i k psychické pohodě, což ovlivňuje velmi často i jednání a postoje člověka. K osvojování pěveckých dovedností dochází zpočátku pouze nápodobou. matka v rodině, učitelka mateřské školy, jsou pro dítě prvním nenahraditelným příkladem pro dítě. Proto v projevu by nemělo chybět citové zaujetí, ale ani správná výslovnost, dýchání, frázování, tedy vše, co dítě vidí, slyší a po vzoru opakuje. Nesmíme zapomenout na vytvoření vhodného prostředí a dodržovat nejdůležitější hygienické zásady: zpíváme v čistém prostředí s místností vždy vyvětranou zpíváme při optimální teplotě a vlhkosti vzduchu v místnosti i při pobytu venku místnost, v níž provádíme hudební výchovu, by měla mít dobrou akustiku, neboť ta značně ovlivňuje vlastní pocity dítěte při zpěvu zpívat bychom měli v přirozené hlasové poloze dítěte, aby nedocházelo k přepínání hlasivek při velké tělesné námaze, nebo je-li dítě unavené, nezpíváme dodržujeme zásadu kratších pěveckých intervalů, dítě se při dlouhodobějším souvislém zpívání unaví, dochází k distonování /dítě zpívá falešně, nedodržuje výšku tónů. Hygiena hlasu je první a nejdůležitější otázkou hlasové výchovy. Dalším důležitým faktorem je ověřování hlasových možností dítěte, jejich rozsahu a polohy. Rozsah i polohu hlasu dětí by měla učitelka znát. Zvláště tehdy, má-li ve skupině děti, které polohou nebo rozsahem hlasu vybočují z kolektivu. Kromě hlasové hygieny je důležité vytváření a upevňování správných pěveckých dovedností, jako je správné držení těla při zpěvu, dýchání a frázování, přirozené tvoření tónů, správná artikulace, čistý zpěv, dovednost zpívat sólově i ve skupině, zpívat s doprovodem i bez doprovodu hudebního nástroje, reagovat na dirigentská gesta. Zásady pěveckého postoje při zpěvu: stoj mírně rozkročný, váha těla spočívá rovnoměrně na obou chodidlech ruce visí volně podél těla - nedržíme se vepředu ani za zády záda pokud možno rovná, ramena nejsou křečovitě zvednutá, ale přirozeně dole spodní polovina těla je více méně statická, ale vždy stabilní, horní polovina je volná a napomáhá nám k správnému dýchání a výrazu stojíme vzpřímeně s pocitem, jako bychom se lehce vypínali směrem nahoru hlava je vzpřímená, ale ne příliš - krk musí zůstat absolutně volný 3. Dechová výchova

Hlasová výchova je založena na dechových a hlasových cvičeních, jejichž obtížnost se postupně zvyšuje. Dechová cvičení jsou základem veškerého zpívání. Ten kdo zvládá dech a umí s ním pracovat zpívá bez potíží. Všechna tato cvičení jsou bez fonace. Je třeba dodržovat základní zásady: patře. nadechovat se s pocitem do břicha nezvedat ramena nezadržet dech ( výdech je pokračováním nádechu) netlačit na dech ( neprotlačovat) při nádechu i výdechu zůstávají ramena a z větší části hrudník v klidu dlouhý nádech - před začátkem fráze - vedeme nosem. Dech cítíme na horním krátký přídech - uprostřed dlouhé fráze - ústy. Co nejkratší a nejvydatnější - s představou úleku. zásadně se nepřefukujeme - nabereme jen tolik vzduchu, kolik budeme potřebovat podstatný je regulovaný výdechový proud - při zpěvu nevypouštíme téměř žádný vzduch využíváme bráničního dýchání v kombinaci se spodním hrudním nádechem ve sborovém zpěvu je podstatné sborové dýchání- tzn. fráze musí znít uceleně v celém hlase, bez ohledu na nádechy jednotlivců Dechová cvičení 1.Dech necháme volně plynout. Použijeme hlásky S, Š, F. Musí znít přirozeně a proudit s určitou dávkou energie. Pomalý nádech nosem, povolit břicho. (dechové) 2.Velmi energicky doslova vypliváváme před sebe dvojice hlásek s-š, s-f, t-k, a trojice hlásek s-š-f, k-p-t. Mezi jednotlivými sekvencemi se děti nenadechují. (dechová rytmický šepot) 3.Hra dýchání na zamrzlé okno. Automatické mírné sešpulení úst, uvolnění čelisti, bříško pružně poskakuje. 4. Foukání do pírka, které se vznáší ve vzduchu. 5. Foukání na bolavý prst 4.Rytmická výchova

Cílem rytmické výchovy je rozvoj rytmického cítění žáků prostřednictvím rytmických cvičení, která tvoří ucelenou řadu. Rytmická výchova probíhá ve dvou částech a to v přípravné a průpravné fázi. Přípravná fáze: sjednocení nestejné úrovně rytmického cítění žáků V přípravné fázi seznamujeme děti se základními pojmy, které jsou důležité ke zvládnutí rytmického výcviku. Rytmus by měl prostoupit celé tělo. Je to střídání dlouhých a krátkých tónů a pomlk, seskupování přízvučných a nepřízvučných dob. Metrum je pravidelné střídání těžkých a lehkých dob. Doba jako první doba taktu. Nejčastěji používaná metoda je hra na tělo, která se skládá od tleskání, pleskání o stehna až k dupání. Jako každá část hlasové výchovy je zejména tato útokem na sluch. Děti jsou více pozorní. Umí okopírovat vzor vytleskané předlohy. Nejdříve lehčí, pravidelným cvičením složitější. Některé písně nebo říkadla přímo vedou k procítění pravidelné pulzace ( v osminách děti běží jako liška k Táboru nebo kráčejí ve čtvrťových notách jako kováříček v písničce Já jsem kovaříček. Později mohou pohybem znázornit např.dvoudobé metrum (sebevědomý kováříček na důkaz své jistoty si dupne na první dobu taktu. Rytmická cvičení přípravné fáze: 1. Hra na slepýše: dítě sleduje zrakem a opakuje po dospělém vytleskaný rytmus. Pak vnímá a opakuje vytleskaný rytmus se zavřenýma očima. 2. Rytmická deklarace vlastního jména 3. Hra na ozvěnu 4. Při práci s písní vytleskat část písně, děti opakují a snaží se určit, která část písně to byla. 5. Hra otázka -odpověď Průpravná fáze: rozvíjení získání rytmických dovedností. Fáze nelze zaměňovat, neboť jsou uspořádány tak, že progresivně stoupá jejich náročnost. V této části dochází postupně k seznamování hodnot not, pomlk. Každý učitel si může vymyslet pomůcky či modely rytmizace. Do této části se zahrnuje i zápis rytmických diktátů po celkovém zvládnutí modelu a pomůcek rytmizace- francouzské rytmizační slabiky, se kterým pracuje vyučující HV. Rytmická cvičení průpravné fáze: 1. rytmické tabule 2. rytmické kostky 3. rytmické karty

4. rytmický doprovod písně pomocí rytmických Orffových nástrojů- než vložíme dětem do rukou nástroje, musíme rytmus pohybově připravit a jednotlivé rytmické hodnoty spojit s vhodným slovem(francouzskou rytmizační slabikou). 5. rytmizace říkadel ukradené rytmy známých písní z repertoáru. 5. Intonace Vokální intonace- je uvědomělý přenos notového zápisu do zvukové podoby prostřednictvím hlasu na základě zrakového vjemu zpěv podle not. Dovednost žáků intonovat podle not a všechny další dílčí dovednosti s tím související umožňuje učiteli zajímavější způsob nácviku písní, pomáhá k pestřejším doprovodům písní. Tato dovednost patří mezi náročnější látku už jen proto, že děti v první třídě se seznamují se zápisy písní v notových osnovách, seznamují se s novými termíny hudební nauky. Proto je toto téma zařazováno do výuky až ve vyšších třídách. Uplatňují se zde metody intervalová, tonální, intonační. Intervalová vychází z poměru dvou tónů a učí zpěvu podle not na základě znalostí intervalů rozvinuté sluchové schopnosti.. Tonální vychází ze vztahů jednotlivých tónů k základnímu tónu. Intonační způsob, kterým si pomáháme při intonaci při uvědomělém zpěvu podle not. Přípravná fáze: sluchový rozvoj včetně se základními teoretickými pojmy (zvuk, tón, výška tónů). Toto rozlišení se může rozvíjet i v rámci hlasové výchovy, pohybové výchovy, Intonační cvičení přípravné fáze: 1. melodie durové písně a melodie mollové písně děti hledají rozdíl 2. znázornění pohybem vyšší a nižší zahraný zazpívaný tón 3. učitel zahraje souzvuky tónů, děti určují počet tónů 4. hraní stoupající a klesající melodie děti určují znázornění pohybem 5. hudební ozvěna opakování zahraných tónů Vlastní intonace Podle notového záznamu přistupujeme až po zvládnutí intonace diatonické řady podle názoru.. Současně seznamujeme postupně žáky s hudební abecedou a přecházíme k intonaci podle not- nejprve 3-stupňové motivy, 5-stupňové motivy, později i osmistupňové melodie v diatonickém postupu. Při intonaci skoků si pomáháme opěrnými písněmi a procvičujeme také zběhlost čtení not v C dur. Intonační cvičení vlastní intonace: 1. přepis not nacvičované písničky

2. zápis not podle barev zvonkohry 3. zápis vzestupné písně-kočka leze dírou 4. zápis sestupné písně Kočka leze dolů 5. čtení not barevné rozlišení, pro lepší zapamatování Použitá literatura a prameny: LASEVIČOVÁ, Jarmila. Didaktika hudební výchovy pro obor učitelství 1.stupně ZŠ. Ostrava : [s.n.], 2004. 105 s. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk, TICHÁ, Alena. Lidové písničky a hry s nimi. Zindulka Vladimír; Korbařová Kateřina. 1. autoriz. vyd. Praha 8 : Portál, 1999. 146 s. www..musica animata - Jak pracujeme - Zásady pěvecké techniky http://www.bel-canto.cz/index.php?p=hlasova-cviceni Hlasova_vychova.doc