1 ÚVOD Pšenice je celosvětově nejvýznamnější obilninou zajišťující výživu lidské populace. Je nejrozšířenější obilovinou pro pekařské využití. Její roční produkce se pohybuje kolem 580 mil tun. Je současně nejvýznamnější obchodní komoditou na úseku potravin. Skladování je ukládání obilovin do předem připravených a ošetřených skladovacích prostor, určených k tomuto účelu, kde je zabezpečeno udržení jakosti a hmotnosti skladované obiloviny. Sklad musí být zkonstruován z trvanlivých materiálů a chráněný proti ptactvu a hlodavcům. Prostory určené ke skladování musí být čisté, suché, snadno větratelné, prosté plísní, škůdců a cizích pachů. Skladovací prostory musí být vybaveny pro oddělené uložení partií o různých jakostí a účelu použití. Mezi základní typy skladování se považuje krátkodobé a dlouhodobé. Toto dělení není určeno a omezeno časem, ale technickými podmínkami, které umožní skladovat při nesnížené jakosti a jakostních parametrů. Zpravidla je krátkodobé a dlouhodobé skladování rozděleno dobou 6 měsíců. Během celého procesu skladování se sledují tepoty, pachy, výskyt skladištních škůdců. Při zjištění některé závady se ihned musí provést nápravné opatření. Cílem ošetřování zásob při skladování je zabránit znehodnocení nebo poškození zásob. Základní operace ošetřování zásob jsou regulace teploty, odvětrávání, asanace, chlazení a čištění. Všechny tyto operace se provádí podle stanovených technologických a pracovních postupů a řádně se chronologicky evidují (Kolomazník, 2007). 7
2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce na téma Skladování potravinářské pšenice v sile je prostudovat dostupnou literaturu a zpracovat na toto téma literární rešerši. Pro zpracování jsem si vybrala silo v Poličce, kde vykonávala i čtrnácti denní bakalářskou praxi a rozhodla se tak popsat skladování a hodnocení jakosti v tomto podniku. 8
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Anatomická stavba Znalost anatomické stavby zrna je důležitá nejen při jeho hodnocení, ale také při skladování a následném zpracování. Každá obilka se skládá z endospermu, klíčku a obalů. Jednotlivé složky mají různé strukturní, mechanické a fyzikálně-chemické vlastnosti a plní v životě obilky i při následném využití a zpracování své specifické funkce. Obalové vrstvy ektosperm (oplodí a osemení) tvoří cca 8 12,5 % hmotnosti zrna. Chrání obilku před vnějšími vlivy, v mlýnské technologii je označujeme jako otruby. Jsou tvořeny několika vrstvami buněk, jež chrání klíček a endosperm před vysycháním a mechanickým poškozením. Podíl obalů stoupá s pluchatostí zrna. Obalové vrstvy mají dvě obalové části oplodí a osemení. Oplodí (perikarp) tvoří: pokožka (epidermis), buňky podélné (epikarp), buňky příčné (mezokarp) a buňky hadicové (endokarp). Osemení (perisperm, testa) je tvořeno vrstvou barevnou a hyalinní (skelnou) (Kučerová, 2004). Aleuronová vrstva se nachází mezi obalovými vrstvami a endospermem, tvoří asi 8 % z celého zrna a obsahuje především protoplasmatické bílkoviny, tuky, vitamíny a minerální látky (Kučerová, 2004). Endosperm zaujímá 84 86% hmotnosti zrna. Je tvořen velkými hranolovitými buňkami s poměrně jemnou buněčnou blánou; obsahuje hlavně škrob a bílkoviny. Vlastní moučné jádro je obaleno vrstvou aleuronových buněk, složených z bílkovin, tuků a minerálních látek. Je v ní obsaženo také značné množství vitamínů. Obilky pšenice mají pouze jednu vrstvu těchto buněk. Endosperm má za úkol výživu zárodku až do doby, než je rostlina schopná živit se asimilací. Při využití a zpracování zrna tvoří podstatnou složku finálního výrobku (mouky, škrobu), je hlavním zdrojem extraktů při výrobě piva a základním materiálem pro tvorbu maltosy při výrobě lihu. Při výživě a krmení je hlavním zdrojem energie a 9
bílkovin. Konzistence endospermu u pšenice a ječmene může být moučnatá, polosklovitá nebo sklovitá (Dudáš, 1989). Klíček tvoří nejmenší, avšak nejvíce kolísající podíl zrna, u kukuřice 12 15 %, u pšenice pouze 3 %. Jako představitel života nové rostliny je stále živý a obsahuje mnoho účinných látek (tuků, cukrů, bílkovin, enzymů a vitamínů). Významný je štítek obsahující až 33 % bílkovin. Kromě krmných účelů mají obilné klíčky uplatnění v potravinářském a farmaceutickém průmyslu. 3.2 Chemické složení Chemické složení kolísá podle oblastí, odrůdy, hnojení, doby setí, agrotechniky, klimatických podmínek a celé řadě dalších činitelů (Kučerová, 2004) Voda je důležitou složkou obilného zrna, protože všechny biochemické a fyziologické procesy, probíhající během růstu, dozrávání a skladování se uskutečňují za její účasti. Podle obsahu vody mluvíme z technologického hlediska o zrnu mokrém (nad 17 %), vlhkém (nad 15,5 %), středně suchém (nad 14 %) a suchém (do 14 %). Voda přítomná v zrnu se nachází ve formě vody volné a vázané na hydrofilní koloidy. Volná voda slouží jako rozpouštědlo, zajišťující dopravu asimilátů a podílí se na tvorbě organických sloučenin. Mrzne při 0 C a snadno se vypařuje. Vázanou vodu tvoří voda hydratační a sorpční, která nemá migrační schopnost a nemrzne ani při nižších teplotách. Bez volné vody je zrno v klidu a aktivuje se teprve za její přítomnosti (Pelikán, 2001). Základní stavební složky podle množství jsou: - sacharidy a bílkoviny - lipidy, minerální látky - vitamíny, barviva - složky, které mají růstové regulační a genetické funkce (Kučerová, 2004). 10
Sacharidy představují nejdůležitější skupinu zásobních látek. Nacházejí se v obilce ve formě cukrů, dextrinů, škrobů, hemicelulos a celulos. Cukry se vyskytují ve formě pentosany a hexosanů. Pentosy se nacházejí hlavně v obalových vrstvách a buněčných stěnách endospermu. Z hexos má největší význam glukosa, jako základní stavební kámen pro tvorbu a celulosy. Z disacharidů má z fyziologického hlediska největší význam sacharosa, cukr který má k dispozici klíčící zrno. Obsah sacharosy v obilkách pšenice se pohybuje kolem 0,6 %. Zrno obsahuje rovněž malé množství maltosy (0,2 2 %). Škrob je nejdůležitější složka obilného zrna. Na stavu škrobu a aktivitě amylas závisí jakost chleba a pečiva, zejména konzistence střídy a barva kůrky. Obsah škrobu v pšenici 58 76 % v sušině zrna. Hemicelulosy jsou zastoupeny hlavně v buněčných stěnách, kde fungují jako opěrné pletivo i zásobní látka. Celulosa je hlavní součástí obalů a buněčných stěn. Pšenice jí obsahuje asi 1,6 %. Dusíkaté látky z dusíkatých látek v obilném zrnu mají význam organické dusíkaté látky, které lze dělit na proteidy (bílkoviny složené glykoproteidy, fosfoproteidy, nukleoproteidy), proteiny (bílkoviny jednoduché albuminy, globuliny, prolaminy a gluteliny) a nebílkovinné dusíkaté látky (aminokyseliny, amidy, aminy), soustředné hlavně v aleuronové vrstvě a klíčku. Jednoduché bílkoviny se podle nové terminologie dělí podle funkčních vlastností na bílkoviny protoplazmatické a bílkoviny zásobní. Protoplazmatické bílkoviny (albuminy a globuliny) jsou tvořeny bílkovinami katalytickými, enzymaticky aktivními a bílkovinami stavebními, jež se nacházejí hlavně v klíčku a aleuronové vrstvě. Obsah albuminů a globulinů u pšenice činí 10 15% a je málo závislý na vnějších podmínkách (Pelikán, 2001). 11
Bílkoviny zásobní (prolaminy a gluteliny), tvořící hlavní podíl, určující technologickou, nutriční a biologickou hodnotu zrna. Obsah bílkovin v pšenici se pohybuje obvykle v rozmezí 10 17 % v sušině. V zrně pšenice jsou 1,5 3 % lipidů, zastoupených jednak vlastními tuky, jejichž mastné kyseliny tvoří hlavně kyselina linolová a olejová a jednak fosfatidy, které obsahují také kyseliny fosforečnou a dusíkatou bázi (Prugar, 1977). Z dalších z lipidů to jsou lipofilní barviva. V obilovinách se vyskytují karotenoidy, žlutá a oranžová barviva (Kučerová, 2004). Minerální látky se nacházejí v obilném zrně v rozmezí 1,5 3,0 %. Zvýšenými dávkami průmyslových hnojiv se obvykle obsah popela nemění. Z biogenních prvků mají převahu K, P a Mg. Největší množství minerálních látek se nachází v klíčku a obalových vrstvách, především v aleuronové vrstvě. Např.: endosperm obsahuje v průměru 0,5 %, klíček a obalové vrstvy 6 12 % popela. Vitamíny vysoký obsah vitamínů je v obalových vrstvách a klíčku zejména ve štítku a aleuronové vrstvě. Endosperm obilovin je na vitamíny chudý. Během mletí přechází podle stupně vymletí do konzumních mouk v průměru 2/3 původního obsahu vitamínů zrna (Kučerová, 2004). Barviva obilovin jsou dosud málo prozkoumána; největší význam mají karotenoidy. Pro mouky k pekařským účelům se žádají odrůdy s nízkým obsahem, pro výrobu těstovin naopak s vyšším obsahem pigmentů (Pelikán, 2001) V zrně pšenice a ostatních obilnin se vyskytují také některé důležité enzymy. Jako biokatalyzátory živé buňky regulují výměnu látek během klíčení, růstu, v průběhu skladování a technologického zpracování (Prugar, 1977) Z hydrolytických enzymů, které štěpí složité látky na jednodušší za příjmu vody, jsou nejdůležitější enzymy štěpící cukry (karbohydrázy), bílkoviny (proteinázy), tuky (lipázy). Z enzymů desmolytických, které rozbourávají uhlíkový řetězec, jsou důležité enzymy dýchací a kvasné. 12
3.3 Skladování zrna 3.3.1 Účel skladování Účelem skladování je uchování zemědělských produktů od sklizně a příjmu do skladu až do doby jejich spotřeby k výživě, krmení, k osivovým účelům nebo k dalšímu zpracování. Skladování neznamená však pouhé uchování pokud možno beze ztrát na hmotnosti a škodám na jakosti, přičemž pokles jakosti nemusí být vždy spojen s hmotnostním úbytkem (ztráta klíčivosti, snížení konzumní a krmné hodnoty apod.). Cílem odborného skladování je nejen nezměněnou hodnotu skladování produktů uchovat, nýbrž jí ještě zvýšit, čehož se dosahuje posklizňovou úpravou, tj. čištěním, tříděním, sušením a homogenizací jakostně a odrůdově jednotlivých partií. Pří nedodržení podmínek skladování může dojít ke zintenzivnění dýchání obilí, vznikají pak ztráty na hmotnosti obilí a rovněž při vyšší vlhkosti může dojít k jeho naklíčení. Dochází k pomnožení mikroorganismů i skladištních škůdců a v nejhorším případě i k samozahřívání obilné masy. Nebezpečím jsou velké teplotní a vlhkostní rozdíly mezi uloženým zrnem a vzduchem, kdy dochází ke kondenzaci vlhkosti na povrchu zrna v sile (Kučerová, 2004). Pro dobrou skladovatelnost je nutné udržet poškození zrna na co nejnižší úrovni. Zrna poškozená či dokonce mrtvá jsou snadněji napadnutelná mikroflórou než zrna zdravá živá. Ve skladech se nesmí vyskytovat místa nedostupná a nepřehledná, která mohou vést k rozšiřování škůdců. Konstrukce skladů musí umožňovat pravidelné odtajnění prachu, dezinsekci, dezinfekci, deratizaci a pravidelnou kontrolu jakosti. Při provedení deratizace musí být stanoven plánek nástrah, uložený u silomistra, a označená místa nástrahy, která by měla být krytá a prokazatelné vyhodnocení účinnosti. Sklad musí být vybaven odpovídající technologií k uchování jakosti a k zabránění ztrátám (Kolomazník, 2007). Požadavky na skladování 13
- uskladněné zrno ve skladovacím prostoru nesmí ztrácet kvalitu požadovanou ČSN - skladovací prostory musejí umožnit rychlý příjem zrna tak, aby se nesnižovala výkonnost vlastní sklizně - při výstavbě skladovacích prostorů je třeba respektovat podíl jednotlivých partií, podle toho je třeba stanovit jednotlivou kapacitu zásobníků 60 150, 200, 500, 1000 tun, případně 2500 tun - skladovací prostory musí zajistit plynulý příjem zrna - expediční část posklizňové linky musí respektovat požadavky na expedici ošetřeného zrna, tj. čištění a třídění - příjmová linka na zrno musí zajistit příjem, předčištění a ošetření ve skladovacím prostoru nebo příjem a předčištění z možností přímé expedice (Výzkumný ústav zemědělské techniky, 2005) 3.3.2 Sušení Sušení obilnin je nutné zejména z důvodů skladovacích, zdravotních a technologických. Sušením se inaktivují enzymy a sníží se případná činnost bakterií a plísní na minimum (Karanský aj., 2008) Sušení je tepelný proces, při kterém se k zrninám přivádí teplo tzv. sušícím prostředím. Teplo uvolňuje vodu a přivádí jí do stavu nasycené páry. Páry pak přechází do sušícího prostředí. Sušení zrnin je energeticky velmi náročný proces. Potřeba sušení je kolísavá. V mokrých sezónách se suší většina sklizeného zrna a v suchých sezónách jen malá číst sklizně. Základním požadavkem na sušení je snížit obsah vody v zrninách pod 15 % při následném krátkodobém skladování, nebo pod 13 % při následném dlouhodobém skladování (Maleř, 1996). Způsoby sušení Nejvíce se používá sušení s odváděním vlhkosti proudícím vzduchem: - studeným, který se uplatňuje při aktivním větrání - teplým v sušárně Mezi další způsoby patří: 14
- infračerveným zářením - vakuové - fluidní - proudové - mikrovlnné Aktivní větrání U obilí s vlhkostí do 17 % dáváme přednost aktivnímu větrání. Předpokladem je vhodné skladovací zařízení s dobrým rozvodovým systémem větracích kanálů a účinným ventilátorem. Budují se ocelové věžové zásobníky vybavené větráním. Princip spočívá v prohánění studeného vzduchu vrstvou sušeného zrna. Je nutné použít 15 20 x více vzduchu než při sušení vzduchem teplým. Vháněný vzduch lze použít s jakoukoliv relativní vlhkostí, je-li teplota zrna aspoň o 5 C vyšší než teplota vzduchu. Předností je nenáročná obsluha, obilí se nemůže poškodit, nevýhodou je nízký výkon (Kučerová, 2004) Teplým vzduchem Nejstarším způsobem sušení je sušení atmosférickým vzduchem. Mezi jeho výhody patří vysoká kvalita konečného produktu. Zrna nekřehnou jako při některých dalších způsobech sušení, nemají tendenci se lámat. Doba sušení se dá výrazně zkrátit zvýšením průtoku vzduchu, a to až několikanásobně (Karanský aj., 2008). Sušení spočívá v prohánění teplého vzduchu vrstvou zrna, který mu odnímá vlhkost, přičemž teplota sušícího média klesá a jeho relativní vlhkost stoupá (Kučerová, 2004). 3.3.3 Typy skladů Posklizňové zrno lze úspěšně skladovat pouze ve speciálně zařízených skladech, které musí být dostatečně pevné a únosné, musí chránit obilí před krádeží a nepříznivými atmosférickými vlivy, podlaha musí být bezespárová a ve skladě se nesmí vyskytovat místa nepřehledná. Obilné skladiště musí mít prostory různé velikosti, aby bylo možno sledovat zrno nejen podle druhů a odrůd, ale i podle jakosti a způsobu určení. Vývoj směřuje k zmenšení půdorysné plochy a ke zvýšení násypné výšky. Podlahové sklady 15
Podlahové sklady s provzdušňováním, mechanizované i nemechanizované s kapacitou až 5000 tun. Jejich konstrukce může být železobetonová, ocelová i dřevěná. Podlaha skladu musí být dostatečně izolována proti spodní vodě. Stěny skladu musejí být dimenzovány tak, aby snesly boční tlaky zrnin (Malaťák aj., 2007). Skladiště podlahová jsou vícepatrové budovy, patří mezi nejstarší typy obilních skladišť. Jejich nedostatky spočívají ve velké zastavěné ploše, jejím nízkém využití (60 %), ve vyšších nárocích na manuální práci a nízké skladovací kapacitě. Jejich předností je možnost skladování obilí z nové sklizně snížením výšky násypu, snadná přístupnost a kontrolovatelnost, stavební jednoduchost a levnost. Tento typ skaldů bývá v zemědělských závodech. Ocelové věžové sklady Buňkové ocelové věžové sklady mají nejmenším kapacitu a to jen do 100 tun. Jejich technologie je velmi podobná věžovým zásobníkům střední velikosti (www.agroweb.cz, 2004). Plně mechanizované s aktivním provzdušňováním nebo bez provzdušňování, zásobníky lze řadit do linek, jsou vyráběny s rovným dnem nebo kuželovou výsypkou o různé skladovací kapacitě; při intenzivním provětrávání lze do nich naskladnit zrno až o 22 % vlhkosti; proces je řízen automaticky, reguluje se chod ventilátorů v závislosti na relativní vlhkosti vzduchu a teploty uskladněného zrna; jsou používány pro skladování sypkých hmot; zásobníky mohou být pozinkované i lakované (Kučerová, 2004). Sila Pro skladování potravinářského obilí se v současné době používá de facto skladování suchého obilí v kombinaci s částečným provětráváním, které může do jisté míry suplovat i chlazení. Převážná většina obilí se totiž skladuje v obilních silech, kde zcela základní podmínkou pro bezpečné dlouhodobé uskladnění je vlhkost materiálu mezi 14 15 %. Obilí se během doby uskladnění zpravidla několikrát takzvaně přetáhne, čili přepraví z komory do komory, případně, je-li k tomuto silo vybaveno, aktivně provětrá. Při přetahování se také částečně obilí provětrá a zároveň se rozruší případná potencionální ložiska samozáhřevu. Pokud dochází k provětrávání, užívá se 16
převážně chladného vzduchu o nízké relativní vlhkosti, který způsobuje i chlazení obilní masy (Příhoda aj., 2003). Sila patří mezi nejracionálnější typy skladů a jsou budována u velkonákupních organizací obchodujících s obilím, případně u velkých zpracovatelských závodů (mlýny, sladovny) za účelem dlouhodobého skladování obilí. V ČR byly v uplynulých letech budovány skladovací kapacity u podniků Zemědělského skladování a nákupu. Sila jsou vybavena nejmodernější strojovou technikou a vyznačují se vysokým koeficientem využití obestavěného prostoru (96 %). Umožňují mechanizaci a automatizaci všech prostorů, jsou však vhodné pouze pro zrno suché (do 14% vlhkosti), a proto se používají hlavně pro skladování stálých zásob pro výživu a průmyslové zpracování (Pelikán, 2001). Obilní silo je vertikální šachta (komora), resp. sestava více komor kruhového, čtvercového nebo polygonálního půdorysu o průměru 4 až 9 m a výšce 15 až 80 m. dno komory je kuželové pro gravitační vyprazdňování, nebo rovné, které je konstrukčně i stavebně jednodušší, ale k vyprazdňování musí býti použit mechanický dopravník. Obilní sila se sestavují do několika řad v korpusy propojené v horní i dolní části systémem horizontálních dopravníků, které navazují na korečkové elevátory (Zimolka, 2005). Velmi důležitým kritériem pro navrhování sil je způsob jejich vyprazdňování. Problémy s vyprazdňováním se vyskytují zejména u sil s menším průměrem nebo menší kapacitou, kde je rozdělování naskladňovaného materiálu sypným úhlem. Sila s kruhovým průřezem jsou k těmto problémům méně náchylná než sila pravoúhlá. (Kopáčová, 1999). Silo se skládá z hlavy s naskladňovacím zařízením (násypný koš, dopravníky vertikální a horizontální, rozdělovač do buněk sila), těla, které slouží ke skladování a spodku, kde jsou umístěna zařízení na vyskladňování (Kučerová, 2004). 17
Stěnová konstrukce obilního sila je provedena: - z monolitického železobetonu nebo - z ocelových či hliníkových šroubovaných nebo vinutých plechů, případně vyztužených lehkou konstrukcí z ocelových profilů nebo - z nosné konstrukce ocelových profilů s drátěným pletivem překrytým zevnitř stěny jutovou tkaninou (použití jen pro nižší konstrukce do výšky asi 10 m). Tato obilní sila jsou umístěny v lehkých opláštěných halách nebo alespoň pod přístřešky lehké konstrukce (Zimolka, 2005). Železobetonová sila Předností železobetonového sila je pevnost v tlaku, dobrá izolační schopnost, nepatrné opotřebení a minimální údržba. Tloušťka stěn je minimálně 15 cm, výška 18 a více metrů, půdorys silové komory je kruhový nebo šestiúhelníkový. Za optimální z hlediska využití prostoru se považuje půdorys včelího plástu. Čistírenská věž je vybavena válcovým třídičem s potřebnou aspirací. Mimo vlastní korpus bývá umístěna velkokapacitní sušárna LSO 40 o kapacitě 40 t/h. Svislá doprava je obstarávána kapsovými výtahy, vodorovná redlery. Veškerá zařízení jsou dálkově ovládána z velína. (Pelikán, 2001). Ocelová sila V posledních letech převládá budování ocelových sil s kapacitou 4 500 95 000 t, jejichž vybudování je rychlejší než jednodušší nežli u železobetonových sil. Silo je vybaveno technologickým zařízením, které zajišťuje dokonalé posklizňové ošetření obilí pro dlouhodobé skladování včetně sušárny LSO. Jsou pevná a lehká, relativně levná, nehořlavá. Jednoduché, rychlé smontování, modulová konstrukce. Mají lepší vyprazdňování. Z hlediska využití prostoru jsou neefektivní. Stěny jsou opláštěny hliníkovým plechem pro odraz slunečních paprsků (Kučerová, 2004). Sklolaminátová sila Za zmínku stojí sklolaminátová sila využívaná v některých zemích na skladování krmných směsí. Přednosti dlouhodobá životnost, minimální údržba, směs ve sklolaminátu nevlhne, lépe tepelně izoluje oproti plechu, omezeno je také prorůstání 18
plísněmi. Vyrábějí se od 3,5 m 3, a nosností 2,1 t až 31 m 3 (Pelikán, 2001). o nosnosti 19 tun František Emmert prováděl průzkum o oblíbenosti obilních skladů. Z tohoto průzkumu vyplynulo, že mezi nejpopulárnější sklady se řadí skladovací věže s kuželovou výsypkou a malokapacitní stavebnicové věžové zásobníky s jehlanovitou výsypkou. Tyto sklady jsou vhodné pro ošetřování a skladování potravinářských a krmných zrnin a dále zrnin vybraných pro makrobiotickou výživu. Vzorky, ventilace Vzorky Pro potřeby odebírání vzorků obilí v celé vertikále skladovací komory OS při jeho dlouhodobém uskladnění (několik měsíců až let státní obilní rezervy) se používá hlubinných pneumatických vzorkovačů. Ke vzorkování je vzorkovač ustaven nad horním kontrolním tvorem komory v hlavě OS. Vzorkovač je tvořen rámem na bantamových kolech, který nese mechanické (hřebenová tyč s pastorkem) nebo hydraulické zahlubovací zařízení trubkové vzorkovací sondy, sestavované postupně s jednotlivých trubic spojených buď šroubením nebo rychloupínacím bajonetovým mechanismem. Na poslední trubici je napojena podtlaková hadice k cyklonu se sacím ventilátorem. Na kuželovém dnu cyklonu je uzávěr k odběru odsátých vzorků. Ventilace Moderní OS jsou vybavena systémem provzdušňování, teplotní stabilizace a dosoušení zrna aktivní ventilací. Systém aktivní ventilace zrna - přetlakový - podtlakový - kombinovaný - s jedním či více ventilátory pro každou skladovací komoru nebo - s jedním či více ventilátory a vzduchorozvodným systémem (z plechového či plastového potrubí nebo tvořeném kanály v betonovém základu OS) a ovládacími prvky (klapkami, příp. jinak konstruovanými armaturami), rozvádějícím vzduch z centrální ventilátorovny k jednotlivým korpusům a do jednotlivých komor (Zimolka, 2005). 19
3.3.4 Technologie skladování Po sklizni se zrno nachází v katabolické fázi svého života, pro niž jsou charakteristické látkové přeměny. Možnost dlouhodobého uskladnění zrna bez významnějších změn technologických veličin, vyznačujících míru degradace jeho jakosti, je podmíněna vytvořením optimálních skladovacích podmínek. Vhodnými technologickými zásahy před vlastním skladováním má být hodnota zrna nejen uchována, ale i zvýšena, čehož je možno dosáhnout vyčištěním, popř. vytříděním, soustředěním jakostně jednotných partií a redukcí vlhkosti a teploty zrna do oblastí hodnot jeho skladovací stability. Za optimálních klimatických podmínek sklizně lze sklidit zrno je stavu vhodném pro skladování. Zrno o vyšší vlhkosti je nutno vlhkostně stabilizovat teplovzdušným sušením v sušičce nebo po naskladnění pomocí aktivní ventilace ve skladovacím objektu, pokud je pro tuto technologii ošetření zrna uzpůsoben a vybaven, případně použít jiný způsob konzervace zrna (Zimolka, 2005). Obilí lze ukládat volně ložené nebo pytlované. Převládá vesměs skladování obilí volně loženého, které je hospodárnější a vhodnější z technického hlediska (lepší využití ložné plochy, snadná manipulace a boj proti skladištním škůdcům) (Kučerová, 2004). Způsoby skladování Při skladování lze použít následujících technologických postupů: - skladování zrna v suchém stavu - skladování zrna ve zchlazeném stavu - skladování zrna za použití aktivního větrání - skladování zrna za nepřístupu vzduchu - skladování zrna za použití chemických prostředků. Technologický postup používaný u nás odpovídá základní metodice skladování zrna v suchém stavu, s využitím metody zchlazování a aktivního větrání, skladování obilí za nepřístupu vzduchu a pomocí chemických prostředků se pokládají za způsoby nestandardní (Pelikán, 2001). Skladování zrna v suchém stavu (obsah vody do 14 %) probíhají všechny biochemické a fyziologické pochody v zrnu velmi pomalu, omezuje se rozmnožování 20
mikroorganismů a skladištních škůdců. Při nízké teplotě se snižují ztráty dýcháním, zabraňuje se rozvoji mikroorganismů a skladištních škůdců a současné aktivní větrání (propustnost vzduchu skladovaným zrnem) má i technologický význam, poněvadž za vhodných podmínek lze zrno zchladit a snížit jeho vlhkost. Toto skladování je rovněž také výhodné z hlediska ekonomického. S obilím není třeba manipulovat, čímž se ušetří čas a energie. (Kučerová, 2004). Skladování zrna ve zchlazeném stavu vychází z poznatku, že při nízké teplotě se životní činnost všech živých složek skladování obilní masy snižuje. Kromě uchování jakosti a snížení ztrát dýcháním, zabraňuje nízká teplota rozvoji mikroorganismů a skladištních škůdců. Dle Sychra chlazení chrání před samozahříváním a za vhodných podmínek vnějšího prostředí je spojeno se sušícím účinkem. Tato technologie skladování se dá považovat za jediný možný způsob ošetření vlhkého a mokrého obilí. Snížením teploty o 5 C se dosáhne stejného konzervačního účinku, jako snížením vlhkosti o 1 %. Ke zchlazování dochází také převrstvováním nebo aktivním větráním. Skladování zrna za použití aktivního větrání je kombinací prvních dvou způsobů, tj. skladování v suchém a zchlazeném stavu. Je založeno na prostupnosti skladovaného zrna pro vzduch. Má význam technologický, poněvadž za vhodných podmínek lze zrno zchladit a snížit jeho vlhkost a rovněž je výhodné z hlediska ekonomického. S obilím není třeba manipulovat, čímž se ušetří čas a energie. Hlavní náklady při aktivním větrání připadají na energii a strojní zařízení. Při pouhém chlazení zrna se větrá nepřetržitě, chceme-li dosáhnout také snížení vlhkosti zrna, větrá se přerušovaně 5 15 minut s hodinovými přestávkami. Uvádí se, že aktivním větrání lze dosáhnout 25 % úspor energie. Výhody aktivního větrání se uplatní především u větracích sil, věžových zásobníků a ve skladech hangárového typu. Za mezní hodnoty pro aktivní větrání se považuje vlhkost zrna 16 %, teplota 20 C a relativní vlhkost vzduchu 80 %. Dle Sychry, který společně s Marečkem a Hřivnou prováděl pokus při dlouhodobém skladování z využitím aktivní ventilace a vliv na jakostní parametry 21
potravinářské pšenice. Pro pekařskou jakost je důležité pádové číslo, které se při skladování za použití aktivního větrání zvyšovalo. Jestliže kvalita potravinářské pšenice je uspokojivá, pak jí můžeme udržovat po celou dobu dlouhodobého skladování pomocí aktivního větrání. S racionálním řízením skladovacího procesu spojeného s cílem a odhodláním použít aktivní větráním. Zjistil že je možno dosáhnout zvýšení aktivity amyláz v zrnu, vyrovnání dusíkatých aktivních látek s minimem změny obsahu lepku a zvýšení objemu pšeničných bílkovin. Skladování zrna za nepřístupu vzduchu využívá skutečnost, že všechny živé složky skladované obilní masy potřebují O 2. při jeho nedostatku se zastavuje život aerobních mikroorganismů, přestávají se rozmnožovat škůdci a omezí se dýchání zrna. Skladování v anaerobním prostředí spočívá v autokonzervaci obilních zásob, vydýcháním CO 2. velmi dobře se tak uchovají technologické a nutriční hodnoty, poškozuje se však v řadě případů biologická aktivita zrna, takže pokud je využití obilí odvislé od klíčivosti, nelze je takto skladovat. Nezbytnou podmínkou pro takové skladování jsou hermeticky uzavřené sklady (Pelikán, Sáková, 2001). Skladování zrna za použití chemických prostředků bývá výjimečně zrno ošetřeno pro dlouhodobé skladování přípravky na bázi kyseliny propionové. Chemicky je zrno ošetřeno na upravených mořících linkách nebo nastřikováním chemické látky sadou rozprašovacích trysek z bubnových či šnekových míchacích zařízení (Zimolka, 2005). Bezrizikové a bezztrátové dlouhodobé skladování zrna s vlhkostí kolem 13,5 % se může dosáhnou, pokud se vychází z toho, že uskladněné zrno bylo sklizeno ve zralém stavu. Následně řádně usušeno, odborně vyčištěné a uskladněno do čistých hygienicky bezzávadných hal nebo sil při normální teplotě zrna (Sychra, 2001) 3.3.5 Faktory ovlivňující proces skladování zrnin Vliv na skladování zrnin má teplota, mikroflóra, vlhkost a poškození zrna, které může nastat při naskladňování. Teplota zrnin, zrniny se lépe skladují zchlazené, zejména obsahují-li větší množství vody. Doba skladování je nepřímo úměrná teplotě a vlhkosti zrnin. Teplotu 22
skladované zrniny ovlivňuje přístup kyslíku. Volný přístup kyslíku dýchání podporuje. Množství tepla, které vzniká při intenzivním dýchání, je větší než množství tepla odváděného, dochází k tzv. samozáhřevu zrnin. Při provzdušňování zrnin, u kterých dochází k samozáhřevu, může nastat místo předpokládaného efektu naopak stimulace dýchání a zpočátku ještě silnější zahřívání. Zrna poškozená samozáhřevem ztrácejí přírodní lesk, jsou matná. Provzdušňování je úspěšné jen při využití vzduchu s nízkou relativní vlhkostí. Mikroflóra skladovaných zrnin, v zrninách může být obsažena celá škála zástupců tzv. mikroflóry, např.: bakterie, plísně (mikroskopické vláknité houby) a kvasinky. Mikroflóra využívá zrniny jako své živné půdy a mění svým působením jejich vlastnosti. Látky, které zrniny obsahují, jsou mikroflórou napadány a přeměňovány. Aktivita mikroflóry je závislá na teplotě a obsahu vody v zrninách. Do zrnin se dostávají nežádoucí látky vznikající při látkové výměně mikroflóry. Působením mikroskopických vláknitých hub mohou vznikat jedovaté mykotoxiny. Vlhkost zrnin, mikrobiologickou aktivitu lze významně omezit při dlouhodobém uskladnění tím, že obsah vody v zrninách je snížen, u obilí pod 14 % a teplota vzduchu v mezizrnovém prostoru i zrna je nižší než 18 C. U obilí s vlhkostí nižší než 16 % rovněž nebylo prokázáno samovolné zahřívání. Při skladování zrnin v uzavřeném skladu roste množství oxidu uhličitého a klesá množství kyslíku. Snižuje se intenzita dýchání. Ve skladech hermeticky uzavřených je dýchání do značné míry potlačeno a odpadá proto nebezpečí samozáhřevu. Poškození zrna, pro dobrou skladovatelnost je nutné udržet poškození zrna na nejnižší úrovni. Volbou vhodného technologického postupu, dopravy i posklizňového ošetřování, je možné docílit minimálního mechanického poškození zrna. (Dvořák, 2002). Dle Munzbergové může skladování ovlivnit i zbytky obilí z předchozích zásob nebo skladovacích zařízení. Zbytky obilí jsou vážným problémem, mohou být zásobárnou škůdců, kteří mohou migrovat na zdravé zrno. Byl proveden pokus, kde 78 vybraných skladovaných zrn bylo smícháno se vzorkem ze skladovaného obilí a zbytky z předchozích zásob. Následně došlo k porovnání skupin roztočů v těchto dvou 23
rozdílných prostředí. Bylo nalezeno 30 druhů v 614 000 jednotlivých vzorků zbytků obilí a 23 druhů v 20 000 jednotlivých vzorku ze skladovaného obilí. 3.3.6 Kontrola skladovaného zrna Skladované zrna vzhledem k jeho fyzikálním a fyziologickým vlastnostem je třeba systematicky prohlížet a kontrolovat. Údaje, podle nichž lze objektivně usuzovat na stav skladovaných zásob jsou teplota, vlhkost, napadení škůdců, lesk, barva a vůně zrna. Teplota je nejdůležitějším ukazatelem skladovaného zrna. U zrna z nové sklizně se provádí kontrola teploty první 3 měsíce jednou za 2 dny, u vlhkého obilí denně. Na jaře je třeba provádět kontrolu aspoň jedenkrát týdně. Teplota v hromadách se měří pomocí tyčových teploměrů ve třech hloubkách, v silech pomocí dálkových odporových teploměrů. Vlhkost, pach a barva se kontrolují jednou za měsíc, zamoření škůdci se kontroluje v závislosti na teplotě zrna. Během skladování dochází ke ztrátám dýcháním, rozplachem, mechanickým poškozením a nesprávným skladováním. V prvních třech případech jde o ztráty přirozené, které se považují za normální u obilí z nové sklizně. 3.4 Skladištní škůdci V zemědělských skladech je možné se setkat s celou paletou škůdců, kteří jsou buď vyhraněně skladištní, anebo škodí jak v porostech, tak i ve skladovaných produktech. Tito škůdci nezpůsobují jen ekonomické ztráty, ale vlivem jejich působení dochází rovněž k nenávratnému hygienickému poškození uskladněných komodit (Horáková aj., 2008). 3.4.1 Škody způsobené škůdci Nejčastější jsou ztráty kvantitativní hmotnostní ztráty na obilí způsobené žírem škůdců. Mnohem méně často jsou brány v úvahu obchodní ztráty, kdy výkupní organizace nebo mlýny odmítnou partii obilí kvůli výskytu škůdců. Následné 24
ošetření se prodraží o čas na vyřízení reklamace a dopravu komodity a dodavatel navíc ztrácí dobré jméno. Výskyt škůdců může snížit stupeň kvality obilí. Škůdci mohou například přeměnit potravinářskou obilovinu na krmnou, což je významná cenová ztráta, která je tím větší, čím větší je napadená partie (Stejskal, 2008). Škody. Které u nás skladištní škůdci způsobují, můžeme rozdělit na škody hmotnostní, jakostní, hygienické a ostatní. Škody na hmotnosti, tvořené požerky, zpravidla nebývají příliš velké. Výjimku tvoří pilou černý, který při silném napadení způsobuje pokles hmotnosti až o 30 %. Značné škody, někteří odborníci je označují jako největší, připadají na škody jakostní, způsobené zejména roztoči, kteří poškozují klíček, takže dochází ke ztrátě klíčivosti, což je závažné o osiv a sladovnického ječmene. Kromě toho někteří roztoči vylučují sekret štiplavého, nasládlého zápachu, čímž znehodnocují obilí pro lidský konzum. Velmi závažné jsou škody hygienické, způsobené exkrementy, uhynulými jedinci a jejich zbytky. Zejména chloupky roztočů, které nelze zcela z obilí odstranit, znehodnocující produkt k účelům potravinářským. U hlodavců i ptáků je to přenos cizopasníků, způsobujících trichinosy, přenos původců často i epidemiologických onemocnění a jiných chorob. Nepřímé (ostatní) škody jsou způsobeny náklady na čištění, zvýšenou manipulaci s obilím, často jeho předčasné vyskladnění a náklady na likvidaci škůdců (Pelikán, 2001) Opatření proti škůdcům - udržovat znečištění na minimu bojem proti plevelům v rostoucím obilí; ve skladovaných plodinách s nízkým obsahem znečištění se hmyz nerozmnožuje tak intenzivně - sklady vyčistit přednostně vysavači a nečistoty zakopat nebo spálit - opravit a utěsnit stropy proti vlhkosti ještě před zaplněním kontejneru - nedovolit, aby se odpadní zrno nebo krmivo nahromadilo uvnitř nebo zevně skladovací konstrukce - odstranit trávu a plevel v okolí sýpky - neskladovat obilniny v kontejnerech poblíž živočišných krmiv, které jsou pravděpodobně infikovány - asi týden před uskladněním obilí provést postřik stěn a podlahy prázdné sýpky schváleným/registrovaným insekticidem 25
K nejdůležitější zásadám v ochraně před škůdci patří jejich včasné zjištění, prevence a teprve na posledním místě chemický boj. Pan Ing. Václav Stejskal, Ph. D. ve své práci, kde se zabývá problémy se škůdci ve skladech uvedl. Koncem minulého roku byl proveden průzkum v 64 obilních skladech a to jak v silech, tak i v podlahových skladech a hangárech. Celkem bylo odebráno 220 vzorků obilovin. Průzkum prokázal výskyt škůdců v 57 % vzorků potravinářské pšenice, v 69 % vzorků krmné pšenice a v 78 % vzorků ječmene. Jako hlavní primární škůdci byli zjištěni: Pilous černý (44 %), Roztoč ničivý (42 %), Roztoč moučný (37 %), Pilous rýžový (31 %), Lesák moučný (29 %), Lesák skladištní (26 %). 3.4.2 Způsoby boje Pro omezení škod je třeba proti škůdcům bojovat. Prvním předpokladem ochrany skladovaných zásob je pravidelně a řádně prováděná kontrola. Prevence je souhrn opatření, které mají zabránit výskytu škůdců a vytvořit nepříznivé podmínky pro jejich rozvoj. Patří sem udržování čistoty, pravidelná desinfekce a údržba skladů. Likvidace skladištních škůdců patří mezi základní požadavky odborného skladování. Chemické boje paří mezi nejúčinnější, nesou však sebou řadu rizik (rezidua toxických látek). Řada mechanických metod není sama o sobě tak účinná, proto je třeba metody vzájemně kombinovat. V poslední době se věnuje velká pozornost metodám biologickým. 3.4.3 Přehled významných škůdců Hlavními skladištními škůdci jsou roztoči, moli, brouci a hlodavci. Nejvýznamnější škůdci z řad brouků jsou pilousi, lesáci, potemníci a červotoči. Zatímco larvy některých brouků se vyvíjí v endospermu, který tak, často rozsáhlým způsobem ničí a zasažené partie jsou tak i po asanaci nepoužitelné, larvy molů žijí v mezizrnových prostorách a ožírají zejména klíčky, endosperm bývá poškozen pouze nepatrně. Zámotky, které moli vytvářej, silně omezují sypkost materiálu (Příhoda aj., 2003). Z roztočů je nejběžnější a nejzávažnější roztoč moučný, znehodnocuje klíček a způsobuje štiplavý zápach. Při vlhkosti pod 13,5 % se přestává množit. Závažností 26
co do škod se mu blíží roztoč ničivý. Roztoč dravý se živí škodlivými roztoči, proto se využívá jako forma biologického boje. Z brouků je nejrozšířenější pilous černý, jehož larva vyžírá zrno. Při teplotě pod 8 C se již nemnoží. Pilous rýžový je teplomilný brouk, a proto je citlivý k nízkým teplotám. Lesák skladištní bývá ve spojitosti s pilousem černým, vyvíjí se při teplotě 12 C. Z motýlů je to především mol obilný, jehož housenka se živí moučnou částí zrna, dospělá žije na povrchu zrna. Velmi častým a závažným škůdcem je zavíječ skladištní, jehož housenka vyžírá zrno od klíčku. Velmi škodlivý je zavíječ moučný, který škodí nejen požerem a exkrementy, ale vytvářením zámotků. Z ptáků přichází v úvahu holub skalní, hrdlička zahradní a vrabec domácí. Kromě požerů znečišťují obilí a přenášejí škodlivé roztoče. Roztoči Roztoč moučný (Acarus siro) Je znám také pod jménem skladokaz moučný. Je to 0,3 až 0,6 mm velký, bělavý až narůžovělý, lesklý, obrvený roztoč. Pohybuje pomale a valivě. Lze ho pozorovat lupou při alespoň pětinásobném zvětšení. Nejčastěji se masivně vyskytuje ve vlhčím uskladněném obilí, mouce, moučných výrobcích, rybí moučce, sýrech, otrubách, těstovinách, olejninách, sušeném ovoci apod. Při přemnožení mají napadené produkty charakteristický štiplavý, nasládlý zápach. Škodí požerem, kdy přednostně vyžírá klíčky obilek a tím způsobuje ztrátu klíčivosti zrnin. Vyvolávají alergické reakce (Horáková aj., 2008). Brouci Pilous černý (Sitophilus granarist) Larva je bílá s hnědou hlavou, 3 4 mm velká. Má obloukovitě vyduté tělo bez noh. Dospělec je 2,5 4 mm velký, larva tmavohnědá až černá, protáhlý tvar. Na hlavě má nápadný nosec s vydutými tykadly. Tykadla jsou osmičlánková. Má lesklé krovky řídce pokryté žlutými chloupky a na štítu oválné jamky. Dospělci nemají blanitá křídla, nelétají. Patří mezi primární škůdce obilovin a rýže. Škodí larvy i dospělci žírem uvnitř zrn. 27
Potemník skladištní (Tribolium confusum) Larva je lehce medově zbarvená s tmavou hlavou, štíhlá, 6 mm dlouhá. Na zadečku má dva hákovité výrůstky. Povrch těla má pokrytý drobnými chloupky. Dospělec je délka 2,5 5 mm velký, lesklý, rezavohnědý, podlouhlý. Štít je s mírně vyklenutými strunami. Tykadla má krátká, posledních pět článků se rozšiřuje v paličku. Krovky jsou s jemnými tečkovanými rýhami. Škodí ve stádiu larvy i dospělce. Vyskytuje se ve skladech obilí, mlýnech, pekárnách (Chádová, 2006). Korovník obilní (Rhyzopertha dominica) Larva je 5 mm velká, bělavá, světle hnědá hlava, rohlíčkovitý tvar. Dospělci jsou 2,5 3 mm velcí, podlouhlý, mají válcovitý tvar, jsou rezavě hnědé barvy. Štít vpředu s hrboly, tykadla krátká, ukončena volnou tříčlánkovou paličkou, krovky s podélnými řadami teček jsou vzadu zaokrouhlené. Larvy se zavrtávají do zrn, která vyžírají. Brouci i larvy jsou primární škůdci, působí hmotnostní i jakostní škody hlavně na obilninách (Kazda, 2003). Lesák skladištní (Orayzaephilus surinamensis) Je to hnědočervený, asi 2,5 až 3 mm dlouhý, štíhlý brouk se šesti zoubky po každé straně štítu. Larva je žlutá se žlutohnědou hlavou, na hřbetě prvních třech článků má dvě hnědé skvrnky a tělo má řídce porostlé chloupky. Je to nebezpečný škůdce na uskladněném obilí, rýži, moučných výrobcích, olejnatých semenech, ale i na sušeném ovoci, tabáku, koření, těstovinách, pečivu atd. Je schopný pronikat i do uzavřených obalů a rychle se šíří v napadeném zboží. Napadá především suroviny narušené pilousi. Ve skladovaném obilí může působit ohniska záhřevu. Rušník skladištní (Trogoderma granarium) Je to brouk velký 3 až 4 mm, tmavohnědý, se světlejšími proužky a skvrnami na krovkách. Jeho larva je žlutohnědá s dlouhými, hnědými chlupy a dorůstá velikosti 3 až 4 mm. Vyskytuje se na importovaných výrobcích, v teplých skladech a silech. Napadá i obilí, kde působí jako primární škůdce, který otvírá cestu škůdcům druhotným (Horáková aj., 2008). 28
Motýli Mol obilní (Nemapogon granellus) Délka housenek je 7 10 mm, jsou žlutobílé barvy se světle hnědou hlavou. Dospělci mají rozpětí křídel 10 14 mm, délka těla je 5 7 mm. Přední křídla má světle šedá, černohnědě a bělavě skvrnitá. Na hlavě má žlutavé chloupky. Škodí housenky vyžíráním dutin do zrn (Chadová, 2006). Makadlovka obilní (Sitotroga cerealella) Larva je 8 mm velká, bělavá s žlutou hlavou a rezavě hnědými kusadly. Dospělec je10 16 mm, má protáhlé tělo, tykadla lomená, 2 páry úzce kopinatých křídel na zadních okrajích dlouze ochlupená. Přední křídla žlutobéžová, s drobnými tmavými tečkami tvořenými černými šupinami. Škodí housenky vyžírají zrna skladovaného obilí (Kazda, 2003) Zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) Je to motýlek velký 10 až 14 mm o rozpětí křídel 20 až 25 mm. Přední křídla jsou olovnatě šedá, zadní křídla jsou bělavá, bez nápadné kresby. Housenka je běložlutá, 15 až 20 mm dlouhá, hlavu má červenohnědou, předohruď hnědou a živí se těmito surovinami, ostatní stadia jsou neškodná. Plně dorostlé larvy často opouští potravní zdroj a lezou po stěnách, produkují zámotky a případně se kuklí. Škodí ztrátou produktů poškozením mouky, cereálií a jiných rostlinných materiálů, znečištěním potravinových produktů výkaly a pavučinami, larvy ničí jemná síta v mlýnech, lepivé pavučiny larev ucpávají trubky, násypky a síta (Horáková aj., 2008). 29
4 FIRMA FAULHAMMER, SILO POLIČKA 4.1 Založení a vývoj firmy Výstavba sila byla započata v sedmdesátých letech minulého století. Provoz byl zahájen v roce 1978, kdy silo patřilo pod ZZN Svitavy. V roce 1991 bylo silo odkoupeno panem Faulhammerem a zapsáním do obchodního rejstříku byla založena Firma Faulhammer. Sídlo firmy je v Tržku u Litomyšle a silo Polička slouží jako pobočka. V roce 1995 byla v Poličce vybudována nová správní budova, kde je váha a laboratoř, sklady a kanceláře. V roce 2000 se k této firmě připojil pan Uhlíř z Ubušínku, a činnost firmy se rozšířila o prodej hnojiv a chemických látek pro ošetření polních porostů. V Tržku u Litomyšle sídlí vedení firmy, je zde taktéž laboratoř a vyrábí se zde krmné směsi pro drobná hospodářská zvířata. Součástí komplexu vedle míchárny směsí je i mlýn, do kterého se dodává obilí se sila, a který slouží také k pokusným zámelům a hodnotí se zde i jakost mouky. V Poličce je pak sklad na krmiva a probíhá zde přímý prodej. Firma Uhlíř se zabývá výrobou hnojiv a chemických přípravků na ošetření polních porostů a přípravků určených pro desinfekci skladovacích prostor. V současné době je všechen prodej směřován do Poličky, kde jsou k dispozici sklady a prostory pro prodej. V současné době se buduje nový sklad, který bude určen pro skladování hnojiv a chemických přípravků a bude uzpůsoben taktéž pro přímý prodej. Na sile v Poličce je celkem 9 zaměstnanců - vedoucí sila - laborantka - silomistr - 4 pracovníci na sile - účetní - uklízečka 30
4.2 Technické parametry Výška 40 m Tloušťka pláště 20 cm Kapacita 21 000 t Výška buňky 30 m Tloušťka plechu buňky 5 cm 2 příjmové koše Typ dopravníku redler a elevátor, šnekový, řetězový Typ sušičky LSO 40 Typ předčističky PO 750 Typ čističky ASP 750 4.3 Nákup Největším dodavatelem je Agronea a.s. Polička, dále následuje: ZD Oldříš, ZD Agro družstvo Sebranice, ZD Dolní Újezd a ZD Sněžné. Dalšími dodavateli jsou soukromí podnikatele z okolí Poličky. Dodávky od soukromých podnikatelů nejsou vždy jisté, rozhoduje u nich hlavně výkupní cena, kterou nabídne silo Polička a Svitavy. Mnoho podnikatelů také skladuje obilí ve svých prostorách, což jim umožňuje lepší prodej za výhodnější cenu. Výkup probíhá dle předem podepsané kupní smlouvy, kde je přesně dohodnutá cena, množství a jakostní parametry. Veškeré tyto parametry se znovu uvádí na faktuře, která se vystaví na základě vážní a laboratorní knihy a kde jsou uvedeny i případné srážky z ceny při nedodržení jakostních parametrů. Dopravu zajišťuje dodavatel, rostlinné produkty jsou dodávány jako volně ložený sypký materiál nákladními auty nebo traktory s návěsy. 4.4 Vstupní kontrola Do vstupní kontroly spadá kontrolní činnost při příjmu dodávek, ale i při přesunech mezi jednotlivými sklady. Při vstupní kontrole je odsouhlasena shoda jakostních parametrů dle smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem. Každý příjem se musí podrobit vstupní kontrole jakosti podle parametrů uvedených ve smlouvě a kontrolní operace při příjmu evidovat. Záznamy se uchovávají 31
po dobu 5 let. Produkty se přijímají až po výsledku vstupní kontroly jakosti a rozhodnutí laboratoře. Každá dodávka se nejdříve zváží na kalibrované váze a následně se váha zapíše do Vážní knihy, která je v elektronické i papírové podobě. Laborantka pak odebere dílčí vzorek pomocí ručního vzorkovače a dle druhu obilniny udělá rozbor. U ječmene vlhkost, u žita objemovou hmotnost, vlhkost a pádové číslo a u pšenice objemová hmotnost, vlhkost, obsah dusíkatých látek a mokrého lepku v sušině, pokud dle parametrů zařadíme do potravinářské pšenice, tak se udělá i pádové číslo. Výsledky rozboru se oznámí na silo, kde je tak obilí zařazena. Dílčí vzorky z jednotlivých dodávek se dávají do jednoho pytle, který je vždy řádně označen jménem dodavatele. Na konci dne se z dílčích vzorků vytvoří konečný vzorek, ve kterém se pak stanoví příměsi a nečistoty. Veškeré tyto jakostní parametry se zapíší do Laboratorních listů, které dále tvoří Laboratorní knihu v elektronické podobě, kde se již automaticky vypočítávají srážky. V elektronické laboratorní knize je již uvedena i celková dodaná hmotnost. Jednotlivé laboratorní listy s těmito parametry jsou pak poslány účetní, která na jejich základě vystaví fakturu. Laboratorní kniha se z elektronické podoby převádí do papírové a dále se archivuje a současně slouží jako záloha. Parametry pro potravinářskou pšenici Pšenice se třídí podle jakostních parametru na pšenici krmnou a pšenici potravinářskou I a II. Tab. 1. Jakostní parametry stanovené firmou Faulhammer pro žně 2007 Ukazatel I II Vlhkost max. (%) 14,0 14,0 Příměsi max. (%) 6,0 6,0 Nečistoty max. (%) 0,5 0,5 Zelenyho test min. (ml) 35,0 30,0 Objemová hmotnost min. (g/l) 800,0 760,0 Obsah N-látek v sušině N x 5,7 min. (%) 12,0 11,5 Obsah mokrého lepku v sušině min. (%) 27,0 25,0 Číslo poklesu - viskotest min. (s) 240,0 220,0 32
Stanovení se provádí na přístrojích, které jsou kalibrované. - vlhkost vlhkoměr GAC 500, kontrolně v elektrické sušárně - příměsi a nečistoty s pomocí sít (pšenice podélné otvory 22 mm x 22 mm, žito 1,8 mm x 22 mm) - Zelenyho test Inframatic - objemová hmotnost GAC 500, kontrolně na hektolitrové váze - obsah N-látek pomocí přístroje Inframatic, kontrolně podle Kjehdalovy metody - obsah mokrého lepku v sušině ručně nebo přístrojem Inframatic - číslo poklesu ve viskolázni 4.5 Obilní silo Silo má 2 příjmové koše, na které jsou napojeny dopravní cesty. Proto je možné při žních přijímat dvě komodity najednou, kde je pro každou vyhraněn jiný koš. Pokud se přijímá třetí komodita, musí se vždy koš zamést a vyčistit, aby se komodity nepomíchali a byla zachována jakost. Vedoucí sila většinou stanoví, jaké komodity se budou ten daný den přijímat. Příjmový koš je pak rezervován jednomu druhu, tím je zamezeno smíchání jakostně rozlišných dodávek a riziko smíchání. Je nutné udržovat okolí příjmových košů v čistotě a odstraňovat pravidelně odpad po čištění a chránit příjmové koše v době, kdy není realizován příjem a zabránit tak kontaminaci. Na příjmové cesty jsou napojeny redler typu RT 260, pomocí nichž se dopravuje daná komodita přímo do silových buněk. Na redlery jsou napojeny elevátory, které dopravují obilí na předčističku PO-750 a čističku ASP-750, mokré obilí je pak vedeno do manipulačních zásobníků a na sušárnu LSO-40. Pokud je obilí požadované vlhkosti a nemusí se tedy sušit, tak pak je vedeno z předčističky a čističky přímo do silových buněk. Do sušárny lze nezávisle na příjem z košů naskladňovat obilí pomocí redleru umístěného v nadsilové části. Silo v Poličce má 15 silových buněk a 8 asteroidů o celkové skladovací kapacitě 21 000 tun. Jedna silová buňka zůstává vždy prázdná a slouží jako rezerva pro ošetření zrnin a pro mezioperační kontrolu přetahování. To se provádí dopravním zařízením v obilním sile. Také při manipulaci a přepouštění je nutné odebírat pravidelně 33
v intervalech jedné hodiny vzorky pro laboratoř na kontrolu jakosti přepouštěných zásob. Dílčí vzorky musí být řádně označený a za správnost odběru odpovídá silomistr. 4.6 Naskladnění obilí do sila Před naskladněním je nutné provést asanaci skladů a taková opatření, aby se v průběhu skladování zabránilo množstevním ztrátám, kontaminaci a snížení jakosti skladovaného produktu. Naskladnění obilí je prováděno pomocí redlerů a korečkových elevátorů do nadsilové části sila, poté je obilí vedeno spádovými trubkami přes pásové, šnekové dopravníky a redlery do jednotlivých silových buněk. Na začátku naskladňování je nutné ujistit se o čistotě a úplném vyprázdnění cest. Dopravníky a manipulační zařízení musí být udržovány ve funkčním stavu, utěsněny, správně seřízeny a pravidelně čištěny. Než je spuštěno samotné naskladňování musí pracovníci sila vědět jakostní parametry, které jim jsou oznámeny z laboratoře. Podle jakostních parametrů se obilí třídí, při vlhkosti více jak 15 % musí nejprve obilí projít sušárnou. Obilí se třídí tak, aby se nepomíchali nejen samotné druhy, ale i jakostně odlišné dodávky. Proto je důležité třídění například pšenice na krmnou, potravinářskou I a II. Při příjmu se musí odlišit zásoby s pachem a zásoby napadené škůdci. Pokud jsou škůdci zjištěny u zásob ze zemědělských podniků, tak se na silo vůbec nepřijímají a musí být nejprve ošetřeny v zemědělském podniku.na samotné třídění dohlíží silomistr a kontrolu provádí vedoucí sila dle záznamů o naskladnění a stavu měření zásob. Teploty skladovaného obilí Obilí naskladněné do sila musí odpovídat teplotě vzduchu v době naskladnění a neměla by přesáhnout 30 C. Teplota obilí však musí být postupně snižována s přihlédnutím k venkovní teplotě vzduchu. Teplota obilí se kontroluje v pravidelných intervalech 1 x týdně pomocí siloteploměru v určitých výškách (4, 7, 10, 13, 16, 19, 22, 25, 28, 31 metrů), teploty jsou pak dálkově přenášeny na ukazatel umístěný ve velínu. Pracovníci sila je pak zapíší do Deníku teplot. Kontrolu provádí silomistr, teplota skladovaného obilí by neměla přesáhnout 20 C. Při dosažení této teploty je nutné co nejdříve zapnout ventilátory a nevypínat je, pokud teplota nezačne klesat. 34