Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

Podobné dokumenty
Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Imunitní systém.

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

Imunitní mechanismy. Ústav imunologie UK 2. lékařská fakulta Praha

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Funkce imunitního systému

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Játra a imunitní systém

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.

KOMPLEMENT ALTERNATIVNÍ CESTA AKTIVACE KLASICKÁ CESTA AKTIVACE (LEKTINOVÁ CESTA) (humorálních, protilátkových):

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

imunitní reakcí antigeny protilátky Imunitní reakce specifická vazba mezi antigenem a protilátkou a je podstatou imunitní reakce

Krevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie

Výukové materiály:

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

Specifická imunitní odpověď. Název materiálu: Datum (období) vytvoření: MUDr. Zdeňka Kasková. Autor materiálu: Zařazení materiálu:

CZ.1.07/1.5.00/

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Poruchy imunitního systému

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

HLA - systém. Marcela Vlková

IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE

Imunitní systém, transplantace

LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA

Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

Doc. RNDr. Antonín Lojek, CSc. RNDr. Milan Číž, PhD. Mgr. Lukáš Kubala, Ph.D. Oddělení patofyziologie volných radikálů Biofyzikální ústav AV ČR, Brno

ČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19

(akt , pro IMUNL)

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

ZÁNĚT A TĚLNÍCH TEKUTIN. se nacházejí v různých částech organismu: v tělních tekutinách (včetně krve) v granulích buněk

Využití mnohobarevné průtokové cytometrie pro vyšetření lymfocytárních subpopulací Jana Nechvátalová

mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů anaerobní prostředí v lumen střeva přirozená mikroflóra slzy

Struktura a funkce imunitního systému

METODY VYŠETŘOVÁNÍ BUNĚČNÉ IMUNITY. Veřejné zdravotnictví

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

CO TO JE IMUNOLOGIE? IMUNITNÍ SYSTÉM SE VYVÍJÍ A JE OHROŽOVÁN PATOGENY IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH REAKCÍ BUNĚK A MOLEKUL

Imunopatologie. Luděk Bláha

Základy Hematologie/ZHEM. Fyziologie leukocytů. Radim Vrzal

Morfologie krvinek 607

Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová

MUDr Zdeněk Pospíšil

Imunitní systém. Antigen = jakákoliv substance vyvolávající imunitní odpověď Epitop = část antigenu rozpoznávaná imunitními receptory

Subpopulace B lymfocytů v klinické imunologii

Genetika člověka GCPSB

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Ústav experimentální biologie. Oddělení fyziologie živočichů a imunologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce

MUDr. Martina Vachová

BUŇKY NESPECIFICKÉ FUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA BUNĚK. Buňky zánětlivé reakce. Buňky prezentující antigen. Buňka přirozené cytotoxicity

Mechanismy a působení alergenové imunoterapie

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty

PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ

CZ.1.07/1.5.00/

Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání

BIOCHEMIE IMUNITNÍHO SYSTÉMU

6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita

INFEKČNÍCH CHOROB PŘEDMĚT KLINICKÁ IMUNOLOGIE VÝUKA PŘEDMĚTU DOPORUČENÉ STUDIJNÍ PRAMENY

Metody vyšetření imunity

Nespecifické složky buněčné imunity. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

15 hodin praktických cvičení

ZÁKLADY IMUNOLOGIE V.Hořejší, J.Bartůňková, T.Brdička, R.Špíšek. 6. vydání Triton, Praha (k dostání v Lípové ulici)

Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím

Intracelulární detekce Foxp3

Transkript:

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika 2. 4. 2008

Imunitní systém a jeho funkce rozlišuje užitečné a škodlivé zajišťuje obranu organismu zajišťuje imunitní dohled navozuje mechanismy tolerance snížená resistence k infekcím patologická reakce na vnější antigeny patologická reakce na vnitřní antigeny snížený imunitní dohled imunodeficience alergie autoimunita onkologická onemocnění

Rozdělení složek imunity nespecifické buněčné polymorfonukleáry monocyty-makrofágy, DC, NK buňky specifické lymfocyty T humorální komplement protilátky proteiny akutní (lymfocyty B) fáze (CRP...)

Rozdíly mezi specifickou a nespecifickou imunitou nespecifická specifická fylogeneticky starší mladší rychlost reakce minuty hodiny-dny imunol. paměť nemá má receptor pro Ag sdílené struktury (MAMP), nepřímo opsoniny; všechny buňky vybaveny stejně specifické receptory BCR, Igl, TCR, diversita repertoáru, klony

Specifická Hlavní typy buněk Nespecifická Tγδ+

Nespecifická (vrozená) imunita Fagocytóza Komplement Reakce akutní fáze

Fagocytující buňky Polymorfonukleární leukocyty Eosinofilní leukocyty (obrana proti extracelulárním mikrobům) monocyty-makrofágy (obrana proti intracelulárním mikrobům, antigenní prezentace) dendritické buňky (antigenní prezentace)

Proces fagocytózy vycestování - diapedéza, chemotaxe rozpoznání (receptory pro TLR, Fc receptory, komplementové receptory) pohlcení nitrobuněčné usmrcení - mikrobicidní systémy degradace sekrece extracelulárně Fagocytoza.exe

Mikrobicidní systémy závislé na kyslíku NADPH oxidáza ROI myeloperoxidáza nezávislé na kyslíku ph defensiny antibakteriální enzymy a další součásti granul

Komplement systém cca 50 sérových bílkovin produkovaných ponejvíce v játrech, částečně v monocytech a makrofázích. Klasická Lektinová Alternativní cesta

Aktivace komplementu

Lytická fáze 0902_Complement_system.swf

Funkce komplementu I. Opsonizace C3b a C4b (CR3 a CR4 na fagocytech) Chemotaxe, anafylaxe C3a, C5a, komplex C567 mají chemotaktickou aktivitu; složky C3a, C5a působí jako anafylatoxiny (způsobují degranulaci žírných buněk, uvolnění histaminu, zvýšenou propustnost cév) Cytolýza Konečný membranolytický komplex (MAC) osmoticky lyzuje cílové buňky tvorbou membránových pórů

Funkce komplementu Transport antigenu Složky C3b a C4b transport antigenu vázaného v imunokomplexu vazbou na komplementový receptor na erytrocytech Prezentace antigenu Složky C3b a C4b mají pomocnou funkci při prezentaci antigenu vazbou na folikulární dendritické buňky v mízních uzlinách Aktivace lymfocytů B Složky C3b,d vázané na imunokomplex zajišťují přídatnou aktivaci lymfocytů B vazbou na komplementový receptor CR2; Potenciace ADCC a NK aktivity Komplementové složky potencují účinek protilátek v cytotoxické reakci zprostředkované protilátkami (ADCC) a v NK aktivitě

Proteiny akutní fáze C-reaktivní protein (CRP) MBL (lektin vázající manózu), orosomukoid, alfa-2-makroglobulin aj. Syntetizované játry v odpověď na prozánětlivé cytokiny (IL-1,6,TNF)

Získaná imunita IFN-y IL-12 Th0 IL-4? IL-10,? Th1 Th2 Th3 Tr buněčná imunita IFN-γ LF IL-2 IL-4 IL-5 IL-6 IL-13 humorální imunita TGF-β IL-10 inhibice imunitní reakce, hojení

Vývoj imunity dítěte vývoj imunokompetentních buněk je spojen s hematopoezou, jež začíná v 1.měsíci embryogenese protilátky plodu jsou přeneseny od matky úloha FcRn cytokiny IgM IgG IgA narození 6 měsíců

Lymfocyty T a jejich funkce Cytotoxické Tc Zánětlivé Th1 Pomocné Th2

Struktura protilátky κ (imunoglobulinu) λ α,γ, variabilní část (vazba Ag) δ,ε, μ konstantní část (funkce, vazba Fc receptoru)

Funkce protilátek neutralizace IgG, IgA opsonizace IgG aktivace komplementu IgM,, IgG3 >G1>G2 senzibilizace pro zabíjení NK buňkami (ADCC), příp. pro aktivaci granulocytů IgG senzibilizace pro mastocyty + jejich aktivace IgE

Charakteristika Ig Izotyp M.h. Obsah v séru Lokalizace T (1/2) biol Funkce (kda) (g/l) (dny) IgG 155 8-18 sérum, intersticiální tekutina 21 opsonizace; neutralizace; přestupuje placentu; sekundární odpověď IgA 160-350 0.9-3.5 sérum, slzy, sliny, povrch sliznic, mléko IgM 900 0.9-2.5 sérum, povrch B-buněk 6 IgD 180 0.1 sérum, povrch B-buněk 6 3 ochrana sliznic, opsonizace aktivace komplementu; primární odpověď; receptor pro antigen receptor pro antigen IgE 190 3x10-4 sérum, intesticiální tekutina 2 ochrana proti parazitům

Vývoj hladin Ig po narození

Protilátková odpověď-časový průběh

HLA - vývoj imunity HLA jsou membránové glykoproteiny, které představují vrchol organizace fungování imunitního systému ve vývoji imunitního systému se objevují až u obratlovců

HLA MHC-6p21.3 HLA molekuly jsou zodpovědné za histokompatibilitu - slučitelnost tkání kombinace HLA molekul je unikátní u každého jedince jediný příklad shody HLA molekul představují jednovaječná dvojčata HLA molekuly jsou zodpovědné za odvržení transplantátu histokompatibilní molekuly v této situaci fungují jako antigeny, které vyvolají imunitní odpověď zaměřenou na odvržení štěpu v této souvislosti se tyto molekuly nazývají transplantační či histokompatibilní antigeny.

Struktura HLA molekul HLA molekuly se dělí na 2 hlavní třídy: I. a II. třídy HLA molekuly obou tříd jsou glykoproteiny, heterodimery, složené ze dvou řetezců Struktura HLA molekul obou tříd umožňuje vazbu antigenu a kontakt s receptory T lymfocytů

HLA geny chromozom 6 HLA oblast D HLA III.třídy B C E A G F DP DQ DR mezi HLA III.třídy patří složky komplementu, TNF, HSP a další

HLA a antigeny antigeny, které jsou předkládány imunitnímu systému v kontextu s HLA molekulami, pocházejí jednak z extracelulárního prostředí, tak zvané vnější antigeny, jednak jsou lokalizovány uvnitř buňky, tak zvané vnitřní antigeny. povaha vnitřních a vnějších antigenů se výrazně liší, každý indukuje zcela jiný typ imunitní reakce vnitřní antigeny jsou prezentovány v souvislosti s HLA I. třídy vnější antigeny jsou prezentovány v souvislosti s HLA II. třídy

Prezentace antigenu Antigeny jsou molekuly, které vyvolají imunitní odpověď. Antigeny jsou většinou proteiny či glykoproteiny, nebo polysacharidy. Antigeny pocházející z vnějšího prostředí se do organismu dostanou přes gastrointestinální trakt, respirační trakt, kůži nebo arteficiálně např. injekčně. Antigeny vnitřní se nacházejí přímo v buňkách, může se jednat např. o proteiny kódované virovými geny nebo proteiny kódované mutovanými geny v nádorově změněných buňkách.

Cesty zpracování antigenu endogenní antigeny, HLA I.třídy exogenní antigeny, HLA II.třídy

Antigen prezentující buňky a T lymfocyty K iniciaci imunitní odpovědi je nutné rozpoznání antigenu T lymfocyty APC lysozom ER, Golgi Povaha imunitní odpovědi je určována druhem prezentovaného antigenu. prezentace exogenního antigenu CD4 HLA II.třídy antigen TCR T lymfocyt

Antigen prezentující buňky a T lymfocyty K iniciaci imunitní odpovědi je nutné rozpoznání antigenu T lymfocyty APC ER, Golgi Povaha imunitní odpovědi je určována druhem prezentovaného antigenu. prezentace endogenního antigenu CD8 HLA I.třídy antigen TCR T lymfocyt

Prezentace antigenu APC ER, Golgi APC lysozom ER, Golgi CD8 HLA I.třídy antigen TCR CD4 HLA II.třídy antigen TCR B lymfocyt CD4 HLA II.třídy antigen TCR T lymfocyt T lymfocyt T lymfocyt endogenní exogenní B lymfocyty destrukce buňky rozvoj imunitní odpovědi sekrece protilátek

Imunodeficience Snížená obranyschopnost, zvýšená náchylnost k infekcím vrozené - genové vady získané - podvýživa (choroby zažívacího traktu, diety, nedostatek vitaminů a prvků) - infekce (HIV, spalničky...) - celkové choroby (cukrovka...) -léky,ozařování, operace, stres...

Imunodeficience 1. primární vrozené poruchy, způsobené mutacemi genů pro jednotlivé složky imunitního systému 2. sekundární poruchy imunity nasedající na základní onemocnění

Primární imunodeficience základní dělení na deficity humorální (asi 70%) buněčné a kombinované (asi 20%) fagocytární (asi 10%) deficity komplementu 1%) (méně než

Deficity fagocytózy řada jednotek základní onemocnění: chronická granulomatóza LAD syndrom 1, 2 deficit myeloperoxidázy deficit G6PD Chédiak-Higashi syndrom neutropenie

Fagocytární imunodeficience LAD syndrom deficit adhezivních molekul LAD syndrom I. - deficit leukocytárních integrinů CD 18

Deficity komplementu řada jednotek základní onemocnění: deficity časných složek komplementové kaskády deficity pozdních složek komplementové kaskády angioneurotický edém poruchy v alternativní cestě aktivace komplementu

SCID porucha adenosin deaminázy 25% SCID deficience ADA, přibližně SCID T-B- deficit RAG2 rekombinázy SCID T-B+ X vázaný 70% deficit g řetězce receptoru pro cytokiny IL-2,IL-4, IL-7, IL-9 a IL-15 autosom.reces. 30% deficit JAK3 kinázy

Sekundární imunodeficience V celosvětovém měřítku sekundárním imunodeficiencím dominuje onemocnění virem HIV a malnutrice.

Rozdělení sekundárních imunodeficiencí poruchy centrálních lymfatických orgánů kostní dřeň, thymus, slezina poruchy počtu a funkce periferních leukocytů sekundární protilátkové deficity metabolické choroby, malnutrice, hypovitaminózy ID v souvislosti s léčbou včetně chir. postupů a intenzivní péče ID navozené infekčními činiteli ID a nádorová onemocnění

Děkuji vám za pozornost