Byssocorticium atrovirens (pavučiník. modrozelený) modravé plodnice, mykorizní

Podobné dokumenty
Agaricomycotina Agaricomycetes Agaricomycetidae. (Hibbett and Thorn 2001; Hibbett and Binder 2002; Larsson 2002)

řád Corticiales (kornatcotvaré; 29/136)

aneb Malá exkurze do království hřibovitých hub

Největší rody lupenatých hub. základní znaky

dle nejnovějších studií 4 hlavní vývojové linie: - core polyporoid clade - antrodia clade - phlebioid clade - residual polyporoid clade

Seznam hub na poznávačku (Bi)

Naučná stezka o houbách na trase Dobřichovice - Řevnice

Cvičení z mykologie (pro učitele) 9. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota

EKOLOGIE A VÝZNAM HUB (místy se zvláštním zřetelem k makromycetům)

Číslo klíčové aktivity: V/2 LABORATORNÍ PRÁCE- HOUBY. Tematická oblast: Žák si procvičí znalosti a prohloubí vědomosti z kapitoly Houby.

HOUBY NAŠICH LESŮ. Jedlé houby, které rostou v okolí Cizkrajova

Přehled pozorovaných objektů

Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 8. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

EKOLOGIE A VÝZNAM HUB (místy se zvláštním zřetelem k makromycetům)

Klouzek středozemní Suillus mediterraneensis (Jacquetant et Blum) Redeuilh

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. Autor. Biologie 19 Houby stopkovýtrusé.

Jedovaté a nejedlé houby

VYUŢÍVÁNÍ PŘÍRODNIN ČLOVĚKEM (pracovní část ke IV. přednáškovému bloku)

LESKLOKORKA PLOSKÁ Ganoderma applanatum nejedlá. OHŇOVEC OLŠOVÝ Phellinus alni nejedlý.

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Botanika bezcévných rostlin 8. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Osoba, která hodlá prodávat volně rostoucí jedlé houby musí mít osvědčení prokazující znalost hub a oprávnění k podnikání.

Klouzek žíhaný Suillus collinitus (Fr.) Kuntze Syn.: Suillus fluryi Huijsman

základní makroznaky bazidiomycetů

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

NÁZEV ŠKOLY: Základní škola a Mateřská škola Jakubčovice nad Odrou okres Nový Jičín, příspěvková organizace

Věčko 1-18, Rozeznat vybrané typy hub

VY_32_INOVACE_ / Houby Houby rostliny nebo živočichové

5. cvičení. Říše FUNGI; Oddělení: EUMYCOTA; Třída: HOMOBASIDIOMYCETES

Třída: AGARICOMYCETES

Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství prezentace pro praktická cvičení

Název projektu: Investice do vzdělání - příslib do budoucnosti

Zkouška ze znalosti hub

Atlas jedlých hub. Hřib smrkový. Roste: červenec listopad

Dřevokazné houby dubu

Výkup lesních hub 2016

Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství prezentace pro praktická cvičení

Krátká prezentační elektronická zpráva o plnění projektu č. DAG/54/11//004066/2008

Zrádní dvojníci jedlých hub

řád Corticiales (kornatcotvaré)

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Hymenochaete (kožovka) rozlité nebo polokloboukaté plodnice hladký hymenofor s nápadnými setami dřevní saprofyti. H. rubiginosa (k.

HOUBY (Fungi) Rozmnožovaní hub houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia) nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy

Kde houby rostou? ekosystém.

Rostliny z našeho okolí. Přírodní společenstvo V lese

Houby / Růst hub zdroj Aleš Vít, Vít Beran HOUBY 6.B

plodnice většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub)

Naše houby. Naše houby Obsah:...1. Jedlé houby Hřib kovář...2 Liška obecná...3 Hřib smrkový...4 Hřib koloděj...5

INTERAKTIVNÍ ATLAS HUB

Přírodou východního Krušnohoří. Přehled rostlin a živočichů. východního Krušnohoří více než 750 druhů

Cvičení z mykologie (pro učitele) 8. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota

Dřevokazné houby buku

EKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS. Ročník: 6. Autor: Mgr. Martina Kopecká

Čirůvka zemní Tricholoma terreum (Schaeff.: Fr.) P. Kumm.

ACTA MUS. RICHNOV., SECT. NATUR. 12(2): 50 56, (2005)

Oborová exkurze BIOLOGIE

černých plodnic perithecia Graphium, Leptographium, Sporothrix identifikační znaky Doporučená média: Literatura

čeleď Auriculariaceae (boltcovitkovité; 7/112) stichická či chiastická fragmobazidie

Biodiverzita hub a její ochrana na vybraných lokalitách

Penicillium, řád Eurotiales

Dřevokazné houby. Jiří Gabriel Mikrobiologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha 4 Krč, Česká republika. gabriel@biomed.cas.cz

Metodický list. Název pro školu: EU PŘ 20. Mgr. Petra Bainarová

Mírný pás. Stepi Listnaté a smíšené lesy Jehličnaté lesy (tajgy)

Univerzita 3. věku. samčí samičí květy. šišky 6-10 cm dlouhé. šupiny na špičce zubaté. Semena 2-3mm dlouhá mm dlouhé křídlo

Sbírka zákonů ČR Předpis č. 291/2010 Sb.

PROJEKT: OP VK Název materiálu: NAHOSEMENNÉ ROSTLINY - JEHLIČNANY VY_52_INOVACE_K1_P36_3

OBECNÁ MYKOLOGIE (místy se zvláštním zřetelem k makromycetům)

Houby přírodních rezervací na Křivoklátsku v roce 1978

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Subphyllum: Agaricomycotina Class: Agaricomycetes Subclass: Agaricomycetidae. Order: AGARICALES

Okruh A jehličnatý les

Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Střední odborná škola stavební a Střední odborné učiliště stavební Rybitví

Charakteristiky některých hub rostoucích v přírodě i hub pěstovaných uměle

Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství prezentace pro praktická cvičení

EKOSYSTÉM LES. Anotace: Materiál je určen k výuce přírodovědy ve 4. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními znaky a organismy ekosystému lesa.

Rozmnožování hub. Typy hniloby dřeva. Hlenky. Mechy. Lišejníky. Řasy

Parazitické dřevokazné houby smrku

AKTUALITY ARBORISTICKÉ AKADEMIE. Zimní arboristická konference. Konference ISA Slovensko. Nezisková organizace Arboristická akademie ZO ČSOP

Houby a les. Dan Dvořák

Jedlé houby. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/

Buňka hub. mitochondrie. glykogen Golgiho aparát. vakuola jádro drsné ER. lysozóm. buněčná stěna plazm.membr. hladké ER

Botanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

řád Auriculariales boltcovitkotvaré (32/198)

FLORINA. Původ: Francie, vyšlechtěna s rezistencí ke strupovitosti.

Anotace: BIOLOGIE HUB - Vytvoření výukového plakátu na symbiózu některých hřibovitých hub s kořeny vyšších rostlin

Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie

Studium kumulace vybraných těžkých kovů ve stopkovýtrusných houbách. Roman Březina

Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství prezentace pro praktická cvičení

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup

18. Přírodní rezervace Rybníky

Jiří Mach. Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy

Bohemia centralis Praha, 10: 71 92, Houby Kokořínska. Die Kokoříner Pilze. Věnováno památce učitele prof. dr. Jaroslava Pekla ANTONÍN PŘÍHODA

Poškození a ochrana dřeva

Meruňky BERGERON DARINA

10. EKOSYSTÉM SMÍŠENÉHO LESA

Sněti rodu Tilletia spp. Ing. Barbora Dobiášová ÚKZÚZ Odbor osiv a sadby

Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi. Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Transkript:

řád Atheliales (kornatečkotvaré; 22/106) relativně nově odlišená skupina, pravděpodobně sesterská vývojová větev hřibotvarých hub plodnice resupinátní (korticioidní), nenápadné, tenké monomitický hyfový systém, cystidy chybí někteří zástupci významnými mykorizními symbionty (r. Amphinema, Piloderma), jiní saprofyti (ale také paraziti - např. v r. Athelia) náleží sem i ± tropický rod Dictyonema, zahrnující lichenizované druhy Byssocorticium atrovirens (pavučiník modrozelený) modravé plodnice, mykorizní Athelia epiphylla (kornatečka) parazituje na kokálních epifytických řasách

řád Boletales (hřibotvaré; 96/1316) plodnice vždy jednoleté, nejčastěji kloboukaté (obvykle stipitátní), přítomny i resupinátní typy, časté i gasteroidní formy hymenofor pórovitý, ale i lupenitý či žilnatý nebo hladký (u kloboukatých zástupců většinou snadno oddělitelný od dužniny klobouku) trama hymenoforu obvykle bilaterální často hnědý výtrusný prach vývojově původnější skupiny zahrnují dřevní saprofyty působící hnědou hnilobu, téměř vždy dřeva jehličnanů odvozenější skupiny mykorizní, několik zástupců je mykoparazitických

čeleď Coniophoraceae (popraškovité; incl. Serpulaceae) plodnice polorozlitá nebo resupinátní hymenofor hladký, vrásčitý (merulioidní) až poroidní výtrusy hladké, často žlutohnědé, silnostěnné a dextrinoidní dřevní saprofyti až slabí paraziti (Coniophora piceae) Coniophora puteana (popraška sklepní) významný rozkladač dřeva v domácnostech Serpula himantioides (dřevomorka lesní) Serpula lacrymans (dřevomorka domácí) tlustě vatovité plodnice s merulioidním hymenoforem nejvýznamnější škůdce dřeva v domácnostech díky metabolicky získané vodě se šíří i do suchého dřeva v přírodě velmi vzácná

čeleď Hygrophoropsidaceae (lištičkovité; incl. Tapinellaceae) kloboukaté plodnice se sbíhavými lupeny bezbarvé výtrusy saprofytické druhy (pozemní či dřevní) Hygrophoropsis aurantiaca (lištička pomerančová) oranžové plodnice s centrálním třeněm saprofyt na dřevě, jehličí a větvičkách ve smrčinách T. atrotomentosa (č. černohuňatá) Tapinella (čechratka) saprofyti na dřevě jehličnanů, hnědá hniloba T. panuoides (č. sklepní)

čeleď Suillaceae (klouzkovité) kloboukaté plodnice, hymenofor rourkovitý často slizký klobouk, někdy vyvinut závoj a prsten silně specializovaní mykorizní partneři jehličnanů většinou chutné jedlé druhy Suillus grevillei (klouzek sličný) žlutooranžová plodnice s prstenem vazba na modřín Boletinus cavipes (hřib dutonohý, hřibovec d.) suchý šupinatý klobouk, velké hranaté póry, dutý třeň výhradně pod modříny; jedlý S. flavidus (k. žlutavý) pod borovicemi na rašelinných půdách vz.,

čeleď Gomphidiaceae (slizákovité) kloboukaté plodnice, řídké tlusté sbíhavé lupeny vyvinut závoj (velum partiale) skoro černý výtrusný prach mykorizní druhy s vazbou na jehličnany výborné jedlé houby Gomphidius (slizák) povrch klobouku i velum slizké G. glutinosus (s. mazlavý) - pod smrky G. roseus (s. růžový) borovice (?parazit na klouzku kravském) Chroogomphus (slizák) velum vláknité, klobouk nanejvýš lepkavý Ch. rutilus (s. lepkavý) - mykoriza s borovicí

čeleď Rhizopogonaceae (kořenovcovité) podzemní břichatky pružné plodnice s komůrkatým teřichem mykorizní zástupci (výhradně čel. Pinaceae) rod Rhizopogon (kořenovec) M. Junek R. roseolus (k. červenavý)

čeleď Paxillaceae (čechratkovité) kloboukaté plodnice s centrálním třeněm sbíhavé lupeny či póry výhradně mykorizní zástupci Gyrodon lividus (podloubník siný) nízké sbíhavé rourky s drobnými póry vzácnější druh, mykorizní symbiont olše Paxillus involutus (čechratka podvinutá) podvinutý okraj kl., sbíhavé lupeny velmi hojná ve všech lesích jedovatá - způsobuje alergické reakce (imunohemolýza) Melanogaster (černoušek) mykorizní podzemní břichatky hnědavá okrovka, teřich komůrkatý, slizovitý M. variegatus (č. pestrý)

čeleď Boletaceae (hřibovité) zpravidla kloboukaté plodnice s poroidním, vzácně lamelovitým hymenoforem zastoupeny i gasteroidní typy (Chamonixia) často typicky vřetenovité spory mykorizní zástupci, výjimečně paraziti Boletus (hřib) obvykle velké masité plodnice, často síťka na třeni olivově hnědý výtrusný prach mykoriza s různými dřevinami, většinou jedlé druhy B. edulis (h. smrkový) B. satanas (h. satan) obrovské plodnice, bělavý klobouk, červené póry, soudkovitý třeň se síťkou, dužnina slabě modrá vzácný bazifilní teplomilný druh za syrova prudce jedovatý!

Phylloporus (Xerocomus) rhodoxanthus (lupenopórka červenožlutá) - lupenitý hymenofor X. chrysenteron (s. žlutomasý - babka ) drobné plodnice, povrch klobouku políčkovitě rozpraskaný Xerocomus (suchohřib) oproti r. Boletus zpravidla drobnější plodnice, odlišná struktura pokožky klobouku X. badius (s. hnědý) klobouk za vlhka slizký, dužnina na řezu modrá velmi hojný druh, zejména v jehličnatých lesích

Leccinum (kozák, křemenáč) výrazně šupinkatý třeň póry v dospělosti šedohnědé druhově specifická mykoriza Tylopilus felleus (hřib žlučník) rourky v dospělosti nápadně vyklenuté, růžové výrazná síťka na třeni, hořká chuť hojný nejedlý druh smrčin L. rufum (křemenáč osikový) vazba na topol osiku Porphyrellus pseudoscaber (hřib nachovýtrusný) celá plodnice kouřově hnědá, třeň bez síťky běžný v podhorských smrčinách; jedlý L. scabrum (kozák březový)

Strobilomyces floccopus (šiškovec černý) povrch šedočerné plodnice plsťovitě šupinatý tvrdá dužnina na řezu červená spory tmavé, kulovité, hrubě ornamentované Chalciporus piperatus (hřib peprný) drobné plodnice, měďové póry žlutá palčivá dužnina jedlý jen jako koření Buchwaldoboletus lignicola (hřib dřevožijný) vzhled suchohřibu, ale lignikolní saprofyt vzácný

Pseudoboletus parasiticus (hřib příživný) mykoparazit na pestřecích Chamonixia caespitosa (šamonie modrající) podzemní gasteroidní plodnice bílá okrovka, otlakem rychle modrající humózní smrčiny, vzácně v ČR

čeleď Gyroporaceae rod Gyroporus (hřibník, hřib) charakterizován bledě citronovým výtrusným prachem (x Boletaceae) a dutým třeněm G. cyanescens (h. siný) slámově žlutá plodnice dužnina intenzivně indigově modrající písčité bory a acidofilní bučiny jedlý čeleď Calostomataceae rod Calostoma (krásnoústka) - (sub)tropy plodnice nadzemní, s velmi odvozenou stavbou, teřich za zralosti prachovitý http://bp2.blogger.com/_zkdjclxzbti/rfcbxwqczni/ AAAAAAAAAVk/HYpuUIf8OvI/s400/BlogF004A.jpg

čeleď Sclerodermataceae (pestřecovité; incl. Astraeaceae) břichatkovité typy, plodnice ± nadzemní na povrchu tuhá okrovka, teřich za zralosti práškovitý výtrusy kulovité, tmavé, bradavčité až ostnité, kapilicium chybí jen mykorizní druhy Scleroderma (pestřec) tuhá peridie teřich homogenní, záhy tmavnoucí mírně jedovaté druhy Scleroderma citrinum (pestřec obecný) jehličnaté lesy na chudých půdách Pisolithus arrhizos (měcháč písečný) plodnice mohutné, palicovité, částečně ponořené v substrátu teřich sestává z peciček (peridiol) písčité a kamenité půdy i na kontaminovaných půdách (výsypky apod.)

Astraeus hygrometricus (hvězdák vláhojevný) peridie dvojvrstevná, vnější hvězdicovitě rozpraskává (~ rod Geastrum) cípy silně hygroskopické suché okraje lesů, mykoriza s borovicemi a duby

řád Agaricales pečárkotvaré (413/13233) největší řád stopkovýtrusých hub plodnice vždy jednoleté, zpravidla kloboukaté a monomitické hymenofor lupenitý, řidčeji odvozeny i jiné typy zastoupeny všechny ekologické skupiny momentálně rozeznáváno šest hlavních větví - kladů:

Plicaturopsidoid clade nesourodá směs rodů s rozmanitou morfologií, plodnice korticioidní, klavarioidní holothecia i pilothecia dosud nejsou známy mykorizní skupiny ( kyjankovité ) čeleď Clavariaceae klavarioidní až ramarioidní plodnice, hymenium bez cystid terestričtí saprofyti, často v nehnojených trávnících ( kyjovečka ) Clavaria (kyjanka), Clavulinopsis bioindikační a ochranářský význam ( zakouřená Clavaria fumosa (kyjanka ( krásná Clavulinopsis laeticolor (kyjovečka

Hygrophoroid clade ( štětináčkovité ) čeleď Pterulaceae r. Pterula - ramarioidní plodnice dimitický hyfový systém terestričtí, příp. dřevní saprofyti centrum rozšíření v tropech ( bělavý Pterula multifida (štětináček trsnaté plodnice s česnekovým pachem Typhula erythropus ( červenonohá (paluška ( paluškovité ) čeleď Typhulaceae r. Typhula - kyjovitá klavarioidní plodnice s odlišenou plodnou a sterilníčástí, často vytváří bazální sklerocia saprofyti na odumřelých částech rostlin či na dřevě

čeleď Hygrophoraceae (šťavnatkovité) charakteristické tlusté řídké voskovité lupeny, šťavnatá konzistence, bilaterální trama lupenů, dlouhé bazidie hladké bezbarvé spory ( voskovka ) Hygrocybe většinou pestře zbarvené plodnice saprofytické druhy nelesních biotopů ( bioindikátory ) velmi citlivé na hnojení - ohrožené ( papouščí H. psittacina (v. ( granátová H. punicea (v. ( šťavnatka ) Hygrophorus tlumeněji zbarvené plodnice, sbíhavé lupeny mykorizní druhy H. hypothejus š. pomrazka

http://basozaleak.com/albums/salida2/img_0682.jpg ( březnovka H. marzuolus (š. chutný časně jarní druh plodnice se vyvíjejí pod povrchem hrabanky nehojný druh ( kalichovka ) Lichenomphalia drobné houby se sbíhavými lupeny obvykle na exponovaných stanovištích ( rašeliniště (hory, ( Coccomyxa lichenizovaný rod (řasy r. ( okoličnatá L. ericetorum (k.

Pluteoid clade ( štítovkovité ) čeleď Pluteaceae volné lupeny s inverzním typem tramy růžový výtrusný prach, obvykle přítomny cystidy pozemní i dřevní saprofyti, vz. i paraziti ( štítovka ) Pluteus velum chybí saprofyti, obvykle na silně zetlelém dřevě ( kukmák ) Volvariella vyvinuta plachetka a pochva na bázi třeně saprofyti či paraziti ( jelení Pluteus cervinus (štítovka ( sklepní V. volvacea (k. ( Asie pěstovaný konzumní druh (jihových. ( cizopasný V. surrecta (k. parazituje na plodnicích srtrmělky mlženky

( muchomůrkovité ) čeleď Amanitaceae volné lupeny, trama bilaterální bílý výtrusný prach, spory často amyloidní pozemní saprofyti i mykorizní houby ( muchomůrka ) Amanita plachetka, zpravidla i závoj vyvinuty, často ( pochva zanechávají zbytky (prsten, strupy, výhradně mykorizní druhy ( zelená A. phalloides (m. naše nejnebezpečnější houba účinné látky - amatoxiny a falotoxiny ( masák A. rubescens (m. růžovka - vynikající konzumní druh ( císařka A. caesarea (m. ( Římě lahůdková houba (už ve starém v ČR velmi vzácně v teplých oblastech,

podrod Amanitopsis (pošvatka) chybí závoj a prsten dlouze rýhovaný okraj klobouku ( šedoblanitá A. sumbembranacea (m. Limacella (slizobedla) klobouk (někdy i třeň) slizký, plachetka chybí terestričtí saprofyti ( mazlavá L. glioderma (s. Torrendia pulchella gasteroidní plodnice, klobouk trvale uzavřený ( Středomoří ) teplomilný druh

( hlívovité ) čeleď Pleurotaceae plodnice s postranním třeněm nebo bokem přirostlá většinou dřevní druhy, mycelia někt. druhů nematofágní ( hlíva ) Pleurotus tuhá dužnina (často dimitický hyfový systém dřevní saprofyti i paraziti ( ekologie (vzácně jiná animace ( hlívička ) Hohenbuehelia drobné plodnice pod pokožkou klobouku želatinózní vrstva tlustostěnné hymeniální cystidy dřevní saprofyti ( ústřičná P. ostreatus (h. jedlý zimní druh spolu s příbuznými druhy jeden z nejvíce pěstovaných ( číšovcovitá H. cyphelliformis (h.

Marasmioid clade čeleď Niaceae plodnice drobné, číšovité až terčovité (příp. uzavřené) saprofyti na dřevních zbytcích http://www.nio.org/biology/fungi/micro-cd/images/46nia/nia9.gif http://cryo.naro.affrc.go.jp/sougou/joho/marine_fungi.htm Lachnella alboviolascens Nia vibrissa ( bělofialový (číšovec mořská houba (na dřevě ve vodě) D. Matýsek ( klanolístkovité ) čeleď Schizophyllaceae plodnice číšovité až zdánlivě lupenité, dřevní zástupci ( obecná Schizophyllum commune (klanolístka saprofyt až parazit nejrůznějších dřevin zcela obecný druh známa i jako patogen člověka Auriculariopsis ampla =Schizophyllum amplum ( plstnatá (mušlovka na větvičkách vrb a topolů

( pstřeňovité ) čeleď Fistulinaceae masité jednoleté dřevní plodnice, hymenofor rourkovitý, jednotlivé rourky volné, navzájem nesrostlé (vznik zřejmě z číšovcovitých ( plodnic hub agregací jednotlivých pohárovitých ( dubový Fistulina hepatica (pstřeň plodnice roní krvavou šťávu saproparazit na dubech

čeleď Physalacriaceae ( václavka ) Armillaria trsnaté plodnice, drobně šupinatý klobouk, prsten zpravidla vyvinut dřevní saprofyti i paraziti (ale známy i v ( mykorizách orchideoidních vzhledem k fytop. významu rod intenzivně studován ( smrková A. ostoyae (v. jeden z hospodářsky nejvýznamnějších parazitických druhů v kulturních smrčinách ( slizečka Xerula (penízovka, plodnice kořenující, vyrůstající z hluboko ponořeného dřeva X. radicata (s. ocasatá) - velmi hojný druh na dřevě listnáčů

Oudemansiella mucida (slizečka ( porcelánová nápadné průsvitné bílé slizké plodnice na odumřelých kmenech buků v 70. letech izolováno antibiotikum mucidin české provenience ( sametonohá Flammulina velutipes (penízovka trsnaté plodnice, klobouk lepkavý třeň hnědě sametový dřevní druh, růst v zimě ( enoki-take ) pěstovaný druh http://jenyu.net/blog_pics/hotsour5.jpg

( penízovka ) Strobilurus kořenující třeň, výrazné cystidy růst na jaře, strobilikolní ( smrková S. esculentus (p. na smrkových šiškách jedlá Rhodotus palmatus (hlívovec ostnovýtrusý) jediný zástupce rodu unikátní znaky: želatinozní síťnatá pokožka klobouku růžový výtrusný prach spory kulovité, ostnité, nápadné cystidy ve střední Evropě ohrožený druh, vázaný na mrtvé dřevo jilmů, včr

( špičkovité ) čeleď Marasmiaceae obv. saprofytické druhy ( špička ) Marasmius řídké, někdy redukované lupeny odhadováno přes 1000 (!) druhů centrum diverzity v tropech ( vlasokožka Crinipellis (špička, ~Marasmius, ale na povrchu plodnice nápadné žíňovité chlupy na zbytcích rostlin ( travní Marasmius oreades (š. obecná, š. ( HCN pružný třeň, hořkomandlová vůně (produkce čarodějné kruhy mimo les, jedlá houba ( drsná C. scabellus (v.

( penízovka ) Rhodocollybia, Gymnopus. s.l zástupci dříve šířeji pojímaného r. Collybia suchý, často hygrofánní klobouk, připojené lupeny humusoví, příp. dřevní saprofyti ( kuželovitá R. butyracea var. asema (p. ve všech lesích na opadu jeden z nejběžnějších podzimních druhů jedlá houba ( dubová G. dryophilus (p. obecný detritikolní druh, jedlá Megacollybia platyphyllos ( širokolupenná (penízovka radiálně vláknitý klobouk nápadné rhizomorfy na bázi třeně na zbytcích dřeva

Lentinula edodes (houževnatec jedlý) původní ve vých. Asii ( polenech tradiční pěstovaná houba (na dubových léčivé účinky ( Lentinus (dříve řazen do r. Omphalotus olearius (hlívovník olivový) teplomilný dřevní druh, makroskopicky podobný hlívám ( světélkování ) bioluminiscence ( obecnou jedovatý (záměny za lišku