Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Podobné dokumenty
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

AtraktivníBiologie I.Fellnerová, PřF UP Olomouc

Výukové materiály:

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

(akt , pro IMUNL)

HLA - systém. Marcela Vlková

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Imunitní systém.

Krevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci

6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

2 Inkompatibilita v systému Rhesus. Upraveno z A.D.A.M.'s health encyclopedia

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

Imunitní systém. Antigen = jakákoliv substance vyvolávající imunitní odpověď Epitop = část antigenu rozpoznávaná imunitními receptory

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

Intracelulární detekce Foxp3

Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím

15 hodin praktických cvičení

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

I. HLAII.: DP, DQ, DR

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

Funkce imunitního systému

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE

+ F1 F2 + TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA. Inbrední kmen A. Inbrední kmen B. Genotyp aa. Genotyp bb. Genotype ab. ab x ab. aa ab ab bb Genotypy

Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Imunitní systém, transplantace

Význam HLA typizace, HLA antigeny

*Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Doc. RNDr. Antonín Lojek, CSc. RNDr. Milan Číž, PhD. Mgr. Lukáš Kubala, Ph.D. Oddělení patofyziologie volných radikálů Biofyzikální ústav AV ČR, Brno

RNDr K.Roubalová CSc.

LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Patogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů. K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha

HLA B27: molekulární marker Ankylozující spondylitidy. Peter Novota , Praha

CZ.1.07/1.5.00/

Adaptivní imunita. Marcela Vlková

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

HLAVNÍ HISTOKOMPATIBILNÍ KOMPLEX. HLAVNÍ HISTOKOMPATIBILNÍ KOMPLEX Uební texty 3. LF UK

imunologie vznikla z mikrobiologie

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Nativní a rekombinantní Ag

Věkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc.

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Vakcíny z nádorových buněk

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

IMUNITNÍ MECHANISMY V AKCI

VÝZNAM ADJUVANTNÍCH PROSTŘEDKŮ V MODERNÍCH VAKCÍNÁCH

Imunopatologie. Luděk Bláha

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Lidský herpesvirus 6 biologie, diagnostika, patogeneze. K.Roubalová Vidia spol.s r.o.

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Zabít, nebo tolerovat?

Imunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky

Molekulární základy buněčné imunity. Buňky specifické a nespecifické imunity

BIOCHEMIE IMUNITNÍHO SYSTÉMU

Makrofágy a parazitární infekce

PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí

Imunogenetika imunologie. imunity imunitních reakcí antigenů protilátek. imunogenetika. erytrocytárních antigenů histokompatibilitních antigenů

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

ZÁKLADY IMUNOLOGIE V.Hořejší, J.Bartůňková, T.Brdička, R.Špíšek. 6. vydání Triton, Praha (k dostání v Lípové ulici)

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Transkript:

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly jsou u člověka označované také jako HLA systém (= Human Leukocyte Antigens) VÝSKYT MHC rep. HLA molekuly se u člověka vyskytují na všech jaderných buňkách v těle Studijní materiály na: http://www.zoologie.upol.cz/zam.htm Typy MHC molekul MHC glykoproteiny I. třídy MHC glykoproteiny II. třídy Výskyt MHC molekul Funkce MHC glykoproteinů glykoproteiny I. třídy glykoproteiny II třídy Vázat peptidové fragmenty proteinů Prezentovat je (vystavovat) na buněčný povrch, kde je analyzují T lymfocyty imunologický dohled Makrofágy MOLEKULY MOLEKULY Všechny jaderné buňky těla Dendritické buňky Jen antigen prezentující buňky APC (dendritické buňky, makrofágy a B lymfocyty) Váží proteiny endogenní, syntetizované buňkou (normální, patologické, virové) Aktivují cytotoxické T c lymfocyty, které mají CD8 koreceptor Váží proteiny exogenní fagocytované buňkou (proteiny patogenů) Aktivuji pomocné T h lymfocyty které mají CD4 koreceptor 1

Struktura MHC glykoproteinů MHC I Transmembránový řetězec se třemi doménami ( 1 2 3 ) a řetězec 2 mikroglobulinu MHC II Transmembránový řetězec (domény 1 2 ) a transmembránový řetězec (domény 1 2 ) 2 1 3 2 Každá jaderná buňka Místo pro vazbu s antigenem 1 2 1 2 Profesionální antigen prezentující buňka Výskyt u všech jaderných buněk Prezentace antigenu vyskytujícího se v cytosolu ( zpravidla endogenní antigen ) Stimulují cytotoxické CD8+ lymfocyty MHC-I: Prezentace endogenního antigenu MHC-I: Prezentace endogenního antigenu Sekrece lymfotoxinů Sekrece lymfotoxinů Eliminace Buňky (apoptóza) MHC I - Ag komplex Eliminace Buňky (apoptóza) MHC I - Ag komplex virové proteiny mutované proteiny (nádorové buňky) virové proteiny mutované proteiny (nádorové buňky) 2

MHC I : syntéza řetězce BUŇKA - výřez MHC I : syntéza řetězec řetězce BUŇKA - výřez TAP Ribozom TAP Ribozom řetězec Endoplazmatické retikulum řetězec Endoplazmatické retikulum řetězec ANTIGENNÍ MHC I : syntéza PROTEIN řetězec : syntéza ANTIGENNÍ PROTEIN : fragmentace : syntéza BUŇKA - výřez Antigenní protein Ribozom BUŇKA Proteozom - výřez Antigenní protein TAP Ribozom TAP Vezikula s komplexem MHC Ribozom I antigen Endoplazmatické retikulum řetězec MHC I řetězec Endoplazmatické retikulum Komplex MHC MHC I I antigen 3

Golgiho komplex Cytosol Prezentace komplexu MHC I antigen na povrch buňky Výskyt u profesionálně fagocytujících buněk Prezentace antigenu vyskytujícího se ve fagosomu ( exogenní antigen ) Podílí se na stimulaci pomocných CD4+ lymfocytů MHC-II : Prezentace exogenního antigenu MHC-II : Prezentace exogenního antigenu Stimulace fagocytózy (IL-2, IFN- ) Sekrece cytokinů Komplex MHC II-antigen Stimulace B lymfocytů k produkci protilátek (IL- 4,5,6,10) 4

MHC I VARIABILITA MHC genů Jaderná buňka Apoptóza Cytotoxické CD8+ lymfocyty Geny kódující MHC glykoproteiny (HLA antigeny) jsou vysoce MHC II Stimulace fagocytózy U člověka leží na 6. chromozomu Profesionální fagocyt Aktivace B lymfocytů k produkci Ab Pomocné CD4+ lymfocyty Struktura lidských MHC genů MHC II lokus MHC I lokus (izotypy DP, DQ, DR) MHC III lokus (izotypy A, B, C) proteiny DP DQ DR komplementu B C A a cytokiny A= 34 B=155 A=47 B=165 A = 7 B =1194 2 490 1 384 1 884 Genes coded MHC class II molecules Genes coded complement proteins Počty alelických forem na jednotlivých lokusech ZDROJ duben 2012: http://hla.alleles.org/nomenclature/stats.html Genes coded proteasomes (proteins involved in antigen processing and presentation) Class I molecules Class I-like molecules Genes induced in response to cellular stres (heat shock proteins) 5

Počty alel Extrémní polymorfismus lidských MHC genů Identifikační kód HLA molekul Říjen 2014: Počty identifikovaných HLA alel: HLA 1. tř. 9 232 alel HLA 2. tř. 3 010 alel ZDROJ: http://hla.alleles.org/nomenclature/index.html LOKUS HLA-B ALELICKÁ VARIANTA (sekvence AMK) HLA-B*1301 HLA-B*1302 HLA-B*1303 HLA-B*1304 HLA-B*1305 HLA-B*1306 PROTILÁTKA použitá pro detekci HLA-B13 Lokus HLA-B* 13 06 Číslo sekvence (alelickoá varianta) První dvojciferné číslo udává sérologickou specificitu roky (1987 2012) Více alelických variant HLA molekul může mít shodnou sérologickou specificitu Identifikační kód HLA molekul Lokus HLA-B* 13 06 První dvojciferné číslo udává sérologickou specificitu Číslo sekvence Příbuzenské křížení značně zvyšuje podobnost jedinců v MHC molekulách vznikají tzv. Minimální (nezbytné) označení Přiděluje se jen u některých alel Jedinci jsou považovaní za geneticky shodní u myší po 20ti generacích Využití ve výzkumné praxi jako snadno definovatelný experimentální materiál 6

Neshoda: Dárce x příjemce DÁRCE HLA-A1203 HLA-B1607 HLA-C2605 NESHODA v HLA antigenech (proteiny MHC I) PŘÍJEMCE HLA-A1405 HLA-B1602 HLA-C0302 A*1203!!! A*1405 B*1607!!!! B*1602 C*2605 C*0302 ZÁKLADNÍ POJMY MHC jako ALOANTIGENY TRANSPLANTACE je přenos buněk, tkání nebo orgánů (tzv. ŠTĚP), AUTOLOGNÍ štěp mezi DÁRCEM a PŘÍJEMCEM Štěp transplantovaný z jednoho místa na jiné místo téhož jedince SYNGENNÍ štěp Štěp transplantovaný mezi geneticky identickými jedinci (jednovaječná dvojčata, imbrední linie) ALLOGENNÍ štěp Štěp transplantovaný mezi dvěma jedinci téhož druhu XENOGENNÍ štěp Štěp transplantovaný mezi dvěma jedinci různých živočišných druhů Molekuly alogenního štěpu, které jsou příjemcem rozpoznány jako cizorodé jsou označovány jako Aloantigeny stimulují jak buněčnou, tak humorální imunitní odpověď 7

Rozpoznání cizích MHC molekul Cizorodé MHC molekuly (alogenní molekuly dárce) jsou prezentovány imunitnímu systému příjemce dvěma způsoby: PŘÍMÁ prezentace Cizorodé MHC proteiny (pocházející ze štěpu dárce) spolu s navázaným proteinem přímo stimulují T lymfocyty příjemce. Alogenní MHC molekuly dárce s navázaným peptidem napodobují (imitují) v tomto případě antigenní determinant formovaný vlastními MHC molekulami příjemce vázanými na cizorodý protein. NEPŘÍMÁ prezentace Cizorodé MHC molekuly dárce jsou fragmentovány a prezentovány antigen prezentujícími buňkami příjemce. Cizorodé MHC glykoproteiny Jsou prezentovány T lymfocytům příjemce jako běžný cizorodý protein. 8