VĚTNÉ ČLENY Autor Mgr. Jiří Ondra Anotace Opakování základních pojmů a kategorií z oblasti české skladby Očekávaný přínos Procvičení základních pojmů a kategorií z oblasti české skladby Tematická oblast Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností Téma Větné členy Předmět Český jazyk a literatura Ročník 1. Obor vzdělávání Maturitní obory Stupeň a typ vzdělávání SOŠ Název DUM Š6/S2/17 Datum 31. 12. 2012 SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN ZLÍNSKÝ KRAJ
Slova u nichž posuzujeme funkce, která se s nimi ve skladbě věty pojí známe jako Větné členy 2
Opakování 3
Slovní páry, jež můžeme určit při větném rozboru se nazývají Skladební dvojice 4
V české větě rozlišujeme tyto členy Podmět (subjekt) Přísudek (predikát) Přívlastek (atribut) Předmět (objekt) Příslovečné určení (adverbiale) Doplněk (atribut verbální) 5
Podmět a přísudek jsou základní větné členy a dohromady tvoří základní skladební dvojici Zbylé větné členy nazýváme rozvíjející větné členy 6
Při posuzování jednotlivých členů se lze také zaměřit na fakt, zda jsou pro stavu věty nutné, nebo možné. Z tohoto pohledu rozlišujeme větné členy základové (vše mimo přívlastek) větné členy doplňující 7
Podle dominance nebo závislosti rozdělujeme větné členy na řídící a závislé Řídícími členy jsou vždy součásti základní skladební dvojice, ostatní členy mohou být podle kontextu řídící i závislé 8
Vztahy mezi větnými členy mají ve větě několik různých podob určování (determinace) člen řídící vede člen závislý souřadnost (koordinace) členy jsou na stejné formální úrovni, avšak vyjadřují odlišnou informace přistavování (apozice) tyto větné členy na stejné úrovni vyjadřují jinými slovy tutéž informaci 9
Určování může mít následující varianty shoda (kongruence) závislý člen se shoduje s řídícím v určitých mluvnických kategoriích řízenost (rekce) řídící člen diktuje závislému určitý pád přimykání (adjunkce) tvar závislého členu není přikázán členem řídícím, je zde vztah významový 10
Souřadný vztah se může projevovat v těchto podobách. Používáme příslušné druhy souřadných spojek slučovací stupňovací vylučovací odporovací příčinný důsledkový 11
Přistavování má tuto podobu přístavek Důležitá poznámka z hlediska pravopisu: oddělujeme jej z obou stran čárkami! 12
Podle absence/přítomnosti zpřesnění jednotlivých větných členů je rozdělujeme na větné členy holé a větné členy rozvité 13
Větný člen může být přítomen ve větě v různých podobách je vyjádřen slovem je vyjádřen větou (vedlejší větou) je nevyjádřený 14
Je-li větný člen vyjádřený vedlejší větou, lze obvykle tuto vedlejší větu nahradit vyjádřením pouhým slovem Oknem, které bylo otevřené, vlétl do pokoje holub. Otevřeným oknem vlétl do pokoje holub. 15
Je-li větný člen vyjádřen slovně, mohou jím být rozličné slovní druhy podstatná jména přídavná jména zájmena číslovky slovesa příslovce citoslovce 16
Pokud je větný člen formálně nevyjádřený, může se tak dít několika způsoby člen je znám z předchozí souvislosti Michal dostal nové kolo. Byl s ním velice spokojený. jednočlenná věta Prší. Poprchá. Fouká. všeobecný podmět Hlásili to v rádiu. 17
Mezi větné členy nepočítáme např. předložky spojky částice kontaktní výrazy že jo, hele výplňková/parazitní slova vlastně, jako, takže fázová slovesa začít, začínat, přestat, přestávat 18
Při spojování větných členů je důležité dodržovat pravidla pravopisu. Čárku píšeme v těchto případech vsuvky volný přívlastek několikanásobný větný člen přívětné výrazy přístavek za jménem s akademickým titulem 19
Čárkou naopak neužíváme v těchto případech těsný přívlastek doplněk frazémy spojení místa a data 20
Prameny MAŠKOVÁ, Drahuše. Český jazyk. Třebíč: Nakladatelství Petra Velanová, 2006, ISBN 80-902571-5-1. MELICHAR, Jiří; STYBLÍK Vlastimil. Český jazyk. Praha: Fortuna, 2005. ISBN 80-7168-892-4. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra. 21