ZAMĚŘENO NA OCEL FOCUSED ON STEEL Jaroslav RAAB Hutnictví železa a.s., Ostrava, Czech Republic, EU The Steel Federation, Inc, Ostrava, Czech Republic, EU j.raab@hzova.cz Abstrakt Spotřeba ocelářských výrobků a tomu odpovídající výroba z globálního pohledu neustále roste a trvalá spolupráce výrobců s odběrateli při společném řešení výzkumných a vývojových projektů ústí v celou řadu nových výrobků, výrobků s vyššími užitnými vlastnostmi, které při konkrétních aplikacích vykazují výraznou vstřícnost k životnímu prostředí. Při posuzování spotřeby a užití je nutná současná analýza výroby a příslušných kapacit. Cílem předkládané prezentace bude tak nejen pohled na vývoj kapacit - jak z technologického, tak i regionálního hlediska, tak i vztah výrobních kapacit a potřebných vstupů stejně jako výstupů. Součástí referátu tak bude poukázání na hlavní problémové oblasti, které musí strategie dalšího rozvoje ocelářského průmyslu v současné době řešit. Jedná se zejména o tři nejvýznamnější faktory, kterými jsou ovlivňování životního prostředí, výzkum a vývoj a sociální oblast. Právě důležitost oblasti lidských zdrojů je zdůrazněna i na letošní konferenci METAL, kdy tato problematika byla zařazena do samostatné sekce. Z tohoto důvodu bude část prezentace věnována i problematice sektorových rad. Abstract There are three key elements we evaluate the steel industry as a whole - consumption, production, and capacities. We must place consumption and key user sectors first. So, it is obvious, that in existing platforms, such as ESTEP, special attention is paid to consumption or partner branches, as are automotive industry and construction. Production is influenced and thus assessed by state of the technology and R&D application. Developments in capacities mean a special issue, mainly because of the regional variations. R&D plays important role here too. Presentation is dealing with above stated environment, either regarding the global, European as well as local, Czech focus. Presentation puts stress on three other factors, which are influencing the steel production - environmental issues, R&D influence, and social matters. The role of human resources is within the program of an independent section, where the issues of Sector Councils will be explained in more detail. Úvod V roce 2010 zaznamenala světová výroba oceli opět rekordní úroveň - statistiky světové ocelářské asociace World Steel Association uvedly hodnotu 1 414 mil. tun, kterou byla téměř o 70 mil. tun překročena výroba z roku 2007 a ve srovnání s rokem 2009 se jedná o patnáctiprocentní růst. Prognózy spotřeby vykazují obdobný trend. Uvedená asociace prognózuje, že globální poptávka po
oceli vzroste v roce 2011 o 5,3%, což znamená, že bude téměř o 10% vyšší, než nejvyšší předkrizová předkrizová úroveň v roce 2007. Je však nutno uvést, že tento růst je rozdílný dle regionů a to již po dobu několika let. Tato skutečnost bývá často označována jako posun od Atlantiku k Pacifiku. Cílem prezentace je jak charakteristika dosavadního vývoje, a to z dlouhodobého hlediska, tak zejména specifikace výzev, které před současným ocelářstvím stojí - jak z globálního pohledu, tak i v podmínkách naší republiky. Rok 2010 prokázal, že ocel jako materiál nachází stále nové a nové aplikace a jeho užití má díky trvalé a těsné spolupráce výrobců s konečnými uživateli rostoucí trend. Charakteristika historického vývoje Po roce 1950, kdy světová výroba oceli dosahovala 200 mil. tun, došlo za zhruba dvacet let k trojnásobnému zvýšení. Od počátku sedmdesátých let minulého století pak byla výroba téměř třicet let v relativně konstantní úrovni v rozmezí 650 až 750 mil. tun. Došlo však k výrazným změnám, které bychom mohli charakterizovat heslem od tun k přidané hodnotě, a to při respektování vztahu k životnímu prostředí a podmínkám na pracovišti. Tento vývoj ve své podstatě znamenal potřebu trvalé spolupráce výrobců s konečnými uživateli a vytvářel nový pohled na jakost a ekonomiku právě se zvýrazňováním úlohy životního prostředí a pracovních podmínek. Skutečnost byla ještě zesílena základní sktečností; spotřeba oceli má globální a výroba pak výrazně lokální charakter. Chceme-li stručně popsat vývoj v následujících letech a charakterizovat, tak nelze opomenout dominantní roli změn v Asii, zejména v Číně. V roce 1998 byla globální roční výroba 777 mil. tun, z čehož bylo 20% vyrobeno v zemích EU a 13% ve Spojených státech. Zhruba stejný podíl mělo i Japonsko a Čína, ve které bylo vyráběno 115 mil. tun. Pouhé 3% činila výroba v Indii. Již o deset let později, v roce 2008, přesáhla výroba oceli v Číně 500 mil. tun, což byl nárůst o 338% a výroba v Indii vzrostla za stejné období o 152%. Dokonce v loňském roce již bylo v Číně vyrobeno 627 mil. tun. Co vše se v ocelářském průmyslu za tuto dobu změnilo? Výrazným způsobem postoupila privatizace - názorným příkladem je i vývoj situace v naší republice a v dalších zemích střední a východní Evropy. V dalších letech postupovalo spojování firem, na příkladu Evropy můžeme uvést vytvoření Usinoru, Arbedu a Ensidesy a následně Arceloru, spojení firem Thyssen a Krupp a obdobné vytvoření firmy Corus spojením British Steel a Hoogovenst. Ve světě např. spojení Kawasaki a NKK, kteří spolu vytvořili JFE Steel. Později začly vznikat i globální nadnárodní společnosti, z nichž nejvýznamnější je vytvoření největší firmy světa ArcelorMittal, nebo akvizice Tata Steel a získání firmy Corus atp. Dalším významným faktorem bylo období restrukturalizace, které probíhalo v různých zemích v rozdílné době. Toto, relativně bolestivé období, kterým prošly zejména firmy v Evropě a v Severní Americe prokázalo, že ocelářské společnosti mohou být plně konkurenceschopné, a to i ve srovnání s jinými materiály. Ocel nachází plné uplatnění u tradičních hlavních odběratelů, kterými jsou zejména stavebnictví, strojírenství, zpracování kovů a automobilový průmysl, ale své nezastupitelné místo má i energetika. Ocelářské výrobky dále prokazují, že jsou vstřícné životnímu prostředí nejen ve své výrobě, ale také při užití. I složité období světové hospodářské a finanční krize přežil ocelářský průmysl hlavně tím, že dobrou spoluprací s odběrateli prokazoval, že ocel jako materiál nemá ve svém uplatnění konkurenci a že po tomto materiálu mají hlavní odběratelská odvětví stále hlad.
Již v úvodu zmíněný trend posunu výroby oceli od Atlantiku k Pacifiku dokumentuje i následující tabulka, která uvádí výrobu surové oceli (v mil.tun) v hlavních ocelářsky významných zemích. Země 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Čína 353 419 489 500 574 627 Japonsko 113 116 120 119 88 110 USA 95 99 98 91 58 81 Rusko 66 71 72 69 60 67 Indie 46 50 54 58 63 67 J.Korea 48 49 52 54 49 59 Německo 45 47 49 46 33 44 Ukrajina 39 41 43 37 30 34 Brazílie 32 31 34 34 27 33 Turecko 21 23 26 27 25 29 Výzvy ocelářského průmyslu pro další vývoj Při predikování dalšího vývoje je užitečné si uvědomit hlavní výzvy, které v současné době ocelářský průmysl ovlivňují. Na prvním místě je to problematika lidských zdrojů - máme na mysli jak bezpečnost a ochranu zdraví, tak i trvalou potřebu odborného vzdělávání a kariérní růst pracovníků. Z historického hlediska je výroba oceli vnímána jako nebezpečné průmyslové odvětví s relativně vysokým podílem úrazů. Skutečné výsledky však ukazují na výrazné zlepšení pracovních podmínek a snížení úrazovosti, a to zejména v poslední dekádě. Heslo Ocel bez úrazu, s jehož principy se setkávají řídící i výkonní pracovníci téměř denně, se u mnoha výrobců ukazuje jako splnitelný cíl a mnohde je již skutečností. Pozitivní je i v tomto smyslu tlak na nové technologie a související nové pracovní podmínky a nový přístup k zaměstnancům. Vznikají také i nové požadavky na pracovníky vzhledem i k jejich kvalifikaci. Jsou to právě nové technologie a výrazné zlepšení pracovních podmínek, které ukazují na atraktivnost pracovišť v hutích a to i u zájemců, které nesplňují kvalifikační požadavky z hlediska úplného vzdělání. Problematika dílčích kvalifikací je řešena vytvořením sektorové rady, která, zejména v budoucnu bude trvalým a významným potřebným nástrojem pro zajištění kvalifikovaných pracovníků pro ocelářství. Je jistě prozíravé a správné, že právě problematice kvalifikace - vztahu národního systému povolání a národního systému kvalifikací - je věnována samostatná sekce naší konference a proto otázky této oblasti, zejména z pohledu celoživotního vzdělávání a autorizace ponechám odborníkům z této sekce. Stručně řečeno - cílem je, aby zaměstnavatelé měli ve správný čas na správném místě správný počet správně kvalifikovaných zaměstnanců. Další velkou výzvou je cesta od tunového pohledu k hodnotovému pohledu. Dobrou spoluprací s odběrateli roste tlak na výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Výsledky se projevují nejen širším uplatněním ocelářských výrobků, ale také ve zvyšování ekonomických ukazatalů, v ziskovosti. Novým elementem v tomto směru, se kterým musí ocelářský průmysl počítat je změna cen i dostupnosti vstupních materiálů, zejména pak železné rudy a uhlí. Cestou ke zlepšení situace v této oblasti je vytváření dodavatelských řetězců a to nejen ve vstupech, ale i v dalším zpracování ocelářských
výrobků. I předběžné informace ukazují na fakt, že ceny a dostupnost vstupů bude jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňující další vývoj. Třetí významnou výzvou je pak úloha výzkumu a vývoje a inovací. Celosvětově narůstají požadavky na aplikovaný výzkum, nutným faktorem je v tomto směru potřebná spolupráce s vysokými školami a technickými univerzitami. Výsledky se projevují jak ve zvýšení konkurenceschopnosti, tak ve vztahu k jiným konkurenčním materiálům. Tento vztah nemusí vždy vyústit konfrontačně, ale je možná i určitá forma symbiózy a společné aplikace více zdánlivě konkurenčních materiálů. Spolupráce se školami je potřebná také pro zajištění trvalého vzdělávání pracovníků v ocelářském průmyslu - tuto potřebu potvrzuje neustálý růst technologické úrovně vybavení výrobních závodů. Vždyť jen 30% vyráběných výrobků je starších než deset let a nové technologie vyžadují nový přístup a novou úroveň vzdělání. Investice do lidí, výrobků a výrobní technologie má nejvyšší prioritu současně se zajištěním bezpečné práce zaměstnanců. Významným nástrojemje z evropského pohledu výzkumný a vývojový fond - RFCS, ze kterého směřuje do ocelářského výzkumu cca 40 mil. Eur. ročně. Tento fond vznikl jako dědictví po Evropském společenství uhlí a oceli a je z něho každý rok financováno zhruba 40 projetků v oblasti oceli a 20 projektů z oblasti uhlí, pro oblast ocel je možno přihlašovat projekty v devíti hlavních oblastech. Jde jak o jednotlivé technologické celky - od výroby surového želaza a oceli až po válcování, řešení aplikací v hlavních odběratelských odvětvích - automobilový průmysl, stavebnictví, energetika, tak i o problematiku životního prostředí a bezpečnosti a ochrany zdraví. Nejvýznamnějším projektem v oblasti životního prostředí je projekt ULCOS - Ultra Low CO2 Steelmaking, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů při výrobě oceli o 50% do roku 2050. Každý rok je přihlášeno zhruba trojnásobek projektů s tím, že neúspěšné projekty je možno po doporučených úpravách přihlásit i v dalších letech. Společnou myšlenkou trvale udržitelného rozvoje ocelářského průmyslu je pozitivní vztah k životnímu prostředí a trvalé snižování ekologické zátěže. Legislativa v této oblasti, zejména máme na mysli ovzduší, vody, odpady a emise skleníkových plynů, patří mezi hlavní oblasti, kterými se zabývají projektanti a technici. Je to právě legislativa v této oblasti, jejíž splnění je jedním ze základů konkurenceschopnosti. Zvláště pro vnitrozemské ocelářské společnosti je splnění kritérií životaschopnosti základní podmínkou pro dosažení trvale udržitelného rozvoje. Máme jistě ještě všichni ve vzpomínce význam dosažení kritérií životaschopnosti, které byly jedním z hlavních sledovaných ukazatelů při monitorování plnění programu restrukturalizace ocelářského průmyslu, který byl jako Protokol II. nedílnou součástí přístupových dohod České republiky k Evropské unii. Legislativa v oblasti životního prostředí je tedy čtvrtou výzvou dalšího vývoje ocelářského průmyslu. Jako pátou skupinou výzev bychom mohli označit reakci ocelářského průmyslu na problematiku klimatických změn - mám na mysli zejména snižování emise skleníkových plynů a plnění podmínek, které z hlediska energeticky náročných odvětví bývají označovány jako Roadmap for a low carbon economy by 2050. Zmíníme jen úkol snížit emisi skleníkových plynů do roku 2020 o 20% a do roku 2050 o 80%. V tomto směru jsou zpracovávány objemné studie a hledají se formy řešení, je snaha najít společný názor výrobců, které zastřešuje evropská federace EUROFER a odborářů, které jsou sdruženy v EMF - European Metalworkers Federation. Hlavní faktory ovlivňující výrobu a spotřebu Před vznikem světové hospodářské a finanční krize, kdy spotřeba i výroba oceli rostla byly kapacity z globálního pohledu využívány téměř na 90%. Jakoby nezajímavé se tak ukazovaly názory a doporučení komise OECD pro ocel, která vždy zdůrazňovala, že ocelářský průmysl potřebuje, aby světové kapacity byly využívány alespoň na 84%. Hlad po oceli se projevil ve výstavbě nových kapacit, a to zejména v asijských zemích a nová situace vyvolaná krizí tak ukázala, že na konci roku
2008 kleslo toto využití v měsíčním vyjádření i pod 50%. Určitým výstupem z této situace byla nejen změna ve výrobě dle hlavních regionů, ale také změna ve spotřebě. Lze konstatovat, že za pouhé dva roky, od roku 2008 do 2010, kdy se spotřeba oceli téměř nezměnila - dokonce mírně narostla - se podíl ocelářských výrobků spotřebovaných v Asii zvýšil o 10% a to na úkor zemí EU 27 a NAFTA. Podrobnější údaje, týkající se hlavních regionů jsou uvedeny v následující tabulce. Zjevná spotřeba (tis.t) 2006 2007 2008 2009 2010 2011 změna 09/08 v % změna 10/09 v % změna 11/10 v % Svět celkem 1 142,1 1 222,4 1 205,4 1 125,3 1 272,2 1 339,7-6,6 13,1 5,3 EU-27 188,6 197,1 182,3 117,2 139,4 147,4-35,7 18,9 5,7 Ostatní Evropa 28,7 31,6 28,9 23,9 28,7 31,4-17,3 20,1 9,4 CIS 48,9 56,6 50,0 35,8 45,3 50,3-28,4 26,5 11,0 NAFTA 154,9 140,5 129,5 82,7 108,5 118,0-36,1 31,2 8,8 Jižní a Střední Amerika 37,2 41,7 44,5 34,1 43,6 47,6-23,4 27,9 9,2 Afrika 20,6 22,0 24,3 26,6 28,0 30,0 9,5 5,3 7,1 Střední Východ 37,7 44,2 45,7 42,2 45,6 47,6-7,7 8,1 4,4 Čína 377,7 422,5 434,7 542,4 578,7 599,0 24,8 6,7 3,5 Ostat. Asie & Oceánie 247,8 266,2 265,5 220,4 254,4 268,4-17,0 15,4 5,5 Zdroj: Worldsteel (IISI), Short Range Outlook, Autumn 2010, October 2010 První údaje, týkající se výroby v roce 2011 potvrzují, že dále dochází k růstu výroby, roste využívání kapacit (v únoru 2011 je to již 82%), roste následně i spotřeba a paralelně je zřejmý růst nároků jednotlivých odběratelských odvětví. Během posledního desetiletí vzrostly kapacity o více než 800 mil. tun, blíží se překonání hranice 2 000 mil. tun, přičemž nadbytečné kapacity již přesahují 300 mil. tun. Významné jsou však regionální rozdíly. V budoucnu je nutno přijmout skutečnost, že již v roce 2030 se až dvě třetiny světového hospodářského růstu budou realizovat v těch regionech, které dnes označujeme jako rozvojové. Odtud vyplývá, že Evropa se musí soustředit na kvalitu a inovace. Politika životního prostředí bude získávat dále na významu, což znamená, že Evropa se musí k ochraně životního prostředí hlásit, ale na bázi globálních, jednotných a závazných pravidel bez narušování soutěže. Dále je také zapotřebí odbourávat státní obchodní bariéry, které silně narušují hospodářskou soutěž. Významné bude rovněž pokračování konsolidace, vztah k surovinám a řešení vztahu ke konkurečním materiálům. Konkurence materiálů není pouze v neprospěch oceli, otevírají se nová použití např. v oblasti obnovitelných zdrojů. V tomto směru je významný globální trend - permanentní inovace. Situace v České republice V podmínkách České republiky je již několik let pravidelně zpracovávána predikce vývoje ocelářského průmyslu, která vychází z analýzy makroekonomických prognóz, marketingových studií a aktuálních výsledků v daném roce. Z této predikce, která byla pro léta 2011 až 2013 dokončena před několika měsíci, se ukazuje, že při prognóze tempa oživení je třeba respektovat konkrétní situace jednotlivých průmyslových odvětvích. Z hlediska ocelářského průmyslu mají silnější pozici ty společnosti, které mohou čerpat ze své integrace k dostupnosti surovin a vlastních zdrojů energií. Z globálního hlediska se ukazuje, že stále existuje zhruba 15 až 20% nadbytečných kapacit.
Hlavní výrobní charekteristiky ocelářského průmyslu v České a Slovenské republice v letech 2009 a 2010 jsou uvedeny v následující tabulce. VÝROBA v tis. tun Česká republika Slovenská republika 2009 2010 2009 2010 Výroba surového železa 3 483 3 987 3 019 3 649 Výroba surové oceli 4 594 5 180 3 747 4 580 Válcovaný materiál 4 300 5 078 3 355 4 133 Trubky 469 589 194 229 Tažená, loupaná, broužená 84 131 - - Při analýze obchodních dat a spotřeby je nutno si uvědomit, že v případě naší republiky došlo v posledních letech k výraznému zvýšení podílu dovážených výrobků na celkové spotřebě. Lze konstatovat, že všechna hlavní spotřebitelská odvětví již překročila 50% hranici importovaných výrobků - průměr se již třetí rok stabilizoval v úrovni kolem 70%. Podrobnější údaje, týkající se spotřeby a podílu dovozu na celkové spotřebě uvádějí následující dvě tabulky: 2007 2008 2009 2010 Objemy v tis. t Změna v % 2011 2012 2013 09/08 10/09 11/10 12/11 13/12 Čistá výroba *) 6 237,2 5 591,2 4 281,7 4 726,8 5 190 5 440 5 630-23,4 10,4 9,8 4,8 3,5 Vývoz 5 324,7 4 906,7 3 776,7 4 512,2 4 710 4 920 5 060-23,0 19,5 4,4 4,5 2,8 Dovoz 5 655,6 5 819,8 3 996,1 5 304,2 5 550 5 810 5 990-31,3 32,7 4,6 4,7 3,1 Zjevná spotřeba 6 568,1 6 504,3 4 501,1 5 518,8 6 030 6 330 6 560-30,8 22,6 9,3 5,0 3,6 Dlouhé výrobky % 31,9 31,8 32,0 30,4 31,0 31,0 30,9 Ploché výrobky % 59,0 59,4 59,6 60,8 60,4 60,3 60,4 Ocelové trubky % 9,0 8,8 8,4 8,8 8,6 8,7 8,7 Vysvětlivky: *) Čistá výroba je objem produkce bez objemu válcovaného materiálu určeného na produkci výrobků I. transformace (výrobní spotřeba) Objemy v tis. t Změna v % Položka 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 09/08 10/09 11/10 12/11 13/12 Celková zjevná spotřeba 6 568,1 6 504,3 4 501,1 5 518,8 6 030,0 6 330,0 6 560,0-30,8 22,6 9,3 5,0 3,6 od tuzemských výrobců 2 112,3 1 986,7 1 244,3 1 504,3 1 670,0 1 780,0 1 880,0-37,4 20,9 11,0 6,6 5,6 tj. % z celkové spotřeby 32,2 30,5 27,6 27,3 27,7 28,1 28,7 z dovozu 4 455,8 4 517,6 3 256,8 4 014,4 4 360,0 4 550,0 4 680,0-27,9 23,3 8,6 4,4 2,9 tj. % z celkové spotřeby 67,8 69,5 72,4 72,7 72,3 71,9 71,3
Závěr Závěrem je možno konstatovat, že ocelářský průmysl má v Evropě svoje nezastupitelné místo a je významný jak z hlediska výroby, tak zejména z hlediska užití. Vyvíjí a vyrábí tisíce řešení pomocí oceli, ocel je jedním ze základních materiálů pro potřebné inovace. Vztah k životnímu prostředí je prioritní jak při výrobě, tak i při užití a závěrečné téměř stoprocentní recyklovatelnosti. Je tedy přednost oceli i ve významném příspěvku k dlouhodobému zachování základních zdrojů pro budoucí generace. Na druhé straně souvisí výroba oceli s vysokými nároky na energie a uhlík. Evropský ocelářský průmysl tak přebírá svoji odpovědnost na snižování spotřeby energie a emise CO2. V tomto směru jsou vysoké nároky právě na výzkum a vývoj a to i z důvodu možnosti využití dobrých výsledků i v jiných oblastech světa. Příkladem je ambiciózní projekt ULCOS (Ultra Low CO2 Steelmaking), jehož cílem je redukce emisí CO2 při výrobě oceli o 50% do roku 2050. Je samozřejmou úlohou výzkumu a vývoje, aby věta citovaná z materiálu EK Evropský průmysl v měnícím se světě - Výroba oceli v EU je technologicky náročná a vysoce inovativní. Na trhu dnes existuje jen 30% ocelářských výrobků, které existovaly před deseti lety - byla platná i v následujícím období. Evropský ocelářský průmysl nemá jinou šanci než vyrábět výrobky s vysokou přidanou hodnotou, technologií vstřícnou k životnímu prostředí, které budou dosahovat jak vyšších užitných parametrů, tak nižší zátěže životního prostředí. Splnění tohoto cíle bez aplikací výzkumu a vývoje téměř není možné. Stručně řečeno - přežijí hlavně ty společnosti, které investují do lidí, výrobků a technologií při preferování oblasti bezpečnosti práce s nejvyšší prioritou.