MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2011 BC. MONIKA MECHOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství Studium speciální výživy koní trénovaných pro endurance Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Vypracovala: Bc. Monika Mechová Brno 2011

Mendelova univerzita v Brně Ústav výživy zvířat a pícninářství Agronomická fakulta 2011/2012 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Bc. Monika Mechová Zootechnika Krmivářství Název tématu: Rozsah práce: Studium speciální výživy koní trenovaných pro endurance 40-60 stran Zásady pro vypracování: 1. Prostudujte literární zdroje z posledních 5 let o výživě koní pro endurance 2. Sestavte dotazník pro chovatele koní pro endurance. 3. V dotazníku se ptejte na otázku výživy a krmení koní a na speciální příkrmy 4. Ověřte výpočtem obsah živin v jednotlivých krmných dávkách koní pro endurance 5. Porovnejte výsledky s pracemi jiných autorů 6. Napište diplomovou práci podle zásad vydaných děkanátem MZLU 7. Předložte diplomovou práci ke kontrole vedoucímu práce. 8. Vytisknete a vyvažte práci 9. Odpovězte na posudky oponentů Seznam odborné literatury: PAGAN, J. D. Advances in equine nutrition. 1. vyd. Nottingham: Nottingham University Press, 1998. 9 s. ISBN 1-897676-83-2. PAGAN, J. D. -- GEOR, R. J. Advances in equine nutrition : II. 1. vyd. Nottingham: Nottingham University Press, 2001. 547 s. ISBN 1-897676-78-6. PAGAN, J. D. Advances in equine nutrition IV. Nottingham: Nottingham

University Press, 2009. 423 s. ISBN 978-1-904761-87-7. LE BERRE, J. -- ZEMAN, L. The french system of evaluation and prediction of the nitrogenic and energetic value of feeds and recommended feeding inputs for horses. In KRÁČMAR, S. -- VESELÝ, P. -- MAREŠ, P. -- VAVREČKA, J. Proteiny 2004. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004, s. 95--103. ISBN 80-7157-779-0. ZEMAN, L. a kol. : Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně. MZLU v Brně, 2005, 114 s. ZEMAN, L. DOLEŽAL, P. ŠAJDLER, P. SMETANOVÁ, M.: Minerální prvky ve výživě koní. In: Krmivářství, 2002, č. 6, s. 24-26. ŠAJDLER, P. ZEMAN, L.: Porovnání stravitelnosti organických živin v krmných dávkách s obsahem lupiny a hrachu u koní. Acta univ. et silvic. Brun., 2005, LI, No. 2, Datum zadání diplomové práce: říjen 2010 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2012 Bc. Monika Mechová Autorka práce prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Vedoucí práce prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Speciální výživa koní trénovaných pro endurance" vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta.

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat svému vedoucímu diplomové práce prof. Ing. Ladislavu Zemanovi, Csc. za metodické vedení při zpracování této práce, jakožto i za předání zkušeností a odbornou pomoc a ochotu. Dále bych chtěla poděkovat za pomoc při sběru dat do této práce a poskytnutí jejich koní Ing. Miroslavu Drásalovi, Ing. Vladimíře Šebkové a Ing. Petru Hladišovi a jeho ženě Daně.

ABSTRAKT Tato diplomová práce se věnuje výživě a krmení vysoce zatěžovaných vytrvalostních koní v průběhu jedné sportovní sezóny. Zabývá se vlivem výživy na kondici jednotlivých koní, jejich výkonnost a celkový zdravotní stav. Část práce se také zabývá managementem těchto koní, který je nedílnou součástí jejich přípravy. V práci bylo hodnoceno osm koní různého věku a stupně tréninku, většina koní byla arabského plemene a byli drženi ve venkovním odchovu. Cílem bylo zhodnotit vhodnost předkládaných krmných dávek a management těchto koní vzhledem k požadované práci a stanovit obecné zásady krmení vytrvalostních koní. Koně byli v pravidelných intervalech měřeni a byla kontrolována jejich hmotnost. V potaz byly brány i sportovní úspěchy koní, jejich případná vyloučení z dostihů pro metabolické problémy či kulhání. Na základě těchto údajů a zhodnocení celkového výživného a zdravotního stavu pak byly krmné dávky jednotlivých koní posouzeny a vyhodnoceny. Z výsledků provedeného pokusu potom vyplynula následná potřeba základních živin pro vytrvalostní koně v 1 kg sušiny krmné dávky: 75 g SNLk, 12 MJ SEk, 230 g vlákniny, 4,2 g P, 2,36 g Na a 13,2 g K. Někteří koně v průběhu sezóny utrpěli zranění a jejich kondice se měnila podle jejich zdravotního stavu, nebyla však zaznamenána žádná výrazná změna ovlivněná nedostatkem krmiva, pouze u jedné klisny vznikla obezita. Nebyl také zaznamenán zásadní rozdíl mezi koňmi umístěnými pouze ve výběhu a koňmi zaváděnými na noc do stáje. KLÍČOVÁ SLOVA: kůň, arabský kůň, vytrvalostní dostihy, krmná dávka, krmná technika

ABSTRACT This thesis is devoted to a nutrition and feeding of high performance endurance horses during one sports season. It deals with the influence of nutrition on the condition of horses, their performance and overall health. Part of the work also deals with the management of these horses, which is an integral part of their training. The are eight horses of different ages and levels of training mentioned in the thesis, most horses are Arabian breed and are held in outdoor rearing. The aim was to assess the suitability of the submitted feed rations and management of horses due to the requiered work and to establish some general principles for feeding endurance horses. The horses were measured in regular intervals and also their weight was checked. The account was also taken into eventing of the horses, their possible exclusion from the race for metabolic problems or lameness. Based on these data and evaluation of the overall fitness and health status were the feed rations of horses assessed and evaluated. The results showed that endurance horses should be fed following amounts of basic nutrients in 1 kg dry matter of daily feed ration: 75 g of digestible crude protein, 12 MJ of digestible energy, 230 g of fiber, 4.2 g of P, 2.36 g of Na and 13.2 g of K. Some horses injured during the season and their condition changed according to their health, but there were not recorded any significant change affected by lack of food, only one mare was obese. It was not also noted a fundamental difference between horses placed only on pasture and horses which were during the night placed in the stable. KEY WORDS: horse, arabian horse, endurance riding, feed ration, technique of feeding

OBSAH 1 Úvod... 9 2 Cíl práce... 10 3 Literární přehled... 11 3.1 Systém distančních soutěží v České republice... 11 3.1.1 Základní legislativa... 11 3.1.2 Veterinární předpisy a kontroly během dostihů... 13 3.2 Výživa distančního koně... 15 3.2.1 Energie... 15 3.2.2 Voda... 17 3.2.3 Nejdůležitější vitaminy... 18 3.2.4 Nejdůležitější minerálie... 20 3.2.5 Krmení před dostihem... 21 4 Materiál a metodika... 23 4.1 Koně zařazení do měření... 24 5 Výsledky a diskuze... 32 5.1 Posouzení jednotlivých krmných dávek... 33 5.2 Porovnání obsahu energie... 35 6 Závěr... 36 7 Použitá literatura... 37 8 Přílohy..40

1 ÚVOD Distanční ježdění (endurance) je jednou z nejnáročnějších disciplín jezdeckého sportu, nejdelší jednodenní dostihy měří až 160 km. Na koně jsou tedy kladeny extrémní nároky, a tito proto vyžadují naprosto precizní přípravu jak fyzickou, tak psychickou. Jednou z nejdůležitějších částí této přípravy je samozřejmě výživa, protože pokud koně správně nenakrmíme, těžko vydrží takto vysokou zátěž v dobrém zdravotním stavu a kondici. Relevantní literatury zabývající se krmením koní je v porovnání s ostatními druhy hospodářských zvířat obecně velmi málo, distančním koním se pak věnuje naprostý zlomek z dostupných knih a skript. I to je důvodem, proč nejen vytrvalostní jezdci své koně mnohdy krmí pocitově, nedisponují potřebnými znalostmi a dostávají se k nim velmi obtížně. Mnozí vytrvalostní jezdci ze zkušeností prohlašují, že výkon vytrvalostního koně záleží z 80 % na krmení a pouze z 20 % na vlastním fyzickém tréninku. LOVING (1997) tvrdí, že výživa distančního koně stojí na dvou pilířích. Tím prvním je dostupná energie, kterou zvíře potřebuje v průběhu dostihu, tím druhým potom udržení trávicích pochodů, zdravá peristaltika střev a celková kondice koně. V České republice je endurance poměrně novou disciplínou, její členská základna není široká, i když v posledních letech aktivních jezdců přibývá. Důvodem je zcela jistě velká časová náročnost přípravy vytrvalostního koně a také dlouhotrvající návratnost v podobě dosažených výsledků na závodech. Natrénovat dobrého distančního koně není záležitostí jedné nebo dvou sezón, je to záležitostí mnoha let, než je kůň schopen podávat stabilní výkony v nejvyšších soutěžích. I proto se stále více jezdců ptá po informacích, jak koně krmit co nejlépe a nejefektivněji již od začátku a ne zkoušet jednotlivá krmiva a krmné techniky náhodně, jak tomu dnes v mnoha případech bývá. Veterinář Kerry M. Ridgway, který napsal předmluvu ke Go the distance (LOVING, 1997), jedné z prvních knih věnujících se čistě vytrvalostním ježdění, shrnul trénink distančního koně do jediného sousloví. Schopný pokračovat, to je stav, ve kterém chceme koně po každém absolvovaném dostihu mít. A správná výživa je základem pro to, abychom koně v tomto stavu udrželi. 9

2 CÍL PRÁCE Cílem této práce bylo vzájemně porovnat a následně posoudit vhodnost různých systémů chovu a krmení distančních koní. Práce se speciálně zaměřila na koně arabského plemene, protože tito koně jsou v distančním sportu nejpoužívanější. Pro dosažení cíle práce byli koně zařazení do pokusu pravidelně měřeni, byl kontrolován jejich příjem krmiva a poté hodnocen jejich zdravotní stav a celková kondice. Součástí práce bylo také porovnání obsahů energie krmiv udávaných výrobcem a vypočítaných dle koeficientů stravitelnosti jednotlivých krmiv. 10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED Distanční soutěže, nazývané také endurance, vycházejí z nejstaršího způsobu využití koní, a tím je cestování na dlouhé vzdálenosti. Přesto jsou v naší republice nejmladší oficiálně uznanou disciplínou. V poslední době se však distanční dostihy čím dál tím víc dostávají do povědomí odborné i laické veřejnosti a počet jezdců, kteří se tomuto sportu se svými koňmi věnují, utěšeně narůstá, stejně jako snaha získat co nejvíce informací ohledně správného tréninku a výživy koňských vytrvalců. 3.1 Systém distančních soutěží v České republice Jak již bylo zmíněno, v České republice jsou distanční dostihy poměrně mladým sportem. Natrénovat koně do nejvyšších soutěží je časově velmi náročné a není to záležitostí jedné nebo dvou sezón. I přes to kouzlu této disciplíny propadá stále více jezdců a startovní listiny zejména nižších rekreačních soutěží jsou rok od roku obsáhlejší. Nicméně špičkových jezdců a koní má naše republika stále málo. O to cennější jsou jejich úspěchy, zejména na mezinárodních dostizích, kterých pravidelně dosahují. Myslím, že česká endurance jistě patří do širší evropské špičky. Předpisy, kterými se organizace soutěží v ČR řídí, jsou proto do značné míry totožné s předpisy vydanými Mezinárodní jezdeckou federací. 3.1.1 Základní legislativa V České republice distanční soutěže, stejně jako jiné disciplíny jezdeckého sportu, spadají pod hlavičku České jezdecké federace (dále jen ČJF). Řídí se tedy jejími Všeobecnými pravidly, stejně jako Veterinárními pravidly a dále speciálními Vytrvalostními pravidly. Všechna tato pravidla vycházejí z předpisů Mezinárodní jezdecké federace (dále jen FEI). Pro koně startující v národních dostizích platí věkové omezení pro jednotlivé stupně obtížnosti soutěží (Tab.1). Při mezinárodních dostizích s označením CEI jsou pak jezdci povinni respektovat časové intervaly mezi absolvovanými závody (Tab.2). Kromě věku je účast koně v národních dostizích také omezena prostupností jednotlivých soutěží. To znamená, že aby kůň mohl nastoupit na start soutěže L, musí mít před tím úspěšně absolvovánu soutěž stupně Z atd. Všechna tato opatření mají za úkol chránit zdraví mladého koně a zabránit předčasnému přetížení organismu zvířete. 11

Tab.1: Označení národních stupňů obtížnosti a minimální věk koní Označení Délka soutěže Požadovaný věk koně ZM do 39 km 4 letí a starší Z 40-54 km 4 letí a starší L 55-79 km 5 letí a starší S 80-99 km 6 letí a starší ST 100-139 km 7 letí a starší T 140-160 km 7 letí a starší Tab.2: Povinné intervaly mezi soutěžemi CEI Dokončená vzdálenost 0-40 km Interval 6 dní (pouze koně odstoupivší ze soutěže) 0-80 km 13 dní 81 km a více 20 dní K tomu, aby se koně mohli účastnit mezinárodních soutěží CEI (obtížnosti se zde označují počtem hvězdiček od jedné do čtyř), musí splnit v národních soutěžích tzv. kvalifikaci noviců. Tato kvalifikace zahrnuje absolvování dvou soutěží v délce 40-79 km a dvou soutěží v délce 80-90 km rychlostí 16 km/h nebo nižší. Alternativou je absolvování tří soutěží v délce 80-90 km rychlostí 16 km/h nebo nižší. Tyto soutěže kůň musí absolvovat úspěšně, tzn. musí dostih dokončit. Získaná kvalifikace novice potom koni platí 24 měsíců a opravňuje jej ke kvalifikaci v mezinárodních dostizích CEI. V mezinárodních dostizích CEI potom koně opět musí projít jednotlivé soutěže dle obtížnosti, tj. začít na CEI*, po jejím úspěšném dokončení se mohou účastnit soutěže CEI** a následně CEI*** a CEI****. Kvalifikace novice a prostupnost jednotlivých soutěží CEI je platná i pro jezdce. Jezdci získaná hvězdová kvalifikace zůstává celý život, kůň ji má platnou 24 měsíců. Pokud se během této doby nezúčastní soutěže vyšší, musí si již splněnou kvalifikaci vyběhat znovu s platností na 24 měsíců. 12

3.1.2 Veterinární předpisy a kontroly během dostihů Distanční dostihy pro svou náročnost na koně kladou vysoké fyzické nároky, a proto jsou tito koně během soutěží pod pečlivým veterinárním dohledem. Každý kůň absolvuje před vlastním dostihem vstupní veterinární kontrolu, kde jej musí přítomný veterinář uznat schopným nastoupit do dostihu. Kontroluje se čistota chodů, tepová frekvence, střevní peristaltika, hydratace koně a jeho celková kondice. Vlastní dostih je rozdělen na několik okruhů, přičemž nejkratší vždy měří 20 km a nejdelší 40 km. Většinou se v jednom dni běží více soutěží, proto bývá vyznačeno více různě dlouhých okruhů, které jsou pro snazší orientaci jezdců odlišeny různými barvami. Celkem se tedy dostih skládá z několika okruhů, mezi kterými musí kůň opět projít veterinární kontrolou a absolvovat povinnou přestávku, jejíž délka je pravidly stanovena minimálně na čtyřicet minut, maximálně pak na jednu hodinu. U soutěží na 160 km je pak dále stanoveno, že kůň musí během dostihu absolvovat pět kontrol během dostihu a kontrolu závěrečnou, celkem tedy musí absolvovat včetně vstupní prohlídky sedm veterinárních kontrol. Tyto kontroly probíhají v tzv. veterinárních uzávěrách (na mezinárodních závodech jsou označeny jako vet gate ). Jednotlivé testy ve veterinárních uzávěrách U koní jsou v průběhu povinných veterinárních kontrol sledovány celková kondice, čistota chodů, svalový tonus, dechová frekvence a kvalita dýchání obecně a metabolická stabilita organismu. Konkrétně se kontroluje střevní peristaltika poslechem a hydratace koně pomocí posouzením sliznic a pružnosti kůže. Sledují se následující parametry: - Tep Každý kůň, pokud má být uznán schopným pokračovat v soutěži, musí mít do dvaceti minut po projetí cílem okruhu 64 tepů/min nebo méně. Vjezd do cíle okruhu je zaznamenán a hlídán funkcionáři soutěže, je ovšem v zájmu každého jezdce, aby si tento čas sám hlídal. Po projetí cílem posledního okruhu dostihu se časový interval pro dosažení požadovaného počtu tepů prodlužuje na třicet minut. 13

- Cardiac recovery index (dále jen CRI) Tento index poskytuje přehled o stavu oběhové soustavy koně. Jeho stanovení probíhá následovně: při vstupu do veterinární kontroly je koni změřena tepová frekvence, která musí odpovídat hodnotám zmíněným výše. Pak se kůň podrobí klusové zkoušce pro zjištění čistoty chodů, která trvá obvykle do třiceti sekund, a opět se mu změří puls. Naměřená hodnota by měla být stejná nebo nižší než před klusovou zkouškou. Dříve se jako normální braly také hodnoty do čtyř tepů vyšší než před klusáním, zkušenosti však ukázaly, že jakékoli zvýšení tepu je u tohoto indexu nežádoucí (LOVING, 1997). - Čistota chodů U koní je při povinných veterinárních kontrolách sledována čistota chodů, hledají se známky kulhání nebo jakákoli jiná nepravidelnost v pohybu, která by koni mohla bránit v pokračování do další etapy soutěže. - Capillary refill time Napomáhá zjistit hydrataci organismu, ale k celkovému zhodnocení je nutné doplnit jej testem pružnosti kůže. Posuzuje se stiskem dásně koně do jejího zbělání a měřením času, za jak dlouho dáseň opět zčervená, tedy za jak dlouho se vrátí krev do odkrvených míst. Tento čas by neměl být delší než dvě sekundy. Někdy se také ke zjištění cirkulace krve používá krční žíla koně. Pokud ji stiskneme, a zastavíme tak proudění krve, po uvolnění by se měla žíla opět roztáhnout do dvou až tří sekund. Pokud je naměřený čas delší, krev koně je příliš hustá, což je jasnou známkou dehydratace (LOVING, 1997). 14

3.2 Výživa distančního koně Výživa distančního koně je specifická hlavně svými vysokými požadavky na energii. Kůň musí být schopen intenzivní práce i dvanáct nebo třináct hodin během jednoho dne. Jeho trávicí trakt však není uzpůsoben pro příjem velkého množství koncentrovaných krmiv. Musíme také dbát na zachování peristaltiky střev, čehož se dosahuje především podáním objemných krmiv, ta ovšem zatěžují trávicí trakt a mohou tak limitovat výkon koně. Bohužel jen málo autorů se věnuje výživě přímo distančních koní a množství dostupných informací je takřka mizivé. 3.2.1 Energie Potřeba energie je u distančního koně v porovnání s energií nutnou pro záchovu zhruba dvojnásobná, přičemž mezi základní zdroje energie u koní patří sacharidy, což je hlavně vláknina (celulóza, hemicelulóza), škrob a tuky (LOVING, 1997). Sacharidy Metabolismus sacharidů je úzce spojený s produkcí glukózy, na kterou je v tenkém střevě přeměněn veškerý škrob. Část takto vytvořené glukózy se okamžitě spotřebuje na činnost mozku a nervových tkání, další část, kterou organismus ihned nevyužije, je transportována do jater, kde je přeměněna na glykogen. Zbytek glukózy je potom ukládán ve formě tukových zásob. Glukóza kolující v krevním řečišti koně většinou není schopna pokrýt energetické nároky na svalovou práci, kterou po koni požadujeme, a proto je nutné uložený glykogen přeměnit na chemicky využitelnou formu energie, kterou je molekula adenosin trifosfátu, neboli ATP (LOVING, 1997). Na rozdíl od škrobu, který je tráven v tenkém střevě, ke trávení vlákniny dochází až ve střevě tlustém. Hlavním produktem trávení jsou zde pak těkavé mastné kyseliny, které se rovnou zapojují do aerobního energetického metabolismu a neovlivňují tak produkci glukózy. Největší koncentrace glukózy v krvi nastává mezi dvěma až čtyřmi hodinami po podání vyšší dávky jádra. Spolu s glukózou se také zvyšuje produkce inzulínu, jehož funkcí je dopravit glukózu do buněk a její koncentrace v krvi a dostupnost pro svaly se tímto značně snižuje. Proto se doporučuje koně krmit jádrem nejdéle čtyři hodiny před startem soutěže (LOVING, 1997). 15

Tuky Energie z tuku je pro organismus opět dostupná ve formě mastných kyselin. K samotnému trávení tuku dochází v tenkém střevě a doprava mastných kyselin do svalových tkání je v porovnání s okamžitými zásobami glykogenu pomalá, proto netrénovaný kůň využívá primárně tyto glykogenové zdroje (LOVING, 1997). Mimo mastné kyseliny vzniká při trávení tuku také glycerol, který může být přeměněn na glukózu (FRAPE, 2010), ale pro koně je zde důležitější přítomnost právě mastných kyselin, které vstupují do aerobního energetického metabolismu. Oleje neboli tuky s nízkým bodem rozpustnosti, podané v množství do 2 g/kg živé hmotnosti koně, se v tenkém střevě vstřebají až z 80 %. U tuků vytvořených vlastním tělem v množství do 100 mg/kg živé hmotnost se dosahuje stravitelnosti až 90 %. Větší množství tuků již může zpomalovat vyprazdňování žaludku a tlumit aktivitu mikroorganismů v žaludku a tenkém střevě (MEYER, COENEN, 2003 ). Aerobní metabolismus Aerobní metabolismus probíhá ve svalových buňkách za přítomnosti kyslíku. Dochází při něm k rozkladu glukózy na oxid uhličitý, vodu a energeticky bohaté molekuly ATP. Z jedné molekuly glukózy se při této formě metabolismu vytvoří 36-38 molekul ATP. Jde o nejefektivnější způsob získávání energie, kterého tréninkem chceme u distančního koně dosáhnout. Anaerobní metabolismus Anaerobní metabolismus probíhá v buňkách za nepřítomnosti kyslíku. Z jedné molekuly glukózy při něm vznikají pouze dvě molekuly ATP. Produktem anaerobního metabolismu je také kyselina mléčná, která je při vyšším nahromadění v tkáních toxická. Tento typ energetického metabolismu je vhodný pro krátkodobou intenzivní práci, nikoli však pro dlouhotrvající zátěž, kterou po koni požadujeme v rámci distanční jízdy (LOVING, 1997). 16

3.2.2 Voda Voda je klíčovým prvkem ve výživě každého, nejen distančního koně. Běžně kůň vypije mezi dvaceti a třiceti litry vody denně. Těžce pracující kůň však potřebuje padesát až osmdesát litrů vody, aby pokryl veškeré ztráty, ke kterým dochází během pocení a svalového metabolismu. V ideálním případě by koně měli mít neustálý přístup k čerstvé pitné vodě v neomezeném množství (LOVING, 1997). Příjem vody zvířetem je regulován změnami osmolarity v krevní plazmě a také jejím objemem. Je-li nárůst osmolarity plazmy vyšší než 3 % nebo její objem klesne o více jak 6 %, vzniká pocit žízně (MEYER, COENEN, 2003). Celkové množství vypité vody také záleží na množství vody, kterou kůň přijme v krmivu. Budeme-li jej krmit senem, vypije více vody, než pokud bude celý den na pastvě přijímat čerstvou zelenou píci. Dalším kritériem ovlivňujícím příjem vody je laktace, ovšem laktující klisny se většinou do distančního tréninku nezařazují. Největší množství vody organismus vyloučí močí, kdy dochází k odstraňování zplodin metabolismu, anebo látek přijatých v nadbytku. Např. zvýšené podávání bílkovin nebo minerálních látek zvyšuje tvorbu moči a tím i potřebu vody. Množství vody ve výkalech koní se pohybuje mezi 60-80 % (MEYER, COENEN, 2003). Koním by mělo být v průběhu soutěže umožněno pít co nejčastěji a délka pití by měla být alespoň dvě minuty. Pokud dostih probíhá za horkého počasí, je nutné koně napojit alespoň každé dvě hodiny. Těžká práce způsobuje, že organismus koně většinu krve soustřeďuje ve svalech na úkor trávicí soustavy. Toto omezuje vstřebávání vody a množství naráz vypité vody se tak u koně v průběhu dostihu snižuje. Velké množství naráz přijaté vody však u těchto koní není žádoucí kvůli velkému rozdílu v osmotickém tlaku mezi vodou a krví. Velmi dehydrovaným koním by měla být voda podávána v množství 4,5 l každých patnáct minut, ideálně spolu s 30 g elektrolytů (FRAPE, 2010). 17

3.2.3 Nejdůležitější vitaminy U běžně zatěžovaného koně s kvalitní a vyváženou krmnou dávkou většinou není potřeba vitaminy nijak zvlášť doplňovat. U extrémně zatěžovaných distančních koní však může dojít k deficienci zejména vitaminu C a vitaminů skupiny B (LOVING, 1997). Vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E, K) si může organismus koně částečně skladovat v tukových zásobách, vitaminy rozpustné ve vodě však musíme doplňovat kontinuálně, protože případné přebytky se vyloučí močí. Vitamin A Nejdůležitější funkcí vitaminu A je ochrana epitelů a sliznic, při jeho nedostatku dochází k rohovatění epitelů, ustává sekrece mazových žláz a zvyšuje se tak riziko vstupu infekce přes kůži, trávicí trubici, pohlavní ústrojí či spojivkové vaky. V rámci narušení zárodečného epitelu dochází také k poruchám reprodukce u chovných klisen, v krajním případě může dojít ke zmetání plodu. Koně si vitamin A vytvářejí z β- karotenu, který se vyskytuje v dostatečném množství v zelené píci. Nutnost doplňování β-karotenu tak vzniká pouze u koní, kteří jsou krmeni pouze suchou pící. Zde většinou postačí do krmné dávky zařadit červenou mrkev. V zimním období, kdy koně nemají k čerstvé píci přístup, čerpají vitamin A z bohatých zásob v játrech, není tedy potřeba se nijak znepokojovat (MEYER, COENEN, 2003). Vitamin E Vitamin E je známý jako antioxidant chránící membrány tělesných buněk. Jeho nedostatek vede k narušení propustnosti buněčných stěn a zvýšené spotřebě kyslíku buňkami (MEYER, COENEN, 2003). Jedinou formou vitaminu E v koňských tkáních vyskytující se v dostatečném a biologicky účinném množství je α-tokoferol (FRAPE, 2010). U distančních koní testy prokázaly pozitivní korelaci mezi příjmem α-tokoferolu a jeho koncentrací v krevní plazmě, avšak negativní korelaci mezi jeho příjmem a aktivitou enzymů kreatinkinázy a aspartátaminotransferázy během 80 km dlouhého dostihu. Kreatinkináza je důležitá pro adekvátní svalovou kontrakci, její vyplavování do krve značí poškození svalů. Aspartátaminotransferáza se podílí na metabolismu dusíku a její 18

případná zvýšená aktivita v krevním séru se stanovuje za účelem zjištění možného poškození jater. Z těchto testů také vyplývá, že dotace 5 mg vit E/kg živé váhy je pro těžce pracující koně nedostatečná a je možné, že skutečná potřeba bude dokonce vyšší než 8-9 mg/kg živé váhy (FRAPE, 2010) doporučovaných americkým National Resource Council (2007), což dokazuje také pokus s distančními koňmi (WILLIAMS et. al, 2005), jejichž příjem vitaminu E byl 1,2 5krát vyšší než doporučuje tato norma. Biotin Biotin je důležitým vitamínem pro správný vývoj kopyt a zdravá kopyta jsou pro distančního koně klíčová. Biotin se vyskytuje ve formě osmi izomerů, ovšem pouze d- biotin má aktivitu vitamínu. Vysoká koncentrace d-biotinu je ve vojtěšce, střední až nižší koncentraci najdeme v obilninách a sóje. Biotin je ze skupiny hydrofilních vitaminů jediný, u kterého lze výsledky podávání klinicky sledovat i u jinak zdravých koní. To je způsobeno tím, že biotin obsažený v obilninách je vázán v prakticky nevyužitelných sloučeninách. Pouze biotin obsažený v zrnu ovsa je pro koně částečně stravitelný. Stravitelný biotin se dále vyskytuje v kukuřici, sóji a většině trav a jetelovin. Biotin je dále syntetizován střevními mikroorganismy (FRAPE, 2010). Vitamin C Koně jsou schopni vytvářet si vitamin C z glukózy. Vitamín C přijatý v krmivu je u koní využíván jen velmi málo. Průměrná koncentrace vitaminu C (FRAPE, 2010) v krevní plazmě pracujících koní se pohybuje mezi 1 a 4 µg/ml. Frape (2010) dále na rozdíl od Nancy Loving (1997) uvádí, že u pracujících koní nebyl pozorován pokles koncentrace kyseliny askorbové v krvi, nicméně není jasné, zda endogenní syntéza kyseliny askorbové pokrývá potřeby všech koní. Její doplňování se u zdravých koní nijak neprojevilo. 19

3.2.4 Nejdůležitější minerálie Draslík Většina krmných dávek koní obsahuje nadměrné množství draslíku, což lze doložit tím, že u skupiny koní, kteří absolvovali 80 km dlouhý dostih s dotací draslíku, byla zaznamenána stejná koncentrace tohoto prvku jako u koní, kterým dodatečný draslík podáván nebyl. Změny koncentrace draslíku v krevní plazmě tak lze přičítat až opravdu extrémní zátěži (FRAPE, 2010). Sodík, Chlor Denní potřebu sodíku u většiny koní pokryje krmná dávka obsahující 2-4g Na/kg sušiny a pastevně odchovávaní jedinci prakticky nepotřebují extra přikrmování solnými lizy apod. Toto ovšem neplatí v případě nadměrného pocení, při velké fyzické zátěži, v horkém počasí nebo např. při průjmových onemocněních. Běžně dostupná krmiva obvykle obsahují koncentraci sodíku nižší než 0,1 %, ovšem koně se na nízký přísun sodíku umí dobře adaptovat. U nepracujících koní dochází k projevům negativní sodíkové bilance při příjmu nižším než 5 mg/kg živé váhy, naopak k pozitivní bilanci dochází již při příjmu 1,6 mg Na/kg živé váhy denně. Během distančních soutěží může kůň potem vyloučit až 46 g sodíku, požadavky na jeho příjem jsou potom 3,1 g/kg ztracené živé váhy. To je cca 8 g chloridu sodného (FRAPE, 2010). K největším ztrátám chloru dochází stejně jako u sodíku pocením. Jeho denní potřeba na záchovu byla stanovena na 0,08 g/kg živé váhy. U pracujících koní se pak k záchovné potřebě připočítává 5,3 g Cl/kg ztracené živé váhy v průběhu práce (FRAPE, 2010). Podání malého množství krmné soli před závodem zvyšuje příjem vody v následujícím období a zlepšuje tak hydrataci organismu v průběhu dalších kol dostihu. Pokud koni podáme elektrolyty, dočasně tak zvýšíme jejich vlastní obsah a následně i obsah vody v tlustém střevě. To může koni v dostihu posloužit jako zásobárna Na + a Cl - (FRAPE, 2010). 20

Hospodaření se sodíkem se u koní dá také ovlivnit zkrmováním krmiv s vyšším obsahem vlákniny (SPÅNGFORS, b.d.). Koně, kteří jsou krmeni dostatečným množstvím píce, jsou schopni v těle během práce zadržet vyšší množství sodíku, než koně, kteří mají píce v krmné dávce nedostatek. Dostatek sodíku také vede k nižším ztrátám vody. 3.2.5 Krmení před dostihem Distanční koně by měli v krmné dávce dostávat více vlákniny, cca 6-8 kg denně, abychom dosáhli zvětšení objemu tlustého střeva a usnadnili tak zásobení organismu vodou a elektrolyty. V několika 160 km dlouhých dostizích bylo zaznamenáno, že koně, kteří dostávali více obilnin a méně sena, byli v těchto dostizích méně úspěšní než koně, kteří byli krmení dostatečným množstvím objemných krmiv. Podání menšího množství kvalitních objemných krmiv 5 h před startem dostihu je pro koně prokazatelně přínosné (FRAPE, 2010). Toto ve své studii potvrzují i WARREN et. al. (2001). National Research Council (2007) ve své normě pro těžce pracující koně doporučuje příjem píce v hodnotě 1,5-2 % z živé hmotnosti koně. ZEMAN et. al (2005) potom doporučuje podíl píce 1,2 % z hmotnosti koně. Podáním menšího množství glukózy před startem dostihu můžeme zvýšit rychlost rozkladu glykogenu díky snížené mobilizaci mastných kyselin indukované zvýšeným množství inzulínu v krevní plazmě. Pokud koni glukózu podáme v průběhu vysoké zátěže, nedochází ke stimulaci sekrece inzulínu, ale můžeme tím prodloužit případnou hyperinzulinémii vzniklou zkrmováním nadměrného množství jádra krátce před startem. Krmení jádrem totiž vede k vyššímu obsahu glukózy a inzulinu v krevní plazmě, a toto zvýšení může trvat až osm hodin. Inzulin stimuluje ukládání glukózy a tuků, kdežto zátěž, kterou po koni požadujeme, naopak potřebuje energetické rezervy uvolnit. Intenzivní zátěž 2-6 hodin po nakrmení je spojena s nízkou dostupností neesenciálních mastných kyselin vedoucí k rapidnímu poklesu glukózy v krvi, který je způsoben nízkým využitím tuku jako zdroje energie. Zrychleného využití glukózy je dosahováno stimulací glykogenových rezerv ve svalech u adekvátně krmených a trénovaných koní. Trénink může zvýšit glykogenovou kapacitu svalů až o třetinu. Krevní glukóza však nemůže být jako zdroj energie využívána do 21

nekonečna. Distanční dostihy v délce 150 km často vedou k totálnímu vyčerpání svalového glykogenu. Během 80 km dlouhého dostihu dochází k poklesu krevní glukózy o 40 %, kdežto obsah neesenciálních mastných kyselin vzroste až osmkrát. U trénovaného koně ke snížení obsahu glukózy v krvi nedochází při absolvování dostihů do délky 50 km, při 100 km dostihu však glukóza klesá o 23 % (FRAPE, 2010). Počáteční zásoby glykogenu se ukázaly být pro distanční koně daleko zásadnější než pro koně absolvující krátkou intenzivní zátěž (DAVIE et.al., 2001). 22

4 MATERIÁL A METODIKA Měření bylo provedeno na osmi koních z Jihomoravského a Středočeského kraje. Šest koní bylo arabského plemene nebo plemene shagya arab, jeden kůň byl plemene slovenský teplokrevník (angloarab) a jeden kůň byl plemene český teplokrevník. Koně byli pravidelně měřeni a po každém měření byla stanovena orientační váha koní dle vzorce: Ze získaných hodnot pak byl zjištěn váhový rozdíl mezi jednotlivými měřeními a byly stanoveny i průměrné denní změny váhy koní (Tab. 3 a 4). U všech koní byl zaznamenán příjem jednotlivých druhů krmiv a vyhodnocen denní příjem živin (Tab. 5-16). Dále byl stanoven obsah živin v 1 kg sušiny všech krmných dávek (Tab. 17) a také denní živinový příjem na 100 kg živé hmotnosti zvířat (Tab. 18). Jako poslední ukazatel byl u vybraných koní pomocí koeficientů stravitelnosti vypočítán denní příjem energie (Tab. 20) a u všech krmiv byl vypočítaný obsah energie porovnán s údaji výrobce (Tab. 19). Koeficienty stravitelnosti byly použity z Katalogu krmiv (ZEMAN et. al., 1995), u krmiv v Katalogu neuvedených byly použity hodnoty získané pokusem (ŠAJDLER, 2006). Všichni koně měli v pastevní sezoně k dispozici výběh s pastvou, základem jejich letní krmné dávky tedy byla zelená píce, v zimním období pak koním jako základ bylo předkládáno seno. Dokrmováni byli koně koncentrovanými krmivy lišícími se dle jednotlivých majitelů, většinou se jednalo o komerčně vyráběné granulované směsi, v jednom případě o ječmen. U všech koní byla potřeba energie doplňována také rostlinným olejem. Přístup k vodě nebyl nijak omezen. Měření probíhala v období od ledna roku 2011 do ledna roku 2012 a všichni zahrnutí koně byli zařazení do vytrvalostního tréninku. Šest starších koní se aktivně účastnilo dostihů, dva čtyřletí koně absolvovali svou první tréninkovou sezónu. 23

4.1 Koně zařazení do měření Leknín Majitel: Bc. Dana Hladišová, Brno Plemeno: český teplokrevník Pohlaví: valach Věk: 9 let Výkonnost: CEI** - 120 km Způsob ustájení: Kůň je nepřetržitě umístěn ve výběhu (režim 24/7) se stabilním stádem dalších pěti koní, k dispozici má přístřešek v případě nepříznivého počasí. Technika krmení: Leknín je krmen ad libitum kvalitním lučním senem, 2x denně se dokrmuje koncentrovaným krmivem, napájí se sám dle potřeby z protékajícího potoka. V letním období má k dispozici středně kvalitní pastvu. 24

Al Sharisa Majitel: Ing. Petr Hladiš, Brno Plemeno: slovenský teplokrevník (angloarab) Pohlaví: klisna Věk: 7 let Výkonnost: CEI* - 80 km Způsob ustájení: Kůň je nepřetržitě umístěn ve výběhu (režim 24/7) se stabilním stádem dalších pěti koní, k dispozici má přístřešek v případě nepříznivého počasí. Technika krmení: Al Sharisa je krmena ad libitum kvalitním lučním senem, 2x denně se dokrmuje koncentrovaným krmivem, napájí se sama dle potřeby z protékajícího potoka. V letním období má k dispozici středně kvalitní pastvu. 25

Dean Majitel: Ing. Petr Hladiš, Brno Plemeno: shagya arab Pohlaví: valach Věk: 7 let Výkonnost: S - 80 km Způsob ustájení: Kůň je nepřetržitě umístěn ve výběhu (režim 24/7) se stabilním stádem dalších pěti koní, k dispozici má přístřešek v případě nepříznivého počasí. Technika krmení: Dean je krmen ad libitum kvalitním lučním senem, 2x denně se dokrmuje koncentrovaným krmivem, napájí se sám dle potřeby z protékajícího potoka. V letním období má k dispozici středně kvalitní pastvu. 26

Sissi Majitel: Ing. Petr Hladiš, Brno Plemeno: arabský plnokrevník Pohlaví: klisna Věk: 4 roky Výkonnost: první sezóna v tréninku Způsob ustájení: Kůň je nepřetržitě umístěn ve výběhu (režim 24/7) se stabilním stádem dalších pěti koní, k dispozici má přístřešek v případě nepříznivého počasí. Technika krmení: Sissi je krmena ad libitum kvalitním lučním senem, 2x denně se dokrmuje koncentrovaným krmivem, napájí se sama dle potřeby z protékajícího potoka. V letním období má k dispozici středně kvalitní pastvu. 27

Tahir Majitel: Ing. Petr Hladiš, Brno Plemeno: shagya arab Pohlaví: valach Věk: 4 roky Výkonnost: první sezóna v tréninku Způsob ustájení: Kůň je nepřetržitě umístěn ve výběhu (režim 24/7) se stabilním stádem dalších pěti koní, k dispozici má přístřešek v případě nepříznivého počasí. Technika krmení: Tahir je krmen ad libitum kvalitním lučním senem, 2x denně se dokrmuje koncentrovaným krmivem, napájí se sám dle potřeby z protékajícího potoka. V letním období má k dispozici středně kvalitní pastvu. 28

Predator Majitel: Ing. Miroslav Drásal, Brno Plemeno: arabský plnokrevník Pohlaví: hřebec Věk: 9 let Výkonnost: S - 98 km Způsob ustájení: Kůň je přes noc umístěn v boxu, kde dostává krmení, přes den je v samostatném výběhu o rozloze 1,4 ha, kde má v letním období k dispozici středně kvalitní pastvu. Technika krmení: Predátor je krmen dvakrát denně ráno a večer dávkou sena, kterou následuje dávka krmení koncentrovaného. Vodu má k dispozici ad libitum dle potřeby. 29

Pola Majitel: Ing. Miroslav Drásal, Brno Plemeno: arabský plnokrevník Pohlaví: klisna Věk: 5 let Výkonnost: Z - 40 km Způsob ustájení: Kůň je přes noc umístěn v boxu, kde dostává krmení, přes den je na pastvině se stabilním stádem, kde má v letním období k dispozici středně kvalitní pastvu. Technika krmení: Pola je krmena dvakrát denně ráno a večer dávkou sena, kterou následuje dávka krmení koncentrovaného. Vodu má k dispozici ad libitum dle potřeby. 30

Habib 1 Majitel: Ing. Vladimíra Šebková, Trněný Újezd Plemeno: arabský kůň Pohlaví: valach Věk: 9 let Výkonnost: CEI** - 120 km Způsob ustájení: Kůň je umístěn nepřetržitě na chudší pastvině se stabilním stádem, kde má k dispozici stromy a přístřešek pro případ špatného počasí. Technika krmení: Habib je krmen dvakrát denně ráno a večer koncentrovaným krmivem. Na pastvině má k dispozici pro dokrmení seno, případně siláž. Vodu má k dispozici ad libitum dle potřeby v plechové vaně, která je pravidelně doplňována. Autor fotografie: Petr Simandl 31

5 VÝSLEDKY A DISKUZE Naměřené hmotnosti a jejich změny (Tab. 3-4) u jednotlivých koní odpovídají stupni jejich zátěže a absolvovaným dostihům. Měření probíhalo po dobu 12 měsíců v přibližně stejných intervalech tak, aby byly výsledky co nejlépe srovnatelné. Leknín je zkušený kůň závodící již několikátou sezónu, a proto se vyrovnává se zátěží velice dobře a ani neprošel žádnými zdravotními problémy, což je vidět i na minimálním kolísání jeho hmotnosti. Al Sharisa se během sezóny zranila a absolvovala proto pouze několik dostihů, což vysvětluje stabilní váhu u ní, stejně jako u Habiba, který se také zranil a část sezóny nesportoval. U klisny Sissi byl výrazný nárůst hmotnosti způsoben bohatou pastvou v letním období a její vysokou žravostí, významná ztráta hmotnosti u Deana je pak zapříčiněna pravidelným tréninkem, do kterého nastoupil po dlouhé pauze, kdy předchozí rok nebyl prakticky ježděn. Další výrazný nárůst hmotnosti se objevuje u Predatora v období června až září, kdy byl kůň zapojen do tréninku po předchozí zdravotní pauze, kdy značně zhubl a shodil svalovou hmotu. Na změnách hmotnosti se také podepisuje psychika koní, která je ovlivněna zejména výraznými změnami managementu, začátkem tréninku, zraněními a tedy nuceným pobytem v boxu apod. U sportujících koní dochází k úbytku hmotnosti prakticky po každém těžším dostihu, vyrovnání hmotnosti potom záleží mimo jiné i na délce odpočinku mezi jednotlivými dostihy. Zajímavé je zjištění, že většina koní si držela stabilní váhu i v zimním období, kdy byl očekáván pokles váhy vzhledem k celodennímu pobytu koní na výběhu. Pouze Pola a Predator byli na noc umístěni ve stáji, zbytek koní byl umístěn na výběhu i přes noc, kdy teploty například v lednu klesaly až k 20 C a koně tedy mnoho energie spotřebovali na zahřívání organismu. Tato skutečnost byla majiteli zohledňována v krmných dávkách koní, jejichž příjem energie v zimě byl podobný jako při plném sportovním zatížení během sezóny. Jedním z cílů práce bylo také posoudit vhodnost různých systémů chovu. Mezi odbornou veřejností se vede dlouhodobý spor o to, zda koně ve vysokém sportu mohou 32

být drženi ve venkovním odchovu nebo je potřeba jim alespoň na pár hodin denně umožnit odpočinek v boxu, kdy mají klid a jsou chráněni před nepříznivým počasím. S ohledem na charakter práce a velikost vzorku nebyl záměrně zařazen ani jeden kůň, který by byl držen pouze v boxu bez přístupu na pastvinu či do výběhu, a proto nelze posoudit vhodnost tohoto typu odchovu. V pokusu nebyl ani jeden kůň, který by byl držen pouze v boxu bez přístupu na pastvinu či do výběhu, a tak nelze posoudit vhodnost tohoto typu odchovu. Na základě naměřených změn hmotností a posouzení kondice koní lze však říci, že venkovní odchov je pro distanční koně ve vysoké zátěži vhodný. U žádného z koní nebyl zaznamenán výrazný propad hmotnosti, ztráta kondice či jiný náznak životní nepohody. A to ani v náročném zimním období, jak již bylo zmíněno výše. Všichni koně jsou také subjektivně velice psychicky vyrovnaní. Co se týče umístění koně do boxu na noc, opět nebyl zaznamenán zásadní rozdíl mezi koňmi, kteří byli na noc ve stáji a koňmi, kteří do stáje voděni nebyli. Na základě těchto výsledků se jeví jako zajímavé věnovat se rozdílům mezi odchovem v boxu a na pastvině či volném výběhu podrobněji. Seriózní posouzení této problematiky však již bylo (bohužel) nad rámec této práce. 5.1 Posouzení jednotlivých krmných dávek U koní zařazených do pokusu vidíme různé způsoby techniky krmení. Někteří koně dostávají po celý rok stejnou krmnou dávku ovlivněnou pouze dostupností pastvy, jiným koním majitelé krmnou dávku upravují podle aktuální zátěže a dokonce i mezi jednotlivými dostihy. U koní krmených celoročně stejnou krmnou dávkou vidíme nejvýraznější kolísání váhy, což je způsobeno tím, že změny v příjmu živin neodpovídají změnám v zátěži koní. Přesto toto kolísání není nijak výrazné, což je způsobeno tím, že v krmné dávce je spíše přebytek živin, než jejich nedostatek. Toto také způsobuje nadváhu u klisny Sissi, která ještě není v plné zátěži, je velmi žravá a příjem živin je u ní zbytečně vysoký. 33

Koně, kterým majitelé krmnou dávku upravují podle aktuální zátěže, jsou váhově vyrovnanější, u kolísání váhy Predatora hraje roli zranění a také to, že byl v pokusu jediný hřebec, byl vzrušivější a byl tedy výrazněji ovlivněn psychikou než ostatní koně. Pokud však krmné dávky všech koní porovnáme z hlediska příjmu živin na 100 kg živé hmotnosti zvířat (Graf č.1) i z hlediska živinového složení na 1 kg sušiny krmné dávky (Graf č.2), zjistíme, že se tyto krmné dávky liší jen minimálně. Většina majitelů krmí své koně dávkami, které mají vyzkoušené a ke kterým došli lety zkušeností. Velmi zajímavým zjištěním je, že tyto dávky podávané různými majiteli jsou obsahem živin prakticky shodné. Z toho lze usuzovat, že toto živinové složení lze na základě dlouhodobé praxe doporučit jako optimální pro výživu distančního koně. Na druhou stranu by jistě bylo zajímavé rozšířit vzorek majitelů a porovnat případné rozdíly v živinovém složení krmných dávek. Všichni koně měli přístup na pastvinu a v zimním období také ke kvalitnímu senu, což jim zaručovalo dostatečný přísun vlákniny, která je pro distanční koně extrémně důležitá (Equine Review - Kentucky Equine Research, 2004.). Krmná dávka některých distančních koní je až z 80% tvořena objemnými krmivy. DUŠEK (2007) uvádí v krmné dávce sportovních koní pouze 3,8 kg sena, což je v porovnání s ostatními autory velmi málo. Lze to však přičíst tomu, že Dušek se věnuje zejména koním skokovým a drezurním, kde množství předkládaných objemných krmiv je obecně nižší než u koní distančních. DOBEŠ (1997) pak jako optimální množství u skokových koní uvádí 5 kg sena a MATOUŠEK (1996) 4-5 kg sena. ZELENKA (2006) uvádí jako základ při středně těžké práci 4-6 kg sena a stejné množství jádra, při vysokém extrémně vysokém zatížení dostihových koní pak omezení na max. 3,5-4 kg sena. Na těchto příkladech vidíme, že zatímco u distančních koní jsou objemná krmiva klíčová, koně skokoví a dostihoví jsou jimi zbytečně zatěžování a přísun objemných krmiv se jim omezuje. Všichni koně zařazení do pokusu dostávali poměrně vysoké množství oleje pro doplnění potřebného obsahu energie, bylo však prokázáno (HINTZ et. al, 1978), že distanční 34

koně přikrmovaná krmnými tuky také potřebují menší množství krmiv pro udržení stejné tělesné hmotnosti. 5.2 Porovnání obsahu energie Práce také porovnává obsahy energie u jednotlivých krmiv udávaných výrobci či dodavateli a kontrolou těchto hodnot výpočtem energie pomocí koeficientů stravitelnosti. U krmiv, kde nebyla koeficient stravitelnosti znám, byly použity hodnoty zjištěné pokusem (ŠAJDLER, 2006) a jsou tedy pouze orientační. I přes to se oba údaje velmi blíží a hodnoty uváděné výrobci lze tedy považovat za správné. Jak se výpočtem přes koeficienty stravitelnosti změní obsah energie v celkové krmné dávce, uvádí pro ilustraci tabulka č. 20. Většině koní byla energie v krmné dávce doplněna pomocí slunečnicového nebo řepkového oleje, v Americe je běžné použití rýžového oleje nebo otrub (CRANDELL, b.d.), také jsou v oblibě průmyslově vyráběná vysokoenergetická krmiva. Zkrmování rostlinných olejů a jejich množství je obecně velmi diskutovaným tématem, protože distančním koním prakticky není možné uhradit potřebu energie pouze pomocí jádra. Největší spory se mezi odborníky vedou právě ohledně množství podávaného oleje, někteří autoři uvádí množství až 1 l (MATOUŠEK, 1996) podávaný v několika dávkách. Na takové množství je však nutné koně delší dobu navykat. Běžně krmené množství oleje je však cca 0,5 l denně. 35

6 ZÁVĚR Cílem práce bylo sebrat a zhodnotit různé systémy odchovu a techniky krmení distančních koní a zhodnotit jejich vhodnost. Cílem práce bylo sebrat a zhodnotit různé systémy odchovu a techniky krmení distančních koní a zhodnotit jejich vhodnost. Celkový počet koní v pokusu byl sice nízký, ale jeho validitu zvyšovala skutečnost, že byl zvolen ze tří různých chovů, které v rámci distančního sportu dlouhodobě dosahují vynikajících výsledků. Díky příkladné spolupráci majitelů stájí bylo možné získat relevantní výsledky, a proto bych majitelů ráda poděkovala za jejich vstřícnost a místy i trpělivost. Na základě analýzy lze z dosažených výsledků lze soudit, že není velkého rozdílu mezi koňmi zaváděnými na noc do boxu a koňmi umístěnými po celý den i noc venku ve výběhu či na pastvině. Nebyly také zaznamenány žádné rozdíly mezi arabskými koňmi a koňmi teplokrevnými, všichni se s venkovním odchovem vyrovnali bez výrazných ztrát na hmotnosti či kondici. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že pro stanovení relevantních závěrů by bylo třeba zkoumaný vzorek koní výrazněji rozšířit o koně chované v boxech. Toto bohužel nebylo s ohledem na objektivní příčiny možné. Bylo vypočítáno živinové složení krmných dávek jednotlivých koní a i když někteří koně byli krmení celoročně stejnou krmnou dávkou a jiným byla krmná dávka upravována dle aktuální zátěže, živinové složení jednotlivých krmných dávek se mnoho nelišilo a průměrný obsah živin krmných dávek koní v pokusu lze na základě závěrů této práce doporučit jako optimální pro výživu distančních koní ve vysoké zátěži. 36

7 POUŽITÁ LITERATURA CRANDELL, Kathleen. Trends in feeding the american endurance horse. [online]. b.d. [cit. 2012-05-08]. Dostupné z: http://www.ker.com/library/advances/315.pdf DAVIE A.J. et al. Glycogen depletion and repletion in the horse possible limiting factor in performance (review). In: PAGAN, J.D. Advances in equine nutrition IV. Nottingham: Nottingham University Press, 2001, s. 1. ISBN 1904761879 DOBEŠ, Josef. Jízda na koni. Praha: Cesty, 1997. ISBN 8071811696. DUŠEK, Jaromír. Chov koní. Praha: Brázda, 2007. ISBN 8020903526 Equine Review. Versailles: Kentucky Equine Research, 2004. Dostupné z: http://www.ker.com/library/equinereview/2004/nutrition/n25.pdf FRAPE, David. Equine Nutrition and feeding. 4. vyd. Chichester: Blackwell Publishing, 2010. ISBN 9781405195461 HINTZ et.al in DUREN, Stephen. Feeding the endurance horse. [online]. [cit. 2012-05- 09]. Dostupné z: http://www.ker.com/library/advances/144.pdf LOVING, Nancy. Go the distance. 1. vyd. Vermont: Trafalgar Square Publishing, 1997. ISBN 1570760446 37

MATOUŠEK, Vladimír. Sport s koňmi. 1996, 176 s. NATIONAL RESEARCH COUNCIL, Committee on Nutrient Requirements of Horses. Nutrient Requirements of Horses. Washington: National Academies Press, 2007. ISBN 030910212X. MEYER, Helmut a Manfred COENEN. Krmení koní: Současné trendy ve výživě. Praha: Ikar, 2003. ISBN 8024902648. SPÅNGFORS, P., Some aspects of feeding the endurance horse. [online]. b.d. [cit. 2012-05-08]. Dostupné z: http://www.ker.com/library/advances/143.pdf. ŠAJDLER, P., ZEMAN, L.: Comparing of organic nutrients digestibility in the feed rations containing lupin and peas in horses. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2006, LI, No.?, pp.?-? WARREN, L.K et al. The Effect of level and type of dietary fiber on hydration status following dehydration with furosemide. In: PAGAN, J.D. Advances in equine nutrition IV. Nottingham: Nottingham University Press, 2001, s. 1. ISBN 1904761879. WILLIAMS, Carey A. Antioxidant Research and Its Application to Feeding Horses. In: Feeding and veterinary management of the sport horse. Lexington: Kentucky Equine Research, 2010, s. 18. 38

ZELENKA, Jiří. Výživa hospodářských zvířat. Praha: Profi Press, 2006, s. 297-298. ISBN 8086726177. ZEMAN, Ladislav, et al. Katalog krmiv. Pohořelice : VÚVZ Pohořelice, 1995. 465 s, ISBN 80-901598-3-4 ZEMAN, Ladislav. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně. Brno: MZLU, 2005. ISBN 807157855X. 39