Hospodářská politika Téma č. 2: Koordinace ekonomiky a hospodářsko-politické koncepce Petr Musil petrmusil1977@gmail.com
Koordinace hospodářství
Koordinace hospodářství koordinace = uvedení do vzájemného souladu koordinace ekonomiky = uvedení prvků (subjektů) v ekonomice do souladu...... z tohoto hlediska rozeznáváme: ZVYKOVOU EKONOMIKU TRŽNÍ EKONOMIKU CENTRÁLNĚ PLÁNOVANOU EKONOMIKu
Zvyková ekonomika koordinace pomocí dědičného sociálního postavení ekonomika primitivních kmenů (opravdu jen kmeny? a jak to máte doma?) náčelník bojovníci, lovci ženy, děti náčelník rozhoduje bojovníci, lovci zajišťují obživu a obranu proti útokům zvenčí ženy zajišťují pokračování kmene, pečují o děti děti jako zdroj další generace pomalý nebo žádný rozvoj malý, nebo žádný prostor pro invenci a vlastní iniciativu ( takhle jsme to dělali vždy a fungovalo to ) většinou funguje na principu naturálního hospodářství
Tržní ekonomika koordinace pomocí cenového mechanismu dělba práce specializace vznik trhů aby se trhy mohly koordinovat, důležitá je svobodná tvorba ceny => => cenový systém zajišťuje vyrovnávání S a D a efektivní fungování trhů hospodářství se koordinuje SAMO cena přenáší informaci o tom CO a KOLIK mají firmy vyrábět nejefektivnější forma hospodářské koordinace ne všichni ekonomové se však na tom shodnou (viz např. tržní selhání)
Centrálně plánovaná ekonomika hospodářství je koordinováno z centra důsledek hospodářských problémů od konce 19. stol. do Velké krize 30. let základní teze: centrální plánovač je moudřejší a informovanější než tržní subjekty silný ideologický základ všichni máme stejné žaludky, tedy stejné potřeby používané nástroje jako: cenová a mzdová regulace, přídělový systém, umístěnky, vytváření plánů (co a kolik se má vyrábět) a důraz na jejich plnění atd.
Schéma plánovací procedury upravená poptávka stínové ceny a sociální zásady konečná poptávka plánovací centrum stínové ceny výrobní programy výrobci hlavní argument pro centrální plánování teoretická schopnost nastolit rovnováhu ex ante, nikoli ex post, jak je nastolována na trhu
Aplikace plánování v praxi imperativní plánování bývalé socialistické země v různých zemích různě důrazné ( tvrdé plánování především v SSSR, ČSSR; liberálnější forma např. Polsko, Maďarsko) důsledky: postupný ekonomický úpadek, absence osobní iniciativy, nerovnováhy na trzích (něčeho nadbytek, něčeho nedostatek) někteří ekonomové jsou přesvědčeni, že pád socialismu měl především ekonomické důvody (růst založen především na zvětšování objemu vstupů) indikativní plánování v rámci tržních ekonomik, informativní funkce pro subjekty, kam chce vláda ekonomiku nasměrovat např. v JPN a FRA po WWII
Hospodářsko-politické koncepce
Hledisko šíře záběru: Členění HOPO makroekonomická: rozpočtová (fiskální), měnová (monetární), vnější (mezinárodní), důchodová mikroekonomická: politika ochrany hospodářské soutěže, strukturální, rozdělování a důchodová, sociální Hledisko stylu praktické HOPO: anglo-americký proud: HOPO jako krátkodobá konjunkturální politika kontinentální proud: HOPO jako systémotvorná činnost státu Hledisko míry státních zásahů do hospodářství liberální koncepce: minimalizace státních zásahů intervencionistická koncepce: státní zásahy jako základní princip
...výsledkem jsou pak různé kombinace HOPO např. liberální fiskální politika kontinentálního proudu: taková HOPO se bude snažit minimalizovat přerozdělování, stanovovat jednoduchá a jasná pravidla s minimem regulace nebo např. intervencionistická monetární politika anglo-amerického proudu: centrální banka se snaží v každé fázi hospodářského cyklu upravovat úroveň úrokových měr, bude aktivistická
Blíže k jednotlivým hospodářsko-politickým koncepcím směry liberální HOPO: fyziokratismus (Quesnay, Turgot), klasický liberalismus (Smith, Say, Ricardo, Mill), neoliberalismus (Mises, Hayek, Friedman, Lucas, Eucken, Erhard,...) směry intervencionistické HOPO: merkantilismus (Mun, Colbert, Montesqieu,...), keynesiánství (Keynes, Samuelson,...), plánování (Lange)
Liberální HOPO a role státu stát má zajistit vnější a vnitřní bezpečnost dbát na dodržování (Smith), případně tvorbu (Eucken) stabilních (Lucas, Sargent) pravidel ostatní ponechat na tržních silách v praktické HOPO důraz na stabilitu cenové hladiny a měny (viz friedmanovský monetarismus) vychází z MV=PY nízké daně motivují k ekonomické aktivitě (Laffer) nízký stupeň přerozdělování
Intervencionistická HOPO a role státu trh se vyčišťuje jen, má-li k tomu podmínky pokud ty nejsou, stát má intervenovat, tj.: stimulovat agregátní poptávku (Keynes) eliminovat hospodářský cyklus např. progresivním zdaněním důraz na dosahování plné zaměstnanosti v praktické HOPO zvyšování G (důraz na fiskální politiku), snižování úrok.měr (měnová politika jako podpůrná) v nejtvrdší formě centrální plánování
Hospodářská politika intervencionistická koncepce liberální koncepce intervencionistický (keynesiánský) -New Deal -keynesiánská etapa -indikativní plánováni v JPN -skandinávský model,francouzský model atd. směry praktické HOPO konzervativní (monetaristický) -thatcherismus -reaganomika -sociálně tržní hospodářství -Kohlova éra -Klausovy transformační vlády