ORLICKÉ HORY CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr KRÁLOVÉHRADECKO
Královéhradecko CHKO ORLICKÉ HORY Zimní období trvá v Orlick ch horách od listopadu do dubna (Orlické hory od LomÛ). Kun tátská kaple na hlavním hfibetu Orlick ch hor. Na pfiedcházející stranû: Hfibet Orlick ch hor je znaãnû odlesnûn (Anensk a Komáfií vrch). 74 CHKO OH CHKO Orlické hory se rozkládá na ãásti okresu Rychnov nad KnûÏnou a na jihov chodû velmi malou ãástí území zasahuje do okresu Ústí nad Orlicí. Na jeho území leïí 40 katastrálních území, z toho je 6 úpln ch katastrû a 4 katastrálních území je hranicí CHKO dûleno. Celková v mûra CHKO ãiní 0 400 ha. K.. 998 patfiilo k CHKO sv mi správními územími nebo jejich ãástmi 0 mûst a obcí, celkov poãet sídel je 38. CHKO Orlické hory byla vyhlá ena Ministerstvem kultury âr v nosem MK ã. 6369/69 ze dne 8.. 969. Území se rozkládá na severov chodû âeské republiky pfii státní hranici s Polskem. Na severu a severov chodû tvofií hranici CHKO státní hranice a tok Divoké Orlice. Západní a jihozápadní hranice probíhá zhruba po linii Ole nice v Orlick ch horách Sedlo- Àov Skuhrov nad Bûlou Uhfiínov pod De tnou Pûãín Rokytnice v Orlick ch horách Barto ovice v Orlick ch horách Klá terec nad Orlicí. CHKO zaujímá cel hlavní hfibet Orlick ch hor, táhnoucí se od Ole nice v Orlick ch horách jihov chodním smûrem k Zemské bránû na Divoké Orlici. Nejvy ím bodem CHKO je vrchol Velké De tné (5,0 m n. m.), nejníïe poloïen m místem je údolí Bûlé nad Skuhrovem nad Bûlou (46 m n. m.). Nejsevernûj í bod území (50 3 03 s..; 6 8 3 v. d.) se nachází na hfibetu, km severnû od obce Ole nice v Orlick ch horách. NejjiÏnûj í bod (50 07 33 s..; 6 34 3 v. d.) leïí na okraji lesa 4 km severov chodnû od obce Klá terec nad Orlicí. Nejzápadnûj í bod (50 9 s..; 6 7 37 v. d.) nalezneme v okolí silnice,5 km západojihozápadnû od obce Ole nice v Orlick ch horách. Nejv chodnûj í bod (50 08
CHKO Orlické hory 03 s..; 6 35 49 v. d.) leïí na okraji lesa 0,5 km jiïnû od osady âihák. Hlavním dûvodem vyhlá ení Orlick ch hor chránûnou krajinnou oblastí je ochrana a uchování harmonicky vyváïené krajiny, kde se snoubí prvky pfiírodní s v sledky dlouhodobé ãinnosti a pûsobení ãlovûka. Celé území CHKO je také chránûnou oblastí pfiirozené akumulace vod. Najdeme zde pestrou mozaiku dochovan ch ekosystémû (lesy s pfiirozenou dfievinnou skladbou, ra elini tû, mokfiady, polokulturní louky, remízky i meze) se znaãnou koncentrací v skytu chránûn ch druhû rostlin i ÏivoãichÛ. Svérázn charakter má zdej í tradiãní architektura. Orlické hory patfií podle geologického ãlenûní k západosudetské soustavû (lugiku) a tvofií samostatn geomorfologick celek v rámci krkono - sko-jesenické soustavy a Orlické podsoustavy. Území CHKO vyplàují podcelky De tenská hornatina, ãásteãnû téï Mladkovská vrchovina a pfiilehlé partie Podorlické pahorkatiny (podcelkû Náchodská vrchovina v severní ãásti a Îamberská pahorkatina v jiïní ãásti). Pohofií je souãástí mohutného komplexu orlicko-kladského krystalinika (pfieváïnû proterozoického stáfií), jehoï jádro je budováno ortorulami aparabfiidlicemi stroàské série. Ortoruly vystupují zejména v severní ãásti Orlick ch hor, vãetnû podstatné ãásti hlavního hfibetu. Svory a pararuly stroàské série tvofií souvisl jihozápad- Vrcholová partie Orlick ch hor s rozhlednou na Velké De tné (5,0 m n. m.). CHKO OH 3 75
Královéhradecko KRAJINN POKRYV Eroznû-evorzní tvary (obfií hrnce) ve fylitov ch skalních prazích v údolí Bûlé pod Jedlovou. ní lem hlavního hfibetu (od Malé De tné po Vrchní Orlici). Podobn lem, provázen na vnitfiní stranû pruhem kvarcitû, probíhá i na severov chodním svahu hlavního hfibetu, poru- eném stupàovit mi zlomy. Ortoruly se zde objevují v pruhu pfii Divoké Orlici severozápadnû a jihov chodnû od Orlického Záhofií. Pfii zlomov ch liniích v Orlickozáhorské brázdû se uchovaly zbytky svrchnokfiídov ch sedimentû (cenomanské pískovce a jemnozrnné usazeniny spodního turonu). Nejsevernûj í ãást hlavního Orlického hfibetu tvofií svorové ruly a svory zábfieïské série lemované na západû 76 CHKO OH 4
pruhem amfibolitû a fylitû novomûstské skupiny, u Ole nice v Orlick ch horách granodioritem. Ve stfiední ãásti Orlick ch hor se vedle ortorul ãásteãnû uplatàují sedimenty svrchní kfiídy, které tvofií téï jihozápadní ãást území CHKO. Pedologicky je hlavní masiv tvofien od severu k jihov chodu pfieváïnû pestrou kálou podzolû (typick m, humusov m a kambick m), které se tu vyvinuly na svahovinách kysel ch intruzív, rul, granulitû, svorû a fylitû. V této oblasti vznikly na mûlk ch skalních v chozech a sutích hlavnû ve svaïit ch polohách i men í ostrûvky rankerû (ranker typick, kambick a podzolov ). Podél státní hranice s Polskem a západní ãásti hfibetu se v niï ích partiích pod podzoly vyvinuly velké plochy kryptopodzolû (rankrov, typick ), stfiídající se s men- ími plochami kambizemû dystrické na svahovinách uveden ch matamorfick ch hornin. V podhûfií Orlick ch hor navazuje na silnû kyselé pûdy pás kysel ch kambizemí, do kter ch pfii západním okraji CHKO místy zasahuje nasycená kambizem typická na svahovinách opuk, svorû a fylitû. V zónách silnû kysel ch kambizemí a kryptopodzolû v chodnû i západnû od hlavního hfibetu se podél mnoha pfiítokû Divoké Orlice vytvofiily gleje (typick a pseudoglejov ) s navazujícími vût ími okrsky typick ch (glejov ch) pseudoglejû na polygenetick ch hlínách. Mezi podzoly a kryptopodzoly se v okolí ãetn ch prameni È a ve zvodnûl ch depresích vyvinuly organozemû (typická a glejová), doprovázené glejem organozemním. Toky Divoké Orlice a Bûlé lemují v nivních polohách fluvizemû (typická i glejová) na bezkarbonátov ch nivních sedimentech. Vût ina území CHKO patfií do chladné klimatické oblasti CH3, nejvy í polohy do chladné oblasti CH. Do podhûfií zasahuje mírnû teplá oblast MT (podle Atlasu âssr, 986). V oblasti Orlick ch hor je nejchladnûj ím mûsícem leden, nejteplej ím ãervenec. Na hfibetech dosahují prûmûrné roãní teploty vzduchu cca 4 C. V ãervenci je prûmûr okolo 3 C, v lednu je obvyklé denní minimum 0 C. Pfiedev ím na sklonku podzimu a bûhem zimy se pfii klidném ovzdu í ãasto objevuje teplotní inverze. Letních dnû (max. teplota vzduchu vût í nebo rovna 5 C) je v nejvy ích polohách hor prûmûrnû osm a v podhûfií 30. Ve vy ích polohách nastupují mrazy v prûmûru koncem záfií a mohou nastat je tû kolem 5. kvûtna, v niï ích zaãínají kolem. fiíjna a po. kvûtnu se jiï nevyskytují. PrÛmûrn roãní úhrn atmosférick ch sráïek ãiní v niï ích oblastech mezi 700 a 800 mm, v podhûfií mezi 800 a 000 mm. Ve vy ích polohách je to okolo 300 mm. Nejvy í denní sráïkové úhrny mohou ve vy ích partiích dosahovat aï 50 mm. Pfii tak siln ch de tích b vá mj. po kozena vegetace a erodována pûda. Na závûtrné stranû Orlick ch hor v oblasti Trãkova, Orlického Záhofií a Neratova vzniká vlivem pfievládajícího západního proudûní sráïkov deficit. SnûÏení je v raznû závislé na v ce. Smûrem do hor také klesá datum nejvy í snûhové pokr vky. V podhûfií je to bûhem února a maximální v ka pokr vky je 30 aï 40 cm. Na vrcholech je datum posunuto do poloviny nebo do CHKO Orlické hory Maru in kámen patfií k nejv raznûj ím torûm v cel ch Orlick ch horách. CHKO OH 5 77
Královéhradecko Horské fiíãky mají velk spád a balvanitá koryta (Bûlá pod erlichem). Údolí Záhorského potoka v jarním aspektu s bledulí jarní (Leucojum vernum). konce bfiezna, snûhová pokr vka mívá maximální v ku 00 cm. Boufiky vznikají pfieváïnû vlivem intenzivních vzestupn ch proudû na studen ch frontách. Geneticky odli - nou skupinou jsou místní boufiky, vyvolané místním pfiehfiátím nebo orograficky. V CHKO Orlické hory pfievaïují ze zfiejm ch dûvodû boufiky z orografick ch dûvodû nad boufikami z tepla. Vedle Krkono je v masivu Orlick ch hor nejvíce boufiek v âr. Pro horské polohy je typické, Ïe prûmûrné pokrytí oblohy oblaky je vût í neï v níïinách. ProtoÏe Orlické hory jsou niï í neï ostatní okrajová pohofií âeské vysoãiny, projevuje se to zde jen v nejvy ích polohách. Oblaãnost vzrûstá s nadmofiskou v kou stejnû jako poãet zamraãen ch dní. Délka sluneãního svitu je v podhûfií prûmûrnû 750 hodin roãnû, na hfibetech 650 hodin. Vûtrné podmínky jsou na území CHKO znaãnû sloïité. Pfiíãinou je bohatá ãlenitost terénu i skuteãnost, Ïe pohofií pfiekáïí vzduchovému proudûní. Obecnû pfievládají západní vûtry, ale na nûkter ch místech jsou zcela potlaãeny. Místo od místa se podstatnû mûní poãet dnû s bezvûtfiím. Vlivem celkové konfigurace Orlick ch hor a sousedních horsk ch pásem (Krkono e, Králick SnûÏník, Hrub Jeseník) se poãasí na severu a v chodû CHKO mûní náhle a neãekanû. Studená vzduchová hmota pfiichází k Orlick m horám od severu, severov chodu aï v chodu a vytlaãuje relativnû teplej í vzduch na severní a severov chodní stranû hor. Musí nejprve vyplnit cel prostor polsk ch níïin a Kladskou kotlinu a teprve pak se zaãíná pfielévat pfies hfibety k jihu a k západu. Vzniká vítr lidovû oznaãovan polák s pomûrnû stálou rychlostí 8 aï 0 m s. V zimû doprovázejí vítr vánice, které trvají dva aï tfii dny. Tímto místním zesílením jsou ohroïeny nejvíce oblasti v okolí Barto ovic, Haniãky, Rokytnice v Orlick ch horách, Pûãína, Nebeské Rybné, na severu okolí Ole nice v Orlick ch horách a údolí mezi SedloÀovsk m vrchem a piãákem. 78 CHKO OH 6
CHKO Orlické hory POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Z fytogeografického hlediska náleïí pfieváïná ãást CHKO do fytogeografické oblasti oreofytika, a to do okresu Orlické hory, podokresu âesk hfieben. Ostatní území jihozápadních svahû hor patfií do oblasti mezofytika, do okresu Orlické podhûfií. Jen velmi malá ãást mezi Rokytnicí v Orlick ch horách, Pûãínem a Hamernicí spadá do okresu âeskomoravské mezihofií, podokresu Kozlovská vrchovina. Rekonstrukãní geobotanická mapa fiadí celé území CHKO do oblasti kvûtnat ch buãin (Eu-Fagenion), jen nejvy í polohy hor pfiifiazuje k acidofilním horsk m buãinám (Luzulo-Fagion) a horsk m smrãinám (Piceion excelsae). V údolí fiek Zdobnice, íãky a ãásteãnû i potoka Rokytenky jsou rekonstruovány suèové lesy (Tilio-Acerion). V nivách vodních tokû lze rekonstruovat luhy a ol iny (Alnion incanae). V Orlick ch horách roste fiada chránûn ch druhû rostlin zajímav ch sv m geografick m roz ífiením. Napfi. koprníãek bezobaln (Ligusticum mutellina) a kamziãník rakousk (Doronicum austriacum) zde dosahují západní hranice roz ífiení v Sudetech a nejsevernûj- í hranice roz ífiení celosvûtového. Po- CHKO OH 7 79
Královéhradecko Barto ovice v Orlick ch horách. Buãiny pfiedstavují zbytek pfiirozen ch porostû Orlick ch hor v nadmofiské v ce do 900 m (NPR Bukaãka). zoruhodn m druhem je zde i tuãnice obecná (Pinguicula vulgaris), která má v Orlick ch horách v souãasnosti ãtyfii nalezi tû z pûti znám ch ve v chodních âechách. Kapradinka skalní (Woodsia ilvensis) roste v Orlick ch horách na dvou mikrolokalitách jsou to jediná nalezi tû ve v chodních âechách. Vyhynuly zde napfi. vrba borûvkovitá (Salix myrtilloides) a smrkovník plaziv (Goodyera repens), které v minulosti rostly v Trãkovû. V roce 964 byl v NPR Bukaãka poprvé a zatím naposledy nalezen sklenob l bezlist (Epipogium aphyllum). Ze skupiny kriticky ohroïen ch druhû se v Orlick ch horách pomûrnû hojnû vyskytuje zdrojovka prameni tní (Montia fontana). Ze skupiny ohroïen ch druhû nalézáme omûj pestr (Aconitum variegatum), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), bleduli jarní (Leucojum vernum) a upolín nejvy í (Trollius altissimus). V posledních letech byla nalezena spoleãná lokalita tfií druhû plavuníkû p. cypfii kovitého (Diphasiastrum tristachyum), p. alpínského (D. alpinum) a p. Zeillerova (D. zeilleri), poslední dva jsou pro Orlické hory nov mi druhy. Po nûkolika desítkách let byla v NPR Bukaãka znovu potvr- 80 CHKO OH 8
zena bûloprstka bûlavá (Leucorchis albida). Z dal ích chránûn ch a vzácn ch rostlin zde rostou tolije bahenní (Parnassia palustris), lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum) a l. zlatohlávek (L. martagon), ostfiice Davallova (Carex davalliana), o. ble ní (C. pulicaris), o. mokfiadní (C. limosa), prha arnika (Arnica montana), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), hvozdík py n (Dianthus superbus), kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis), zdrojovka potoãní (Montia hallii), pérovník p trosí (Matteucia struthiopteris), vstavaã muïsk znamenan (Orchis mascula subsp. signifera), v ivec ladní (Pedicularis sylvatica), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), pfiesliãka luãní (Equisetum pratense) aj. Podle zoogeografického ãlenûní patfií Orlické hory (nad 750 m n. m.) do podprovincie varisk ch pohofií, podhûfií spadá do ãeského úseku provincie listnat ch lesû. Vzhledem ke své poloze, pomûrnû malé nadmofiské v - ce a málo ãlenitému reliéfu (hlavnû ve vrcholov ch partiích) je jejich zvífiena ménû rozmanitá neï v jin ch srovnateln ch pohofiích. V skyt fiady pûvodem karpatsk ch druhû, napfi. ãolka karpatského (Triturus montadoni) nebo plïe modranky karpatské (Bielzia coerulans), vyznívá jiï ve v chodnûji polo- Ïen ch sudetsk ch pohofiích. NiÏ í nadmofiská v ka limituje v skyt vysokohorsk ch druhû, ménû v razn reliéf sniïuje rozmanitost stanovi È a umoïàuje snadnûj í exploataci pfiírodního prostfiedí. Zmûny prostfiedí i pfiímé lidské pronásledování zde napfi. zcela vyhubily pûvodní velké elmy (medvûd, vlk, rys) jiï v sedmnáctém aï devatenáctém století. PÛvodní pralesní fauna (pfiedev ím bezobratl ch) se ãásteãnû zachovala ve zbytcích pfiirozen ch porostû (napfi. NPR Bukaãka, NPR Trãkov). Ochranu a pfiirozenou obnovu lesa i v tûchto územích ztûïují kromû dálkovû pûsobících vlivû (imise) téï nadmûrnû vysoké stavy spárkaté zvûfie. V souãasnosti je ohroïena i reliktní fauna mal ch ra elini È ve vrcholov ch polohách (vysycháním po rozpadu okolních lesních porostû) a fauna podhorsk ch vlhk ch luk, ra elini È a mokfiadû. Na nûkolika mokfiadních lokalitách byla v posledních letech s úspûchem vyzkou ena metoda obnovy a budování mal ch vodních nádrïí s pouïitím trhavin. Základní pfiehled o mûkk ích (Mollusca) Orlick ch hor podává práce J. Brabence z roku 977. Nejpozoruhodnûj ím druhem zdej í malakofauny je pûvodem v chodoalpsk plï fiasnatka tmavá (Macrogastra badia), která zde Ïije na severní hranici celkového roz ífiení. TéÏ fauna pavoukû (Araneae) je lépe známa aï od roku 977. Z více neï desítky zde nalezen ch reliktních druhû lze uvést napfi. druhy Pardosa sphagnicola, Pirata uliginosus, Heliophanus dampfi a slíìák Alopecosa pinetorum. Díky intenzivnímu v zkumu chrostíkû (Trichoptera) jsou nyní z území CHKO známy jiï 04 druhy, nûkteré dfiíve v âr neznámé (Plectrocnemia brevis a Ernodes articularis). Fauna mot lû (Lepidoptera) je tvofiena pfiedev ím druhy submontánních a montánních lesû a druhy podhorsk ch a horsk ch luk a mokfiadû. K charakteristick m lesním druhûm patfií Nothocasis sertata a Venusia cambrica z ãeledi píìalkovit ch (Geometridae) a vzácn druh jefiábov ch smrãin bûloskvrnka jefiábová (Trichosea ludifica) z ãeledi Pantheidae. Na podhorsk ch loukách, místy podmáãen ch a zra elinûl ch, Ïijí ohniváãek modroleskl (Lycaena alciphron), o. modrolem (L. hippothoe) a perleèovec kopfiivov (Brenthis ino). Tyrfofilní CHKO Orlické hory a 4 Náprstník ãerven (Digitalis purpurea) pfiinesli do Orlick ch hor ve stfiedovûku nûmeãtí kolonisté. Prha arnika (Arnica montana) z luãního porostu âihalka uole nice v Orlick ch horách. 3 V Ruském údolí u Ole nice roste na jediné lokalitû v Orlick ch horách pérovník p trosí (Matteucia struthiopteris). 3 4 CHKO OH 9 8
Královéhradecko Na náletov ch dfievinách (bfiíze, osice) se vyvíjejí housenice paliãatky (Cimbex sp.) z fiádu blanokfiídl ch. Po vatka velká (Perla maxima) se vyvíjí v ãist ch horsk ch potocích. 3 V potoce roste nenápadná houba vodniãka potoãní (Cudoniella clavus). 8 CHKO OH 0 3 okáã stfiíbrook (Coenonympha tullia) jiï vyhynul. V okolí De tného (vãetnû lokalit na hfibetu Orlick ch hor) bylo nalezeno více horsk ch a boreomontánních druhû, napfi. píìalky Xanthorhoe incursata, Rheumaptera subhastata (tyrfofilní druh), Perizoma affinita, P. minoratum a Eupithecia veratraria, mûry edavka rudoskvrnná (Apamea rubrirena) a osenice podhorská (Xestia collina). Vzácná boreomontánní mûra dfievobarvec bol evníkov (Dasypolia templi), vázaná na porosty bol evníku, byla nalezena tûsnû za hranicemi CHKO. Ze erlichu pochází jedin nález modráska stfiíbroskvrnného (Vacciniina optilete) zr.974. Imisní holiny ve vrcholov ch partiích (nad 900 m n. m.) mohou osídlovat i teplomilné druhy z podhûfií, napfi. li aj chobotnatka pupalková (Proserpinus proserpina). Podstatnou ãást fauny broukû tvofiily pûvodnû druhy bukov ch a jedlobukov ch porostû, v nejvy ích polohách druhy horsk ch smrãin. V souãasnosti jsou roz ífieny bûïné druhy kulturních smrkov ch porostû. Nûkteré bioindikátory, napfi. roháãek Ceruchus chrysomelinus a tesafiík javorov (Rhopalopus ungaricus), jsou zorlick ch hor známy pouze ze star- ích nálezû. V bukov ch a bukojedlov ch porostech Ïijí mj. roháãek bukov (Sinodendron cylindricum) adruhy Epuraea terminalis, E. variegata a Ipidia binotata z ãeledi lesknáãkovit ch (Nitidulidae). Specifikem údolí Orlick ch hor jsou poãetné populace lesknáãkû Cychramus variegatus a C. luteus. Reliktem bukojedlov ch pralesû v âechách je velmi vzácn Rhizophagus brancsiki z ãeledi lesklecovit ch (Rhizophagidae). Vzácní jsou rovnûï lesknáãek Meligethes czwalinai (monofágní druh vázan na mûsíãnici vytrvalou), lesák Phloeostichus denticollis Ïijící po kûrou javoru klenu a mandelinka Chrysomela lapponica. Z druhû vázan ch na byliny je nápadn klikoroh devûtsilov (Liparus glabrirostris), mandelinka havézová (Oreina cacaliae) a mandelinka O. speciosissima. Nosatce Plinthus tischeri, P. sturmi a fiadu druhû rodu Otiorhynchus lze spatfiit na lesních i hfiebenov ch cestách. Vzácnû zde Ïijí kovafiíci Ctenicera heyeri a Orithales serraticornis. K druhûm pfiirozen ch horsk ch smrkov ch lesû patfií napfi. lesknáãci Epuraea thoracica (reliktní, boreomontánní druh) a E. boreella, kovafiík Danosoma fasciata a tesafiík Lepturobosca virens. Z ãeledi pátefiíãkovit ch (Cantharidae) patfií k montánní faunû vzácn Malthodes caudatus (v Orlick ch horách druh nález z území âech). Z fiádu blanokfiídl ch (Hymenoptera) jsou v CHKO v souãasnosti zpracovávány nûkteré skupiny podfiádu iropas ch (Symphyta). K nejzajímavûj ím v sledkûm tohoto v zkumu patfií prvonález druhu Aglaostigma langei pro území âr. Byly zde nalezeny i dal- í vzácné druhy, napfi. Allantus truncatus, Pachyprotasis nigronotata, Tenthredo trabeata a Pamphilius lethierryi a dal í druhy vázané na montánní zónu Orlick ch hor. Vãela Nomada moeschleri byla poprvé v âr nalezena vpr Hofieãky u Ole nice. Základní prací o fiádu dvoukfiídl ch (Diptera) Orlick ch hor je staè V. Martinka z roku 977 uvádûjící nálezy arktoalpinních pochmurnatek Psila audouini a P. humeralis. V roce 994 byly v Orlick ch horách nalezeny ãtyfii druhy z ãeledi koutulovit ch (Psychodidae) v âr dosud neznámé a osm druhû zcela nov ch pro vûdu. Na území CHKO bylo nalezeno 35 druhû ãeledi vrtulovit ch (Trypetidae). V horské zónû potokû a fiíãek Ïijí pstruh obecn potoãní (Salmo trutta m. fario), p. duhov (Oncorhynchus mykiss) a vranka obecná (Cottus gobio). V úsecích s men ím spádem Ïijí vzácnû mihule potoãní (Lampetra planeri), stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus) a jelec proudník (Leuciscus leuciscus).
V podhorské zónû najdeme také lipana podhorního (Thymallus thymallus), parmu fiíãní (Barbus barbus), hojnûj í je jelec proudník (Leuciscus leuciscus). Proniká do ní jelec tlou È (Leuciscus cephalus), hrouzek obecn (Gobio gobio) a mník jednovous (Lota lota). V minulosti byla horní ãást podhorské zóny trdli tûm atlantského lososa obecného (Salmo salar). Na území Orlick ch hor bylo dosud nalezeno sedm druhû obojïivelníkû a est druhû plazû. Mlok skvrnit (Salamandra salamandra) Ïije v listnat ch a smí en ch porostech (údolí Zdobnice a jejích pfiítokû). Pomûrnû souvisl v skyt ãolka horského (Triturus alpestris) aã. obecného (T. vulgaris) lze zaznamenat aï do v ky 000 m n. m. âolek velk (T. cristatus) nebyl v CHKO v posledních deseti letech 0. století nalezen, star í údaje pocházejí napfi. z okolí Zdobnice. Z CHKO pravdûpodobnû vymizela i kuàka obecná (Bombina bombina). V souãasné dobû je známa jen za hranicí CHKO. Ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnûd (Rana temporaria) jsou zde roz ífieni pomûrnû souvisle a Ïijí i ve vrcholov ch partiích Orlick ch hor napfi. u rybníãka na erlichu. Skokan zelen (Rana kl. esculenta) se na území CHKO vyskytuje pouze ojedinûle (napfi. v Uhfiínovû), stejnû jako s. ostronos (R. arvalis) (napfi. v Kaãerovû). NejbûÏnûj ím plazem Orlick ch hor je slep kfiehk (Anguis fragilis) se souvisl m v skytem do nadmofiské v ky 000 m. Pomûrnû vzácná je je- tûrka obecná (Lacerta agilis), která podél prûsekû a komunikací vystupuje do nadmofiské v ky 800 m. Mnohem hojnûj í je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) se vyskytuje i ve vrcholov ch oblastech. Pomûrnû souvisle se vyskytuje zmije obecná (Vipera berus). UÏovka obojková (Natrix natrix) byla pozorována i v rybníãku na erlichu (cca 000 m n. m.), coï je nejv e poloïená lokalita v âechách. Není v ak jisté, zda jde o stálou populaci (pravdûpodobnû tu nemá vhodné podmínky pro inkubaci vajíãek). U Oseãnice (Kleãkov) a Pûãína nad soutokem íãky a Zdobnice byla pozorována zde velmi vzácná uïovka hladká (Coronella austriaca). Poãátky v zkumu ornitofauny spadají do pfielomu 9. a 0. století. Jeho zakladatelem byl K. Plachetka, jehoï sbírka preparátû je dnes z podstatné ãásti umístûna v Muzeu Orlick ch hor vrychnovû nad KnûÏnou. Nejnovûji zpracoval celkov pohled na avifaunu Orlick ch hor J. Sklenáfi v roce 977. Na území CHKO Orlické hory bylo v posledních letech 0. století zaznamenáno hnízdûní asi 30 druhû ptákû. U terénní stanice Správy CHKO na hlavním hfibetu u erlichu se nachází odchytové místo, kde se krouïkováním podafiilo získat mnoho údajû o tazích ptákû. Po pût rokû se zde napfi. konala mezinárodní akce Balt, pfii které probíhal také noãní odchyt s pouïitím svûtelného zdroje. V Orlick ch horách Ïijí lesní druhy ãáp ãern (Ciconia nigra), krahujec obecn (Accipiter nisus) akrkavec velk (Corvus corax), vzácnûj í jsou ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes), s c rousn (Aegolius funereus), sluka lesní (Scolopax rusticola), kos horsk (Turdus torquatus) a lejsek mal (Ficedula parva). Ojedinûle hnízdí v horsk ch lesích kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum) a budníãek zelen (Phylloscopus trochiloides). Na vlhk ch horsk ch loukách hnízdí napfi. chfiástal polní (Crex crex), Èuh k obecn (Lanius collurio), bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra) a h l rud (Carpodacus erythrinus). Z ptákû vázan ch v hradnû na vodní prostfiedí pravidelnû hnízdí pouze skorec vodní (Cinclus cinclus). CHKO Orlické hory Krása pstruha potoãního (Salmo trutta m. fario) v ãist ch horsk ch vodách zvlá tû dobfie vyniká. Okáã ãernohnûd (Erebia ligea) je typick mot l luãních biotopû Orlick ch hor. CHKO OH 83
Královéhradecko Samec strnada obecného (Emberiza citrinella) u hnízda skrytého v trávû. Bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra) patfií k pravidelnû hnízdícím druhûm. 84 CHKO OH Mezi pozoruhodné netop ry Orlick ch hor patfií vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros), netop r velkouch (Myotis bechsteini), n. velk (M. myotis) an. ãern (Barbastella barbastellus). AÏ na vrcholcích hor se vyskytují netop r severní (Eptesicus nilssoni), n. u at (Plecotus auritus), n. BrandtÛv (Myotis brandti), n. rezav (Nyctalus noctula) a n. pestr (Vespertilio murinus). HmyzoÏravce zde reprezentuje napfi. jeïek v chodní (Erinaceus concolor), rejsek mal (Sorex minutus), r. horsk (S. alpinus) a bûlozubka edá (Crocidura suaveolens), hlodavce napfi. pl ík lískov (Muscardinus avellanarius), norník rud (Clethrionomys glareolus) a hrabo- ík podzemní (Microtus subterraneus). Nejnápadnûj ím kopytníkem je jelen evropsk (Cervus elaphus), jehoï neúnosnû vysoké stavy pûsobí váïné kody na lesních porostech. V celé CHKO Ïijí srnec obecn (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa). Z Polska sem velmi vzácnû zabloudí los evropsk (Alces alces). BûÏn mi elmami v CHKO jsou li ka obecná (Vulpes vulpes), kuna lesní (Martes martes) a k. skalní (M. foina), lasice hranostaj (Mustela erminea), l. kolãava (M. nivalis), tchofi tmav (Mustela putorius) ajezevec lesní (Meles meles). Lesy zaujímají 75 % (5 000 ha) rozlohy CHKO a v minulosti jimi bylo pokryto témûfi celé území. PÛvodnû byly pfievaïujícími porosty buãiny a jedlobuãiny, doplnûné dle stanovi tních pomûrû javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jilmem horsk m (Ulmus glabra), v podmáãen ch polohách ol í lepkavou (Alnus glutinosa) a o. edou (A. incana), jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior) a vrbami (Salix sp.). Vzácnû se vyskytoval i tis ãerven (Taxus baccata). V nejvy ích polohách hor pfiecházely acidofilní buãiny v horské smrãiny s doprovodn m v skytem jefiábu ptaãího (Sorbus aucuparia). Pfii jednotliv ch etapách v voje porostû se uplatàovaly i tzv. pfiípravné dfieviny jako bfiíza bûlokorá (Betula pendula), topol osika (Populus tremula) a vrba jíva (Salix caprea). Kefiové patro nebylo bohaté, rostly v nûm napfi. ostruïiník malinov (Rubus idaeus), bez ãerven (Sambucus racemosa), kru ina ol ová (Frangula alnus), zimolez ãern (Lonicera nigra) aj. Dnes najdeme pouze fragmenty pûvodních porostû, zejména v maloplo n ch chránûn ch územích a. zónû CHKO. Od 5. století byly lesy intenzivnû vyuïívány. Buk se tûïil jako palivo pro skláfisk a hutní prûmysl, jedlové dfievo pro stavební úãely. Dfiíví z hor se plavilo do kraje (Kutná Hora), existují záznamy o plavení aï do DráÏìan. Holoseãn zpûsob obnovy s velk mi odlesnûn mi plochami a intenzivní vyuïívání lesa vedly k postupnému vytlaãování buku a jedle na úkor rychle rostoucího a ze v ech dfievin nejlépe pûstovatelného smrku ztepilého (Picea abies), kter se stal dominantní dfievinou. Smrkové monokultury jsou v ak málo odolné vûãi v em druhûm kodliv ch ãinitelû, proto se vzrûstajícími plochami smrãin rostly i kody pûsobené vûtrem, snûhem, kûrovcem atd.
V posledních dvaceti letech 0. století se k tûmto faktorûm pfiipojil vliv dálkového pfienosu kodlivin, k nûmuï pfiispívají i tepelné elektrárny Chvaletice a Opatovice, a proto do lo ve vrcholov ch partiích k velkoplo nému rozpadu lesa a vzniku rozsáhl ch holin. K jejich zalesnûní se pouïívá i dfievin v CHKO nepûvodních, napfi. borovice kleãe (Pinus mugo) nebo smrku pichlavého (Picea pungens). Cestou ke zlep ení stavu lesních porostû je sníïení koncentrace kodlivin a zavádûní vy ího podílu pûvodních, pfiedev ím listnat ch dfievin. Ty jsou odolnûj í proti pûsobení kodliv ch ãinitelû. Podmínkou je ov em také sníïení stavû spárkaté zvûfie, která omezuje úspû né odrûstání tûchto dfievin. V nejvy ích polohách je tfieba dbát na v bûr vhodn ch druhû dfievin a jejich genetick pûvod. Je zde v pfií- tích nûkolika desetiletích rovnûï nutno poãítat s nestandardním lesnick m hospodafiením bez hospodáfiského vyuïití. První v znamné osídlování a vyuïívání Orlick ch hor nastalo ve. 4. století. V té dobû probûhl v znaãn kolonizaãní proces, kdy byla zalidnûna nová sídla ãesky i nûmecky mluvícím obyvatelstvem. Postupnû byl m cen pûvodní prales a pûda zaãala b t zemûdûlsky vyuïívána. K dal ímu rychlému v voji území vãetnû rozvoje fiemesel a prûmyslu (sklárny, pily, hutû) do lo v6. a 7. století. Do této doby rovnûï spadá pfiemûna pûvodních smí en ch lesû na smrkové monokultury. Nejvût- í rûst ekonomiky a poãtu obyvatelstva nastal v. polovinû 9. století, kdy zaãalo i turistické vyuïívání oblasti. Po zru ení nevolnictví a zaãátku prûmyslové revoluce v ak do lo k poklesu poãtu obyvatelstva migrací do mûst. Tento trend spolu s ustálenou strukturou sídel pfietrval aï do konce. svûtové války. Odsunem NûmcÛ po. svûtové válce do lo k dramatickému sníïení poãtu obyvatel, coï nezmûnilo ani následné dosídlování. Velká ãást nevyuïité zemûdûlské pûdy byla opût zalesnûna a zanikla fiada osad. Od 70. let se v raznû projevil rozvoj socialistického velkoplo ného intenzivního zemûdûlství, kter nevratnû po kodil pfiírodní prostfiedí (odvodnûní mokfiadû, napfiimování vodních tokû, likvidace stromû v krajinû, chemizace krajiny). Ani pûvodní zástavba nebyla udrïována arespektována. Na konci 0. století je zemûdûlská v roba tlumena, témûfi v echna orná pûda byla pfievedena na louky a pastviny a díky dotacím na údrïbu krajiny je i pravidelnû kosena. PrÛmyslová v roba témûfi zanikla, zachovalo se pouze nûkolik provozoven v Rokytnici vorlick ch horách. Jinde najdeme jen pily nebo drobné Ïivnostníky. Hlavním vyuïitím oblasti se tak stává stále se rozvíjející cestovní ruch. Ideální podmínky pro letní i zimní turistiku doplàují moïnosti sjezdového lyïování a fiada sportovních a kulturních tradic. Nejvût ími turistick mi stfiedisky jsou De tné, íãky a Rokytnice v Orlick ch horách, z dal ích Zdobnice, Ole nice, Orlické Záhofií, Barto ovice nebo SedloÀov. Souãasná strategie dal ího rozvoje CHKO pfii zachování maximální ochrany pfiírodního prostfiedí vychází z podmínek zákona ã. 4/99 Sb. oochranû pfiírody a krajiny. Zákon definuje odli ení zón podle rûzného stupnû ochrany pfiírody a zároveà plán péãe o CHKO, kde jsou pfiesnû a konkrétnû stanoveny podmínky rozvoje CHKO v jednotliv ch zónách. Na území CHKO jsou v souãasné dobû odli- eny ãtyfii zóny odstupàované ochrany pfiírody. CHKO Orlické hory Masarykova chata na erlichu je charakteristickou stavbou Orlick ch hor. CHKO OH 3 85
Královéhradecko V souãasné dobû dochází v CHKO Orlické hory k útlumu zemûdûlské v roby. Na nesnadno pfiístupn ch místech se dodnes zachovaly polokulturní kvûtnaté louky (Antoníino údolí). 86 CHKO OH 4. zóna (7 % plochy CHKO) soustfieìuje nejcennûj í fragmenty zachovan ch pfiirozen ch ekosystémû zbytky pfiirozen ch lesû, mokfiady a louky s chránûn mi druhy rostlin a ÏivoãichÛ. Prioritou v tûchto územích jsou zájmy ochrany pfiírody, zachování a stabilizace v ech pfiírodních hodnot, pro které byly tyto lokality do. zóny zafiazeny.. zóna (43 % plochy CHKO) zahrnuje zachovalé ãásti krajiny CHKO. Jedná se o lesy se zachovalou mozaikou pfiírodû blízk ch porostû, druhovû bohaté louky, pastviny, mokfiady a nivní polohy. Cílem péãe je zachování pfiírodních hodnot pfii souãasném hospodáfiském vyuïívání. 3. zóna (47 % plochy CHKO) zaujímá zbylé plochy volné krajiny v CHKO. Jedná se o lesní monokultury a porosty po kozené imisemi, intenzivnûji zemûdûlsky vyuïívané plochy a men í osady bez souvislé zástavby. V této zónû je moïné intenzivnûj í zemûdûlské vyuïití, rozvoj turistického zázemí i nesouvislá v stavba pokud nepo kodí pfiírodní prostfiedí a krajinn ráz. 4. zóna (3 % plochy CHKO) zahrnuje zastavûné ãásti vût ích sídel CHKO vãetnû velk ch zemûdûlsk ch objektû. Z volné krajiny do ní patfií pouze souvislé plochy orné pûdy a sadû v okolí Pûãína a Rokytnice v Orlick ch horách. Ve 4. zónû je moïná souvislá zástavba v rámci územnû plánovací dokumentace obcí, pfii respektování krajinného rázu a pravidel zdej í typické architektury. Mimo zastavûná
CHKO Orlické hory území je moïná intenzivní zemûdûlská v roba. Cel systém zonace CHKO a plán péãe umoïàují rozvoj lidsk ch aktivit v oblasti pfii souãasném zachování pfiírodních hodnot, pro nûï jsou Orlické hory vyhledávanou turistickou oblastí. BIBLIOGRAFIE: 08, 344, 360, 46, 458, 496 Nûkteré obce byly po odsunu NûmcÛ zcela vysídleny a dodnes jsou vyuïívány pouze rekreaãnû (Bedfiichovka). Krajinu Orlick ch hor doplàuje lidová architektura (chalupa v obci íãky). CHKO OH 5 87
Královéhradecko GEOLOGIE Podklad tvofií svorové ruly a svory. PfieváÏnou ãást pûdního pokryvu zaujímají mûlké a silnû skeletovité kryptopodzoly (typick, rankrov ) s podzoly (typick m a humusov m). Po okrajích místy navazuje silnû kyselá kambizem dystrická. KVùTENA Lesní porosty rezervace lze pfiifiadit k buãinám podsvazu Acerenion, které jsou vorlick ch horách zde lokálnû zastoupeny asociací Aceri-Fagetum. Buk zde dosahuje horní hranice svého roz ífiení (pfies 000 m n. m.). Su í louka je fiazena ke spoleãenstvûm svazu Nardion, vlhãí louky do svazu Adenostylion. NPR Bukaãka je pro svou druhovou pestrost naz vána Botanickou zahradou Orlick ch hor. Bylo zde nalezeno celkem 94 druhû vy ích rostlin, z toho 3 chránûn ch. Rostou zde napfi. bûloprstka bûlavá (Leucorchis albida), bledule jarní (Leucojum vernum), omûj pestr (Aconitum variegatum) a o. alamounek (A. callibotryon), prha arnika (Arnica montana), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis) a p. listenat (D. longebracteata), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), kdysi také bûlorozchodník huàat (Oreosedum villosum), sklenob l bezlist (Epipogium aphyllum), svízel sudetsk (Galium sudeticum) a tuãnice obecná (Pinguicula vulgaris). Zajímavá je houba ãapulka bahenní (Mitrula paludosa), na smrku roste vzácn choro ohàovec izabelov (Phellinus viticola). Dentipellis fragilis zde byl na- V NPR Bukaãka roste i hou- Ïevnatec hlem Ïìovit (Lentinellus cochleatus). Centrum lesní ãásti NPR Bukaãka tvofií stará pralesovitá buãina. 3 Horská louka s arnikou, k chavicí a vstavaãovit mi v NPR Bukaãka. 88 CHKO OH 6 lezen poprvé ve v chodních âechách. Velmi vzácn m druhem je Jaapia ochroleuca z ãeledi kornatkovit ch, rostoucí v horsk ch oblastech. ZVÍ ENA Nejpozoruhodnûj- ím druhem mûkk e (Mollusca) je pûvodem v chodoalpsk plï fiasnatka tmavá (Macrogastra badia). adu objevû pfiinesl intenzivní entomologick prûzkum, probíhající v devadesát ch letech. Z fiádu blanokfiídl ch (Hymenoptera) zde byly nalezeny druhy, napfi. dosud z území âr neznámé Ïilnatûnka Zygota croton nebo druhy dosud známé jen z jin ch lokalit v Orlick ch horách pilatka Tenthredo balteata, Ïilnatûnka Pantoclis mese. Îilnatûnka Zygota spinosa byla na území âr dosud známá pouze ze umavy (Boubín). Lesknáãek Ipidia binotata je vzácn, reliktní brouk pfiirozen ch jedlobukov ch lesû, lesák Phloeostichus denticollis Ïije pod kûrou javoru klenu, vzácn je i lesklec Rhizophagus brancsiki (pralesní relikt, z území âech znám pouze ze dvou dal ích lokalit, Ïijící ve dfievû rozloïeném bílou hnilobou). Na Národní pfiírodní rezervace Bukaãka Lesní porosty a louky ve vrcholov ch partiích Orlick ch hor pfii státní hranici s Polskem, asi km severozápadnû od Masarykovy chaty na erlichu. Katastrální území: Nadmofiská v ka: SedloÀov 90 05 m (okres Rychnov nad KnûÏnou) V mûra: 50,7 ha Vyhlá eno: 954 Pfiirozen porost smí ené bukosmrãiny s klenem a jefiábem, zbytek nûkdej ích pralesû Orlick ch hor. Na horsk ch podmáãen ch loukách se zachovala vzácná kvûtena a hmyz. 3
kfiovinat ch vrbách a jefiábech je velmi hojná mandelinka Gonioctena intermedia. Mezi horsk mi mot ly nalezneme vzácnou tyrfofilní píìalku Rheumaptera subhastata. Fauna dvoukfiídl ch (Diptera) zahrnuje kromû bûïn ch lesních druhû i mnohé vzácné horské druhy, napfi. Strongylophthalmyia ustulata, nûkolik druhû rodu Stegana z ãeledi octomilkovit ch (Drosophilidae) apod. Publikován byl prvonález (z území âech) druhu Meoneura carpathica z ãeledi pefiivkovit ch (Carnidae). V rezervaci Ïijí ãolek horsk (Triturus alpestris), je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), slep kfiehk (Anguis fragilis), zmije obecná (Vipera berus), kos horsk (Turdus torquatus), datel ãern (Dryocopus martius), ze savcû rejsek horsk (Sorex alpinus), rejsec ãern (Neomys anomalus), hrabo mokfiadní (Microtus agrestis), hrabo ík podzemní (Microtus subterraneus) a pl ík lískov (Muscardinus avellanarius). LESNICTVÍ Vlastní jádro lesní ãásti rezervace tvofií pralesovitá bukosmrãina o rozloze pfiibliïnû 0 ha. Ostatní porosty jsou smrkové s vtrou en m bukem, klenem a jefiábem. Pfiirozená obnova je omezena drsn mi klimatick mi podmínkami a vy ími stavy spárkaté zvûfie. Smrkové porosty niãí imise, vítr a kûrovec. V rozpadajících se smrkov ch porostech je nutné zv it podíl listnat ch dfievin, v jádru rezervace chránit pfiirozené zmlazení buku a javoru klenu. VYUÎITÍ Na loukách je nutno udrïovat, pfiedev ím kosením a vyklízením pokosené trávy, druhovou pestrost rostlinn ch druhû. Rezervací prochází frekventovaná Jiráskova horská cesta a je zde umístûn panel na trase nauãné stezky Okolím De tného. BIBLIOGRAFIE 3, 5, 5, 3, 5, 0, 03, 76, 30, 38, 36, 363, 380, 38, 38, 400, 4, 45, 46, 47, 4, 45, 46, 430, 45, 456, 459, 507, 53, 57, 575, 577 MAPA ÚZEMÍ strana 30 Pfiírodní rezervace Bedfiichovka Louky mezi silnicí Trãkov Bedfiichovka a státní hranicí s Polskem jiïnû od chaty Bedfiichovka. Katastrální území: Nadmofiská v ka: Bedfiichovka, Trãkov 69 75 m (okres Rychnov nad KnûÏnou) V mûra:,93 ha Vyhlá eno: 98 vãetnû ochranného pásma Polokulturní horské luky v nivû Orlice, které zde zbyly po velkoplo n ch melioracích koncem 70. let. Bohaté nalezi tû vzácn ch a chránûn ch druhû rostlin. GEOLOGIE Podklad tvofií svrchnokfiídové vápnité jílovce aï slínovce. Území náleïí do pásma kysel ch hnûd ch pûd (kambizem dystrická) aï kryptopodzolû (kryptopodzol typick ). Podél bezejmenného pfiítoku Divoké Orlice se vyvinuly na podmáãen ch plochách kyselé gleje (typick, zbahnûl a organozemní) s pseudogleji (typick a stagnoglejov ). Do v chodního okraje zasahuje men í ãástí fluvizem typická (glejová). KVùTENA Poslední zbytek polokulturních luk v oblasti za hfibetem Orlick ch hor, patfií ke spoleãenstvûm svazu Calthion a Polygono-Trisetion. Byly zde nalezeny bledule jarní (Leucojum vernum), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), pcháã rûznolist (Cirsium heterophyllum), starãek potoãní (Tephroseris crispa), upolín nejvy í (Trollius altissimus), kozlík dvoudom (Valeriana dioica) a dal í. ZVÍ ENA Na vrbách podél potoka lze nalézt tesafiíka piïmového (Aromia moschata). V území Ïijí napfi. skorec vodní (Cinclus cinclus), bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra), ãeãetka zimní (Carduelis flammea), h l rud (Carpodacus erythrinus), cvrãilka zelená (Locustella naevia), rákosník zpûvn (Acrocephalus palustris) a Èuh k obecn (Lanius collurio), ze savcû napfi. rejsek horsk (Sorex alpinus). CHKO Orlické hory VYUÎITÍ Su í ãásti rezervace jsou jednou roãnû koseny. Úkolem je udrïet druhovou pestrost a rozmanitost flóry i fauny, civilizaãní tlaky omezit na minimum. BIBLIOGRAFIE 40, 73, 380, 383, 39, 397, 4, 45, 46, 456 MAPA ÚZEMÍ strana 33 Na ra elinné louce roste starãek potoãní (Tephroseris crispa). Na vrbách podél potoka se vyvíjí tesafiík piïmov (Aromia moschata). 3 PR Bedfiichovka celkov pohled na spodní louku. 3 CHKO OH 7 89
Královéhradecko GEOLOGIE Podklad tvofií ruly (pfieváïnû ortoruly gieraltovského a snûïnického typu). PÛdní pokryv je pestr. Pfievládají typické, humusové a kambické podzoly v asociacích s kambizemí dystrickou, místy s rûzn m stupnûm oglejení. V okolí prameni È a men ích vodních tokû leïí horské gleje (organozemní, typick ) aï organozemû (glejová). KVùTENA Lesní spoleãenstva rezervace patfií k submontánním aï montánním hercynsk m jedlobuãinám asociace Dentario enneaphylli-fagetum. Jsou ukázkou pûvodního pralesa se smrkem ztepil m (Picea abies), jedlí bûlokorou (Abies alba), bukem lesním (Fagus sylvatica) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus). Podrost tvofií bûïné horské lesní druhy adruhy prameni È, napfi. tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium), papratka samiãí (Athyrium filix-femina), samorostlík klasnat (Actaea spicata), kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), fiefii nice hofiká (Cardamine amara) a dal í druhy. Ze vzácn ch druhû pak zdrojovka prameni tní (Montia fontana). Z hub lze uvést korálovec jedlov (Hericium flagellum). ZVÍ ENA Pfiirozen charakter lesního porostu dokládá v skyt napfi. roháãka bukového (Sinodendron cylindricum) apfiedev ím brouka Rhizophagus brancsiki z ãeledi lesklecovit ch (Rhizophagidae), pralesního reliktu. Z území âech je znám pouze ze dvou dal ích lokalit. Îijí zde ropucha obecná (Bufo bufo), datel ãern (Dryocopus martius), lejsek ãernohlav (Ficedula hypoleuca), rejsek obecn (Sorex araneus) a norník rud (Clethrionomys glareolus). Vzácnû je pozorován tetfiívek obecn (Tetrao tetrix). Lesní porost v PR âern dûl. 90 CHKO OH 8 LESNICTVÍ Vlastní jádro pralesa má plochu asi 5 ha, zbylé porosty jsou tvofieny pfieváïnû smrkem a slouïí jako ochranné pásmo jádra rezervace. Prales je po kozen imisemi a po polomu je od severozápadu vystaven pfiímému pûsobení vûtru. Polovina pralesa je oplocena na ochranu pfiirozeného zmlazení pfied zvûfií. Cílem hospodafiení je udrïení pralesovité struktury porostû, dosaïení pfiirozené skladby ve smrkov ch porostech a stabilizace severozápadního okraje rezervace. BIBLIOGRAFIE 84, 0, 30, 400, 453, 456, 460, 509, 575, 577, 578 MAPA ÚZEMÍ strana 30 Pfiírodní rezervace âern dûl Prales ve vrcholové partii jihov chodní ãásti Orlick ch hor jihozápadnû od osady Hadinec. Katastrální území: Nadmofiská v ka: Horní Rokytnice, 780 884 m Vrchní Orlice (okres Rychnov nad KnûÏnou) V mûra: 6,37 ha Vyhlá eno: 954 Zbytek bukojedlového pralesa se smrkem a javorem klenem na hfibetu Orlick ch hor lesní porosty s pfiirozenou dfievinnou skladbou. Pro blízkost pevnosti Haniãka byl dlouhou dobu vefiejnosti nepfiístupn.
CHKO Orlické hory KVùTENA Polokulturní suchá horská louka svazu Violion caninae je pravidelnû kosená. Kromû hofieãku mnohotvárného ãeského zde roste více vzácn ch druhû, napfi. pûtiprstka Ïe- Ïulník (Gymnadenia conopsea), jetel horsk (Trifolium montanum), chrpa parukáfika vy í (Jacea phrygia subsp. elatior), prha arnika (Arnica montana), bledule jarní (Leucojum vernum), bradáãek vejãit (Listera ovata) a dal í. ZVÍ ENA Vroce 994 zde byla poprvé v âr nalezena samotáfiská vãela Nomada moeschleri. Îije tu nûkolik druhû velk ch stfievlíkû, napfi. s. koïit (Carabus coriaceus), s. fialov (C. violaceus), stfievlíci C. convexus a Cychrus attenuatus. VYUÎITÍ Cílem ochrany je zachovat populaci hofieãku mnohotvárného ãeského (Gentianella praecox subsp. bohemica). Proto bude lokalita i nadále kosena a nepravidelnû bude naru ován drn pro lep í pfiístup semen do pûdy. MAPA ÚZEMÍ strana 3 Pfiírodní rezervace Hofieãky Louka pfii hranici s Polskem v chodnû od Ole nice vorlick ch horách. Katastrální území: Nadmofiská v ka: Ole nice 80 83 m vorlick ch horách (okres Rychnov nad KnûÏnou) V mûra: 0,57 ha Vyhlá eno: 994 Ochrana pfiirozen ch kvûtnat ch luk s bohatou kvûtenou, na nichï mj. roste kriticky ohroïen hofieãek mnohotvárn ãesk (Gentianella praecox subsp. bohemica). GEOLOGIE Podklad tvofií krystalické horniny proterozoického stáfií, pfieváïnû dvojslídné albitické a chloriticko muskovitické svory. Malou ãástí do území zasahují biotitické pararuly a dolomitické mramory. Pedologicky náleïí území k pásmu humusov ch podzolû a typick ch kryptopodzolû. Celkov pohled na PP Hofieãky. Hofieãek mnohotvárn ãesk (Gentianella praecox subsp. bohemica) je v PR Hofieãky hlavním pfiedmûtem ochrany. CHKO OH 9 9
Královéhradecko Pfiírodní rezervace Hraniãní louka Louky u státní hranice s Polskem pfii âerném potoce v severní ãásti osady Trãkov. Katastrální území: Nadmofiská v ka: Trãkov 76 784 m (okres Rychnov nad KnûÏnou) V mûra: 8,85 ha Vyhlá eno: 98 Polokulturní ra elinná louka s bohatou bylinnou skladbou a rozpt lenou zelení, která zûstala zachována jako ukázka charakteristick ch luãních porostû Orlick ch hor. GEOLOGIE Podklad tvofií krystalické bfiidlice svory a pararuly stroàské série. Na jejich svahovinách se vyvinuly kyselé hnûdé pûdy (kambizem dystrická se znaky oglejení) skryptopodzoly. V niï ích partiích pfiecházejí do hydromorfních pûd gleje organo- zemního a organozemû typické (glejové). KVùTENA Extenzivnû obhospodafiované louky, kdysi typické pro oblast Orlick ch hor. Luãní rostlinná spoleãenstva patfií do svazu Calthion v nejbliï ím okolí potoka, na su ích místech pfiecházejí do spoleãenstev svazû Nardion a Violion caninae. âást lokality je zarostlá náletem ol e lepkavé (Alnus glutinosa). V luãních porostech se objevuje nálet smrku ztepilého (Picea abies), jednotlivû ive skupinách. Rostou zde napfi. bledule jarní (Leucojum vernum), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), prha arnika (Arnica montana), starãek potoãní (Tephroseris crispa), violka bahenní (Viola palustris) a dal í. ZVÍ ENA Velmi vzácn je zdej í pavouk Alopecosa pinetorum, kter byl v âr poprvé nalezen koncem 80. let 0. století na ra elini tích v Jeseníkách, následnû také v Jizersk ch horách a v Krkono ích. Nález v Orlick ch horách doplnil prázdné místo v fietûzci jeho nalezi È v severních pohraniãních horách âr. Îije zde ãolek horsk (Triturus alpestris), skokan hnûd (Rana temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo) izmije obecná (Vipera berus), v okolí je stále ãastûji pozorován krkavec velk (Corvus corax). VYUÎITÍ Cílem ochrany je zachování luãních mokfiadních ekosystémû s druhovou skladbou odpovídající extenzivnímu zpûsobu hospodafiení. Poãítá se s pravideln m kosením ãásti rezervace a s pfiípadn m obnovením povrchové odvodàovací sítû. MAPA ÚZEMÍ strana 3 PR Hraniãní louka. V letním aspektu kvete na loukách PR Hraniãní louka hadí kofien vût í (Bistorta major). 9 CHKO OH 0
CHKO Orlické hory vhodn ch listnat ch dfievin. Okolím prochází nauãná stezka Po hfiebeni Orlick ch hor s informaãním panelem s názvem U Jelení láznû. BIBLIOGRAFIE 3, 0, 66, 364, 380, 388, 47, 45, 46, 430, 456, 57 MAPA ÚZEMÍ strana 3 Pfiírodní rezervace Jelení lázeà Ra elini tû v sedle mezi Velkou a Malou De tnou. Katastrální území: Nadmofiská v ka: De tné v Orlick ch horách 070 m (okres Rychnov nad KnûÏnou) V mûra: 3,6 ha Vyhlá eno: 98 Vrchovi tní ra elini tû s jezírky a se vzácn mi druhy rostlin vázan mi na tento typ spoleãenstev. PÛvodnû bylo obklopeno lesem, nyní leïí uprostfied rozsáhl ch pasek. n ch savcû bylo dokumentováno 0 druhû hmyzoïravcû a hlodavcû. LESNICTVÍ Okolí ra elini tû tvofií zdravotnû po kozené smrãiny pod v razn m imisním avrcholov m tlakem. VYUÎITÍ Ra elini tû je ponecháno samovolnému v voji. Nutná je stabilizace okolních smrkov ch porostû za pouïití Na ra elini ti PR Jelení lázeà je vytvofieno nûkolik jezírek. Klikva bahenní (Oxycoccus palustris) je jedním z charakteristick ch druhû rostlin na ra elini ti PR Jelení lázeà. 3 Ra elinné jezírko v PR Jelení lázeà. GEOLOGIE Podkladem jsou svory aï Ïivcové svory stroàské skupiny, pfiekryté zvûtralinami. Vznikly zde hydromorfní pûdy organozem glejová s glejem organozemním, v okolí se nacházejí podzoly (kambick a typick ). KVùTENA Vlastní ra elini tû je tvofieno mozaikou rostlinn ch spoleãenstev svazu Leuko-Scheuchzerion palustris, okrajové partie pfiecházejí do podmáãené smrãiny Calamagrostio villosae-piceetum subsp. molinietosum. Plocha ra elini tû je pomûrnû malá, mocnost ra elinn ch vrstev dosahuje 0,5 m. Rostou zde charakteristické ra elini tní druhy, napfi. kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), borûvka baïinná (Vaccinium uliginosum), bradáãek srdãit (Listera cordata), ostfiice mokfiadní (Carex limosa), o. chudokvûtá (C. pauciflora), sítina kostrbatá (Juncus squarrosus), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) a suchop r pochvat (Eriophorum vaginatum). V minulosti byl nalezen i plavuník zplo tûl (Diphasiastrum complanatum). ZVÍ ENA Pfies nevelkou rozlohu hostí rezervace fiadu horsk ch a ra elini tních druhû bezobratl ch. Patfií k nim napfi. pavouci Heliophanus dampfi a Pardosa sphagnicola, reliktní druhy horsk ch ra elini È. Z fiádu váïek (Odonata) zde byla nalezena boreoalpinní lesklice horská (Somatochlora alpestris), kriticky ohroïen druh. Îije tu a rozmnoïuje se ãolek horsk (Triturus alpestris). Vzácnû lze spatfiit ãernou formu zmije obecné (Vipera berus). Pfii dlouhodob ch odchytech drob- 3 CHKO OH 93
Královéhradecko GEOLOGIE Podklad tvofií migmatity a svorové ruly. Pokr vají je pfieváïnû stfiednû hluboké, skeletovité podzoly typick a humusov, v niï ích polohách v celcích s kryptopodzolem typick m (kambizemí dystrickou). KVùTENA Lesní spoleãenstva fiadíme k bikov m buãinám svazu Luzulo-Fagion, k asociaci Calamagrostio villosae-fagetum nejvy ímu pfiechodnému stupni oligotrofních buãin ve smrãiny. V dosti chudém bylinném patfie nalezneme pfiedev ím druhy acidofilních horsk ch buãin. Rostou zde napfi. borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), bika chlupatá (Luzula pilosa), vûsenka nachová (Prenanthes purpurea), baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), podbûlice alpská (Homogyne alpina) a ãípek objímav (Streptopus amplexifolius). Z chránûn ch rostlin se zde vyskytuje Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant) a plavuník zplo tûl (Diphasiastrum complanatum), kter v ak nebyl v posledních letech 0. století potvrzen. ZVÍ ENA Fauna bezobratl ch je zatím poznána nedostateãnû. Z mot lû byl nalezen napfi. hranostajník bukov (Stauropus fagi) z ãeledi hfibetozubcovit ch (Notodontidae). Pfiedev ím za de tû jsou nápadnû aktivní velcí stfievlíci, napfi. Îebrovice rûznolistá (Blechnum spicant) je jednou z chránûn ch rostlin pfiírodní rezervace Komáfií vrch. Vrchol Komáfiího vrchu se zbytkem lesního porostu. V pozadí Orlické Záhofií. s. zlatoleskl (Carabus auronitens) a s. hladk (C. glabratus). Hnízdí zde sluka lesní (Scolopax rusticola). Je zde moïno pozorovat krutihlava obecného (Jynx torquilla), cvrãilku zelenou (Locustella naevia) a datla ãerného (Dryocopus martius). âasto pfieletuje krkavec velk (Corvus corax). LESNICTVÍ V porostu horské bukové smrãiny má znaãn podíl pfiirozenû se zmlazující buk. âást porostu nepûvodní smrãiny na severozápadu je ve stadiu rozpadu. Vzniklá holina je nevhodnû zalesnûna kleãí (Pinus mugo). Témûfi celá rezervace je oplocena. Cílem hospodafiení je zachování pfiirozeného stavu bukosmrãiny a stabilizace severozápadního okraje rezervace dfievinami pfiirozené druhové skladby. BIBLIOGRAFIE 84, 0, 30, 36, 456, 5, 575 MAPA ÚZEMÍ strana 33 Pfiírodní rezervace Komáfií vrch Okolí kóty Komáfií vrch (99 m n. m.) na hfibetu Orlick ch hor, vlevo od silnice íãky Orlické Záhofií. Katastrální území: Nadmofiská v ka: âerná Voda u Orlického 96 99 m Záhofií, íãky v Orlick ch horách (okres Rychnov nad KnûÏnou) V mûra:,68 ha Vyhlá eno: 973 Pfiedmûtem ochrany v rezervaci je zachoval bukosmrkov porost pfiirozené dfievinné skladby. Podobné lesní porosty pokr valy v minulosti cel hfibet Orlick ch hor a tvofiily v této nadmofiské v ce pohraniãní hvozd. 94 CHKO OH
CHKO Orlické hory 3 4 Pfiírodní rezervace Neratovské louky Louky v nivû Divoké Orlice, mezi silnicí a fiekou, jihov chodnû od obce Neratov. Katastrální území: Nadmofiská v ka: Neratov v Orlick ch horách 585 604 m (okres Rychnov nad KnûÏnou) V mûra: 3, ha Vyhlá eno: 998 Pfiedmûtem ochrany je typick biotop podmáãené louky v nivû Divoké Orlice, ãásteãnû extenzivnû obdûlávané, ãásteãnû zra elinûlé, s chránûn mi a ohroïen mi druhy rostlin a ÏivoãichÛ. GEOLOGIE Podklad tvofií fluviální hlinitopísãité sedimenty, tûrky a písky na krystalick ch bfiidlicích (ortorulách) proterozoického stáfií. V pokryvu pfievaïuje kambizem dystrická s podzolovanou varietou kambizemû. Na podmáãené louce v nivû Divoké Orlice se vyvinula fluvizem glejová s hydromorfními typy glejem organozemním (zbahnûl m) a pseudoglejem stagnoglejov m. KVùTENA Bylinné patro je tvofieno pfieváïnû rostlinami mokr ch aï ra elinn ch luk. Z chránûn ch druhû byly nalezeny omûj pestr (Aconitum variegatum), prstnatec listenat (Dactylorhiza longebracteata) a p. májov (D. majalis), kamziãník rakousk (Doronicum austriacum), bledule jarní (Leucojum vernum), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia) a upolín nejvy í (Trollius altissimus). K dal ím zajímav m druhûm patfií starãek potoãní (Tephroseris crispa), fiebfiíãek bertrám (Achillea ptarmica), kozlík dvoudom (Valeriana dioica), pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius) a dal í. ZVÍ ENA V zkum zdej ích bezobratl ch je v poãátcích. U tûní Ïijí ídlo modré (Aeshna cyanea), váïka ploská (Libellula depressa) a idélko rumûnné (Pyrrhosoma nymphula). V koridoru Divoké Orlice se vyskytují mj. ãáp ãern (Ciconia nigra), h l rud (Carpodacus erythrinus), cvrãilka fiíãní (Locustella fluviatilis) arákosník zpûvn (Acrocephalus palustris). Îijí zde ãolek horsk (Triturus alpestris) a ã. obecn (T. vulgaris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnûd (Rana temporaria) a s. ostronos (R. arvalis). V toku Divoké Orlice najdeme stfievli potoãní (Phoxinus phoxinus) avranku obecnou (Cottus gobio). VYUÎITÍ Území je tfieba nadále kosit a pokosenou hmotu sklízet, omezovat nálet dfievin v mokr ch, nekosen ch místech. UdrÏováním vodních ploch se bude podporovat rozmnoïování obojïivelníkû a populace vodního hmyzu vázaného na volnou vodní hladinu. V roce 998 bylo vytvofieno est mal ch vodních tûní. BIBLIOGRAFIE 84, 39, 74, 343 MAPA ÚZEMÍ strana 3 Neratovské louky su í svaïitá ãást a rákosina pod svahem. Na jafie rozkvétá na Neratovsk ch loukách prvosenka vy í (Primula elatior). 3 Klikoroh devûtsilov (Liparus glabrirostris) je hojn brouk na devûtsilov ch porostech Neratovsk ch luk. 4 Na Neratovsk ch loukách se mûïeme setkat i se zmijí obecnou (Vipera berus). CHKO OH 3 95