Restaurování jiïního prûãelí Horního hradu SHZ v âeském Krumlovû

Restaurování jiïního prûãelí Horního hradu SHZ v âeském Krumlovû Václav GIRSA, Miloslav HANZL, Pavel JERIE, Dagmar MICHOINOVÁ 1 Horní hrad ãeskokrumlovsk, kter se vypíná na skalním podloïí nad Vltavou, je ojedinûlou ukázkou mimofiádnû hodnotné architektury a vzácnû autentické památky. Mohutná plocha jiïního prûãelí, od 14. století aï do doby barokní postupnû vznikajícího a transformovaného organismu, vykazuje zcela zfietelnû typické znaky rostlé architektury. Doklady jednotliv ch slohov ch úprav pfiestaveb, nástaveb a dílãích historick ch promûn, charakteristick ch postupn m fiazením objemû hmot i slohovou rozmanitostí detailû, zûstaly na prûãelí s pfiehlednou ãitelností zachovány aï do souãasnosti. SloÏit v voj impozantní hradní architektury je jasnû patrn jak v dálkov ch pohledech, tak zejména s ãetn mi podrobnostmi pfii pozorování z blízka. 1 Po dokonãení konzervace západního prûãelí v roce 2002 byla soustfiedûna pozornost na opravu dominantního prospektu jiïního prûãelí Horního hradu ãeskokrumlovského zámku. 2 V souladu se stanoven m pojetím konzervaãní úpravy západního prûãelí a s vyuïitím dûleïit ch zku eností z úspû nû dokonãené pfiedchozí realizace byly stanoveny podrobné podmínky památkové péãe a pojetí opravy i pro tuto nároãností a rozsahem zcela v jimeãnou akci. 3 Restaurování jiïního prûãelí bylo realizováno od západní strany ve dvou etapách v letech 2003 2004. 4 Tak jako v pfiípadû západní fasády, vykazoval i zde v chozí stav prûãelí vãetnû v ech jeho souãástí velkou (v na ich podmínkách dnes jiï zcela ojedinûlou) míru autenticity. Bylo zfiejmé, Ïe prûãelí, kromû betonáfisk ch zásahû ze 70. let 20. století ve spodních partiích a drobn ch dílãích úprav, nepro lo za mimofiádnû dlouhé období minimálnû od poloviny 18. století celkovou obnovou. Podstatná je v ak zejména skuteãnost, Ïe tato ãást exteriéru památky byla u etfiena tûch zniãujících zásahû, které v posledních padesáti letech a bohuïel i v dne ní dobû ãasto provázejí kategorii tzv. celkov ch rekonstrukcí (renovací). 5 S ohledem k hodnotû, charakteru a stavu fasády bylo stanoveno pfiísnû konzervaãní pojetí opravy (celková konsolidace s restaurátorsk m o etfiením jednotliv ch souãástí autentické Obr. 1. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, prakticky celé století nemûnn vzhled jiïního prûãelí Horního hradu dokládá snímek pofiízen v roce 1909. (Foto Dvofiák, archiv NPÚ) 1 Podrobnûji k v voji Horního hradu ãeskokrumlovského zámku viz zejména Jan MUK, Lubo LANCINGER: Stavebnû historick prûzkum, Horní zámek, SÚRPMO, 1991, nepublikovan strojopis. 2 Viz Václav GIRSA, Miloslav HANZL, Pavel JERIE: Restaurování západního prûãelí zámku v âeském Krumlovû, in: Zprávy památkové péãe 63, 2003, s. 145 151; Daniel NEJD: K stavebnímu v voji západního prûãelí Horního hradu v âeském Krumlovû, tamtéï. 3 Investorem akce byl Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v âesk ch Budûjovicích, zastoupen na této akci Bohumilem Miãánem a Ludvíkem Horákem. Památkov dohled vykonával Pavel Jerie (NPÚ ÚP) ve spolupráci s Petrem Pavelcem (NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích). Technologick dohled a spolupráce: Dagmar Michoinová (NPÚ ÚP). Projekt: Václav Girsa a Miloslav Hanzl (GIRSA AT, s. r. o.), statika: Milo Svoboda (SST). Prohlouben stavebnû-historick prûzkum provádûl Daniel nejd (NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích). 4 Dodavatel stavebnû-restaurátorsk ch prací: Karel Mike SD HRAD (Karel Mike a Jifií karvada), hlavní koordinace: Jifií karvada. Subdodavatelé: Karel Hrube, Josef Novotn a Petr Novotn (restaurování omítek a maleb), Jaroslav Kerel (restaurování kame- 199

2 3 Obr. 2. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, prospekt jiïního prûãelí Horního hradu pfied pûl stoletím. (Foto O. Hilmerová, 1953, archiv NPÚ) Obr. 3. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, Horní hrad od jihu. (Foto Vladimír Hyhlík, 1962, archiv NPÚ) 200

4 Obr. 4. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, západní ãást jiïního prûãelí Horního hradu. (Foto Orbis, 1953, archiv NPÚ) ne), Radek âern (restaurování kováfisk ch a zámeãnick ch prvkû), Stanislav Tomeãka (restaurování vitráïí), Vladislav Pfievrátil, Bohuslav Veska, Pavel Raãák (opravy truhláfisk ch v robkû), Josef Tvrdík (le ení), STROS Sedlãanské strojírny, a. s. ( plhací plo iny). 5 Viz Daniel nejd, cit. v pozn. 2. 6 V echny typy omítek (gotické, renesanãní i barokní) se ve velkém rozsahu dochovaly v takovém stavu, Ïe z nich bylo moïné vyãíst jak postup omítání, tak i rukopis zpracování povrchu (viz obr. 20). Ze struktury skvûle zachovan ch gotick ch omítek bylo patrné, Ïe omítání (dle stfiedovûkého slovníku dynchování ãi obmr Èování) probíhalo odshora dolû. Svûdãí o tom i zdálky patrné vodorovné linky v rozestupech, které korespondují zhruba s v kou pater le ení. Silnûj í vrstva omítky v tûchto liniích vznikla pfii napojování niï í plochy omítky pfiehozením malty pfies spodní okraj jiï nahozeného vy - ího omítkového pásu. Termín obmr Èování napovídá mnohé o razantním zpûsobu omítání, témûfi bez dal í úpravy právû nahozené malty. Jen místy jsou patrné tahy zednické lïíce pfii rutinním srovnávání velmi drsného povrchu. Gotické omítky jsou velmi pevné a soudrïné. Omítkové malty jsou velice bohaté na pojivo (orientaãní sloïení odpovídá objemovému pomûru vápenné ka e a písku 1 : 1 2), plnivem je kfiemenn písek aï tûrk (do velikosti zrn zhruba 15 mm), dále drcená cihla a celá fiada dal ích pfiímûsí, napfiíklad struska, úlomky skla, dfievené tfiísky, mu le. S ostfie hozen mi hmoty). Na rozdíl od restaurované (ménû ãlenité) západní fasády Horního hradu byl na jiïním prûãelí zaznamenán rûznorodûj í stav a v skyt míst s v raznûj í erozí pûvodních materiálû. Vût í poruchy vykazovaly zejména plastické souãásti fasády, ark fie, rizality, opûrné pilífie a podobnû. V nûkter ch pfiípadech proto bylo nutné pfiikroãit k radikálnûj ímu opravnému zásahu, nebo dokonce fie it havarijní stav. Dílãí rekonstrukce pfiicházely v úvahu pouze tehdy, nebylo-li reálné zajistit úãinnou ochranu originálu jinou formou napfiíklad zakr t obnaïené a znaãnû erodované cihelné zdivo omítkou nebo ochránit korunu pfiedstupujícího úseku zdiva obnovením rozpadlé krytiny z páleného materiálu. Souãasnû s technickou stabilizací bylo také Ïádoucí eliminovat i nûkteré, rozsahem ov em nepodstatné provizorní úpravy pocházející z doby nedávné (napfiíklad odstranûní novodob ch plechov ch ablon ze stfiechy ark fie s návratem pálené krytiny, odstranûní betonového krytu zdûné achtice na v chodní stranû fasády a podobnû). V echny stavebnû-technické zásahy byly provádûny pfiednostnû odpovídajícími klasick mi fiemesln mi postupy s vyuïitím tradiãních materiálû. Hodnota díla, komplikovan technick stav, nutnost maximální obezfietnosti spolu s fascinujícími rozmûry fasády (cca 100 x 40 m), to v e umocàovalo nároãnost celkové opravy. Omítky Nejvût í podíl v záchranné konzervaãní ãinnosti pfiedstavovalo o etfiení historick ch omítek: jejich zpevnûní, stabilizace a dílãí doplnûní. Na plo e jiïního prûãelí se zachovaly pfiedev ím rozsáhlé plochy gotick ch a renesanãních, v nástavbû horních pater i barokních omítek. Originální omítky se vyznaãovaly odli nou tlou Èkou, rûzn m zpûsobem aplikace, rukopisem povrchového zpracování a rozdíly ve sloïení podle doby svého vzniku. Tyto aspekty spolu s odli nostmi podkladu (kamenné ãi cihelné zdivo) a rozdílnou exponovaností dílãích ploch ovlivnily i míru jejich po kození. Kromû souvisl ch, celistv ch, pevn ch a v podstatû nedotãen ch omítkov ch ploch, z nichï zejména stfiedovûk materiál se vyznaãoval znaãnou pevností, zde existovala fiada lokálních doplàkû i pfiekryvû, dan ch stavebním v vojem prûãelí a pracovním postupem pfii provádûní. 6 V závislosti na exponovanosti konkrétní situace, stáfií a kva- plochami kontrastují hlazené pasparty kolem oken (viz obr. 21). Dílãí stavební úpravy Horního hradu v renesanci byly s nejvût í pravdûpodobností provádûny bez postavení le ení pfied celou plochou fasády. Ke stavbû provizorního, lokálního le ení docházelo vykonzolováním le ení zevnitfi, po prolomení patfiiãného otvoru do fasády. Tomu odpovídají také stopy po naná ení, napojování a po povrchovém zpracování omítek v takto upravovan ch místech. V zásadû celistv vzhled omítek vznikl tím, Ïe nové doplàky byly strukturou a patrnû i barevností pfiizpûsobovány okolí. Také renesanãní omítky mají pomûrnû drsnou strukturu, se kterou kontrastují preciznû provedené okenní pasparty a dal í zdobné omítkové plochy. SloÏení renesanãních omítek je blízké omítkám gotick m, jejich mechanické vlastnosti jsou nepatrnû hor í, a to zejména na plochách, kde jsou naneseny na ciheln podklad. Ponûkud odli n charakter mají omítky v barokní ãásti, které jsou místy naneseny v relativnû tenké vrstvû a jejich povrchová struktura je ve srovnání se zbytkem fasády hlad í. Jsou nepatrnû chud í na pojivo (orientaãní sloïení odpovídá objemovému pomûru vápenné ka e a písku 1 : 2 3), také plnivo má jemnûj í strukturu. 201

Obr. 5. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, západní ãást jiïního prûãelí Horního hradu pfied zahájením restaurování. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 6. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, v chodní ãást jiïního prûãelí Horního hradu pfied restaurováním. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 7. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, originální situace s neupraven m lícem zdiva mezi kamenn mi konzolami okenního ark fie je svûdectvím svébytného pracovního postupu. (Foto Václav Girsa, 2003) 5 6 7 Z ãetn ch lokálních nálezû vápenn ch nátûrû (ãasto dochovan ch pod druhotn mi omítkov mi vrstvami) lze soudit, Ïe omítky z rûzn ch etap stavebního v voje hradu byly natírané. Vzhledem ke zpûsobu provádûní stavebních úprav Horního hradu lze pfiedpokládat, Ïe doplàované plochy byly barevnû pfiizpûsobovány svému okolí. Na fasádû dochované zbytky povrchov ch úprav se pohybovaly v iroké kále barev a odstínû Ïluté, okrové i cihlovû ãervené. Ke zmûnám pûvodních odstínû nátûrû docházelo v prûbûhu let v závislosti na exponovanosti dílãích ploch. Vedle toho lze na fasádû najít nûkolik zcela utilitárních povrchov ch úprav, napfiíklad opakované bílení palet okenních v klenkû, v pfiípadû rohového okna zkaple sv. Jifií dokonce i pfiebílení pfiilehlé plochy fasády, která s oknem svírá ostr úhel a do jisté míry omezuje prûnik svûtla oknem. Na paletû mohutného okna s pûlkruhov m zakonãením v renesanãním traktu, která je patrná z v chodního prûjezdu do Horního hradu, byl restaurován na omítce proveden polychromní pás s motivy ãtyfilisté rûïe. 8 O statickém zaji tûní Horního hradu v âeském Krumlovû viz téï Zprávy památkové péãe 55, 1995. litû omítek se také dochovaly více ãi ménû rozsáhlé, spojité ãi torzální pozûstatky vápenn ch nátûrû v rûzn ch barevn ch odstínech i zbytky nároãnûj í v tvarné v zdoby. 7 V patû prûãelí byly omítka ãi obnaïené zdivo kryty cementov m nástfiikem z doby statického zaji tûní skalního podloïí. 8 Masivnû byla pfiekryta málo prody nou tvrdou krustou také spodní ãást schodi Èového rizalitu a rustikální útvar nad skalním v chozem pod kaplí. Rozsáhlej í plochy této devastující úpravy byly také zaznamenány na opûrn ch pilífiích a ve spodní ãásti fasády v chodního renesanãního traktu. Za kompaktní betonovou vrstvou se kumulovala vzlínající, kondenzaãní a zatékající voda. Zv ená vlhkost a vysok obsah vodorozpustn ch solí pod a tûsnû nad rozhraním torkretové úpravy vedly k destrukci pûvodnû velmi pevn ch a kvalitních stfiedovûk ch omítek i k po kození zdûn ch konstrukcí. 9 S ohledem k ãasové nároãnosti konzervace byla po vybudování le ení a zahájení podrobn ch prûzkumû soustfiedûna pozornost v první fiadû na záchranu tûch subtilních detailû, kter m bezprostfiednû hrozila destrukce. Konzervaci pfiedcházelo pfiedev ím záchranné zaji tûní omítek v nejohroïenûj ích místech provedené restaurátorem (podtmelení okrajû, pfielepy, injektáï speciální vápennou maltou). SoubûÏnû bylo zahájeno pracné odstraàování devastujících betonov ch krust u paty prûãelí, které místy odpadávaly samovolnû, vût inou je v ak bylo nezbytné pracnû odsekávat. Pro ostatní ãásti fasády, kde se dochovaly omítky v autentickém stavu, bylo znovu, tak jako v pfiedchozí etapû nebo u analogick ch akcí, uplatnûno dûleïité pravidlo: chceme-li zachovat co nejvíce originálního materiálu, rozhodování o odstranûní zcela doïil ch omítek, jejichï v - 7 202

Obr. 8. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail osazení a stav cihelného zdiva okenního ark fie, vybudovaného na kamenn ch konzolách. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 9. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, originální situace s neupraven m lícem zdiva vpravo od kamenn ch konzol okenního ark fie dokládá dodateãnou úpravu a uïit pracovní postup. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 10. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail kruïbového okna malé, tzv. RoÏmberské kaple. (Foto Václav Girsa, 2004) 8 9 10 9 V omítkov ch vrstvách, které byly po kozeny v dûsledku pouïití pevné a málo propustné vrstvy cementového postfiiku (torkretu), byl zji tûn vysok obsah dusiãnanû a pfiekvapivû velmi vysok obsah snadno rozpustn ch síranû. Pfiitom sírany nebyly nalezeny v ostatních, statick m zpevnûním nedotãen ch plochách fasády. Lze tedy pfiedpokládat, Ïe zdrojem síranû mohly b t pfiídavky na regulaci tekutosti aktivovaného cementového postfiiku pouïitého pfii statickém zaji tûní. 10 Dostupnost vápenné vody pro zpevàování omítek, vlhãení podkladu i o etfiování vysprávek byla zaji tûna ãerpáním vápenné vody ze zásobníkû do systému potrubí, které bylo na kaïdém patfie le- ení opatfieno bajonetem pro napojení hadice s rozpra ovaãem. Tento systém práci velmi zjednodu il a zrychlil, takïe aplikace vápenné vody na fasádu o celkové plo e 2000 m 2 trvala zhruba dvû hodiny. Kropení bylo zpravidla provádûno ráno a odpoledne, tedy pfied a po ukonãení ostatních prací. Pravidelné pouïívání vápenné vody také eliminovalo obavy znadmûrnû rychlého vysychání vysprávek na nechránûné jiïnû orientované fasádû v plochách, kde se pracovalo zpojízdné v tahové plo iny. 11 Údaje o denním poãtu proveden ch cyklû byly zaznamenávány skyt v ak zde byl minimální, není moïné uspûchat. Odsunutí rozhodnutí o tom, kter materiál je nezbytné z dûvodû totálního rozpadu obûtovat, a kde je naopak nadûje na jeho zachování, do doby, neï budou zkou kami provûfieny reálné moïnosti jejich záchrany, bezpochyby vïdy pfiispûje k omezení úbytku originální hmoty. Po restaurátorském zaji tûní ohroïen ch omítkov ch ploch a na základû podrobné prohlídky celé fasády byly upfiesnûny podmínky pro následn konzervaãní proces. Postupné a cyklicky opakované zpevàování omítek napou tûním vápennou vodou v rozsahu celého prûãelí vyïadovalo dostateãn ãasov prostor s ohledem k nevyzpytatelnosti klimatick ch pomûrû. 10 Systematická, prakticky kaïdodenní a prûbûïnû kontrolovaná konsolidace probíhala po celou dobu opravy, respektive po dobu vymezenou k provádûní mokr ch procesû, tedy od konce kvûtna aï do poloviny záfií. V souvislosti s postupn m ovûfiováním úãinnosti se v závûreãné fázi aplikace soustfiedila jiï jen na o etfiení tûch ploch, kde stav omítek vyïadoval vy í poãet konzervaãních cyklû. Maximální zjednodu ení transportu konsolidantu na jednotlivé úrovnû le- ení, vãasné zahájení akce a dobrá organizace práce vãetnû prûbûïné kontroly úãinnosti zpev- Àování byly zárukou dodrïení základních technologick ch podmínek. Ukonãení zpevàování bylo pro jednotlivé úseky podmínûno zkou kami úãinnosti a podrobnou prohlídkou stavu omítek celé plochy prûãelí. 11 do stavebního deníku a v podobû tabulky byly pfiikládány k zápisûm zkontrolních dnû. Celkem bylo provedeno zhruba 112 cyklû s tím, Ïe postupnû se zpevàovaly jiï jen nedostateãnû pevné plochy. Viditeln m signálem pro ukonãení zpevàování bylo nepatrné zesvûtlení povrchu omítek v dûsledku mírného sníïení nasákavosti podkladu, dal í indicií bylo empirické hodnocení soudrïnosti povrchu omítek pfii otûru rukou. Stav podkladu pfied aplikací a po ní byl hodnocen modifikovan m testem nasákavosti podkladu. Úãinnost zpevàování gotick ch omítek vápennou vodou byla s pozitivním v sledkem hodnocena také v laboratofiích Stavební fakulty VUT v Brnû. P. ROVNALÍKOVÁ: MoÏnosti ovûfiení úãinku zpevàování omítek vápennou vodou; in: Kfiivoklát 2004, ZpevÀování historick ch omítek, STOP, Praha 2004. Kámen Na podkladû zpracovan ch restaurátorsk ch prûzkumû a zámûrû byly o etfieny ve keré kamenické prvky okenní ostûní, konzoly, v tokové Ïlaby, dlaïba i balustráda schodi Èového rizalitu, kamenné kryty opûrn ch pilífiû. S v jimkou nároãnûj í stabilizace po kozeného go- 203

tického ostûní okénka ve spodní ãásti na západní stranû prûãelí, které mûlo prasklé nadpraïí a uvolnûnou stojinu, a pracnûj í opravy kamenné balustrády lo ve vût inû pfiípadû o minimální zásahy, respektující stávající stav vãetnû dodateãn ch historick ch úprav, star ch nátûrû ãi jejich zbytkû. Pfii provádûní dílãích zásahû byla respektována i drobná po kození a povrchová abraze kaïdého jednotlivého prvku. 12 Pfii stabilizaci kamenick ch detailû bylo nutné v kaïdém jednotlivém pfiípadû zodpovûdnû posuzovat míru nezbytnosti opravn ch zásahû tak, aby nebyla neuváïenû stereotypním pfiístupem eliminována vypovídací schopnost pfiíslu né partie. Za pfiipomenutí pak stojí zejména o etfiení soustavy odstupàovan ch kamenn ch konzol velkého ark fie nebo kruïbov ch oken malé, tzv. RoÏmberské kaple, jejichï naprosto nedotãená, vysoce autentická úprava poskytovala mimofiádnû dûleïitá svûdectví o historickém v voji Horního hradu i nedocenitelné informace o technice v stavby. 13 Kov a vitráïe V rámci opravy prûãelí bylo nezbytné posoudit stav kovov ch prvkû a zvolit nejohleduplnûj- í postup o etfiení kováfiské práce mfiíïí, kle tinov ch závlaãí, subtilních kovan ch stojin altánové nástavby, hákû a zaji Èovacích obrtlíkû vnûj ích okenic a podobn ch prvkû. Kromû kovan ch kle tinov ch závlaãí, pfiimknut ch k plo e fasády, které prakticky nenesly Ïádné stopy korozního napadení, byly ostatní gotické a renesanãní prvky velmi stabilní, s rovnomûrnou povrchovou korozní vrstvou. V jejich bezprostfiedním okolí nebyly na fasádû patrné prakticky Ïádné stopy po vym vání korozních produktû. 14 Souãástí o etfiení kovov ch prvkû bylo restaurování vitráïe kruïbov ch oken RoÏmberské kaple a oprava mohutné novodobé prosklené v plnû okna s pûlkruhov m zakonãením, pfiisvûtlujícího v renesanãním traktu na v chodní stranû pfiístupovou komunikaci prûjezdu do Horního hradu. 12 PouÏitá hornina (Ïula), zníï byly v minulosti vyrobeny ve keré architektonické ãlánky a kamenické detaily, vykazovala ve vût inû pfiípadû vysokou pevnost a minimální povrchovou erozi. âetná mechanická po kození kamenick ch ãlánkû (ostûní oken) byla dûsledkem dodateãn ch úprav a adaptací (zvût ování oken pro zlep ení svûteln ch podmínek v interiérech). V raznûj í povrchová eroze kamene byla zaznamenána pouze u barokní balustrády schodi Èového rizalitu. Z materiálového hlediska byl velmi zajímav nález funkãního tmelu pro uloïení a spárování kamenn ch prvkû balustrády. Jednalo se o jemnozrnnou vápennou maltu plnûnou ciheln m prachem a krátk mi rostlinn mi vlákny. Funkãní tmely svûdãí o tom, Ïe obdobné historické vláknové kompozitní materiály s anorganickou matricí byly pouïívány pro své zajímavé vlastnosti, napfiíklad nízké Obr. 11. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail nevzhledné novodobé úpravy stfií ky gotického ark fie z plechov ch ablon. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 12. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, stfií ka barokního vûtracího ark fie pfied opravou. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 13. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, destrukce omítek a cihelného zdiva jihozápadního nároïí okenního ark fie. (Foto Václav Girsa, 2003) 11 12 13 204

Obr. 14. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, horní partie v chodní ãásti jiïního prûãelí Horního hradu pfied opravou. (Foto Václav Girsa, 2003) smr tûní pfii tuhnutí a tvrdnutí ãi velkou houïevnatost pfii namáhání. Stopy polychromie kamenn ch prvkû se dochovaly v minimální mífie. Ke zcela unikátním nálezûm patfiilo odhalení malífiské v zdoby na druhotnû pouïitém kamenném ostûní renesanãního okna, zazdûného v blízkosti schodi Èového rizalitu. Pod vrstvou omítky byla dobfie chránûná velmi Ïivá barevnost v odstínech Ïluté, oranïové a ãervené. Nález byl zdokumentován, separován vápenn m nátûrem a znovu zakryt omítkou. 13 Pozoruhodné poznatky pfiinesl detailní pohled na soustavu kamenn ch krakorcû, vyná ejících pozdnû gotick ark fi. Z nepfiesné polohy na sebe nasazovan ch mohutn ch kamenn ch blokû i z velmi neupravené situace líce zdiva v bezprostfiedním okolí ark fie (do- 14 chovala se situace se zbytky stékající malty ze spár, neslícovan m zdivem mezi krakorci ãi s nesrovnan mi omítkami v okolí) vypl valo, Dfievo S maximální etrností byly opraveny a o etfieny ve keré truhláfiské v robky, okna, Ïaluziové okenice. Druhová rozmanitost okenních v plní, vypl vající z jejich rûznorodého stáfií a pûvodu, byla plnû respektována. Ohledupln pfiístup nebyl omezen jen na nûkolik exempláfiû velmi vzácn ch oken ranû barokních nebo ãetné v plnû z 19. století. Stejná péãe byla vûnována oknûm novodob m, byè jejich fiemeslná úroveà v nûkter ch pfiípadech nedosahovala kvalit historick ch pfiedloh. Prakticky ve kerá okna zûstala po o etfiení zachována. Na základû podrobné evidence a prûzkumu byly v robky pietnû opraveny, s lokálním vysazením zcela doïil ch ãástí a obnovou nátûrû. Pfii opravû bylo úzkostlivû respektováno dochované zasklení, kování i jeho pûvodní zpûsob uchycení. V rámci o etfiení truhláfisk ch v robkû byly pracnû opraveny také znaãnû om elé a po kozené dvoukfiídlé barokní Ïaluziové okenice i jejich novodobé kopie, pfiiãemï v nejvy ím podlaïí byla fiada chybûjících Ïaluzií doplnûna. Restaurování zahrnovalo i ohleduplnou opravu masivní profilované fiímsy stfiechy altánu, obnovu dfievûného podhledu altánu s centrálním dekorativním motivem (fiezbáfiská práce), konzervaci ãásteãnû obnaïené hrázdûné konstrukce v podstfie í nad RoÏmberskou kaplí i opravu vyplechovaného dfievûného Ïlabu mohutného chrliãe, kter odvádí sráïkovou vodu zvnitfiní stfiechy palácové zástavby. Ïe konstrukce ark fie byla budována dodateãnû, bez le ení, s vysouváním jednotliv ch nosn ch prvkû zinteriéru. Respektování této situace bez korekcí bylo nutné z dûvodû zachování v povûdní hodnoty daného stavu. 14 Na povrchu kovan ch Ïelezn ch prvkû nebyly nalezeny Ïádné zbytky po ochrann ch povrchov ch úpravách. Lze pfiedpokládat, Ïe malá korozní rychlost kovan ch Ïelezn ch prvkû na fasádû je mimo jiné dûsledkem velmi dobrého zhutnûní materiálu pfii v robû, tedy pfii kováfiském zpracování. Korozní stav kovan ch Ïelezn ch prvkû byl konzultován se specialisty ze SVÚOM v Praze a bylo konstatováno, Ïe prvky jsou velmi stabilní. Proto bylo rozhodnuto provést jen minimální zásah se snahou neporu it ustálenou rovnováhu pfiedmûtû s prostfiedím. Kované prvky byly jen pasivovány tanátováním. 15 Obdobn typ destrukce omítek a rozpadu cihelného zdiva ve spodní ãásti exponovan ch ark fiû lze zaznamenat napfiíklad i na hradû Pern tejnû. Hlavní pfiíãinou po kození je v tomto pfiípadû promrzání konstrukce vystavené ze dvou stran povûtrnosti spolu se zavlháním ve spodní ãásti. Nároãnûj í opravy Jak jiï bylo zmínûno úvodem, k nároãnûj ím opravám patfiila konsolidace povûtrnosti vystaven ch, a tedy více po kozen ch trojrozmûrn ch architektonick ch motivû. Vût í zásah vyïadoval pfiedev ím pozdnû gotick ark fi, vysazen na soustavû mohutn ch sdruïen ch kamenn ch krakorcû. Za dlouhé období jeho existence do lo postupnû k odpojení a ztrátû ãásti pûvodních omítek i k uvolnûní styku mezi zdivem a kamenn m ostûním sdruïeného, bohatû profilovaného okenního portálu. Kritická byla situace zejména pod okenním parapetem, kde zûstaly na obnaïeném, povrchovû erodovaném a rozvolnûném cihelném zdivu poslední pozûstatky originální v zdoby s hrubû omítanou plochou a pevnû utaïen m rámováním, vãetnû torzálních zbytkû oblouãkového vlysu. 15 Stav zlomkû v zdoby byl natolik tristní, Ïe by jiï za krátkou dobu nebylo moïné pûvodní úpravu identifikovat. KvÛli ochranû po kozeného cihelného zdiva byl v této ãásti po zafixování zbytkû stfiedovûk ch omítek doplnûn chybûjící motiv s pfiesnou rekonstrukcí rámování s oblouãkov m vlysem na základû peãlivého zamûfiení dochovaného torza. Vzorem pro odpovídající rukopisné zpracování se staly nejen nálezy in situ, ale také analogická originální úprava pasparty pozdnû gotického okna, situovaného v bezprostfiední blízkosti vlevo na plo- 205

16 15 e prûãelí. Obdobn m zpûsobem byla provedena oprava boãních stûn ark fie s doplnûním chybûjících ãástí hrub ch omítek a hlazené nároïní armatury v místû nasazení ark fie na konzoly. Po rozebrání plechov ch ablon stfiechy ark fie (tato úprava pocházela ze 70. let 20. století a vykazovala estetické, technické i fiemeslné nedostatky) byl identifikován pûvodní stav zakrytí, vãetnû otiskû bobrovek pod okenním parapetem okna nad ark fiem. To umoïnilo vûrohodnou rekonstrukci zastfie ení s pouïitím pálené krytiny. V celkovém obraze do lo k posílení autentického vzhledu tohoto cenného architektonického motivu. Obdobnû zchátral stav vykazoval i mal barokní ark fi (vyústûní vûtrací achty), vysazen na páru kamenn ch konzol západnû od oken RoÏmberské kaple, zhruba v polovinû v ky prûãelí. 16 Také zde do lo v místû ztráty omítek k povrchovému naru ení cihelného zdiva vãetnû lokálního rozpadu pûvodního zdicího materiálu. Prakticky zcela rozpadlá byla jeho prejzová stfií ka. V rámci stabilizace ark fie byl zpfiístupnûn a vyãi tûn jeho vnitfiní prostor, v místû obnaïeného cihelného zdiva byly doplnûny omítky a provedena solidní obnova stfií ky s novou prejzovou krytinou. Velmi závaïná po kození vykazovala konstrukce vertikální hmoty schodi Èového (altánového) rizalitu, pfiedsazeného pfied prûãelí, zavr eného balkonem s kamennou balustrádou a zv raznûného nad úrovní hlavní fiímsy vykonzolovan m baldach nem valbové stfiechy v úrovni korunové fiímsy. Po zpfiístupnûní z le ení a podrobné prohlídce stavu byla shledána fiada velmi závaïn ch poruch i rizikov ch faktorû, které vzbuzovaly obavy ze zfiícení konstrukce. Hranolov rizalit, vybíhající ze skalního v chozu, byl vybudován v posledních desetiletích 17. století na star ím zaloïení. Na zaãátku 18. století byla zmûnûna horní ãást rizalitu a doplnûna vysazenou stfiechou. Obvodové stûny hranolu jsou na celou v ku horních dvou pater vyzdûny z cihel o síle stûn pouh ch 15 cm na hubenou vápennou maltu. Na dubové trámy s prkennou podlahou, uloïené na krat ích, boãních stûnách subtilní zdûné konstrukce rovnobûïnû s fasádou, byly osazeny masivní kamenné desky podlahy balkonu, po obvodu opatfieného mohutn m kamenn m zábradlím s balustrádou. Vnûj í dubov trám, kter vyná el pfiední ãást kamenného zábradlí, byl pfiitom uloïen do líce ãelní stûny rizalitu a zakryt jen tenkou vrstvou omítky. 17 KvÛli stékání sráïkové vody ze soklu balustrády a téï vlivem ãasté nefunkãnosti patnû pfiístupn ch v tokû terasy do lo k odpadání krycí vrstvy omítek a následnû k postupné destrukci obnaïeného ãelního dubového trámu. To bylo pfiíãinou deformace osazení kamenn ch blokû i ãásteãného uvolnûní prvkû balustrády. Stabilita konstrukce rizalitu byla také váïnû ohroïena kritickou situací v partii pod balkonem. V dobû barokní ãi pozdûji do lo na jeho v ech tfiech stranách k vybourání ãi podstatnému roz ífiení okenních otvorû pro pfiisvûtlení schodi tû. Pfii vezdívání okenních rámû nebyly 17 Obr. 15. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, stav jihov chodního nároïí schodi Èového rizalitu pod balustrádou s obnaïen m lícem dubového ro tu. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 16. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail stavu zdiva s po kozen m okenním rámem na boãní stûnû schodi Èového rizalitu. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 17. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, horní ãást schodi Èového rizalitu, detail destrukce kamenného prahu pod balustrádou. (Foto Václav Girsa, 2003) 16 Podrobnûj í informace o funkci ark fie viz pfiíspûvek D. NEJDA: K stavebnímu v voji jiïního prûãelí Horního hradu v âeském Krumlovû, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, ã. 3, s. 191 198. 17 PfiídrÏnost tenké vrstvy omítky zde byla v minulosti posílena pouze fiídkou v ztuhou ocelov m drátkem nataïen m na kovan ch hfiebech, zatluãen ch do dubového trámu. 206

otvory zaji tûny rozná ecím pasem, neboè se spoléhalo na nosnost okenních rámû. Subtilní cihelná konstrukce byla tímto zásahem na v ech stranách neúnosnû oslabena. Kritick stav nastal po úplném doïití okenních rámû, coï bylo zji tûno aï pfii obhlídce exteriéru z le ení. Nestabilní situace (rizalit byl v horní ãásti v pohybu) vyïadovala okamïité podepfiení celé konstrukce a doãasné plo né zafixování celé horní ãásti zdiva rizalitu s opfiením do konstrukce le ení. V rámci nároãného procesu byla bez demontáïe kamenné podlahy i balustrády provedena oprava a konzervace dfievûné nosné konstrukce podlahy balkonu, pfiiãemï shnil ãelní trám byl pro jistotu nahrazen podezdûním. Z vnitfiního prostoru schodi tû bylo nutné vloïit ztuïující skrytou ocelovou konstrukci s pfiiznáním kovan ch závlaãí táhel na fasádû. K opûtovné stabilizaci celé horní ãásti rizalitu pfiispûla také v mûna shnil ch okenních rámû a jejich náhrada kopiemi pûvodních, proveden ch zdubového masivu. V raznûj í opravu vyïadovalo také krytí koruny pfiedsazen ch zdí, z nichï vybíhá prûãelí kaple sv. Jifií. Na zuïujícím se pásu pfiedsazené spodní ãásti fasády, v úrovni pod bankály hrotit ch oken kaple, se dochovalo rozpadlé torzo ikmé krycí stfií ky, vyskládané z nûkolika fiad siln ch bobrovek, pravdûpodobnû pûvodem zdoby barokních úprav. Podstatná ãást koruny byla jiï bez ochrany, zbylá ãást byla silnû rozru ená. NesoudrÏná krytina byla opatrnû sejmuta, protfiídûna a stfií ka obnovena dílem zkvalitních pûvodních ta ek, dílem znového materiálu, bez ohledu na rozdíl formátû. Obnovena byla i prejzová stfií ka chránící pfiedsazen úsek zdiva pod hrázdûnou nástavbou v místû zalomení prûãelí mezi RoÏmberskou kaplí a kaplí sv. Jifií. Nov mi bobrovkami byly v souladu s nálezovou situací opatfieny i nadokenní fiímsy renesanãní pfiístavby na stranû v chodní a koruna staré odpadní achtice, jejíï spodní ãást byla jiï pouze torzem pûvodní konstrukce. 18 19 ReÏim oprav Pro úspû né zvládnutí nároãné realizace sehrál dûleïitou roli reïim opravy a jeho dûsledné dodrïování. Díky vãas pfiipravené projektové dokumentaci a zodpovûdné organizaci bylo reálné zahájit práce na samém zaãátku stavební sezony, jakmile to umoïnily klimatické podmínky. Pro práce bylo v maximální mífie vyuïito období letních mûsícû, a tak se podafiilo v obou sezonách stihnout podstatu nároãné konzervaãní ãinnosti (mokré procesy) vïdy do konce záfií. K dobré koordinaci konzervaãních a stavebnû-restaurátorsk ch prací pfiispûl zodpovûdn pfiístup v ech aktérû a pfiísné dodrïování harmonogramu. 18 Postup byl s ohledem ke klimatick m podmínkám ãi neãekan m komplikacím operativnû upfiesàován v rámci pravideln ch kontrolních dnû, které mûly pro v sledek znaãn v znam, neboè vymezovaly vïdy aktuální dílãí úkoly pro krátké období. PrÛbûÏnou kontrolou postupnû provádûn ch prací byla zaji Èována pfiesnost provádûn ch úkonû, logická posloupnost a kontinuita ãinností. Pfiehlednost umoïàovala eliminovat pfiípadné nejasnosti ãi nerozmy lené zásahy a pfiispívala ke kvalitû díla. SoubûÏnû s koordinovanou prací t mu restaurátorû a stavební firmy probíhaly upfiesàující prûzkumy, zamûfiování bûïnû nepfiístupn ch detailû a dokumentování nálezû tak, aby bylo maximálnû vyuïito neopakovatelné pfiíleïitosti bezprostfiedního kontaktu se vzácnou památkou. Pfiínos konzervaãní metody Z obecn ch diskusí o konzervaãní metodû, a to i v odborn ch kruzích, ãasto vypl vá, Ïe mnoh m pozorovatelûm není zcela jasné, k jak m a jak v razn m vizuálním zmûnám v celkovém obraze památky pfii opravû touto metodou dochází jaké jsou limity, váha opodstatnûní pro eventuální dílãí zmûny dlouhodobû zaïitého obrazu. Konzervaãní pojetí opravy, spojované pfiedev ím se záchranou torzální architektury, je nezfiídka vnímáno schematicky jako takov druh stabilizace památky, kdy se absolutnû nemûní vzhled opravovaného díla, neboè konzervace pfiedstavuje metodu striktnû postavenou na minimalizaci zásahû do památky, tedy konsolidaci hmotné substance bez zmûnov ch situací. Hmotná substance stavební památky je v ak vystavena pûsobení klimatick ch podmínek a dal ích destruktivních vlivû. KaÏdá konzervace je proto také podmínûna provedením urãit ch záchrann ch opatfiení s pouïitím aditivních prostfiedkû podle technického stavu památky. Jin mi slovy, konzervace architektonické struktury vyïaduje témûfi vïdy vedle konsolidace materiálu také urãitou míru efektivních a odbornû erudovan ch stavebnû-technick ch zása- Obr. 18. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, zazdûné stfiílnové okno s gotickou mfiíïí, potfiísnûné cementem. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 19. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail kované spony gotické mfiíïe zazdûného okna. (Foto Václav Girsa, 2003) 18 První etapa konzervace (západní ãást prûãelí): zahájení montáïe le ení (24. 4. 2003), zahájení montáïe plo in (7. 5. 2003), zahájení konzervace omítek (26. 6. 2003), ukonãení konzervace omítek (21. 9. 2003), ukonãení demontáïe le ení a plo in (6. 11. 2003). Druhá etapa konzervace (v chodní ãást prûãelí): zahájení montáïe le ení (3. 3. 2004), zahájení montáïe plo in (14. 4. 2004), zahájení konzervace omítek (3. 6. 2004), ukonãení konzervace omítek (17. 8. 2004), ukonãení demontáïe le ení a plo in (2. 11. 2003). 207

20 22 21 23 hû, byè redukovan ch, tedy pouze úzkostlivû cílenû smûfiovan ch a proveden ch tak, aby nebylo zásadním zpûsobem zmûnûno pûsobení vzhledu autentické památky. KaÏdá konzervace s sebou pfiiná í nejen dílãí zmûny a doplàky, ale také urãit úbytek hmotné substance, aãkoli ohledupln m pfiístupem lze ztráty redukovat na minimum. Zpravidla vïdy je také nutné fie it fiadu problémû nad rámec úzce chápané konzervace materiálu a pfiípadnû zohlednit i ir í souvislosti stavebnû-technického a v tvarného ustrojení stavby. Stojí tedy za to dotknout se tohoto tématu i v pfiípadû posuzování v sledku konzervaãní obnovy jiïního prûãelí ãeskokrumlovského hradu, a to na základû vysledování rozsahu zmûn v jeho obraze pfied obnovou a po ní. Obraz panoramatu zámku tvofií po celkové konzervaãní opravû (ãi velkoplo ném komplexním restaurátorském zásahu) pfiedev ím stále tatáï autentická hmota a ve keré její originální souãásti tak, jak zde byly navrstveny v prûbûhu mnoha staletí. Je zapotfiebí zdûraznit, Ïe nejvût í podíl v obraze prûãelí s plnou pûsobivostí originality, rozmanitosti a u lechtilého stárnutí zaujímají i nadále starobylé omítky, které byly pfii opravû v co nejvût í mífie respektovány a zûstávají pro budoucnost nemûnnou, tedy zcela autentickou podstatou vizuálního pûsobení v jimeãné památky. Je zapotfiebí zdûraznit, Ïe v souvislosti s jejich zpevàováním vápennou vodou byly tyto pûvodní materiály ponechány nejen v dochovaném rozsahu, ale také vzhledu vãetnû respektování lokální povrchové abraze, sloïité torzální stratigrafie pûvodních prezentaãních povrchov ch úprav a samozfiejmû i vãetnû za mnoho staletí získané, pfiirozené a u lechtile pûsobící patiny. Îádné renovace povrchu ãi jiné kontrastní viditelné úpravy, které by naru ovaly majestátní obraz památky, nebyly provádûny. Dochovaná strukturální, typologická i barevná charakteristika historick ch omítek se v emi atypick mi vizuálními znaky a více ãi ménû zfieteln mi projevy postupn ch slohov ch transformací ve stavu zestárlém byla nedotknutelná. Zmûny se t kaly vïdy pouze tûch partií, kde se Obr. 20. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, textura hrubé, letmo házené a dodateãnû neupravované gotické omítky. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 21. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail modelace gotické omítky na rozhraní okenní pasparty se zbytky star ch vápenn ch nátûrû. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 22. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail povrchu gotické omítky se zbytkem le enáfiské kulatiny z doby v stavby. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 23. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail gotické omítky se zbytky polychromie. (Foto Václav Girsa, 2003) 208

jiï originální hmota nedochovala, pfiípadnû bylo z technického hlediska zcela nezbytné provést lokální opravn zásah. Nejv raznûj í zmûnu v celkovém vzhledu zámeckého panoramatu lze zaznamenat ve spodních partiích stûny prûãelí, zejména pak ve stfiední a v chodní ãásti. Po odstranûní torkretov ch nástfiikû v tûchto místech byla v návaznosti na stav originálních omítek v bezprostfiedním okolí provedena nová úprava. V horní ãásti tûchto úsekû se jednalo o doplnûní omítek, ve spodních úsecích a na opûrn ch pilífiích o stabilizaci s pevn mi prohozy ãi hrub m pfiespárováním kamenného zdiva. JestliÏe v pfiípadû fie ení dílãího drobného opravného zásahu v plo e starobyl ch, pfiirozenû patinovan ch historick ch omítek je logickou nutností potlaãit restaurátorskou retu í opravn zásah a povrch nového materiálu pfiizpûsobit nikoliv pûvodní svûïí barevnosti z doby vzniku, ale struktufie a tonalitû materiálu jiï zestárlého, pak také pfiístup k fie ení vût ích doplàkû musí b t identick. Úprava rozsáhlej- ích partií v místech náhrady neakceptovatelného strojnû stfiíkaného torkretu byla (zhlediska organického zapojení nové úpravy do celkového obrazu) zfiejmû v tvarnû nejobtíïnûj ím úkolem právû pro rozmûrnost doplàkû, rozsah a nároky na zvolení odpovídajícího rukopisu fiemesln ch a restaurátorsk ch retu í. Kultivovan m zpracováním nov ch materiálû a jejich propojen m, ale dostateãnû strukturovan m a barevnû Ïiv m provedením formou velkoplo né restaurátorské retu e se bezpochyby v znamnû posílila spojitost celkového obrazu a jeho monumentalita, neboè do lo k opûtovnému organickému spojení fasády v jeden celek a k pfiirozenému napojení plochy prûãelí na rozeklanou podnoï skalního útvaru. Pfiízniv m aspektem úpravy je eliminování tvrd ch linií horizontálního rozhraní v místech, kde konãil betonov povrch. V celkovém pohledu se jiï také tolik neuplatàují zjevné lokální destrukce, neboè do lo k zakrytí míst s rozpadajícím se obnaïen m ciheln m zdivem na ark fiích ãi v plochách prûãelí. Vizuální projevy desítek ãi stovek drobn ch poruch (dílãí opravy 24 Obr. 24. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail kovan ch trnû na zavû ení parapetní okenice po restaurování. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 25. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail rozhraní gotick ch a barokních omítek, v úrovni nad prvním patrem. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 26. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, detail pozdnû gotického okna s paspartou po restaurování. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 27. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, stfiední ãást prûãelí po restaurování s obnovou omítek nad skalním v chozem v místû odstranûného torkretu. (Foto Vûroslav krabánek, 2005) 27 25 26 209

28 29 30 omítek v místû odpadu materiálu a mechanick ch zásahû, vytmelení prasklin, kde hrozilo zatékání sráïkové vody) byly jemnû opticky ztlumeny, stejnû jako do lo k potlaãení negativních dûsledkû nepfiístupnosti fasády pro bûïné udrïovací opravy, napfiíklad k odstranûní masivního zneãi tûní ptaãím trusem a podobnû. Lokální opravy rozru eného, a tedy svûtlej ího povrchu omítek v exponovan ch místech pûvodního napojování stfiedovûk ch omítek vzácného dokladu techniky pracovního postupu pfii omítání smûrem odshora dolû eliminovaly obãasn v skyt v razn ch kontrastnûj ích horizontálních svûtl ch pruhû, které byly na fasádû patrné pfied opravou. Optické zpevnûní celkového v razu prûãelí bylo téï ovlivnûno restaurováním kamenn ch ãlánkû a profilovan ch okenních portálû i jemn m zv raznûním nûkter ch silnû po kozen ch omítkov ch paspart, patrn ch po provedení restaurátorské opravy. K stabilizaci a vûrohodnosti vzhledu pfiispûla téï revize zastfie ení ark fiû, eskarpy ãi nadokenních fiíms ve v chodní ãásti prûãelí v souvislosti s obnovou jejich zakrytí bobrovkami ãi prejzem. Pro vizuální zklidnûní obrazu monumentální fasády sehrálo nemalou roli také opravení okenních v plní a kovov ch prvkû i doplnûní chybûjících kfiídel okenních Ïaluzií v obnovené pûvodní zelené barevnosti v nejvy ím podlaïí. Obr. 28. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, v sek v chodní ãásti prûãelí po restaurování. (Foto Václav Girsa, 2004) Obr. 29. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, restaurátor Karel Hrube a architekt Miloslav Hanzl provádûjí poslední podrobnou vizuální kontrolu fasády pfii postupném snímání le ení. (Foto Václav Girsa, 2004) Obr. 30. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, v sek prûãelí s okny kaple sv. Jifií po restaurování. (Foto Vûroslav krabánek, 2005) Restaurování jiïního prûãelí Horního hradu pfiineslo mnoïství informací, podnûtû a dûleïit ch praktick ch zku eností. JiÏ samotné zpfiístupnûní fasády potvrdilo, Ïe její konsolidace byla realizována v mezní okamïik, tedy pro nûkterá místa vyloïenû na poslední chvíli. Dal í oddalování opravy by bezpochyby znamenalo v razné zhor ení technického stavu, urychlení úbytku origi- 210

31 nální hmoty i riziko váïn ch havárií. KaÏdá památka, byè vykazuje mimofiádnou trvanlivost historick ch materiálû odolávajících dlouhé období a bez údrïby povûtrnostním vlivûm, má pfiece jen omezenou Ïivotnost. Pravidelná, systematická péãe o nû (rekonzervace) je proto zcela nezbytná. Dokonãená etapa stabilizace jiïního prûãelí je dal ím v znamn m pfiíkladem, kter stvrzuje reálnost uplatnûní ohleduplnûj ího konzervaãního pfiístupu v péãi o architekturu jako celek. S ohledem na v sledek tohoto rozsáhlého konzervaãního a restaurátorského zásahu uchovávajícího hmotnou podstatu i autentick vzhled v znamné památky by mûlo bezpochyby dojít k ir ímu reflektování aplikované metody i k dal ímu zuïitkování získan ch zku eností v památkové praxi, zejména v pfiípadech péãe o vzácnû starobylé objekty. Stabilizace hmotné podstaty i obrazu jiïního prospektu ãeskokrumlovského zámku uchovala se v emi nuancemi vysoce autentickou souãást mimofiádné památky i její vypovídací schopnost. Bezprostfiední kontakt s nedotãenou fasádou pfiinesl nejen mnoïství objevn ch a pozoruhodn ch informací, ale i zcela neopakovatelné emotivní záïitky. Velmi si váïíme toho, Ïe jsme u tak závaïného úkolu mohli b t. Byli jsme nejen poctûni, ale pfiedev ím silnû zavázáni vûdomím zodpovûdnosti za to, aby mimofiádnû pûsobiv a vzácn obraz dominanty âeského Krumlova, kter pfiestál bez úhony celé vûky a zejména kritické 20. století, zûstal zachován i do dal ích desetiletí 21. století. Dokonãená konzervaãní úprava jiïního prûãelí poskytla dûleïité zku enosti pro dal í záchranné práce v areálu ãeskokrumlovského zámku, zejména pro restaurování monumentálního plá tû severního prûãelí Horního hradu, které bylo zahájeno stabilizací západního úseku v roce 2005. 19 Obr. 31. âesk Krumlov, státní hrad a zámek, celkov pohled. (Foto Václav Girsa, 2005) 19 Autofii dûkují za pfiipomínky k textu Jifiímu karvadovi a Karlu Hrube ovi. 211