Analýza rámců Jan Morávek 1. Úvod V následující stati se budu věnovat analýze rámců. Tato metoda se využívá mj. pro strukturování problému, vycházející z nutnosti kvalitativně ohledat problém ve veřejné politice tak, abychom mohli zodpovědně navrhnout relevantní ukazatele a dospět k co možná nejkomplexnějšímu poznání problému. Rámec ve veřejné politice budu definovat jako diagnostickou, preskriptivní a mobilizační výpověď, která v dané tematické oblasti diagnostikuje určité problémy, předepisuje způsoby jejich nápravy a mobilizuje aktéry k jejich odstranění. Analýza nám umožňuje rekonstruovat rámce ze souboru relevantních výroků různých aktérů. Nejprve představím obecná kognitivní východiska a naznačím, že analýza rámců je obzvlášť výhodná u veřejněpolitických otázek, které budí kontroverzi nebo kde o pozornost tvůrců politiky soutěží různé skupiny aktérů s rozdílnými úhly pohledu. Poté se pozastavím nad efekty rámování ve výzkumu veřejného mínění, abych ilustroval možné negativní efekty jednostranného rámování v policy analysis. Uvedu důvody, proč by se tvůrci veřejné politiky neměli na jednostranně rámované studie spoléhat. Největší část kapitoly budu věnovat popisu konkrétní procedury analýzy rámců. Zde budu čerpat jednak z přehledu metodologické literatury a jednak z vlastní zkušenosti při strukturování problému v české drogové politice. Nabídnu také odkazy na alternativní postupy analýzy rámců, rozvíjené jinými autory. Na závěr shrnu hlavní poznatky kapitoly a osvětlím potenciál analýzy rámců ve veřejné politice. 2. Ke správnému určení problému je nutné zkoumat perspektivy různých aktérů Metodologie analýzy veřejněpolitických problémů můžeme rozčlenit do dvou skupin. První tvoří objektivistické přístupy k problému, jež předpokládají, že problémy politik jsou objektivně dané a vyplývají z faktů. Vymezení problému je zde ztotožněno s empirickou analýzou a analytik je veden k tomu, aby na základě fakt modeloval proměnné, které vysvětlují a ovlivňují daný problém. Druhou skupinu tvoří subjektivistické přístupy (Veselý 2007), podle nichž problémy 1
neexistují tam venku v sociálním světě, kde čekají, až budou uchopeny a vyřešeny, ale spíše jsou utvářeny neboli konstruovány aktéry v komunitě veřejné politiky (Bacchi 1999: 199). 1 Hoppe (2002: 308 309) rozčleňuje veřejněpolitické problémy na tři konstrukty: (1) určitý etický či hodnotový standard, (2) definice situace (současné či budoucí) a (3) konstrukce vztahu mezi standardem a situací jako mezery, která by neměla existovat. Tvůrci veřejné politiky se mohou a nemusí shodovat na kterémkoli z těchto tří prvků. Některé standardy jsou všeobecně uznávané, jiné jsou přijímány jen určitou skupinou aktérů a dalšími odmítány. Některé definice situace jsou založeny na jednoznačných a spolehlivých informacích, zatímco jiné jsou zatíženy nejistotou poznání. U mezery mezi situací a standardem se aktéři mohou přít o to, zda je tato mezera tolerovatelná, nebo vyžaduje nápravu. Stručně řečeno, některé problémy jsou obklopeny vysokou mírou konsenzu mezi sociálními aktéry, zatímco jiné jsou předmětem kontroverze. Hisschemöller a Hoppe (2001) rozlišují kontroverze způsobené nedostatkem hodnotového konsenzu nebo nedostatkem konsenzu ohledně druhu vědění považovaného za relevantní pro popis problémové situace. Nelson (1984: 27) v tomto smyslu rozlišuje mezi valenčními a pozičními otázkami. Valenční otázky vyvolávají jednotnou, silnou a dosti uniformní emocionální reakci, a nemají charakter sporu. Naproti tomu poziční otázky nevyvolávají jednotnou reakci, a naopak plodí alternativní, někdy vysoce konfliktní reakce. Další politologové (např. Hayes 1981, Crenson 1971) podobně rozlišují mezi konsenzuálními a konfliktními otázkami. Vycházím z teze, že u pozičních neboli konfliktních problémů roste relevantnost subjektivistického předpokladu, že ne každý považuje stejnou situaci za nežádoucí či problematickou, popřípadě že různí aktéři považují za problematické jiné aspekty situace. V soutěžících definicích problému jsou formulována jak fakta, tak hodnoty (Hisschemöller a Hoppe 2001: 50). Veřejněpolitický problém potom vzniká, pokud je určitý jev určitými aktéry pojmenován jako problém vyžadující zásah vlády (Kingdon 1995: 111). V souladu s tím je výhodné studovat kontroverzní problémy veřejných politik jako sociální a politické konstrukty. Blumer (1971) ve své klasické úvaze o sociálních problémech jako kolektivních procesech 1 Komunity veřejné politiky (policy communities) se skládají ze specialistů zaměstnaných v legislativě a exekutivě, nezávislých akademiků, konzultantů a analytiků zájmových skupin. V těchto komunitách dochází ke směně idejí a koordinaci záměrů o inovaci veřejné politiky (Morávek 2007a: 18). 2
vytyčil program studia sociálních problémů v pěti oblastech: (1) vynoření sociálního problému, (2) legitimizace problému, (3) mobilizace jednání ve vztahu k problému, (4) zformování oficiálního plánu opatření a (5) provádění oficiálního plánu v praxi. Jak jsme se od Blumera inspirovali při studiu veřejné politiky? Stručně řečeno, vnímáme nejen různé soutěžící definice veřejněpolitických problémů, ale také procesy, během nichž jsou jevy jako problémy identifikovány a uchopovány, a konečně také aktéry stojící za těmito procesy. Jaká je úloha vědců při identifikaci veřejněpolitických problémů? Přestože mohou být vědci motivováni snahou přispět k řešení určitých sociálních problémů, skutečná hodnota jejich odborného příspěvku spočívá v produkci uceleného vědění, a nikoli v zaujímání politických stanovisek (Diener a Crandall 1978: 187). Aby angažovanost vědce při volbě výzkumných témat neovlivnila jeho výzkumná zjištění, měl by se řídit zásadou nestranného hodnocení dat. K té patří zejména kritická reflexe vlastních východisek a neustálé zvažování alternativních perspektiv a interpretací, jakkoli mohou být odlišné od osobního pohledu výzkumníka (tamtéž: 192, Hammersley 1999: 164). Zásadou nestrannosti není dotčena nutnost doporučit na základě výzkumu určitá praktická opatření a jiná nedoporučit. Ovšem analytik veřejné politiky vedený touto zásadou by se měl nejprve zajímat o to, zda je zkoumaný problém nebo opatření (potenciálně) politicky kontroverzní. Pokud ano, měl by si zjistit jednotlivé alternativní perspektivy a interpretace, které jsou zastávány různými aktéry a které mezi sebou soutěží o pozornost analytiků a tvůrců veřejné politiky. K formulování možných řešení je možné zodpovědně přistoupit teprve po zevrubném strukturování problému, zaměřeném na popis soutěžících formulací problému ze strany různých sociálních aktérů a skupin (Veselý 2007). Víme tedy, že různí aktéři považují za problematické různé věci. Jejich partikulární hlediska se střetávají ve veřejněpolitické debatě. Také víme, že určení způsobu, jak bude určitý jev reprezentován, má dopad na zásadní politické otázky, jako kdo je zodpovědný, co se dá dělat a co by se mělo dělat (Hajer 2002). Přimět ostatní k rekonceptualizaci problémů, tj. aby uviděli nové problémy nebo aby se na staré problémy podívali novým způsobem, je považováno za zásadní politický úspěch (Kingdon 1995: 115). Co z toho vyplývá pro analytika veřejné politiky? Správně určit problém může v případě pozičních/konfliktních problémů 3
znamenat nutnost odhalit soutěžící perspektivy různých aktérů. Jiný postup, poodhalující jen část pravdy o problému, by totiž nebyl nestranný a vědecky poctivý. 3. Proč si dát pozor na rámování v policy analysis 3.1 Rámování jako efektivní způsob manipulace výsledků: případ radaru Na vrcholných příčkách české politiky je možná rozšířen názor, že politické rozhodování podle průzkumů veřejného mínění znamená rozhodování v souladu s hlasem veřejnosti. Politik může bez obav provést opatření, pro které získá posvěcení atomizovaných respondentů v reprezentativním šetření. Takovýto přístup k vládnutí ovšem staví na předpokladu, že průzkumy veřejného mínění skutečně vystihují nálady veřejnosti. Jak ukáži v dalším textu, nebývá tento předpoklad vždy naplněn. Budu hovořit o možnostech rámování ve výzkumu, kterými mohou analytici ovlivnit výsledná data, a tím i veřejněpolitické rozhodování. V některých šetřeních jsou pominuty důležité rámce problému a respondenti zastávající určitý názor se proto nemohou vyjádřit tak, jak by chtěli. Šetření se záměrně zformulovanou zarámovanou sadou otázek mohou být dokonce zneužita k tomu, aby byl obraz o hlasu veřejnosti záměrně posunut, neboť zajišťují, aby se respondenti bez silného názoru přiklonili k vybrané straně sporu. Takováto šetření pak podávají o názorech veřejnosti nepravdivý obraz. Lze tedy říci, že způsob, jakým se ptáme, může ovlivnit odpovědi, které dostaneme. Jako příklad efektivní manipulace výsledků jsem si vybral průzkum veřejného mínění agentury Factum Invenio k otázce radarové základny. Od posledního šetření se výrazně, o 10 %, zvýšil počet občanů, kteří s umístěním radarové stanice na našem území souhlasí. (Ze zprávy o průzkumu Postoje české veřejnosti k radarové základně, září 2008) Průzkum Postoje české veřejnosti k radarové základně na reprezentativním vzorku 1066 občanů přišel v září 2008, v době vrcholících debat o otázce radarové základny, se senzačním zjištěním o výrazném růstu podílu obyvatel souhlasících s radarem (MZV ČR 2008). Jak se taková změna veřejného mínění příznivcům základny podařila? Částečné vysvětlení můžeme hledat nikoli v jejich horlivosti, nýbrž spíše v sadě otázek použitých při průzkumu. 4
Na začátku dotazníku (Factum Invenio 2008) bylo zdůrazněno, že hovořit se bude o bezpečnostních rizicích, konkrétně o problému šíření balistických raket, proti kterému by se naše země měla chránit: R2. V posledních letech dochází k šíření balistických raket v rizikové oblasti Blízkého a Středního východu. Považujete za důležité, aby byla Česká republika proti této raketové hrozbě chráněna? S nutností chránit naši zemi proti šířící se hrozbě raket souhlasilo 63 % dotázaných. O několik otázek dále bylo dále respondentům připomenuto, že případná stavba radaru vyvolává odpor Ruska, které nám v souvislosti s ním hrozí. R5. Záměr USA umístit součásti protiraketové obrany na území Polska a ČR vyvolal odmítavá stanoviska ruských představitelů. Jak vy osobně vnímáte argumenty a hrozby Ruska v souvislosti s možným umístěním radaru v ČR? Není velkým překvapením, že největší podíl odpovědí (35 %) získala odpověď Ruské argumenty a hrozby by neměly ovlivnit naše rozhodování a dalších 22 % uvedlo, že ruské hrozby jsou dobrým důvodem pro posílení spolupráce s USA. Nakonec byla otázka radaru spojena ještě s naším zakotvením do evropských a euroatlantických struktur, tedy s obecnou prozápadní orientací ČR: R10. Do konce tohoto roku by měl Parlament hlasovat o dvou smlouvách zakotvujících ČR hlouběji v evropských a euroatlantických strukturách Lisabonské smlouvě a smlouvě o zapojení ČR do systému protiraketové obrany. Jak byste v těchto případech hlasoval/a Vy osobně? Lze shrnout, že výzkumné interview o otázce radaru bylo od počátku zarámováno jako hovor o problému bezpečnostní hrozby šířících se raket. Informace o hrozbách Ruska naznačila radar jako věc národní cti. Nakonec se ještě tazatel pokusil radar prodat jako projekt zapadající do prozápadní orientace země. Teprve poté, na samém konci umně inscenovaného rozhovoru, byla položena klíčová otázka, pro kterou byl celý výzkum zaplacen a zorganizován: R11. Souhlasil/a byste Vy osobně s umístěním radarové stanice na našem území? 5
Jednostranně rámovaný výzkum veřejného mínění, zadaný českým ministerstvem zahraničí, dovedl na základě zmanipulovaného výzkumného rozhovoru zjistit souhlas se stavbou radaru u 38 % respondentů (Factum Invenio 2008). Míra souhlasu byla vyšší než u šetření CVVM ze stejného měsíce (28 %). Navíc ve stejném období od prosince 2007 do září 2008 naměřilo CVVM přírůstek souhlasících jen o 3 procentní body, oproti přírůstku 10 bodů u Factum Invenio. Fakt, že posledně jmenovaná agentura zjistila v září 2008 tak vysoký podíl souhlasících, tak lze přičítat právě jejímu invenčnímu dotazníku. Srovnání všech čtyř použitých dotazníků 2 (viz příloha 1) ukazuje, že při rámování výzkumného rozhovoru, které bylo vůči otázce radarové základny příznivé, bylo možné zajistit výrazný přírůstek souhlasu se stavbou radarové základny. Obecně tak můžeme říci, že při výzkumech veřejného mínění mohou být velké počty občanů odváty z jedné strany sporu na druhou v závislosti na tom, jak je dané téma specificky zarámováno (Sniderman a Theriault 2004: 133). Petersen (1994) rozlišuje dva druhy ovlivnění výsledků dotazováním ve výzkumech veřejného mínění: efekty dotazníku a efekty nezávislé na obsahu. V obou případech odpověď na otázku podléhá závislosti na cestě. O efektech dotazníku hovoříme tehdy, je-li odpověď respondenta ovlivněna efekty společenské žádoucnosti, určitým atraktivním klíčovým slovem nebo kontextovými otázkami (obsah jedné otázky ovlivňuje i odpověď na otázku jinou). Efekty nezávislé na obsahu nastávají v důsledku pořadí otázek v dotazníku nebo formálního ztvárnění dané otázky (formulace otázek zůstávají stejné, ale mění se pořadí možných odpovědí v seznamu nebo jejich počet). Petersen se také zajímá o to, jak můžeme ovlivnění výsledků dotazováním empiricky měřit. Hlavní pozornost věnuje experimentům s rozdělenými vzorky dotazovaných (split ballot, gegabelte Befragung), které se v jeho domovském Institutu pro demoskopii v Allensbachu provádějí již od 50. let minulého století. Každá část vzorku dostane jinou verzi dotazníku. Verze se liší podle zkoumaného jevu. Jeden příklad za všechny: již zmínění Sniderman a Theriault (2004) položili v experimentu s rozdělenými vzorky otázku ohledně podpory vládních výdajů na zvýšení příležitostí pro chudé. Byly-li tyto výdaje zarámovány jako pomoc těmto lidem, aby 2 Za laskavé poskytnutí plného znění dotazníků tímto děkuji Mgr. Kateřině Weissové z Ministerstva zahraničních věcí ČR, jakož i Ing. Janu Červenkovi a Bc. Janě Šípové z Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR. 6
pohnuli se svým životem dopředu, dostaly podporu 87 % dotázaných. Naproti tomu při informaci, že povedou ke zvýšení daní, podpořilo výdaje na chudé pouze 48 % respondentů. Vidíme proto, že specifické zarámování otázky ve výzkumu veřejného mínění, které respondentům naznačí argumenty jen jedné strany sporu, může výsledky výzkumu značně ovlivnit. 3.2 Tři důvody, proč se vyhnout jednostrannému rámování Průzkumy veřejného mínění jsou jen jedním z mnoha nástrojů, které má analytik veřejné politiky k dispozici. Uvedl jsem tento příklad jako ilustraci obecného poznatku, že analytikové veřejné politiky jsou sociální aktéři, kteří se konkrétními rozhodnutími při volbě problémového rámce, formulování výzkumných otázek a interpretaci empirických dat nepřímo podílejí na definování problému (Morávek 2007a: 168). Analytik má možnost zarámovat výzkum a tím ovlivnit jeho výsledky, které budou předloženy jako podklad pro veřejněpolitické rozhodování. To platí nejen pro výzkumy veřejného mínění, ale i jiné metody a techniky sběru dat. 3 Existují tři důvody, proč bychom se v analýze veřejné politiky měli obloukem vyhýbat jednostranně rámovaným výzkumům, jako byl ten, který provedla agentura Factum Invenio. Za prvé, účelem takto zmanipulovaných výzkumů není radit zadavateli, jaká opatření by měl přijmout, nýbrž poskytnout určité skupině aktérů argument do politické debaty, že veřejné mínění (nebo obecněji, vědecké důkazy o stavu ve společnosti) stojí na jejich straně. Není to tedy zadání pro analýzu, nýbrž pro politický marketing. Za druhé, realizace jednostranně rámovaných výzkumů je neetická, protože se zpronevěřuje zásadám nestranného hodnocení empirických důkazů (Diener a Crandall 1978). Za třetí a tento důvod považuji za nejdůležitější 3 Například autoři Projektu analýzy dopadů novelizace protidrogové legislativy (Zábranský et al. 2001) měli zhodnotit, jak zavedení přísnějších zákonů ovlivnilo drogovou situaci v ČR. Analyzovali řadu souborů statistických a epidemiologických dat. Svůj výzkum zarámovali konceptem tzv. problémového užívání drog. Ten definuje užívání drog jako problém, pokud se jedná o injekční a/nebo dlouhodobé a pravidelné užívání opiátů, kokainu nebo pervitinu. Užívání konopí naopak již z definice problémem není. Tímto jednostranným rámováním se autorům analýzy podařilo soustředit pozornost tvůrců politiky na pervitin a heroin, a naopak odvrátit pozornost od užívání konopí. Jedním z důsledků bylo snížení sankcí za užívání a pěstování konopí pro vlastní potřebu v českém právním řádu (Morávek 2008). 7
jednostranně rámované výzkumy nemohou zadavatelům poskytnout skutečně validní informace o zkoumaném problému. Stručně řečeno, neříkají jim celou pravdu. Průzkum ze září 2008 neposkytuje vyvážený obrázek o různých perspektivách na problém radaru. Pokud by si výzkumnou zprávu prostudoval úředník pověřený přesvědčováním veřejnosti o nutnosti radarové základny, nedozvěděl by se z něj vůbec žádné informace o důvodech odporu většiny lidí. Výsledky by na něj působily nelogickým dojmem: většina respondentů během celého rozhovoru souhlasí s jednotlivými uváděnými důvody stavby radaru, ale nakonec více než polovina (55 %) otočí a s radarem nesouhlasí. Proč tomu tak je, se ale z výzkumné zprávy nedozvíme. Obrázek o veřejněpolitickém problému tak zůstává neúplný a matoucí. Z výše uvedených důvodů bychom si měli být vědomi účinků rámování v policy analysis a měli bychom se vyvarovat rámování jednostranného. Je-li naším cílem načrtnout vyváženější obrázek o různých perspektivách na řešený problém, máme k dispozici metodu analýzy rámců. V následující části navrhnu způsoby, jak můžeme analýzu rámců realizovat, a tím předejít riziku jednostranného zarámování našeho veřejněpolitického výzkumu. 4. Jak se dělá analýza rámců 4.1 Teorie rámců a hlavní zásady analýzy Jakým konkrétním postupem se můžeme vyhnout jednostrannému rámování a uchopit alternativní, parciální, často vzájemně protichůdné formulace veřejněpolitických problémů různými aktéry? Jak můžeme postihnout fakt, že různí lidé interpretují tutéž situaci odlišně, protože používají odlišné soubory relevantních informací nebo odlišné soubory hodnot? Konkrétní návod nabízí metoda analýzy rámců ve veřejné politice. Idea rámců byla podrobně zpracována sociologem Ervingem Goffmanem v knize Frame analysis (Goffman 1974). Jeho hlavní myšlenkou bylo, že definice určité sociální situace různými osobami závisí na interpretativních schématech, se kterými do této situace přicházejí. Rámce zaměřují pozornost tím, že spojují a zvýrazňují, co je relevantní a co irelevantní co je uvnitř rámce a co zůstává vně (Snow, Vliegenthart a Corrigall-Brown 2007: 387). Goffmanův původní přístup, v češtině nazývaný analýza rámců, je kvalitně shrnut ve stati Šilhanové (2008). 8
Aplikované přístupy k analýze rámců vznikly při studiu zpravodajství (Entman 1993, de Vreese 2005), ve výzkumu sociálních hnutí (Benford a Snow 2000, Snow 2004), v psychologické analýze rozhodování (Tversky a Kahneman 1981, Kahneman a Tversky 1984, Maule a Villejoubert 2007) a konečně ve veřejné politice (Rein a Schön 1996, Rein a Schön 2002, Laws a Rein 2003). V následujících řádcích popíši aplikované přístupy k analýze rámců ve veřejné politice. Laws a Rein (2003) definovali rámec jako zvláštní druh výpovědi, který zaměřuje pozornost a poskytuje stabilitu a strukturu. Tyto výpovědi pomáhají interpretovat nejisté, problematické nebo kontroverzní situace jako problémy politik, které mají svá jména a implicitní řešení. Podobně Rein a Schön (1996) rámec považují za silný a generický narativ, který je vodítkem pro analýzu i opatření v praxi. Takovýto narativ obsahuje zároveň diagnostický i preskriptivní příběh, který nám v dané tematické oblasti říká, co je třeba napravit a jak by to mělo být napraveno. 4 Každý rámec v sobě integruje určitý soubor faktů, hodnot, teorií a zájmů (Rein a Schön 2002). Rámec pomáhá vybírat aspekty reality a zdůrazňovat je ve výpovědích tak, aby byla prosazena konkrétní definice problému, kauzální interpretace, morální stanovisko anebo doporučení, jak s danou záležitostí naložit (Vliegenthart a Roggeband 2007: 14, in Běláčková 2008). Z této diagnostické a preskriptivní kvality rámce konečně vzniká jeho motivační potenciál pomáhá motivovat (Snow, Vligenthart a Corrigall-Brown 2007) či mobilizovat (Snow a Benford 1988) sociální aktéry k určitému jednání na odstranění problému. Z perspektivy veřejné politiky jsou rámce analyzovány vždy s ohledem na konkrétní tematickou oblast, pro kterou je možné přijímat opatření. Namátkou uveďme studie na témata jako zavedení eura (de Vreese 2005), nepokoje městské chudiny ve Francii (Snow, Vliegenthart a Corrigall- Brown 2007), přistěhovalectví a integrace cizinců (Vliegenthart a Roggeband 2007), deficity státního rozpočtu (Jasperson et al. 1998), zahraničněpolitický postoj USA k válce v Bosně (ÓTuathail 2002), akční program EU pro životní prostředí (Triandafyllidou a Fotiou 1998), majetkové restituce po sametové revoluci (Šmídová 2009), předepisování marihuany nemocným (Leweke 1999), kriminalizace držení drog v ČR (Morávek 2007b) nebo inscenace drogových problémů v předvolebním boji (Běláčková 2008). 4 Kabele (2005: 356 ad.) poukazuje na dualitu rámců, tedy fakt, že výpovědi mohou plnit nejen funkci narativu (vyprávění), ale také funkci argumentace (hájení určitého soutěžícího názoru). 9
Základním úkolem analýzy rámců ve veřejné politice je podle Reina a Schöna (1996, 2002) udělat si přehled o pojmenovávání a rámování relevantních jevů. K tomu autoři nabízejí čtveřici kroků: (1) pojmenovat tematickou oblast, (2) identifikovat v tematické oblasti jednotlivé soutěžící rámce, (3) identifikovat sponzory jednotlivých rámců, jako jsou úředníci nebo zájmové skupiny, včetně jejich institucionálních pozic a zájmů, a (4) označit fóra, ve kterých se soutěžení mezi rámci odehrává. Entman (1993), který rozpracoval analýzu rámců ve zpravodajství, nás informuje, že rámec sociálních problémů můžeme pojímat jako sadu čtyř prvků: (1) definice problému (co určitý příčinný faktor způsobuje a s jakými náklady a přínosy je spojen), (2) diagnóza příčin (příčinných sil a viníků problému), (3) morální soud (hodnocení příčinných faktorů a jejich účinků) a (4) návrh řešení (jaká opatření mohou pomoci odstranit problém a jaké jsou jejich předpokládané dopady). Jak již bylo naznačeno, rámec tímto způsobem přitahuje pozornost k určitým aspektům popisované reality a odpoutává ji od aspektů jiných. Leweke (1999) ukazuje, že v jednom rámci může být definována i více než jedna problémová sada, zároveň však nemusí být v každé sadě definovány všechny čtyři prvky. Spector a Kitsuse (1987: 161 163) v jednom ze svých návodů pro studium konstrukce sociálních problémů navrhli podobnou sadu otázek: (1) jak aktéři popisují stav definovaný jako problém, (2) jaké jeho aspekty určují jako nežádoucí, (3) jaké identifikují příčiny stavu, (4) jaká navrhují řešení a (5) jak plánují tato řešení realizovat. Sponzory rámce můžeme definovat jako osoby, které opakují a prosazují výpovědi konstituující daný rámec (Hajer 2002), například v podobě veřejných projevů nebo diskusních příspěvků do novin, ale i ve formě ucelených teorií (Rein a Schön 1996). K šíření rámců mezi širším publikem sponzoři často využívají svých vztahů se sdělovacími prostředky stávají se zdrojem zpráv (Leweke 1999: 20). Sponzoři rozvíjejí stěžejní příběhy rámce, vysvětlují jejich implikace pro určitá opatření a argumentují ve prospěch těchto opatření. Jako efektivní sponzoři často působí experti (Rein a Schön 2002: 158). Disponuje-li jedna skupina expertů určitou exkluzivní nabídkou na řešení daného problému, která vylučuje účast jiných profesních skupin, můžeme ji nazývat vlastníkem problémového rámce (Gusfield 1989: 433). Hajer (2002) upozorňuje, že výpovědím uváděným v určitém rámci lze porozumět pouze v argumentačním kontextu. To znamená, že musí být reflektovány nejen obhajované pozice, ale i 10
pozice kritizované, ke kterým se určitý rámec více či méně explicitně vztahuje a od kterých se distancuje. Také je třeba mít na paměti, že jednotlivý aktér může v průběhu veřejněpolitické debaty plynule přecházet mezi několika různými rámci, což vyplývá z jeho momentálních zájmů, zdrojů, rétorických potřeb a snahy o konsenzus (Triandafyllidou a Fotiou 1998). Přístupy k argumentaci ve veřejněpolitické debatě můžeme rozdělit na konsekvencialistické a deontologické (MacCoun a Reuter 2001: 56 ad.). V konsekvencialistickém argumentu představují hlavní bernou minci praktické následky zvolené politiky, pro deontologický argument je naopak nejdůležitější vnitřní morální kvalita jednání. Mezi dalšími úkoly při analýze rámců uvádějí Rein a Schön (1996, 2002) např. popis způsobů, jak dochází ke změně, tj. ke vzestupu rámce z pozice vyzyvatele do pozice dominantní anebo naopak ke ztrátě dominantní pozice. Obecněji vzato, Snow, Vliegenthart a Corrigall-Brown (2007) se zajímají o významné faktory rozdílností mezi rámci, jako je např. stáří kauzy, pozice mluvčího jako účastníka versus pozorovatele událostí nebo politický boj mezi vládou a opozicí. Rein a Schön (1996) rozlišili dva druhy rámců: rámce rétorické a rámce akční. Rétorické rámce obsahují výpovědi, které mají napomoci definovat problém nebo obhájit určitý přístup v politické debatě. Naproti tomu akční rámce obsahují vzorce jednání v praxi politik, jejich provádění, uplatňování moci. Analýzu rámců tak můžeme provádět (1) na úrovni politicko-rétorické a (2) na úrovni praktické činnosti jednotlivců a společenských institucí. Podobně Hajer (2002) tvrdí, že analýza konstrukce veřejněpolitické reality v jazyce by měla být kombinována s analýzou (mimojazykových) sociálních praktik, ze kterých rovněž vyplývají určité sociální konstrukty. V dalším textu se budu z úsporných důvodů věnovat pouze analýze rétorických rámců (akční rámce je nutné zkoumat odlišnými postupy). Jak připomíná Forester (2006), aby tvůrci veřejné politiky úspěšně propluli mezi požadavky různých aktérů ve veřejněpolitickém prostoru a prosadili skutečně dobré a politicky udržitelné řešení, často musí nejprve kriticky a pozorně naslouchat odlišným subjektivitám a hlasům. Metoda analýzy rámců potom nabízí způsob, jak tomuto kritickému naslouchání učinit zadost. Tím také napomáhá porozumění mezi aktéry a efektivnější veřejněpolitické debatě, tzv. diskurzu reflektujícímu rámce, kdy diskutující umějí reflektovat konflikty mezi rámci obsažené implicitně v jejich kontroverzích (Rein a Schön 2002: 150). 11
4.2 Nabízená procedura analýzy rámců V následujících řádcích popíši svůj postup uplatňující metodu analýzy rámců při zkoumání problémů drogové politiky (Morávek 2007a). Jedná se o jeden z možných postupů výzkumu v intencích výše popsané teorie rámců (alternativní postupy naznačím v oddíle 3.4). Nabízená procedura je kvalitativní a kombinuje deduktivní a induktivní prvky. Nejprve představím z teorie odvozený soubor výzkumných otázek, které je potřeba zodpovědět, aby bylo možné rekonstruovat existující rámce veřejněpolitického problému, a poté popíši induktivní techniky sběru a analýzy dat použité pro zodpovězení těchto otázek. Jaké otázky jsem tedy při popisu rámců sledoval? Jak ukazuje Tabulka 1 níže, pohyboval jsem se na třech úrovních na úrovni tematické oblasti, rétorického rámce a problému. Nejvyšší úroveň analýzy tvoří tematická oblast. Pro každou tematickou oblast, například novelizace protidrogové legislativy v roce 1998, jsem identifikoval určitá fóra soutěžení mezi rámci, např. na stránkách tisku, v parlamentní rozpravě nebo ve vědeckém diskurzu. V každé oblasti jsem poté identifikoval jednotlivé rétorické rámce (na rámce akční jsem se nezaměřoval). 12
Tabulka 1: Předpis pro analýzu rétorických rámců ve veřejné politice I. Úroveň tematické oblasti Název tematické oblasti Fóra soutěžení mezi rámci Soutěžící rétorické rámce II. Úroveň rétorického rámce Název rámce Sponzoři Soutěžící problémy Veřejněpolitické důsledky III. Úroveň problému Popis problému Příčiny a viníci Hodnoty a morální soudy Poškozené strany Návrh řešení Přístup k argumentaci Zdroj: Morávek 2007a: 30. Ve druhé úrovni jsem dopodrobna popisoval prvky jednotlivých rétorických rámců. Každý rámec jsem pojmenoval. Popsal jsem hlavní sponzory rámce, tedy konkrétní autory nebo diskutující, kteří aktivně vystupovali s výpověďmi (příběhy, teoriemi a argumenty) pro daný rámec. Neméně důležitá byla identifikace jednotlivých problémů, které byly v daném rámci zmiňovány. Dále jsem se zaměřil na veřejněpolitické důsledky cesty ke změnám myšlení a veřejněpolitické 13
praxe, které prosazování daného rámce otevíralo (konkrétní příklad uvádím v následujícím oddíle). Nejnižší, třetí úroveň analýzy se týkala jednotlivých problémů. Nejprve jsem v několika větách vystihl hlavní prvky každého z problémů formulovaných v jednotlivých soutěžících rámcích. Poté jsem se zajímal, jaké konkrétní příčiny jsou s problémem spojovány a které konkrétní osoby jsou považovány za viníky tohoto problému. Na druhé straně mě také zajímalo, jak jsou vymezovány oběti, tedy osoby daným problémem nejvíce poškozené. Dále jsem sledoval hodnoty a morální soudy pronášené v souvislosti s problémem (proč je dané jednání špatné, jaký chráněný zájem je narušen apod.) a také postupy argumentace, které byly při hodnocení použity (konsekvencialistické nebo deontologické). A konečně jsem popsal, jaká řešení byla u daného problému navrhována nebo implikována, včetně osob či institucí, které měly být odpovědné za jejich realizaci. Při sběru a analýze dat jsem použil postupy kvalitativního výzkumu podle zakotvené teorie (Strauss a Corbinová 1999). V kvalitativním výzkumu je důležité postupovat induktivně, tzn. přistupovat k datům s otevřenou myslí a pokud možno s minimálním předběžným porozuměním. Pečlivým pročítáním dat jsem si postupně utvářel hypotézy o pojetích problému, která z výpovědí jednotlivých aktérů krystalizují. Data pro moji analýzu tvořil vždy určitý soubor výpovědí aktérů k danému tématu, které byly zaznamenány na různých fórech soutěžení, například v parlamentní rozpravě nad návrhem protidrogového zákona. Výběr dat do vzorku zahrnoval celý základní soubor tam, kdy to bylo kapacitně možné (parlamentní rozprava). V případě článků z tisku se můj výběr řídil určitým tematickým a časovým kritériem a dále zásadami dostatečné variace ve vzorku a teoretické saturace (tamtéž: 131 ad.). Při analýze dat jsem nejprve použil techniku otevřeného kódování vytváření pojmů a kategorií. Při tomto postupu jsem hledal zobecňující, zastřešující pojmy pro jednotlivé vzájemně podobné výpovědi. Zároveň jsem mezi takto sdruženými výpověďmi sledoval rozdílnosti, čímž jsem identifikoval celý rozsah, škálu možných jevů v určité kategorii (tamtéž: 42 ad.). Ve druhém kroku jsem mezi kategoriemi odhaloval vzájemné vztahy, kdy jsem si, inspirován postupem axiálního kódování (tamtéž: 70 ad.), vždy vzal určitou kategorii problémů a s ní související pojmy zkusmo třídil do políček výše uvedené tabulky na úrovni problému a na úrovni rétorického 14
rámce (viz Tabulka 1). Tam, kde jsem zaplnil všechna políčka tabulky dostatečným počtem empiricky zaznamenaných výpovědí aktérů, jsem měl možnost interpretativně rekonstruovat ucelený rámec veřejněpolitického problému. 4.3 Příklad výsledků: rámce v odborném diskurzu o kontrole nad užíváním konopí Nyní ukážu, jak konkrétně mohou vypadat výsledky analýzy rámců provedené nastíněnou procedurou. V dřívější studii (Morávek 2007) jsem mapoval soutěžení mezi dvěma konkurenčními rámci užívání konopí v odborné literatuře. Výběr jsem uskutečnil rešerší v bibliografických databázích a technikou sněhové koule v anglicky psané odborné literatuře. Zjistil jsem, že soutěžení mezi odlišnými perspektivami na problém probíhá na dvou vzájemně propojených fórech: ve vědeckém diskurzu a v diskurzu drogové politiky. Vzorek se skládal z odborných knih, článků v recenzovaných časopisech a výzkumných zpráv vládních odborných agentur. Data pro moji analýzu tvořil soubor výpovědí o problémech souvisejících s konopím. Na jedné straně stál tzv. rámec nemoci, v němž byly zkoumány nejrůznější choroby, zdravotní poškození a rizika související s užíváním konopí. V tomto rámci jsem se zaměřil na fenomén závislosti, charakterizovaný ztrátou kontroly uživatelů nad drogou a zhoršením schopnosti přestat s jejím užíváním navzdory škodlivým následkům. Na straně druhé stál tzv. rámec kontrolovaného užívání popisující užívání konopí zodpovědným způsobem, s mírou, při němž uživatelé nepropadají závislosti, a naopak si udržují kontrolu nad riziky škodlivých následků. Předmětem soutěžení v odborném diskurzu byla v zásadě otázka, za jakých okolností a do jaké míry uživatelé konopných drog mají, či nemají kontrolu nad vzorci a následky svého užívání. Tematickou oblast jsem proto nazval kontrola nad užíváním konopí. Této oblasti dominoval rámec nemoci, zatímco kontrolované užívání bylo v pozici rámce-vyzyvatele. V rámci závislosti jako nemoci hovořili odborníci o problémech ztráty kontroly uživatelů nad konzumací konopí a o široké škále škodlivých zdravotních a psychosociálních následků, které takto závislé uživatele postihují. Mezi sponzory rámce závislosti na konopí v odborném diskurzu jsem zařadil především ústřední úřad drogové politiky v USA (ONDCP) a federální vládní výzkumné instituce (SAMHSA, NIDA). Někteří autoři také poukazovali na sponzorství tzv. léčebné lobby komplexu zdravotnických zařízení profitujícího z přílivu pacientů do 15
ambulantních i pobytových programů pro léčbu drogové závislosti. Jako hlavní veřejněpolitický důsledek rámce závislosti se uvádělo pokračování prohibice konopných drog. Uživatelům jsou v masové míře nabízeny (nebo vnucovány) léčebné programy. Odpůrci si stěžovali, že tento přístup způsobuje paternalistickou veřejnou politiku, směřující k prosazování abstinence jako hlavního prostředku ochrany uživatelů před otroctvím závislosti. Tabulka 2: Přehled tematické oblasti kontroly nad užíváním konopí Tematická oblast Fóra soutěžení mezi rámci Kontrola nad užíváním konopí Vědecký diskurz Diskurz veřejné politiky Rámce Závislost na konopí Kontrolované užívání konopí Sponzoři Názvy problémů Politické důsledky NIDA Léčebná lobby Ztráta kontroly nad užíváním drogy Škodlivé zdravotní a psychosociální následky Prohibice konopí Masové nasazování léčby Paternalistická politika Výzkumníci kontrolovaného užívání Terapeuti odmítající koncept závislosti Nemírné nebo nezodpovědné užívání drogy Symbolické oslabování uživatelů drog Normalizace/legalizace konopí Vzdělávání ke snižování škod Zdroj: Morávek 2007a: 157 159. V rámci kontrolovaného užívání konopí se hovořilo o tom, že problém nastává, když uživatelé neznají míru nebo k rizikům drogy přistupují nezodpovědně. Vedle toho bylo za problém považováno symbolické svazování či oslabování uživatele v situaci, kdy společenskému 16
vědomí dominuje pojem závislosti. Uživatelé drog jsou udržováni v jakémsi falešném vědomí vlastní bezmocnosti a v závislosti na lékařské péči. Tento rámec neměl své sponzory mezi institucemi drogové politiky. Spoléhal se na sponzory z řad sociálních vědců zkoumajících vzorce kontrolovaného užívání drog nebo odborníků, kteří se zabývají terapií uživatelů drog, přitom však odmítají koncept závislosti. Mezi veřejněpolitickými důsledky rámce kontrolovaného užívání jsem zjistil možnost liberalizace veřejné politiky, včetně zrušení kriminalizace, a možnost vzdělávání uživatelů ke snižování škod prostřednictvím osobního managementu užívání drog. Výzkum kontrolovaného užívání také naznačil, že míra kontroly uživatelů by vzrostla v prostředí normalizace nebo legalizace drog (Tabulka 2). Na tomto místě nebudu podrobně rozpracovávat strukturu jednotlivých problémů v obou konkurenčních rámcích a uvedu pouze několik obecných zjištění. Je vidět, že v otázce kontroly nad užíváním konopí soutěží o pozornost publika dalších odborníků, laiků, uživatelů drog, tvůrců veřejné politiky atd. dvě skupiny odborníků pracující s odlišnými veřejněpolitickými preferencemi, hodnotami, pojmovými aparáty atd. Jedna skupina zdůrazňuje, že užívání konopí je nebezpečné a může vést ke ztrátě kontroly a řadě dalších škod, což vytváří zakázku pro vládu a zdravotnictví. Druhá skupina naopak říká, že užívání konopí je možné docela dobře kontrolovat, ale různé skupiny viníků, včetně nezodpovědných nebo neinformovaných uživatelů, toto úsilí podkopávají. Na první pohled může čtenáři připadat, že výzkumná zjištění dvou skupin odborníků o konopí a kontrole jsou navzájem zcela neslučitelná. Představená analýza může dokonce vybízet k zaujetí stanoviska k otázce, který rámec poskytuje drogové politice pravdivější obraz problémů a vhodnější návrhy opatření. Spíše se ale přikláním k umírněnému názoru, že poznatky obou rámců se navzájem doplňují, neboť zvýrazňují odlišné aspekty rozmanité a spletité problematiky užívání konopí. Zároveň také utvářejí odlišné množiny vhodných opatření. Podle mého názoru by se proto tvůrci drogové politiky měli vyhnout jednostrannému rámování a informovat se o poznatcích obou skupin odborníků. Ovšem otázku, zda bude výsledná politika zahrnovat více svobody a odpovědnosti, nebo spíše více bezpečí a paternalismu, musíme ponechat otevřenou, neboť hodnotová volba stejně jako konečná odpovědnost spočívá nikoli na analyticích, nýbrž na tvůrcích veřejné politiky. 17
4.4 Kritika nabízené procedury Nyní bych chtěl uvést pětici limitů představené analytické procedury. Za prvé, procedura se zaměřovala převážně na rétorickou dimenzi rámců, tj. kdo, kdy, kde a co řekl nebo napsal o veřejněpolitických problémech v rámci nějaké časově a tematicky vymezené kontroverze. Naopak neumožnila popsat další způsoby jednání sociálních aktérů, kteří tyto výroky produkují, tj. jejich praktická rozhodnutí při provozování určitých institucí, uplatňování moci, vynakládání finančních prostředků apod. Procedura tedy nenabídla dostatek údajů ke zhodnocení dynamiky, která rétorické rámce veřejněpolitického problému utváří a udržuje při životě (např. Rein a Schön 1996). Za druhé, použitý čistě kvalitativní postup neumožňoval stanovit vzájemnou velikost či sílu jednotlivých rámců ve veřejném diskurzu ani změny vzájemného poměru rámců v čase (např. Snow, Vliegenthart a Corrigall-Brown 2007). Třetím omezením byla nemožnost ověřit validitu výsledků podle standardů kvantitativního výzkumu (např. König 2006). Vedle validity nebyla ověřována ani intra- a intersubjektivní reliabilita (např. Leweke 1999). A konečně, procedura nebrala v úvahu existenci všeobecných rámců politického zpravodajství (generic/master frames), ve kterých se odrážejí všeobecné konvence, normy, hodnoty a strukturální zákonitosti moderní žurnalistiky. 5 Zevrubnější výzkum by proto měl k popsané analýze rétorických rámců přidat i analýzu rámců akčních. Data pro rekonstrukci akčních rámců by měla zahrnovat údaje o podobě objektů veřejné politiky (např. formulaci zákonů, nařízení nebo programů) a chování, jehož prostřednictvím odborní pracovníci provádějí tuto veřejnou politiku v praxi (Rein a Schön 1996). 6 Dále by bylo vhodné ověřovat reliabilitu kódování jednak tímtéž výzkumníkem v čase, jednak mezi výzkumníky navzájem. Při dostatečné výzkumné kapacitě by měl být pomocí dostupných kvantitativních metod stanoven vzájemný poměr rámců, popsán vývoj v čase a ověřena validita výsledků. A konečně je třeba se zevrubně informovat v literatuře o existujících všeobecných rámcích zpravodajství. V následujícím oddíle proto čtenáři nabídnu odkazy na některé alternativní procedury. 5 Např. Semetko a Valkenburg (2000, cit. podle Königa 2006) identifikovali tři generické rámce: (1) konflikt mezi jednotlivci, skupinami nebo institucemi, (2) lidský zájem, zdůrazňující příběhy ze života a emoce, a (3) ekonomické dopady, kdy se vyčísluje vliv určité události nebo opatření na jednotlivce, skupiny, instituce, regiony nebo celé země. 18
4.5 Jiné analytické procedury Představený deduktivně-induktivní přístup k analýze rámců ve veřejné politice je pouze jedním z možných. Lze říci, že v každé studii je použita procedura v některých aspektech specifická. Rozdíly se odvíjejí od zvolené tematické oblasti, výzkumných otázek, techniky sběru dat, výzkumné kapacity pracoviště atd. Induktivní analýzy rámců jsou ale všeobecně kritizovány kvůli malým vzorkům a špatné replikovatelnosti (de Vreese 2005). K odstranění uvedených nedostatků kvalitativní analýzy rámců jsou doplňkově nabízeny kvantitativní přístupy, jejichž silnou stránkou může být statistická průkaznost. S využitím rozsáhlých vzorků dat jsou schopny stanovit vzájemný poměr mezi jednotlivými zjištěnými rámci. Například Vliegenthart a Roggenband (2007) nejprve induktivně určili rámce v kvalitativní studii a poté pro každý rámec vygenerovali specifický soubor klíčových slov a frází řetězců pro fulltextové vyhledávání. Dále zkontrolovali intersubjektivní reliabilitu mezi takto nastavenou automatickou analýzou rámců a ruční prací výzkumníka. Nakonec provedli počítačovou obsahovou analýzu rozsáhlého souboru mediálních sdělení. Pro další studium proto čtenáři doporučuji stať Königa (2006) a jeho internetové stránky (2009), které obsahují nejen přehled používaných metod, ale také nabízejí originální eklektickou proceduru. V ní autor kvalitativně zjištěné rámce nejprve porovnává s výsledky shlukové analýzy a vypořádává rozpory mezi nimi. Validitu těchto rámců nakonec ověřuje pomocí statistické analýzy latentních tříd. 5. Shrnutí Nyní ve třinácti bodech stručně popíši hlavní prvky mnou navrhované procedury analýzy rámců (viz Tabulka 3). K tomu využiji Veselého kapitolu o podobnostech a odlišnostech veřejněpolitického a klasického sociálně vědního výzkumu. Veselý nás seznamuje s terminologií pro 6 Mezi rétorickými a akčními rámci, mezi slovy a praxí neboli mezi zřízením a režimem existují nevyhnutelné a prospěšné rozdíly (Kabele 2005: 397 ad.). 19
veřejněpolitický výzkum, od tématu a cílů výzkumu přes teoretické zakotvení a výzkumný design až po způsoby prezentace výsledků. Nakonec vymezím hlavní odlišnosti procedur alternativních. (1) Z hlediska volby tématu je analýza rámců použitelná u kterékoli veřejněpolitické tématiky, kde různé skupiny aktérů zastávají odlišné perspektivy a soutěží o pozornost tvůrců veřejné politiky. (2) Metoda je použitelná, pokud naše primární cíle jsou poznávací (popsat různé úhly pohledu na veřejněpolitický problém) anebo instrumentální (pomocí výsledků usnadnit veřejněpolitickou debatu a hledání všestranně přijatelného řešení). (3) Výzkumné cíle lze spatřovat především v exploraci (mapujeme různé úhly pohledu), porozumění (reflektujeme, jak danou tematiku subjektivně chápou různí soutěžící aktéři) a definování problému (strukturujeme problémy, které soutěžící aktéři formulují). (4) Konkrétní výzkumné otázky jsou odvozeny z teorie rámců ve veřejné politice. Na úrovni tematické oblasti jde především o to, identifikovat soutěžící rámce. Na úrovni jednotlivých rámců se díváme na vyjadřované problémy, důsledky s těmito problémy spojované a sponzory těchto vyjádření. Dále také zkoumáme určitou sadu prvků na úrovni jednotlivých soutěžících problémů (viz Tabulka 1). (5) Výzkumnou optiku analýzy rámců lze charakterizovat jako metodologický subjektivismus. Veřejněpolitické problémy studujeme jako subjektivní výpovědi o problémech, které jsou formulovány soutěžícími aktéry. (6) Z hodnotových východisek jsem zdůraznil zásadu nestrannosti. Vědecká práce je prospěšná především produkcí uceleného a spolehlivého vědění, nikoli zaujímáním politických stanovisek. Nestrannost nás nutí vyhnout se jednostrannému rámování veřejněpolitické analýzy (jako špatný příklad jsem uvedl výzkum veřejného mínění k otázce radaru). Analytik by měl zohlednit alternativní perspektivy a interpretace, zastávané různými aktéry. (7) Nabízená procedura staví na kvalitativní výzkumné strategii a kombinuje prvky indukce a dedukce. Zatímco z teorie deduktivně odvozuje soubor výzkumných otázek, induktivně postupuje při sběru a analýze dat za účelem zodpovězení těchto otázek. 20
(8) Pro zkoumané téma je v souladu s kvalitativním přístupem použita verbální reprezentace. Výzkumná zjištění jsou vyjadřována slovně, jednak pomocí pojmů odvozených z teorie rámců a jednak pomocí pojmů zjištěných přímo z datového materiálu. (9) Použitý konceptuální rámec je odvozen z výše zmíněné teorie (viz oddíl 3.1) a staví zejména na zjištění, že rámec ve veřejné politice má prvky diagnostické (označuje, co je problémem), preskriptivní (předepisuje, co by se mělo dělat) a mobilizační (motivuje aktéry k nápravě problému). (10) Při aplikaci analýzy rámců jsem použil výzkumný design případové studie. Studoval jsem výroky aktérů vztahující se ke konkrétní události (jako předložení protidrogového zákona) nebo určité tematicky ohraničené debatě (např. mají uživatelé konopí problém s kontrolou?). (11) Sběr dat se soustředil na data ve formě slov, tj. výpovědi aktérů o problému a možných řešeních. Byla sbírána data v podobě artefaktů, např. článků publikovaných v novinách a časopisech. (12) Analýza dat se řídila kvalitativní metodologií a konkrétněji zakotvenou teorií Corbinové a Strausse. (13) Zjištěné výsledky jsem prezentoval v podobě stručného slovního popisu rámců a doprovodil sadou tabulek (viz oddíl 3.3). Alternativy: V oddíle 4.5 naznačené alternativní procedury se liší zejména v následujících bodech. Kvantitativní design umožňuje zahrnout mezi výzkumné cíle i deskripci (stanovit vzájemný poměr mezi rámci). Z hlediska výzkumného designu se používají nejen případové studie, ale i studie průřezové nebo longitudinální. Sběr dat zahrnuje nejen publikované texty, ale někdy také interview. Při analýze dat mohou být použity i různé statistické postupy, což se pak promítá i do odlišných způsobů prezentace, často ve formě čísel a grafů. 21
Tabulka 3: Shrnutí navrhované procedury analýzy rámců 1. Výběr tématu Různé skupiny aktérů s odlišnými perspektivami 2. Primární cíle Poznávací popsat různé perspektivy na problém Instrumentální usnadnit veřejnou debatu pomocí reflexe rámců 3. Výzkumné cíle Explorace Porozumění Definování problému 4. Výzkumné otázky Viz Tabulka 1 předpis pro analýzu rétorických rámců ve veřejné politice 5. Optika výzkumu Metodologický subjektivismus 6. Hodnotová východiska Zásada nestrannosti 7. Výzkumná strategie Kvalitativní Induktivně-deduktivní 8. Reprezentace tématu Verbální Pojmy odvozeny (1) z teorie rámců, (2) z datového materiálu 9. Konceptuální rámce, Viz oddíl 3.1 teorie rámců a hlavní zásady analýzy teorie a modely 10. Výzkumný design Případová studie studujeme výroky aktérů vztahující se ke konkrétní události nebo tematicky ohraničené debatě 11. Metody sběru a Data ve formě slov, artefakty publikované texty produkce dat s výroky aktérů 12. Metody analýzy dat Kvalitativní textová analýza podle zásad zakotvené teorie 13. Způsob prezentace Verbální interpretace soutěžících rámců s využitím závěrů a zjištění tabulek 22
6. Závěr Na závěr bych chtěl zopakovat několik důležitých poznatků, před které nás staví analýza rámců ve veřejné politice. Způsob, jakým je zarámován problém, z jaké perspektivy je podán, které skupiny poškozených a hodnoty jsou zdůrazněny, má rozhodující vliv na okruh možných způsobů řešení tohoto problému. Přijímají-li rozhodovatelé jednu určitou definici problému, omezují si tím zároveň okruh možných řešení. I u politicky vznětlivých problémů se někdy rozhodovatelé s potenciálem politické kontroverze nebo různými hlasy ve veřejnosti vyrovnávají tím, že problém svěří odborníkům, aby jej přesně a objektivně změřili a zvážili. Věc veřejná ovšem často objektivnímu měření a vážení odolává, protože je protknuta subjektivitami mnoha různých aktérů na veřejněpolitickém kolbišti, vyznačujících se odlišnými hodnotami, zájmy a cíli. Objektivistické expertní analýzy problému často vycházejí pro zjednodušení z jediné perspektivy, zatímco jiné perspektivy pomíjejí. Vlády spoléhající se při svém rozhodování právě jen na objektivistické analýzy se mohou dostávat do pasti technokratismu, kdy pro určitá dobře míněná řešení nezískají podporu zúčastněných aktérů, protože některá důležitá hlediska zůstala při definování problému ignorována. Jak jsem ilustroval na příkladu výzkumu postojů k protiraketové základně, rámování otázek ve výzkumu má značný vliv na jeho výsledky. Jednostranně rámované veřejněpolitické analýzy proto nemohou zadavatelům odhalit celou pravdu o zkoumaném problému a navíc se zpronevěřují zásadě nestrannosti. Pro tvůrce veřejné politiky je analýza rámců podle mého názoru užitečná jak před přijetím rozhodnutí (apriorní), tak i po něm (aposteriorní). Apriorní analýzu vytváříme jako jeden z podkladů pro rozhodování. Umožňuje identifikovat různé hlasy a nálady ve veřejnosti, relevantní zájmy, hodnoty a perspektivy na daný veřejněpolitický problém. Může nám také pomoci definovat různé proměnné, které nechceme opominout při výzkumu veřejného mínění nebo jiné analýze, ani při formulování a pozdější evaluaci řešení. Aposteriorní analýza rámců poskytuje nový vhled do již prováděné politiky. Může odhalit jednostranné rámování například u expertních analýz, strategických dokumentů nebo průzkumů veřejného mínění. Pomáhá nám vysvětlit, proč u některých veřejněpolitických problémů i po realizaci promyšleného řešení přetrvává kontroverze, popřípadě proč některé skupiny zúčastněných aktérů zůstávají nespokojeny nebo přijatému řešení kladou odpor. 23
Závěrem lze říci, že analýza rámců poskytuje tvůrcům veřejné politiky podrobné a ucelené informace o perspektivách jednotlivých soutěžících aktérů. Podporuje porozumění, a tím i možnost nalezení společně přijatelného řešení. Nemůže však z tvůrců politiky sejmout odpovědnost za některé zásadní hodnotové volby. Literatura Bacchi, C. L. 1999. Women, Policy and Politics: The Construction of Policy Problems. Thousand Oaks, CA: Sage. Běláčková, V. 2008. Drogy, volby, média: jak nastolovaly politické strany v ČR drogovou politiku před volbami do médií. Zaostřeno na drogy 4/2008 [online]. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. <http://www.drogyinfo.cz/index.php/content/download/71532/311925/file/zaostreno_na_drogy_200804_drogyvolby-media.pdf>, otevřeno 25. 6. 2009. Benford, R. D. Snow, D. A. 2000. Framing Processes and Social Movements: An Overview and Assessment. Annual Review of Sociology, 2000, 26, s. 611 639. Blumer, H. 1971. Social problems as collective behavior. Social Problems, 18 (3), s. 298 306. Crenson, M. 1971. The Un-Politics of Air Pollution. Baltimore: The Johns Hopkins University Press. Diener, E. Crandall, R. 1978. Ethics in Social and Behavioral Research. Chicago: The University of Chicago Press. Dryzek, J. S. 2002. Policy analysis and planning: from science to argument. In Argumentative Turn in Policy Analysis and Planning. Edited by F. Fischer. London, UK: Routledge, s. 213 232. Entman, R. M. 1993. Framing: Toward clarification of a fractured paradigm. Journal of Communication, 43 (4), s. 51 58. Factum Invenio. 2008. Postoje české veřejnosti k radarové základně. Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Praha: Factum Invenio. Nepublikovaná výzkumná zpráva. 24